MSPH 28 Co 78/2025-122

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Michaela Nipperta a soudkyň JUDr. Ivany Hesové a JUDr. Aleny Bílkové ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: Jméno žalobce, narozený dne datum bytem adresa zastoupený advokátkou tituly před jménem. Jméno advokátky A sídlem Adresa advokátky A ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: Jméno žalované., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátkou Jméno advokátky B sídlem Adresa advokátky B ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení 435 000 Kč s příslušenstvím ⟪LB:lb_005⟫ k odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 12. srpna 2024, č. j. 63C 239/2023-89,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náklady odvolacího řízení ve výši 25 434,20 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám advokátky Jméno advokátky B.

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu na zaplacení částky 435 000 Kč s příslušenstvím (výrok I.) a žalobci uložil zaplatit žalované náklady řízení ve výši 56 542,79 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám právní zástupkyně žalované (výrok II.).

2. Takto soud prvního stupně rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal zaplacení žalované částky s tvrzením, že s žalovanou dne 21. 4. 2023 uzavřel kupní smlouvu o prodeji motorového vozidla tov. zn. nazev, typ nazev, za kupní cenu 435 000 Kč, která byla uhrazena. Žalovaná ve smlouvě uvedla informaci o stavu karosérie vozidla jako odpovídající jeho stáří. Žalobce se pro následné technické problémy s vozidlem rozhodl využít služeb společnosti právnická osoba k prověření historie vozidla pomocí identifikačního čísla vozu (VIN). Dne 3. 9. 2023 si žalobce opatřil výpis a z něho zjistil, že vozidlo bylo počátkem roku 2022 v stát bouráno a pojišťovna stanovila výši škody na 25 591 EUR a vyhodnotila ji jako tzv. ekonomickou totální škodu. Informace o stavu karosérie byla v kupní smlouvě nepravdivá a jde o skrytou vadu, žalobce proto z vadného plnění uplatnil svá práva a dne 11. 9. 2023 žalované zaslal předžalobní výzvu, kterou odstoupil od smlouvy a vyzval k vrácení kupní ceny, což žalovaná odmítla s tím, že žalobce svá práva neuplatnil včas.

3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby a tvrdila, že v době prodeje vozidla historii vozu nezjišťovala a nedisponovala informací, kterou po ní žalobce dne 17. 4. 2024 a dne 18. 4. 2024 chtěl, když se zajímal o historii vozidla, včetně toho, zda bylo v minulosti bourané. Žalovaná tuto informaci neměla a žalobci k tomu poskytla před uzavřením kupní smlouvy VIN vozidla. Žalovaná nevěděla o tom, že v stát bylo vozidlo bouráno a zároveň žalovaná není podnikatelem v oblasti prodeje silničních vozidel a nemá tak povinnost takovou historii zjišťovat. Dále tvrdila, že koupila vozidlo na konci září 2022, užívala ho k podnikatelské činnosti a po tu dobu se neprojevily žádné známky rzi či jiné projevy, podle nichž by se dalo usuzovat, že vozidlo bylo v minulosti bouráno. Žalovaná namítala, že žalobce uplatnil práva z vadného plnění opožděně, když podle vlastního tvrzení se o skutečnostech odůvodňujících uplatnění práv z vadného plnění dozvěděl dne 3. 9. 2023 a žalované to oznámil až dne 11. 9. 2023, což nebylo učiněno bez zbytečného odkladu.

