KSHKPA 27 Co 92/2026-108

Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Chmelíka, Ph.D. a soudců Mgr. Pavla Hradeckého a JUDr. Martina Tomka ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: ⟪LB:lb_002⟫ Jméno žalobkyně A Jméno žalobkyně B., IČO IČO žalobkyně B sídlem Adresa žalobkyně B zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A ⟪LB:lb_003⟫ proti ⟪LB:lb_004⟫ žalované: ⟪LB:lb_005⟫ Jméno žalované A., IČO IČO žalované A sídlem Adresa žalované A zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B ⟪LB:lb_006⟫ za účasti vedlejší účastnice na straně žalované: Jméno žalované B, IČO IČO žalované B, ⟪LB:lb_007⟫ sídlem Adresa žalované B ⟪LB:lb_008⟫ o zaplacení 1 028 775,03 Kč s příslušenstvím, ⟪LB:lb_009⟫ k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu ve Svitavách ze dne 22. 1. 2026, ⟪LB:lb_010⟫ č. j. 9 C 57/2025-68,

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna nahradit žalované k rukám jejího advokáta náklady odvolacího řízení ve výši částka do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalobkyně je povinna nahradit vedlejší účastnici náklady odvolacího řízení ve výši částka do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Okresní soud shora označeným rozsudkem zamítl žalobu, kterou se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky částka s příslušenstvím (výrok I.), a uložil žalobkyni povinnost nahradit žalované k rukám její zástupkyně náklady řízení ve výši částka do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.) a nahradit vedlejší účastnici náklady řízení ve výši částka do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III.).

2. Okresní soud uvedl v odůvodnění rozsudku, že se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky částka s příslušenstvím jako regresní náhrady škody vzniklé v souvislosti s mezinárodní silniční přepravou strojního zařízení z Anonymizováno do Anonymizováno Anonymizováno. Tvrdila, že u žalované objednala přepravu robota o hmotnosti 1 895 kg z Anonymizováno do Anonymizováno, přičemž v průběhu této přepravy mělo dojít k poškození zařízení. Poškození bylo zjištěno až po vyložení a rozbalení zásilky příjemcem dne datum. Následně bylo zařízení odesláno zpět výrobci do Anonymizováno k opravě a po provedení opravy opět dopraveno do Anonymizováno Anonymizováno. Náklady opravy činily podle žalobkyně částka. Původní objednatel přepravy, společnost právnická osoba., uplatnil proti žalobkyni nárok na náhradu škody vzájemnou žalobou v řízení vedeném u Okresního soudu v adresa. V tomto řízení byla žalobkyně pravomocně zavázána k náhradě škody s příslušenstvím a k úhradě nákladů řízení. Tvrdila, že na základě rozsudku Okresního soudu v adresa ze dne datum, č.j. spisová značka, uhradila společnosti právnická osoba. celkem částka na náhradě škody, a dále částka na náhradě nákladů řízení. Celkovou újmu proto vyčíslila částkou částka, kterou nyní z titulu regresní náhrady požaduje po žalované. Svůj nárok opírala o ustanovení Úmluvy o přepravní smlouvě v mezinárodní silniční nákladní dopravě (dále „Úmluva CMR“), zejména o odpovědnost dopravce za poškození zásilky vzniklé mezi převzetím zásilky a jejím vydáním. Namítala, že jestliže byla její odpovědnost vůči objednateli přepravy dovozena, musí být odpovědnost žalované jako faktického dopravce dána tím spíše. K vznesené námitce promlčení uvedla, že původně poškozená společnost právnická osoba. uplatnila dne datum nárok na náhradu škody po žalobkyni. Tím došlo k přerušení trvání promlčecí lhůty. Promlčecí lhůta začala opět plynout po nabytí právní moci rozsudku Okresního soudu v adresa ze dne datum, č.j. spisová značka. Žalobkyně podala žalobu v průběhu zbývající části promlčecí doby, která uplynula až dne datum.

