Vyhláška nejvyššího úřadu cenového o sazbách za jízdy autodrožkami.

1020.

VYHLÁŠKA

nejvyššího úřadu cenového

ze dne 6. října 1949

o sazbách za jízdy autodrožkami.

Nejvyšší úřad cenový stanoví podle § 2, odst. 1 vládního nařízení o zřízení nejvyššího úřadu cenového toto:

§ 1.

Rozsah a působnost vyhlášky.

(1) Za koncesovanou dopravu osob osobními auty smějí provozovatelé, mající své stanoviště na území zemí České a Moravskoslezské, požadovat nejvýše jízdné podle sazeb stanovených touto vyhláškou.

(2) Za neživnostenskou dopravu osob osobními auty smí být požadováno nejvýše jízdné podle sazeb platných pro místa, na něž se vztahují ustanovení § 3, snížené nejméně o 10%. Stravné a nocležné řidiče stanovené v § 11, nemusejí být snižovány.

§ 2.

Sazby za jízdy v Praze.

(1) Za jízdy autodrožkami ve Velké Praze se stanoví tyto sazby:

⟪TABLE:tbl_001⟫

(2) Sazby stanovené v odstavci 1 platí také pro místa, v nichž budou autodrožky opatřeny úředně zkoušenými taxametry,

(3) Pokud nebudou předělány taxametry autodrožek v místech podle odstavce 1 a 2 na sazby stanovené touto vyhláškou, musí být částka, vykázaná taxametrem, snížena o 20%.

(4) Při jízdách do míst ležících mimo obvod míst uvedených v odstavci 1 a 2 smějí být požadovány za cestu ujetou mimo zmíněný obvod jen sazby podle § 3.

(5) Při telefonickém objednání autodrožky nebo při objednání na pozdější dobu smí autodrožkář zapnouti taxametr od počátku jízdy.

§ 3.

Sazby za jízdy v ostatních místech.

(1) Za jízdy autodroždami v ostatních místech se stanoví tyto sazby:

⟪TABLE:tbl_001⟫

(2) Jízdné se platí za všechny ujeté kilometry, t. j. jak za cestu s cestujícím, tak za zpáteční cestu, i když cestující vozidla ke zpáteční cestě nepoužije, po případě i za jízdu na místo, kde cestující nastoupí. Za jízdy bez cestujícího smějí však být počítány jen sazby odpovídající nejkratší možné cestě.

(3) Za jízdy do míst uvedených v § 2 smějí být požadovány pouze sazby uvedené v odstavci 1.

(4) Řidič je povinen upozornit cestujícího před začátkem jízdy na stav tachometru.

§ 4.

Náhrada za čekací dobu.

Za čekací dobu před započetím jízdy a během ní se stanoví tyto sazby:

⟪TABLE:tbl_001⟫

§ 5.

Příplatek za čtvrtou a každou další osobu.

(1) Za dopravu čtvrté a každé další osoby smí být požadován při každé ukončené jízdě jednorázový příplatek po 10.— Kčs.

(2) U autodrožek s více než čtyřmi sedadly smějí být požadovány za čtvrtou a každou další osobu, pro kterou je v autodrožce volné sedadlo, místo příplatku stanoveného v odstavci 1 tyto sazby:

⟪TABLE:tbl_001⟫

(3) Za dítě do 10 let v doprovodu dospělých se jízdné neplatí. Dvě děti mladší 10 let se považují za jednu dospělou osobu.

§ 6.

Doprava zavazadel.

(1) Za dopravu zavazadel, lyží, psů a pod. smějí být požadovány za každou zakončenou jízdu tyto jednorázové příplatky:

⟪TABLE:tbl_001⟫

(2) Za věci o celkové váze do 10 kg nebo za zavazadlo menších rozměrů než 60×40×20 cm nesmí být příplatek podle odstavce 1 požadován.

(3) Dopravu věcí v celkové váze přes 50 kg nebo zavazadel větších rozměrů než 80×50×30 cm může autodrožkář odmítnout.

§ 7.

Donáška zavazadel.

(1) Za dobrovolnou donášku zavazadel do bytu nebo z bytu k vozidlu se smí požadovat nejvýše:

⟪TABLE:tbl_001⟫

(2) Je-li vchod do domu vzdálen více než 25 m od vozidla, smí být požadován k poplatkům uvedeným v odstavci 1 za každých dalších i započatých 25 m příplatek 2 Kčs.

(3) Příplatky podle odstavce 1 a 2 smějí být požadovány též při odnesení jiných věcí, osob a pod. z bytu k autodrožce nebo naopak.

§ 8.

Noční příplatek.

Při jízdách od 21 hodin večer do 6 hodin ráno může být účtován za každou zakončenou jízdu jednorázový příplatek 10 Kčs.

§ 9.

Sazby při společných jízdách.

