OSVS 10 C 131/2025-37

ROZSUDEK ⟪LB:lb_001⟫ JMÉNEM REPUBLIKY ⟪LB:lb_002⟫ Okresní soud ve Vsetíně rozhodl soudkyní JUDr. Pavlínou Malůšovou ve věci ⟪LB:lb_003⟫ žalobce: Jméno žalobce, IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A ⟪LB:lb_004⟫ proti ⟪LB:lb_005⟫ žalované: Jméno žalované, IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B ⟪LB:lb_006⟫ o zaplacení 353 400 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal zaplacení částky 353 400 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % z částky 353 400 Kč od 31. 5. 2025 do zaplacení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení v částce 64 527 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalované.

1. Žalobce se žalobou podanou dne 2. 6. 2025 domáhal vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci částku 353 400 Kč s příslušenstvím a náklady spojenými s uplatněním pohledávky. Žaloba byla odůvodněna tím, že s žalovanou ústně uzavřel v únoru roku 2022 smlouvu, na základě které se žalovaná zavázala dodat žalobci 19 ks regálových skříní pro archivaci spisů, a žalobce se za to zavázal zaplatit částku ve výši 353 400 Kč (dále též „smlouva“). Na tuto částku byla žalovanou žalobci dne 20. 2. 2022 vystavena faktura č. Anonymizováno se splatností dne 30. 3. 2022. Žalobce tuto částku uhradil již v předstihu před plněním ze strany žalovaného dne 3. 6. 2022 na bankovní účet žalovaného, č. ú. č. účtu. Předmět plnění však ze strany žalovaného do dnešního dne nebyl dodán, a to ani částečně. V důsledku podstatného porušení smlouvy, ke kterému došlo prodlením žalovaného, se žalobce rozhodl od smlouvy odstoupit na základě § 2002 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a to dne 28. 5. 2025, kdy zároveň vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky představující bezdůvodné obohacení ve výši 353 400 Kč, nejpozději do 30. 5. 2025. Žalovaný však ničeho neuhradil. Předžalobní upomínka byla zaslána méně než 7 dnů před podáním žaloby z důvodu potencionálně hrozícího promlčení pohledávky.

2. Proti vydanému elektronickému platebnímu rozkazu podal žalovaný řádně a včas odpor, v němž uvedl, že mezi účastníky byla uzavřena ústní kupní smlouva v roce 2022. Žalovaná vystavila dne 20. 2. 2022 fakturu, splatnou dne 30. 3. 2022, s dopravou sjednanou „odběratel“. Zboží bylo připraveno k převzetí a kupující si jej převzal, čímž byla povinnost dodat zboží naplněna. Kupní cena byla uhrazena až dne 6. 6. 2022, po sjednané splatnosti. Protože předmět smlouvy byl dodán a převzat, není důvod pro odstoupení od smlouvy. Tvrzení o bezdůvodném obohacení je neopodstatněné, neboť kupní cena byla žalobcem přijata v souladu s platným obchodním vztahem a šlo o plnění na základě platné smluvní povinnosti, což nikterak nelze kvalifikovat jako bezdůvodné obohacení. Navrhla proto zamítnutí žaloby.

3. Následně žalovaná upravila svá tvrzení v tom smyslu, že byla mezi účastníky uzavřena smlouva o dílo. Žalovaná provedla dílo řádně a včas. Žalobce dílo převzal bez jakýchkoli výhrad. Uhrazením ceny dne 6. 6. 2022 byl smluvní vztah zcela vypořádán. První existenci vad žalobce tvrdil až téměř tři roky po převzetí a zaplacení díla. Nebylo uplatněno jediné tvrzení o vadě v zákonné lhůtě. Odstoupení od smlouvy bylo učiněno po zániku práv z vad a právo odstoupit v době jeho uplatnění již neexistovalo. Závazek podle žalované zanikl dne 6. 6. 2022 uhrazením ceny díla.

