KSBR 59 Co 81/2026-261

Krajský soud v Brně - pobočka ve Zlíně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Dalibora Bruka a soudců JUDr. Ivony Ryšánkové a Mgr. Jany Smýkalové ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: Jméno žalobce, narozený dne Datum narození žalobce, 768 21 Kvasice ⟪LB:lb_002⟫ zastoupený advokátem Jméno advokáta A ⟪LB:lb_003⟫ sídlem Adresa advokáta A ⟪LB:lb_004⟫ proti ⟪LB:lb_005⟫ žalované: Jméno žalované, narozená dne Datum narození žalované ⟪LB:lb_006⟫ bytem Adresa žalované ⟪LB:lb_007⟫ zastoupená advokátem Jméno advokáta B ⟪LB:lb_008⟫ sídlem Adresa advokáta B ⟪LB:lb_009⟫ o zaplacení 166 621 Kč s příslušenstvím ⟪LB:lb_010⟫ o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Kroměříži ze dne 16. 1. 2026, č. j. 16 C 86/2025-233

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku I ohledně částky 95 228,97 Kč se zákonným úrokem z prodlení 12,75 % ročně z částky 95 228,97 Kč od 27. 12. 2024 do zaplacení potvrzuje.

II. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku I ve zbývajícím rozsahu, tj. ohledně částky 71 392,03 Kč se zákonným úrokem z prodlení 12,75 % ročně z částky 71 392,03 Kč od 27. 12. 2024 do zaplacení, mění tak, že žaloba se v tomto rozsahu zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů částku 15 332 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám Mgr. Marka Freunda, advokáta.

1. Soud I. stupně v záhlaví označeným rozsudkem uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 166 621 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 166 621 Kč od datum do zaplacení ve výši 12,75 % ročně, ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozhodnutí (výrok I) a dále žalované uložil povinnost uhradit žalobci na náhradu nákladů částku 89 597 Kč do tří dnů od právní moci rozhodnutí k rukám zástupce žalobce (výrok II).

2. Po skutkové stránce soud I. stupně považoval za zjištěné, že účastníci spolu žili datum ve společné domácnosti. V době od datum do datum byli manželé, dle předmanželské smlouvy měli sjednaný režim oddělených jmění. Žalovaná měla z doby před navázáním vztahu s žalobcem výlučné dluhy, byla na ni vedena exekuce. Účastníci používali bankovní účet u České spořitelny, a.s. a u Komerční banky, a.s., aby účty byly vedeny na jméno žalobce, žalovaná k nim měla dispoziční oprávnění. Z bankovního účtu u České spořitelny, a.s., uhradila žalovaná s vědomím žalobce v období datum na svůj výlučný dluh částku 166 621 Kč, aby společná domácnost byla ochráněna před mobiliární exekucí. Žalobce pracoval v zahraničí a obstarával většinu příjmů domácnosti, žalovaná pečovala o domácnost a společné nezletilé děti, její příjmy byly podstatně menší. Žalobce vyzval žalovanou k úhradě žalované částky do tří dnů od doručení výzvy, která jí byla doručena datum.

3. Soud I. stupně posoudil nárok po právní stránce jako bezdůvodné obohacení podle § 2991 o. z. Uvedl, že žalobce věděl o úhradě výlučného dluhu žalovanou z jeho účtu, na základě čehož dospěl k závěru, že mezi účastníky byla uzavřena dohoda, že žalobce za žalovanou její dluh zaplatí, aby domácnost byla ochráněna před exekucí. K uzavření darovací či jiné smlouvy mezi nimi nedošlo, nejedná se ani o případ vědomého plnění nedluhu. Žalovaná se na úkor žalobce obohatila o žalovanou částku, důvod pro plnění odpadl datum zrušením společné domácnosti účastníků a žalovaná je povinna poskytnuté plnění žalobci vydat.