3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Nezpochybňovala, že přepravu na základě objednávky provedla ani že došlo ke změně místa nakládky. Tvrdila však, že zásilka byla při převzetí řádně zabalena, bez zjevných známek poškození a ve vozidle byla řádně zajištěna. Podle jejího tvrzení byla zásilka dne datum vyložena v místě určení ve stejném stavu, v jakém byla převzata k přepravě, a byla příjemcem převzata bez výhrad. Žalovaná poukazovala na to, že se zařízením bylo zřejmě manipulováno již před jeho převzetím k přepravě, neboť bylo nakládáno v jiné společnosti než u výrobce. Dále uvedla, že dne datum byla pouze neformálně informována o možné „skryté vadě“, avšak bez jakéhokoli popisu poškození. Přes následné dotazy jí žalobkyně nepředložila žádné bližší podklady ani specifikaci škody. Za první konkrétní uplatnění nároku označila až předžalobní výzvu ze září roku Anonymizováno. Žalovaná namítala, že žalobkyně neuplatnila výhrady ve smyslu článku 30 Úmluvy CMR řádně a včas. Současně vznesla námitku promlčení podle článku 32 Úmluvy CMR s tím, že jednoroční promlčecí doba uplynula nejpozději dne datum. Podle jejího názoru nedošlo ani ke stavení běhu promlčecí doby, protože reklamace nebyla řádně písemně uplatněna.

4. Vedlejší účastnice na straně žalované se s obranou žalované ztotožnila. Zpochybňovala vznik škody během přepravy, upozorňovala na závěry právnická osoba. ze dne datum nasvědčující tomu, že k poškození mohlo dojít při nakládce nebo překládce ještě před převzetím zásilky žalovanou. Nakonec uplatnila námitky nedostatečné reklamace a promlčení.

5. Okresní soud provedl dokazování listinnými důkazy, zejména objednávkou přepravy, mezinárodním nákladním listem CMR, e-mailovou komunikací mezi účastníky a spisem Okresního soudu v adresa vedeným pod sp. zn. spisová značka. Z provedeného dokazování zjistil, že žalobkyně skutečně objednala u žalované přepravu robota z Anonymizováno do Anonymizováno. Zásilka byla převzata k přepravě dne datum a vydána dne datum. V nákladním listu nebyly zaznamenány žádné výhrady ani poznámky o poškození zásilky. Z e-mailové komunikace vyplynulo, že dne datum žalobkyně pouze sdělila žalované, že bude uplatňovat „skrytou vadu přes pojištění“ a že poškození bylo zjištěno až po rozbalení zásilky. Žádný konkrétní popis poškození však v tomto sdělení uveden nebyl. Další komunikace obsahovala pouze dotazy, zda během přepravy došlo k mimořádné události. Konkrétní popis poškození zásilky byl žalované předložen až v předžalobní výzvě ze dne datum.

6. Po právní stránce soud prvního stupně věc posoudil podle Úmluvy CMR (vyhláška č. 11/1975 Sb.), neboť šlo o mezinárodní silniční přepravu mezi dvěma státy. Zabýval se především otázkou včasnosti uplatnění nároku a námitkou promlčení. Dospěl k závěru, že e-mail ze dne datum nelze považovat za řádnou písemnou výhradu podle článku 30 odst. 1 Úmluvy CMR. Podle soudu totiž neobsahoval žádné všeobecné údaje o povaze poškození, když pojem „skrytá vada“ označil za neurčitý, zavádějící a nevypovídající o skutečném rozsahu či charakteru škody. Výhrada navíc nebyla následně doplněna ani konkretizována. První písemné sdělení obsahující údaje o poškození zásilky bylo žalované doručeno až dne datum, tedy více než rok po vydání zásilky. Proto dospěl k závěru, že žalobkyně neuplatnila svá práva z přepravy ve lhůtě stanovené článkem 32 Úmluvy CMR. Současně nepřisvědčil argumentaci žalobkyně, že běh promlčecí doby byl ovlivněn řízením vedeným mezi žalobkyní a společností právnická osoba. Uvedl, že případné uplatnění nároků mezi objednatelem přepravy a žalobkyní nemá vliv na běh promlčecí doby ve vztahu k žalované jako dopravci. Rovněž zdůraznil, že výsledek řízení vedeného u Okresního soudu v adresa není pro projednávanou věc závazný.