4. Ve věci byly provedeny následující důkazy:

5. Z výpisu z obchodního rejstříku žalované bylo zjištěno, že žalovaná zahájila podnikatelskou činnost dnem datum.

6. Z faktury č. 2022/01 vystavené žalovanou dne 20. 2. 2022 bylo zjištěno, že žalobci byla účtována regálová skříň pro archivaci spisů v množství 19 ks za celkovou cenu 353 400 Kč s datem splatnosti 30. 3. 2022. Způsob dopravy byl sjednán odběratelem.

7. Z potvrzení o provedení transakce bylo zjištěno, že žalobce ze svého účtu odeslal na účet žalované č. č. účtu dne 3. 6. 2022 částku 353 400 Kč.

8. Z výpisu z účtu žalované č. Anonymizováno bylo zjištěno, že dne 6. 6. 2022 byla připsána částka 353 400 Kč jako úhrada faktury žalobcem.

9. Z dopisu žalobce adresovaného dne 28. 5. 2025 žalované bylo zjištěno, že žalobce od smlouvy odstoupil pro podstatné porušení smlouvy spočívající v nedodání 19 ks regálových skříní. Současně vyzval žalovanou k vrácení obdržené částky 353 400 Kč do 30. 5. 2025.

10. Účastníci u prvního jednání ve věci učinili nesporným, že mezi nimi byla dne 15. února 2022 ústně uzavřena smlouva o dílo, na základě níž se žalobce dohodl s žalovaným na tom, že žalovaný je povinen dodat žalobci 19 kusů regálových skříní na archivaci spisu tak, jak je uvedeno na faktuře. Cena byla sjednána v částce 353 400 Kč, která byla vyúčtována fakturou. Současně byl mezi smluvními stranami ujednán přibližný termín dodání zboží v řádech maximálně jednotek měsíců, přesný termín určen nebyl. Po oznámení žalované, že jsou výrobky hotové, byl žalobce povinen si je odvézt ze sídla žalované, které bylo v roce Anonymizováno ve adresa v areálu Anonymizováno.

11. Žalobce na výzvu soudu k doplnění tvrzení a označení důkazů k tomu, že od smlouvy odstoupil bez odkladně po porušení smlouvy žalované a že žalovanou vyzýval ke splnění závazku, uvedl, že se jednalo o trvající prodlení žalovaného, kdy trváním tohoto prodlení se zvyšovala závažnost porušení. Žalobce byl tedy oprávněn odstoupit od smlouvy po celou dobu trvání prodlení, když k promlčení závazku nedošlo. Žalobce prodlužoval žalované lhůtu k dodatečnému splnění závazku, protože se znali 30 let, nicméně těsně před promlčením dluhu již situaci musel řešit odstoupením od smlouvy a domáháním se nároků ze zrušené smlouvy.

12. V poskytnuté lhůtě svá tvrzení ještě doplnil o tvrzení, že žalobce dne 28. 5. 2025 zaslal žalované písemné odstoupení od smlouvy pro podstatné prodlení. Jelikož z reakce žalované dne 30. 5. 2025 bylo zřejmé, že závazky nesplní, byla před uplynutím tříleté promlčecí doby podána dne 2. 6. 2025 žaloba. K odstoupení od smlouvy došlo nejpozději marným uplynutím přiměřené lhůty pro dodatečné splnění závazku dne 11. 6. 2025. Argumentace žalobce je postavena zejména na rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2024, sp. zn. 31 Cdo 3823/2023.

13. Žalovaná byla soudem vyzvána k doplnění tvrzení a označení důkazů k tomu, že žalobci předmět smlouvy řádně a včas dodala. Žalovaná reagovala, že vzhledem k tříletému časovému odstupu nedisponuje listinami, že zboží bylo vyrobeno a předáno žalobci. Následně doplnila, že neexistovalo a netrvalo žádné prodlení žalované, když smluvní závazek zanikl splněním již v roce 2022 a odstoupení od smlouvy je tudíž nemožné. Poukázala na skutečnost, že žalovaný za dobu téměř tří let nevznesl žádnou výtku. O trvající prodlení se nemůže jednat, když prodlení ani nevzniklo. Smluvní vztah byl fakticky i právně ukončen.