Důvodnou neshledal soud I. stupně námitku žalované, že na bankovním účtu se nacházely také její prostředky, neboť tyto byly pohledávkou žalobce vůči bance a není rozhodné, jaký byl jejich původ. I v případě, že by se na účtu nacházely prostředky, které by jinak patřily žalované, neznamená to, že by se nejednalo o majetek žalobce ve smyslu pohledávky vůči bance. Soud I. stupně nepovažoval za důvodnou ani námitku ohledně analogické aplikace právní úpravy vypořádání společného jmění manželů, neboť manželství požívá zvláštní zákonné ochrany a právní úprava společného jmění manželů se na vztahy z nesezdaného soužití nevztahuje. Nelze ji aplikovat ani pro dobu po uzavření manželství, neboť účastníci se dohodli na režimu oddělených jmění, vznik společného jmění manželů vyloučili a bylo by v rozporu se zásadou autonomie vůle na jejich majetkové vztahy takovou úpravu aplikovat. Úhrada dluhu žalované pak není ani součástí hospodaření domácnosti s tím, že žalovaná na domácnost přispívala péčí o domácnost a děti. Výdaj na výlučný dluh jednoho z partnerů nespadá pod běžné hospodaření domácnosti, v rámci kterého se běžné příjmy a výdaje při rozpadu partnerského soužití nevypořádávají a s ohledem na neformálnost rodinných vztahů by je ani nebylo možné vypořádávat. V řízení nelze provést zúčtování všech vzájemných práv a povinností účastníků za dobu jejich soužití. Předmětem řízení je jen uplatněný nárok žalobce, zúčtování vzájemných plnění podle předchozí právní úpravy přicházelo v úvahu jen při plnění z téže neplatné nebo zrušené smlouvy. Žalovaná byla povinna plnit na výzvu žalobce (§ 1958 odst. 2 o.z.), která jí byla doručena datum, lhůta splatnosti uplynula dnem datum a od následujícího dne se žalovaná dostala do prodlení a žalobce má podle § 1970 o. z. právo na úrok z prodlení v zákonné výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

O náhradě nákladů řízení mezi účastníky rozhodl soud I. stupně podle § 142 odst. 1 o. s. ř.

4. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná odvolání. Neměla za správný závěr soudu I. stupně, že mezi účastníky došlo k uzavření konkludentní dohody, že žalobce zaplatí za žalovanou její dluh za účelem ochrany společné domácnosti, neboť žalovaná přispívala příjmy ze zaměstnání a příspěvky nahrazujícími takové příjmy z důvodu mateřské a rodičovské dovolené. Nesporné je pouze to, že závazek žalované byl hrazen z účtu formálně vedeného jako účet žalobce. Vzhledem k dispozičnímu oprávnění k účtu se jednalo o účet společný, prostředky na něm sloužily k financování společné domácnosti, úhradě běžných potřeb i dalších výdajů spojených se společným životem a péčí o společné dítě, dle žalované netvořily oddělené majetkové sféry účastníků. Odchozí platby byly hrazeny v rámci společného hospodaření s finančními prostředky, rozpad soužití účastníků neznamená zánik spravedlivého důvodu a nelze uzavřít, že úhrada závazku žalované představovala plnění výlučně z majetku žalobce. Rozhodující není formální označení majitele účtu, ale fakt, že šlo o prostředky společně soustřeďované a společně využívané k zajištění chodu domácnosti. Bankovní účet nesloužil jako výlučný účet žalobce, ale jako jeden z účtů používaných pro společné hospodaření. Žalovaná označila své příjmy ze zaměstnání, ty byly zasílány na účet u Komerční banky, a.s., který byl také veden na jméno žalobce a žalovaná k němu měla dispoziční oprávnění. Pohledávka vůči bance osoby, na jejíž jméno je účet veden, nevypovídá o majetkových vztazích mezi účastníky a o tom, komu prostředky náležely a pokud na účet byly poukazovány též příjmy žalované ze zaměstnání a mateřská a rodičovská, nelze vyhodnotit, že veškeré prostředky tvoří výlučný majetek žalobce. Žalovaná nesouhlasila s hodnocením své námitky, že úhrada dluhu je součástí hospodaření domácnosti a ona na domácnost přispívala i péčí o dítě a o domácnost, což má ekonomický přínos pro rodinu, po ukončení mateřské a rodičovské dovolené měla žalovaná několik zaměstnání. Společná domácnost předpokládá společné hospodaření s finančními prostředky vloženými na společný účet, vložením prostředků na společný účet došlo k faktickému sdílení těchto prostředků. Platby na úhradu závazku žalované byly hrazeny po dobu pěti let, nejednalo se dle žalované o mimořádné výdaje, ale o plnění související se zajištěním chodu domácnosti a stability rodinného prostředí. Oba účty žalobce sloužily jako společné platební místo, kam byly poukazovány příjmy obou účastníků, byly z nich hrazeny výdaje společné domácnosti, žalovaná disponovala k oběma účtům dispozičním oprávněním, byly na ně zasílány její příjmy. Závazek žalované byl hrazen ze společně spravovaných prostředků obou účastníků v rámci ustáleného způsobu hospodaření. Pro případ, že se odvolací soud ztotožní s právními závěry soudu I. stupně, uplatnila žalovaná právo na započtení svých pohledávek vůči vymáhané pohledávce, kdy v řízení před soudem I. stupně v podání ze dne datum označila platby na účty žalobce, které představovaly její výlučný majetek. Žalovaná navrhla, aby napadený rozsudek byl změněn tak, že žaloba se zamítá, event. aby byl zrušen a věc vrácena k dalšímu řízení.