4. Soud prvního stupně provedl dokazování, zejména vyjádřením společnosti právnická osoba. a výpisem právnická osoba z historie vozidla VIN vygenerovaného dne 22. 9. 2023 a poskytnutého žalobcem. Zjistil, že vozidlo bylo v rámci neplacené části systému nazev prověřováno celkem třikrát: dne 10. 8. 2022 bylo vozidlo prověřeno spolupracujícím partnerem právnická osoba, dne 29. 7. 2023 bylo vozidlo prověřeno zákazníkem z webu, který při objednávce zadal e-mailovou adresu e-mail a dne 3. 9. 2023 bylo vozidlo prověřeno týmž zákazníkem. Informace o poškození vozidla byly ve výsledcích prověřování jeho historie ze dne 29. 7. 2023 a ze dne 3. 9. 2023 shodné. Mezi účastníky bylo sporné pouze to, kdy se žalobce dozvěděl o minulém poškození vozidla. Žalobce tvrdil, že se tak stalo dne 3. 9. 2023, kdy si opatřil výpis z historie vozidla od společnosti právnická osoba. Soud prvního stupně však zjistil, že osoba se stejným e-mailem vozidlo lustrovala již dne 29. 7. 2023 a společnost právnická osoba. potvrdila, že již tehdy výpis obsahoval předmětné údaje o poškození vozidla ve stejném rozsahu jako výpis ze dne 3. 9. 2023.

5. Soud prvního stupně po právní stránce odkázal na § 2112 odst. 1 a 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník - dále jen „o. z“., a uzavřel, že bylo prokázáno, že žalovaná neměla o poškození karosérie žádné informace a bylo postaveno najisto, že žalobce se s touto skutečností seznámil již dne 29. 7. 2023. Soud prvního stupně žalobu zamítl, protože je důvodná námitka žalované, že žalobce neuplatnil svůj nárok z vadného plnění bez zbytečného odkladu, jak požaduje zákon. Žalobce nemohl od smlouvy platně odstoupit a jím vyplacená kupní cena vozidla nepředstavuje bezdůvodné obohacení žalované z právního důvodu, který odpadl, jak má na mysli § 2991 odst. 2 o. z.

6. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř., tedy podle procesního úspěchu žalované ve sporu.

