Vyhláška ministra financí o používání zisku a jiných finančních zdrojů hospodářských organisací zapojených na rozpočty národních výborů a o úhradě jejich ztrát.

269.

VYHLÁŠKA

ministra financí

ze dne 23. prosince 1956

o používání zisku a jiných finančních zdrojů hospodářských organisací zapojených na rozpočty národních výborů a o úhradě jejich ztrát.

Ministr financí stanoví se souhlasem vlády podle § 4 odst. 3, §§ 6 a 7, § 10 odst. 3, § 12 a § 13 odst. 2 zákona č. 106/1951 Sb., o úpravě financování národních a komunálních podniků:

I.

Úvodní ustanovení.

§ 1.

(1) Zisk podniků státního socialistického sektoru je významným zdrojem pro socialistickou výstavbu a pro soustavné zvyšování životní úrovně pracujících. Proto mají všichni pracující svou tvůrčí prací zabezpečovat soustavné zvyšování podnikových zisků na základě rychlého rozvoje výroby, zvyšování produktivity práce a snižování vlastních nákladů. Při plnění a překračování plánovaného zisku se pracující podílejí na dosažených výsledcích tím, že se ze zisku poskytují podíly podnikovým fondům pracujících; z části nadplánového zisku mohou se navíc v podnicích pořizovat neplánované investice.

(2) Tato vyhláška se vztahuje na hospodářské organisace státního socialistického sektoru financované podle zákona č. 106/1951 Sb., o úpravě financování národních a komunálních podniků, jsou-li tyto organisace zapojeny na rozpočty národních výborů (dále jen „podniky“), a upravuje používání zisku, odpisů základních prostředků, prostředků získaných snížením vlastních oběžných prostředků a jiných finančních zdrojů podniků, jakož i úhradu jejich plánovaných a neplánovaných ztrát.

II.

Používání zisku a jiných finančních zdrojů.

Základní ustanovení.

§ 2.

(1) Zisk podniku se odvádí do rozpočtu národního výboru, na jehož rozpočet je podnik zapojen (dále jen „vedoucí národní výbor“), pokud se ho nepoužije k plánovanému zvýšení vlastních oběžných prostředků a k jiným účelům stanoveným finančním plánem nebo zvláštními předpisy.

(2) Odpisy základních prostředků, pokud jich nemá být podle finančního plánu použito k financování plánovaných generálních oprav a investic, se odvádějí do rozpočtu vedoucího národního výboru.

(3) Zisku a odpisů základních prostředků, po případě jiných finančních zdrojů, pokud se neodvádějí do rozpočtu vedoucího národního výboru nebo jinak nepoužívají podle zvláštních předpisů, používá podnik jako vlastních zdrojů financování nebo věcně příslušná správa (odbor) rady krajského národního výboru (dále jen „věcně příslušná správa“) jako společného zdroje financování.

(4) Způsob použití zisku, odpisů základních prostředků a jiných finančních zdrojů stanoví v souladu s rozpočtem vedoucího národního výboru finanční plán.

Odvody do rozpočtu.

§ 3.

Provádění odvodů.

(1) Odvody do rozpočtu vedoucího národního výboru provádí podnik na účet rozpočtových příjmů (v malých obcích na běžný účet) vedoucího národního výboru u Státní banky československé.

(2) Druh a výši plánovaných odvodů stanoví na příslušná čtvrtletí finanční plán.

§ 4.

Odvody ze zisku.

(1) Podnik je povinen odvádět zisk do rozpočtu vedoucího národního výboru měsíčně zálohově, a to nejpozději 13. a 26. dne každého měsíce a ve výši odpovídající jedné šestině částky plánované na příslušné čtvrtletí, po případě ve výši odpovídající jedné polovině částky připadající podle prověřeného rozpisu čtvrtletního plánu na příslušný měsíc.

(2) Zálohy podle odstavce 1 upravuje podnik měsíčně podle skutečného hospodářského výsledku dosaženého za dobu od počátku roku do konce příslušného měsíce a vykázaného v předložené měsíční (čtvrtletní) rozvaze nebo účetních výkazech (dále jen „rozvaha“). Úprava za měsíc prosinec se provede při finančním vypořádání.

(3) Při úpravách podle odstavce 2 vypočte podnik výši povinného odvodu tak, že od hospodářského výsledku vykázaného v rozvaze za příslušný měsíc (čtvrtletí) odečte částky, které již ze zisku za dobu od počátku roku do konce příslušného měsíce (čtvrtletí) odvedl, a částky, které je oprávněn si ponechat podle této vyhlášky nebo podle zvláštních předpisů (podle předpisů o podnikových fondech pracujících, o Fondu rozvoje místního hospodářství a pod.).

