KSPL 14 Co 270/2024-26

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Pulkrábka, Ph.D. a soudců JUDr. Viktora Vaške a Mgr. Jany Boškové ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: ⟪LB:lb_002⟫ Jméno žalobkyně, IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky ⟪LB:lb_003⟫ proti ⟪LB:lb_004⟫ žalovanému: ⟪LB:lb_005⟫ Jméno žalovaného, IČO IČO žalovaného sídlem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_006⟫ o zaplacení 10 010 Kč s příslušenstvím ⟪LB:lb_007⟫ na základě odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Chebu ze dne 4. 10. 2024, č. j. 11 C 252/2024-17

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku II potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízeníAnonymizováno

1. Soud prvního stupně uložil žalovanému zaplatit žalobkyni příspěvek za vozidlo bez pojištění odpovědnosti z jeho provozu ve výši 10 010 Kč, 15% roční úroky z prodlení z něj od 13. 9. 2023 do zaplacení a náhradu nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč (výrok I) a nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 1 768 Kč (výrok II), do nichž nezahrnul náklady právního zastoupení při sepisu předžalobní upomínky ze dne 26. 1. 2024 s odůvodněním, že tato upomínka byla v situaci, kdy k dobrovolné úhradě příspěvku žalovaného již předtím mimosoudně vyzývala sama žalobkyně, neúčelná.

2. Žalobkyně se proti nákladovému výroku rozsudku odvolala, namítajíc, že výzva k plnění sepsaná a zaslaná advokátem má na dlužníky jiný psychologický efekt než výzva sepsaná a zaslaná pouze samotným věřitelem; mnozí dlužníci se totiž brání placení do doby, kdy zjistí, že pohledávka byla skutečně předána k vymáhání.

3. Žalovaný se k odvolání nevyjádřil.

4. Odvolání není důvodné.

5. Z obsahu spisu vyplývá, že žalobou podanou u soudu dne 2. 4. 2024 se žalobkyně domáhala vůči žalovanému zaplacení příspěvku ve výši 10 010 Kč s příslušenstvím z důvodu, že žalovaný byl v období od 9. 12. 2022 do 11. 5. 2023 vlastníkem a provozovatelem osobního automobilu reg. zn. SPZ, neměl však k němu uzavřenu smlouvu o pojištění odpovědnosti z jeho provozu. Podání žaloby předcházela výzva žalobkyně k úhradě příspěvku ze dne 29. 6. 2023, jíž byl žalovaný vyzván k jeho zaplacení do 60 dnů od jeho doručení (viz výzvu na č. l. 4a spisu). Jelikož žalovaný příspěvek ve stanovené lhůtě neuhradil, žalobkyně mu zaslala upomínku datovanou 4. 10. 2023, v níž ho vyzvala k úhradě v dodatečné lhůtě do 19. 10. 2023 (viz upomínku na č. l. 4b spisu). Příspěvek nebyl uhrazen ani v této lhůtě, a proto žalobkyně předala pohledávku k vymáhání společnosti právnická osoba., která přípisem ze dne 31. 10. 2023 jménem žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě do 15 dnů od doručení výzvy (viz výzvu na č. l. 4c spisu); přípis byl žalovanému doručen do datové schránky dne 10. 11. 2023 (viz doručenku na č. l. 4d spisu). Tatáž společnost vyzvala žalovaného k úhradě téhož příspěvku ještě dvakrát, a to přípisy ze dne 22. 11. 2023 (viz výzvu na č. l. 4e spisu) a ze dne 10. 1. 2024 (viz výzvu na č. l. 4f spisu). Naposledy – pošesté – byl žalovaný vyzván k úhradě příspěvku předžalobní upomínkou ze dne 26. 1. 2024, sepsanou zástupkyní žalobkyně a doručenou žalovanému do datové schránky dne 5. 2. 2024 (viz předžalobní upomínku na č. l. 4g spisu a doručenku na č. l. 4h spisu).

6. Žalobkyni lze přisvědčit v tom, že žalobce, který měl úspěch v řízení o splnění povinnosti, má vůči žalovanému podle § 142a odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení v zásadě jen tehdy, jestliže žalovanému nejméně sedm dnů před zahájením řízení zaslal výzvu k plnění. Má se tím zabránit zneužívání drobných pohledávek ke generování nákladů řízení ve sporech proti dlužníkům, kteří nemají v každou chvíli povědomost o svých pohledávkách a jsou překvapeni tím, že věřitel přikročil rovnou k soudnímu vymáhání pohledávky. Jelikož zaslání výzvy k plnění je předpokladem práva žalobce na náhradu nákladů řízení, pak náklady na sepis a zaslání výzvy tvoří součást nákladů řízení a spolu s ostatními náklady řízení jsou žalovanému ukládány k náhradě v rozhodnutí, jimž se řízení končí, podle § 151 odst. 1 o. s. ř. (viz Svoboda, K., Smolík, P., Levý, J., Doležílek, J. a kol.: Občanský soudní řád. Komentář. 3. vydání, C. H. Beck Praha 2021, str. 696, marg. č. 5).

