KSBR 38 Co 216/2019-556

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Josefa Růžičky a soudců JUDr. Jitky Levové a Mgr. Zuzany Břízové ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobců: a) Jméno žalobce A, narozený Datum narození žalobce A ⟪LB:lb_002⟫ bytem Adresa žalobce A ⟪LB:lb_003⟫ b) Jméno žalobce B, narozená Datum narození žalobce B ⟪LB:lb_004⟫ bytem Adresa žalobce A ⟪LB:lb_005⟫ oba zastoupení advokátkou Jméno advokátky ⟪LB:lb_006⟫ sídlem Adresa advokátky ⟪LB:lb_007⟫ proti ⟪LB:lb_008⟫ žalovaným: 1) Jméno žalované A, narozený Datum narození žalované A ⟪LB:lb_009⟫ bytem Adresa žalované A ⟪LB:lb_010⟫ 2) jméno FO, narozená datum ⟪LB:lb_011⟫ bytem Adresa žalované A ⟪LB:lb_012⟫ 3) Jméno žalované B, narozený Datum narození žalované B ⟪LB:lb_013⟫ bytem Adresa žalované B ⟪LB:lb_014⟫ o zdržení se zásahů do vlastnického práva, ⟪LB:lb_015⟫ o odvolání žalovaných 1) a 2) proti rozsudku Okresního soudu v Hodoníně ze dne 18. července 2019 č.j. 4 C 153/2014 - 426

I. Odvolání žalovaných 1), 2) do výroku II. se odmítá.

II. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku I. potvrzuje.

III. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku III. mění tak, že:

a) žalovaní 1) a 2) jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně žalobcům a) a b) oprávněným společně a nerozdílně na náhradě nákladů řízení před soudem I. stupně částku ve výši 38 915,79 Kč k rukám zástupkyně žalobců do 3 dnů od právní moci rozsudku,

b) žalovaný 3) je povinen zaplatit žalobcům a) a b) oprávněným společně a nerozdílně na náhradě nákladů řízení před soudem I. stupně částku ve výši 37 100,79 Kč k rukám zástupkyně žalobců do 3 dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žalovaní 1) a 2) jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně žalobcům a) a b) oprávněným společně a nerozdílně na náhradě nákladů odvolacího řízení částku ve výši 19 545,47 Kč, k rukám zástupkyně žalobců do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Soud I. stupně uložil žalovaným 1) a 2) povinnost zdržet se neoprávněných zásahů do vlastnického práva žalobců a) a b), zejména zdržet se vstupování na pozemek, přejíždění pozemku automobilem, užívání pozemku, oplocování pozemku, provádění terénních úprav na pozemku a vysazování rostlinstva na pozemku, a to k části pozemku p. č. číslo v katastrálním území obec, obec adresa, zapsaného na LV č. číslo, vedeném Katastrálním úřadem pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště adresa, vymezené jako oddělený pozemek p. č. číslo v geometrickém plánu č. číslo, který vyhotovila jméno FO, zeměměřická kancelář, a který dne datum úředně ověřil oprávněný zeměměřický inženýr tituly před jménem jméno FO; tento geometrický plán tvoří nedílnou součást rozsudku (výrok I.). Obdobnou povinnost uložil žalovanému 3) ve vztahu k části téhož pozemku p. č. číslo vymezené jako oddělený pozemek p. č. číslo v geometrickém plánu č. číslo, který vyhotovila jméno FO, zeměměřická kancelář, a který dne datum úředně ověřil oprávněný zeměměřický inženýr tituly před jménem jméno FO; i tento geometrický plán tvoří nedílnou součást rozsudku (výrok II.). Současně žalovaným 1), 2) a 3) uložil povinnost zaplatit žalobcům a) a b), oprávněným společně a nerozdílně, na náhradě nákladů řízení částku 85 812,20 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobců (výrok III.).

2. Soud takto rozhodoval poté, co jeho předchozí rozsudek ze dne 6. 4. 2016, č. j. 4 C 153/2014 - 231, byl usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 15. 3. 2018, č. j. 38 Co 191/2016-286, zrušen pro nedostatek dostatečně určitého geometrického vymezení pozemku, jehož se měly uložené povinnosti týkat. Předmětem řízení byla ochrana vlastnického práva žalobců proti zásahům žalovaných. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalobci jsou vlastníky pozemku p. č. číslo v k. ú. adresa (dále jen „předmětný pozemek“), který postupně nabyli od právní předchůdkyně, zatímco žalovaní jsou vlastníky pozemků sousedních. Jádrem sporu bylo, kde se předmětný pozemek v terénu nachází a zda nejde ve skutečnosti o cestu nebo o část pozemků žalovaných. Po doplnění dokazování geometrickými plány, výslechy svědků, listinami z dědického řízení, podklady z katastru nemovitostí a dalšími listinami soud uzavřel, že předmětný pozemek nepředstavuje vyježděnou cestu, nýbrž travnatý pruh o šířce přibližně počet m ležící mezi skutečnou cestou a pozemky žalovaných. Skutečná příjezdová cesta podle jeho zjištění vede po jiných parcelách. Z historických podkladů z let rok a rok pak podle soudu vyplynulo, že šířka pozemku žalovaného 1) činila počet m, nikoli přibližněAnonymizovánopočet m, a sporný pruh proto od počátku náležel k původní parcele p. č. číslo. Soud dále dovodil, že žalovaný 1) od počátku věděl, že tento pozemek není jeho, a že se měl původně se žalobcem podílet na jeho rozdělení na dvě parcely s úmyslem následného odkupu, k němuž však nedošlo. Přesto žalovaní sporný pás předmětného pozemku, vymezený vůči žalovaným 1) a 2), jakož i vůči žalovanému 3), v příslušných geometrických plánech, užívali jako přístup ke svým pozemkům; žalovaní 1) a 2) jej navíc zčásti oplotili a vysadili na něm porosty. Tím bez souhlasu žalobců zasahovali do výkonu jejich vlastnického práva.

