Vyhláška ministerstva dopravy o řádu plavební bezpečnosti na vnitrozemních vodách.

5.

VYHLÁŠKA

ministerstva dopravy

ze dne 1. prosince 1956

o řádu plavební bezpečnosti na vnitrozemních vodách.

Ministerstvo dopravy stanoví podle § 2 odst. 3 zákona č. 152/1950 Sb., o úpravě a bezpečnosti provozu vnitrozemní plavby, a podle § 5 nařízení ministra dopravy č. 51/1956 Sb., o plavební bezpečnosti na vnitrozemních vodách:

Oddíl 1.

Všeobecná ustanovení.

§ 1.

Řád plavební bezpečnosti; rozsah platnosti.

(1) V zájmu zachování bezpečnosti provozu plavby a v zájmu zachování pořádku na vnitrozemních vodách, jichž se používá k plavbě, se vydává řád plavební bezpečnosti (dále jen „řád”).

(2) Řád obsahuje

a) ustanovení společná pro všechny vnitrozemní vody,

b) zvláštní ustanovení pro některé vnitrozemní vody (příloha 1 této vyhlášky).

(3) Na československém úseku Dunaje platí plavebně bezpečnostní předpisy vydané ve smyslu čl. 23 Úmluvy o režimu plavby na Dunaji; tyto předpisy platí také pro úsek Váhu od jeho ústí do Dunaje až po Šaľu.

§ 2.

Vůdce plavidla a vůdce vleku.

(1) Každé plavidlo (s výjimkou plovoucího zařízení za stání a malých plavidel) musí mít vůdce, který má průkaz způsobilosti k vedení plavidla na proplouvaném úseku.

(2) U plovoucího zařízení stanoví plavební správa při vydání zvláštního povolení, kdy a za jakých podmínek musí být na plovoucím zařízení osoba odpovědná za dodržování předpisů o plavební bezpečnosti.

(3) Vůdce plavidla se musí při nakládání plavidla a před nastoupením plavby seznámit s vodními stavy, s plavebními poměry na proplouvané trati, s podjezdnými výškami mostů, jiných staveb a vedení, křižujících vodní cestu.

(4) Vůdce plavidla musí dále dbát o to, aby na plavidle byla posádka v plném počtu, aby plavidlo, kormidelní a kotevní zařízení a výstroj plavidla byly v řádném stavu, zajišťujícím bezpečnost plavby, a aby — jde-li o plavidla s vlastním strojním pohonem — strojní a pohonné zařízení bylo v provozu schopném stavu. Jde-li o plavidlo poháněné spalovacími motory, musí se vůdce plavidla před spuštěním stroje, po případě před použitím otevřeného ohně mimo to přesvědčit, zda všechny prostory byly řádně vyvětrány, aby nedošlo ke vznícení a výbuchu nahromaděných par.

(5) Vůdce plavidla musí být za plavby na plavidle, u plovoucího stroje také po dobu jeho provozu; přechodně se může dát zastupovat jinou způsobilou osobou.

(6) Vůdce plavidla jest odpovědný za dodržování ustanovení tohoto řádu a jiných předpisů, jakož i příkazů vztahujících se na plavbu a plavidla. Nedotčena zůstává odpovědnost jiných osob, vyplývající z tohoto řádu a jiných předpisů.

(7) Za dodržování ustanovení tohoto řádu, platných pro vleky, jest odpovědný vůdce remorkéru (vůdce vleku). Jsou-li plavidla vlečena se břehu, je vůdcem vleku vůdce první vlečené jednotky.

(8) Vůdcové vlečených jednotek jsou povinni uposlechnout pokynů vůdce vleku; musí však i bez pokynů vůdce vleku učinit všechna opatření, jež okolnosti vyžadují pro bezpečné vedení vlečených jednotek.

(9) Je-li závěs vlečen více remorkéry za sebou, jest vůdcem vleku vůdce prvního remorkéru; toto neplatí pro vůdce přechodné přípřeže.

(10) Je-li závěs vlečen více remorkéry vedle sebe, musí se jejich vůdcové před odplutím dohodnout, který z nich bude vůdcem vleku. Totéž platí pro vlek složený z bočně seskupených plavidel, pohybujících se vlastním pohonným zařízením.

§ 3.

Povinnosti posádky a jiných osob na plavidle.

(1) Členové posádky jsou povinni uposlechnout příkazů vůdce plavidla, daných v rámci jeho pravomocí. Posádka musí spolupůsobit při dodržování ustanovení tohoto řádu.

(2) Všechny ostatní osoby na plavidle musí uposlechnout pokynů, jež jim dá vůdce plavidla v zájmu bezpečnosti plavby a pořádku na plavidle.

§ 4.

Všeobecná povinnost vůdců plavidel.

Vůdcové plavidel jsou povinni učinit všechna opatření k tomu, aby se zabránilo poškození plavidel, ohrožení nebo ztížení plavby, jakož i poškození břehů a zařízení všeho druhu na vodách a jejich březích, i když v tomto řádu není o tom přímých ustanovení; totéž platí i pro osoby pověřené dozorem nad plovoucím zařízením neb jiným zařízením na vodách nebo jejich březích.

§ 5.

Postup za zvláštních okolností.

Od ustanovení tohoto řádu je možno se odchýlit jen, hrozí-li bezprostřední nebezpečí, které nelze jinak odvrátit.

Oddíl 2.

Podmínky, jimž musí vyhovovat plavidla.

§ 6.

Označení plavidel.

(1) Plavidla — s výjimkou vorů a loděk do délky 3 m — musí mít předepsanou evidenční značku, napsanou na obou bocích přídě plavidla. Plavidla, jichž se používá v plavebním podnikání nebo v závodové vodní dopravě, mohou mít evidenční značku kromě toho také na zádi. Při plavbě plavebními komorami musí být viditelně na obou stranách plavidla udána jeho délka a šířka.

(2) Pokud by u malých plavidel nebyla evidenční značka umístěná vně na obou bocích přídě dobře viditelná, může být umístěna uvnitř na obou bocích přídě nebo na přední paloubce.

(3) Tabule předepsané k označení vorů mohou být zhotoveny také z trvanlivé látky pevně napjaté.

§ 7.

Stavba, výstroj a ponor plavidel.

(1) Plavidla musí být tak stavěna a vystrojena, aby bylo zabráněno každému nebezpečí pro plavbu i pro osoby a náklad na plavidle a aby mohly být splněny povinnosti vyplývající z tohoto řádu.

(2) Přívěsné a záchranné loďky musí být prázdné a vždy připraveny k použití.

(3) Pokud plavidla mají platný předepsaný průkaz způsobilosti k plavbě a jejich stavba a výstroj odpovídá údajům v průkaze uvedeným, považuje se ustanovení odstavce 1 za splněné.

(4) Plavidel s vlastním strojním pohonem, určených svojí stavbou k dopravě cestujících nebo zboží, smí být použito k vlečení jen pokud to připouští jejich průkaz způsobilosti k plavbě; toto omezení neplatí pro případy záchranných prací a poskytování pomoci v nouzi.

(5) Délka, šířka, výška a ponor plavidel musí odpovídat poměrům proplouvané vodní cesty, velikostí plavebních komor a mostních průjezdných polí.

(6) Ponor je dán nejvíce nořící částí plavidla. Při tom je nutno brát zřetel na okraje listů lodních šroubů, jejich ochranných zařízení (krytů) a na jiné pevné části lodi, které leží níže nežli trup lodi.

(7) Vůdce plavidla musí přizpůsobit ponor svého plavidla hloubce plavební dráhy. Při tom musí přihlížet k úředním zprávám o vodních stavech. Jsou-li ponory pro jednotlivé plavební cesty vyhlášeny, nesmějí být překročeny. Vůdce plavidla musí upravit ponor plavidla také s přihlédnutím k rychlosti plavby, jakož i k tomu, že vlivem větru se mohou plavební hloubky zmenšit.

§ 8.

Kotvy.

(1) Za plavby musí být plavidla — s výjimkou malých plavidel bez vlastního strojního pohonu — opatřena kotvami nebo jinými kotevními zařízeními, a to v takovém počtu a o takové váze, aby jejich plavba mohla být kdykoliv rychle a bezpečně zastavena.

(2) Za plavby musí být připraveny k použití na plavidlech o nosnosti do 35 tun jedna kotva na přídi, na plavidlech o nosnosti nad 35 tun druhá další kotva na zádi, na plavidlech o nosnosti nad 100 tun ještě třetí kotva na přídi a na plavidlech bez vlastního strojního pohonu o nosnosti nad 300 tun čtvrtá kotva na zádi a jedna další kotva náhradní.

(3) S paluby smějí vyčnívat pouze

a) u vleků plujících proti proudu přední kotvy na první vlečené jednotce a zadní kotva na poslední jednotce,

b) u vleků plujících po proudu zadní kotvy a nejtěžší přední kotva na každé jednotce.

(4) Plavební správa může v odůvodněných případech povolit vzhledem k vodní cestě a druhu provozu výjimky z ustanovení odstavců 2 a 3.

§ 9.

Rozpoznávací značky kotev.

Kotvy musí být trvanlivě označeny jménem vlastníka plavidla, evidenční značkou plavidla, ke kterému patří, a údajem své váhy.

§ 10.

Ponorové znaky, volný okraj.

⟪TABLE:tbl_001⟫

(2) U převozních plavidel je ponorovým znakem pás o šířce 5 cm a délce 2 m, provedený světlou barvou (bílou nebo červenou). U převozních plavidel dřevěných se vyznačí tento ponorový znak dřevěnou latí; u převozních plavidel ocelových se vyznačí ponorový znak přivařeným železným úhelníkem nebo přímo nátěrem na vnějším boku plavidla. Spodní okraj ponorového znaku musí se krýt s vodoryskou největšího přípustného ponoru, která se vyznačí na dřevěných převozních plavidlech vypálením znaku kovovým čtyřhranným razidlem o rozměrech 5X5 cm obsahujícím písmena ČSR a NPP (největší přípustný ponor) a vypálením hrany vyznačující tuto vodorysku; kromě této značky vypálí se na vnitřní straně lodního boku, a to na místě dobře viditelném, údaj o nejvyšším přípustném zatížení plavidla (číslicemi a zkratkou „os” nebo „q” podle toho, k jakému účelu je plavidla používáno). U převozních plavidel ocelových se vodoryska největšího přípustného ponoru vyznačí vyražením 6 důlků vzdálených od sebe 1 cm a vyražením znaku obsahujícího označení orgánu plavební správy ve zkratkách; kromě toho se vyznačí razidlem obdobně jako u převozních plavidel dřevěných údaj o nejvyšším přípustném zatížení.

(3) Nad vodoryskou největšího přípustného ponoru plavidla musí vždy zůstat volný okraj nejméně 25 cm pod nejnižším bodem, nad nímž plavidlo již není vodotěsné. Při měření volného okraje se započítávají zvýšené okraje nad palubou (ochozem); v tomto případě nesmějí však plavidla nořit víc než 7,5 cm pod hranu paluby. Plavební správa může vsak předepsat menší nebo větší volný okraj se zřetelem na způsob stavby, použití nebo stav plavidla, jakož i s ohledem na vodní cestu.

(4) U úředně cejchovaných plavidel se musí spodní hrana ponorového znaku krýt s úředně vyznačenou vodoryskou největšího přípustného ponoru.

(5) Znaky volného okraje, které jsou provedeny na podkladě jiných předpisů, nahrazují ponorové znaky podle odstavce 1, pokud označují alespoň volný okraj jimi předepsaný.

§ 11.

Ponor plavidel.

Není-li pro jednotlivé vody nebo náklady předepsáno nebo dovoleno jinak, musí plavidla — s výjimkou malých plavidel a vorů — dodržovat volný okraj stanovený v § 10 odst. 3; nikdy však nesmějí po naložení nořit hlouběji než k spodnímu okraji ponorového znaku.

§ 12.

Ponorové stupnice.

⟪TABLE:tbl_001⟫

(2) Ponorové stupnice musí být umístěny souměrně na obou bocích plavidla, a to u lodí kratších 40 m po dvou na každé straně, umístěných asi ve třetině délky plavidla od přídě a od zádě, u plavidel delších 40 m po třech na každé straně, při čemž střední stupnice jest přibližně upostřed délky plavidla, krajní pak ve vzdálenosti asi jedné šestiny délky od přídě a od zádě; stupnice umístěné uprostřed plavidla musí sahat až k největšímu přípustnému ponoru, stupnice na přídi a na zádi o 20 cm výše.

(3) Na všech plavidlech se šroubovým pohonem — s výjimkou malých plavidel — u nichž lodní šrouby, jejich ochranná zařízení nebo jiné pevné části leží níže než trup lodi, musí být ponorová stupnice vyznačena na obou stranách v místě šroubu (ponorová šroubová stupnice). Tyto ponorové stupnice nahrazují zadní ponorové stupnice podle odstavce 2.

(4) Úřední cejchovní stupnice nahrazují ponorové stupnice uvedené v odstavci 1 a 2, nikoliv však ponorové šroubové stupnice. Leží-li však nulový bod cejchovní stupnice ve výši vodorysky prázdného plavidla, musí být nad čarou největšího přípustného ponoru vedle cejchovní stupnice plavidla zřetelně vyznačen nápis „Ponor prázdného plavidla ... cm”.

§ 13.

Viditelnost označení, znaků a nápisů.

Údaje na plavidlech o jejich označení, jakož i ponorové znaky a ponorové stupnice musí být stále zřetelně viditelné. Nesmí k nim být nic připojováno, co by bylo na závadu jejich jasnosti.

§ 14.

Obsazení kormidla.

(1) Kormidlo na plujícím plavidle musí být stále obsluhováno způsobilou osobou ve stáří alespoň 16 roků.

(2) Podmínka 16 roků neplatí u malých plavidel bez vlastního strojního pohonu.

(3) K zajištění bezpečné obsluhy kormidla musí mít kormidelník na všechny strany volný rozhled a možnost slyšet zvukové signály; není-li to možné, musí být postavena hlídka, aby ho upozorňovala.

§ 15.

Přítomnost vůdce plavidla na palubě.

Při vplouvání do plavební komory nebo vyplouvání z plavební komory, jakož i při proplouvání úžinami, obtížnými místy a mosty musí být vůdce plavidla na palubě na svém stanovišti.

§ 16.

Listiny.

(1) Na plavidlech musí být lodní, po případě jiné listiny, pokud jsou předepsány zvláštními předpisy, zejména:

a) průkaz způsobilosti k plavbě, u vorů hlášení o plavbě vorů,

b) cejchovní průkaz,

c) revisní knihy parních kotlů na lodích s parními kotli,

d) revisní knihy tlakových nádob na motorových lodích, které mají nádoby se stlačeným vzduchem nebo plynem,

e) osvědčení nebo průkazy o technické způsobilosti svítidel,

f) lodní kniha,

g) evidenční průkazka (u malých plavidel),

h) průkazy způsobilosti vůdce plavidla a členů posádky,

i) plavecké knížky,

j) seznam posádky a listina přítomných (seznam naloděných).

(2) Na každém plavidle — s výjimkou malých plavidel a převozních plavidel — musí být výtisk tohoto řádu.

Oddíl 3.

Signály, světla a osvětlení.

§ 17.

Vlajky, tabule a balony.

(1) Pokud není jinak stanoveno, musí být vlajky a tabule, předepsané tímto řádem, nejméně 80 cm vysoké nebo 80 cm široké; balony musí mít průměr nejméně 60 cm. Barvy nesmějí být ani vybledlé, ani zašpiněné.

(2) Vlajky mohou být nahrazeny tabulemi.

§ 18.

Světla.

(1) Pokud není jinak stanoveno, musí být předepsaná světla viditelná se všech stran a vrhat stejnoměrné, nepřerušované světlo.

(2) Je-li předepsáno kmitavé světlo, může být nahrazeno světlem, které jest v pravidelných, krátkých časových odstupech cloněno nebo přerušováno.

§ 19.

Zvukově signály.

(1) Plavidla — s výjimkou malých plavidel bez vlastního strojního pohonu — musí dávat v případech předepsaných tímto řádem zvukové signály; tyto signály musí být, není-li předepsáno použití zvonů, dávány takto

a) na plavidlech s vlastním strojním pohonem a remorkérech silně znějící píšťalou neb jiným rovnocenným zvukovým zařízením, umístěným tak, aby zvuk nemohl být tlumen,

b) na ostatních plavidlech houkačkou nebo rohem o dostatečné síle zvuku; totéž platí i pro malá plavidla s vlastním strojním pohonem, na nichž nelze instalovat mechanické zvukové zařízení.

(2) Přestávka mezi jednotlivými zvuky téhož signálu musí trvat přibližně jednu vteřinu.

(3) Remorkéry a plavidla s vlastním strojním pohonem musí zároveň se zvukovými signály dávat optická znamení ve formě obláčku páry nebo záblesku žlutého světla.

(4) Zvukové signály předepsané tímto řádem jsou stanoveny v příloze 2, která je součástí tohoto řádu. Hlavní zvukové signály jsou tyto.

⟪TABLE:tbl_001⟫

(5) Plavební správa může v zájmu jednotného způsobu dorozumívání mezi vůdcem plavidla a členy posádky, jakož i mezi vůdcem vleku a vůdci vlečených jednotek stanovit další zvukové signály.

(6) Plavební správa může omezit na určitých úsecích hustě osídlených břehů používání píšťal nebo podobných silně znějících zvukových zařízení, pokud tím nemůže být ohrožena bezpečnost plavby.

§ 20.

Zakázaná znamení a světla.

Jest zakázáno používat jiných znamení nebo světel než těch, která jsou stanovena tímto řádem, anebo jich používat za jiných okolností, než pro které jsou předepsány nebo povoleny.

§ 21.

Svítidla a světlomety.

(1) Svítidel a světlometů nesmí být používáno způsobem, aby mohlo dojít k jejich záměně se světly nebo signály předepsanými nebo povolenými tímto řádem, nebo aby mohly ovlivnit jejich viditelnost.

(2) Svítidla s matným sklem, jichž bývá používáno v noci na přídi vlečených plavidel, musí být dopředu i do stran zcela zacloněna matným sklem a nesmí svítit do prostoru mimo plavidlo.

(3) Jest zakázáno používat svítidel nebo světlometů tak, aby oslňovaly a tím ohrožovaly nebo ztěžovaly plavbu nebo dopravu na břehu.

§ 22.

Znamení vleků.

Má-li vlek dávat podle tohoto řádu znamení, musí je dávat remorkér, na kterém jest vůdce vleku.

§ 23.

Světla plavidel s vlastním strojním pohonem za plavby.

⟪TABLE:tbl_001⟫

a) jako vrcholové světlo bíle silné světlo, viditelné toliko v obzorovém výseku 225°, a to po 112°30' na každou stranu měřeno od přídě až do 22°30' za čáru kolmou na podélnou osu plavidla;

b) jako boční světlo na pravém boku zelené jasné světlo a na levém boku červené jasné světlo, z nichž každé je viditelné pouze v obzorovém výseku 112°30' ve směru od přídě až do 22°30' za čáru kolmou na podélnou osu plavidla. Boční světla musí být umístěna ve stejné výši a v jedné čáře, kolmé na podélnou osu plavidla, a to nejméně o 1 m níže než vrcholové světlo. I při plavbě kanály mají být podle možnosti boční světla o 1 m níže než vrcholové světlo; není-li to možné, může být tato vzdálenost menší, v žádném případě však nesmí být boční světla výše než vrcholové světlo. Boční světla musí být umístěna nejméně 1 m za vrcholovým světlem a zacloněna směrem do středu lodi tak, aby zelené světlo nebylo viditelné s levého boku a červené světlo s pravého boku; boční světla, musí být umístěna, pokud je to technicky možné, tak, aby zároveň označovala skutečnou šířku plavidla;

c) jako záďové světlo obyčejné bílé světlo, jež jest viditelné jen v obzorovém výseku 135°, a to 67°30' od zadu na každou stranu. Záďové světlo musí být tak zacloněno, aby nebylo viditelné zpředu.

