OSPH09 7 C 151/2020

Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl předsedou senátu JUDr. Jiřím Malým ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený opatrovníkem titul jméno příjmení, advokátem ⟪LB:lb_004⟫ se sídlem adresa, číslo obec a číslo ⟪LB:lb_005⟫ o zaplacení 5 780,47 Kč

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 780,47 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 3 667 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně titul jméno příjmení, advokáta.

III. Ustanovenému opatrovníkovi žalovaného titul jméno příjmení, advokátovi, se sídlem adresa, číslo obec a číslo se přiznává odměna za zastupování a náhrada hotových výdajů v celkové výši 3 630 Kč.

1. Žalobou došlou ke zdejšímu soudu dne 9. 1. 2020 ve znění doplnění ze dne 30. 9. 2021 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 5 780,47 Kč. V žalobě uvedla, že dne 31. 7. 2017 uzavřela s žalovaným smlouvu o bankovních službách, v níž se zavázala zřídit a vést od účinnosti této smlouvy běžný účet č. bankovní účet v českých korunách. Nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky, příslušná oznámení a podmínky. Dne 12. 9. 2017 byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena smlouva o povoleném debetu ve znění dodatku ze dne 13. 10. 2017, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému možnost přečerpání peněžních prostředků do záporného zůstatku do výše 5 000 Kč na běžném účtu č. bankovní účet. Žalobkyně před uzavřením smlouvy o povoleném debetu posoudila schopnost žalovaného splácet úvěr podle interní databáze, insolvenčního rejstříku, evidence neplatných dokladů, evidence adres obecních úřadů a podle údajů o příjmu a výdajích uvedených žalovaným v žádosti o poskytnutí povoleného nezajištěného debetu ze dne 12. 9. 2017 a v žádosti o zvýšení povoleného nezajištěného debetu ze dne 13. 10. 2017. Jelikož byl na účtu žalovaného evidován nepovolený debet, zaslala žalobkyně žalovanému výzvu k vyrovnání nepovoleného debetu ze dne 9. 10. 2018, jíž žalovaného informovala o aktuálním zůstatku na účtu ke dni 9. 10. 2018 ve výši − 5 638,01 Kč a vyzvala jej k zaplacení částky alespoň ve výši 638,01 Kč. Žalovaný je v případě vzniku nepovoleného debetu povinen zaplatit žalobkyni veškeré dlužné částky neprodleně. Žalobkyně dále od smlouvy odstoupila z důvodu přečerpání prostředků do nepovoleného debetu. Oznámení o odstoupení od smlouvy zaslala žalobkyně žalovanému dne 13. 11. 2018. Žalobkyně byla oprávněna po dobu trvání nepovoleného debetu zřídit zvláštní účet pohledávek z nepovoleného debetu a v souvislosti s tím bylo žalovanému zasláno dne 4. 12. 2018 oznámení o zrušení běžného účtu ke dni 4. 12. 2018 a zřízení zvláštního účtu pohledávek. Konečný zůstatek běžného účtu ve výši − 5 780,47 Kč byl ke dni 3. 12. 2018 převeden na účet pohledávek z nepovoleného debetu č. bankovní účet. Žalovanému byla dne 24. 9. 2020 zaslána předžalobní upomínka.

2. Usnesením ze dne 23. 2. 2021, č. j. 7 C 151/2020-40, soud žalovanému ustanovil opatrovníka z řad advokátů z důvodu neznámého pobytu a nemožnosti doručování na známou adresu v cizině.

3. Žalovaný prostřednictvím opatrovníka k žalobě dne 14. 4. 2021 uvedl, že smlouvu o bankovních službách ze dne 31. 7. 2017 neuzavřel a že mu nebyl doručen žádný informační dopis, odstoupení od uvedené smlouvy ani předžalobní výzva.

4. Soud ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), když žalobkyně s tímto postupem souhlasila, žalovaný se k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, nevyjádřil (§ 101 odst. 4 o. s. ř.) a ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů.