14. Návrh žalované na provedení důkazu fakturou č. Anonymizováno ze dne datum a fakturou č. Anonymizováno ze dne datum byl zamítnut, neboť tyto důkazní návrhy byly předloženy až v podání ze dne 5. 1. 2026. U prvního jednání dne 1. 12. 2025 byla žalobci poskytnuta desetidenní lhůta k doplnění tvrzení a označení důkazů, kterou žalobce využil a na kterou žalovaný reagoval podáním ze dne 29. 12. 2025. Z obsahu podání ze dne 5. 1. 2026 plyne, že se nejedná o důkazní návrhy, které žalovaná nemohla bez své viny uplatnit již dříve, a proto v souladu se zásadou koncentrace řízení tyto důkazy připuštěny k provedení nebyly.

15. Na základě zjištění učiněných z předložených listin a z nesporných tvrzení účastníků, která vzal za svá, dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé:

16. Žalobce a žalovaná dne 15. 2. 2022 uzavřeli smlouvu o dílo, na základě které se žalovaná zavázala dodat žalobci 19 ks regálových skříní na archivaci spisů za cenu 353 400 Kč. Termín dodání nebyl s ohledem na dobré vztahy účastníků sjednán konkrétním datem, nicméně z ujednání vyplynul termín zhotovení a předání v řádu maximálně jednotek měsíců od uzavření smlouvy. Místo dodání zboží bylo sjednáno v tehdejším sídle žalované ve adresa, kde si měl žalobce zboží po obdržení informace o jeho zhotovení vyzvednout. Jelikož se účastníci znali 30 let, smlouva byla uzavřena pouze v ústní formě. Žalovaná vystavila dne 20. 2. 2022 žalobci fakturu znějící na částku 353 400 Kč splatnou dne 30. 3. 2022. Uvedenou částku zaslal žalobce žalované dne 3. 6. 2022 a na účet žalované byla připsána dne 6. 6. 2022. Žalobce zaslal žalované dne 28. 5. 2025 odstoupení od smlouvy s výzvou k vrácení částky 353 400 Kč, aniž by ji vyzýval ke splnění sjednaného závazku, přičemž v mezidobí let 2022 až 2025 žalobce žalovanou ani jednou žádným způsobem neurgoval k plnění ze smlouvy.

17. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce na základě těchto zákonných ustanovení:

18. Podle § 1725 o. z. smlouva je uzavřena, jakmile si strany ujednaly její obsah. V mezích právního řádu je stranám ponecháno na vůli svobodně si smlouvu ujednat a určit její obsah.

19. Podle § 2586 odst. 1 o. z. se smlouvou o dílo zhotovitel zavazuje provést na svůj náklad a nebezpečí pro objednatele dílo a objednatel se zavazuje dílo převzít a zaplatit cenu.

20. Podle § 1911 o. z. mají-li si strany navzájem plnit zároveň, může splnění požadovat jen ta strana, která sama dluh již splnila, nebo je ochotna a schopna splnit dluh současně s druhou stranou.

21. Podle § 1912 odst. 1 o. z. kdo má plnit při vzájemném plnění napřed, může své plnění odepřít až do té doby, kdy mu bude vzájemné plnění poskytnuto nebo zajištěno; to však jen tehdy, je-li plnění druhé strany ohroženo okolnostmi, které u ní nastaly, které mu nebyly a neměly být známy, když smlouvu uzavřel.

22. Podle § 2593 o. z. objednatel má právo kontrolovat provádění díla. Zjistí-li, že zhotovitel porušuje svou povinnost, může požadovat, aby zhotovitel zajistil nápravu a prováděl dílo řádným způsobem. Neučiní-li tak zhotovitel ani v přiměřené době, může objednatel odstoupit od smlouvy, vedl-li by postup zhotovitele nepochybně k podstatnému porušení smlouvy.