(2) Světla uvedená v odstavci 1 musí být umístěna tak, aby nemohla být, a to ani přechodně, s lodi zakryta.

§ 24.

Světla remorkérů za plavby.

⟪TABLE:tbl_001⟫

a) kromě vrcholového světla a bočních světel podle ustanovení § 23 druhé bílé silné světlo; toto světlo musí být viditelné ve stejném obzorovém výseku jako světlo vrcholové a musí být umístěno asi 1 m pod vrcholovým světlem, avšak pokud možno 1 m nad bočními světly;

b) místo záďového světla podle ustanovení § 23 žluté obyčejné světlo; toto světlo musí být viditelné ve stejném obzorovém výseku jako záďové světlo a být umístěno na vhodném místě.

⟪TABLE:tbl_001⟫

(3) Remorkéry, které jsou za oběma prvními remorkéry, musí být označeny jako vlečená plavidla a musí nést světla podle ustanovení § 26.

(4) Remorkér poskytující přechodně přípřež, musí nést vždy třetí bílé silné světlo podle ustanovení odstavce 2.

(5) Remorkéry, které vlečou jen v bočním seskupení, nesou světla podle ustanovení § 23.

§ 25.

Světla jednotlivě plujících plavidel bez vlastního strojního pohonu za plavby.

⟪TABLE:tbl_001⟫

⟪TABLE:tbl_001⟫

(3) Povinnost nést světla podle odstavce 1 neplatí pro malé přesuny při sestavování nebo rozpojování vleků; v takovém případě musí být vodorovně kýváno bílým jasným světlem, a to na té straně plavidla, na které hrozí nebezpečí srážky.

§ 26.

Světla vlečených plavidel.

⟪TABLE:tbl_001⟫

(2) Má-li vlek více jednotek, musí být světla (podle odstavce 1) umístěna tak, aby byla pokud možno ve stejné výši nad hladinou vody.

⟪TABLE:tbl_001⟫

§ 27.

Záďová světla vleků.

⟪TABLE:tbl_001⟫

(2) Ostatní jednotky závěsu vlečené za sebou mohou rovněž nést záďové světlo podle ustanovená § 23 odst. 1 písm. c); v tomto případě musí však toto zádové světlo být zacloněno matným sklem. Plavební správa může pro některé vodní úseky předepsat povinnost nést toto záďové světlo.

⟪TABLE:tbl_001⟫

⟪TABLE:tbl_001⟫

§ 28.

Zakryté boční světlo remorkéru.

⟪TABLE:tbl_001⟫

§ 29.

Světla malých plavidel za plavby.

(1) Pro malá plavidla s vlastním strojním pohonem platí odchylně od ustanovení § 23 toto;

⟪TABLE:tbl_001⟫

⟪TABLE:tbl_001⟫

⟪TABLE:tbl_001⟫

⟪TABLE:tbl_001⟫

⟪TABLE:tbl_001⟫

⟪TABLE:tbl_001⟫

(5) Rybářské čluny nemusí při provádění rybolovu nést světla; musí však při přibližování jiných plavidel včas ukazovat jasné bílé světlo.

§ 30.

Světla postrkových a tažných pramic za plavby.

⟪TABLE:tbl_001⟫

(2) Tažné pramice musí za noci nést světla podle ustanovení § 29 odst. 1.

§ 31.

Označení plachetnic s motorem a plavidel s postrkovou nebo tažnou pramicí za dne.

⟪TABLE:tbl_001⟫

(2) Znak podle odstavce 1 musí nést také plavidla, která se pohybují pomocí postrkové nebo tažné pramice.

(3) Ustanovení odstavce 1 a 2 neplatí pro malá plavidla.

§ 32.

Denní označení plavidel výjimečně používaných k vlečení.

⟪TABLE:tbl_001⟫

§ 33.

Označení a světla plavidel pro dopravu určitých nebezpečných nákladů.

(1) Plavidla, která jsou svou zvláštní stavbou nebo zařízením určena pro dopravu hořlavých tekutin, musí být ve výši paluby označena okolo celého lodního trupu světlemodrým pruhem o šířce nejméně 20 cm.

(2) Naložená nebo nevypařená plavidla musí kromě toho nést

a) za dne

⟪TABLE:tbl_001⟫

b) za noci

⟪TABLE:tbl_001⟫

(3) Za hořlavé tekutiny podle tohoto řádu se považují tekutiny uvedené ve zvláštních předpisech. * )

(4) Nádržové lodi, které přepravují zkapalněný nebo ztlačený čpavkový plyn, musí být označeny červenou tabulí o rozměrech nejméně 50 X 50 cm, která jest na obou stranách opatřena bílým, nejméně 35 cm vysokým písmenem „E”; tabule musí být umístěna v podélné ose lodi tak, aby byla s obou stran dobře viditelná. Tato plavidla musí kromě toho nést

a) za dne

⟪TABLE:tbl_001⟫

b) za noci nebo za zhoršené viditelnosti

⟪TABLE:tbl_001⟫

(5) Plavidla, která přepravují výbušiny ** ), musí být označena černou tabulí o rozměrech nejméně 50 X 50 cm s bílým, nejméně 35 cm vysokým symbolickým znakem výbušin na obou stranách. Tabule musí být umístěna v podélné ose lodi tak, aby byla s obou stran dobře viditelná. Tato plavidla musí kromě toho nést

a) za dne

⟪TABLE:tbl_001⟫

b) za noci nebo za zhoršené viditelnosti

⟪TABLE:tbl_001⟫

(6) Plavidla musí nést znaky a světla podle odstavce 1 až 5 jak za plavby, tak i při stání.

Oddíl 4.

Setkávání a předjíždění.

§ 34.

Všeobecná ustanovení.

(1) Setkávání nebo předjíždění je dovoleno jen tehdy, poskytuje-li plavební dráha se zřetelem na všechny místní okolnosti a ostatní provoz dostatek místa pro míjení plavidel.

(2) Při setkávání nebo předjíždění nesmějí plavidla, jejichž směry plavby vylučují nebezpečí srážky, měnit svůj směr způsobem, který by mohl přivodit nebezpečí srážky.

(3) Při setkávání nebo předjíždění nesmí být měněn směr plavby, byl-li již určen podle ustanovení §§ 35 až 37 nebo § 40.

(4) Plavidla s vlastním strojním pohonem musí brát ohled na bezpečnost plavidel, která míjejí.

§ 35.

Setkávání; chování a signalizování při plavbě proti proudu.

(1) Plavidla plující proti proudu určují při setkávání dráhu plavidlům plujícím po proudu. Při tom musí s přihlédnutím k místním poměrům a k ostatnímu provozu uvolnit plavidlům plujícím po proudu vhodnou dráhu.

(2) Na řekách musí plavidla plující proti proudu ponechat podle možnosti plavidlům plujícím po proudu hlubší stranu plavební dráhy (proudnici) a podle potřeby zmírnit rychlost plavby nebo vůbec zastavit.

⟪TABLE:tbl_001⟫

(4) Plavidla plující proti proudu, jež nechávají plavidla plující po proudu projíždět po svém pravém boku, musí zavčas

a) za dne

⟪TABLE:tbl_001⟫

b) za noci

⟪TABLE:tbl_001⟫

(5) Znamení uvedená v odstavci 4 musí být ukazována, dokud míjení neskončilo; nesmějí být dávána déle, ledaže by plavidlo plující proti proudu chtělo ukázat, že i další plavidla, plující po proudu nechává míjet po svém pravém boku.

(6) Plavidlo plující proti proudu musí dávat tyto zvukové signály:

a) „jeden krátký zvuk”, má-li být míjení provedeno po jeho levém boku,

b) „dva krátké zvuky”, má-li být míjení provedeno po jeho pravém boku.

§ 36.

Setkávání; chování a signalisování při plavbě po proudu.

(1) Plavidla plující po proudu musí použít té dráhy, kterou jim podle ustanovení § 35 určila plavidla plující proti proudu.

(2) Plavidla plující po proudu musí při setkávání s plavidly plujícími proti proudu, která dávají signály podle ustanovení § 35 odst. 4 a 6 tyto signály opětovat.

§ 37.

Setkávání; výjimky 7 pravidel uvedených v §§ 35 a 36.

(1) Chtějí-li osobní lodi, které provozují pravidelnou dopravu a jejichž nejvýše přípustný počet cestujících činí aspoň 300 osob, přistát u přístavního můstku, podél něhož plují plavidla proti proudu, mohou po zjištění, že se tak může stát bez nebezpečí, požadovat odchylkou od ustanovení §§ 35 a 36 od těchto proti proudu plujících plavidel, aby směr plavby naznačený podle ustanovení § 35 změnila.

(2) Ustanovení odstavce 1 platí též pro vleky plující po proudu a pro plavidla plující samotíží, které z nutných bezpečnostních důvodů nebo proto, aby si nad jely na otočení, se chtějí držet při určitém břehu; tuto změnu směru mohou však požadovat jen od jednotlivě proti proudu plujících plavidel po bezpečném zjištění, že se tak může stát bez nebezpečí.

(3) V případech uvedených v odstavcích 1 a 2 musí plavidla plující po proudu dávat zavčas tyto signály:

a) „jeden krátký zvuk”, má-li být míjení provedeno po jejich levém boku;

b) „dva krátké zvuk”, má-li být míjení provedeno po jejich pravém boku; kromě toho musí být dávány optické signály podle ustanovení § 35 odst. 4.

(4) V případech uvedených v odstavcích 1 a 2 musí plavidla plující proti proudu odchylkou od ustanovení § 35 použít strany plavební dráhy podle požádání plavidel plujících po proudu a potvrdit to takto:

a) „jeden krátký zvuk”, má-li být míjení provedeno po jejich levém boku: signály stanovené v § 35 odst. 4 nesmějí být dávány;

b) „dva krátké zvuky”, má-li být míjení provedeno po jejich pravém boku; kromě toho musí být dávány optické signály podle ustanovení § 35 odst. 4.

(5) Je-li obava, že úmyslu plavidla plujícího po proudu nebylo plavidlem plujícím proti proudu porozuměno, musí plavidlo plující po proudu opakovat zvukové signály podle odstavce 3.

(6) Zvukové signály musí být dávány také tehdy, hrozí-li nebezpečí srážky.

§ 38.

Setkávání v úžinách a na obtížných místech.

(1) Aby se zamezilo setkávání na úsecích, na kterých plavební dráha neposkytuje dostatek místa pro míjení (úžiny) nebo na úsecích, které jsou podle odstavce 2 označeny jako obtížná místa, platí tato ustanovení:

a) dříve než vleky nebo jednotlivá plavidla vplují do takového úseku, musí dát signál „jeden dlouhý zvuk”;

b) lze-li očekávat, že plavidla nebo vleky plující proti proudu by se setkaly v úžině nebo obtížném místě s plavidlem plujícím po proudu, musí vyčkat pod tímto úsekem, až plavidla plující po proudu proplují;

c) jestliže vlek plující proti proudu již vplul do takového úseku, musí po proudu plující plavidla nebo vleky vyčkat nad tímto úsekem, až vlek proti proudu propluje; stejnou povinnost mají jednotlivá po proudu plující plavidla oproti jednotlivě proti proudu plujícím plavidlům;

d) jestliže jednotlivě proti proudu plující plavidlo do takového úseku již vplulo, musí jej pokud možno uvolnit, blíží-li se vlek plující po proudu.

(2) Úžiny a obtížná místa se označí, pokud to orgány plavební správy považují za nutné, vpravo ve směru plavby nebo na straně plavební dráhy takto:

a) při vjezdu

⟪TABLE:tbl_001⟫

za noci bílým světlem umístěným asi 1 m nad červeným světlem,

b) při výjezdu

⟪TABLE:tbl_001⟫

za noci bílým světlem umístěným asi 1 m nad zeleným světlem.

(3) Orgány plavební správy mohou dodržování ustanovení odstavce 1 usnadnit tím, že plavidlům plujícím proti proudu jsou dávány tyto signály:

⟪TABLE:tbl_001⟫

⟪TABLE:tbl_001⟫

⟪TABLE:tbl_001⟫

⟪TABLE:tbl_001⟫

§ 39.

Předjíždění; všeobecná ustanovení.

(1) Předjíždění je dovoleno jen tehdy, přesvědčí-li se předjíždějící o tom, že tento manévr může provést bez nebezpečí. Předjíždějící má volbu strany, po niž chce předjíždět. Předjížděný má, pokud možno, usnadnit toto předjíždění.

(2) Není-li předjíždění z bezpečnostních důvodů možné, musí předjížděný dát zvukový signál „pět krátkých zvuků”.

⟪TABLE:tbl_001⟫

§ 40.

Předjíždění; chování a signalisování.

(1) Předjíždějící musí zavčas

a) za dne

⟪TABLE:tbl_001⟫

b) za noci

⟪TABLE:tbl_001⟫

Tato znamení musí býti dávána až do ukončení předjíždění; déle nesmí být ponechána.

(2) Předjíždějící musí optické signály podle odstavce 1 zavčas doplnit podle potřeby

a) „dvěma dlouhými zvuky, dvěma krátkými zvuky”, chce-li předjíždět po levém boku předjížděného,

b) „dvěma dlouhými zvuky, jedním krátkým zvukem”, chce-li předjíždět po pravém boku předjížděného

(3) Souhlasí-li předjížděný s předjetím na požadované straně, dá příslušný signál podle odstavce 4 písm. a) nebo b).

(4) Předjížděný musí ponechat na žádané straně dostatek místa předjíždějícímu tím, že podle potřeby uhne na druhou stranu. Není-li předjetí možné na požadované straně, avšak je možné na straně opačné, musí předjížděný dát tyto signály:

a) „jeden krátký zvuk”, je-li předjetí možné po jeho levém boku,

b) „dva krátké zvuky”, je-li předjetí možné po jeho pravém boku.

(5) Předjíždějící, může-li a chce-li ještě za poměrů uvedených v odstavci 4 předjíždět, musí dát tyto signály:

a) „dva dlouhé zvuky, dva krátké zvuky“, chce-li předjíždět po levém boku předjížděného,

b) „dva dlouhé zvuky, jeden krátký zvuk“, chce-li předjíždět po pravém boku předjížděného.

§ 41.

Předjíždění; snížení rychlosti.

(1) Plavidla předjížděná vlekem musí během předjíždění zmírnit svoji rychlost.

(2) Vlek nebo plavidlo s vlastním strojním pohonem, předjížděné jiným plavidlem s vlastním strojním pohonem, sníží svoji rychlost jen v případě potřeby, aby předjíždění mohlo být provedeno bez nebezpečí a tak rychle, aby ostatní provoz nebyl brzděn.

§ 42.

Pravidla o vyhýbání pro plachtící plavidla.

⟪TABLE:tbl_001⟫

a) plavidlo plující na boční vítr (širým větrem) musí se vyhnout plavidlu plujícímu na přední vítr (ostře proti větru);

b) plavidlo plující na přední vítr s levé strany musí se vyhnout plavidlu plujícímu na přední vítr s pravé strany;

c) mají-li obě plavidla boční vítr s různých boků, musí se vyhnout ono plavidlo, které má vítr s levého boku;

d) mají-li obě plavidla boční vítr s téhož boku, musí se plavidlo, které jest v návětří (nad větrem), vyhnout plavidlu, které jest v závětří (pod větrem);

e) plavidlo, které plachtí na zadní vítr, musí se vyhnout jinému plavidlu.

(2) Plachtící plavidla předjíždějí ostatní plachtící plavidla na straně návětrné.

§ 43.

Setkávání malých plavidel s vlastním strojním pohonem s plachetnicí.

(1) Pluje-li malé plavidlo s vlastním strojním pohonem a plachetnice v takovém směru, že by mohlo nastat nebezpečí srážky, vyhne se plavidlo s vlastním strojním pohonem plachetnici a dá příslušný zvukový signál.

(2) Plachetnici, která pluje na přední vítr, musí malé plavidlo s vlastním strojním pohonem při plavbě v opačných směrech minout v návětří.

(3) Hodlá-li malé plavidlo s vlastním strojním pohonem předjet plachetnici, musí se tak stát v návětří plachetnice.

(4) Plachetnice křižující v nádrži musí dbát, aby při svých obratech nebyly v cestě plavidlům s vlastním strojním pohonem.

§ 44.

Výjimky pro malá plavidla.

(1) Ustanovení tohoto oddílu neplatí — s výjimkou ustanovení § 42 — pro případy setkávání nebo předjíždění malých plavidel s jinými plavidly. Avšak i v těchto případech musí se dbát pravidel obsažených v §§ 34 a 39.

(2) Malá plavidla mohou jen v případech uvedených v § 42 a jen vůči malým plavidlům žádat o určitou dráhu.

(3) Malá plavidla musí ponechat všem ostatním plavidlům a vlekům místo potřebné pro jejich plavbu a manévrování a nemohou od nich požadovat, aby se jim vyhýbaly; signálů jimi daných musí však bezpodmínečně uposlechnout.

(4) Malá plavidla s vlastním strojním pohonem vzájemně mohou a v případě nebezpečí musí užívat zvukových signálů předepsaných v tomto oddílu.

Oddíl 5.

Další pravidla pro plavbu.

§ 45.

Točení proti proudu.

(1) Točení proti proudu je — bez újmy ustanovení odstavců 2 a 3 — dovoleno jen tehdy, dovolí-li to ostatní provoz.

(2) Je-li trať nepřehledná nebo jsou-li ostatní plavidla nucena pro zamýšlený manévr zmírnit svoji rychlost nebo změnit směr plavby, musí plavidla hodlající točit proti proudu oznámit svůj úmysl zavčas takto:

a) „jedním dlouhým zvukem, jedním krátkým zvukem“, chtějí-li točit vpravo,

b) „jedním dlouhým zvukem, dvěma krátkými zvuky“, chtějí-li točit vlevo.

(3) Malá plavidla nemusí dávat signály uvedené v odstavci 2.

(4) Jakmile byl dán signál podle odstavce 2, musí ostatní plavidla, pokud je to nutné a možné, zmírnit svoji rychlost a změnit směr plavby tak, aby točení mohlo být provedeno bez nebezpečí.

§ 46.

Točení po proudu.

(1) Točení po proudu jest dovoleno jen tehdy, může-li být provedeno, aniž by ostatní plavidla byla nucena bezprostředně zmírnit svou rychlost nebo změnit směr plavby. Na zamýšlený manévr upozorní se v případě potřeby zvukovými signály podle ustanovení § 45 odst. 2. Plavidla bez vlastního strojního pohonu — s výjimkou malých plavidel — musí kromě toho mávat z kormidelního stanoviště

a) za dne světlemodrou vlajkou,

b) za noci bílým obyčejným světlem.

(2) Odchylkou od ustanovení odstavce 1 platí při točení po proudu na rejdě a při odplutí z obvyklých překladišť obdobně ustanovení § 45 o točení proti proudu.

§ 47.

Odplutí, křižování plavební dráhy a zákaz vplutí do mezer mezi jednotkami vleku.

(1) Ustanovení § 46 platí obdobně pro vleky a jednotlivá plavidla — s výjimkou převozů —, které opouštějí svá stanoviště nebo kotviště, aniž točí nebo aniž křižují plavební dráhu; musí však v případě potřeby místo zvukových signálů podle ustanovení § 45 odst. 2 dávat tyto signály.

a) „jeden krátký zvuk“, hodlají-li plout vpravo,

b) „dva krátké zvuky“, hodlají-li plout vlevo.

(2) Malá plavidla nemusí dávat signály uvedené v odstavci 1; v žádném případě však nesmějí křižovat cestu velkým plavidlům ve vzdálenosti menší než 200 m.

(3) Jest zakázáno vplouvat do mezer mezi jednotkami vleku.