5. Žalobce v písemném vyjádření k odvolání navrhl rozsudek soudu I. stupně potvrdit. Uvedl, že žalovaná opakuje svoji obranu, s níž se soud I. stupně vypořádal. Rozhodnutí nepostavil soud I. stupně jen na tom, že účet byl veden na jméno žalobce. Žalovaná nesprávně nahlíží na společné hospodaření a neodlišuje, že její výlučný dluh do něj nespadá. Žalovaná si nechala řadu let hradit svůj výlučný dluh z účtu žalobce u České spořitelny, a.s., na kterém byly jeho výlučné prostředky, a vzniklo jí bezdůvodné obohacení. Dlouhodobost splátek nemění povahu dluhu žalované. Na účet u Komerční banky, a.s., platby pro žalovanou z jejího zaměstnání a sociální dávky přicházely a z těchto prostředků byla schopna svůj výlučný dluh hradit, avšak k úhradě výlučného dluhu je nepoužila. Žalovaná neprokázala, že v rozhodném období přišly na účet u České spořitelny, a.s., prostředky, které by byly její. Kompenzační námitka žalované je neurčitá, neboť není zřejmé, jakou konkrétní částku započítává, z jakého důvodu jí měla pohledávka vůči žalobci vzniknout a kdy se stala splatnou. Námitku započtení lze v odvolacím řízení uplatnit jen tehdy, nevyžaduje-li její posouzení nepřípustně nové skutečnosti o důvodu vzniku, pravosti, výši a splatnosti započítávané pohledávky.

6. Žalovaná podala odvolání včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), je osobou k tomu oprávněnou (§ 201 o. s. ř.), a odvolání směřuje proti rozhodnutí, které lze odvoláním napadnout (§ 201, § 202 a contrario, o. s. ř.).

7. Po přezkoumání rozhodnutí soudu I. stupně včetně řízení jemu předcházejícího (§ 212a odst. 1, 5 o. s. ř.) dospěl odvolací soud k závěru, že odvolání je zčásti opodstatněné.

8. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu I. stupně, k nimž lze uvést, že mají podklad v procesně řádně provedeném dokazování. Odvolací soud z nich proto vycházel a tímto na ně odkazuje.

9. Skutkovou stránku věci odvolací soud vzhledem k odlišnému právnímu posouzení vlastnického režimu peněžních prostředků uložených na bankovním účtu, jak bude níže uvedeno, doplnil zopakováním důkazů výpisy z bankovního účtu žalobce u České spořitelny, a.s., platebním rozpisem a potvrzením o rodičovském příspěvku, neboť soud I. stupně z nich neučinil žádná skutková zjištění (§ 213 odst. 3 o. s. ř.). Odvolací soud poznamenává, že dokazování provedl k tvrzením žalované o konkrétních příjmech uvedených v jejím podání ze dne datum, v němž žalovaná k výzvě soudu I. stupně specifikovala své tvrzení o tom, že na účtu u České spořitelny, a.s., byly poukazovány také její peněžní prostředky.

10. Z doplněného dokazování považuje odvolací soud za prokázané, že na účet žalobce u České spořitelny, a.s., byly připsány tyto platby: dne datum částka částka dne datum částka Anonymizováno, dne datum částka Anonymizováno Kč, dne datum částka Anonymizováno dne datum částka Anonymizováno, dne datum částka Anonymizováno, dne datum částka Anonymizováno, dne datum částka Anonymizováno, dne datum částka Anonymizováno, dne datum částka Anonymizováno, dne datum částka Anonymizováno, dne datum částka Anonymizováno, dne datum částka Anonymizováno, dne datum částka Anonymizováno dne datum částka Anonymizováno, dne datum částka Anonymizováno dne datum částka Anonymizováno a dne datum částka Anonymizováno. Všechny platby byly zaslány od adresa jako rodičovský příspěvek. Dále byly připsány následující platby: dne datum částka Anonymizováno dne datum částka Anonymizováno, dne datum částka Anonymizováno, dne datum částka Anonymizováno dne datum částka Anonymizováno dne datum částka Anonymizováno dne datum částka Anonymizováno dne datum částka Anonymizováno a dne datum částka Anonymizováno. Všechny tyto platby byly zaslány od Úřadu sociálních věcí a rodiny a byly označeny variabilním symbolem var. symbol (dle data narození žalobce se jedná o rodné číslo žalobce). datum byl na účtu záporný zůstatek.

