KSOS 8 Co 103/2026-70

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Šárky Neuwirthové a soudců JUDr. Daniely Kabátové a JUDr. Martina Putíka, Ph.D., ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: Jméno žalobce, IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem advokát sídlem adresa ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: Jméno žalované., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátem advokát sídlem adresa ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení částky 353.400 Kč s příslušenstvím ⟪LB:lb_005⟫ k odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 9. 1. 2026, č. j. 10 C 131/2025-37,

I. Rozsudek okresního soudu se v odstavci I. výroku ohledně zaplacení částky 353.400 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně za dobu od 11. 9. 2025 do zaplacení mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 353.400 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 353.400 Kč od 11. 9. 2025 do zaplacení a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1.200 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, ohledně 12% úroku z prodlení ročně z částky 353.400 Kč za dobu od 31. 5. 2025 do 10. 9. 2025 a ohledně 0,50% úroku z prodlení ročně z téže částky za dobu od 11. 9. 2025 do zaplacení, se rozsudek potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 88.115,40 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám advokát, advokáta sídlem adresa.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů odvolacího řízení v částce 45.224 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám advokát, advokáta sídlem adresa.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu na stanovení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 353.400 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z této částky za dobu od 31. 5. 2025 do zaplacení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1.200 Kč (odstavec I. výroku) a dále zavázal žalobce zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 64.527 Kč (odstavec II. výroku).

2. Proti tomuto rozsudku podal žalobce včas odvolání, kterým se domáhal jeho změny tak, že žalobě bude v celém rozsahu vyhověno. Namítal, že v podstatě jedinou spornou otázkou mezi žalobcem a žalovanou bylo, zda žalovaná žalobci skutečně předala sjednané plnění. Pokud k předání nedošlo, bylo odstoupení od smlouvy z jeho strany platné a žalovaná je povinna vrátit přijaté plnění jako bezdůvodné obohacení. Soud prvního stupně uzavřel, že předání bylo prokázáno, ačkoliv pro takový závěr nebyl proveden žádný přímý důkaz. Důkazní břemeno ohledně předání plnění nesla žalovaná, protože právě z této skutečnosti dovozovala pro sebe příznivé právní důsledky. Žalovaná však nepředložila žádný předávací protokol, dodací list, fotografie, ani jiné listinné důkazy. Nebyl vyslechnut žádný svědek potvrzující předání díla a žalovaná ani konkrétně netvrdila, kdy, kde a mezi kterými osobami mělo k předání dojít. U jednání dne 1. 12. 2025 byla žalovaná okresním soudem podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. výslovně vyzvána k doplnění tvrzení a důkazů o řádném dodání plnění. Přesto žádné relevantní důkazy nepředložila. Naopak její jednatel uvedl, že nemá žádné doklady o předání, neví, kdo zboží převzal, ani kdo je předal, a nemá možnost tuto skutečnost prokázat. Sám okresní soud navíc v průběhu řízení opakovaně sdělil předběžný názor, že dodání zboží prokázáno není. Na jednání dne 1. 12. 2025 uvedl, že „prozatím není prokázáno, že by to zboží nějakým způsobem dodáno bylo“, a na jednání dne 7. 1. 2026 konstatoval, že se nepodařilo prokázat splnění závazku. Po těchto vyjádřeních již nebyly provedeny žádné nové důkazy, které by mohly vést k opačnému skutkovému závěru. Přesto okresní soud v napadeném rozsudku uzavřel, že žalovaná plnění předala. Tento závěr neopřel o konkrétní důkazy, ale o úvahy týkající se obvyklého obchodního styku, časové návaznosti plateb, předchozích vztahů účastníků a skutečnosti, že žalobce po delší dobu plnění neurgoval. Takové úvahy však nemohou nahradit důkaz o samotném předání díla. Okresní soud pak ani nevymezil, kdy, kde a jak mělo k předání dojít. Žalovaná proto důkazní břemeno neunesla a tento skutkový závěr soudu nemá oporu v provedeném dokazování. Napadené rozhodnutí je pak pro žalobce rovněž překvapivé, neboť uvedený skutkový závěr nebylo možné vzhledem k dosavadnímu průběhu řízení předvídat a on tak na něj ani neměl možnost reagovat.