§ 48.

Přednost plavby ve vyústěních vodních cest.

Tam, kde jedna plavební cesta ústí do druhé, mají přednost plavidla, plující po hlavní plavební cestě.

§ 49.

Chování a používání zvukových signálů při vplutí do přístavů, ústí řek a kanálů, jakož i při vyplutí z nich.

(1) Před vplutím do přístavů, ústí řek nebo kanálů musí vleky a jednotlivá plavidla dávat tyto zvukové signály:

a) „tři dlouhé zvuky, jeden krátký zvuk“, hodlají-li plout vpravo,

b) „tři dlouhé zvuky, dva krátké zvuky“, hodlají-li plout vlevo.

(2) Před vyplutím z přístavů, ústí řek nebo kanálů musí vleky a jednotlivá plavidla dávat rovněž zvukové signály podle ustanovení odstavce 1.

(3) Malá plavidla nemusí dávat signály shora uvedené.

§ 50.

Plavba na stejné výši.

(1) Plavidla nesmějí plout na stejné výši v kanálech vůbec, na ostatních vodních cestách smějí plout na stejné výši jen, pokud to dostatek místa dovoluje a není rušena nebo ohrožena plavba.

(2) Není-li plavba na stejné výši dovolena, smějí se plavidla nebo vleky přiblížit k plavidlu plujícímu před nimi — vyjímaje případy předjíždění — jen na přiměřenou vzdálenost; při tom však vzdálenost mezi plavidly plujícími samotíží, mezi vleky plujícími po proudu a mezi vory musí činit nejméně 500 m, vzdálenost mezi vleky plujícími proti proudu nejméně 200 m.

§ 51.

Unášení plavidel (plourání).

Jest zakázáno, aby plavidlo se nechalo unášet proudem (plouralo) v poloze napříč plavební dráhy.

§ 52.

Plavba vorů samotíží.

(1) Plavba vorů samotíží jest dovolena jen za dne; v noci musí být vory vlečeny.

(2) Je-li vorům plujícím samotíží nepředvídanými okolnostmi zabráněno, aby dostihly vhodného stanoviště před příchodem noci, smějí pokračovat v plavbě na nejbližší vhodné stanoviště; v tomto případě musí nést světlo podle ustanovení § 26 odst. 3.

§ 53.

Zákaz přibližování k plujícím plavidlům.

(1) Přistávat nebo se zavěšovat na plující plavidlo, jakož i plout za plavidlem s vlastním strojním pohonem v dosahu ssání lodního šroubu nebo kolesa jest bez výslovného dovolení vůdce plavidla zakázáno. U vleku smí se plavidlo zavěsit jen na poslední jednotku závěsu.

(2) Jest zakázáno, aby koupající plavali do blízkosti plujících plavidel nebo vleků a na ně se zavěšovali.

§ 54.

Zamezení vlnobití.

(1) Plavidla musí včas zmírnit svoji rychlost tak, aby zamezila škodlivému vlnobití nebo ssání vody, avšak jen do té míry, aby měla ještě dostatečnou rychlost k bezpečnému řízení. Rychlost nutno zmírnit

a) před ústím do přístavů,

b) v blízkosti plavidel, vyvázaných u břehu nebo na přístavních můstcích, jakož i v blízkosti plavidel, která nakládají nebo vykládají,

c) v blízkosti plavidel, stojících na obvyklých stanovištích,

d) v blízkosti plně naložených plavidel,

e) při míjení převozů,

⟪TABLE:tbl_001⟫

(2) Povinnost stanovená v odstavci 1 písm. b) a c) neplatí vůči malým plavidlům.

⟪TABLE:tbl_001⟫

a) za dne červenobílou vlajkou,

b) za noci červeným obyčejným světlem, umístěným asi 1 m nad bílým obyčejným světlem.

Kromě zmírnění rychlosti musí plavidla zachovávat pokud možno největší vzdálenost od takto označených objektů; jde-li o plovárny nebo koupaliště, musí tato vzdálenost činit nejméně 25 m.

(4) K umístění znaků uvedených v odstavci 3 jsou oprávněna jen

a) plavidla, která na vodní cestě pracují, jakož i stanoviště vodních staveb a prací,

b) těžce poškozená plavidla, plavidla, která se podílejí na záchranných pracích, jakož i plavidla uvázlá, potopená nebo neschopná manévrování,

c) plavidla, která mají písemná povolení orgánů plavební správy.

⟪TABLE:tbl_001⟫

(6) Ustanovení odstavce 1 a 3 o omezení rychlosti neplatí pro plavidla, která jsou svou konstrukcí uzpůsobena tak, že nepůsobí při plavbě škodlivé vlnobití nebo ssání.

§ 55.

Přihlížení k označení plavební dráhy.

⟪TABLE:tbl_001⟫

(2) Malá plavidla mohou plout mimo vyznačenou plavební dráhu, pokud tím nebude ohrožena jejich bezpečnost.

§ 56.

Nepřehledná místa.

Na nepřehledných místech, na nichž není zřízena hlásná služba, musí plavidla plující po proudu udržovat zpomalenou rychlost tak dlouho, pokud vůdce plavidla nezjistí, že trať jest na dostatečnou vzdálenost volná.

§ 57.

Sestavování vleků.

(1) Vlek musí být sestavován tak, aby bylo vyloučeno jakékoliv nebezpečí pro osoby nebo náklad na plavidlech, jakož i pro plavbu; při tom jest třeba přihlížet ke strojnímu výkonu a výstroji remorkérů, k vlečenému nákladu, k vodním stavům, síle proudu, povětrnostním poměrům, jakož i k charakteru proplouvaného úseku.

(2) S přihlédnutím k okolnostem uvedeným v odstavci 1 třeba určit zvláště počet vlečených jednotek a vzdálenost mezi nimi. Vůdce plavidla jest povinen odmítnout závěsy, z jejichž úpravy, jakož i ze stavu naložení, výstroje a obsazení jednotlivých plavidel jest zřejmo, že by mohla být ohrožena neb narušena bezpečnost plavby anebo poškozeny stavby na vodní cestě nebo podle ní.

(3) Zavěšování plavidel jest bez svolení vůdce vleku zakázáno.

§ 58.

Bočně seskupená plavidla.

(1) Více plavidel než dvě nesmí plout bočně seskupena, leč by poškozené plavidlo nemohlo být odvlečeno jiným způsobem.

(2) Dvě menší plavidla mohou však být seskupena za sebou podél velkého plavidla.

(3) Vory nesmějí plout v bočním seskupení, pokud pro jednotlivé vody není stanoveno jinak.

§ 59.

Dorozumívání mezi plavidly vleku.

(1) Remorkér musí zvoněním ohlásit, že se dává do pohybu, zastavuje nebo požaduje odvěšení závěsu.

(2) Zvonění může být použito i k jinému dorozumívání mezi jednotkami vleku.

(3) Nestačí-li k dorozumění zvon, smí být použito zvukových signálů píšťalou nebo jiným stejně hodnotným zvukovým zařízením za předpokladů, že tyto signály nebudou mýlit jiná plavidla, jež nepatří k vleku.

(4) Jednotky závěsu dorozumívají se s remorkérem za dne pomocí vlajky, připevněné na stěžni nebo vlajkové žerdi.

Tato vlajka znamená, je-li

⟪TABLE:tbl_001⟫

⟪TABLE:tbl_001⟫

⟪TABLE:tbl_001⟫

⟪TABLE:tbl_001⟫

a) mají-li stožár,

pomocí vrcholového světla, a to ve smyslu ustanovení odstavce 4 písm. a) až c); světlo spuštěné podle ustanovení písmene c) musí zůstat viditelné;

b) nemají-li stožáru,

máváním bílým světlem nahoru a dolů na znamení, že remorkér může plout plnou silou;

vodorovným kýváním bílým světlem na znamení, že remorkér má ihned zastavit chod strojů.

(6) Jednotky závěsu nemající stožáru mohou se dorozumívat s remorkérem také pomocí jiných optických signálů nebo voláním.

(7) Signály, dané některou z jednotek, musí být neprodleně předávány jednotkami nacházejícími se mezi touto jednotkou a remorkérem.

(8) Při odplutí smí jednotka závěsu vztyčit vlajku nebo světlo teprve tehdy, když tak učinila za ním stojící jednotka.

(9) Plavební správa může stanovit další jednotný způsob dorozumívání na remorkérů a mezi remorkérem a jednotkami závěsu.

§ 60.

Uzavření plavby.

⟪TABLE:tbl_001⟫

⟪TABLE:tbl_001⟫

(3) Plavidla připluvší k uzavřenému úseku musí uvědomit o uzavření úseku dojíždějící plavidla.

§ 61.

Uzavřené vodní plochy.

⟪TABLE:tbl_001⟫

⟪TABLE:tbl_001⟫

Oddíl 6.

Převozy a mosty.

§ 62.

Světla převozů; označení převozních lan.

⟪TABLE:tbl_001⟫

⟪TABLE:tbl_001⟫

⟪TABLE:tbl_001⟫

⟪TABLE:tbl_001⟫

(5) Jsou-li na jednom místě v provozu zároveň převoz volný a převoz kyvadlový, musí volně plující převozní plavidlo zhasnout zelené vrcholové světlo, stojí-li u břehu.

§ 63.

Plavba převozů a vztah jiných plavidel k převozům.

(1) Převozní plavidla smějí přejíždět přes vodní cestu jen tehdy, když jest plavební dráha volná. Pří tom se musí držet od plavidel tak daleko, aby tato nemusela měnit směr plavby nebo zmírňovat rychlost, aby zabránila srážce.

(2) Není-li převoz v provozu, musí být převozní plavidla umístěna u břehu tak, aby nepřekážela plavbě.

⟪TABLE:tbl_001⟫

(4) Tabule označující převoz musí být umístěny nad a pod převozem na břehu, při němž jde plavební dráha, ve vzdálenosti stanovené plavební správou podle místních poměrů. Tabule musí být otočeny čelem proti směru plavby; bílá dolní špička ukazuje směrem k plavební dráze.

(5) Kromě případů nouze nesmí plavidla plout samotíží na kotvě nebo řetěze v dráze převozů kyvadlových, řetězových a převozů se spodním vodičem.

(6) Ustanovení odstavce 1 a 3 neplatí ve vztahu převozů vůči malým plavidlům.

§ 64.

Velké převozy.

(1) Velkými převozy rozumějí se převozy se zvláště čilým provozem, které byly jako velké převozy veřejně vyhlášeny plavební správou.

⟪TABLE:tbl_001⟫

a) za dne pěti údery zvonu a bílou vlajkou na vrcholu stožáru,

b) za noci pěti údery zvonu a zeleným jasným světlem, umístěným asi 1 m nad zeleným světlem podle ustanovení § 62 odst. 1.

(3) Upozorněný vlek musí nato zmírnit svou rychlost tak, aby proplutí převozního plavidla bylo zabezpečeno.

§ 65.

Proplouvání pevnými mosty.

(1) Setkávání nebo předjíždění v průjezdním polí mostu jest dovoleno jen tehdy, je-li šířka plavební dráhy dostatečná pro současné proplutí.

(2) Jsou-li jednotlivá pole nebo části pevných mostů označeny

a) za dne

⟪TABLE:tbl_001⟫

b) za noci

buď osvětlenými tabulemi uvedenými pod písemnou a) nebo červeným světlem umístěným vlevo ve směru plavby a zeleným světlem umístěným vpravo ve směru plavby, jest proplutí dovoleno jen mezi těmito znaky.

(3) Malá plavidla smějí použít ostatních mostních polí, pokud jest to možné a pokud tím není ohrožena jejich bezpečnost, jakož i bezpečnost plavby.

(4) Denní i noční znaky na mostech označuji současně šířku plavebního profilu.

⟪TABLE:tbl_001⟫

§ 66.

Proplouvání pohyblivými mosty.

(1) Žádají-li plavidla otevření pohyblivého mostu, musí o to, je-li třeba, požádat „dvěma dlouhými zvuky“. Až do uvolnění průjezdu musí zachovat vzdálenost nejméně 50 m od mostu, pokud neurčuje jinou vzdálenost znak uzavření plavby podle ustanovení § 60 odst. 2.

(2) Proplouvání se řídí, pokud jest to třeba, za dne i za noci optickými signály, a to:

⟪TABLE:tbl_001⟫

(3) Světla jsou viditelná jen ve směru připlouvajícího plavidla, žádajícího o proplutí.

(4) Plavidla vyčnívající málo nad hladinu, smějí — nehledě k případům uvedeným v odstavci 2 písm. b) a c) — proplout i uzavřeným mostem, když to podjezdná výška mostu s jistotou dovoluje.

§ 67.

Obsluha pohyblivých mostů.

Provozní zařízení pohyblivých mostů smějí být obsluhována jen orgánem správy mostu, pokud není výslovně dovoleno jinak.

Oddíl 7.

Stání (kotvení a vyvažování).

§ 68.

Stanoviště.

Pokud tento řád nebo předpisy podle něho vydané nestanoví jinak, musí si plavidla volit stanoviště tak blízko břehu, jak to dovoluje jejich ponor a místní poměry; nikdy však nesmí překážet plavbě.

§ 69.

Zakázaná stanoviště.

(1) Stání plavidel je zakázáno

a) v úžinách a obtížných místech označených podle ustanovení § 38 odst. 2,

b) na obratištích,

c) v ústích přítoků,

d) před vyústěním odboček a kanálů, jakož i u vjezdu do přístavů,

e) v plavební dráze převozů,

f) v blízkosti průjezdných mostních polí,

g) v plavební dráze, používané osobními loděmi pří přistávání k můstku nebo při odplutí,

h) v blízkosti loděnic, pokud by jejich provoz mohl býti rušen,

⟪TABLE:tbl_001⟫

(2) Orgány plavební správy mohou v jednotlivých případech povolit výjimky.

§ 70.

Zajištění stojících plavidel.

(1) Stojící plavidla musí být zajištěna takovým způsobem, aby mohla sledovat kolísání hladiny vody a nebyla ohrožena vlnobitím a účinky ssání jiných plavidel, která je míjejí.

(2) Kormidla stojících plavidel musí být tak zajištěna, aby se nemohla pohybovat.

§ 71.

Předpisy pro stání plavidel.

⟪TABLE:tbl_001⟫

(2) Remorkérům a plavidlům s vlastním strojním pohonem musí být na požádání uvolněna návodní strana. Plavidla s menším ponorem mají být umístěna při břehu. Stranokolesová plavidla musí být umístěna tak, aby kolesové skříně byly za sebou.

(3) Na kanálech platí mimo to ještě toto:

⟪TABLE:tbl_001⟫

b) stanoviště má být podle možnosti voleno vpravo ve směru plavby; plavidla mají být seřazena od konce stanoviště v těsném sledu;

c) plavidla, která jsou zamrzlá, musí být uvolňována od ledu.

§ 72.

Hlídky na plavidlech.

Plavidla — s výjimkou malých plavidel — která jsou u břehu vyvázána nebo zakotvena, musí mít stále dostatečně silnou hlídku.

§ 73.

Světla stojících plavidel.

⟪TABLE:tbl_001⟫

(2) Je-li více plavidel seskupeno u břehu vedle sebe, musí nést světlo podle odstavce 1 jenom plavidlo stojící nejblíže k plavební dráze.

§ 74.

Světla stojících vorů.

⟪TABLE:tbl_001⟫

§ 75.

Plovoucí zařízení a zařízení pro chytání ryb.

(1) Osoby pověřené dozorem nad plovoucími zařízeními musí kromě zvláštních podmínek uložených plavební správou dbát, aby

a) při umístění zařízení plavební dráha zůstala volnou,

b) zařízení byla zajištěna před odplaváním a poloha jejich kotev nerušila nebo neohrožovala plavbu,

⟪TABLE:tbl_001⟫

⟪TABLE:tbl_001⟫

§ 76.

Zproštění povinnosti nést světla.

(1) Plavidla, která stojí zcela mimo plavební dráhu za podélnými hrázemi nebo pod příčnými hrázemi, vyčnívajícími nad hladinu, nemusí nést světla podle ustanovení §§ 73 až 75.

(2) Orgány plavební správy mohou v odůvodněných případech povolit další výjimky z povinností nést světla.

§ 77.

Označování kotev.

⟪TABLE:tbl_001⟫

⟪TABLE:tbl_001⟫

§ 78.

Označení plavidel pracujících na vodě.

(1) Plavidla pracující na vodě a stojící tak, že mohou rušit plavbu, musí nést tato označení:

a) za dne

⟪TABLE:tbl_001⟫

b) za noci

⟪TABLE:tbl_001⟫

(2) Vlajky a světla musí být umístěny tak vysoko, aby byly viditelné se všech stran.

⟪TABLE:tbl_001⟫

(4) Jsou-li plavidla uvedená v odstavci 1 vyvázána nebo zakotvena i na straně, kde je plavební dráha jinak volná, a jsou-li při tom jejich lana nebo řetězy nad hladinou v takové výši, že mohou ohrozit bezpečnost plavidel nebo osob na nich se nalézajících, musí být lana nebo řetězy označeny pro lepší viditelnost rovněž červenobílou vlajkou (tabulkou) na nich zavěšenou.

§ 79.

Uvolňování řetězů, kabelů a lan.

(1) Všechna plavidla, která se přiblíží k plavidlům pracujícím na vodě, ohlásí své přiblížení „jedním dlouhým zvukem“; tento signál musí opakovat, pokud není zřejmo, že mu bylo porozuměno.

(2) Plavidla uvedená v § 78 odst. 1 musí, blíží-li se jiná plavidla — s výjimkou malých plavidel — uvolnit (napnout) nebo přemístit řetězy, kabely a lana, které by ohrožovaly nebo rušily plavbu.

§ 80.

Vlečení se břehu.

Plavidla stojící při břehu, s něhož se provádí vlečení, musí umožnit a usnadnit všem vlečeným plavidlům proplutí; tuto povinnost mají také všichni použivatelé břehů.

Oddíl 8.

Plavba za zhoršené viditelnosti.

§ 81.

Omezení plavby.

(1) Za zhoršené viditelnosti (na př. za mlhy, prudkého deště, sněhové vánice) musí všechna plavidla snížit rychlost přiměřeně k zhoršené viditelnosti. Při tom musí být na přídi postavena hlídka (u vleků jen na prvním plavidle), která muší být v dohledu vůdce plavidla nebo vleku. Podle potřeby musí být vyvěšena světla jako za plavby v noci.

(2) Plavidla plující po proudu musí zastavit nebo otočit, nemohou-li bez nebezpečí pokračovat v plavbě pro zhoršenou viditelnost nebo se zřetelem na ostatní plavbu nebo místní poměry.

(3) Plavidla plující proti proudu musí zastavit, hrozilo-li by při další plavbě nebezpečí, že by nemohla včas zastavit před vyskytnuvší se překážkou. Vleky plující proti proudu musí kromě toho zastavit na nejbližším vhodném místě, není-li již mezi vlečenými plavidly a remorkéry možné dorozumění optickými signály podle ustanovení § 59 odst. 4.

(4) Při zastavení musí být plavební dráha podle možnosti co nejvíce uvolněna.

(5) Plavba malých plavidel je za zhoršené viditelnosti, pokud by mohla být ohrožena bezpečnost osob na nich, zakázána.

(6) Plavba vorů je za zhoršené viditelnosti, bouře, ledové tříště nebo chodu ledů zakázána. Hrozí-li tyto okolnosti nebo vyskytnou-li se neočekávaně během plavby, musí vory co možno nejrychleji přistát.

§ 82.

Zvukové signály za plavby.

(1) Za zhoršené viditelnosti musí všechny plující vleky a jednotlivá plavidla dávat jako varovné znamení „jeden dlouhý zvuk”, který je třeba opakovat v časovém odstupu nejdéle jedné minuty.