3. Po právní stránce soud I. stupně věc posoudil dle § 1042, § 1040 odst. 1, § 1089 odst. 1, § 1090, § 1091 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.), § 126, § 134 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“), § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). Dospěl k závěru, že žalobci prokázali jak své vlastnické právo, tak i konkrétní polohu předmětného pozemku, a současně i to, že žalovaní tento pozemek, každý v části určené příslušným geometrickým plánem a označené novým parcelním číslem, užívají bez právního důvodu. Námitku žalovaných, že žalovaný 1) předmětný pozemek vydržel, soud neshledal důvodnou, neboť žalovanému 1) nesvědčila dobrá víra ani poctivá držba; z historických listin, dohody o užívání cesty, nabídky odkupu i z jeho dřívějšího jednání podle soudu vyplývalo, že věděl, že sporný pás není jeho a že nejde o cestu. Nebyl tedy splněn základní předpoklad vydržení, totiž poctivá a oprávněná držba založená na právním důvodu po zákonem stanovenou dobu. Stejný závěr soud vztáhl i na žalovaného 3) jako právního nástupce. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle úspěchu ve věci a žalovaným uložil povinnost nahradit žalobcům náklady řízení společně a nerozdílně.

4. Rozsudek napadli v plném rozsahu žalovaní 1) a 2). V odvolání namítli, že napadené rozhodnutí je nesprávné pro neúplně zjištěný skutkový stav, nesprávná skutková zjištění, nesprávné právní posouzení věci a nedostatek aktivní věcné legitimace žalobců. Tvrdili, že soud prvního stupně nerespektoval závazný právní názor odvolacího soudu vyslovený v předchozím zrušovacím usnesení, neboť podle jejich názoru řádně neodstranil nedostatek v identifikaci sporné části zemského povrchu a současně se dostatečně nevypořádal s jejich námitkou vydržení. Namítli, že geometrické plány předložené žalobci ani po doplnění řízení jednoznačně neprokazují, že nově vymezené pozemky p. č. číslo a p. č. číslo se skutečně nacházejí uvnitř pozemku p. č. číslo, neboť tento pozemek podle nich nebyl zaměřen, a že se žalobci ve skutečnosti nedomáhají ochrany existujícího vlastnického práva, nýbrž soudního určení nových hranic. V této souvislosti zdůraznili, že zjištění průběhu hranic je otázkou odbornou, a vytýkali soudu, že neprovedl jimi navržené důkazy, zejména výslech svědkyně jméno FO a vyjádření tituly před jménem jméno FO.

5. Dále namítli, že soud prvního stupně nesprávně hodnotil provedené důkazy, zejména geometrický plán č. číslo ze dne datum. Podle jejich názoru z tohoto plánu, jakož i ze znaleckého posudku a výslechu znalce tituly před jménem jméno FO, vyplývá, že hranice mezi pozemky p. č. číslo a p. č. číslo měla délku počet m a že tato hodnota vyjadřovala šířku pozemku žalovaného 1), nikoli součet šířky tohoto pozemku a pozemku p. č. číslo. Tvrdili, že soud nesprávně upřednostnil vlastní interpretaci a výpověď svědka tituly před jménem jméno FO před odbornými závěry znalce, a proto dospěl k chybnému závěru o skutečném průběhu hranic. Současně namítli, že soud tímto výkladem nepřípustně zasáhl do výsledků pravomocně skončeného dědického řízení po jméno FO, v jehož rámci byl právě uvedený geometrický plán podkladem pro rozdělení majetku mezi dědice. Podle žalovaných byl právní stav založený dědickou dohodou a rozhodnutím o dědictví po desetiletí neměnný a nikým nezpochybněný.

6. Žalovaní dále namítli, že i kdyby jim vlastnické právo ke sporné části pozemku nesvědčilo již na základě dědického řízení, byly splněny podmínky pro jeho nabytí vydržením. Tvrdili, že žalovaný 1) držel spornou část pozemku nejpozději od datum v dobré víře, že mu náleží, a že jeho držba byla opřena o poctivý právní titul, jímž měla být dědická dohoda ve spojení s geometrickým plánem z roku rok. Namítli, že při zachování obvyklé opatrnosti neměli po celou vydržecí dobu důvod pochybovat o tom, že jim předmětná část zemského povrchu patří, a že soud nesprávně dovodil nedostatek jejich dobré víry. Nesouhlasili ani se závěrem soudu, že dohodou o užívání cesty z roku rok byla jejich dobrá víra vyvrácena; naopak tvrdili, že tato dohoda potvrzuje jejich přesvědčení, že pozemek p. č. číslo se nacházel v prostoru cesty a navazujících částí pozemků. Současně namítli, že žalovaná 2) nejméně vydržela právo odpovídající služebnosti cesty, neboť ke stavbám na pozemcích dlouhodobě přistupovala přes sporný pozemek a nikdo proti tomu po desítky let nevystupoval. Totožnou námitku pak doplnil žalovaný 1) při jednání odvolacího soudu.