7. S ohledem na důvodně vznesenou námitku promlčení soud uzavřel, že uplatněný nárok je promlčen. Z tohoto důvodu žalobu v celém rozsahu zamítl. Jelikož již promlčení samo o sobě vedlo k zamítnutí žaloby, nepovažoval za potřebné podrobně dokazovat vznik odpovědnosti žalované za škodu ani výši tvrzené škody. Další důkazní návrhy směřující k těmto otázkám proto neprováděl.

8. O nákladech řízení rozhodl soud prvního stupně podle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu (dále „o.s.ř.“) a uložil žalobkyni povinnost nahradit žalované a vedlejší účastnici na straně žalované účelně vynaložené náklady řízení, které u žalované představují odměnu advokáta podle § 7 bod 6 vyhl. č. 177/1996 Sb. v platném znění (dále „advokátní tarif“) ve výši 6x částka, paušální náhradu hotových výdajů podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve výši 7x částka (jedna paušální náhrada hotových výdajů navíc je za podání blanketního odporu) a daň z přidané hodnoty.

9. Vedlejší účastnici byla přiznána paušální náhrada ve výši částka za tři úkony po částka (§ 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb.).

10. Žalobkyně podala proti rozsudku okresního soudu včas odvolání a navrhla, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Žalobkyně vytýkala soudu prvního stupně, že založil zamítavé rozhodnutí pouze na závěru o promlčení nároku podle článku 32 Úmluvy CMR, aniž se vypořádal s její argumentací týkající se stavení běhu promlčecí doby. Okresní soud pominul právně významnou skutečnost, že běh promlčecí lhůty byl přerušen, resp. stavěn uplatněním práva u orgánu veřejné moci ve smyslu § 648 občanského zákoníku ve spojení s článkem 32 odst. 3 Úmluvy CMR. Žalobkyně připomíná, že podle článku 32 odst. 1 písm. a) Úmluvy CMR činí promlčecí doba u nároků z poškození zásilky jeden rok ode dne jejího vydání. Zásilka byla vydána dne datum, takže za běžného průběhu by promlčecí doba uplynula dne datum. Odvolatelka však zdůraznila, že samotná Úmluva CMR v článku 32 odst. 3 výslovně stanoví, že otázka stavení a přerušení promlčení se řídí právem státu soudu, který věc projednává. V daném případě je proto podle žalobkyně nutno aplikovat české právo, zejména § 648 občanského zákoníku. Ke stavení běhu promlčecí doby došlo dne datum, kdy společnost právnická osoba. uplatnila vůči žalobkyni nárok na náhradu škody vzájemnou žalobou v řízení vedeném u Okresního soudu v adresa. K tomuto dni ještě promlčecí doba vůči žalované neuplynula, protože její konec připadal až na datum. Okamžikem uplatnění vzájemné žaloby nastoupily účinky § 648 občanského zákoníku, neboť v tomto řízení byla žalobkyně subjektem, vůči němuž byl nárok soudně uplatněn. Výsledek řízení mezi ní a společností právnická osoba. byl následně rozhodující pro vznik a rozsah jejího regresního nároku proti žalované. Teprve v tomto řízení mělo být postaveno najisto, zda žalobkyně vůbec ponese odpovědnost za škodu, a případně v jakém rozsahu. Do doby pravomocného skončení řízení nebylo možné spolehlivě určit vznik ani výši regresního nároku vůči žalované a podávat proti ní žalobu. Žalobkyně připomněla, že rozsudek Okresního soudu v adresa byl vydán dne datum a právní moci nabyl dne datum. Dnem následujícím po nabytí právní moci začala promlčecí doba znovu běžet. V okamžiku zahájení řízení vzájemnou žalobou zbývalo z původní jednoroční promlčecí doby ještě šestnáct dní. Posledním dnem obnovené promlčecí doby byl den datum. Žalobu podala již dne datum, proto její nárok není promlčen. Okresní soud se s její argumentací, kterou uplatnila již v řízení před soudem prvního stupně, nevypořádal. Okresní soud nesprávně posuzoval pouze otázku stavení běhu promlčecí doby reklamací podle článku 32 odst. 2 Úmluvy CMR, zatímco ona namítala stavení běhu promlčení v důsledku soudního uplatnění práva podle § 648 občanského zákoníku a článku 32 odst. 3 Úmluvy CMR. Z důvodu nesprávného právního posouzení neprovedl okresní soud důkazy navržené k prokázání odpovědnosti žalované ani výše škody.

