OSPY 22 C 82/2022

Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudkyní JUDr. Gabrielou Antonií Bartovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: osobní údaje žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení 28 881,66 Kč, 256 Kč, příslušenství pohledávky

I. Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni částku 18 380 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 18 380 Kč od 20. 7. 2021 do zaplacení ve výši 8,25 %, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 537,12 Kč, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba s návrhem, aby žalovaný byl povinen uhradit žalobkyni částku 3 319,22 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 21 112,47 Kč, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 256 Kč, částku 7 182,44 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 3 319,22 Kč od 20. 7. 2021 do zaplacení ve výši 8,25 % ročně, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 86,31 Kč, se zamítá.

III. Na náhradě nákladů řízení je žalovaný povinen uhradit žalobkyni částku 678 Kč, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně je právnickou osobou, společností s ručením omezeným, sídlem na území České republiky. Dne 14. 5. 2019 uzavřel žalovaný se společností právnická osoba, IČO, sídlem adresa číslo, přílohu číslo tvořil Předpis splátek pro žalovaným zvolenou variantu úvěru. Dle smlouvy žalovaný obdržel finanční hotovost 25 000 Kč, převzal v místě svého bydliště, stvrdil vlastnoručním podpisem smlouvy, poslední věta 2. odstavce na 1. straně smlouvy pod rekapitulací závazku. Spolu s jistinou úvěru se zavázal uhradit příslušenství úvěru za dobu jeho trvání 21 480 Kč spočívající v kapitalizovaném smluvním úroku, poplatku za poskytnutí úvěru, nákladů na vyhodnocení úvěru, inkasním poplatku. Celkově se zavázal uhradit 46 480 Kč v 14 měsíčních splátkách á 3 320 Kč. Splatnost poslední splátky a zároveň celková splatnost závazku připadla na den 14. 7. 2020. K odměně za inkaso splátek žalobkyně odkazuje civilní kolegium Nejvyššího soudu České republiky, stanovisko sp. zn. Cpjn 203/2013 z 23. 4. 2014, s tím, že ujednání o poplatku za správu úvěru není neurčité, neobsahuje-li výčet činností, za něž je poplatek sjednán, na ujednání o poplatku se nevztahuje zákaz ujednání ve spotřebitelských smlouvách, které v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran; je nerozhodné, zda předmětný poplatek kryje i náklady na vnitřní činnost úvěrového věřitele, úvěrový věřitel poskytl úvěrovému dlužníku konkrétní protiplnění, správu úvěru vykonává převážně ve svém zájmu a na správě úvěru má zájem nejen sám věřitel, ale rovněž spotřebitel. Ústavní soud České republiky v nálezu sp. zn. III. ÚS 3725/13 z 10. 4. 2014 neshledal poplatek za sjednání úvěru protiústavním, když obecný soud dospěl k závěru, že jde o běžný paušální poplatek hrazený vedle sjednaných úroků v rámci komplexního právního vztahu, není možné požadovat, aby ke každé jednotlivé povinnosti byla synallagmaticky navázána povinnost druhé smluvní strany, konstatoval, že smyslem ochrany spotřebitele je zejména chránit spotřebitele před skrytým ujednáním, je třeba respektovat smluvní volnost stran, přiznal žalobci právo na zaplacení poplatku za správu úvěru. Uvedené je dle žalobkyně možno aplikovat i na sjednanou odměnu za inkaso splátek, podstatou je obdobou poplatku za správu úvěru, poplatku za sjednání úvěru, představuje náklady, tj. příslušenství, původního věřitele související s výběrem každé jednotlivé splátky, řádnou péčí dobrého hospodáře o závazkový vztah, jakož i se zajištěním podnikatelské činnosti původního věřitele. Smlouva byla uzavřena po vyplnění žalovaným Žádosti o úvěr, uvedl základní údaje o osobě, okolnosti vypovídající o finanční situaci - zaměstnání, ostatní finanční závazky, měsíční příjmy, měsíční výdaje, požadovaná výše úvěru. Na dokumentu jsou vyznačeny listiny, doklady, žalovaným předložené k posouzení bonity a úvěruschopnosti. Správnost poskytnutých a vyplněných údajů žalovaný stvrdil vlastnoručním podpisem žádosti o úvěr, dle níž byla s odbornou způsobilostí posouzena schopnost žalovaného splácet úvěr, možnost dostát závazku. S ohledem na výši příjmů, požadovaného úvěru, původní věřitel vyhodnotil žalovaného jako způsobilého ke splácení úvěru ve výši, jaká byla poskytnuta. Veškeré