7. Ve vztahu k aktivní věcné legitimaci žalobců žalovaní namítli, že nabytí vlastnického práva žalobci k pozemkům p. č. číslo a p. č. číslo je sporné. Tvrdili, že rozdělení pozemku v roce rok proběhlo nestandardně, bez řádného zaměření původního pozemku p. č. číslo a bez platného geometrického plánu jako neoddělitelné součásti převodní smlouvy. Dále zpochybňovali správnost označení nově vzniklého pozemku p. č. číslo a dovozovali, že soud měl otázku vlastnictví žalobců posoudit jako otázku předběžnou, neboť bez jejího vyřešení nelze uzavřít, že žalobci jsou k podání zápůrčí žaloby aktivně legitimováni. Současně namítli, že skutková verze předložená žalobci je vnitřně rozporná a sama jejich aktivní legitimaci vylučuje.

8. Konečně žalovaní namítli, že výkon práva žalobců odporuje dobrým mravům, neboť žalobci podle jejich tvrzení nabyli pozemek účelově s cílem vyvinout na žalované tlak, následně jim nabízeli směnu či prodej části pozemku a hrozili jim omezením přístupu k jejich nemovitostem. V návaznosti na to zpochybnili i jednotlivé skutkové a právní závěry soudu prvního stupně obsažené v odůvodnění rozsudku, zejména pokud jde o hodnocení dohody o užívání cesty, význam měření z roku rok, závěry o poloze pozemku p. č. číslo a věrohodnosti jednotlivých listinných a svědeckých důkazů. Napadli rovněž výrok o náhradě nákladů řízení s tvrzením, že za účelně vynaložené náklady nelze považovat opakované předžalobní výzvy ani náklady na geodetická měření a geometrické plány, které měly být podle jejich názoru pořízeny již dříve a nemohou být přenášeny k jejich tíži.

9. Žalobci ve vyjádření k odvolání navrhli potvrzení rozsudku soudu prvního stupně. Současně namítli, že žalovaní 1) a 2) nejsou oprávněni napadat výrok II., jenž se týká výlučně žalovaného 3). Zdůraznili, že skutkový stav byl zjištěn dostatečně, neboť na výzvu soudu předložili potřebné geometrické plány, jimiž přesně vymezili část zemského povrchu, vůči níž požadují ochranu vlastnického práva, aniž by tím vytvářeli nové hranice pozemku; tyto plány byly podle nich pořízeny toliko za účelem vydání určitého a vykonatelného rozhodnutí a jejich správnost potvrzuje i znalecký posudek a výpověď znalce jméno FO. Žalobci odmítli tvrzení žalovaných o nesprávném hodnocení důkazů a uvedli, že z provedeného dokazování jednoznačně plyne jak skutečná poloha pozemku p. č. číslo v k. ú. adresa, tak i to, že žalovaní 1) a 2) o této poloze od počátku věděli, a nemohli proto být v dobré víře; z tohoto důvodu podle nich nemohlo dojít ani k vydržení vlastnického práva, ani práva odpovídajícího služebnosti. Za účelový a dezinterpretující označili výklad geometrického plánu z roku rok i odkazy na stanovisko katastrálního úřadu a namítli, že žalovaní se snaží účelově měnit svá tvrzení a využít nesprávného výkladu historických podkladů ve svůj prospěch. Dále odmítli námitky směřující proti jejich aktivní legitimaci i proti souladu jejich postupu s dobrými mravy s tím, že předmětné pozemky nabyli řádně na základě platných právních jednání a geometrických plánů a že žalovaní měli možnost pozemek v minulosti sami získat, avšak neučinili tak. Pokud jde o žalovaného 3), žalobci podotkli, že ten polohu pozemku fakticky akceptoval a proti rozsudku se neodvolal. Po pravomocném skončení věci vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 13 C 204/2020 o určení vlastnictví a po odmítnutí dovolání žalovaných Nejvyšším soudem doplnili žalobci své vyjádření o tvrzení, že hranice pozemku p. č. číslo již není v katastru nemovitostí vedena jako sporná, přičemž byla zapsána ve zcela totožném místě, v němž byla evidována i před vyznačením spornosti, tedy v místě, jehož se po celou dobu řízení dovolávali žalobci. Současně uvedli, že v souvislosti s obnovou katastrálního operátu došlo k rozdělení pozemku žalovaného 1) p. č. číslo v k. ú. adresa na pozemky p. č. číslo, p. č. číslo a p. č. číslo, přičemž šlo pouze o změnu vnitřního členění původní parcely, nikoli o změnu jejích hranic.

10. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) se po zjištění, že odvolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.) a bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), zabýval otázkou, zda bylo podáno osobami k tomu oprávněnými (§ 201 o. s. ř.). Dospěl přitom k závěru, že v rozsahu, v němž žalovaní 1) a 2) napadají výrok II. rozsudku, není jejich odvolání subjektivně přípustné. Výrokem II. bylo autoritativně rozhodnuto výlučně o povinnostech žalovaného 3). Tyto povinnosti se týkají pouze jeho osoby a jsou na postavení žalovaných 1) a 2) nezávislé. Postavení žalovaného 3) bylo v řízení samostatné, a žalovaní 1) a 2) proto nejsou oprávněni napadat za něj výrok II., z něhož jim neplynou žádná práva ani povinnosti. Z těchto důvodů odvolací soud odvolání žalovaných 1) a 2) proti výroku II. rozsudku podle § 218 písm. b) o. s. ř. odmítl (výrok I. tohoto rozsudku).