23. Podle § 2002 odst. 1 o. z. poruší-li strana smlouvu podstatným způsobem, může druhá strana bez zbytečného odkladu od smlouvy odstoupit. Podstatné je takové porušení povinnosti, o němž strana porušující smlouvu již při uzavření smlouvy věděla nebo musela vědět, že by druhá strana smlouvu neuzavřela, pokud by toto porušení předvídala; v ostatních případech se má za to, že porušení podstatné není. Podle odst. 2 strana může od smlouvy odstoupit bez zbytečného odkladu poté, co z chování druhé strany nepochybně vyplyne, že poruší smlouvu podstatným způsobem, a nedá-li na výzvu oprávněné strany přiměřenou jistotu.

24. Podle § 1977 o. z. poruší-li strana prodlením svou smluvní povinnost podstatným způsobem, může druhá strana od smlouvy odstoupit, pokud to prodlévajícímu oznámí bez zbytečného odkladu poté, co se o prodlení dozvěděla.

25. Podle § 1978 odst. 1 o. z. zakládá-li prodlení jedné ze smluvních stran nepodstatné porušení její smluvní povinnosti, může druhá strana od smlouvy odstoupit poté, co prodlévající strana svoji povinnost nesplní ani v dodatečné přiměřené lhůtě, kterou jí druhá strana poskytla výslovně nebo mlčky. Podle odst. 2 oznámí-li věřitel dlužníkovi, že mu určuje dodatečnou lhůtu k plnění a že mu ji již neprodlouží, platí, že marným uplynutím této lhůty od smlouvy odstoupil.

26. Podle § 1979 poskytl-li věřitel dlužníku nepřiměřeně krátkou dodatečnou lhůtu k plnění a odstoupí-li od smlouvy po jejím uplynutí, nastávají účinky odstoupení teprve po marném uplynutí doby, která měla být dlužníku poskytnuta jako přiměřená. To platí i tehdy, odstoupil-li věřitel od smlouvy, aniž byl dlužníkovi dodatečnou lhůtu k plnění poskytl.

27. Soud provedené důkazy hodnotil podle § 132 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), tedy každý důkaz zvlášť a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž rovněž vzal v úvahu vše, co v řízení vyšlo najevo, včetně toho, co uvedli účastníci. Soud dospěl k právnímu závěru, že mezi žalobcem jako objednatelem a žalovanou jako zhotovitelem byla dne 15. 2. 2022 uzavřena smlouva o dílo v souladu s § 2586 a násl. o. z., na kterou zákon neklade požadavek písemné formy. Smlouva byla uzavřena platně. Soud vycházel z toho, že smlouva o dílo je typickým oboustranně zavazujícím závazkem vyznačujícím se vzájemností práv a povinností obou stran. Účelem závazku jedné strany je dosáhnout protiplnění od strany druhé. Každá strana je zároveň v postavení dlužníka a věřitele, neboť má vůči druhé straně jednak povinnost plnit, jednak má právo plnění od druhé strany požadovat.