Z platebního rozpisu Úřadu práce ČR, Krajská pobočka ve adresa, Kontaktní pracoviště adresa, považuje odvolací soud za prokázané, že shora uvedené částky připsané na účet u České spořitelny od adresa byly vyplaceny žalované jako oprávněné osobě z titulu dávky rodičovského příspěvku.

Z potvrzení adresa považuje odvolací soud za prokázané, že žalobce pobíral rodičovský příspěvek při péči o dítě jméno FO, nar. datum, a to za rok Anonymizováno Anonymizováno ve výši Anonymizováno, datum měsíc ve výši Anonymizováno datum ve výši Anonymizováno

Účastníci se nesporně shodli, že v rozhodném období (datum) byla žalovaná těhotná, poté se starala o děti, byla na rodičovské dovolené, datum byla zaměstnaná. Žalobce pracoval v zahraničí.

11. Z doplněného dokazování odvolací soud skutkově uzavřel, že na účet u České spořitelny, a.s., byl v době datum vyplácen žalované jako oprávněné osobě rodičovský příspěvek od adresa. V době datum byly na předmětný účet poukazovány také dávky od Úřadu práce, sociálních věcí a rodiny ve výši Anonymizováno, které představovaly rodičovský příspěvek při péči o syna účastníků jméno FO (jedná se o platby označené žalovanou jako peněžitá pomoc v mateřství); příjemcem dávek byl žalobce. O nezletilé děti účastníků na rodičovské dovolené osobně pečovala žalovaná, žalobce zajišťoval příjem do domácnosti pracovní činností v zahraničí.

12. K právnímu posouzení věci odvolací soud uvádí, že soud I. stupně uplatněný nárok posuzoval podle správných právních norem o bezdůvodném obohacení (§ 2991 a násl. o. z.).

13. Žalované lze přisvědčit, že soud I. stupně nesprávně dovodil, že mezi žalobcem a žalovanou byla uzavřena dohoda, že žalobce za žalovanou zaplatí její výlučný dluh, aby byla ochráněna domácnost účastníků před exekucí. Existenci dohody, ať již explicitně či konkludentně uzavřené, nelze ze skutkového stavu dovodit. Její uzavření nebylo ani žádným z účastníků tvrzeno. Žalobce toliko tvrdil, že žalovaná využila skutečnosti, že měla dispoziční oprávnění k jeho účtu, z něhož odesílala jeho prostředky na úhradu svého výlučného dluhu. Samotná vědomost žalobce o těchto platbách (výpověď žalobce) neznamená, že žalobce měl v úmyslu výlučný dluh za žalovanou hradit. Naopak žalobce v rámci své účastnické výpovědi uvedl, že od žalované požadoval vrácení těchto prostředků, což vedlo mezi nimi ke konfliktům. Ani z výpovědi žalované či jiných důkazů nelze dovodit, že k uzavření takové dohody mezi účastníky došlo.

14. V posuzované věci je třeba vyjít ze zjištění, že žalovaná hradila z účtu u České spořitelny, a.s., který byl veden na jméno žalobce, svůj výlučný závazek vzniklý v době před obdobím partnerského a následně manželského soužití účastníků. Jedná se o případ majetkového prospěchu, který vznikl tím, že za žalovanou bylo plněno, co měla po právu plnit sama (§ 2991 odst. 2 o. z.), jestliže bylo plněno z prostředků náležejících žalobci, nikoli žalované. Odvolací soud se tudíž neztotožňuje se soudem I. stupně v tom, že jde o plnění z právního důvodu, který odpadl (dle soudu I. stupně odpadl spravedlivý důvod k plnění ukončením vedení společné domácnosti účastníky).

15. Žalovaná v odvolání brojí proti závěru soudu I. stupně, že na účtu u České spořitelny, a.s., se nacházely prostředky vlastnicky náležející jen žalobci. Soud I. stupně učinil tento závěr na podkladě úvahy, že peněžní prostředky na bankovním účtu představují pohledávku majitele účtu vůči bance a i v případě, že by na účtu byly prostředky, které by jinak patřily žalované, neznamená to, že by se nejednalo o majetek žalobce.

Uvedené právní posouzení soudu I. stupně odvolací soud nesdílí. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 4. 2023, sp. zn. 22 Cdo 91/2023, navázal na svou starší judikaturu a vyšel z toho, že skutečnost, že se na jednom bankovním účtu nacházejí prostředky různých majetkových režimů, sama o sobě nevede k jejich právnímu splynutí. Stejně tak v rozsudku ze dne 27. 7. 2022, sp. zn. 22 Cdo 3070/2021, Nejvyšší soud zdůraznil, že není důvodu, aby nebylo možné rozlišovat mezi prostředky různého majetkového původu jen proto, že jsou soustředěny na jednom účtu. Rozhodující je jejich původ a možnost jejich identifikace, nikoli samotná skutečnost, na jakém účtu se nacházejí.