11. Ve zbývajícím rozsahu, tj. proti výrokům I. a III., bylo odvolání žalovaných 1) a 2) shledáno subjektivně přípustným; odvolací soud proto v souladu s § 212 a § 212a odst. 1 o. s. ř. přezkoumal napadené rozhodnutí i řízení, které jeho vydání předcházelo, a to v mezích uplatněných odvolacích námitek i z hledisek, k nimž přihlíží z úřední povinnosti. Po nařízení jednání (§ 214 odst. 1 o. s. ř.) a po doplnění dokazování dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

12. Po vydání napadeného rozhodnutí bylo řízení v této věci přerušeno do doby pravomocného skončení řízení vedeného u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 13 C 204/2020, v němž se žalobci proti žalovanému 1) a žalovanému 3), za účasti žalované 2) jako vedlejší účastnice na straně žalovaných, domáhali určení vlastnického práva k pozemku p. č. číslo. V souladu s § 213 odst. 4 o. s. ř. odvolací soud k návrhu žalobců provedl důkaz spisem Okresního soudu v Hodoníně sp. zn. 13 C 204/2020 k důkazu.

13. Z obsahu tohoto spisu odvolací soud zjistil, že se žalobci domáhali určení vlastnického práva k předmětnému pozemku tak, jak je zobrazen v situačním plánku vyhotoveném jméno FO, zeměměřickou kanceláří. Hranice předmětného pozemku s pozemkem p. č. číslo (nyní p. č. číslo, p. č. číslo a p. č. číslo) a p. č. číslo je v tomto situačním plánku označena bodem číslo, s pozemkem p. č.Anonymizovánočíslo body číslo a číslo a s pozemkem p. č. číslo body číslo a číslo. Z protokolu o vytýčení hranice ze dne datum odvolací soud dále zjistil, že žalovaný 1) s vytýčením hranice vyslovil nesouhlas; k tomuto protokolu je připojen totožný plán jako k žalobě, vyhotovený jméno FO a ověřený oprávněným zeměměřickým inženýrem tituly před jménem jméno FO. Původní pozemek žalovaného 1) p. č. číslo je v těchto plánech vnitřně rozdělen na pozemky p. č. číslo p. č. číslo a p. č. číslo. Odvolací soud dále zjistil, že v uvedené věci byl znalcem tituly před jménem jméno FO, tituly za jménem, zpracován znalecký posudek ze dne datum, č. číslo. Znalec současně vyhotovil geometrický plán č. číslo ze dne datum zachycující hranice předmětného pozemku a ve znaleckém posudku uvedl, že jím zaměřená hranice odpovídá průběhu hranice zachycenému v situačním plánku, který je součástí žaloby, a současně i průběhu hranice zachycenému katastrálním úřadem v obnoveném katastrálním operátu. Situační plán obsahuje bod č. číslo, jenž je podle souřadnic totožný s bodem č. číslo v obnoveném katastrálním operátu. Z protokolu o jednání ze dne datum odvolací soud dále zjistil, že znalec své závěry potvrdil i při výslechu, přičemž uvedl, že zaměřená hranice v jím vyhotoveném geometrickém plánu odpovídá též geometrickému plánu č. číslo a protokolu o vytýčení hranice. Z rozsudku Okresního soudu v Hodoníně ze dne 4. 7. 2023, č. j. 13 C 204/2020-456, ve znění opravného usnesení ze dne 4. 9. 2023, č. j. 13 C 204/2020 - 463, vzal odvolací soud dále za prokázané, že výrokem I. bylo určeno, že žalobci a) a b) jsou v režimu společného jmění manželů vlastníky předmětného pozemku, jehož hranice s pozemky p. č. číslo, p. č. číslo, p. č. číslo a p. č. číslo v k. ú. adresa, obci adresa, odpovídá průběhu zachycenému v geometrickém plánu tituly před jménem jméno FO, tituly za jménem, č. číslo ze dne datum, který tvoří nedílnou součást rozsudku. K odvolání žalovaného 1) a vedlejší účastnice byl výrok I. rozsudku soudu prvního stupně potvrzen rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 13. 3. 2024, č. j. 38 Co 152/2023-528. Tento rozsudek byl následně zrušen rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 30. 7. 2024, č. j. 22 Cdo 1981/2024-570, a věc byla odvolacímu soudu vrácena k dalšímu řízení. Odvolací soud poté rozsudkem ze dne 18. 9. 2025, č. j. 38 Co 152/2023-604, výrok I. rozsudku soudu prvního stupně znovu potvrdil a současně změnil rozhodnutí o náhradě nákladů řízení. K dovolání žalovaného 1) Nejvyšší soud usnesením ze dne 9. 2. 2026, č. j. 22 Cdo 177/2026-653, dovolání odmítl. Rozsudek soudu prvního stupně tak ve výroku I., jímž bylo určeno vlastnictví žalobců a) a b), nabyl právní moci dne datum. Z obsahu uvedených rozhodnutí odvolací soud dále zjistil, že odvolací i dovolací soud se zabývaly též námitkami žalovaných 1) a 2), týkajícími se vydržení, oprávněné držby a dobré víry žalovaného 1) ve vztahu k předmětnému pozemku, nemožnosti převodu pozemku, jenž existoval pouze jako parcela, nesprávného určení polohy předmětného pozemku, nesprávného hodnocení dohody o užívání polní cesty z roku rok i tvrzeného zásahu do dědické dohody z roku rok.