28. Smluvními stranami nebyl sjednán čas plnění konkrétním datem, avšak nesporným tvrzením účastníků bylo postaveno na jisto, že k dodání a převzetí díla mělo dojít v řádu maximálně jednotek měsíců po uzavření smlouvy. Rovněž nebylo pochyb o tom, že žalobce uhradil na účet žalované cenu díla ve výši 353 400 Kč, a to dne 6. 6. 2022, přičemž splatnost vystavené faktury nastala dne 30. 3. 2022. Povinnost žalobce zaplatit cenu a povinnost žalované dílo provést a předat (včetně povinnosti žalobce dílo následně převzít) jsou vzájemně provázány (§ 2586 odst. 1 o. z.). Soud vzal v úvahu praxi v běžném obchodním styku, kde je z ekonomického hlediska typické a žádoucí, že k úhradě ceny dojde zpravidla v návaznosti na faktické poskytnutí protiplnění. Ze skutkového stavu vyplynula logická časová posloupnost, podle níž žalovaná pět dní po ústním uzavření smlouvy vystavila fakturu s datem splatnosti na konci března 2022. S ohledem na všechny okolnosti bylo možné dovodit, že žalovaná v souladu s dohodnutými podmínkami dílo v řádu měsíců skutečně zhotovila a předala žalobci, za což jí žalobce na začátku června 2022 zaplatil cenu v plné výši. Prodlení s úhradou přibližně dva měsíce po splatnosti lze vysvětlit právě snahou účastníků poskytnout si plnění navzájem. Z čísla vystavené faktury lze usuzovat, že se jednalo o první zakázku žalované. Za situace, kdy měli v tu dobu účastníci dlouhodobě dobré osobní vztahy, čemuž odpovídá i uzavření smlouvy a sjednání veškerých podmínek v ústní formě, soud považoval za věrohodné, že účastníci nekladli důraz ani na formální potvrzování převzetí díla (dodací list, předávací protokol apod.). Absence písemného potvrzení o převzetí proto sama o sobě nevylučuje, že k převzetí díla žalobcem fakticky došlo. Soud proto shledal, že smluvní strany své povinnosti vyplývající z uzavřené smlouvy o dílo splnily.

29. Podporuje to i zjištění soudu, že za celou dobu trvání závazku i v navazujícím období až do května 2025 žalobce žádným způsobem žalovanou nevyzýval k plnění či předání díla, neurgoval termín dodání, neuplatňoval práva z vad, a tedy nereagoval způsobem, který by odpovídal situaci, kdy byla z jeho strany uhrazena poměrně vysoká částka 353 400 Kč a po dobu tří let nemělo být poskytnuto očekávané a sjednané protiplnění. Při standardním hodnocení věrohodnosti tvrzení je takové chování kontrahenta výrazně nepravděpodobné. Z hlediska běžného chodu věcí, kdy žalobce vykonává funkci Anonymizováno a objedná si u žalované 19 regálových skříní pro archivaci svých spisů, lze dovodit, že takto činí patrně z důvodu reálné potřeby pro zajištění vybavení prostor nezbytných pro svou činnost. Tím převažuje značná pochybnost nad jakoukoli mírou pravděpodobnosti, že by osoba práva znalá setrvala téměř tři roky v nečinnosti bez jediné výzvy a nevyžadovala od žalované zhotovení nezanedbatelného množství regálů potřebných pro výkon jeho profese, obzvlášť byla-li za ně již zaplacena nemalá suma peněz, a to vše při plné vědomosti o prodlení žalované se splněním její části závazku. Nebylo využito ani oprávnění podle § 2953 o. z. upravující možné řešení při zjištění porušení povinností zhotovitelem. Výzva k plnění ze smlouvy dokonce ani nepředcházela samotnému odstoupení od smlouvy, v níž žalobce rovnou požadoval vrácení peněz. Tento postup se jeví spíš jako následek zhoršení osobních vztahů kontrahentů. Všechny tyto úvahy vedly soud k vyhodnocení uvedených nepřímých důkazů tak, že žalovaná kompletní dílo na sjednaném místě připravila k vyzvednutí a žalobce si jej zde převzal v souladu se smluvními ujednáními.