(4) Vykáže-li podnik podle rozvahy od počátku roku do konce příslušného měsíce (čtvrtletí) nadplánový zisk, ponechá si, jde-li o podnik v oboru působnosti ministerstva místního hospodářství, částku ve výši 20 % nadplánového zisku v provozu. Toto ustanovení neplatí pro domovní správy, pokud nadplánový zisk vyplynul z nesplnění plánu běžných oprav. Podniky v oboru působnosti jiných ministerstev si ponechají částku ve výši 30 % nadplánového zisku; této částky použijí v provozu nebo podle zvláštních předpisů o financování neplánovaných investic.

(5) Při finančním vypořádání:

a) odvedou podniky v oboru působnosti ministerstva místního hospodářství částku ve výši 20 % svého celoročního nadplánového zisku vedoucímu národnímu výboru,

b) převedou podniky v oboru působnosti jiných ministerstev částku ve výši 30 % svého celoročního nadplánového zisku, pokud jí v uplynulém roce nepoužily k financování neplánovaných investic, na svůj zvláštní účet prostředků zvláštních fondů odvedených Investiční bance na financování investic.

(6) Pro výpočet odvodní povinnosti podniků, které plánují na celý rok nebo některé (některá) čtvrtletí ztrátu, platí ustanovení § 25.

§ 5.

Odvody při snížení vlastních oběžných prostředků.

Podnik odvede do rozpočtu vedoucího národního výboru částku, o kterou se mají podle plánu snížit jeho vlastní oběžné prostředky (obratový fond), ve splátkách po jedné třetině částky plánované k odvodu na příslušné čtvrtletí, a to do 27. dne každého měsíce.

§ 6.

Odvod odpisů základních prostředků.

(1) Odpisy základních prostředků, pokud nejsou podle plánu určeny k financování generálních oprav a investic, odvede podnik do rozpočtu vedoucího národního výboru do 27. dne každého měsíce, a to po jedné třetině částky plánované k odvodu na příslušné čtvrtletí.

(2) Odvod se upraví podle předložené čtvrtletní rozvahy. Jsou-li skutečné odpisy podle čtvrtletní rozvahy vyšší než odpisy plánované, odvede podnik, pokud se v § 17 nestanoví jinak, rozdíl do rozpočtu vedoucího národního výboru do tří dnů po lhůtě stanovené ministerstvem financí k předložení čtvrtletní rozvahy; jsou-li skutečné odpisy nižší, odečte si rozdíl při nejbližším jejich odvodu.

§ 7.

Odvod ostatních finančních zdrojů.

O ostatních finančních zdrojích, na př. o tržbách při brakování zvířat základního stáda, platí, pokud zvláštní předpisy nestanoví jinak, obdobně ustanovení § 6.

Použití zisku a odpisů základních prostředků podnikem.

§ 8.

Podnik, který si má podle plánu doplnit vlastni oběžné prostředky ze zisku, ponechá si z něho měsíčně jednu třetinu částky, o kterou se mají jeho vlastní oběžné prostředky (obratový fond) v příslušném čtvrtletí podle plánu zvýšit.

§ 9.

Nedosáhne-li podnik od počátku roku do konce příslušného měsíce zisku v plánované výši, uhradí především částky, které je povinen podle zvláštních předpisů odvést v plné výši, ostatní odvody a použití zisku poměrně sníží.

§ 10.

Podnik, který má podle plánu uhradit z odpisů základních prostředků generální opravy, převede vždy nejpozději 27. dne každého měsíce jednu třetinu částky plánované na příslušné čtvrtletí na svůj zvláštní účet pro odpisy na generální opravy u pobočky úvěrující banky.

Společná ustanovení.

§ 11.

(1) Věcně příslušný odbor (správa) rady vedoucího národního výboru přezkoumává odvody podniků do rozpočtu vedoucího národního výboru podle měsíčních účetních výkazů; použití zisku a odpisů základních prostředků kontroluje podle čtvrtletních účetních výkazů. Zjištěné nedoplatky a potřebná opatření projedná s finančním odborem.

(2) Podnik je povinen odvést zjištěný nedoplatek do tří dnů poté, kdy jej o něm vyrozumí věcně příslušný odbor (správa) rady vedoucího národního výboru.