7. Proti tomuto rozsudku se odvolal žalobce, který namítal, že nevěděl, že pro soud je významné zjištění, kdy poprvé žalovanou kontaktoval a soud prvního stupně mu neposkytl poučení podle § 118a o. s. ř. Pokud by k tomu došlo, pak by předložil důkaz o tom, že žalovanou kontaktoval bezprostředně po první lustraci vozidla u společnosti právnická osoba., tedy dne 4. 8. 2023 telefonickým hovorem. Na základě toho na výzvu žalované poslal žalované e-mailem dne 7. 8. 2023 fotodokumentaci poškození vozidla. Žalovaná se však již neozvala a reagovala až po obdržení předžalobní výzvy, kdy si dne 21. 9. 2023 přes nazev komunikaci vyžádala od žalobce výpis od společnosti právnická osoba. Dne 22. 9. 2023 žalobce žalované tento výpis e-mailem zaslal. K prokázání skutkového stavu žalobce předkládá další důkazy podle § 205a písm. d) o. s. ř. Na e-mail žalobce ze dne 22. 9. 2023 žalovaná již nijak nereagovala. K důkazu žalobce připojil nahrávku hovoru žalobce s žalovanou ze dne 4. 8. 2023. Po zaslání e-mailu ze dne 7. 8. 2023, na který žalovaná nereagovala, žalobce odjel na dovolenou a po návratu hledal právního zástupce, který byl v letních měsících také na dovolené, a proto dopis ze dne 11. 9. 2023, jímž žalobce odstoupil od kupní smlouvy, došel žalované až necelé 2 měsíce, tedy za 45 dní po první lustraci vozidla u společnosti právnická osoba. S ohledem na okolnosti věci a s ohledem na letní měsíce a dvojnásobnou nečinnost žalované se žalobce choval bděle a nejednal se zbytečnými odklady. Soud prvního stupně dospěl k nesprávnému skutkovému zjištění, že žalobce žalovanou po lustraci vozidla dne 29. 7. 2023 prvně informoval až dne 11. 9. 2023. Ve skutečnosti žalovaná byla kontaktována již dne 4. 8. 2023, tedy 5 dní po zjištění vady vozidla, 2x přestala s žalobcem komunikovat a tím způsobila prodlení s řešením práva z vadného plnění. Soud prvního stupně nepřihlédl k tomu, že žalovaná je podnikající právnická osoba, má několik zaměstnanců, kteří mohli s žalobcem komunikovat, je silnější stranou sporu a žalobce vystupoval jako spotřebitel. Žalovaná o právech z vadného plnění žalobce neinformovala a žalobce ani nevěděl, že má jednat v nějaké lhůtě, a to ve lhůtě pro spotřebitele a možná i odbornou veřejnost neurčité, jako je lhůta „bez zbytečného odkladu“. V této souvislosti žalobce namítal nesprávné právní posouzení věci soudem prvního stupně. Žalobce opakovaně akcentoval své postavení spotřebitele s odkazem na § 419 o. z. Podstatné je, že žalovaná užívala vozidlo k podnikatelským účelům, byť předmětem jejího podnikání není prodej aut. To by však nemělo být pro účely ochrany spotřebitele podstatné. Žalovaná v kupní smlouvě uvedla obchodní název, IČO, sídlo podnikání, pro uhrazení druhé části kupní ceny použila podnikatelský účet, který má dokonce registrovaný k DPH. Žalovaná podle toho vystupovala ve sporu s žalobcem jako podnikatel. K tomu žalobce zdůraznil § 5 odst. 1 o. z., podle něhož kdo se veřejně nebo ve styku s jinou osobu prohlásí za podnikatele, má v právním styku obecně nebo jen v tomto konkrétním vztahu postavení podnikatele, i kdyby jím jinak nebyl. Z toho vyplývá, že na právní vztah měla být uplatněna ustanovení spotřebitelského práva. Dále žalobce namítal, že soud prvního stupně nesprávně vyložil neurčitý právní pojem „bez zbytečného odkladu“. Odkázal dále na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 32Cdo 2484/2012, podle něhož se jedná o velmi krátkou lhůtu a je vždy třeba hledět na okolnosti dané situace. Žalobce odkázal i na judikaturu Ústavního soudu, podle které je vždy třeba zohlednit okolnosti věci. Soud prvního stupně měl zohlednit např. letní prázdniny a dovolené, jak žalobce, tak jeho právního zástupce. K tomu žalobce zdůraznil, že žalovanou kontaktoval téměř ihned po zjištění vady vozidla, tedy 5 dní poté, ale soud to nijak nezkoumal a ani žalobce neupozornil na možnost neunesení břemene tvrzení a břemene důkazního, pokud nebude tvrdit a prokazovat dřívější komunikaci s žalovanou, než byla předžalobní upomínka. Žalobce akcentoval § 2165 odst. 3 o. z. sloužící pro ochranu spotřebitele a v případě aplikace norem spotřebitelského práva by žalobce dle jeho názoru nemohl být v prodlení s uplatněním práva z vadného plnění vůbec. V poměrech nyní projednávané věci v prodlení s jednáním byla především žalovaná a nikoliv žalobce. Z těchto důvodů žalobce navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a žalobě vyhověl a požadoval náklady řízení před soudy obou stupňů.