(2) Varovné znamení musí být bezprostředně na to opakováno poslední jednotkou vleku a v případě, že jsou na konci vleku bočně seskupená plavidla, oním plavidlem, které jest umístěno vlevo.

§ 83.

Zvukové signály při stání.

(1) Plavidla, která stojí v plavební dráze nebo v její blízkosti mimo přístavy nebo mimo místa zvláště pro stání určená, mohou za zhoršené viditelnosti v časovém odstupu nejvýše 1 minuty dávat tyto dostatečně silné zvukové signály:

a) stojí-li, hleděno po proudu, na levé straně plavební dráhy, třemi skupinami úderů na zvon nebo třemi údery kovu na kov;

b) stojí-li, hleděno po proudu, na pravé straně plavební dráhy, dvěma skupinami úderů na zvon nebo dvěma údery kovu na kov.

(2) Plavidla musí dávat signály stanovené v odstavci 1, jakmile uslyší signály blížícího se plavidla, a tak dlouho, pokud je slyší.

Oddíl 9.

Ochranné předpisy.

§ 84.

Umístění předmětů na plavidle v zájmu bezpečnosti plavby.

(1) Předměty, které by mohly ohrozit plavidla nebo zařízení na vodách nebo na jejich březích, nesmějí vyčnívat přes čáru boků (příčný profil) plavidla.

(2) Náklad nesmí rovněž přečnívat přes čáru boků plavidla. Výjimečně smí dřevo, rašelina, hatě, rákos, sláma, seno a jiné lehce plovoucí zboží přečnívat přes palubu, ne však více než 1 m na každé straně. Jsou-li pro jednotlivé vodní cesty stanoveny nejvýše přípustné šířky plavidel, nesmí celková šířka nákladu přesahovat tuto předepsanou šířku.

(3) Náklad musí být tak uložen, aby se nedotkl mostů a aby části nákladu nemohly spadnout přes palubu. Překáží-li výška nákladu v rozhledu s kormidelního stanoviště, nutno postupovat podle ustanovení § 14 odst. 3.

(4) Již při nakládání plavidla nutno dbát na rovnoměrné rozložení nákladu, aby plavidlo bylo po naložení v příčném i podélném směru správně vyváženo a nebyla porušena jeho pevnost a těsnost. Těžké kusy musí být správně podloženy, aby se jejich váha rovnoměrně rozložila.

(5) Náklad musí být umístěn tak, aby byl volný průchod ke všem schodům, ke všem východům a otvorům, k protipožárním a záchranným zařízením, a aby nepřekážel řízení plavidla.

(6) Neplovoucí předměty, jež by mohly být plavbě nebezpečné, nesmějí být voženy jako náklad na vorech.

(7) Zvednuté kotvy nesmějí vyčnívat přes největší šířku plavidla; rovněž nesmějí sahat pod dno nebo kýl plavidla nebo pod spodní okraj voru.

(8) Před plavbou na kanálech musí být příďové kotvy a podobná zařízení vzaty na palubu. V kotevních průvlacích smějí zůstat jen takové příďové kotvy, jež pohyblivými rameny přilehnou na obšívku plavidla a nevyčnívají přes vaz. Záďové kotvy, kotevní lana a kotevní řetězy musí být zvednuty podle možnosti až nad hladinu vody, sklopné kotvy musí být vtaženy až ke kotevním průvlakům a zvláštními řetězy nebo lany zajištěny, pokud další zajištění není možné.

§ 85.

Zvláštní pravidla pro dopravu výbušin, hořlavých tekutin, látek, zápalných, žíravin a látek jedovatých.

(1) Výbušiny smějí být přepravovány jen podle povolení orgánů veřejné bezpečnosti. Zásilky výbušin v dovozu a vývozu musí být kromě toho opatřeny za dopravy průvodním listem (povolením k vývozu nebo dovozu) vydaným ministerstvem vnitra.

(2) Výbušiny musí být za dopravy provázeny odpovědným průvodcem, který musí být schválen orgány veřejné bezpečnosti, vyjímaje případy, že průvodcem by byla osoba mající povolení k odběru přepravovaných výbušin.

(3) K dopravě výbušin smí být použito jen krytých plavidel, která jsou pevně stavěna a v dobrém stavu; plavidla musí mít pod palubou uzavřené prostory dobře chráněné proti ohni. Výbušiny smějí být uloženy jen v těchto prostorách.

(4) Dopravuje-li se náklad výbušin na plavidle s vlastním strojním pohonem, nesmí toto plavidlo vléci jiná plavidla. Ve vleku smí být tento náklad dopravován jen na plavidlech bez vlastního strojního pohonu, které má být zařazeno, pokud je to možné, na konci závěsu, a to podle možnosti tak daleko od ostatních vlečených jednotek, jak to připouští bezpečnost plavby a sestava vleku. Plavba s takovým nákladem za noci nebo při zhoršené viditelnosti je zakázána.

(5) Jak plavidla s nákladem výbušin (označená podle § 33 odst. 5), tak i všechna ostatní plavidla je míjející musí zachovávat co největší opatrnost, zejména upravit oheň pod kotly a v ostatních topných tělesech na plavidle, aby bylo co nejvíce zamezeno jiskření, a zachovávat mezi sebou, pokud to dovolují plavební poměry, co největší vzdálenost.

(6) Je zakázáno, aby plavidla přepravující náklad výbušin se zastavovala, vyvažovala nebo zakotvovala v blízkosti jiných plavidel, mostů, železnic, obydlí a pod.

(7) O zákazu kouření, zacházení s otevřeným ohněm, uskladnění výbušin platí jinak obecné předpisy. * )

(8) O dopravě hořlavin platí bez újmy ustanovení § 33 odst. 1 až 3 zvláštní předpisy. * )

(9) Pro dopravu hořlavin platí obdobně ustanovení odstavců 4 až 7. Tato ustanovení platí nejen pro plavidla naložená hořlavinami, nýbrž i pro nádržové lodi vyprázdněné, pokud nádrže nebyly zbaveny plynů parou nebo jiným způsobem. Před prováděním oprav, při nichž se používá otevřeného ohně nebo jest možnost vzniku jisker, musí být plavidla, která měla náklad hořlavin, řádně vyčištěna a odpařena.

(10) O dopravě látek zápalných, nepatřících mezi výbušiny, a o dopravě žíravin platí rovněž zvláštní předpisy. ** )

(11) Při dopravě látek jedovatých třeba zachovávat mimořádnou opatrnost, zejména učinit taková provozní a kontrolní opatření, aby bylo zabráněno ohrožení zdraví a života osob majících k nim přístup, jakož i zneužití jedů. O tom, co se považuje za jedy a jak se s nimi zachází, platí jinak zvláštní předpisy. *** )

§ 86.

Plavba malými plavidly.

(1) Plavba malými sportovními a rekreačními plavidly bez vlastního strojního pohonu je dovolena jen osobám starším 15 let, osobám mladším jen v doprovodu těchto osob.

(2) Půjčovny loděk půjčují loďky za podmínek stanovených plavební správou. Osobám opilým, jakož i osobám, jež by z jiných příčin mohly ohrozit bezpečnost plavby, je půjčování loděk zakázáno. Půjčováni loděk je též zakázáno za vysokých vodních stavů, za silného větru a vlnobití.

(3) Půjčovny loděk musí být vybaveny záchrannými loďkami, záchrannými kruhy nebo jinými vhodnými záchrannými prostředky. Po dobu provozu půjčoven loděk musí být vždy přítomna odpovědná osoba znalá plování, veslování a záchranných prací.

§ 87.

Vedení a zařízení křižující vodní cesty.

(1) Je zakázáno provádět neoprávněně v plavební dráze jakékoli úkony (na př. natahovat lana, vodiče, budovat hrázky a pod.), které by mohly plavbu ztížit, ohrozit nebo vůbec znemožnit.

(2) U vedení křižujícího plavební dráhu, musí být nejnižší jeho bod nad nejvyšší plavební hladinou

a) u horních vodičů převozů, lanových drah, potrubí a pod. na splavných vodních cestách nejméně 12 m, na vorosplavných nejméně 6 m a na ostatních vodách nejméně 5 m,

b) u elektrického vedení podle zvláštních předpisů o tom platných. * )

§ 88.

Ochrana vodních cest a jejich zařízení.

(1) Jest zakázáno kotvit, jakož i vléci kotvy, řetězy nebo jiné předměty

⟪TABLE:tbl_001⟫

⟪TABLE:tbl_001⟫

(2) Na úsecích uvedených v předcházejícím odstavci smí být použito tyčí a bidel jen v případu nouze, a to s mimořádnou opatrností.

(3) Remorkéry a plavidla s vlastním strojním pohonem musí před rozjetím a během plavby zachovávat dostatečnou vzdálenost od břehů. Při plavbě v bezprostřední blízkosti břehů musí být rychlost přiměřeně snížena. Zkoušet běh lodních šroubů je dovoleno jen tehdy, je-li záď lodi natolik vzdálena od břehu, že dno a svahy nebudou poškozeny. Jest zakázáno vymílat dno a svahy kanálů lodním šroubem.

(4) Opírat se železem okovanými vesly, háky, bidly a pod. o mosty a jiné vodní stavby na vodách nebo při nich není dovoleno. Náraz plavidel na vodní stavby nutno zmírniti nárazníky. Vyvažování plavidel na vodní stavby a jejich příslušenství mimo zařízení k tomu určená jest zakázáno.

(5) Kůly, železné tyče nebo kolíky nesmějí být zaráženy na břehových svazích, na potahové stezce nebo na vodních stavbách. Jakékoli poškozování výhonů, dlažeb a opevněných svahů (jako rozebíráni dlažby, přemisťování kamenů záhozu, kopání jam, zarážení nebo upevňování kůlů, kotev a pod.), je zakázáno.

(6) Vstup na vodní stavby a průplavní zařízení jest dovolen osobám, které nepatří k posádkám plavidel, jen se svolením správy těchto staveb a zařízený Ustanovení § 130 zůstává nedotčeno.

(7) Na potahové stezce, na hrázích a břehových svazích nesmí nikdo neoprávněně jezdit s vozidlem nebo na koni, hnát nebo pást dobytek.

§ 89.

Ochrana plavebních znaků.

Jest zakázáno používat plavebních znaků (na př. bojí, plováků, pobřežních znaků a pod.) k vyvazování nebo přemisťování plavidel, jakýmkoliv způsobem se na plavební znaky zavěšovat, neoprávněně je přemisťovat, poškozovat nebo ničit.

§ 90.

Nedovolené vyvazování.

Stromů, zábradlí, kůlů, stožárů elektrického vedení, hraničních nebo kilometrových kamenů, koleji dráhy nebo jeřábů a podobných předmětů nesmí být používáno ani k vyvažování ani k přemisťování plavidel, pokud nejsou k tomu výslovně určeny.

§ 91.

Chování při nízké a vysoké vodě a při zámraze.

⟪TABLE:tbl_001⟫

(2) Za vodních stavů, pří kterých jest přilehlé území zatopeno, musí se plavidla s vlastním strojním pohonem držet pokud možno nejdále od zátopových hrází a od takových úseků, které jsou označeny červeně orámovanými pravoúhlými trojúhelníkovými bílými tabulemi, s úhly 30° a 60° a se špičkou směřující do úseku; nesmějí také plout větší rychlostí, než které je nezbytně třeba k bezpečnému řízení.

(3) Před velkou vodou musí být všechna plavidla odklizena do ochranných přístavů, po případě na jiná chráněná místa nebo, je-li možno, vytažena na břeh mimo dosah vody.

(4) Obdobně nutno postupovat při tvoření zámrazy tak, aby žádné plavidlo nezamrzlo na volné trati.

§ 92.

Zákaz vhazování předmětů a vylévání tekutin do vody.

(1) Jest zakázáno házet, vylévat nebo jinak vypouštět do vody pevné předměty nebo tekutiny, které by mohly ztěžovat nebo ohrožovat plavbu, po případě poškozovat plavidla, zařízení na vodní cestě a vodní stavby.

(2) Dále jest zakázáno vypouštět do vody zbytky olejů a tekutých pohonných látek a jinak hrubě znečišťovat vodní tok; přísnější zákonné zákazy zůstávají nedotčeny.

§ 93.

Ochrana proti kouři.

(1) Dovolují-li to provozní poměry, musí být oheň pod kotly udržován takovým způsobem, aby za podjíždění pevných mostů, proplouvání plavebních komor, jakož i při plavbě podél hustě osídlených břehů se zabránilo přílišnému dýmání; při podjíždění pevných mostů musí být komíny sklopeny.

(2) Parníky smějí volit své stanoviště v blízkostí pevného mostu tak, aby vzdálenost komínů od mostu byla nejméně 30 m.

§ 94.

Ochrana proti hluku.

Plavební správa může zakázat plavidlům silně hlučícím nebo plavidlům s nesprávně seřízeným motorem plavbu buď vůbec nebo na určitých úsecích.

§ 95.

Desinfekce a boj proti škodlivým živočichům.

(1) Vůdci plavidel, na nichž se má provádět desinfekce, desinsekce nebo deratisace (dále jen „desinfekce”) podle pokynů orgánů hygienické a protiepidemické služby, musí to předem oznámit orgánům plavební správy. V případě, že by desinfekce mohla ohrozit zdraví nebo život lidi, musí plavidlo zaujmout podle příkazů orgánů plavební správy takové místo, aby stálo mimo dosah jiných plavidel a obytných budov.

(2) Jestliže podle rozsahu nebezpečí a se zřetelem na platné předpisy o ochraně zdraví a života nesmí na plavidle zůstat posádka, je vůdce plavidla povinen, zajistit bezpečné vyvázání plavidla a přizpůsobování úvazů podle kolísání vodní hladiny; při těchto opatřeních nutno podle potřeby použít podle platných předpisů ochranných masek a pod.

(3) Plavidla, která při desinfekci ohrožují zdraví nebo život lidi, musí být označena za dne žlutou vlajkou s černou lebkou a zkříženými hnáty; za noci musí být tato vlajka tak osvětlena, aby byla dobře viditelná. Přístup k plavidlu (lávka, můstek a pod.) musí být přehrazen lanem nebo řetízkem, na němž, po případě v jehož bezprostřední blízkosti musí být umístěna na viditelném místě tabulka s nápisem „Vstup zakázán! Nebezpečí otravy plynem!“

§ 96.

Zákaz koupání.

(1) Koupání jest zakázáno

a) v úseku 50 m nad až 50 m pod mosty, jezy, přehradními hrázemi, vjezdy do přístavů a přístavními můstky,

b) v plavebních komorách a v příjezdních kanálech,

c) na místech zvlášť vyznačených.

(2) Předpisy, které omezují nebo zakazují koupání na jiných místech než těch, které jsou uvedeny v odstavci 1, zůstávají nedotčeny.

(3) Plavební správa může v odůvodněných případech povolit výjimky z ustanovení odstavce 1.

§ 97.

Rybolov.

Chytání ryb nesmí být prováděno způsobem, který by ztěžoval plavbu nebo ohrožoval její bezpečnost.

Oddíl 10.

Nehody a plavební překážky.

§ 98.

Postup při nehodách.

Hrozí-li plavidlu potopení nebo stalo-li se neschopným manévrování, musí jeho vůdce uvolnit ihned plavební dráhu pro ostatní plavbu a učinit vše možné, aby zabránil potopení plavidla. Není-li to možné, musí se pokusit dostat se s plavidlem na nejbližší mělké místo, aby další záchranné práce byly ulehčeny.

§ 99.

Záchrana lidských životů na plavidle.

(1) Vůdce plavidla musí při nehodách, ohrožujících lidské životy na plavidle, nasadit pro jejich záchranu všechny prostředky, které má k disposici.

(2) Spadne-li někdo s plavidla do vody, je třeba ihned dávat signál »Člověk přes palubu«, který pozůstává zopakování krátkých zvuků (více než pět); na tento signál musí ihned jak posádka vlastního plavidla, tak i posádka všech plavidel, které jsou v blízkosti, použít všech po ruce jsoucích prostředků (záchranné kruhy, bidla, loďky) k záchraně tonoucího.

(3) Obdobně nutno postupovat při záchraně každého jiného tonoucího.

§ 100.

Poskytnutí pomoci.

Při nehodách, při nichž hrozí zatarasení plavební dráhy nebo jsou ohroženy lidské životy, jest vůdce každého plavidla, které je v blízkosti, povinen neprodleně poskytnout pomoc, pokud tím neohrozí bezpečnost svého vlastního plavidla nebo

§ 101.

Nouzové signály.

Žádá-li plavidlo v nouzi o pomoc, dává současně nebo odděleně tyto signály:

za dne

a) kroužením vlajkou,

b) zvoněním nebo opakováním dlouhého zvuku,

za noci

a) kroužením světla,

b) zvoněním nebo opakováním dlouhého zvuku,

c) ohněm na plavidle, na př. zapálením dehtového sudu nebo oleje, avšak jen v případech, kdy to druh nákladu připouští.

§ 102.

Signály při nebezpečí a varovné signály.

Plavidla, která nejsou schopna manévrování, musí upozornit na svůj stav, blíží-li se jiné plavidlo, dáváním signálu »Pozor« a pak »čtyři krátké zvuky« nebo máváním

a) za dne červenou vlajkou,

b) za noci červeným světlem.

§ 103.

Nehody plavidel.

(1) Vůdce plavidla musí se pokud možno ihned postarat o podání hlášení nejbližšímu orgánu plavební správy,

a) došlo-li při provozu plavidla k usmrcení anebo k těžkému poranění člověka,

b) došlo-li k najetí nebo potopení plavidla nebo k nárazu plavidla na neznámý předmět pod vodou,

c) došlo-li k uváznutí voru nebo jeho rozpadnutí,

d) způsobilo-li plavidlo v důsledku srážky se stavbami na vodní cestě nebo s jiným plavidlem věcnou škodu anebo takovou škodu utrpělo.

(2) Došlo-li při provozu plavidla k usmrcení anebo k těžkému poranění člověka, nebo je-li podezření, že nehoda byla způsobena trestným činem, je vůdce plavidla povinen vyrozumět o tom neprodleně též nejbližší orgán veřejné bezpečnosti.

(3) Na uvázlých plavidlech nebo na plavidlech neschopných další plavby musí vůdce plavidla se svou posádkou zůstat až do obdržení dalších příkazů na plavidle, v případě potopení plavidla v blízkosti místa nehody.

(4) Dojde-li k nehodě při proplouvání komorou, nutno o tom ihned uvědomit také správu tohoto objektu.

(5) Aby bylo umožněno řádné vyšetření příčin a rozsahu plavebních nehod, jsou vůdcové plavidel i ostatní členové lodních posádek zúčastněných na nehodě povinni sdělit orgánům plavební správy všechny potřebné údaje s nehodou souvisící. Za tím účelem jsou povinni povšimnout si všech důležitých okolností, a to zejména

a) přesného času a místa nehody (hektometru neb jiného charakteristického bodu) a vzdálenosti od břehu, mostu, plavební komory a pod.,

b) povětrnostních poměrů v době nehody (větru, viditelnost a pod.),

c) výšky vodního stavu a proudových poměrů,

d) situace a rychlosti plavidel před nehodou a při nehodě,

e) zda a jaké signály, jakož i kdy a kým byly dávány,

f) jak si počínaly osoby zúčastněné na nehodě,

g) ostatních okolností s nehodou souvisících (na př. poruchy řízení, nedostatku výstroje, stavu strojního zařízení a pod.).

§ 104.

Hlásky.

(1) Jestliže v plavební dráze nebo v její blízkosti uvázlo nebo se potopilo plavidlo, musí vůdce pokud možno ihned postavit na vhodném místě hlásku v dostatečné vzdálenosti nad místem nehody a podle potřeby též pod tímto místem, aby připlouvající plavidla mohla být včas upozorněna a mohla učinit zavčas potřebná opatření.