3. Žalovaná se k podanému odvolání žalované vyjádřila tak, že navrhovala, aby napadený rozsudek okresního soudu byl jako věcně správný potvrzen. Měla za to, že odvolání žalobce je založeno především na nesouhlasu s hodnocením důkazů soudem prvního stupně. Okresní soud však postupoval v souladu s § 132 o. s. ř. a hodnotil všechny zjištěné skutečnosti jednotlivě i ve vzájemných souvislostech. Svůj závěr neopřel o jediný důkaz, ale o logický řetězec nepřímých důkazů, zejména o povahu smluvního vztahu, časovou návaznost plnění, dlouhodobé obchodní vztahy účastníků a chování žalobce po dobu téměř tří let od úhrady ceny díla. Žalobce po celou tuto dobu neučinil žádný úkon směřující k vymožení údajně neprovedeného plnění, neurgoval jeho dodání ani jinak netvrdil konkrétní okolnosti, z nichž by bylo možno dovodit, že by smlouva nebyla splněna. Soud proto oprávněně uzavřel, že takové chování neodpovídá situaci, kdy by dílo skutečně nebylo předáno. Závěr soudu o splnění závazku není spekulativní, ale vychází ze skutkových okolností zjištěných v řízení a z jejich logického vyhodnocení. Nedůvodná je rovněž námitka překvapivého rozhodnutí. Předmětem řízení po celou dobu zůstávala otázka, zda došlo k předání díla, k níž se obě strany vyjadřovaly a navrhovaly důkazy. Skutečnost, že soud v průběhu řízení vyslovil předběžný názor, který následně po celkovém vyhodnocení věci změnil, sama o sobě nezakládá překvapivost rozhodnutí ani porušení práva na spravedlivý proces. I pokud by nebylo možno uzavřít, že závazek zanikl splněním, je nutno uzavřít, že žalobce od smlouvy neodstoupil bez zbytečného odkladu, když tak učinil až po několika letech, aniž by předtím požadoval plnění nebo poskytl dodatečnou lhůtu ke splnění závazku. Takový postup je v rozporu s ust. § 2002 a § 1977 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“).

4. Krajský soud z podnětu podaného odvolání přezkoumal rozsudek okresního soudu, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání v souladu s ust. § 212 věta prvá a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobce je důvodné.

5. Pokud se jedná o skutková zjištění, okresní soud ve smyslu ust. § 132 o. s. ř. dospěl ke správnému závěru potud, že mezi účastníky byla dne datum ústně uzavřena smlouva o dílo, na základě níž se žalobce dohodl s žalovanou na tom, že žalovaná je povinna dodat žalobci Anonymizováno. Současně byl mezi smluvními stranami ujednán termín dodání zboží v řádech maximálně jednotek měsíců. Cena byla sjednána v částce 353.400 Kč, přičemž žalovaná vystavila žalobci dne 20. 2. 2022 fakturu č. Anonymizováno znějící na sjednanou cenu díla, splatnou dne 20. 3. 2022, kterou žalobce uhradil platbou dne 6. 6. 2022. (srov. nesporná tvrzení účastníků, faktura č. Anonymizováno výpis z účtu žalované č. Anonymizováno). Dopisem ze dne 28. 5. 2025 adresovaným žalované žalobce od smlouvy odstoupil pro podstatné porušení smlouvy spočívající v nedodání Anonymizováno a současně vyzval žalovanou k vrácení obdržené částky 353.400 Kč, a to do 30. 5. 2025, a to aniž by ji před tím vyzval ke splnění sjednaného závazku (srov. odstoupení od smlouvy ze dne 28. 5. 2025 a odpověď žalované ze dne 30. 5. 2025).

6. Na daném místě však odvolací soud nesouhlasí se závěrem okresního soudu ve vztahu k prokázání předání předmětu díla, když tomuto nesvědčí žádný z provedených důkazů a tento skutkový závěr okresní soud (jak vyplývá z odůvodnění jeho rozhodnutí pod č. 29 – 30) učinil pouze na podkladě obecné úvahy o chování stran v běžném obchodním styku, kdy k úhradě ceny dojde zpravidla v návaznosti na faktické poskytnutí protiplnění a kdy v daném případě prodlení s úhradou přibližně dva měsíce po splatnosti odvozoval od snahy účastníků poskytnout si plnění navzájem a od okolnosti, že žalobce poskytnutí plnění dále až do května 2025 nijak neurgoval.