16. Z uvedeného plyne, že žalované lze přisvědčit v tom, že soud I. stupně přecenil význam formálního vlastnictví účtu. Odvolací soud po doplnění dokazování zjistil, které konkrétní prostředky na účet žalobce pocházely od žalované, resp. které jí bylo možné přiznat ze spravedlivého důvodu. Právě tyto částky následně z žalobního nároku odečetl. Ve zbývajícím rozsahu však žalovaná neprokázala, že by prostředky použité na úhradu jejího výlučného dluhu byly v jejím vlastnictví či zde byl spravedlivý důvod vylučující její bezdůvodné obohacení.

17. V rozhodnutí ze dne 7. 10. 2021 sp. zn. 28 Cdo 2527/2021 Nejvyšší soud uvedl, že spravedlivým důvodem pro nabytí obohacení se rozumí primárně důvod právní. Toliko zcela výjimečně lze konstatovat, že se navzdory absenci právního důvodu přesun majetkových hodnot opíral o spravedlivý důvod vyplývající – slovy důvodové zprávy k § 2991 o. z. – ze zásad slušnosti a zvyklostí soukromého života [srovnej Petrov, J. In: Hulmák, M. a kol. Občanský zákoník VI. Komentář. Závazkové právo: zvláštní část (§ 2055–3014). Praha: C. H. Beck, 2014, s. 1858–1859; Melzer, F., Csach, K. In: Melzer, F., Tégl, P. a kol. Občanský zákoník: velký komentář. Svazek IX. § 2894–3081. Praha: Leges, 2018, s. 1282; Brim, L., Eliáš, J., Adamová, H. In: Švestka, J., Dvořák, J., Fiala, J. a kol. Občanský zákoník: komentář. Svazek VI (§ 2521 až 3081). 2. vyd. Praha: Wolters Kluwer, 2021, s. 1238–1239; viz též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. 23 Cdo 82/2019, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 108/2020, bod 19]. Jako právní důvod pro nabytí obohacení lze pak zásadně označovat právní skutečnost, jež obohacenému zakládá právo, aby na úkor ochuzeného získal majetkový prospěch, respektive aby si tento majetkový prospěch podržel. Vyplývá-li právo na nabytí prospěchu přímo ze zákona, je možné za právní důvod považovat samotnou právní normu, která dotčenému oprávnění dává vzniknout.

18. Ze skutkových zjištění vyplynulo, že na účet žalobce byly poukázány platby od adresa. Jednalo se o rodičovský příspěvek, který byl vyplácen žalované jako oprávněné osobě, a představoval výlučný majetek žalované, neboť tato sociální dávka nahrazovala státem poskytovaný příjem rodiči (žalované) v souvislosti s péčí o nezletilé dítě namísto příjmu z výdělečné činnosti. Úhrada výlučného závazku z výlučných prostředků žalované představuje legitimní důvod plnění, opírající se o vlastnické právo žalované k těmto prostředkům a nemůže být majetkovým prospěchem získaným na úkor žalobce.

19. Jedná-li se o sociální dávky vyplácené slovenským Úřadem práce, sociálních věcí a rodiny, jejich příjemcem byl dle potvrzení tohoto úřadu žalobce. Jednalo se o rodičovský příspěvek, který byl vyplácen z důvodu péče o nezletilého syna účastníků (obdoba peněžité pomoci v mateřství, která je vyplácena ženě v České republice). Přestože tyto dávky formálně právně byly vypláceny žalobci z titulu jeho pojištění na Slovensku, o nezletilé dítě účastníků fakticky pečovala v daném období žalovaná, žalobce pracoval v zahraničí. Odvolací soud považuje v souladu se zásadami slušnosti a obecně přijímanými morálními principy, aby předmětné dávky byly žalobcem žalované poskytnuty k jejímu využití, neboť představují formu státní pomoci rodiči pečujícímu o dítě. Jsou svou povahou náhradou za příjem ze zaměstnání toho rodiče, který pečuje o dítě po jeho narození po státem uznanou dobu a z toho důvodu nemá tento rodič příjem ze své pracovní činnosti. Žalobce celodenní péči o syna účastníků namísto žalované nepřevzal, nadále vykonával své zaměstnání a pracoval v zahraničí. Rodičem, který se fakticky o společné dítě staral, byla žalovaná. Takto to bylo mezi účastníky ohledně péče o dítě akceptováno a realizováno. Bylo by v rozporu s morálními pravidly, aby žalovaná nemohla z těchto prostředků hradit své potřeby včetně svých výlučných závazků.