(2) Vůdce plavidla jest kromě toho povinen učinit všechna opatření, která jsou v jeho moci, aby prostřednictvím orgánů plavební správy, vodohospodářských nebo jiných orgánů státní správy byla o nehodě uvědoměna všechna plavidla, jsoucí na cestě nebo připravená k odplutí v přilehlém úseku nad místem a, je-li třeba, i pod místem nehody.

(3) Hlásky musí blížící se plavidla uvědomit vhodným způsobem (voláním a pod.) o místu nehody; ve dne musí mávat červenou vlajkou, v noci červeným světlem.

(4) Hlásky zůstanou na místě tak dlouho, dokud plavidlo nebude uvolněno nebo dokud orgány plavební správy neprohlásí, že jich není třeba.

§ 105.

Označení uvázlých nebo potopených plavidel a jiných překážek.

⟪TABLE:tbl_001⟫

a) za dne

jednou červenobílou vlajkou, umístěnou na straně, kde plavební dráha je volná; jednou červenou vlajkou umístěnou na straně, kde plavební dráha není volná;

b) za noci

jasným bílým světlem a asi 1 m nad nim jasným červeným světlem; světla jsou umístěna na straně, kde plavební dráha je volná;

jasným červeným světlem, umístěným na straně, kde plavební dráha není volná, a to ve stejné výši jako červené světlo na druhé straně.

(2) Vlajky a světla nutno umístit tak vysoko, aby byly se všech stran viditelné.

(3) Leží-li plavidlo tak, že tyto znaky nelze na něm umístit, musí být znaky umístěny v dostatečném počtu na člunech, bojích nebo jiným vhodným způsobem.

(4) Orgány plavební správy zajistí označení jiných překážek způsobem uvedeným v odstavci 1 až 3.

§ 106.

Změna polohy plavebních znaků; ztráta předmětů.

(1) Jestliže plavidlo přemístilo nebo poškodilo plavební znak nebo ztratilo nějaký předmět, kterým může být plavba ztížena nebo ohrožena, jest vůdce plavidla povinen ohlásit to neprodleně nejbližšímu orgánu plavební správy.

⟪TABLE:tbl_001⟫

§ 107.

Uvolnění plavební dráhy.

(1) Jestliže uvázlé nebo potopené plavidlo nebo předmět z plavidla ztracený přivodí nebo může přivodit úplné nebo částečné zatarasení plavební dráhy, jest vůdce plavidla povinen učinit potřebná opatření, aby plavební dráha byla co nejdříve uvolněna.

(2) Totéž platí, je-li plavidlo neschopno manévrování nebo hrozí-li mu potopení.

(3) Provozovatel plavidla je povinen odstranit uvázlá nebo potopená plavidla a předměty ztracené v plavební dráze, ohrožují-li bezpečnost plavby. Orgány plavební správy zařídí odstranění těchto překážek na náklad provozovatele plavidla, nesplní-li provozovatel plavidla svou povinnost v přiměřené nebo plavební správou stanovené lhůtě, nebo vyžaduje-li bezpečnost plavby jejich okamžité odstranění.

§ 108.

Povinnost hlášení plavebních překážek.

Zpozoruje-li vůdce plavidla v plavební dráze nějaký předmět nebo zjistí-li nehodu, kterou by mohla být ztížena nebo ohrožena plavba, musí o tom učinit hlášení nejbližšímu plavebnímu orgánu.

§ 109.

Plovoucí zařízení.

Povinnosti uložené v tomto oddílu vůdcům plavidel postihují u plovoucích zařízení osoby, které byly pověřeny dozorem na nich.

Oddíl 11.

Rejdy a překladiště.

§ 110.

Nakládání, vykládání a odlehčování.

Plavidla smějí nakládat, vykládat nebo odlehčovat mimo přístavy a překladiště jen se souhlasem orgánů plavební a vodohospodářské správy.

§ 111.

Označení hranic rejd a stanovišť.

⟪TABLE:tbl_001⟫

⟪TABLE:tbl_001⟫

Oddíl 12.

Proplavování komorami, zdvihadly a jezovými propustmi.

§ 112.

Přibližování k plavebním komorám.

(1) Plavidla — s výjimkou malých plavidel — musí, blíží-li se k plavební komoře, oznámit úmysl, že chtějí použít komory, »jedním dlouhým zvukem«. Tam, kde je více plavebních komor, mohou dát »dva dlouhé zvuky«, potřebují-li k proplavení velké komory.

⟪TABLE:tbl_001⟫

§ 113.

Chování v obvodu plavebních komor.

(1) V obvodu plavebních komor jest dovoleno plout jen mírnou rychlostí. Při vplouvání do plavebních komor nesmí být rychlost větší než jak je nutno pro bezpečné řízení plavidla. Současně musí být provedena opatření, aby stroje byly připraveny k rychlému uvedení do chodu zpět.

(2) Do obvodu plavebních komor náleží kromě vlastního proplavovacího zařízení také vodní plochy nad a pod komorami až k místům, kde končí zařízení k vyvažování plavidel (pacholata, vázací kruhy, úvazové piloty).

(3) Plavidla smějí prodlévat nebo přenocovat v plavebních komorách, v prostorách před nimi a v příjezdních kanálech jen, dovolí-li to všeobecně orgány plavební správy nebo v jednotlivých případech správa plavebních komor.

(4) V plavebních komorách a jejich obvodu jest zakázáno

a) opírat se okovanými sochory (vzpěrami) nebo bidly o opevněné svahy, vrata komor a zdivo za účelem odstrkování (odtlačování) plavidel od břehu a jejich posunování,

b) kotvit nebo vláčet kotvy, řetězy, vázací nebo vlečná lana,

c) bez povolení správy plavebních komor nakládat, vykládat nebo nechat nastoupit a vystoupit cestující.

d) neoprávněně obsluhovat provozní zařízení plavebních komor a jezů,

e) neoprávněně vstupovat na zařízení plavebních komor a jezů,

f) hlučet v plavebních komorách,

g) znečišťovat vodu a zdivo.

(5) Plavidla čekající na proplavení musí popojet tak daleko, aby po signálu k vjezdu mohla neprodleně vplout do komory.

⟪TABLE:tbl_001⟫

⟪TABLE:tbl_001⟫

(7) Plavidla, která vzhledem ke svým rozměrům mohou použít jen určité komory, musí vyčkat před směrovým zařízením, až jim bude tato komora přikázána.

(8) Před proplavováním smějí plavidla předjíždět ostatní plavidla čekající na proplavení jen tehdy, mají-li být přednostně proplavena.

(9) Čekající plavidla nesmějí zatarasit plavební dráhu. Vleky nesmějí stát vedle sebe. Přistávací místa převozů nebo osobních lodí musí zůstat volná. Vleky musí být v případě potřeby rozděleny, aby převozům a osobním lodím umožnily přistání.

(10) Před vplutím do plavební komory musí být vlečná lana na krátko přitažena, přečnívající součásti výstroje (jako palubní jeřábky, člunová vesla, příďové kotvy, řetězy, lana) zataženy na palubu a plourací peruti (káči), sklopné a záďové kotvy zvednuty. Je-li třeba, musí být také stožáry a komíny sklopeny. Plachty nutno svinout.

(11) Vůdci poškozených plavidel musí upozornit před vplutím správu plavebních komor na toto poškození.

§ 114.

Pořadí proplavování.

(1) Proplavování se děje, pokud dále není určeno jinak, v pořadí připlutí k plavební komoře. Po proplavení proti proudu následuje zpravidla proplavení po proudu.

(2) Plavidla, která na signál ke vplutí nejsou připravena k proplavování, přijdou na řadu teprve, až ukončí přípravné práce.

(3) Služební plavidla orgánů státní správy při plnění svých úkolů a těžce poškozená plavidla mají přednost v proplavování mimo pořadí před všemi ostatními plavidly; totéž platí pro záchranná a požární plavidla při plavbě k místu nehody, jakož i pro plavidla, která jsou označena podle ustanovení § 33 odst. 4 a 5 a plují s nákladem.

(4) Na požádání proplavují se přednostně v níže uvedeném pořadí před jinými plavidly než těmi, která jsou uvedena v odstavci 3,

a) osobní lodě, plující podle stanoveného, veřejně vyhlášeného řádu,

b) jiné osobní lodi, mající cestující na palubě, jsou-li ohlášeny nejméně hodinu před proplavením,

c) plavidla se zvláštním povolením orgánů plavební správy.

(5) Plavidla bez přednostního pořadí k proplavení nemusí připustit na každé komoře více než jedno proplavení plavidel uvedených v odstavci 4 písm. c).

(6) Správa plavebních komor může v zájmu lepšího využití prostoru komor změnit pořadí proplavování.

(7) Plavidla, jichž se nepoužívá v plavebním podnikání nebo v závodové vodní dopravě, se proplavují, pokud nemohou použít pro svou přepravu zvláštních zařízení, jen ve skupinách nebo společně s jinými plavidly; výjimečně mohou být tato plavidla proplavována také jednotlivě po stanovených čekacích dobách.

§ 115.

Doba proplavování.

(1) Proplavovat lze zpravidla jen v pevně stanovených provozních hodinách. Tyto se veřejně vyhlašují. Mimo provozní hodiny se proplavuje jen, pokud to dovolí provozní poměry.

(2) Proplavování mimo provozní hodiny musí být hlášeno (po případě telefonicky) včas, nejpozději půl hodiny před koncem provozních hodin. Při tom nutno udat

a) jméno a bydliště ohlašujícího a vůdce plavidla,

b) označení plavidla, jakož i počet a druh vlečených jednotek,

c) plavební komory, které mají být propluty,

d) doba připlutí ke komorám.

(3) Ohlášení pozbývá platnosti, jestliže udaná doba připlutí byla překročena o více než půl hodiny.

(4) Nebyla-li hlášená plavba nastoupena nebo byla-li přerušena, je nutno o tom neprodleně vyrozumět všechny dosud nepropluté plavební komory, u nichž bylo ohlášeno proplutí.

§ 116.

Proplouvání plavebními komorami.

(1) Vplutí do komory se řídí za dne a za noci těmito optickými signály:

⟪TABLE:tbl_001⟫

(2) Pokud nejsou plavební komory vybaveny optickými signalisačními zařízeními podle odstavce 1, je vplouvání do plavebních komor upraveno takto:

⟪TABLE:tbl_001⟫

aa) za dne

dvěma zelenými kruhovými terči s bílým okrajem v šířce 5 cm umístěnými asi 1 m nad sebou, nebo dvěma zelenými světly umístěnými asi 1 m nad sebou,

bb) za noci

dvěma zelenými světly umístěnými asi 1 m nad sebou;

⟪TABLE:tbl_001⟫

aa) za dne

dvěma červenými terči umístěnými asi 1 m nad sebou nebo dvěma červenými světly umístěnými asi 1 m nad sebou,

bb) za noci

dvěma červenými světly umístěnými asi 1 m nad sebou.

(3) Plavidla musí vplout do plavební komory tak daleko a zaujmout v ní takové místo, aby nepřekážela při vplouvání a využití plavební komory plavidlům, která za nimi následují. Zejména poslední plavidlo, vplouvající s horní vody musí vplout tak daleko, aby při vypouštění komory nemohlo nasednouti na záporník.

(4) při vplouvání, stání v komoře a při vyplouvání nutno se vyvarovat jakéhokoliv nárazu plavidla na jednotlivé části stavby, zejména na vrata komory; za tím účelem nutno spustit s paluby na obou stranách oděrková lana, korkové nárazníky nebo pod., aby bylo zabráněno poškození staveb a jiných plavidel.

(5) Pokud plavidla jsou v komoře, musí být napřed i vzadu bezpečně upevněna na vázacích zařízeních (pacholatech nebo úvazových křížích) dostatečně pevnými a dlouhými vázacími nebo vlečnými lany. Vázací a vlečná lana musí být pozorně povolována a zkracována. Poháněči zařízení plavidla musí být na požádání zastavena.

(6) Po dobu proplavování komorou musí být palubní posádka v plném počtu na palubě, pokud nemusela vystoupit na břeh, aby vynesla vyvazovací lana a pod.

(7) S vyplutím z komory smí být započato, až je výjezd uvolněn. Pokud budou dávány optické signály, značí

⟪TABLE:tbl_001⟫

(8) Vleky smějí vyplouvat z komory jen s krátkými vlečnými lany mezi plavidly.

(9) Plavidla vyplouvající proti proudu nesmějí přistát na místech, určených za stanoviště pro plavbu po proudu a naopak plavidla vyplouvající po proudu nesmějí přistát na místech, určených za stanoviště pro plavbu proti proudu.

(10) Vůdcové plavidel, jejichž připlutí bylo hlášeno nejblíže příští plavební komoře, avšak v plavbě k této komoře nepokračují bez zastávky, nýbrž chtějí cestou nakládat nebo vykládat, musí to oznámit plavidelníku při odbavení, právě tak jako vůdcové remorkérů, kteří cestou k nejblíže příští komoře chtějí přibrat další závěsy nebo závěsy vypustit.

§ 117.

Proplouvání jezovými propustmi, bezpečnostními vraty a zdvihadly.

(1) Ustanovení tohoto oddílu se přiměřeně použije i pro proplouvání jezovými propustmi, bezpečnostními vraty a zdvihadly.

(2) Na vodních plochách nad a pod jezy a v bezprostřední blízkosti vodních elektráren smí se plout jen, pokud to dovolí orgány plavební správy buď všeobecně nebo případ od případu.

(3) Plavidla s vlastním strojním pohonem a vleky nesmějí proplouvat jezovými propustmi větší rychlostí než rychlostí bezpodmínečně nutnou k jejich bezpečnému řízení. V obvodu jezu musí být stroj udržován v pohotovosti tak, aby plavidlo bylo schopno kdykoliv manévrovat.

(4) Remorkéry smějí proplouvat jezovými propustmi jen s takovým počtem vlečených jednotek, jaký dovoluje bezpečné proplouvání bez ohrožení vodního díla a závěsu.

(5) Plavidla plující samotíží musí otočit nad jezem u tabule s nápisem »Otočit« a po zádi splouvat jezovou propustí. Není-li tu tabule nebo byla-li učiněna zvláštní opatření ke zvýšení řiditelnosti, otočení plavidla není zapotřebí.

(6) Při plavbě jezovými propustmi nesmějí ani otočená plavidla splouvat pomocí kotvy nebo řetězu.

(7) Plavební propusti jezů se označí, pokud jest třeba, jako průjezdní pole pevných mostů (§ 65 odst. 2). V tomto případě není třeba dávat optické signály podle ustanovení § 116 odst. 1 a 2.

(8) K uzavřeným bezpečnostním vratům se smí připlout jen na vzdálenost 100 m.

Oddíl 13.

Doprava osob.

§ 118.

Jízdní řády.

(1) Provozovatel pravidelné dopravy osob mučí předložit ke schválení nejpozději dva týdny před zahájením plavby plavební správě, v jejímž obvodu bude plavba provozována, jízdní řád s udáním časů příjezdů a odjezdů, jakož i přístavišť. Totéž platí pro změny jízdního řádu.

(2) Provozovatel musí na požádání plavební správy změnit schválený jízdní řád, vyžadují-li to k zajištění bezpečnosti plavby důležité provozní poměry na přístavišti nebo na trati.

(3) Plavba se musí provozovat podle schváleného jízdního řádu.

(4) Jízdní řád musí být vyvěšen na přístavištích a na palubě lodi a musí být dobře čitelný.

§ 119.

Přístaviště.

(1) Osobní lodi smějí přistávat jenom na přístavištích, povolených plavební správou. Přístaviště musí být označeno jménem obce nebo místa.

(2) Přístavní můstky umístěné na přístavištích musí být bezpečně vyvázány do břehu a umožňovat bezpečný přechod se břehu na můstek a na přístavší plavidlo. Při větším kolísání hladiny musí být můstky popouštěny nebo povytahovány, aby byl zajištěn bezpečný přechod mezi břehem a plavidlem. Obdobně musí být provedeno přizpůsobení bezpečného přechodu se břehu na plavidlo při pevných přístavních můstcích.

§ 120.

Provoz na přístavištích.

(1) Plavidla, která nejsou určena pro dopravu osob, a sportovní plavidla musí neprodleně uvolnit přístaviště, má-li přistát osobní loď.

(2) V případě, že jsou řízením provozu na přístavištích pověřeny zvláštní orgány, musí vůdcové plavidel jejich příkazů uposlechnout. Plavidla, která nejsou určena pro dopravu osob, a sportovní plavidla smějí přistávat jen se souhlasem těchto orgánů.

(3) Plavidla smějí se zdržet na přístavištích jen po dobu, potřebnou k nastoupení a vystoupení cestujících, jakož i k naložení neb vyložení nákladu. Delší pobyt na přístavištích je dovolen jen tehdy, neztěžuje-li se tím doprava cestujících

(4) K jiným účelům, než jak jsou uvedeny v odstavci 1 až 3, nesmí být přístavišť používáno (na př. ke koupání, chytání ryb, praní prádla a pod.). Vyvazování plavidel v úseku 100 m nad a 100 m pod přístavištěm jest zakázáno; orgány plavební správy mohou však v odůvodněných případech povolit výjimku z tohoto zákazu.

§ 121.

Nastupování a vystupování cestujících.

(1) K nastupování a vystupování smějí cestující použít jen vchodů a východů, přístavních můstků a lávek, příchodů a schodů k tomu určených. Přístavní můstky a lávky musí být opatřeny dostatečně vysokým a pevným zábradlím, po případě zařízením k uzavření vchodu. Cestující nesmějí vstoupit na loď nebo s ní vystoupit, pokud nedal k tomu výslovné svolení vůdce plavidla nebo osoba jím pověřená.

(2) Vůdce plavidla nebo osoba jím pověřená smí dovolit nastupování a vystupování teprve tehdy, když osobní loď byla řádně uvázána a když se přesvědčil, že

a) příchod a odchod cestujících na přístavišti se může dít bez nebezpečí,

b) přístaviště je v řádném stavu,

c) za šera jest přístaviště dostatečně osvětleno.

(3) Vstup na přístavní můstky a lávky se břehu je dovolen, až cestující vystoupí s lodi a opustí přístavní můstek nebo lávku. Tento zákaz musí být zřetelně a viditelně vyznačen u vstupu na přístavní můstek nebo lávku.

(4) Jest zakázáno nechat cestující vystupovat nebo nastupovat přes jiná plavidla.

(5) Dopravuje-li se kromě cestujících také zboží, nesmí být k jeho nakládání a vykládání použito přístavních zařízení, určených pro cestující, současně s jejich nastupováním a vystupováním.

(6) I pro jediného cestujícího musí loď řádně přistát na přístavišti uvedeném v jízdním řádu.

§ 122.

Odmítnutí cestujících.

Vůdce plavidla nebo jeho zástupce jest povinen vyloučit z dopravy osoby, které by mohly ohrožovat, po případě obtěžovat cestující nebo rušit plavební provoz.

§ 123.

Nejvyšší počet cestujících.

(1) Nejvyšší počet cestujících, stanovený pro plavidlo, musí být zřetelně vyznačen na dobře viditelném místě.

(2) Použije-li se prostoru určeného pro cestující zčásti pro umístění zboží nebo zvířat, zmenšuje se za každou polovinu čtverečního metru tím zaujatého prostoru nejvýše přípustný počet cestujících o 1 cestujícího.

(3) Vůdce plavidla nebo jeho zástupce musí pečovat o to, aby nejvýše přípustný počet cestujících nebyl překročen.

§ 124.

Pořádek na plavidlech a na přístavištích.

(1) Cestující a použivatelé přístavišť musí si počínat tak, aby neohrožovali provoz a nepřekáželi jiným osobám nebo je neobtěžovali; musí uposlechnout nařízení vůdce plavidla, jeho zástupce a orgánů pověřených řízením provozu na přístavištích.