14. V projednávané věci se žalobci domáhají, aby se žalovaní 1) a 2) zdrželi zásahů do jejich vlastnického práva k části předmětného pozemku nově označené jako p. č. číslo, vymezené geometrickým plánem č. číslo, který vyhotovila jméno FO, zeměměřická kancelář, a který dne datum ověřil oprávněný zeměměřický inženýr tituly před jménem jméno FO. Geometrický plán č. číslo ze dne datum, vyhotovený tituly před jménem jméno FO, tituly za jménem, v řízení vedeném u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 13 C 204/2020, přitom zachycuje hranice předmětného pozemku p. č. číslo, které podle písemného znaleckého posudku i jeho ústního doplnění odpovídají průběhu hranic zachycenému v situačním plánku připojeném k žalobě v uvedené věci, v geometrickém plánu č. číslo, v protokolu o vytýčení hranice i v obnoveném katastrálním operátu. Z toho plyne, že odpovídají i zachycení předmětného pozemku p. č. číslo v geometrickém plánu č. číslo ze dne datum vyhotoveném jméno FO, neboť i zde je hraničním bodem mezi pozemkem p. č. číslo na straně jedné a pozemky p. č. číslo a p. č. číslo na straně druhé bod číslo, stejně jako v geometrickém plánu tituly před jménem jméno FO, tituly za jménem Geometrický plán č. číslo byl přitom vyhotoven poté, co byl předmětný pozemek zaměřen jméno FO v geometrickém plánu č. číslo a byl sepsán protokol o vytýčení hranice pozemku, tedy v plánu, který znalec tituly před jménem jméno FO, tituly za jménem výslovně označil jako plán zobrazující průběh hranice shodně s jeho geometrickým plánem. Nově označená část předmětného pozemku p. č. číslo přiléhá k pozemku p. č. číslo, nyní nově rozdělenému na pozemky p. č. číslo p. č. číslo a p. č. číslo, ve vlastnictví žalovaného 1), čímž je jednoznačně vymezeno, ke které části předmětného pozemku se žaloba na ochranu vlastnického práva vůči žalovaným 1) a 2) vztahuje. Současně z uvedeného vyplývá, že nově oddělený pozemek p. č. číslo se nachází uvnitř pozemku p. č. číslo tak, jak byl zakreslen v geometrickém plánu č. číslo. Námitka žalovaných 1) a 2) o nedostatečném geometrickém určení dotčeného pozemku proto není důvodná. Na tom nic nemění ani skutečnost, že dřívější pozemek p. č. číslo je nyní členěn na pozemky p. č. číslo, p. č. číslo a p. č. číslo, neboť jde pouze o změnu vnitřního členění pozemků žalovaného 1), aniž by došlo ke změně jeho vnějších hranic.

15. Namítají-li žalovaní 1) a 2) nedostatek aktivní věcné legitimace žalobců, neprokázání jejich vlastnického práva k pozemku p. č. číslo, odlišný průběh hranic předmětného pozemku, vydržení vlastnického práva žalovaným 1), nesprávný závěr soudu o neexistenci dobré víry a o nesplnění podmínek vydržení či nepřípustnou změnu závěrů dědické dohody a geometrického plánu z roku rok, jde o otázky, které již byly v uvedeném řízení pravomocně vyřešeny (a podrobně zdůvodněny soudy všech stupňů). Odvolací soud je pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Hodoníně ze dne 4. 7. 2023, č. j. 13 C 204/2020-456, ve znění opravného usnesení ze dne 4. 9. 2023, č. j. 13 C 204/2020-463, ve znění rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 18. 9. 2025, č. j. 38 Co 152/2023-604, jímž bylo určeno vlastnictví žalobců k předmětnému pozemku, vázán a není oprávněn tuto otázku posuzovat znovu ani odchylně, a to ani za situace, kdy je předmětem nynějšího řízení ochrana vlastnického práva žalobců proti zásahům žalovaných. Je proto povinen vyjít z již pravomocně vyřešené předběžné otázky vlastnictví (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 2. 2006, sp. zn. 22 Cdo 587/2005).

16. Z téhož důvodu pozbyly relevance i námitky žalovaných 1) a 2) směřující proti skutkovým zjištěním soudu prvního stupně, zejména námitky neprovedení důkazu výslechem svědkyně jméno FO, vyjádřením tituly před jménem jméno FO či dalším znaleckým posudkem k vyhotovení geometrického plánu, jakož i námitky nesprávného hodnocení místního šetření, výslechu tituly před jménem jméno FO a geometrického plánu č. číslo ze dne datum, neboť i tyto výhrady směřují výlučně k otázce vlastnictví předmětného pozemku a průběhu jeho hranic.