Na sociálních dávkách bylo slovenským úřadem vyplaceno na účet u České spořitelny, a.s., v rozhodném období částka Požadavek žalobce na vrácení peněžních prostředků v tomto rozsahu není důvodný, neboť žalovaná měla spravedlivý důvod, aby z těchto prostředků svůj výlučný závazek uhradila. Odvolací soud si je vědom, že spravedlivý důvod ve smyslu § 2991 o. z. představuje institut výjimečné povahy. V posuzované věci však mimořádnost situace spočívá v tom, že dávky byly sice formálně vypláceny žalobci, avšak jejich účelem bylo ekonomické zabezpečení rodiče pečujícího o nezletilé dítě. Nebylo zjištěno, že by žalobce osobně převzal každodenní péči o nezletilé dítě nebo že by dávky byly určeny k nahrazení jeho výpadku příjmu. Naopak bylo prokázáno, že péči vykonávala žalovaná, zatímco žalobce pokračoval ve své pracovní činnosti v zahraničí. Právě tato mimořádná kombinace okolností odůvodňuje závěr o existenci spravedlivého důvodu.

20. Odvolací soud přihlédl také ke skutečnosti, že žalobci bylo známo, že žalovaná hradí svůj výlučný závazek z prostředků na účtu u České spořitelny, a.s. a byť dle své výpovědi žádal žalovanou o vrácení těchto prostředků, neučinil žádný úkon ke zrušení dispozičního oprávnění žalované k účtu či žádné jiné jednání, které by žalované reálně v úhradě jejích výlučných závazků z účtu u České spořitelny, a.s., zabránilo.

21. V rozsahu částek, které byly vyplaceny žalované jako rodičovský příspěvek od adresa (mimo částky uvedené níže za vyloučené období), jakož i částek, které byly vyplaceny slovenským Úřadem práce, sociálních věcí a rodiny z titulu péče o nezletilého syna účastníků, nelze dovodit, že se žalovaná bez spravedlivého důvodu na úkor žalobce bezdůvodně obohatila. Žalovaná mohla své výlučné prostředky, jakož i prostředky ze sociálních dávek nahrazujících příjem rodiči pečujícímu o dítě, na úhradu svého výlučného závazku použít.

22. Žalobce poukazoval na to, že bezdůvodné obohacení nepožadoval v rozhodném období za měsíce Anonymizováno (dále též „vyloučené období“). Tomuto korespondovala tabulka vyčíslení bezdůvodného obohacení, na niž v žalobě poukázal. Vzhledem ke skutečnosti, že uplatněný nárok na vydání bezdůvodného obohacení se netýkal vyloučeného období, přičemž peněžní prostředky na účtu u právnická osoba., včetně těch, které byly ve výlučném vlastnictví žalované či jí měly z důvodu péče o dítě náležet, byly Anonymizováno spotřebovány (na účtu byl záporný zůstatek), nelze dovodit, že žalovaná mohla k úhradě svého výlučného závazku v období následujícím po vyloučeném období (tj. Anonymizováno) použít své výlučné prostředky či prostředky ze sociálních dávek od slovenského Úřadu práce, sociálních věcí a rodiny. Ty byly nejpozději v okamžiku dosažení záporného zůstatku spotřebovány společně s ostatními prostředky vedenými na účtu. Z toho důvodu nelze uplatněný nárok na vydání bezdůvodného obohacení ponížit o částky, které přišly na účet v době Anonymizováno jako rodičovský příspěvek od adresa.

23. Mezi účastníky nebylo sporné, že na výlučný závazek žalované bylo z účtu u České spořitelny, a.s., uhrazeno celkem Anonymizováno. Majetkový prospěch žalované na úkor žalobce s ohledem na výše uvedené skutečnosti nevznikl v částce Anonymizováno (rodičovský příspěvek od adresa datum) a v částce Anonymizováno (sociální dávky od slovenského Úřadu práce, sociálních věcí a rodiny datum, tj. celkem Anonymizováno

24. Ve zbývajícím rozsahu, tj. ohledně částky Anonymizováno, odvolací soud shodně se soudem I. stupně existenci spravedlivého důvodu vylučujícího bezdůvodné obohacení žalované neshledává. Odvolací námitky žalované představují argumentaci, kterou žalovaná uplatnila již v prvostupňovém řízení a s níž se soud I. stupně správně jako s neopodstatněnou vypořádal.