11. Žalovaná navrhla rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdit. Uvedla, že v dané věci nedošlo ani podle českého práva ke stavení promlčecí doby. K tomu by došlo jen v případě, pokud by žalobkyně podala žalobu proti žalované. Ke stavení promlčecí doby nemohlo dojít, když žalovaná nebyla účastníkem řízení vedeného před Okresním soudem v adresa pod sp. zn. spisová značka. Okresní soud se s námitkou stavení promlčecí doby správně vypořádal v bodě 17. odůvodnění svého rozsudku.

12. Vedlejší účastnice na straně žalované rovněž navrhla potvrdit napadený rozsudek okresního soudu. Poukázala na skutečnost, že email žalobkyně z července Anonymizováno nepředstavuje řádně učiněnou výhradu podle článku 30 odst. 1 Úmluvy CMR, protože neobsahuje žádný popis poškození. Zdůraznila, že žalobkyně neuplatnila své nároky z titulu přepravy zboží včas v jednoleté lhůtě podle článku 32 Úmluvy CMR, když výsledek řízení vedeného u Okresního soudu v adresa není pro řešení této věci závazný. Ke stavení promlčecí doby nemohlo dojít, protože žalovaná nebyla účastníkem tohoto sporu.

13. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 o.s.ř.), osobou k němu oprávněnou (§ 201 o.s.ř.), je přípustné (§ 202 o.s.ř.) a obsahuje náležitosti dle § 205 odst. 1 o.s.ř., rozsudek z podnětu odvolání přezkoumal, když přihlížel i k důvodům výslovně neuplatněným (§ 212 a § 212a o.s.ř.).

14. V posuzované věci okresní soud provedl v souvislosti s posuzováním otázky promlčení veškeré důkazy nezbytné k objektivnímu zjištění skutkového stavu, z jednotlivých důkazů učinil správná a obsahu těchto důkazů odpovídající skutková zjištění, která promítl do správného závěru o skutkovém stavu. Proto na ně krajský soud pro stručnost odkazuje. Soud prvního stupně též srozumitelným způsobem uvedl, jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil, a rovněž jeho právní úvahy jsou správné.