(3) Přeplatek odečte podnik při nejbližším odvodu nebo mu jej věcně příslušný odbor (správa) rady vedoucího národního výboru na žádost vrátí do sedmi dnů po podání žádosti.

§ 12.

(1) Celková výše odvodů (převodů) podniků se zpřesní podle schválených ročních účetních výkazů.

(2) Nedoplatky a přeplatky, které vyplynou ze zpřesnění, se uhradí podle předpisů o finančním vypořádání.

§ 13.

(1) Jestliže podnik neprovede povinný odvod (převod) ve stanovené lhůtě nebo v předepsané výši, může věcně příslušný odbor (správa) rady vedoucího národního výboru, po případě rady národního výboru vyššího stupně přikázat pobočce úvěrující banky, aby odvod provedla z obratového účtu podniku.

(2) Oprávnění podle odstavce 1 přísluší, pokud jde o odvody do rozpočtu, též finančnímu odboru rady vedoucího národního výboru, po případě rady národních výborů vyššího stupně, jestliže věcně příslušné orgány neučinily v přiměřené lhůtě příslušná opatření.

§ 14.

Věcně příslušný odbor (správa) rady vedoucího národního výboru může po slyšení finančního odboru zcela výjimečně stanovit v rámci čtvrtletí jinou výši nebo jiné lhůty odvodů (převodů), vyžadují-li to zvláštní poměry podniku a nebude-li tím ohroženo splnění závazků vůči rozpočtu ani splnění úkolů uložených rozpočtem. O tomto rozhodnutí vyrozumí věcně příslušný odbor (správa) pobočku úvěrující banky.

III.

Úhrada ztrát.

Plánované ztráty.

Zdroj úhrady.

§ 15.

(1) Plánovaná ztráta se podniku uhrazuje přídělem z rozpočtu vedoucího národního výboru.

(2) Rozsah úhrady pro podniky v obvodu kraje stanoví rozpočet kraje, a to v členění podle úhrnu podniků podléhajících jednotlivým ministerstvům, po případě v rámci téhož ministerstva a v členění podle odvětví.

§ 16.

Věcně příslušná správa rozepíše po slyšení finančního odboru příděl na úhrada plánovaných ztrát na věcně příslušné odbory rad okresních národních výborů a na přímo podřízené podniky. Věcně příslušný odbor rady okresního národního výboru rozepíše přidělenou částku po slyšení finančního odboru na jednotlivé podniky; u podniků zapojených na rozpočet místních národních výborů rozpis předem projedná s věcně příslušným odborem a s finančním odborem rady (v obcích, kde tyto odbory nejsou zřízeny, s radou) místního národního výboru.

§ 17.

U domovní správy, která plánuje odvod odpisů základních prostředků do rozpočtu vedoucího národního výboru (§ 6), se příděl na úhradu plánované ztráty kompensuje s plánovaným odvodem odpisů. Jsou-li skutečné odpisy podle čtvrtletní rozvahy vyšší než odpisy plánované, použije domovní správa vyšších odpisů především k zálohování takto vzniklé vyšší (neplánované) ztráty (§ 23); nevyčerpaný zbytek odvede do rozpočtu vedoucího národního výboru. Jsou-li skutečné odpisy nižší, sníží se o rozdíl především částka, jíž měla domovní správa použít ke kompensaci s přídělem na úhradu plánované ztráty.

Norma úhrady.

§ 18.

(1) Plánovaná ztráta se průmyslovým podnikům a státním statkům hradí podle normy úhrady (dále jen „norma“).

(2) Norma vyjadřuje výši úhrady připadající na každý jednotlivý výrobek téhož druhu nebo určité skupiny výrobků, který má být podle plánu v běžném roce vyfakturován, po případě na každou korunu realisace (ve velkoobchodních cenách podniku bez daně z obratu) všech výrobků nebo jejich určité skupiny, plánované na příslušný rok. Podle rozhodnutí věcně příslušné správy může být norma stanovena na jednotlivá čtvrtletí. Tato ustanovení platí obdobně i pro výkony.

(3) Při výpočtu normy vychází podnik ze své celkové ztráty vyplývající z rozdílu mezi úplnými vlastními náklady plánovanými na příslušný rok (čtvrtletí) a plánovanou realisací v plánovaných realisačních cenách (bez daně z obratu).

(4) Do základu pro výpočet normy zahrne podnik též ztrátu (zisk) z jiné realisace, z plánovaných nerealisačních zisků a ztrát, pokud ministerstvo financí nestanoví v dohodě s příslušným ministerstvem jiný způsob jejich úhrady.

§ 19.