25. Samotná skutečnost, že účastníci společně hospodařili a žalovaná pečovala o domácnost a nezletilé děti však spravedlivým důvodem, na základě něhož by žalovaná mohla z prostředků žalobce hradit svůj výlučný závazek, nepostačuje. Odvolací soud zdůrazňuje, že odvolací argumentace žalované ve skutečnosti směšuje dva odlišné okruhy majetkových vztahů. Jednou věcí je běžné fungování společné domácnosti, založené na vzájemné solidaritě partnerů či manželů, druhou věcí je úhrada výlučného dluhu jednoho z nich vzniklého ještě před vznikem partnerského soužití. Zatímco náklady spojené s bydlením, stravou, péčí o děti či běžným chodem rodiny zpravidla není možné po rozpadu soužití mezi účastníky zpětně vypořádávat, nelze stejný závěr vztahovat na plnění poskytnuté výlučně ve prospěch jednoho z partnerů, které nesloužilo uspokojování potřeb domácnosti, nýbrž odstranění jeho osobních dluhů. Přijetí argumentace žalované by fakticky vedlo k závěru, že jeden z partnerů je oprávněn bez právního důvodu přenést na druhého tíži svých předchozích osobních závazků jen proto, že spolu vedli společnou domácnost. Takový závěr nemá oporu v právním řádu ani v obecném pojetí spravedlivého uspořádání majetkových vztahů mezi partnery.

26. Okolnost, že žalobce a žalovaná používali v průběhu svého soužití oba bankovní účty žalobce (u České spořitelny, a.s. a u Komerční banky, a.s.) k úhradě nákladů domácnosti a rodiny a žalovaná považovala tyto účty za společné, kdy k nim měla i ona dispoziční oprávnění, nečiní z peněžních prostředků na těchto účtech bez dalšího peněžní prostředky společné, náležející oběma účastníkům. V řízení nebylo tvrzeno a ani nevyšlo najevo, že by účastníci v tomto směru ohledně vlastnictví prostředků něčeho sjednali či nastala právní skutečnost, která by jejich společné vlastnictví založila. Odvolací soud připomíná, že společné jmění manželů mezi účastníky na základě jejich předmanželské smlouvy nevzniklo, účastníci si pro období manželství dohodli režim oddělených jmění.

27. Odvolací soud současně neshledává důvodnou případnou úvahu o analogickém použití pravidel vypořádání společného jmění manželů. Účastníci po uzavření manželství výslovně zvolili režim oddělených jmění. Vyloučili tak vznik zákonného majetkového společenství a dali jednoznačně najevo vůli zachovat oddělenost svých majetkových sfér. Bylo by proto rozporné s principem autonomie vůle, aby soud následně prostřednictvím analogie vytvářel majetkový režim, který si účastníci výslovně nepřáli.

28. Odvolací soud v souvislosti s posouzením věci poukazuje na právní úpravu vypořádání společného jmění manželů. Občanský zákoník výslovně stanoví, že bylo-li ze společného majetku vynaloženo na výlučný majetek jednoho z manželů, má druhý manžel při vypořádání právo požadovat náhradu toho, co bylo ze společného majetku takto použito (§ 742 odst. 1 písm. b/ o. z.). Právní řád tedy vychází z principu, že prostředky vynaložené ve prospěch výlučné majetkové sféry jednoho z manželů nemají bez dalšího zůstat k tíži druhého manžela, nýbrž mají být majetkově vypořádány. Takové řešení odpovídá obecnému požadavku spravedlivého uspořádání majetkových vztahů mezi manžely. O to více nelze považovat za rozporný se zásadami slušnosti a morálními pravidly závěr, podle něhož je partner či manžel v režimu oddělených jmění povinen vydat majetkový prospěch získaný tím, že jeho výlučné závazky byly uhrazeny z výlučných prostředků druhého partnera či manžela.

29. Odvolací soud uzavírá, že nárok žalobce na vydání bezdůvodného obohacení je tedy důvodný pro částku Anonymizováno (Anonymizováno) se zákonným úrokem z prodlení z této částky od datum do zaplacení.