(2) Vůdce plavidla musí pečovat o to, aby cestující byli v zájmu bezpečnosti plavidla rovnoměrně rozmístěni a aby přístup k východu nebyl zatarasen.

(3) Vstup na stanoviště vůdce plavidla a do strojovny je cestujícím zakázán; proto je na těchto místech nutno umístit tabulky o zákazu vstupu.

(4) Za šera musí být prostory pro cestující dostatečně osvětleny. Osvětlení nesmí mít nepříznivý vliv na zřetelné rozeznávání světel předepsaných pro plavidlo a nesmí rušivě oslňovat.

(5) Zboží a zvířata musí být tak umístěny, aby neobtěžovaly a neohrožovaly cestující.

(6) Orgány pověřené dozorem na provoz přístaviště jsou povinny vykázat z přístaviště osoby, které by mohly ohrozit provoz nebo obtěžovat jiné osoby.

§ 125.

Zákaz vlečení.

Osobní lodi, které jsou obsazeny cestujícími, nesmějí plout v bočním seskupení; nesmějí vléci ani být vlečeny, pokud to není nezbytně nutné k odvlečení poškozeného plavidla.

§ 126.

Zmocnění orgánů plavební správy.

Orgány plavební správy mohou k úpravě dopravy osob povolit výjimky z ustanovení tohoto oddílu anebo je doplnit dalšími předpisy.

Oddíl 14.

Závěrečná ustanovení.

§ 127.

Přechodná nařízení.

(1) Plavební správa může vydávat nařízení přechodného rázu, potřebná k zajištění pořádku a bezpečnosti plavby, nastanou-li v plavbě okolnosti, které ohrožují pořádek nebo bezpečnost v ní. Tato nařízení se označují jako »plavební vyhlášky« a uveřejňují vhodným způsobem.

(2) Plavební správa může z důvodů uvedených v odstavci 1 vydávat také nařízení, jichž je třeba, aby byla učiněna plavebně bezpečnostní opatření v době, než dojde ke změně tohoto řádu, anebo z důvodů pokusných. Taková nařízení vydává plavební správa se souhlasem ministerstva dopravy; tato nařízení platí na dobu nejvýše dvou roků.

§ 128.

Povolení ke konání zvláštních podniků na vodě.

(1) Souhlas k pořádání sportovních podniků, slavností a jiných podniků na vodě š hlediska plavby uděluje plavební správa.

(2) před konáním cvičení ozbrojených sil (sborů) na vodě dohodne příslušný orgán prostor a dobu cvičení včas s plavební správou, která provede potřebná opatření.

§ 129.

Zvláštní pokyny.

(1) Vůdcové plavidel, jakož i osoby pověřené dozorem nad plovoucími zařízeními jsou povinni uposlechnout příkazů, pokynů a výzev, které jim budou dány plavebními orgány v zájmu bezpečnosti a udržení pořádku v plavbě.

(2) Uvedené příkazy, pokyny a výzvy plavebních orgánů mají přednost před pravidly obsaženými v předpisech; pokud příkazy, pokyny nebo výzvy byly dány ústně nebo písemně, mají přednost před těmi, které byly dány plavebními znaky nebo světly.

§ 130.

Dozor.

(1) Vůdcové plavidel, jakož i osoby pověřené dozorem nad plovoucími zařízeními musí umožnit plavebním orgánům výkon dozoru na dodržování ustanovení tohoto řádu a předpisů vydaných podle něho, po případě podle § 127; zvláště musí dovolit zavěšování služebních plavidel orgánů plavební správy, musí umožnit orgánům plavební správy přístup na plavidlo a dovolit spolujízdu k provedení kontroly.

(2) Malá plavidla musí na výzvu plavebních orgánů zastavit a připlout k těmto orgánům.

(3) Držitelé plavidel jsou v případě potřeby povinni dát orgánům plavební správy bez nároku na náhradu plavidlo k disposici pro provedení naléhavého a neodkladného služebního výkonu.

(4) Zjistí-li orgány plavební správy, že nebyla dodržena ustanovení tohoto řádu a jiných předpisů, zastaví takové plavidlo a učiní vhodné opatření; mohla-li by být ohrožena bezpečnost plavidla nebo plavby, zakáže další plavbu plavidla.

§ 131.

Zvláštní ustanovení pro orgány ozbrojených sil (sborů).

(1) Na plavidla ozbrojených sil (sborů) se nevztahují

a) ustanovení § 6, § 12, § 16, § 85 odst. 1 a 2 a § 130.

b) ustanoveni § 85 odst. 1 až 3; orgány ozbrojených sil (sborů) musí však přepravu výbušin o váze větší 20 kg předem oznámit včas plavební správě i orgánu veřejné bezpečnosti.

c) ustanovení § 103 odst. 1 písm. a) a odstavce 5 v případech, že došlo k usmrcení nebo těžkému poranění příslušníka ozbrojených sil (sborů).

(2) Vůdcové plavidel ozbrojených sil (sborů) jsou povinni, pokud to dovolují služební předpisy, umožnit orgánům plavební správy provádění dozoru na dodržování ustanovení tohoto řádu a předpisů podle něho vydaných.

(3) Zjistí-li orgán plavební správy, že nebyla dodržena ustanovení tohoto řádu a jiných předpisů, oznámí to příslušnému orgánu ozbrojených sil (sborů); v odůvodněných případech učiní v dohodě s vůdcem plavidla ozbrojených sil (sborů) potřebná opatření.

(4) Vůdcové plavidel, jakož i osoby pověřené dozorem nad plovoucími zařízeními jsou povinni dovolit zavěšování služebních plavidel orgánů veřejné bezpečnosti, umožnit těmto orgánům přístup na plavidla a dovolit spolujízdu potřebnou k provedení služebních úkonů konaných podle předpisů o národní bezpečnosti.

(5) Držitelé plavidel, která neslouží hromadné dopravě osob, jsou v případě potřeby povinni dát orgánům veřejné bezpečnosti k disposici své plavidlo k provedení náhlého a neodkladného služebního úkonu.

§ 132.

Význam použitých výrazů.

V řádu plavební bezpečnosti se považují za

a) »plavidlo«: lodi, plovoucí stroje, plovoucí zařízení a vory;

b) »plovoucí stroj«: plovoucí tělesa, uzpůsobená výhradně k určité mechanické práci na vodě, jako bagry, jeřáby, zdvihadla, elevátory, transportéry, beranidla, čerpadla a pod.;

c) »plovoucí zařízení«: plovoucí tělesa vázaná svým účelem na určité stanoviště na vodě, jako plovárny, doky, hangáry, přístavní můstky, lodní restaurace, mlýny, dílny a pod.;

d) »vor«: svaz dřev uzpůsobených k řiditelné plavbě;

e) »plavidlo s vlastním strojním pohonem«: všechna jednotlivě plující plavidla, pohybující se vlastním strojním pohonným zařízením (včetně osobních lodí a samostatně plujících plavidel, určených svou stavbou k vlečení); sem patří též plavidla, která používají k pohybu buď postrkovou nebo tažnou pramici nebo pomocný motor;

f) »postrková nebo tažná pramice«: motorové čluny, patřící k plavidlu a určené k tomu, aby toto plavidlo postrkovaly nebo vlekly, nezávisle na tom, vyžadují-li stálou obsluhu či nikoliv;

g) »remorkér«: plavidla, která vlekou nebo postrkují; nikoliv však postrkové nebo tažné pramice;

h) »vlek«: každé seskupení jednoho nebo více remorkérů s jednou nebo více plovoucími jednotkami, vlečenými za remorkérem nebo vedle remorkéru, po případě postrkovanými; dále každé seskupení plavidel, pohybujících se vlastním pohonným zařízením;

ch) »závěs«: souhrn plovoucích jednotek vlečených nebo postrkovaných jedním nebo více remorkéry;

i) »malé plavidlo«: plavidlo o výtlaku do 10 tun, jakož i plavidlo s vlastním strojním pohonem do obsahu válců 500 ccm nebo do užitečného výkonu stroje 25 k, nikoliv však plavidlo s vlastním strojním pohonem, které svou stavbou je určeno k vlečení plavidel nebo k dopravě cestujících;

k) »plující« nebo »za plavby«: plavidla, jež nejsou přímo nebo nepřímo zakotvena nebo na břehu vyvázána, ani uvázlá;

l) »vůdce plavidla«: vůdce lodi, plovoucího stroje nebo voru;

m) »přistávací místo«: místo ležící mimo území přístavů a překladišť, zřízené a udržované státní správou nebo s jejím souhlasem, pokud je plavidlům dovoleno na něm přistávat a používat je k překladním nebo obchodním účelům;

n) »přístaviště«: místo určené a uzpůsobené k přistávání plavidel pro dopravu cestujících;

o) »noc«: časové období, počínající půl hodiny po západu a končící půl hodiny před východem slunce (podle místního času);

»den«: časové období, počínající půl hodiny před východem a končící půl hodiny po západu slunce (podle místního času);

p) »obyčejné světlo«, »jasné světlo«, »silné světlo«: světla, která v temné noci při jasném ovzduší jsou viditelná na vzdálenost asi 1 km (obyčejné světlo), 2 km (jasné světlo) a 3 km (silné světlo);

q) »krátký zvuk«: zvuk trvající asi jednu vteřinu; »dlouhý zvuk«: zvuk trvající 4 až 6 vteřin.

§ 133.

Zrušení předpisů.

Podle § 16 odst. 1 zákona č. 152/1950 Sb., o úpravě a bezpečnosti provozu vnitrozemní plavby, jsou zrušeny všechny předpisy, pokud odporují ustanovením této vyhlášky; zejména jsou zrušeny

a) vyhláška bývalého plavebního ředitelství č. 22/1941 Ú. l., kterou se vydává Řád plavební policie,

b) vyhláška bývalého Československého úřadu plavebního č. j. 1252/12 ai 1937 (Věstník pro železnice a plavbu, č. 28/1938), kterou se vydává Řád plavební policie pro vodní zdrž, vytvořenou vranovskou přehradou na Dyji,

c) vyhláška bývalého plavebního ředitelství č. 419/1942 Ú. l., kterou se stanoví zvláštní plavebně policejní předpisy pro řeku Moravu: vodní cestu Otrokovice — Rohatec,

d) vyhláška bývalého Českolovenského úřadu plavebního č. 870/1949 Ú. l., kterou se mění řád plavební policie pro vodní zdrž na Dyji,

e) vyhláška bývalého Československého úřadu plavebního č. 49/1950 Ú. l. I, o zvláštních plavebně bezpečnostních předpisech pro zdrž na řece Svratce u Kníniček,

f) nařízení č. 268/1883 K. K. M. (uh. m. veřejných prací a komunikací), o dočasných pravidlech o plavbě po řekách, kanálech a jezerech.

§ 134.

Účinnost.

Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1957.

První náměstek ministra:

Kalina v. r.

Příloha 1 k vyhlášce č. 5/1957 Ú. l.

Zvláštní ustanovení pro některé vnitrozemní vody.

Oddíl A.

Labe a dolní Vltava.

§ 1 A

Rozsah platnosti.

Ustanovení tohoto oddílu platí na Vltavě od Slap (ř. km 153) až k soutoku s Labem a na Labi od Veletova až na státní hranici.

§ 2 A.

Rozměry plavidel (§ 7).

(1) Šířka plavidel, proplavovaných na kanalisované trati, nesmí přesahovat 10,60 m; ve Střekově a v malé plavební komoře v Lovosicích je přípustná šířka 12,40 m, ve Štěchovicích a ve Vraném nad Vltavou, jakož i na plavebních komorách v úseku Veletov—Neratovice šířka 11,50 m.

(2) Plavebními komorami v Mělníku (Hadíku) a v Obříství mohou být proplavována plavidla jenom do délky 72 m, v úseku Veletov—Neratovice do délky 80 m.

(3) U vorů nesmí přesahovat ve Štěchovicích jejich délka 70 m a šířka 11,20 m, v úseku Veletov—Mělník délka 110 m a šířka 9 m; jinak smějí vory být nejvýše 130 m dlouhé a 11,20 m široké, pod Lovosicemi může být jejich šířka až 12,60 m.

§ 3 A.

Volný okraj (§ 10).

Na otevřených plavidlech (jejichž nákladní prostory nejsou kryty) musí být stále k disposici bočnicová prkna, z kterých v případě bouře a vlnobití vytvoří posádka pomocné roubení kolem otvorů do skladištních prostor, aby bylo zamezeno vniknutí vody do plavidla. V případech, kdy plavidlo stojí plně naloženo a je na něm posádka v omezeném počtu, musí být tato prkna osazena stále.

§ 4 A.

Plavební úžiny a obtížná místa (§ 38).

Plavebními úžinami a obtížnými místy jsou

1. na regulované trati Labe mezi Střekovem a Hřenskem:

a) úsek řeky mezi železničním mostem v Ústí nad Labem a ústím říčky Bělé mezi říč. km 70,70 až 71,10 při vodním stavu nižším než 3,00 m na vodočtu v Ústí nad Labem,

b) úsek řeky pod přívozem ve Svádově mezi říč. km 75,30 až 75,80 při vodním stavu nižším než 3,00 m na vodočtu v Ústí nad Labem,

c) úsek řeky u Roztok mezi říč. km 83,60 až 83,80 při vodním stavu nižším než 3,00 na vodočtu v Ústí nad Labem.

d) úsek řeky mezi železničním mostem v Děčíně a ústím Jílovského potoku mezi říč. km 94,90 až 93,30.

e) úsek řeky pod silničním mostem v Děčíně mezi říč. km 95,80 až 96,20 při vodním stavu nižším než 3,00 m na vodočtu v Ústí nad Labem,

2. na kanalisované trati Vltavy a Labe v úseku Slapy—Mělník—Střekov:

a) úsek řeky Vltavy mezi přehradou a silničním mostem ve Štěchovicích mezi říč. km 160,40 až 162,

b) úsek řeky Vltavy u Lahovic a Modřan mezi říč. km 180,60 až 181,80,

c) úsek řeky u Chvatěrub mezi říč. km 220,50 až 221,70,

3. na kanalisované trati Labe mezi Veletovem a Mělníkem úseky

a) Káraný—Čelákovice, říč. km 33,50 až 34,80,

b) Jiřina, říč. km 36,15 až 36,50,

c) Lysá nad Labem, říč. km 39,20 až 40,50,

d) Semice—Ostrá, říč. km 47,00 až 49,10,

e) Doubrava, říč. km 51,55 až 52,45,

f) Drahelice—Nymburk, říč. km 55,77 až 58,85,

g) Poděbrady, říč. km 65,75 až 66,80.

4. při vztyčených jezech za vyšších vodních stavů všechny vjezdy do plavebních kanálů při plavbě po proudu.

§ 5 A.

Zvláštní označení plavidel s vlastním strojním pohonem, určených k vlečení, plujících bez závěsu a plavidel plujících samotíží.

⟪TABLE:tbl_001⟫

⟪TABLE:tbl_001⟫

§ 6 A.

Signály plavidel plujících samotíží při předjíždění (§§ 39, 40).

Plavidla plující jednotlivě po proudu samotíží musí, jsou-li předjížděna, dávat za dne kromě zvukových signálů podle §§ 39 a 40 tyto optické signály:

⟪TABLE:tbl_001⟫

§ 7 A.

Plavba vorů (§ 52).

(1) Při vztyčených jezech smějí jednotlivé vory plout v době jednu hodinu před východem slunce až jednu hodinu po západu slunce se zřetelem na ustanovení § 26 odst. 3, lze-li předměty na vodě rozeznávat do vzdálenosti alespoň 500 m.

(2) Za plavby na kanalisované trati musí vory zachovávat při vztyčených jezech mezi sebou vzdálenost nejméně 150 m.

§ 8 A.

Rychlost plavby (§ 54).

(1) Rychlost plavby proti proudu nesmí být na regulované trati nebo za sklopených jezů menší než 3 km za hodinu.

(2) Největší rychlost plavby při vztyčených jezech smí být do vzdálenosti 25 m od břehu nejvýše 15 km za hodinu.

(3) Ve všech kanálech vedoucích k plavebním komorám a v plavebním kanálu Vraňany—Hořín smí rychlost plavby být nejvýše 5 km za hodinu.

(4) Ustanovení odstavce 2 neplatí

a) pro plavidla, která jsou svou konstrukcí uzpůsobena tak, že nepůsobí při plavbě škodlivé vlnobití nebo ssání.

b) pro rychlá sportovní plavidla, pokud provozují rychlou plavbu na místech vyhrazených jim plavební správou a za podmínek jí stanovených.

§ 9 A.

Znakování plavební dráhy (§ 55).

Při vymezení okrajů plavební dráhy může být k rozlišení plavatek nebo plavatkových vorků použito zvláštních terčů tak, že tyče nebo vorky při pravém břehu budou nést dobře viditelný terč, tyče nebo vorky při levém břehu jsou bez terče.

§ 10 A.

Sestavování vleků; bočně seskupená plavidla (§§ 57, 58).

(1) O sestavení vleků a jejich délce, o počtu a šířce bočně seskupených plavidel ve vlecích platí pro jednotlivé úseky toto:

a) na regulované trati mezi Střekovem a Hřenskem:

aa) pro plavbu proti proudu:

plavidla smějí být seskupena za sebou do největší přípustné délky závěsu 500 m (měřeno od přídě prvního k zádi posledního plavidla);

bb) pro plavbu po proudu:

při vodních stavech vyšších než 3,00 m na vodočtu v Ústí nad Labem smějí plout vleky nejvýše se dvěma plavidly v závěsu; tato mohou být — s výjimkou plavební úžiny v ř. km 94,90 až 95,30 — seskupena bočně, nepřesahuje-li jejich celková šířka 20 m;

při vodních stavech nižních než 3,00 m na vodočtu v Ústí nad Labem smějí vleky mít v závěsu nejvýše dvě plavidla, a to jenom spojena za sebou;

b) na kanalisované trati Vltavy a Labe v úseku Slapy—Mělník—Střekov:

aa) pro plavbu proti proudu:

jsou-li jezy sklopeny, musí být plavidla závěsu spojena (navázána) za sebou; jsou-li jezy vztyčeny, smějí ve zdržích plout vleky nejvýše se čtyřmi plavidly v závěsu a, jsou-li seskupena bočně, až do celkové šířky 20 m; v kanálech vedoucích k plavebním komorám a v laterálním kanálu Vraňany—Hořín nesmějí plout plavidla bočně seskupená;

bb) pro plavbu po proudu;

při vodních stavech vyšších než 2,10 m na vodočtu v Modřanech a vyšších než 2,75 m na vodočtu v Mělníku smějí vleky plout při vztyčených nebo sklopených jezech nejvýše se dvěma plavidly v závěsu; plavidla smějí plout bočně seskupena až do celkové šířky 20 m; v kanálech vedoucích k plavebním komorám a v laterálním kanálu Vraňany—Hořín je plavba bočně seskupených plavidel zakázána;

při vodních stavech nižších než 2,10 m na vodočtu v Modřanech a nižších než 2,75 m na vodočtu v Mělníku musí být počet plavidel v závěsu upraven při vztyčených nebo sklopených jezech podle § 57; plavidla smějí plout bočně seskupena až do celkové šířky 16 m; v kanálech vedoucích k plavebním komorám a v laterálním kanálu Vraňany—Hořín je plavba bočně seskupených plavidel zakázána;

c) na kanalisované trati Labe mezi Mělníkem a Veletovem:

od plavební komory v Brandýse nad Labem směrem proti proudu smí být vlečeno jen jedno plavidlo o nosnosti nad 200 tun nebo dvě menší plavidla o nosnosti pod 200 tun; plavidla nesmějí plout bočně spojená.

(2) Při vlečení vorů smějí být ve zdržích vlečeny při vztyčených jezech nejvýše 4 vory, a to po dvou vedle sebe; při sklopených jezech smí být vlečen toliko jeden vor.

