Vyhláška ministerstva zdravotnictví o přechodných opatřeních k tlumení nakažlivé obrny vepřů.

1330.

Vyhláška

ministerstva zdravotnictví

ze dne 17. prosince 1947

o přechodných opatřeních k tlumení nakažlivé obrny vepřů.

K účinnému a hospodárnému tlumení nakažlivé obrny vepřů, která nabyla v českých zemích značného rozšíření, nařizuje ministerstvo zdravotnictví v dohodě s ministerstvy vnitra, zemědělství a financí podle § 2, odst. 3 zákona ze dne 6. srpna 1909, č. 177 ř. z., o zamezení a potlačení nákaz zvířat, a § 6 vládního nařízení ze dne 26. června 1943, č. 194 Sb., o veřejném veterinářství, ve znění vládního nařízení ze dne 19. října 1944, č. 254 Sb.:

§ 1.

(1) Případy vzniku nakažlivé obrny vepřů nebo podezření z této nákazy v obci, která byla bezprostředně před tím nákazy prostá, vyšetří vždy úřední veterinář neprodleně, t. j. nejpozději do 24 hodin po jejich ohlášení, na místě.

(2) V případech ohlášení vzniku nakažlivé obrny vepřů nebo podezření z této nákazy v obcích zamořených, t. j. v obcích, v nichž nakažlivá obrna byla již úředně zjištěna a v nichž ještě trvá, nařídí úřední veterinář potřebná veterinárně ochranná opatření písemně, aniž provede vyšetření na místě.

§ 2.

Při nakažlivé obrně vepřů v zamořených obcích (§ 1, odst. 2) se zpravidla nepoužije zákonného zmocnění k usmrcení vepřů nemocných a podezřelých na úřední příkaz podle § 43 zákona č. 177/1909 ř. z. a příslušného prováděcího ustanovení k němu.

§ 3.

Majitelům (držitelům) vepřů v zamořených obcích, kteří:

a) ohlásí u místního národního výboru vznik nakažlivé obrny nebo podezření z této nákazy u svých vepřů do 24 hodin po té, co se u nich vyskytly podezřelé příznaky, a

b) postarají se urychleně na vlastní náklad o přepravu onemocnělých vepřů na veřejné jatky, po případě na jiné místo určené okresním národním výborem k poražení vepřů nemocných nakažlivou obrnou, a o jejich poražení a zpeněžení podle platných předpisů,

poskytne se příspěvek ke zmírnění škody způsobené nákazou (§ 5), zjistí-li se předepsaným úředním vyšetřením, že šlo skutečně o nakažlivou obrnu vepřů.

§ 4.

(1) Onemocnělí vepři musejí býti přepraveni k poražení předepsaným způsobem, aby se zabránilo rozvlečení nákazy, a s přepravním osvědčením podle odstavce 2.

(2) Osvědčení pro přepravu onemocnělých vepřů k poražení (přepravní osvědčení) je úředním dokladem a vydávají je majiteli (držiteli) osoby pověřené tím okresním národním výborem. Touto osobou je zpravidla ohledač dobytka ustanovený v obci podle § 8 zákona č. 177/1909 ř. z. V případech, kdy majitel povolal na svůj náklad veterináře k ošetření onemocnělých vepřů, vystaví osvědčení tento veterinář. Pro vepře přepravované z jednoho hospodářství se vystaví jedno hromadné osvědčení.

(3) Po skončené přepravě odevzdá majitel (držitel) přepravní osvědčení veterináři pověřenému prohlídkou jatečných zvířat a masa v místě poražení.

(4) Nemůže-li majitel (držitel) obstarati sám přepravu vepřů k včasnému poražení, oznámí to místnímu národnímu výboru. Místní národní výbor je pak povinen přepravu ihned zaříditi za majitele, ač-li nebyla přeprava nemocných vepřů k poražení organisována přímo okresním národním výborem.

§ 5.

(1) Příspěvek ke zmírnění škody způsobené nákazou (§ 3) poskytne okresní národní výbor ze státních prostředků v této výši:

⟪TABLE:tbl_001⟫

(2) Jde-li o zvířata zapsaná v plemenné knize nebo o jejich odchov, poskytne se k příspěvku podle odstavce 1 přirážka ve výši 50% příspěvku. U plemenic nezapsaných v plemenné knize (prasnic prokázaně březích nebo kojících nebo prasnic, které již odchovaly selata) poskytuje se přirážka ve výši 25% příspěvku.

§ 6.

V případech, kdy majitel (držitel) neprovedl přepravu onemocnělých vepřů na vlastní náklad (§ 4, odst. 4), vyplatí se mu příspěvek snížený o částku za přepravu.

§ 7.

Za poražení onemocnělých vepřů, za úpravu masa, po případě za jeho zpeněžení v nuceném výseku se vybírají stejné paušální náhrady, jaké jsou stanoveny při porážení vepřů na úřední příkaz.

§ 8.

(1) Osoby, pověřené okresním národním výborem k vydávání přepravního osvědčení, mají nárok na odměnu ve výši 5 Kčs za předepsaný výkon spojený s vydáním jednoho osvědčení.

(2) Veterináři prohlídky masa, zúčastnění při provádění ustanovení této vyhlášky, mají nárok na odměnu ve výši 15 Kčs za každý případ, kdy jsou povinni odeslati vzorky orgánů z onemocnělých vepřů do příslušného veterinárního vyšetřovacího ústavu k diagnostickému vyšetření, nejvýše však ve výši 1500 Kčs za 1 měsíc. Dále se jim hradí skutečné výlohy, vzniklé zasláním vzorků.

(3) Výdaje uvedené v odstavcích 1 a 2 vyplácí okresní národní výbor z prostředků ministerstva zdravotnictví.

§ 9.

Z hospodářství, v nichž nakažlivá obrna vepřů byla prohlášena za zaniklou, avšak nákaza nezanikla usmrcením všech vepřů nebo jich uhynutím, může okresní národní výbor povoliti v případech hodných zřetele použití zbylých vepřů k plemenitbě, jestliže majitel (držitel) dal tato zvířata po zrušení uzávěry hospodářství na svůj náklad ochranně očkovati proti července, a to simultánně a do 21 dnů poté dodatkově červenkovou kulturou, a jestliže zvířata neprojevila do 3 týdnů po dodatkovém očkování žádných příznaků nemoci. Zemský národní výbor může naříditi, že zvíře před použitím k plemenitbě musí býti ochranně očkováno jinou vhodnou očkovací látkou.

§ 10.

Ostatní veterinárně ochranná opatření, předepsaná při nakažlivé obrně vepřů, zůstávají nedotčena. Zejména je nutno vystříhati se porážení onemocnělých vepřů v hospodářství a prováděti svědomitě desinfekci zamořeného prostředí. Musí-li býti zvíře ve zcela výjimečných případech nutně poraženo, smí se tak státi jen v místnosti s nepropustnou podlahou.

§ 11.

Přestupky této vyhlášky se trestají podle ustanovení oddílu VIII zákona č. 177/1909 ř. z.

§ 12.

Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1948; platí v zemích České a Moravskoslezské.

Ministr:

Dr. A. Procházka v. r.