30. Žalovaná se v odvolacím řízení domáhala započtení svých pohledávek vůči pohledávce žalobce. Odvolací soud sdílí názor žalobce, že uplatnění kompenzační námitky nelze považovat za určité. Žalovaná neuvedla, jakou konkrétní výši své tvrzené pohledávky vůči žalobci na žalobní nárok započítává a jaký je právní důvod vzniku její pohledávky, když pouze vágně uvádí, že pokud se odvolací soud ztotožní se závěry soudu I. stupně, shodnou optikou je namístě nahlížet na peněžní prostředky, které byly složeny na účet žalobce a které představovaly výlučný majetek žalované. V podání ze dne datum žalovaná uvedla platby, které byly poukázány na oba účty, přičemž na účet u Komerční banky, a.s., označila platby jako své příjmy ze zaměstnání, příchozí platby na dávkách státní sociální podpory, odchozí platby na školkovné, na volnočasové aktivity dětí, odchozí platby na úvěr žalobce, odchozí platby na vodné za dům žalobce. Je tedy otázkou, které prostředky uvedené v předmětném podání považovala za své výlučné prostředky a zda se započtení týká všech částek uvedených v podání nebo jen některých z nich. Neuvedla ani žádné skutečnosti, z nichž by bylo možné dovodit pohledávku vůči žalobci, když samotné tvrzení, že se jednalo o její výlučné prostředky, není postačující (není např. tvrzeno, že se prostředky nadále nacházejí na účtu žalobce a žalobce je odmítá žalované vydat, proč má žalovaná pohledávku vůči žalobci ohledně částek, které byly vynaloženy jako školkovné či volnočasové aktivity dětí, na základě jakých skutečností má pohledávku na vodném v situaci, kdy v domě rodina žila, apod.). Žalovaná taktéž neuvedla, kdy žalobce vyzvala k zaplacení své tvrzené pohledávky, kdy výzva byla žalobci doručena, event. jiné skutečnosti, z nichž by bylo možné usuzovat na splatnost pohledávky. V řízení před soudem I. stupně žalovaná ohledně své pohledávky vůči žalobci netvrdila ničeho a chybějící tvrzení ani skutková zjištění k nim nelze v odvolacím řízení s ohledem na ustanovení § 211a o. s. ř. doplňovat.

31. Žalobce důvodně poukázal na skutečnost, že podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 13. 1. 2021, sp. zn. 31 Cdo 1475/2020 lze kompenzační námitku v odvolacím řízení zohlednit pouze tehdy, nevyžaduje-li její posouzení nepřípustně nová skutková tvrzení a důkazy ohledně vzniku, výše, pravosti a splatnosti započítávané pohledávky. Právě o takový případ se však v projednávané věci jedná. Žalovaná netvrdila ani neprokázala základní skutečnosti rozhodné pro existenci jí tvrzené pohledávky. Posouzení kompenzační námitky by tak nezbytně vyžadovalo doplnění nových skutkových tvrzení a dokazování, což je za podmínek neúplné apelace nepřípustné.

32. Odvolací soud se proto kompenzační námitkou žalované nezabýval, neboť procesní podmínky k jejímu posouzení nebyly splněny.

33. Veden výše uvedenými důvody, odvolací soud uzavírá, že nárok žalobce je důvodný pro částku Anonymizováno se zákonným úrokem z prodlení z této částky od datum do zaplacení. Rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný v tomto rozsahu podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

34. Ve zbývajícím rozsahu, tj. ohledně částky Anonymizováno se zákonným úrokem z prodlení z této částky od datum do zaplacení, odvolací soud rozsudek soudu I. stupně podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. změnil tak, že žalobu v tomto rozsahu jako nedůvodnou zamítl.

35. O náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 2 o. s. ř. dle poměrné procesní úspěšnosti účastníků. Procesní úspěch žalobce činil 57 % a po odečtení jeho procesního neúspěchu v rozsahu 43 % má žalobce nárok na náhradu nákladů řízení v rozsahu 14 %.

Náklady žalobce v řízení před soudem I. stupně činily celkem 89 597 Kč, ohledně jejich specifikace odkazuje odvolací soud na rozhodnutí soudu I. stupně. Žalobci náleží na náhradě nákladů této fáze řízení částka 12 543,60 Kč.

Náklady žalobce v odvolacím řízení činí celkem 19 916,60 Kč, a to za dva úkony právní služby po 7 780 Kč, a to vyjádření k odvolání a účast u jednání (§ 11 odst. 1 písm. g/, k/ advokátního tarifu), náhradu hotových výdajů k těmto 2 úkonům po 450 Kč podle § 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu a náhradu 21 % DPH ve výši 3 456,60 Kč podle § 137 odst. 3 o. s. ř. Žalobci náleží na náhradě nákladů této fáze řízení částka 2 788,30 Kč.

Celkem činí poměrná část účelně vynaložených nákladů žalobce po zaokrouhlení částku 15 332 Kč. K zaplacení náhrady byla určena podle § 160 odst. 1 o. s. ř. lhůta do tří dnů od právní moci rozsudku, platebním místem byl podle § 149 odst. 1 o. s. ř. určen advokát žalobce.

Proti tomuto rozhodnutí je přípustné dovolání do dvou měsíců od jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Okresního soudu v Kroměříži, jestliže rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.