17. Jestliže tedy bylo v jiném řízení pravomocně postaveno najisto, že žalobci jsou vlastníky předmětného pozemku, jakož i to, kde probíhá jeho hranice, a bylo-li v řízení před soudem prvního stupně současně prokázáno, přičemž to ostatně plyne i z tvrzení žalovaných 1) a 2), že žalovaní 1) a 2) užívají bez souhlasu žalobců část tohoto pozemku přiléhající k pozemku p. č. číslo, nyní p. č. číslo, p. č. číslo a p. č. číslo, a to k průchodu, průjezdu, výsadbě rostlin, oplocení a sečení trávy, postupoval soud prvního stupně správně, jestliže podle § 1042 o. z. poskytl žalobcům ochranu a žalovaným 1) a 2) uložil, aby se zásahů do vlastnického práva žalobců zdrželi.

18. Teprve v odvolání uplatnila žalovaná 2) obranu založenou na tvrzení, že vydržela právo odpovídající služebnosti cesty přes předmětný pozemek. Tutéž námitku následně při jednání odvolacího soudu vznesl rovněž žalovaný 1).

19. K vydržení práva odpovídajícího služebnosti nepostačuje samotné faktické užívání cizí věci. Ten, kdo se vydržení takového práva dovolává, musí tvrdit a prokázat, že toto právo po zákonem stanovenou dobu vykonával jako právo věcné, tedy že fakticky realizoval jeho obsah a současně je vykonával s vůlí mít je pro sebe jako nositel tohoto práva. Samotný průchod či průjezd přes cizí pozemek, bez dalších okolností, proto k závěru o držbě práva odpovídajícího služebnosti nevede. (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 12. 2024, sp. zn. 22 Cdo 2914/2024, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2006, sp. zn. 22 Cdo 933/2016 či usnesení ze dne 25. 8. 2025, sp. zn. 22 Cdo 1589/2025).

20. Aby žalovaní 1) a 2) mohli prokázat držbu práva odpovídajícího služebnosti, bylo především třeba, aby takové právo tvrdili, popřípadě aby tvrdili skutkové okolnosti, z nichž by existence takové držby vyplývala. Žalovaní však tuto obranu před soudem prvního stupně neuplatnili. Z jejich tehdejších tvrzení vyplynulo toliko to, že přes předmětný pozemek po dobu delší než počet let zajišťovali přístup ke svým nemovitostem a že v tom nebyli rušeni. Takové tvrzení však samo o sobě nic nevypovídá o právním důvodu, z něhož tak činili. Užívání cizí věci totiž nelze bez dalšího ztotožnit s držbou práva odpovídajícího služebnosti; je třeba, aby vůle vykonávat právo jako osoba, jíž takové právo náleží, byla dána najevo i navenek a aby vlastník pozemku takové užívání z tohoto titulu trpěl. Přecházet či přejíždět cizí pozemek je možné z různých právních důvodů, případně i bez právního důvodu; pouhá skutečnost, že se někdo chová způsobem odpovídajícím možnému obsahu služebnosti, ještě neznamená, že je držitelem takového práva.

21. Jelikož žalovaní 1) a 2) svoji obranu na tvrzení o vydržení práva odpovídajícího služebnosti cesty před soudem prvního stupně nezaložili, nemohl je soud prvního stupně poučit o nedostatku tvrzení a důkazních návrhů ve vztahu k držbě takového práva (§ 118a odst. 1, 3 o. s. ř.). Tento nedostatek již nelze napravit v odvolacím řízení, které je ovládáno zásadou neúplné apelace; nové skutečnosti a důkazy lze uplatnit pouze za podmínek stanovených zákonem (§ 205a o. s. ř.), které v projednávané věci splněny nebyly. Dosavadní tvrzení žalovaných 1) a 2) proto neumožňují učinit závěr o vydržení práva odpovídajícího služebnosti cesty.

22. Namítají-li žalovaní 1) a 2), že výkon práva žalobců je v rozporu s dobrými mravy, nelze této námitce přisvědčit. Soud prvního stupně na základě provedených důkazů zjistil, že žalobci a žalovaný 1) byli původně srozuměni s tím, že předmětný pozemek odkoupí, rozdělí jej na dvě části a každý z nich bude mít tu část, která bude přiléhat k jeho pozemku. Své závěry a podrobné hodnocení důkazů soud prvního stupně rozvedl v bodě číslo. napadeného rozsudku; na toto odůvodnění odvolací soud pro stručnost odkazuje a zcela se s ním ztotožňuje, neboť závěry soudu mají oporu v provedeném dokazování a jsou logické. Jestliže žalovaní 1) a 2) ke koupi nepřistoupili a přístup ke svým pozemkům si nezajistili, nelze tuto skutečnost přičítat k tíži žalobců ani z ní dovozovat rozpor výkonu jejich vlastnického práva s dobrými mravy. Za rozpornou s dobrými mravy nelze považovat ani výhradu žalobců, že žalovaným neumožní přístup k jejich nemovitostem přes svůj pozemek, neboť jde toliko o výkon vlastnického práva; žalobci nejsou povinni strpět průchod či průjezd žalovaných přes svůj pozemek. Stejně tak sama skutečnost, že žalovaní 1) a 2) zůstanou bez zajištěného přístupu ke svým nemovitostem, není důvodem k odepření ochrany vlastnického práva žalobců. Je věcí žalovaných, aby si přístup ke svým nemovitostem zajistili některým ze zákonem předvídaných způsobů.

23. Ze shora uvedených důvodů odvolací soud rozsudek soudu I. stupně ve výroku I. ve věci samé jako věcně správný dle § 219 o. s. ř. potvrdil (výrok II. tohoto rozsudku).