30. Žalobce nepředložil přesvědčivé důkazy podporující tvrzení o nedodání díla s odůvodněním, že nemůže prokázat negativní skutečnost a omezil svá tvrzení pouze na okolnosti odstoupení od smlouvy. Přestože v rámci přenesení důkazního břemene nebyl předložen listinný důkaz o předání a následném převzetí díla žalobcem, soud přisvědčil skutkové verzi žalované, neboť tomu nasvědčuje souhrn řady nepřímých důkazů. Do logicky souvisejícího řetězce zahrnul povahu synallagmatického závazku, časovou návaznost úhrady na sjednané plnění, dlouholeté bezproblémové vztahy stran a absenci jakékoli urgence či výzvy k plnění ze strany žalobce po dobu tří let. Za této situace soud pokládá za vysoce nepravděpodobné, že by žalobce uhradil sjednanou cenu, a po takto dlouhou dobu se nijak nedomáhal předání předmětu díla a vyčkával na konec promlčecí lhůty, aby od smlouvy odstoupil. Proto soud uzavřel, že sjednané dílo bylo provedeno ve smyslu § 2604 občanského zákoníku, tj. žalovanou dokončeno a předáno a žalobcem převzato. V důsledku toho byl smluvní závazek zcela splněn ve smyslu § 2604 a 2586 odst. 1 o. z., čímž došlo k zániku závazku, jak to má na mysli obecné ustanovení § 1908 odst. 1 o. z., a je tudíž nepochybně vyloučeno následné odstoupení od smlouvy, a to jak pro podstatné porušení smlouvy (§ 2002 o. z.), tak pro porušením smluvní povinnosti prodlením podstatným (§ 1977 o. z.) i nepodstatným (§ 1978 o. z.). Bylo tudíž bezpředmětné se zabývat argumentací žalobce o splnění podmínek pro odstoupení od smlouvy. Soud proto na závěr konstatuje, že k bezdůvodnému obohacení žalobce nedošlo a žaloba na vrácení uhrazené částky 353 400 Kč s příslušenstvím není ani v části důvodná. Nezbylo proto, než žalovaný nárok výrokem I. v plném rozsahu zamítnout.

31. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 64 527 Kč. Náklady řízení sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 353 400 Kč sestávající z částky 9 740 Kč za každý z pěti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 písm. a), d), g) a. t. včetně pěti paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. Jelikož právní zástupce účtoval za každý úkon pouze částku 9 700 Kč a paušální náhradu výdajů pouze po 300 Kč, byla mu přiznána náhrada těchto nákladů jen v požadované výši (48 500 Kč + 1 500 Kč). Dále byla přiznána náhrada za náklady vynaložené v souvislosti s dvěma cestami realizovanými k jednání dne datum a datum za 2 × 715 ujetých km v souladu s § 13 a. t. ve výši 3 328 Kč, jak bylo vyúčtováno. (Za první cestu by dle vyhlášky č. 475/2024 Sb. náleželo 35,80 Kč za litr paliva a za druhou cestu dle vyhlášky č. 573/2025 Sb. za litr paliva 34,70 Kč, a to při průměrné spotřebě 6,5 l/100 km dle doloženého technického průkazu s tím, že náhrada za amortizaci vozidla vypočtená soudem na částku 8 366 Kč dle citovaných vyhlášek nebyla požadována). Právní zástupce je plátcem DPH, a proto byla částka odměny a náhrad navýšena o daň z přidané hodnoty ve výši 21 %.

32. Při výpočtu souhrnné částky náhrady nákladů řízení soud vycházel z toho, že právní zástupce žalované požadoval pouze mimosmluvní odměnu za 5 úkonů včetně paušální náhrady hotových výdajů a v rámci cestovného jen náhradu za pohonné hmoty, což představuje výslednou částku 64 527 Kč včetně DPH. Ve vyúčtování je sice v závěru uvedena celková výše nákladů řízení 74 718 Kč, tato však vychází z nesprávného matematického součtu (48 500 + 1 500 ≠ 59 000). S odkazem na stanovisko Ústavního soudu ze dne 5. 3. 2025, č. j. Pl. ÚS-st. 60/24-1 a usnesení Ústavního soudu ze dne 19. 10. 2010, č. j. I. ÚS 1147/10-1 soud respektoval dispozici právního zástupce žalovaného, který požadoval náhradu nákladů v menší míře, než na kterou mu vznikl dle a. t. nárok. Dle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalobce povinen zaplatit náhradu nákladů řízení v celkové výši 64 527 Kč k rukám právního zástupce žalovaného. Lhůtu k plnění soud stanovil třídenní na základě § 160 odst. 1 o.s.ř., když neshledal podmínky k jejímu prodloužení.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím Okresního soudu ve Vsetíně. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.