7. Na podkladě takovéto úvahy ovšem nelze činit žádných skutkových závěrů a naopak je nutno vycházet ze skutečnosti, což ostatně okresní soud sám nejprve v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl (aniž by dále tuto skutečnost jakkoliv akcentoval), a sice, že žalovaná, přestože byla u prvního jednání (před koncentrací řízení) poučena k doplnění tvrzení a označení důkazů k tomu, že žalobci předmět smlouvy řádně a včas předala, uvedla, že vzhledem k tříletému časovému odstupu nedisponuje důkazy, že zboží bylo vyrobeno a předáno žalobci. Je tedy nutno uzavřít, že v projednávané věci žalovaná, kterou v tomto směru tížilo břemeno důkazní, předání předmětu díla žalobci neprokázala.

8. Podle § 2586 odst. 1 o. z. se smlouvou o dílo zhotovitel zavazuje provést na svůj náklad a nebezpečí pro objednatele dílo a objednatel se zavazuje dílo převzít a zaplatit cenu.

9. Podle § 1911 o. z., mají-li si strany navzájem plnit zároveň, může splnění požadovat jen ta strana, která sama dluh již splnila, nebo je ochotna a schopna splnit dluh současně s druhou stranou.

10. Podle § 1912 odst. 1 o. z., kdo má plnit při vzájemném plnění napřed, může své plnění odepřít až do té doby, kdy mu bude vzájemné plnění poskytnuto nebo zajištěno; to však jen tehdy, je-li plnění druhé strany ohroženo okolnostmi, které u ní nastaly, které mu nebyly a neměly být známy, když smlouvu uzavřel.

11. Podle § 2593 o. z. objednatel má právo kontrolovat provádění díla. Zjistí-li, že zhotovitel porušuje svou povinnost, může požadovat, aby zhotovitel zajistil nápravu a prováděl dílo řádným způsobem. Neučiní-li tak zhotovitel ani v přiměřené době, může objednatel odstoupit od smlouvy, vedl-li by postup zhotovitele nepochybně k podstatnému porušení smlouvy.

12. Podle § 2002 odst. 1 o. z., poruší-li strana smlouvu podstatným způsobem, může druhá strana bez zbytečného odkladu od smlouvy odstoupit. Podstatné je takové porušení povinnosti, o němž strana porušující smlouvu již při uzavření smlouvy věděla nebo musela vědět, že by druhá strana smlouvu neuzavřela, pokud by toto porušení předvídala; v ostatních případech se má za to, že porušení podstatné není. Podle odst. 2 strana může od smlouvy odstoupit bez zbytečného odkladu poté, co z chování druhé strany nepochybně vyplyne, že poruší smlouvu podstatným způsobem, a nedá-li na výzvu oprávněné strany přiměřenou jistotu.

13. Podle § 1977 o. z., poruší-li strana prodlením svou smluvní povinnost podstatným způsobem, může druhá strana od smlouvy odstoupit, pokud to prodlévajícímu oznámí bez zbytečného odkladu poté, co se o prodlení dozvěděla.

14. Podle § 1978 odst. 1 o. z., zakládá-li prodlení jedné ze smluvních stran nepodstatné porušení její smluvní povinnosti, může druhá strana od smlouvy odstoupit poté, co prodlévající strana svoji povinnost nesplní ani v dodatečné přiměřené lhůtě, kterou jí druhá strana poskytla výslovně nebo mlčky. Podle odst. 2, oznámí-li věřitel dlužníkovi, že mu určuje dodatečnou lhůtu k plnění a že mu ji již neprodlouží, platí, že marným uplynutím této lhůty od smlouvy odstoupil.

15. Podle § 1979 o. z., poskytl-li věřitel dlužníku nepřiměřeně krátkou dodatečnou lhůtu k plnění a odstoupí-li od smlouvy po jejím uplynutí, nastávají účinky odstoupení teprve po marném uplynutí doby, která měla být dlužníku poskytnuta jako přiměřená. To platí i tehdy, odstoupil-li věřitel od smlouvy, aniž byl dlužníkovi dodatečnou lhůtu k plnění poskytl.

16. Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR pak vyplývá, že při podstatném prodlení dlužníka záleží na věřiteli, zda od smlouvy odstoupí za podmínek pro podstatné prodlení (§ 1977 o. z.), nebo pro nepodstatné prodlení (§ 1978 a 1979 o. z.). Marným uplynutím lhůty bez zbytečného odkladu podle § 1977 o. z. věřitel ztrácí možnost odstoupit od smlouvy za podmínek pro podstatné prodlení. Pokud prodlení dlužníka stále trvá, může věřitel i nadále od smlouvy odstoupit za podmínek pro nepodstatné prodlení. Oznámí-li v takovém případě dlužníku, že odstupuje od smlouvy, aniž mu předtím poskytl dodatečnou lhůtu ke splnění, účinky odstoupení od smlouvy nastanou teprve po marném uplynutí přiměřené dodatečné lhůty, která měla být dlužníku poskytnuta ke splnění povinnosti. Její běh počíná okamžikem, kdy se odstoupení dostalo do dispoziční sféry dlužníka.

17. Pokud se jedná o právní hodnocení, je třeba s přihlédnutím ke shora uvedenému skutkovému stavu a citovaným zákonným ustanovením v projednávané věci uzavřít, že mezi účastníky byla dne datum platně uzavřena smlouva o dílo v souladu s § 2586 a násl. o. z., kdy žalovaná se zavázala v řádu několika jednotek měsíců vyrobit a předat žalobci Anonymizováno. Cena díla byla sjednána ve výši 353.400 Kč a žalobce ji uhradil žalované dne 6. 6. 2022. S ohledem na skutečnost, že žalovaná nedodala žalobci předmět a díla řádně a včas, žalobce odstoupil od předmětné smlouvy, a to dopisem ze dne 28. 5. 2025, který byl žalované doručen nejpozději dne 30. 5. 2025 (srov. její odpověď na podání žalobce z uvedeného dne).

18. Byť včasné nedodání předmětu díla by bylo lze v daném případě hodnotit jako podstatné porušení smlouvy následkem prodlení, je nutno uvést, že žalobce neodstoupil od předmětné smlouvy o dílo ve lhůtě bez zbytečného odkladu (§1977 o. z.), když k prodlení žalované došlo nejpozději v druhé polovině roku 2022 (poté, co nedodala předmět díla v rámci několika jednotek měsíců) a on tak učinil až dne 28. 5. 2025.

19. Na druhé straně však prodlení žalované s dodáním předmětu díla stále trvá. V takovémto případě, kdy žalobce odstoupil od smlouvy o dílo, aniž by zároveň žalované poskytl lhůtu k dodatečnému splnění závazku, účinky odstoupení od smlouvy nastanou, ve světle shora uvedené judikatury, jako v případě nepodstatného porušení smlouvy následkem prodlení, které zůstávají žalobci zachovány (§§ 1978 a 1979 o. z.), a to teprve po marném uplynutí přiměřené dodatečné lhůty, která měla být dlužníku (žalované) poskytnuta ke splnění povinnosti. Za situace, kdy žalované bylo odstoupení od smlouvy doručeno nejpozději dne 30. 5. 2025, odvolací soud uzavírá, že takováto přiměřená doba k dodatečnému splnění závazku ze smlouvy (s ohledem na původně sjednaný termín zhotovení a předání díla) měla činit jednotky měsíců, a její konec lze stanovit do 9. 9. 2025, kdy jejím marným uplynutím odstoupení od smlouvy nabylo účinků. Žalovaná pak dle výzvy k vrácení zaplacené ceny plnění jakožto bezdůvodného obohacení (obsažené v odstoupení od smlouvy) měla povinnost následující den předmětné peněžité plnění žalobci vrátit a od 11. 9. 2025 je tak v prodlení (§ 1958 odst. 2 o. z., § 1968 o. z.). Žalobci tak svědčí nárok na vrácení žalobou požadované částky spolu paušálními náklady spojenými s uplatněním pohledávky a se zákonným úrokem z prodlení běžícím od 11. 9. 2025 do zaplacení) (srov. ust. (§ 1970 o. z., § 1972 o. z. a ust. § 2 odst. 1, § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.).

20. S ohledem na výše uvedené odvolací soud proto rozsudek okresního soudu v odstavci I. výroku ohledně zaplacení částky 353.400 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,50 % p. a. z této částky za dobu od 11. 9. 2025 do zaplacení a náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 1.200 Kč ve smyslu ust. § 220 písm. a) o. s. ř. změnil tak, že žalovaná je povinna tyto částky zaplatit žalobci a ve zbývající části byl rozsudek okresního soudu jako věcně správný potvrzen (§ 219 o. s. ř.).