8. Žalovaná ve vyjádření k odvolání navrhla potvrzení napadeného rozsudku jako správného. Nesouhlasila s odvolací argumentací žalobce a uvedla, že soud prvního stupně neměl poučovací povinnost podle § 118a o. s. ř., aby žalobce vyzýval ke změně jeho tvrzení, kdy vytknul vadu nebo uplatnil práva z vadného plnění. Takovou povinnost by soud měl, pokud by žalobce nevylíčil všechny rozhodné skutečnosti nebo je uvedl neúplně, anebo pokud doplnil potřebná tvrzení při odlišném právním názoru soudu na věc. Soud nemá povinnost nahrazovat tvrzení účastníka, resp. po nich pátrat. Poučení nemá nahrazovat procesní aktivitu účastníka a navrhovat mu změnu žalobních tvrzení. Jestliže žalobce tvrdil, že vady zjistil z lustrace vozidla společnosti právnická osoba. dne 3. 9. 2023 a následně dne 11. 9. 2023, vytknul vady předžalobní výzvou, pak nejde o neúplné nebo absentující tvrzení o okamžiku vytknutí vad. Koncentrace řízení nastala skončením prvního jednání ve věci a žalobce měl do té doby povinnost uvést všechny rozhodné skutečnosti. Do konce prvního jednání měl žalobce sdělit, že vady byly vytknuty již dříve, než v žalobě tvrdil, když žalovaná měla možnost namítnout, že se tak stalo opožděně, což žalovaná navíc ve svém vyjádření ze dne 15. 3. 2024 učinila. Před koncentrací řízení žalobce záměrně neuváděl, že vady vytýkal již dříve telefonátem dne 4. 8. 2023 a e-mailem dne 7. 8. 2023, ale namísto toho uvedl, že je vytknul dne 11. 9. 2023. Učinil tak zjevně proto, aby vyvolal dojem, že se o závadě vozidla dozvěděl až dne 3. 9. 2023 a nikoliv dne 29. 7. 2023, aby to vypadalo, že dodržel lhůtu bez zbytečného odkladu. Žalovaná nesouhlasila s tím, že by na kupní smlouvu mezi účastníky uzavřenou se vztahovala ustanovení o spotřebitelské koupi ve smyslu § 2158 a násl. o. z. Žalobce nikdy netvrdil a ani v odvolání netvrdí, že by odstoupil od kupní smlouvy dříve než 11. 9. 2023. Mezi zjištěním vady dne 29. 7. 2023 a odstoupením od smlouvy dne 11. 9. 2023 uběhlo 45 dní. Žalobce buď neoznámil vadu včas podle § 2112 odst. 2 o. z., pokud ji oznámil až dne 11. 9. 2023, nebo neodstoupil od kupní smlouvy včas podle § 2106 odst. 2 o. z., pokud vadu oznámil dne 4. 8. 2023, jak tvrdí v odvolání. Pro posouzení toho, zda jde o spotřebitelskou smlouvu, je důležité, zda podnikatel uzavíral smlouvu se spotřebitelem v rámci jeho podnikatelské činnosti. Žalovaná odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33Cdo 1734/2022, kde pro uplatňování pravidel podle § 2158 a násl. o. z., je vyžadováno, aby podnikatel jednal v rámci své podnikatelské činnosti, tj. činnosti vykonávané se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku. Pro uplatnění § 2158 a násl. o. z. nestačí uvedení identifikačního čísla a záleží i na předmětu podnikání prodávajícího. To, že není žalovaná autobazar, bylo žalobci celou dobu známo. I v žalobě žalobce uvádí předmět podnikání žalované jako provádění staveb, jejich změn a odstraňování, montáž, opravy, revize a zkoušky elektrických zařízení. Žalobce po celou dobu věděl, že nemá stejná práva, jako kdyby kupoval vozidlo z autobazaru. I proto po celou dobu argumentoval obecnými ustanoveními kupní smlouvy a nikoliv ustanoveními o spotřebitelské koupi, a to jak v předžalobní výzvě, tak v žalobě. Žalovaná nevystupovala jako podnikatel, ale jako právnická osoba, což není totéž. Žalovaná v kupní smlouvě uvedla do kolonky identifikační číslo své IČO, ale z toho nevyplývá, že by vůči žalobci vystupovala jako podnikatel v rámci své podnikatelské činnosti. Žalobce pak do smlouvy uvedl své rodné číslo. Právnické osoby se i při jednáních mimo svoji podnikatelskou činnost identifikují identifikačním číslem.