5. Soud provedl dokazování pouze listinami, které mu předložila žalobkyně, neboť žalovaný žádné listiny soudu nepředložil ani neoznačil jiné důkazy. Soud tak dospěl k následujícím skutkovým zjištěním:

6. Žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 31. 7. 2017 smlouvu o bankovních službách, v níž se žalobkyně zavázala zřídit žalovanému běžný účet č. bankovní účet v českých korunách. Součástí smlouvy o bankovních službách byly všeobecné obchodní podmínky (zjištěno ze smlouvy o bankovních službách). Dne 12. 9. 2017 žalobkyně s žalovaným uzavřela smlouvu o povoleném debetu, v níž se zavázala poskytnout žalovanému úvěr v podobě možnosti přečerpání peněžních prostředků na běžném účtu č. bankovní účet do záporného zůstatku až o 2 000 Kč. V případě překročení uvedeného limitu byl celý záporný zůstatek považován za nepovolený debet a úročen sazbou 25 % ročně. Součástí smlouvy o povoleném debetu byly všeobecné obchodní podmínky (zjištěno ze smlouvy o povoleném debetu). Žalobkyně před uzavřením smlouvy o povoleném debetu ověřila totožnost žalovaného podle číslo obč. průkazu vydaného v země platného do 5. 7. 2019 a posoudila jeho schopnost splácet úvěr podle prohlášeného příjmu a výdajů a lustrací v insolvenčním rejstříku a interní databázi (zjištěno z žádosti o poskytnutí povoleného nezajištěného debetu ze dne 12. 9. 2017, z kreditní informace ze dne 12. 9. 2017, z výsledku aplikačního ratingu ze dne 12. 9. 2017 a z návrhu na rozhodnutí o poskytnutí název produktu anonymizována dvě slova). Konečně dne 13. 10. 2017 žalobkyně uzavřela s žalovaným dodatek ke smlouvě o povoleném debetu, jímž byl limit úvěru zvýšen na 5 000 Kč (zjištěno z dodatku ke smlouvě o povoleném debetu). Před uzavřením dodatku žalobkyně ověřila totožnost žalovaného podle číslo obč. průkazu vydaného v země platného do 5. 7. 2019 a posoudila jeho schopnost splácet úvěr podle prohlášeného příjmu a výdajů (zjištěno z žádosti o zvýšení povoleného nezajištěného debetu ze dne 13. 10. 2017). V případě vzniku nepovoleného debetu na účtu byl žalovaný povinen neprodlené zaplatit žalobkyni veškeré dlužné částky. Po dobu trvání nepovoleného debetu byla žalobkyně oprávněna zřídit zvláštní účet pohledávky z nepovoleného debetu (zjištěno z čl. 13 všeobecných obchodních podmínek). Na účtu žalovaného vznikl ke dni 9. 10. 2018 nepovolený debet ve výši 5 638,01 Kč, žalobkyně proto vyzvala žalovaného k zaplacení částky alespoň 638,01 Kč (zjištěno z výzvy k vyrovnání nepovoleného debetu ze dne 9. 10. 2018). Žalobkyně od smlouvy o zřízení a vedení běžného účtu odstoupila z důvodu přečerpání prostředků do nepovoleného debetu. Žalovaný byl současně vyzván k jeho úhradě bez zbytečného odkladu (zjištěno z odstoupení od smlouvy o zřízení a vedení běžného účtu v právnická osoba ze dne 13. 11. 2018). Žalovaný byl informován o zrušení účtu a zřízení zvláštního účtu pohledávek, a to ke dni 4. 12. 2018, přičemž konečný zůstatek na tento účet převedený činil − 5 780,47 Kč (zjištěno z periodického výpisu ze dne 3. 12. 2018 a z oznámení o zrušení účtu a zřízení zvláštního účtu pohledávek ze dne 4. 12. 2018). Žalovaný byl vyzýván k zaplacení dlužné částky (zjištěno z předžalobní upomínky ze dne 24. 9. 2019 včetně podacího archu a sledování zásilek).