(1) Výpočet normy předloží podnik věcně příslušné správě nejpozději dvacátého dne před počátkem roku (čtvrtletí), a to ve čtyřech vyhotoveních (podnik zapojený na rozpočet krajského národního výboru ve třech vyhotoveních) na tiskopise, jehož vzor stanoví ministerstvo financí. Výpočet musí být v souladu s technicko-průmyslovým a finančním plánem podniku, po případě s obdobným plánem. Dokud nebude technicko-průmyslový a finanční plán schválen, vypočte podnik normu podle podkladů, které má k disposici; po schválení technicko-průmyslového a finančního plánu normu zpřesní.

(2) Věcně příslušná správa po slyšení finančního odboru výpočet normy přezkouší, a nezjistí-li závad, normu schválí. Schválení vyznačí na dokladu, kterým podnik sdělil výpočet normy, a po jednom vyhotovení dokladu zašle pobočce úvěrující banky, věcně příslušnému odboru vedoucího národního výboru a podniku, čtvrté vyhotovení si ponechá pro vlastní potřebu.

(3) Zjistí-li pobočka úvěrující banky ve výpočtů normy závady (reservy), projedná je s podnikem a s věcně příslušnou správou, po případě ústředí úvěrující banky s příslušným ministerstvem. Nebudou-li tímto jednáním závady odstraněny, oznámí ústředí věc ministerstvu financí k dalšímu opatření.

§ 20.

(1) Podnikům, jimž se plánovaná ztráta nehradí podle normy úhrady (§ 18), se příděl na úhradu plánovaných ztrát poskytuje měsíčně zálohově, a to nejpozději do 20. dne každého měsíce a ve výši odpovídající jedné třetině částky plánované na příslušné čtvrtletí, po případě ve výši odpovídající prověřenému plánu na příslušný měsíc.

(2) Zálohy podle odstavce 1 se upravují podle měsíčních (čtvrtletních) rozvah. Úprava za měsíc prosinec se provede při finančním vypořádání.

(3) Je-li skutečná ztráta za dobu od počátku roku do konce příslušného měsíce nižší než ztráta na totéž období plánovaná, sníží se o rozdíl záloha na příští měsíc; není-li na tento měsíc s přídělem na úhradu plánované ztráty počítáno, vrátí podnik rozdíl vedoucímu národnímu výboru, a to do tři dnů po lhůtě stanovené k předložení příslušné rozvahy.

(4) Je-li skutečná ztráta za dobu od počátku roku do konce příslušného měsíce vyšší než ztráta na totéž období plánovaná, lze rozdíl uhradit podle ustanovení § 23.

(5) U domovních správ se při zpřesňování záloh podle předchozích odstavců odečte od ztráty vykázané v příslušné měsíční (čtvrtletní) rozvaze částka ve výši odpovídající neprovedeným plánovaným běžným opravám. Ve zvlášť odůvodněných případech může věcně příslušný odbor rady vedoucího národního výboru, po případě rady národního výboru vyššího stupně, tuto neuhrazenou plánovanou ztrátu zálohovat podle ustanovení § 23 odst. 2.

(6) Pokud se u domovních správ odvod odpisů základních prostředků do rozpočtu vedoucího národního výboru kompensuje s přídělem na úhradu plánované ztráty, odvede se částka odpovídající nesplněné plánované ztrátě (odstavec 3) nebo neprovedeným plánovaným běžným opravám (odstavec 5) do rozpočtu vedoucího národního výboru.

§ 21.

Způsob úhrady.

(1) Plánovaná ztráta se podniku hradí prostřednictvím pobočky úvěrující banky, a to pokud je stanovena norma (§ 18), běžně podle fakturace a normy.

(2) Pokud se plánovaná ztráta podniku uhrazuje podle normy, nesmí banka úhradu provést, dokud neobdrží od věcně příslušné správy doklad o schválení normy (§ 19 odst. 2).

Nadplánové ztráty.

§ 22.

Překročí-li podnik v důsledku žádoucího překročení plánu realisace (výkonů) plánovanou ztrátu, může věcně příslušná správa rady vedoucího národního výboru, po případě rady národního výboru vyššího stupně uhradit se souhlasem vedoucího věcně příslušné správy a vedoucího finančního odboru rady krajského národního výboru chybějící částku z prostředků uvedených v § 23 odst. 2. Jinak platí o úhradě nadplánových ztrát přiměřeně ustanovení o úhradě ztrát plánovaných.

Neplánované ztráty.

§ 23

(1) Podniku, který během roku vykazuje neplánovanou ztrátu, může být poskytnuta dočasná pomoc.