9. V replice žalobce uvedl, že názor žalované nelze akceptovat. Soud prvního stupně jej nevyzval, aby mu sdělil důvody neuvedení první lustrace dne 29. 7. 2023 a zda již při první lustraci nedošlo ke kontaktování žalované. Je zřejmé, že soudu nevylíčil všechny rozhodné skutečnosti, soud prvního stupně proto neměl a nemohl mít dostatek informací pro správné posouzení skutkového stavu a nemohl věc správně právně posoudit. Soud prvního stupně nerespektoval judikaturu Ústavního soudu týkající se výkladu pojmu bez zbytečného odkladu, kdy je třeba přihlédnout k okolnostem konkrétního případu. Soud prvního stupně tak neučinil, když nevyzval žalobce k doplnění skutečností, které mu bránily ve využití jeho práva uplatnit právo z vadného plnění bez zbytečného odkladu. Žalobce odkazoval na obsah telefonického rozhovoru ze dne 4. 8. 2024, který vedl s bývalým jednatelem žalované jméno FO. Žalobce zde použil formulaci „určitě odstoupení od smlouvy“ a zástupce žalované mu na to řekl, „tak to řešte právně“. Žalobce poté zaslal žalované e-mail s fotografiemi vad, na které žalovaná nijak nereagovala. Následně došlo k odstoupení od smlouvy ze strany žalobce ještě jednou, a to dne 11. 9. 2023 prostřednictvím právního zástupce žalobce. Prodleva byla způsobena nečinností žalované a z důvodu letních prázdnin. Podle komentářové literatury posouzení lhůty ta nemá být interpretována příliš přísně v neprospěch kupujícího a účelem není, aby se kupující při volbě práva musel rozhodovat pod časovým tlakem a neměl dostatek času na posouzení dalšího postupu v situaci, kterou způsobil prodávající vadností předmětu koupě. Žalobce dále namítal, že žalovaná sice nemá jako svůj předmět podnikání v obchodním rejstříku nic, co by souviselo s vozidly, ale na webových stránkách mezi službami má uvedenou i autodopravu. Žalobce jako průměrný spotřebitel, který je v rozumné míře pozorný a opatrný, nehleděl do obchodního rejstříku žalované na předmět podnikání, ale řídil se jejími webovými stránkami, což mu jako spotřebiteli nelze klást k tíži. Žalobce měl za to, že žalovaná vůči němu při uzavření kupní smlouvy vystupovala jako odborník.

10. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek i řízení mu předcházející v odvolacím jednání (§ 212, § 212a odst. 1 a 5, § 214 odst. 1 o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

11. Soud prvního stupně nezatížil řízení vadou, která by měla vést ke zrušení napadeného rozsudku a za odvolacího řízení by nemohla být sjednána náprava, jak má na mysli § 212a odst. 5 o. s. ř.

12. Soud prvního stupně provedl potřebné dokazování, náležitě zjistil skutkový stav a věc správně posoudil rovněž po stránce právní. Na odůvodnění napadeného rozsudku lze odkázat a odvolací námitky žalobce odvolací soud nepovažuje za důvodné, neboť nemohou na správném závěru soudu prvního stupně nic změnit.