24. Odvolací soud dále přezkoumal rozhodnutí soudu I. stupně ve výroku III. o náhradě nákladů řízení, přičemž dospěl k závěru, že jsou dány důvody pro jeho změnu.

25. Náklady řízení žalobců a) a b) jsou představovány zaplaceným soudním poplatkem za žalobu ve výši 5 000 Kč. Dále jsou tvořeny odměnou a paušální náhradou nákladů advokátky žalobců dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a. t.“), ve znění účinném ke dni provedení úkonu právní služby, jehož se odměna a paušální náhrada nákladů týká. Výše odměny za jeden úkon právní služba činí 2 400 Kč dle § 7 bod 4 ve spojení s § 9 odst. 1 a § 12 odst. 4 a. t., ve znění účinném do 31. 12. 2024. Takto byla přiznána odměna za úkony, jimiž byla příprava a převzetí věci, podání žaloby ve věci samé ze dne datum, účast na jednání v délce přesahující 2 hodiny dne datum a dne datum (vždy v rozsahu 2 úkonů za každé z uvedených jednání), účast na jednání dne datum, vyjádření ve věci samé ze dne datum, datum, datum, datum, datum, vyjádření k odvolání ze dne datum a účast na jednání odvolacího soudu dne datum, celkem tedy ve výši 33 600 Kč. Dále byla advokátce žalobců přiznána odměna ve výši ½ dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t., ve znění účinném do 31. 12. 2024, za tři jednoduché předžalobní výzvy ze dne datum, datum a datum, celkem ve výši 3 600 Kč. Námitku žalovaných 1) a 2), že tyto výzvy byly zaslány opakovaně, odvolací soud neshledal důvodnou, neboť z předložených výzev zjistil, že každá z výzev byla adresována jednomu ze žalovaných. Nejedná se tak o opakované předžalobní výzvy. Advokátce žalobců dále náleží dle § 13 odst. 4 a. t., ve znění účinném do 31. 12. 2024, paušální náhrada nákladů za každý z výše uvedených úkon ve výši 300 Kč za jeden úkon právní služby, tj. celkem ve výši 5 100 Kč. Odvolací soud naproti tomu nepřiznal odměnu a paušální náhradu nákladů advokátky za úkony, jimiž bylo upřesnění žalobního petitu ze dne datum, datum, datum, datum, datum a datum, neboť se jednalo o úkony, jimiž byly opakovaně odstraňovány vady žaloby, když tyto náklady nelze klást k tíži žalovaných. Shodné se pak týká úkonu ze dne datum, jímž žalobci navrhovali přerušení řízení z důvodu prodlevy ve vyhotovení geometrického plánu.

26. K nákladům řízení dále patří náhrada za promeškaný čas advokátky žalobců při cestě k jednání z adresa a zpět dne datum, datum a datum za celkem 6 započatých půlhodiny, a při cestě k jednání odvolacího soudu dne datum za celkem 4 započaté půlhodiny, při sazbě 100 Kč/započatá půlhodina dle § 14 odst. 3 a. t., ve znění účinném do 31. 12. 2024, celkem tedy ve výši 1 000 Kč.

27. Dále náklady řízení žalobců tvoří cestovní výdaje advokátky žalobců za cestu k jednání dne datum z adresa a zpět v délce vyúčtovaných 46,4 km osobním vozidlem značka auta registrační značky SPZ s kombinovanou spotřebou 4,1 l motorové nafty na 100 km, celkem ve výši 240,36 Kč (při sazbě základní náhrady 3,70 Kč/km a ceně 36,10 Kč/l motorové nafty dle vyhlášky č. 32/2014 Sb.) Cestovní výdaje za cestu z adresa a zpět vozidlem značka auta registrační značky SPZ s kombinovanou spotřebou 7,1 km/l benzinu natural 95 k jednání dne datum v délce 46,4 km činí 274,16 Kč (při sazbě 3,80 Kč/km základní náhrady a ceně 29,70 Kč/l benzinu natural 95 dle vyhlášky č. 385/2015 Sb.). Za cestu k jednání odvolacího soudu dne datum v délce 126 km vozidlem značka auta byla přiznána náhrada cestovních výdajů ve výši 657,96 Kč (při sazbě 4 Kč/km základní náhrady a ceně nafty 29,80 Kč dle vyhlášky č. 463/2017 Sb.). Cestovní výdaje advokátky při cestě z adresa a zpět v délce vyúčtovaných 46 km vozidlem značka auta s kombinovanou spotřebou 4,1 l/100 km k jednání dne datum činí 251,97 Kč (při sazbě základní náhrady 4,10 Kč/km a ceně 33,60 Kč/l motorové nafty dle vyhlášky č. 333/2018 Sb.). Celkem tak náhrada cestovních výdajů činí 1 424,45 Kč.

28. Výše uvedené částky s výjimkou soudního poplatku se zvyšují o daň z přidané hodnoty ve výši 9 392,14 Kč %, neboť advokátka žalobců je plátcem této daně, která patří k nákladům řízení. K nákladům řízení žalobců dále patří hotové výdaje za vyhotovení geometrických plánů ve výši 16 900 Kč. Tyto náklady byly účelně vynaloženy na bránění práva žalobců, neboť potřeba jejich vyhotovení byla vyvolána právě porušováním vlastnického práva žalobců a tímto soudním řízením. Celkem tak účelně vynaložené náklady řízení žalobců činí 76 016,04 Kč.