(2) Během roku může na neplánovanou ztrátu podniku poskytnout dočasná pomoc

a) v rámci téže kapitoly věcně příslušný odbor (správa) vedoucího národního výboru, po případě národního výboru vyššího stupně, a to z nevyužitých přídělů na úhradu plánovaných ztrát nebo z úspor na jiných přídělech (s výjimkou přídělů na investice a na generální opravy), určených rozpočtem (finančním plánem) pro jiné podniky a z nadplánových zisků těchto podniků, po případě vedoucí věcně příslušné správy z reservy vlastních oběžných prostředků; u domovních správ, které vykázaly neplánovanou ztrátu v důsledku překročení plánovaných odpisů základních prostředků, lze k úhradě takto vzniklé neplánované ztráty použít též částky, o kterou skutečné odpisy převyšují odpisy plánované:

b) mimo rámec kapitoly rada vedoucího národního výboru, po případě národního výboru vyššího stupně, a to i z jiných rozpočtových úspor v rámci rozpočtu vedoucího národního výboru, po případě v rámci rozpočtu okresu nebo kraje.

Odbor (správa) vedoucího národního výboru, do jehož oboru působnosti podnik spadá, uvědomí o poskytnutí dočasné pomoci vedoucího věcně příslušné správy a finančního odboru rady krajského národního výboru.

(3) Při poskytování dočasné pomoci podle odstavce 1 uloží věcně příslušný odbor (správa) po slyšení finančního odboru podniku, aby učinil opatření k zlepšení svého hospodářského výsledku.

(4) Pokud neplánované ztráty nemohou být během roku uhrazeny podle ustanovení odstavce 2 rozhodne o způsobu jejich úhrady na žádost příslušného ministra ministr financí.

(5) Příděl na neplánovanou ztrátu během roku se poukazuje na obratový účet podniku a zúčtuje jako dočasná pomoc.

(6) O konečném způsobu úhrady neplánovaných ztrát se rozhodne při finančním vypořádání.

IV.

Podniky plánující celoročně nebo v některém čtvrtletí ztrátu.

Odvody a příděly.

§ 24.

(1) Plánuje-li podnik během roku v některém čtvrtletí zisk a v některém ztrátu

a) odvádí ve čtvrtletí, ve kterém plánuje zisk, zisk podle ustanovení § 4,

b) obdrží ve čtvrtletí, ve kterém plánuje ztrátu, příděl na úhradu této ztráty podle ustanovení §§ 15 až 22.

(2) Pro překlenutí případných finančních obtíží podniku, který plánuje ve čtvrtletí s plánovaným ziskem v některém měsíci ztrátu, poskytne věcně příslušná správa dočasnou pomoc z reservy vlastních oběžných prostředků.

§ 25.

(1) Pro výpočet odvodní povinnosti podniku plánujícího celoročně nebo v některém čtvrtletí ztrátu upraví se:

a) plánovaný hospodářský výsledek od počátku roku do konce příslušného měsíce tak, že se k němu připočte příděl na úhradu ztráty plánovaný na totéž období.

b) skutečný hospodářský výsledek od počátku roku do konce příslušného měsíce tak, že se k němu připočte příděl na úhradu ztráty připadající podle ustanovení § 18 nebo § 20 na totéž období.

(2) Nadplánový zisk (neplánovaná ztráta) se zjistí porovnáním plánovaného a skutečného hospodářského výsledku upravených podle odstavce 1.

(3) Během roku zjištěný nadplánový zisk (neplánovaná ztráta) se zpřesní podle schválených ročních účetních výkazů. Případné přeplatky nebo nedoplatky se uhradí při finančním vypořádáni.

V.

Závěrečná ustanovení.

§ 26.

Ministerstvo financí může povolit v dohodě se zúčastněným ministerstvem ze závažných důvodů výjimky a odchylky z ustanovení této vyhlášky.

§ 27.

Zrušují se všechny předpisy, pokud odporují této vyhlášce, zejména se zrušují vyhlášky ministra financí č. 72/1953 Ú. l. a č. 56/1955 Ú. l., o odvodech ze zisku a jiných odvodech podniků místního průmyslu a komunálního hospodářství.*)

§ 28.

Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1957.

Ministr:

Ďuriš v. r.

*) Zrušují se též směrnice ministerstva financí poř. č. 531/1953 Sb. instr. ob. pro KNV, o úhradě plánovaných a nadplánových ztrát podniků místního průmyslu a komunálního hospodářství.