15. Na projednávanou věc se vztahuje vyhláška ministra zahraničních věcí č. 11/1975 Sb., o Úmluvě CMR, protože místo převzetí zásilky a místo jejího dodání se nacházelo ve dvou různých státech. Ze skutkových zjištění okresního soudu po provedeném dokazování vyplývá, že společnost právnická osoba. si u žalobkyně objednala přepravu robota z Anonymizováno do Anonymizováno Anonymizováno, kterou na základě objednávky žalobkyně provedla žalovaná. Za poškození zásilky, které vznikne od okamžiku převzetí zásilky k přepravě do okamžiku jejího vydání, odpovídá dopravce (článek 17 odst. 1 Úmluvy CMR). Převzal-li příjemce zásilku, aniž spolu s dopravcem zjistil náležitě její stav nebo ohlásil dopravci výhrady s uvedením všeobecných údajů o povaze ztráty nebo poškození nejpozději při převzetí zásilky, jde-li o ztráty nebo poškození zjevně znatelné, a nejpozději do 7 dnů ode dne vydání zásilky, nepočítaje v to neděle a uznané svátky, jde-li o ztráty nebo poškození zjevně neznatelné, má se za to, pokud se neprokáže opak, že obdržel zásilku ve stavu uvedeném v nákladním listě. Jde-li o ztráty nebo poškození zjevně neznatelné, musí být výše uvedené výhrady učiněny písemně (článek 30 odst. 1 Úmluvy CMR).

16. Žalobkyní uplatněné právo má svůj skutkový základ v poškození zásilky při přepravě uskutečněné žalovanou, a je proto nárokem z přepravy ve smyslu čl. 32 odst. 1 Úmluvy CMR. Na tento nárok se vztahuje jednoletá promlčecí doba, nebylo-li tvrzeno a prokázáno úmyslné jednání nebo takové zavinění žalované, které se podle práva soudu považuje za rovnocenné úmyslu. Takové kvalifikované zavinění žalobkyně netvrdila. Základem uplatněného práva je poškození zásilky, proto promlčecí doba počala běžet podle čl. 32 odst. 1 písm. a) Úmluvy CMR dnem vydání zásilky (v odůvodnění rozsudku okresního soudu byl nesprávně učiněn odkaz na článek 32 odst. 1 písm. c/ Úmluvy CMR, který však nemá vliv na věcnou správnost závěru o promlčení).

17. Ze skutkových zjištění učiněných soudem prvního stupně vyplývá, že zásilka byla příjemci vydána dne datum. Žaloba proti žalované byla podána až dne datum, tj. po uplynutí jednoleté promlčecí doby. Žalobkyně v odvolání netvrdila, že by běh promlčecí doby stavěla řádná písemná reklamace adresovaná žalované podle čl. 32 odst. 2 Úmluvy CMR. Namítala však, že společnost právnická osoba. proti ní dne datum uplatnila vzájemnou žalobu v řízení vedeném u Okresního soudu v adresa.

18. Podle čl. 32 odst. 3 Úmluvy CMR se s výjimkou písemné reklamace upravené v odstavci 2 řídí stavení a přerušení promlčení právem platným u soudu, u něhož se věc projednává. Na posouzení účinků soudního uplatnění práva se proto použijí příslušná ustanovení českého občanského zákoníku, zejména § 648 občanského zákoníku. Podle tohoto ustanovení promlčecí lhůta neběží, uplatní-li věřitel v promlčecí lhůtě právo u orgánu veřejné moci a pokračuje-li řádně v zahájeném řízení. Předpokladem takového stavení je, že věřitel u orgánu veřejné moci uplatní právě to právo, jehož promlčení je následně posuzováno. Musí tedy být zachována totožnost uplatněného práva, vymezená jeho subjekty a skutkovým základem. Řízení vedené u Okresního soudu v adresa pod sp. zn. spisová značka tyto předpoklady ve vztahu k nyní uplatněnému nároku nesplňovalo. Vzájemnou žalobou tam uplatnila společnost právnická osoba. své vlastní právo na náhradu škody proti nynější žalobkyni. Žalovaná Jméno žalované A. nebyla účastnicí tohoto řízení a žalobkyně vůči ní v uvedeném řízení žádné právo neuplatnila. Věcná nebo ekonomická souvislost obou nároků nemůže nahradit zákonný požadavek, aby bylo u orgánu veřejné moci uplatněno totéž právo proti osobě povinné je splnit. Platí totiž, že promlčecí lhůta se staví pouze ve vztahu k osobě, s níž se řízení vede, nikoliv též ve vztahu k jiným subjektům (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. spisová značka). Podání vzájemné žaloby společností právnická osoba. proto nemohlo způsobit stavení promlčecí doby práva žalobkyně vůči žalované podle § 648 občanského zákoníku.