29. Žalovaní 1) a 2) vystupovali v řízení jako manželé; uložená povinnost souvisela s nemovitostí, kterou v rámci manželského svazku společně užívají. V řízení proto měli postavení nerozlučných společníků. Naproti tomu žalovaný 3) byl samostatným společníkem, jehož procesní postavení bylo na žalovaných 1) a 2) nezávislé. Povinnost, o níž bylo rozhodováno, totiž vyplývala z částečně odlišného skutkového stavu, týkala se jiné části předmětného pozemku a výrok, jímž byla tato povinnost uložena, je ve vztahu k žalovanému 3) samostatně vykonatelný.

30. Náhradu nákladů řízení žalobců bylo proto namístě rozdělit rovným dílem mezi žalované 1) a 2) na straně jedné (jako společných a nerozdílných společníků) a žalovaného 3) na straně druhé. Výjimku představují náklady za úkony spočívající v zaslání jednoduché výzvy jednotlivým žalovaným, a to v celkové výši 5 445 Kč. Tyto náklady byly rozděleny v poměru 2:1, neboť každému ze žalovaných byla zaslána jedna výzva. Žalovaní 1) a 2) jsou proto povinni nahradit náklady za dva úkony ve výši celkem 3 630 Kč [2 × (1 200 Kč odměna a 300 Kč paušální náhrada), včetně 21% daně z přidané hodnoty], zatímco žalovaný 3) náklady za jeden úkon ve výši 1 815 Kč.

31. Po odečtení částky 5 445 Kč činí zbývající náklady řízení žalobců 70 571,58 Kč. Polovina této částky představuje 35 285,79 Kč. Na žalované 1) a 2) tak připadá částka 38 915,79 Kč (35 285,79 Kč + 3 630 Kč) a na žalovaného 3) částka 37 100,79 Kč (35 285,79 Kč + 1 815 Kč).

32. Z uvedených důvodů odvolací soud změnil napadený rozsudek ve výroku III. o náhradě nákladů řízení podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. tak, že žalovaným 1) a 2) uložil povinnost zaplatit žalobcům, oprávněným společně a nerozdílně, na náhradě nákladů řízení společně a nerozdílně částku 38 915,79 Kč [výrok III. písm. a) tohoto rozsudku]. Žalovanému 3) uložil povinnost zaplatit žalobcům na náhradě nákladů řízení částku 37 100,79 Kč [výrok III. písm. b) tohoto rozsudku]. Obě částky jsou žalovaní povinni zaplatit k rukám advokátky žalobců ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 věty první o. s. ř., neboť důvody pro odlišnou úpravu nebyly shledány.

33. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobci byli v odvolacím řízení úspěšní, žalovaní 1) a 2) jsou jim proto povinni zaplatit náklady řízení. Tyto náklady jsou tvořeny odměnou a paušální náhradou nákladů advokátky žalobců za 4 úkony právní služby dle § 11 odst. 1 písm. d) a g) (vyjádření k odvolání ze dne datum, vyjádření ve věci samé ze dne datum a ze dne datum, účast na jednání odvolacího soudu dne datum). Za každý z úkonů ze dne datum a datum činí dle § 7 bod 4 ve spojení s § 9 odst. 1 a § 12 odst. 4 a. t., ve znění účinném do 31. 12. 2024, odměna advokátky částku 2 400 Kč (80 % z částky 1 500 Kč x 2 při tarifní hodnotě 10 000 Kč), za každý z úkonů ze dne datum a datum činí dle § 7 bod 5 ve spojení s § 9 odst. 1 a § 12 odst. 4 a. t., ve znění účinném od 1. 1. 2025, odměna částku 4 140 Kč při tarifní hodnotě 30 000 Kč (2 300 Kč + 80 % z 2 300 Kč), celkem tedy 8 280 Kč. Paušální náhrada nákladů advokátky činí dle § 13 odst. 4 a. t., ve znění účinném do 31. 12. 2024, za první dva úkony 2 x 300 Kč, za další dva úkony dle § 13 odst. 4 a. t., ve znění účinném od 1. 1. 2025, částku 2 x 450 Kč. Náklady žalobců tvoří dále cestovní výdaje advokátky žalobců k jednání odvolacího soudu dne datum z adresa a zpět v délce 126 km osobním vozidlem značka auta, registrační značka SPZ ve výši 973,28 Kč (při sazbě základní náhrady 5,90 Kč/km a ceně motorové nafty 44,50 Kč/l dle vyhlášky č. 573/2025 Sb.). Náhrada za zmeškaný čas při cestě k jednání odvolacího soudu za 4 započaté půlhodiny činí 4 x 150 Kč dle § 14 odst. 3 a. t., ve znění účinném od 1. 1. 2025. Tyto částky se zvyšují o daň z přidané hodnoty ve výši 3 392,19 Kč. Celkem tak náklady odvolacího řízení žalobců činí 19 545,47 Kč. Tyto náklady jsou žalovaní společně a nerozdílně povinni zaplatit žalobcům, kteří jsou oprávněni společně a nerozdílně, k rukám jejich advokátky do 3 dnů od právní moci rozsudku v souladu s § 160 odst. 1 první část věty o. s. ř.

Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže Nejvyšší soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání se podává k Nejvyššímu soudu prostřednictvím soudu, který rozhodoval ve věci v prvním stupni, ve lhůtě do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu.

Proti výroku o nákladech řízení není dovolání přípustné [§ 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.].