(3) Jsou-li ve vleku plovoucí stroje spojeny bezprostředně za sebou, považují se při určování nejvýše přípustné délky vleku za jedno plavidlo, jestliže celková délka závěsu nepřesahuje 80 m, v plavební komoře Mělník (Hadík) a Obříství 72 m; poslední plavidlo takového vleku musí být opatřeno kormidlem.

§ 11 A.

Přistávání v Praze; omezení (§§ 68, 69).

Plavidlům není dovoleno přistávat a vyvažovat se v Praze v těch místech u nábřeží nebo podbřeží, kde do řeky ústí kanalisační přívalové výpustě; tato místa jsou označena podle ustanovení § 69.

§ 12 A.

Šířka nákladu (§ 84).

Na plavidlech proplavovaných na kanalisované trati (§ 2 A) nesmí náklad přesahovat v příslušných úsecích šířku přípustnou podle § 2 A odst. 1.

§ 13 A.

Ochrana dna řeky (§ 88).

Na trati mezi Střekovem (říč. km 69) a Hřenskem (říč. km 108), obzvláště na kotvištích a překladištích, smějí být kotvy hozeny, vyjímaje případy bezprostředního nebezpečí, až když rychlost plavby byla znatelně zpomalena pomocí vlečného řetězu; plourání (sakování) na kotvách je zakázáno.

§ 14 A.

Omezení plavby za vysoké vody (§ 91).

Plavba je zakázána

1. plavidlům a vlekům

a) na Vltavě při vodních stavech vyšších než 3,20 m na vodočtu v Modřanech,

b) na Labi při vodních stavech vyšších než 4,50 m na vodočtu v Mělníku nebo 5,20 m na vodočtu v Ústí nad Labem,

c) na Labi mezi Veletovem a Mělníkem při vodních stavech vyšších než 3,50 m na vodočtu v Brandýse nad Labem,

2. vorům

a) na Vltavě při vodních stavech vyšších než 2,90 m na vodočtu v Modřanech,

b) na Labi při vodních stavech vyšších než 3,50 m na vodočtu v Mělníku nebo 4,30 m na vodočtu v Ústí nad Labem.

§ 13 A.

Plavba volnou řekou; povinnost hlášení.

V době, kdy je možná plavba při sklopených jezech, musí každý vůdce plavidla hlásit odplutí svého plavidla orgánům plavební správy; odplout může, až když bylo zjištěno, že plavební dráha je volná.

§ 16 A.

Přibližování k plavebním komorám (§ 112).

(1) Plavidla čekající na vplutí nesmějí uzavírat plavební dráhu a musí zaujmout místo pouze v jedné řadě u břehu.

(2) Nad komorami ve Štěchovicích, ve Vraném nad Vltavou, v Hoříně a ve Střekově musí čekající plavidla zastavit ve vzdálenosti 150 m u znaku umístěného na břehu.

§ 17 A.

Doba proplavování (§ 115).

Plavidla pro dopravu osob, která jezdí podle stanoveného veřejně vyhlášeného jízdního řádu, musí přihlašovat proplavování mimo provozní dobu jen v případech, že by měly zpoždění větší než jednu hodinu.

§ 18 A.

Pomoc při proplavování (§ 116).

Správa plavebních komor si může vyžádat k obsluze plavebních komor pomoc posádky plavidel.

§ 19 A.

Plavba jezy (§ 117).

(1) Pokud správa zdymadla nenařídí jinak, musí vory při vztyčených jezech používat vorových propustí; mají-li příliš velký ponor, mohou použít plavebních komor po předchozím výslovném povolení.

(2) Vorové propusti smí být použito jen tehdy, je-li vyznačena pro průjezd podle § 117 odst. 7 (obraz 73). Dokud není vorová propust uvolněna, musí se vory podle pořadí připlutí vyvázat nad jezem při břehu za sebou nebo ve dvou řadách vedle sebe na přistávacích místech pro vory, které určí a vyhlásí plavební správa.

(3) Vory smějí použít vorové propusti podle pořadí připlutí; smějí se dát do pohybu teprve tehdy, když předcházející vor již proplul propustí.

(4) Za proplouvání vorovou propustí musí vor být řízen alespoň dvěma kormidelními vesly vpředu a jedním vzadu.

(5) Za proplavování vorovými propustmi nesmějí být vory bočně spojeny.

(6) Při sklopených jezech musí plavidla používat plavebních jezových polí označených podle § 117 odst. 7.

(7) V noci nesmí plout plavidlo přes sklopený jez po proudu vůbec, proti proudu jen s největší opatrností.

Oddíl B.

Řeka Morava: vodní cesta Otrokovice — Rohatec.

§ 1 B.

Rozsah platnosti.

Ustanovení tohoto oddílu platí

1. na řece Moravě od starého jezu v Kvasících až k jezu ve Vnorovech a na Dřevnici jako spojce k přístavu Otrokovice,

2. na průplavních úsecích

a) od plavební komory u Spytihněvi k plavební komoře u Starého Města,

b) od plavební komory ve Veselí nad Moravou k plavební komoře na pravém břehu nad jezem ve Vnorovech,

c) od plavební komory na levém břehu pod jezem ve Vnorovech až k ústí Sudoměřického potoka do průplavu.

§ 2 B.

Rozměry plavidel (§ 7).

Rozměry plavidel, proplavovaných komorami, nesmějí přesahovat 5 m šířky a 38 m délky.

§ 3 B.

Plavba v noci.

Plavba v noci je dovolena toliko plavidlům, která Jsou vybavena zařízením, umožňujícím dostatečně osvětlení plavební dráhy a břehů průplavů, jakož i vjezdů do komor a přístavů.

§ 4 B.

Setkávání a předjíždění plavidel na průplavních úsecích (§ 34).

(1) Setkávání a předjíždění v průplavních úsecích — vyjímaje úsek Veselí nad Moravou—Vnorovy — je dovoleno jen ve výhybkách.

(2) Plavidlo plující proti proudu musí před setkáním zastavit v nejbližší výhybce. Je-li při tom plavidlo po proudu plující blíže výhybky, musí zpomalit rychlost plavby tak, aby plavidlo plující proti proudu mohlo včas dosíci výhybky a průjezd uvolnit.

(3) Jednotlivě plující plavidlo, jež není vlečeno se břehu, musí se vždy vyhnout plavidlu vlečenému se břehu.

(4) Plavidla a vleky plující menší rychlostí musí umožnit předjetí plavidlům a vlekům plujícím větší rychlostí tím, že zůstanou stát v nejbližší výhybce. Předjíždí-li v úseku Veselí nad Moravou—Vnorovy plavidlo se břehu vlečené jiné plavidlo rovněž se břehu vlečené, musí předjížděné plavidlo zastavit.

(5) Při setkání a předjíždění musí být palubní posádky v plném počtu na palubě; musí si, je-li toho třeba, vzájemně pomáhat při přenášení vlečných lan.

§ 5 B

Otáčení (§§ 45, 46).

Na průplavních úsecích je otáčení plavidel dovoleno jen na místech k tomu určených; mimo tato místa jest otáčení dovoleno jen těm plavidlům, jejichž délka nepřesahuje 6 m, na úseku Veselí nad Moravou—Vnorovy 13 m.

§ 6 B.

Křižování řeky ve Vnorovech (§ 47).

(1) Při křižování řeky Moravy ve Vnorovech jsou všechna plavidla — s výjimkou malých plavidel sportovních a rekreačních — povinna používat lanového vlečného zařízení; při tom třeba dbát pokynů obsluhy tohoto zařízení.

(2) Při křižování nutno mít vždy připravenu k okamžitému použití jednu kotvu, umístěnou na protiproudní straně.

(3) Malá plavidla sportovní a rekreační jsou povinna, pokud nehodlají použít lanového vlečného zařízení, křižovat řeku 200 m nad ním; křižuje-li současně velké plavidlo, je malé plavidlo povinno vyčkat s křižováním, až velké plavidlo dokončí přeplutí řeky.

§ 7 B.

Rychlost plavby (§ 54).

(1) Rychlost plavby na říčních tratích nesmí překročit 15 km za hodinu.

(2) Na průplavních úsecích nesmí rychlost plavby překročit 5 km za hodinu.

(3) Rychlost plavby vleků na říčních i průplavních úsecích nesmí být menší než 3 km za hodinu; toto omezení neplatí pro vlečení plovoucích strojů a plovoucích zařízení.

(4) Ustanovení odstavce 1 a 2 neplatí pro plavidla, která jsou svou konstrukcí uzpůsobena tak, že nepůsobí při plavbě škodlivé vlnobití nebo ssání.

§ 8 B.

Sestavování vleků (§ 57).

(1) Na průplavních úsecích a na řece Moravě smějí být vlečena nejvýše dvě plavidla za sebou.

(2) Jsou-li ve vleku menší plavidla, smí být počet vlečených jednotek větší, ale v žádném případě nesmí celková délka závěsu, měřeno od špičky prvého vlečeného plavidla až po záď posledního vlečeného plavidla, přesahovat 85 m.

(3) V případě vlečení se břehu dodá a obsluhuje vlečné lano vlečené plavidlo. Vlečná lana musí být upevněna a vedena vysoko, aby bylo zabráněno zachycování vlečného lana a poškozování potahové stezky a břehových svahů. Plavidla mají při vlečení se břehu zůstat co nejdále od břehu.

§ 9 B.

Bočné seskupení na průplavních úsecích (§ 58).

Ve vleku nesmějí plavidla plout bočně seskupena, leč by šlo o menší plavidla, jejichž celková šířka nepřesahuje šířku 5 m.

§ 10 B.

Proplouvání pod pevnými mosty (§ 65).

U mostů, jejichž podjezdná výška jest při normálním vzdutí nižší než 4 m, musí být spodní hrana mostní konstrukce vyznačena červenými odrazovými skly, aby byl znatelný podjezdní profil mostu.

§ 11 B

Obsluha pohyblivých mostů (§ 67).

Není-li na pohyblivých mostech stálá obsluha, mohou být provozní zařízení těchto mostů obsluhována posádkou plavidel.

§ 12 B.

Stanoviště plavidel (§ 68).

Na průplavních úsecích je zastavování dovoleno jen ve výhybkách; plavidla nesmějí stát bočně seskupena.

§ 13 B.

Povinné vlečení (§ 80).

(1) Na průplavních úsecích — mimo úsek Veselí nad Moravou—Vnorovy — je plavba přípustná jen vlečením se břehu.

(2) Vlečení se břehu smí být prováděno jen způsobem povoleným plavební správou.

(3) Z povinnosti vlečení jsou vyňata malá plavidla bez vlastního strojního pohonu a služební plavidla plavební a vodohospodářské správy.

§ 14 B.

Omezení plavby za vysoké vody (§ 91).

(1) Plavba je zakázána, dosáhne-li vodní stav na vodočtu v Kroměříži 250 cm nebo ve Strážnici přívoz 310 cm.

(2) Hrozí-li velká voda na Dřevnici, musí plavidla vyhledat zavčas ochranu v přístavu Otrokovice.

§ 15 B.

Obecné užívání vody (§ 96).

Na průplavních úsecích je koupání, jakož i plavení a napájení zvířat dovoleno jen na místech k tomu určených nebo upravených.

§ 16 B.

Doba proplavování (§ 115).

Proplavování mimo provozní hodiny musí být ohlášeno nejpozději 2 hodiny před koncem provozních hodin.

§ 17 B.

Proplavování plavebními komorami (§ 116).

(1) Pokud plavební komory nejsou vybaveny signalisačními zařízením nebo není na nich stálá obsluha, je povinností vůdců plavidel učinit vše potřebné, aby byla zajištěna bezpečnost plavidel a proplavovacího zařízení.

(2) Správa plavebních komor může si vyžádat k obsluze plavebních komor pomoc posádky plavidel. Kde není stálá obsluha plavebních komor, provede práce spojené s proplavováním posádka plavidel.

§ 18 B.

Další výjimky pro plavbu.

Plavební správa může, vyžaduje-li to bezpečnost plavby, povolit odchylky od ustanovení tohoto oddílu, po případě stanovit další podmínky pro provozování plavby.

Oddíl C.

Přehradní nádrže a uzavřené vodní plochy.

§ 1 C.

Rozsah platnosti.

Ustanovení tohoto oddílu platí pro plavbu na všech nádržích a uzavřených vodních plochách, jako jezerech, rybnících (dále jen »nádrž«), pokud plavba na nich není dále upravena zvláštními ustanoveními tohoto řádu nebo plavebními vyhláškami vydanými plavební správou.

§ 2 C.

Rozsah plavby.

Plavební správa může omezit počet plavidel na stav úměrný rozsahu vodní plochy nádrže.

§ 3 C.

Zákaz plavby.

Zakazuje se

a) veškerá plavba — s výjimkou služebních plavidel vodohospodářských orgánů — na nádržích, které slouží jako nádrže pro zásobování určitých oblastí pitnou vodou,

b) plavba na místech vyhrazených pro chov ryb a označených příslušnými znaky,

c) plavba motorovými čluny na vodních plochách nádrží určených k racionálnímu chovu ryb; plavební správa může však v dohodě s příslušnou správou státních rybářství povolit, pokud to dovolují, místní poměry, výjimky pro plavidla, jichž se používá k plavebnímu podnikání nebo v závodové vodní dopravě,

d) plavba nebo prodlévání v úseku nádrže od přehradní hráze do vzdálenosti vyznačené znaky podle § 61.

e) plavba za nebezpečně rozvlněné hladiny [t. j. dosáhne-li vítr rychlosti a síly 6. stupně podle Beauforta * )], za bouře nebo prudkých lijáků; plavidla zastižená takovou nepohodou za plavby musí ihned přistát na nejbližším vhodném místě.

§ 4 C.

Ostatní zákazy.

Zakazuje se

a) koupání, plavení a napájení zvířat, jakož i znečišťování vody jakýmkoliv způsobem v nádržích, uvedených v § 3 C písm. a),

b) koupání v úseku 20 m nad a 20 m pod přístavními můstky používanými v plavebním podnikání nebo v závodové vodní dopravě,

c) plavení nevázaného dříví.

§ 5 C.

Volný okraj (§ 10)

U plavidel používaných v plavebním podnikání nebo v závodové vodní dopravě musí volný okraj činit nejméně 50 cm.

§ 6 C.

Křížení plavební dráhy (§ 47).

Kříží-li se dráhy dvou plavidel tak, že by mohlo nastat nebezpečí srážky, musí se plavidlo, které má druhé plavidlo po svém pravém boku, vyhnout, po případě zpomalit nebo zastavit. Plavidlo, které se nevyhýbá a má tudíž přednost v plavbě, musí zachovávat svůj směr a rychlost. Plavidlo, které má povinnost se vyhnout, nesmí tak učinit způsobem, aby křížilo dráhu druhého plavidla ve směru jeho plavby.

§ 7 C.

Plavba vorů (§ 52).

Vory smějí plout v nádrži toliko v jednotlivých tabulích a jedině tehdy, jsou-li vlečeny.

§ 8 C.

Rychlost plavby (§ 54).

(1) Je-li plavidlo vzdáleno od břehu měně než 25 m, smí plout rychlostí nejvýše 15 km za hodinu.

(2) Plavební správa může omezit rychlost plavby 1 na jiných částech nádrže, jestliže to vyžaduje bezpečnost plavby.

(3) Plavební správa může v odůvodněných případech povolit výjimky z ustanovení odstavce 1.

(4) Ustanovení odstavce 1 neplatí pro plavidla, která jsou svou konstrukcí uzpůsobena tak, že nepůsobí při plavbě škodlivé vlnobití nebo ssání.

§ 9 C.

Plavba zákruty a nepřehlednými místy (§ 56).

Plavidla s vlastním strojním pohonem a vleky, blížící se prudkým zákrutům nebo místům s omezeným rozhledem, musí zmírnit rychlost plavby a dát včas signál »Pozor«; při tom musí ponechat vždy dostatek volného místa po svém levém boku pro případ setkání s protiplujícím plavidlem či vlekem.

§ 10 C.

Stanoviště plavidel (§§ 68, 69).

(1) Plavidla smějí zvolit svá stanoviště jen na místech k tomu určených; na jiných místech smějí přistávat jen, děje-li se tak v souvislosti s oprávněným používáním pobřežního majetku a není-li přistávání na těchto místech s hlediska plavební bezpečnosti zakázáno.

(2) Z důvodů plavební bezpečnosti je zakázáno stání

a) v zákrutech a na nepřehledných místech,

b) v úseku 20 m nad a 20 m pod přístavními můstky používanými v plavebním podnikání nebo v závodové vodní dopravě.

§ 11 C.

Zajištění stojících plavidel (§ 70).

(1) Plavidla musí být u břehu bezpečně vyvázána. Při značném kolísání hladiny v nádrži musí být plavidla převazována (lana podle potřeby zkracována nebo prodlužována), aby nedošlo k poškození vodní cesty, jejího zařízení nebo plavidel jejich nasednutím nebo zalitím. Odpovědnost za škody, vzniklé nedodržováním těchto ustanovení, postihuje provozovatele plavidla.

(2) Provozovatelé plavidel nemohou z titulu škod, vzniklých kolísáním hladiny v nádrži, uplatňovat nárok na jejich náhradu nebo na náhradu ušlého zisku.

§ 12 C.

Omezení plavby při nízké a vysoké vodě a při zámraze (§ 91).

(1) Poklesne-li hladina v nádrži ve značné míře pod normální vzdutí, jsou vůdcové plavidel povinni zachovávat při plavbě co největší opatrnost a plout v místech největších hloubek, zpravidla středem nádrže.

(2) Stoupne-li vodní hladina tak, že přetéká přepadními otvory, po případě přes hráz, je plavba zakázána v úseku od přehradní hráze do vzdálenosti, kterou stanoví plavební správa.

(3) V době od zámrazy až do odchodů ledů musí být všechna plavidla odklizena na břeh nad výši, vyznačenou mezníky kolem nádrže; pokud to není u větších plavidel možné, musí být aspoň odklizena na místo pro to vhodné.

§ 13 C.

Další výjimky pro plavbu.

Plavební správa může, vyžaduje-li to bezpečnost plavby, povolit odchylky z těchto ustanovení, po případě stanovit další podmínky pro provozování plavby.

Oddíl D.

Nádrž na řece Dyjí u Vranova.

§ 1 D.

Rozsah platnosti.

Ustanovení tohoto oddílu platí pro plavbu na řece Dyjí v nádrži vytvořené údolní přehradou u Vranova nad Dyjí od přehradní hráze až k jezu v Podhradí nad Dyjí (dále jen „nádrž”).

§ 2 D.

Rozsah plavby.

Plavební správa může omezit počet plavidel na stav úměrný rozsahu vodní plochy nádrže.

§ 3 D.

Zákaz plavby a ostatní zákazy.

Zakazuje se

a) plavba nebo prodlévání v úseku nádrže od přehradní hráze do vzdálenosti 100 m od ní.

b) plavba za nebezpečně rozvlněné hladiny [t. j. dosáhne-li vítr rychlosti a síly 6. stupně podle Beauforta * )], za bouře nebo prudkých lijáků; plavidla postižená takovou nepohodou za plavby musí ihned přistát na nejbližším vhodném místě,

c) plavba v úseku nádrže od km 4,00 („Orlí hnízdo”) až k jezu v Podhradí nad Dyjí za noci,

d) plachtění v úseku nádrže od km 4,00 („Orlí hnízdo”) až k jezu v Podhradí nad Dyjí,

e) plavení nevázaného dříví,

f) koupání na obratišti plavidel v říčce Želetavce a v úseku 20 m nad a 20 m pod přístavními můstky používanými v plavebním podnikání nebo v závodové vodní dopravě.

§ 4 D.

Volný okraj (§ 10).

U plavidel používaných v plavebním podnikání nebo v závodové vodní dopravě musí volný okraj činit nejméně 50 cm.

§ 5 D.