21. O náhradě nákladů řízení před okresním soudem a v odvolacím řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 224 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s ust. § 142 odst. 3 o. s. ř., když žalobce byl ve věci neúspěšný pouze v nepatrné části, a proto mu náleží plná náhrada nákladů řízení.

22. Náklady prvostupňového řízení žalobce tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 14.136 Kč a odměna a hotové výdaje jeho právního zástupce. Tento před soudem prvního stupně učinil celkem 6 účelně vynaložených úkonů právní služby, za něž náleží odměna (vypočtená z tarifní hodnoty sporu ve výši 353.400 Kč dle § 8 odst. 1 vyhl. č. 177/1996, advokátního tarifu) á 9.740 Kč, celkem 58.440 Kč, za přípravu a převzetí věci, sepis předžalobní výzvy, sepis žaloby, účast u soudního jednání ve dnech 1. 12. 2025 a 7. 1. 2026, sepis vyjádření ve věci samé ze dne 11. 12. 2025, to vše dle ust. § 7, bod 6 a § 11 odst. 1 písm. a), d), g) advokátního tarifu. Hotové výdaje jsou určeny paušální částkou 450 Kč ke každému úkonu právní služby, tj. 6x 450 Kč dle § 13 odst. 1, 3 advokátního tarifu, tj. 2.700 Kč. Odměna za poskytnuté úkony právní služby a hotové náklady zástupce žalobkyně tak celkem představuje částku 61.140 Kč. S ohledem na skutečnost, že zástupce žalobce osvědčil, že je plátcem DPH, je k této částce je nutno připočíst částku 12.839,40 Kč odpovídající náhradě za 21% DPH. Náklady žalobce za řízení před soudem prvního stupně tak činí částku 88.115,40 Kč. Tyto náklady je žalovaná povinna zaplatit na účet právního zástupce žalobce ve smyslu ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.

23. Pokud žalobce požadoval rovněž odměnu advokáta a paušální náhradu hotových výdajů za úkon vyjádření ze dne 21. 8. 2025, tento úkon nelze hodnotit jako účelně vynaložený, když jeho obsahem je (v reakci na podaný odpor žalované) pouze lakonické zopakování jeho tvrzení, že k předání předmětu díla nedošlo. Nárok na odměnu advokáta a jeho paušální hotové výdaje proto za tento úkon nemohl vzniknout.

24. Účelně vynaložené náklady žalobce na odvolací řízení se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 17.670 Kč, z odměny za zastupování žalobce advokátem a z jeho hotových výdajů, včetně cestovného a náhrady za promeškaný čas. Právní zástupce žalobce v odvolacím řízení učinil 2 úkony právní služby, a sice sepis odvolání ze dne 17. 2. 2026 a účast u jednání odvolacího soudu ze dne 20. 7. 2026 za něž náleží odměna (dle § 7 bod 6, § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. d) a g) advokátního tarifu) ve výši 2x 9.740 Kč, celkem 19.480 Kč (vypočtené z paušální tarifní hodnoty 353.400 Kč). Hotové výdaje odpovídají paušální částce 2x 450 Kč, celkem 900 Kč (dle § 13 odst. 1, 3 advokátního tarifu. Dále jsou náklady odvolacího řízení tvořené cestovným advokáta za cestu k jednání odvolacího soudu dne 20. 7. 2026, tj. adresa a zpět ve výši 1.492 Kč (jízda vozidlem Anonymizováno, RZ SPZ, při ujetí 172 km, spotřebě 8 l benzinu 95 okt na 100 km, vyhláškové ceně 34,70 Kč Kč/l a amortizaci 5,90 Kč na 1 km dle vyhl. č. 573/2025 Sb.) a náhradou za ztrátu času stráveného cestou k jednání a zpět za celkem 6 zameškaných půlhodin á 150 Kč, tj. 900 Kč. Protože zástupce žalobce prokázal, že je plátcem daně z přidané hodnoty, je nutno výslednou částku odměny za zastupování, paušálních hotových výdajů, cestovného a náhrady za ztrátu času (celkem hodnota Kč) navýšit o náhradu za 21% DPH, tj. o částku 4.782 Kč. Celkem pak činí náklady žalobce za odvolací řízení 45.224 Kč, kdy žalovaná je povinna zaplatit žalobci tuto částku na účet jeho právního zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

Proti tomuto rozsudku je možno podat dovolání, jestliže toto rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak, a to do dvou měsíců od doručení tohoto usnesení, prostřednictvím okresního soudu, k Nejvyššímu soudu České republiky.