13. Z obsahu předloženého spisu vyplývá, že v žalobě ze dne 13. 11. 2023 žalobce tvrdil, že dne 21. 4. 2023 byla mezi účastníky uzavřena smlouva o prodeji motorového vozidla a kupní cena 235 000 Kč byla uhrazena. Dále tvrdil, že prostřednictvím služby právnická osoba následně dne 3. 9. 2023 zjistil, že předmětné vozidlo bylo počátkem roku 2022 bouráno ve stát. Vozidlo začalo nestandardně a masivně rezivět. Dne 11. 9. 2023 žalobce vytkl uvedené vady žalované, odstoupil od smlouvy a vyzval k navrácení kupní ceny. Dále uvedl, že žalovaná se k předžalobní výzvě vyjádřila přípisem ze dne 29. 9. 2023 s tvrzením, že žalobce neuplatnil svá práva z vadného plnění včas, neboť je neuplatnil bez zbytečného odkladu. K těmto tvrzením žalobce připojil listinné důkazy. Před soudem prvního stupně proběhlo dne 17. 6. 2024 ústní jednání, při němž soud prvního stupně provedl listinné důkazy, přičemž konstatoval, že na základě důkazního návrhu žalované vyžádá od společnosti právnická osoba informaci o tom, kdy případně žalobce od této společnosti žádal informace o stavu předmětného vozidla a jeho historii. Poté právní zástupci obou účastníků souhlasili s tím, že na základě takto zjištěného stavu bude rozhodnuto bez jednání a byli poučeni o koncentraci řízení. Společnost právnická osoba zaslala soudu prvního stupně zprávu ze dne 18. 6. 2024 (č. l. 51 spisu), dne 26. 6. 2024 tato společnost soudu prvního stupně zaslala doplňující informace (č. l. 71 spisu). Soud prvního stupně usnesením ze dne 27. 6. 2024, č. j. spisová značka, vyzval účastníky, aby se do 7 dnů od doručení usnesení vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto soudem bez nařízení jednání, a to i na základě připojených vyjádření společnosti právnická osoba. ze dne 18. 6. 2024 a ze dne 26. 6. 2024 s tím, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří bude předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Zároveň ve výroku II. tohoto usnesení soud prvního stupně účastníky poučil, že bude rozhodnuto pouze na základě listin, které jsou v soudním spisu a citoval obsah § 205a o. s. ř. Usnesení bylo právnímu zástupci žalobce doručeno dne 28. 6. 2024 a žalobce se nevyjádřil. Žalovaná dne 3. 7. 2024 souhlasila s rozhodnutím bez nařízení jednání a odkázala na obsah připojených zpráv od společnosti právnická osoba. Až v odvolání žalobce uvedl, že kontaktoval žalovanou po první lustraci vozu u společnosti právnická osoba. telefonicky dne 4. 8. 2023 a z telefonické nahrávky je zřejmé, že již tehdy hovořil o odstoupení od kupní smlouvy.

14. Podle § 118a odst. 1 o. s. ř. ukáže-li se v průběhu jednání, že účastník nevylíčil všechny rozhodné skutečnosti nebo že je uvedl neúplně, předseda senátu jej vyzve, aby svá tvrzení doplnil, a poučí jej o čem má tvrzení doplnit a jaké by byly následky nesplnění této výzvy.

15. Podle § 118a odst. 3 o. s. ř. zjistí-li předseda senátu v průběhu jednání, že účastník dosud nenavrhl důkazy potřebné k prokázání všech svých sporných tvrzení, vyzve jej, aby tyto důkazy označil bez zbytečného odkladu, a poučí jej o následcích nesplnění této výzvy.

16. Soud prvního stupně neměl důvod žalobce poučovat podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., že má tvrdit jiné rozhodné skutečnosti a k tomu navrhovat důkazy. Všechny rozhodné skutečnosti a důkazy k nim se vztahující žalobce uvedl v žalobě, tyto důkazy byly provedeny při ústním jednání a k návrhu žalované bylo provedeno další dokazování, s nímž byl žalobce řádně seznámen. Žalobce tvrdil a prokazoval skutečnosti, které on považoval za rozhodné a na usnesení soudu nijak nereagoval, byť právní zástupce žalobce měl k dispozici od soudu připojené listiny, a to dvě zprávy od společnosti právnická osoba. Soud prvního stupně žalobce (zastoupeného advokátem) i poučil o znění § 205a o. s. ř., tedy o rozsahu případných odvolacích námitek. Odvolací soud proto odvolací námitku žalobce, že soud prvního stupně zatížil řízení vadou, která by měla vést ke zrušení napadeného rozsudku, nepovažuje za důvodnou.

