OSKV 9 C 136/2021

Okresní soud v Karlových Varech rozhodl samosoudcem Mgr Bc Lukášem Ludvíkem v právní věci žalobce údaje o účastníkovi údaje o zástupci proti žalovanému údaje o účastníkovi, o zaplacení částky 1.520 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 1.520 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 1.520 Kč od 7. 11. 2018 do zaplacení ve výši 9 % p.a., to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 1.489 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalobce.

Žalobce se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 19. 2. 2021 domáhal vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit mu částku ve výši 1.520 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že žalovaný dne 22. 10. 2018 použil osobní přepravu zajišťovanou právnická osoba podnik právnická osoba, a to linku autobusu číslo aniž by se na výzvu kontrolního orgánu prokázal platným jízdním dokladem. Žalovanému pak vznikla povinnost zaplatit právnímu předchůdci žalobce částku 20 Kč jako jízdné a částku 1.500 Kč jako přirážku k jízdnému v případě použití dopravního prostředku právního předchůdce žalobce. Žalovaný však tuto povinnost dobrovolně nesplnil. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6. 5. 2019 byla pohledávka za žalovaným postoupena žalobci.

Soud v dané věci postupoval v souladu s ustanovením § 115a o.s.ř. a k projednání věci samé nenařídil jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobcem předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili, respektive se v rámci lhůty stanovené jim ve výzvě doručené do vlastních rukou v tomto směru nevyjádřili, ačkoliv byli výslovně upozorněni na to, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, soud bude předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí.

Z předložených listinných důkazů vzal soud za prokázané, že žalovaný cestoval dne 22. 10. 2018 autobusem na lince číslo když přeprava byla zajišťována právnická osoba podnik právnická osoba Při kontrole prováděné oprávněným pracovníkem právnická osoba podnik právnická osoba se žalovaný nevykázal platným jízdním dokladem. Jízdné ve výši 20 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 1.500 Kč pak na místě kontroly a ani později přes poučení neuhradil (viz zápis o provedené přepravní kontrole ze dne 22. 10. 2018). Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6. 5. 2019 uzavřenou mezi právnická osoba podnik právnická osoba a žalobcem byla v souladu s ustanovením § 1879 a násl. občanského zákoníku tato dosud nezaplacená pohledávka za žalovaným postoupena na žalobce (viz smlouva o postoupení pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky). Tímto byl zjištěn skutkový stav v rozsahu dostatečném pro rozhodnutí soudu.

Podle § 18a odst. 2 písm. c), odst. 3 zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, v rozhodném znění, je cestující povinen na výzvu pověřené osoby se prokázat platným jízdním dokladem, neprokáže-li se platným jízdním dokladem, zaplatit jízdné a přirážku nebo se prokázat osobním dokladem a sdělit osobní údaje potřebné na vymáhání zaplacení jízdného a přirážky. Výši přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách. Výše přirážky nesmí přesáhnout částku 1.500 Kč.

V posuzovaném případě soud postupoval podle zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu a subsidiárně dle ustanovení občanského zákoníku, a to s ohledem na dobu použití veřejného dopravního prostředku žalovaným a druh použitého dopravního prostředku – autobus. Po právním zhodnocení zjištěného stavu věci soud dospěl k závěru, že žalovaný porušil použitím dopravního prostředku právního předchůdce žalobce (právnická osoba podnik právnická osoba) přepravní řád a přepravní podmínky uvedené společnosti tím, že si před nástupem do vozidla nezakoupil jízdenku od dopravce, který její prodej zabezpečuje, ačkoliv mu v tom nic nebránilo, při kontrole se pak neprokázal platným jízdním dokladem a rovněž odmítl zaplatit jízdné a přirážku k jízdnému na místě kontroly. V důsledku tohoto jednání vznikla žalovanému dle výše uvedených zákonných ustanovení a v souladu se smluvními přepravními podmínkami právního předchůdce žalobce a s tarifem jízdného povinnost zaplatit jízdné ve výši 20 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 1.500 Kč, neboť přirážka k jízdnému nebyla uhrazena na místě kontroly. Žalovaný svoji povinnost dobrovolně nesplnil, nesplnil tedy řádně a včas svůj peněžitý dluh vůči žalobci (právnímu nástupci právnická osoba podnik obec v důsledku postoupení pohledávky), a proto v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku je pak žalobce v takovém případě oprávněn po žalovaném požadovat rovněž úrok z prodlení, a to od prvého dne prodlení žalovaného. Výše úroku z prodlení žalobcem požadovaná neodporuje ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění. Rovněž žalobcem uváděný počátek prodlení žalovaného odpovídá zjištěnému stavu věci. Na základě těchto skutkových zjištění a právních závěrů soud žalobě vyhověl. Žalovanému byla ke splnění jeho povinností dle ustanovení § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř. určena běžná třídenní lhůta.

Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobce měl ve věci plný úspěch, přísluší mu tedy plná náhrada nákladů řízení sestávajících ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, odměny za zastoupení účastníka advokátem dle ustanovení § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění, v celkové výši 600 Kč (odměna za tři úkony právní služby v plné výši - převzetí zastoupení, kvalifikovaná výzva k plnění a podání návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu) a náhrady hotových výdajů advokáta za tři úkony právní služby po 100 Kč dle ustanovení § 14b odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění. Podle ustanovení § 137 odst. 3 o.s.ř. se částka odměny a náhrad advokáta dále zvyšuje o 21 % daň z přidané hodnoty dle zákona č. 235/2004 Sb. Celkem byla žalobci přiznána náhrada nákladů řízení ve výši 1.489 Kč splatná dle ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř. k rukám zástupkyně žalobce, a to v běžné třídenní lhůtě.

Proti tomuto rozsudku není přípustné odvolání (§ 202 odst. 2 o.s.ř.).

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může se oprávněný domáhat svého práva návrhem na soudní výkon rozhodnutí nebo podat exekuční návrh u soudního exekutora.