7. Na základě výše uvedených zjištění z předložených listin soud dospěl k závěru, že žaloba na zaplacení částky 5 780,47 byla podána důvodně. V řízení bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o účtu a smlouva o úvěru včetně dodatku podle § 2662, 2665 a § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), na jejichž základě byl žalovanému zřízen běžný účet a poskytnut úvěr v podobě možnosti přečerpání peněžních prostředků na účtu do záporného zůstatku s limitem 5 000 Kč. Zároveň bylo ujednáno, že v případě překročení limitu úvěru vzniká na účtu nepovolený debet ve výši celého záporného zůstatku, který byl žalovaný povinen neprodleně vyrovnat. Na účtu žalovaného vznikl nepovolený záporný (debetní) zůstatek. Ze strany žalovaného nebylo v řízení tvrzeno, tím méně pak prokázáno, že by dostál své povinnosti, ke které se zavázal, a nepovolený debet žalobkyni vyrovnal. Výše pohledávky vůči žalovanému vyplývá z periodického výpisu z účtu. S ohledem na shora uvedené soud uložil žalovanému povinnost dlužnou částku ve výši 5 780,47 Kč žalobkyni zaplatit. Vzhledem k prodlení s plněním peněžitého dluhu byla žalovanému rovněž uložena povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení podle § 1970 o. z., a to ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

8. Pro úplnost soud uvádí, že neshledal důvodnou obranu žalovaného spočívající v tvrzení, že smlouvu o bankovních službách neuzavřel, neboť z listin předložených žalobkyní plyne, že totožnost žalovaného ověřovala podle předloženého platného dokladu totožnosti. Právě tak soud nepovažoval za důvodnou jeho obranu spočívající v tvrzení, že mu nebyl doručen žádný informační dopis nebo odstoupení od smlouvy, protože povinnost žalovaného plnit žalobkyni předmětný dluh vznikla podle smlouvy již samotným vznikem nepovoleného záporného zůstatku na běžném účtu. Pokud jde o povinnost podle § 142a odst. 1 o. s. ř., tu žalobkyně splnila již odesláním výzvy k plnění na poslední známou adresu žalovaného, přičemž doručení výzvy se podle uvedeného zákonného ustanovení nevyžaduje.

9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 667 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 5 780,47 Kč sestávající z částky 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 200 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky 200 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 1 500 Kč za repliku ze dne 13. 5. 2021 dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně 3 paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a 1 paušální náhrady po 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 2 700 Kč ve výši 567 Kč. Soud postupoval při určování náhrady nákladů zastoupení advokátem podle § 14b a. t., neboť se jedná o ustálený vzor žaloby, který žalobkyně uplatňuje ve skutkově i právně obdobných věcech opakovaně (u zdejšího soudu například ve věcech sp. zn. 52 C 199/2020, 19 C 313/2020 a 52 C 317/2020), a jehož jednotlivá podání se liší takřka pouze v identifikačních údajích žalovaných a údajích týkajících se konkrétních smluv a dlužných částek.

10. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř.

11. O odměně a hotových výdajích ustanoveného opatrovníka soud rozhodl podle § 140 odst. 2 věty první o. s. ř. tak, že mu přiznal celkovou částku 3 630 Kč sestávající z odměny podle § 6 odst. 1 a § 7 a. t. z tarifní hodnoty 5 780,47 Kč podle § 8 odst. 1 a. t. snížené o 20 % podle § 12a odst. 1 a. t. po 1 200 Kč za 2 úkony právní služby, a to převzetí a přípravu zastoupení podle § 11 odst. 1 písm. a) a. t. a písemné podání nebo návrh ve věci samé podle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., dále z paušální náhrady hotových výdajů za tyto 2 úkony právní služby po 300 Kč podle § 13 odst. 4 a. t. a z náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 3 000 Kč ve výši 630 Kč. Soud byl nucen snížit odměnu o 20 % podle § 12a odst. 1 advokátního tarifu, neboť je tímto ustanovením vázán (srov. odstavce 34 a 35 odůvodnění nálezu Ústavního soudu ze dne 16. 2. 2021, sp. zn. IV. ÚS 2378/20). Na tomto závěru nemohla ničeho změnit ani dosud neúčinná vyhláška č. 406/2021 Sb., kterou bude § 12a advokátního tarifu s účinností od 1. 1. 2022 zrušen, neboť podle přechodného ustanovení v čl. II. uvedené vyhlášky„ (z) a úkony právní služby poskytnuté přede dnem nabytí účinnosti této vyhlášky náleží advokátovi odměna podle dosavadních právních předpisů.“

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř.).

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.