17. Stejně tak se nelze ztotožnit s odvolací námitkou žalobce, že byl v postavení spotřebitele, neboť žalovaná neuzavírala kupní smlouvu v rámci své podnikatelské činnosti. Již v žalobě žalobce uvedl, že žalovaná je obchodní společností s předmětem podnikání výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1-3 živnostenského zákona, provádění staveb, jejich změn a odstraňování, montáž, opravy a revize a zkoušky elektrických zařízení. To odpovídá předmětu podnikání uvedenému v úplném výpisu z obchodního rejstříku žalované. Žalobce v odvolání dovozoval, že pro účely právního posouzení tohoto sporu je potřeba na žalovanou společnost pro účely ochrany spotřebitele hledět jako na podnikatele, který uzavíral smlouvu související s vlastní obchodní, výrobní nebo obdobnou činností či při samostatném výkonu svého povolání. Dále v odvolání žalobce akcentoval, že žalovaná vozidlo užívala k podnikatelským účelům, ale předmětem podnikání není prodej automobilů, což by ovšem podle jeho názoru pro účely ochrany spotřebitele nemělo být podstatné. Rozhodující podle žalobce je, že žalovaná v kupní smlouvě uvedla obchodní název, IČO, sídlo podnikání a pro uhrazení druhé části kupní ceny sloužil podnikatelský účet, který je registrovaný k DPH. K tomu odvolací soud uvádí, že poukaz na postavení žalobce coby spotřebitele a tvrzení, že kupní smlouva byla uzavírána při podnikatelské činnosti žalované byl uveden až v odvolacím řízení. Žalovaná společnost se nezabývá prodejem automobilů, nejde o její výdělečnou činnost se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, jejím předmětem podnikání není obchodování s ojetými vozidly a automobil byl prodáván přes inzerát. Označení žalované společnosti ve smlouvě identifikačním číslem nelze považovat za skutečnost, která by měla vést k závěru, že kupní smlouva byla uzavřena v rámci prodeje zboží v obchodě. Odvolací soud tedy uzavřel, že na nyní projednávanou věc se neuplatní § 2158 a násl. o. z. o prodeji zboží spotřebiteli. Tento závěr je podporován rovněž usnesením Nejvyššího soudu ze dne 24. 8. 2022, č. j. 33Cdo 1734/2022-263 (rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na http://www.nsoud.cz), které obdobnou problematiku řešilo stejně. Je třeba zdůraznit, že koupě vozu neprobíhala v prodejně, ale vozidlo bylo inzerováno na internetové stránce www. Žalobce z ničeho nemohl dovozovat, že kupuje automobil z autobazaru, anebo že žalovaná vystupuje v rámci své podnikatelské činnosti jako podnikatel. Tvrzení žalobce, že vycházel jako laik z toho, že na webových stránkách žalované ta má uvedenu i autodopravu a že z toho dovodil, že podniká v prodeji ojetých vozů, je zcela účelové.

18. Rovněž odvolací námitka žalobce ohledně výkladu pojmu „bez zbytečného odkladu“ ve smyslu § 2112 odst. 1 o. z. není důvodná. Odvolací soud v tomto ohledu vyšel z názoru, že se jedná o relativně velmi krátkou lhůtu nepřekračující několik dní od zjištění vady. Soud prvního stupně zcela správně uzavřel, že bylo postaveno na jisto, že žalobce se o sporném poškození dozvěděl dne 29. 7. 2023 a dle svého vlastního tvrzení od kupní smlouvy odstoupil dne 11. 9. 2023, neboť jak nepravdivě tvrdil, o vadě se dozvěděl dne 3. 9. 2023. Soud prvního stupně správně uzavřel, že od 29. 7. 2023 do 11. 9. 2023 uplynula doba, kterou nelze považovat za lhůtu, kdy vada byla uplatněna bez zbytečného odkladu. Bez právního významu je tvrzení žalobce, že měl v létě 2023 dovolenou, stejně jako jeho právní zástupce, a proto vytkl vadu až dne 11. 9. 2023.

19. Z výše uvedených důvodů byl napadený rozsudek jako správný potvrzen (§ 219 o. s. ř.).

20. Výrok o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalovaná byla v této fázi řízení procesně úspěšná a vznikly jí náklady za právní zastoupení ve výši 25 434,20 Kč dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, v platném znění - dále jen „AT“ (dva úkony za vyjádření k odvolání a účast na odvolacím jednání po 10 060 Kč a dále 2x 450 Kč dle § 13 odst. 4 AT a 21 % DPH ve výši 4 414,20 Kč).

Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání do dvou měsíců od jeho doručení u soudu prvního stupně k Nejvyššímu soudu České republiky za podmínek v § 237 o. s. ř. a následující, o přípustnosti dovolání rozhodne dovolací soud.