19. Důvodná není ani námitka, že žalobkyně mohla svůj nárok proti žalované uplatnit teprve po pravomocném skončení řízení před Okresním soudem v adresa. Nárok vůči dopravci vzniklý z poškození zásilky není podmíněn tím, že odpovědnost žalobkyně vůči jejímu objednateli bude nejprve pravomocně určena v jiném soudním řízení. Žalobkyni nic nebránilo v uplatnění žaloby proti žalované, když již po zjištění poškození zásilky mohla dovozovat odpovědnost žalované, což potvrzuje i její e-mail žalované ze dne datum. Úvaha žalobkyně o účelnosti předcházení souběžným řízením proto nemůže změnit počátek ani běh kogentně upravené promlčecí doby.

20. Vzhledem k tomu, že žalobkyně své právo proti žalované včas neuplatnila a žalovaná se promlčení dovolala, nebylo již potřebné provádět dokazování k tomu, zda k poškození zásilky došlo v době, kdy ji měla žalovaná ve své péči, ani k rozsahu případné náhrady.

21. Odvolací soud na základě shora uvedených důvodů potvrdil (§ 219 o.s.ř.) rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný včetně správných závislých výroků o náhradě nákladů řízení před okresním soudem.

22. O nákladech odvolacího řízení krajský soud rozhodl podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. a v odvolacím řízení úspěšné žalované a vedlejší účastnici na její straně přiznal právo na náhradu nákladů řízení vůči neúspěšné žalobkyni

23. V souzené věci představuje náklady řízení na straně žalované odměna za dva úkony právní služby spočívající ve vyjádření žalované k odvolání a v účasti zástupce žalované na jednání odvolacího soudu dne datum z punkta částka ve výši 2x částka (§ 7 bod 6 advokátního tarifu), k čemuž přináleží paušální náhrada hotových výdajů ve výši 2x částka (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu), cestovné zástupce žalované k jednání odvolacího soudu ze adresa a zpět automobilem jméno FO, reg. zn. SPZ při ujetí Anonymizováno km, průměrné spotřebě benzinu automobilového 95 oktanů 5,2 l/100 km za částka a náhradě za amortizaci ve výši částka za 1 km, celkem cestovné činí částka (§ 13 odst. 5 advokátního tarifu a vyhl. č. 573/2025 Sb. ve znění pozdějších předpisů), náhrada za promeškaný čas za cestu k soudu a zpět za celkem hodnota půlhodin po částka (§ 14 odst. 1 písm. a/ a 3 advokátního tarifu) ve výši částka a 21% DPH ze součtu uvedených částek (§ 137 odst. 3 o.s.ř.) ve výši částka. Celkem tak náklady odvolacího řízení na straně žalované dosáhly částky částka, kterou je žalobkyně povinna nahradit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta žalované (§ 160 odst. 1, § 149 odst. 1 o.s.ř.).

24. Náklady řízení vedlejší účastnice na straně žalované představuje paušální náhrada hotových výdajů ve smyslu § 151 odst. 3 o.s.ř. ve výši částka podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu aplikovaného per analogiam za vyjádření k odvolání ze dne datum, když omluvu vedlejší účastnice z jednání nepovažoval odvolací soud za účelně vynaložený úkon soudního řízení, za který by měla náležet náhrada hotových výdajů.

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné.

Proti tomuto rozsudku lze za podmínek uvedených v ust. § 237 a § 238 o.s.ř. podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení tohoto rozsudku prostřednictvím okresního soudu, který ve věci rozhodl v prvním stupni, k Nejvyššímu soudu ČR v Brně jako soudu dovolacímu. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 239 o.s.ř.).