7. I na náklady spojené se sepsáním a zasláním výzvy k plnění však dopadá kritérium účelnosti, vztažené k náhradě nákladů řízení a zakotvené v ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř.; náhradu těchto nákladů lze tudíž žalovanému uložit jen za podmínky, že byly potřebné k účelnému uplatňování práva. Účelně vynaloženými náklady jsou pouze takové náklady, které musela procesní strana nezbytně vynaložit, aby mohla u soudu řádně hájit své porušené nebo ohrožené subjektivní právo. Náklady, které nezbytné nebyly a bez jejichž vynaložení by procesní strana u soudu beztak ochrany svého ohroženého nebo porušeného subjektivního práva bez větších problémů docílila, za účelné považovat a protistraně k náhradě uložit nelze (viz nálezy Ústavního soudu ze dne 25. 7. 2012, sp. zn. I. ÚS 988/12, a ze dne 6. 2. 2015, sp. zn. I. ÚS 3768/14, nebo jeho usnesení ze dne 5. 11. 2015, sp. zn. III. ÚS 1859/15). Jak již bylo řečeno, sepis a zaslání výzvy k plnění je předpokladem práva žalobce na náhradu nákladů řízení; bez nich by žalobci toto právo přiznáno nebylo, a proto náklady na ně k účelně vynaloženým nákladům řízení patří.

8. Odvolací soud však neshledává důvod pro to, aby za účelně vynaložený náklad ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. bylo považováno více výzev k plnění než jedna. Účel požadavku na zaslání výzvy k plnění splní již výzva první – již jí je dlužník upozorněn na existenci splatného a neuhrazeného dluhu, a nesplní-li dluh ani poté, může věřitel bez dalšího přikročit k soudnímu vymáhání pohledávky. Zašle-li věřitel takových výzev více, lze jistě kvitovat jeho nadstandardní snahu vyřešit věc mimosoudně, o účelný náklad se však ani při nejlepší vůli nejedná, a to bez ohledu na to, zda a jaký „psychologický efekt“ má na dlužníka to, že některá z dalších výzev je již sepsána advokátem. Ze zákona nelze dovodit ani požadavek, aby výzva k plnění byla sepsána advokátem, odůvodňovaný tím, že jinak se dlužník nedozví, že věřitel bude zastoupen advokátem i v soudním řízení, a neuvědomí si „závažnost vzniklé situace“. Není sebemenších pochyb o tom, že řetězení výzev k plnění – v souzené věci jich žalovaný v době mezi zesplatněním pohledávky a podáním žaloby obdržel pět – se míjí s účelem institutu náhrady nákladů řízení a slouží jen k navyšování dlužné částky o další zbytečné náklady. S opačným názorem, formulovaným přímo ve vztahu k žalobkyni v usnesení odvolacího soudu ze dne 28. 5. 2020, sp. zn. 11 Co 110/2020, a v usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 14. 9. 2022, sp. zn. 25 Co 172/2022, se odvolací soud v senátu 14 Co – při respektu k rozhodování jiných jeho senátů a jiných odvolacích soudů – neztotožňuje.

9. V souzené věci byl žalovaný vyzván k plnění poprvé přípisem samotné žalobkyně ze dne 29. 6. 2023. Lze akceptovat, že tento přípis měl povahu výzvy podle § 4 odst. 7 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění do 31. 3. 2024, a nejedná se tedy o výzvu k plnění ve smyslu § 142a o. s. ř., nýbrž o právní jednání vyvolávající splatnost dluhu. Následně však, poté, co dluh na základě této výzvy dospěl, žalobkyně zaslala žalovanému upomínku ze dne 4. 10. 2023, v němž ho k úhradě – již splatného – dluhu vyzvala opětovně. Na možnost soudního vymáhání pohledávky byl pak žalovaný upozorněn ve výzvě společnosti právnická osoba. ze dne 31. 10. 2023. Již upomínky ze dnů 4. 10. 2023 a 31. 10. 2023 ve vzájemné spojitosti tedy měly povahu výzvy k plnění podle § 142a o. s. ř., a již v návaznosti na ně mohla žalobkyně podat žalobu. Následující dvě výzvy právnická osobaAnonymizováno ze dnů 22. 11. 2023 a 10. 1. 2024 a předžalobní upomínka advokátky ze dne 26. 1. 2024 byly již nadbytečné a k účelně vynaloženým nákladům řízení nepatří.

10. Závěr soudu prvního stupně, že předžalobní upomínka sepsaná zástupkyní žalobkyně a datovaná 26. 1. 2024 není účelně vynaloženým nákladem řízení ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř., je tedy správný. Proto odvolací soud napadené usnesení ve výroku II potvrdil. Náhradu jiných než v bodě D) žaloby a v bodě III. odvolání uvedených nákladů řízení žalobkyně nepožadovala.

11. Výrok o nákladech odvolacího řízení se opírá o § 142 odst. 1 a § 224 odst. 1 o. s. ř. a o skutečnost, že žalovanému, jenž by měl na jejich náhradu právo, v tomto řízení – podle obsahu spisu – náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.