Jsou-li za účelem lepšího využití autodrožky dopravování společně cestující, kteří mají různý cíl cesty, pokud tím nevznikají větší zajížďky nebo větší ztráta času pro jednotlivé cestující, počítá se každému cestujícímu příslušný díl ze základní sazby za kilometry jím ujeté a z ostatních společných příplatků. Příplatky, které se týkají pouze jednoho cestujícího, nesmějí být na jednotlivé cestující rozvrhovány.

§ 10.

Paušální sazby.

(1) Okresní národní výbory (ústřední národní výbory statutárních měst) mohou stanovit se souhlasem krajského národního výboru pro často používané úseky jednotné paušální sazby.

(2) Do paušálních sazeb je nutno zahrnout základní sazbu za ujeté kilometry a po případě průměrnou čekací dobu a další příplatky, které se obvykle vyskytují.

§ 11.

Stravné a nocležné řidiče.

(1) Při jízdách mimo obvod obce, kde je stanoviště autodrožky, smí autodrožkář počítat za každý den stravné, a to:

⟪TABLE:tbl_001⟫

(2) Je-li řidič autodrožky nucen přenocovat při jízdách mimo obvod svého stanoviště za úplatu, přísluší mu náhrada 40.— Kčs za jednu noc.

(3) Za garážování vozidla přes noc smí být účtována skutečně zaplacená částka v úředně přípustné výši

Všeobecná ustanovení.

§ 12.

(1) Při příležitostných jízdách (na př. při křtinách, svatbách, pohřbech a pod.) není přípustné připočítávat jakékoli zvláštní příplatky.

(2) Je-li autodrožka na přání cestujícího vyzdobena, smí autodroždář počítat za výzdobu vozidla skutečně zaplacenou, prokazatelnou částku zvýšenou o režijní přirážku ve výši 10% a úplatu za prokazatelné jízdy naprázdno a za čekací doby.

(3) Hotové výlohy, které souvisí bezprostředně s jízdou (na př. popl. za přívoz, desinfekci a pod.) platí cestující.

(4) Při přerušení jízdy, které nezavinil cestující, jako na příklad poškození vozidla a pod., smí být požadována náhrada jen za skutečně vykonanou jízdu.

§ 13.

(1) Řidič autodrožky je povinen vystavit cestujícímu na požádání potvrzení o jízdném podle tohoto vzoru:

a) u autodrožek opatřených taxametrem:

⟪MEDIA:img_001⟫

(2) Potvrzení o jízdném se vyhotovuje s průpisem. Průpis musí být uschován pro účely kontroly po dobu jednoho roku.

(3) Běžné číslo, policejní poznávací značka autodrožky a jméno a bydliště provozovatele živnosti musejí být vyznačeny provozovatelem tiskem nebo razítkem. Jméno řidiče a číslo jeho řidičského průkazu mohou být vyznačeny stejným způsobem. Ostatní údaje vyplní řidič vlastnoručně inkoustovou tužkou.

(4) Provozovatel musí vybavit řidiče dostatečným počtem potvrzení.

§ 14.

V každé autodrožce musí být viditelně umístěn ceník obsahující hlavní běžné sazby stanovené touto vyhláškou. Kromě toho musí být každý řidič autodrožky vybaven úplným výtiskem této vyhlášky (nejlépe ve tvaru knížečky) a je povinen zapůjčit jej cestujícímu na jeho přání k nahlédnutí.

§ 15.

(1) Sazby stanovené touto vyhláškou jsou nejvyšší.

(2) Veškeré daně jsou ve stanovených sazbách zahrnuty a nesmějí být zvlášť účtovány nebo k sazbám připočítávány.

§ 16.

O rozporech mezi cestujícím a autodrožkářem, které sazby nebo příplatky mají být počítány nebo kterých ustanovení vyhlášky je třeba použít, rozhoduje příslušný okresní národní výbor (ústřední národní výbor statutárních měst).

§ 17.

Nejvyšší úřad cenový nebo místa jím zmocněná mohou povolit nebo nařídit výjimky z ustanovení této vyhlášky nebo z předpisů vydaných k jejímu provedení.

§ 18.

Přestupky této vyhlášky se trestají podle části čtvrté vládního nařízení o zřízení nejvyššího úřadu cenového a podle předpisů toto nařízení měnících nebo doplňujících.

§ 19.

(1) Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 10. října 1949.

(2) Týmž dnem pozbývají platnosti, po případě použivatelnosti veškeré dosavadní cenové předpisy o sazbách za jízdy autodrožkami, t. j. vyhláška nejvyššího úřadu cenového ze dne 8. dubna 1948, č. 563 Ú. l. I a vyhláška nejvyššího úřadu cenového ze dne 27. ledna 1949, č. 281 Ú. l. I.

Za předsedu:

Dr. Volf v. r.