Křížení plavební dráhy (§ 47).

Kříží-li se dráhy dvou plavidel tak, že by mohlo nastat nebezpečí srážky, musí se plavidlo, které má druhé plavidlo po svém pravém boku, vyhnout, po případě zpomalit nebo zastavit. Plavidlo, které se nevyhýbá a má tudíž přednost v plavbě, musí zachovávat svůj směr a rychlost. Plavidlo, které má povinnost se vyhnout, nesmí tak učinit způsobem, aby křížilo dráhu druhého plavidla ve směru jeho plavby.

§ 6 D.

Plavba vorů (§ 52).

Vory smějí plout v nádrži toliko v jednotlivých tabulích a jedině tehdy, jsou-li vlečeny.

§ 7 D.

Rychlost plavby (§ 54).

(1) V dolním úseku nádrže až do km 15,00 je dovolena nejvyšší rychlost plavby 20 km za hodinu, pokud se pluje od břehu na vzdálenost větší než 25 m; činí-li vzdálenost méně než 25 m, lze plout nejvýše rychlostí 15 km za hodinu.

(2) V horním úseku nádrže počínajíc km 15,00 je dovolena nejvyšší rychlost jen 15 km za hodinu.

(3) Ustanovení odstavce 1 a 2 neplatí pro plavidla, která jsou svou konstrukcí uzpůsobena tak, že nepůsobí při plavbě škodlivé vlnobití nebo ssání.

§ 8 D.

Plavba zákruty a nepřehlednými místy (§ 56).

(1) Plavidla s vlastním strojním pohonem a vleky, blížící se prudkým zákrutům nebo místům s omezeným rozhledem, musí zmírnit rychlost plavby a dát včas signál „Pozor”. Při tom musí ponechat vždy dostatek volného místa po svém levém boku pro případ setkání s protiplujícím plavidlem či vlekem.

(2) V úseku nádrže tvořeném řečištěm říčky Želetavky a v úseku nádrže od km 22,00 až k jezu v Podhradí nad Dyjí je předjíždění zakázáno. Při plavbě těmito úseky třeba zachovávat zvýšenou opatrnost.

§ 9 D.

Sestavování vleků (§§ 57, 58).

(1) V dolním úseku nádrže až po km 23,00 smějí být vlečena nejvýše dvě plavidla za sebou, při čemž celková délka závěsu, měřeno od špičky prvého vlečeného plavidla až po záď druhého vlečeného plavidla, nesmí přesahovat 50 m.

(2) V horním úseku nádrže od km 23,00 až ke km 26,00 smí být vlečeno jenom jedno plavidlo o největší délce 25 m. Ve zbývajícím horním úseku nádrže je vlečení plavidel (vyjímaje vlečení plavidel a přístavních můstků plavební a vodohospodářské správy) vůbez zakázáno.

(3) Vlečení plavidel v bočním seskupení není dovoleno.

§ 10 D.

Stanoviště plavidel (§§ 68, 69).

(1) Plavidla smějí zvolit svá stanoviště jen na místech k tomu určených; na jiných místech smějí přistávat jen, děje-li se tak v souvislosti s oprávněným používáním pobřežního majetku a není-li přistávání na těchto místech s hlediska plavební bezpečnosti zakázáno.

(2) Z důvodů plavební bezpečnosti Je zakázáno stání

a) v zatáčkách 100 m nad a 100 m pod výběžkem břehu zabíhajícího do zákrutu a na nepřehledných místech,

b) na obratišti plavidel při vyústění říčky Želetavky,

c) v úseku 20 m nad a 20 m pod přístavním; můstky používanými v plavebním podnikání nebo v závodové vodní dopravy.

§ 11 D.

Omezení plavby při nízké a vysoké vodě a při zamraze (§ 91).

(1) Klesne-li vodní hladina na výši

346,00 m n. m., je plavba možná jen do km 26,00,

344,00 m n. m., je plavba možná jen do km 24,00,

342,00 m n. m., je plavba možná jen do km 22,00,

339,00 m n. m., je plavba možná jen do km 20,00,

335,00 m n. m., je plavba možná jen do km 18,50,

332,00 m n. m., je plavba možná jen do km 15,00.

(2) Na říčce Želetavce je plavba možná až po přístaviště v Bítově, je-li hladina vody na výši 336,50 m n. m. a výše.

(3) Stoupne-li vodní hladina na výši 350,65 m n. m., je dovolena za dne v dolním úseku nádrže až po Lančovskou zátoku v km 2,00 plavba jen plavidlům používaným v plavebním podnikání nebo v závodové vodní dopravě, a to jen od přístavního můstku u Švýcarské zátoky. Při plavbě v tomto úseku musí plavidla plout v blízkosti levého břehu. Za noci je při tomto vodním stavu zakázána veškerá plavba.

(4) V době od zámrazy až do odchodu ledů musí být všechna plavidla odklizena na břeh nad výši 352,00 m n. m.; pokud to není u větších plavidel možné, musí být aspoň odklizena na místo pro to vhodné.

§ 12 D.

Vyhlašování výše vodní hladiny.

Výši vodní hladiny v nádrži vyhlašuje správa vodního díla.

§ 13 D.

Další výjimky pro plavbu.

Plavební správa může, vyžaduje-li to bezpečnost plavby, povolit odchylky z ustanovení tohoto oddílu, po případě stanovit další podmínky pro provozování plavby.

Oddíl E.

Nádrž na řece Svratce u Kníniček.

§ 1 E.

Rozsah platnosti.

Ustanovení tohoto oddílu platí pro plavbu na řece Svratce v nádrži vytvořené údolní přehradou u Kníniček od přehradní hráze až k silničnímu mostu ve Veverské Bítýšce km 9,40 (dále jen »nádrž«).

§ 2 E.

Rozsah plavby.

Plavební správa může omezit počet plavidel na stav úměrný rozsahu vodní plochy nádrže.

§ 3 E.

Zákaz plavby a ostatní zákazy.

Zakazuje se

a) plavba nebo prodlévání v úseku nádrže pří levém břehu do vzdálenosti. 200 m a při pravém břehu do vzdálenosti 150 m od přehradní hráze,

b) plavba za nebezpečně rozvlněné hladiny [t. j. dosáhne-li vítr rychlosti a síly 6. stupně podle Beauforta * )], za bouře nebo prudkých lijáků; plavidla zastižená takovou nepohodou za plavby musí ihned přistát na nejbližším vhodném místě,

c) plavba v úseku nádrže od hradu Veveří až do Veverské Bítýšky za noci,

d) plachtění v úseku nádrže od přístaviště v Rokli v km 3,08 až na konec nádrže (km 9,40),

e) plavení nevázaného dříví.

f) koupání na obratištích plavidel a v úseku 20 m nad a 20 m pod přístavními můstky používanými v plavebním podnikání nebo v závodové vodní dopravě, jakož i v úseku od přehradní hráze až k ohbí za hangár v přístavě v Bystrci.

§ 4 E

Volný okraj (§ 10).

U plavidel používaných v plavebním podnikání nebo v závodové vodní dopravě musí volný okraj činit nejméně 50 cm.

§ 5 E.

Úžiny a obtížná místa (§ 38).

(1) Plavebními úžinami a obtížnými místy jsou

a) úsek od nového zříceného mostu v km 6,25 k starému zřícenému mostu v km 6,35 u hradu Veveří.

b) úsek nádrže u Viktorovy skály, klesne-li vodní hladina na výši 227,60 m n. m.,

c) úsek nádrže u Panáčkovy skály v km 8,80.

(2) V úseku nádrže od přístaviště Zouvalka v km 5,65 až po přístaviště Krnovec v km 7,50 je předjíždění zakázáno, klesne-li hladina vody pod výši 227,50 m n. m. V úseku nádrže od přístaviště Krnovec v km 7,50 až k přístavišti Veverské Bítýška v km 9,30 je předjíždění vůbec zakázáno. Při plavbě na celém úseku od přístaviště hrad Veveří v km 6,20 až po přístaviště Veverská Bítýška v km 9,30 nutno zachovávat zvýšenou opatrnost.

§ 6 E

Křížem plavební dráhy (§ 47).

Kříží-li se dráhy dvou plavidel tak, že by mohlo nastat nebezpečí srážky, musí se plavidlo, které má druhé plavidlo po svém pravém boku, vyhnout, po případě zpomalit nebo zastavit. Plavidlo, které se nevyhýbá a má tudíž přednost v plavbě, musí zachovávat svůj směr a rychlost. Plavidlo, které má povinnost se vyhnout, nesmí tak učinit způsobem, aby křížilo dráhu druhého plavidla ve směru jeho plavby.

§ 7 E.

Plavba vorů (§ 52).

Vory smějí plout v nádrži toliko v jednotlivých tabulích a jedině tehdy, jsou-li vlečeny.

§ 8 E.

Rychlost plavby (§ 54).

(1) V dolním úseku nádrže až do km 3,08 (»Rokle«) je dovolena nejvyšší rychlost plavby 20 km za hodinu, pokud se pluje od břehu na vzdálenost větší než 25 m; činí-li vzdálenost méně než 25 m, lze plout nejvýše rychlostí 15 km za hodinu.

(2) V ostatním úseku nádrže počínajíc km 3,08 (»Rokle«) je dovolena nejvyšší rychlost jen 15 km za hodinu.

(3) Ustanovení odstavce 1 a 2 neplatí pro plavidla, která jsou svou konstrukcí uzpůsobena tak, že nepůsobí při plavbě škodlivé vlnobití nebo ssání.

§ 9 E.

Plavba zákruty a nepřehlednými místy (§ 56).

Plavidla s vlastním strojním pohonem a vleky, blížící se prudkým zákrutům neb místům s omezeným rozhledem, musí zmírnit rychlost plavby a dát včas signál »Pozor«. Při tom musí ponechat vždy dostatek volného místa po svém levém boku pro případ setkání s protiplujícím plavidlem či vlekem.

§ 10 E.

Sestavování vleků (§§ 57, 58).

(1) V dolním úseku nádrže až po hrad Veveří v km 6,20 smějí být vlečena nejvýše dvě plavidla za sebou, při čemž celková délka závěsu měřena od špičky prvého vlečeného plavidla až po záď druhého vlečného plavidla nesmí přesahovat 50 m.

(2) V horním úseku nádrže od hradu Veveří v km 6,20 až k přístavišti Mečkov v km 7,85 smí být vlečeno jenom jedno plavidlo o největší délce 25 m. Ve zbývajícím horním úseku nádrže je vlečení plavidel (vyjímaje vlečení plavidel a přístavních můstků plavební a vodohospodářské správy) vůbec zakázáno.

(3) Vlečení plavidel v bočním seskupení není dovoleno.

§ 11 E.

Stanoviště plavidel (§§ 68, 69).

(1) Plavidla smějí zvolit svá stanoviště jen na místech k tomu určených; na jiných místech smějí přistávat jen, děje-li se tak v souvislosti s oprávněným používáním pobřežního majetku a není-li přistávání na těchto místech s hlediska plavební bezpečnosti zakázáno.

(2) Z důvodů plavební bezpečnosti je zakázáno stání

a) v úžinách uvedených v § 5 E tohoto oddílu,

b) na obratištích plavidel.

c) v úseku 20 m nad a 20 m pod přístavními můstky používanými v plavebním podnikání nebo v závodové vodní dopravě.

§ 12 E.

Omezení plavby při nízké a vysoké vodě a při zámraze (§ 91).

(1) Plavba je zakázána, klesne-li vodní hladina na výši

a) 227,00 m n. m., v úseku od přístaviště Mečkov v km 7,85 až na konec nádrže (km 9,40),

b) 226,30 m n. m., v úseku od přístaviště Krnovec v km 7,50 až na konec nádrže,

c) 225,60 m n. m., v úseku od přístaviště hrad Veveří v km 6,20 až na konec nádrže,

d) 224,20 m. n. m., v úseku od přístaviště Obora v km 4,475 až na konec nádrže,

e) 223,30 m n. m., v úseku od přístaviště v Roklí v km 3,08 až na konec nádrže.

(2) Stoupne-li vodní hladina na výši

a) 230,00 m n. m., je plavba dovolena jen plavidlům používaným v plavebním podnikání nebo v závodové vodní dopravě, jakož i plavidlům plavební a vodohospodářské správy.

b) 230,30 m n. m., je zakázána plavba všem plavidlům.

(3) V době od zámrazy až do odchodu ledů musí být všechna plavidla odklizena na břeh nad výši 232,00 m n. m.; pokud to není u větších plavidel možné, musí být aspoň odklizena na místo pro to vhodné.

§ 13 E.

Vyhlašování výše vodní hladiny.

Výši vodní hladiny v nádrži vyhlašuje správa vodního díla.

§ 14 E.

Další výjimky pro plavbu.

Plavební správa může, vyžaduje-li to bezpečnost plavby, povolit odchylky z ustanovení tohoto oddílu, po případě stanovit další podmínky pro provozování plavby.

Oddíl F.

Nádrž na Oravě.

§ 1 F.

Rozsah platnosti.

Ustanovení tohoto oddílu platí pro plavbu v nádrži vytvořené údolní přehradou na Oravě (dále jen „nádrž“).

§ 2 F.

Zákaz plavby a ostatní zákazy.

Zakazuje se

a) plavba nebo prodlévání v úseku nádrže do vzdálenosti 200 m od přehradní hráze,

b) plavba za nebezpečně rozvlněné hladiny [t. j. dosáhne-li vítr rychlosti a síly 6. stupně podle Beauforta * )], za bouře nebo prudkých lijáků; plavidla, zastižená takovou nepohodou za plavby, musí ihned přistát na nejbližším vhodném místě,

c) plavení nevázaného dříví,

d) koupání v úseku 20 m nad a 20 m pod přístavními můstky používanými v plavebním podnikání nebo v závodové vodní dopravě.

§ 3 F.

Volný okraj (§ 10).

U plavidel používaných v plavebním podnikání nebo v závodové vodní dopravě musí činit volný okraj nejméně 50 cm.

§ 4 F.

Předjíždění (§ 39).

Při předjíždění v úsecích, kde to dostatečná šířka plavební dráhy dovoluje, je povinen přizpůsobit směr své plavby (uhnout) předjíždějící, a to takovým způsobem, aby nekřížil dráhu předjížděného plavidla ve směru jeho plavby.

§ 5 F.

Křížení plavební dráhy (§ 47).

Kříží-li se dráhy dvou plavidel tak, že by mohlo nastat nebezpečí srážky, musí se plavidlo, které má druhé plavidlo po svém pravém boku, vyhnout, po případě zpomalit nebo zastavit. Plavidlo, které se nevyhýbá a má tudíž přednost v plavbě, musí zachovávat svůj směr a rychlost. Plavidlo, které má povinnost se vyhnout, nesmí tak učinit způsobem, aby křížilo dráhu druhého plavidla ve směru jeho plavby.

§ 6 F.

Plavba vorů (§ 52).

Vory smějí plout v nádrži toliko v jednotlivých tabulích a jedině tehdy, jsou-li vlečeny.

§ 7 F.

Rychlost plavby (§ 54).

(1) Činí-li vzdálenost plavidla od břehu méně než 25 m, smí plavidlo plout nejvýše rychlostí 15 km za hodinu.

(2) Ustanovení odstavce 1 neplatí pro plavidla, která jsou svou konstrukcí uzpůsobena tak, že nepůsobí při plavbě škodlivé vlnobití nebo ssání.

§ 8 F.

Plavba zákruty a nepřehlednými místy (§ 56).

Plavidla s vlastním strojním pohonem a vleky, blížící se prudkým zákrutům nebo místům s omezeným rozhledem, musí zmírnit rychlost plavby a dát včas signál „Pozor”. Při tom musí ponechat vždy dostatek volného místa po svém levém boku pro případ setkáni s protiplujícím plavidlem či vlekem.

§ 9 F.

Stanoviště plavidel (§§ 68, 69).

(1) Plavidla smějí zvolit svá stanoviště jen na místech k tomu určených; na jiných místech smějí přistávat jen, děje-li se tak v souvislosti s oprávněným používáním pobřežního majetku a není-li přistávání na těchto místech s hlediska plavební bezpečnosti zakázáno.

(2) Z důvodů plavební bezpečnosti je zakázáno stání

a) v zákrutech pod výběžkem břehu zabíhajícího do zákrutu a na nepřehledných místech,

b) v úseku 20 m nad a 20 m pod přístavními můstky používanými v plavebním podnikání nebo v závodové vodní dopravě.

§ 10 F.

Omezení plavby při nízké a vysoké vodě a při zámraze (§ 91).

(1) Klesne-li vodní hladina na výši 587 m n. m., je plavba dovolena jen plavidlům používaným v plavebním podnikání nebo v závodové vodní dopravě, jakož i plavidlům plavební a vodohospodářské správy.

(2) Stoupne-li vodní hladina na výši 604 m n. m., je zakázána plavba všem plavidlům.

(3) V době od zámrazy až do odchodů ledů musí být všechna plavidla odklizena na břeh nad výši 605 m n. m.; pokud to není u větších plavidel možné, musí být aspoň odklizena na místo pro to vhodné.

§ 11 F.

Vyhlašování výše vodní hladiny.

Výši vodní hladiny v nádrži vyhlašuje správa vodního díla.

§ 12 F.

Další výjimky pro plavbu.

Plavební správa může, vyžaduje-li to bezpečnost plavby, povolit odchylky z ustanovení tohoto oddílu, po případě stanovit další podmínky pro provozování plavby.

Příloha 2 k vyhlášce č. 5/1957 Ú. l.

Význam zvukových signálů

(§ 19 odst. 4)

⟪TABLE:tbl_001⟫

Přílohy 3 a 4 k vyhlášce č. 5/1957 Ú. l. budou z technických důvodů vydány později samostatně.

* ) Až do další úpravy rozumí se těmito předpisy vyhláška ministra veřejných prací ze dne 22. ledna 1930 čís. 24 Ú. l., kterou se vyhlašuje policejní řád o dopravě hořlavých tekutin nádržovými loďmi na mezinárodní síti labské.

** ) Za výbušné látky se podle tohoto řádu považují látky uvedené ve vyhlášce ministerstva vnitra č. 305/1952 Ú. l., o výbušinách, doplněné úředním sdělením ministerstva vnitra v částce 66 Úředního listu z roku 1956.

* ) Vyhláška ministerstva vnitra č. 305/1952 Ú. l., o výbušinách, doplněná úředním sdělením ministerstva vnitra v částce 66/1954 Ú. l.

* ) „Policejní řád o dopravě hořlavých tekutin nádržovými loďmi na mezinárodní síti labské“ vydaný vyhláškou ministra veřejných prací ze dne 22. ledna 1930, čís. 24. Ú. l.

** ) Vyhláška ministra veřejných prací ze dne 22. ledna 1930 čís. 24 Ú. l., kterou se vyhlašuje policejní řád o dopravě látek zápalných, nepatřících mezi trhaviny, a o dopravě žíravin na mezinárodní síti labské.

*** ) Zákonné opatření předsednictva Národního shromáždění č. 23/1955 Sb., o jedech a látkách škodlivých zdraví, a předpisy je provádějící, zejména vyhláška ministerstva zdravotnictví č. 167/1955 Ú. l., kterou se uveřejňuje seznam jedů, a vyhláška ministerstva zdravotnictví č. 40/1956 Ú. l., o úschově, balení a dopravě jedů a látek škodlivých zdraví a označování jejich obalů.

* ) Předpisy ESČ, část XI, hlava E.

*) Silný vítr o rychlosti až 45 km/hod., který se projevuje těmito znaky: tvoří se značné vlny, které mají ojedinělé zpěněné vrcholy, loďky se převalují na vlnách, vítr pohybuje slabšími stromy, při čemž velké větve se ohýbají a lámou.

* ) Vizte poznámku na str. 43.

* ) Vizte poznámku na str. 43.

* ) Vizte poznámku na str. 43.