relevantní informace o obsahu závazku, povinností plynoucích z uzavřené smlouvy žalovaný získal z dokumentu„ Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru“, seznámení se s obsahem tohoto dokumentu stvrdil připojením podpisu na tento dokument. Žalovaný neplnil řádně a včas, do sjednané doby splatnosti úvěru závazek nesplatil. Žalovaný uhradil 6 620 Kč, jedna splátka. Jednotlivé úhrady splátek byly původním věřitelem alokovány poměrně na jistinu a smluvně sjednané příslušenství pohledávky dle předpisu splátek, příloha číslo smlouvy o úvěru. Na jistinu úvěru byla alokována částka 3 300,78 Kč, smluvně sjednané příslušenství pohledávky částka 3 319,22 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou částky 39 860 Kč, součet zůstatku jistiny 21 699,22 Kč, zůstatku smluvního příslušenství pohledávky 18 160,78 Kč. Závazek ze smlouvy o úvěru nebyl původním věřitelem zesplatněn, splatnost nastala nejpozději ke dni splatnosti poslední předepsané splátky, 14. 7. 2020. Od 15. 7. 2020 je žalovaný v prodlení s úhradou uvedené částky. Pro prodlení vzniklo původnímu věřiteli právo na zákonný úrok z prodlení z neuhrazené jistiny, odstavec 4., 1. strana smlouvy, pod rekapitulací závazku, i právo na smluvní pokutu 0,1 % z dlužné částky za každý započatý den prodlení. Z původního věřitele byla pohledávka za žalovaným postoupena žalobkyni Smlouvou o postoupení pohledávek z 19. 7. 2021, účinnost k témuž dni, změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena přípisem původního věřitele z datum. Z uvedeného dovozuje žalobkyně aktivní procesní legitimaci. Celková hodnota pohledávky činila ke dni postoupení 61 455,74 Kč a sestávala z nesplacené jistiny 21 699,22 Kč, nesplaceného smluvního úroku 1 804,11 Kč, nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru 10 505,26 Kč, nesplacených nákladů na vyhodnocení úvěru 1 992,32 Kč, nesplaceného inkasního poplatku 3 859,09 Kč, postoupeného sankčního poplatku 1 500 Kč, postoupených paušálních nákladů na vymáhání pohledávky 500 Kč, postoupeného smluvního úroku za poskytnutí finančních prostředků ve výši 4 411,99 Kč po celkové splatnosti závazku, postoupeného kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení 3 183,75 Kč, postoupené smluvní pokuty ve výši 12 000 Kč. Po zvážení okolností vzniku pohledávky, s ohledem na osobu žalovaného, žalobkyně učinila rozhodnutí neuplatnit postoupené sankční poplatky, paušální náklady na vymáhání pohledávky, část smluvní pokuty, postoupeného smluvního úroku po splatnosti úvěru, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení. Žalovaná pohledávka tedy sestává z nesplacené jistiny 21 699,22 Kč, nesplaceného kapitalizovaného smluvní úroku 1 804,11 Kč, nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru 10 505,26 Kč, nesplacených nákladů na vyhodnocení úvěru 1 992,32 Kč, nesplaceného inkasního poplatku 3 859,09 Kč, postoupeného smluvního úroku za poskytnutí finančních prostředků po revizním přepočtu 2 951,69 Kč od 1. dne prodlení po celkové splatnosti závazku (splatnost poslední splátky), 15. 7. 2020, do 11. 6. 2021, základem pro výpočet úroku byla postoupená jistina pohledávky 21 699,22 Kč, v uvedeném období úročena smluvní úrokovou sazbou 15 % ročně, prostřední sloupec textu na 2. straně smlouvy„ Splatnost, úrok a RPSN úvěru“, příp.„ Splatnost úvěru a výše úroku“, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení 1 623,43 Kč, po revizním přepočtu za období od 1. dne prodlení po splatnosti poslední splátky úvěru, 15. 7. 2020, do 11. 6. 2021, základem pro výpočet zákonného úroku z prodlení byla postoupená jistina pohledávky 21 699,22 Kč, účelně vynaložené náklady mimosoudního vymáhání spojené s uplatněním pohledávky 256 Kč, viz níže, smluvní pokuta 7 182,44 Kč, viz níže. K úročení jistiny půjčky i po datu konečné splatnosti úvěru komentář C. H. Beck k § 2392 odst. 1 o. z., úročení zápůjčky uvádí, že úroky se platí za dobu od přenechání peněžních prostředků zapůjčitelem do vrácení půjčených peněžních prostředků. Není-li doba, za kterou se mají platit úroky, smluvně upravena, vydlužitel je povinen platit úroky do doby skutečného splacení zápůjčky; je povinen platit úroky i za dobu, ve které je v prodlení s vrácením

2. zápůjčky (viz LAVICKÝ, Petr. Občanský zákoník: komentář. Praha: C. H. Beck, 2015. Velké komentáře. ISBN 978-80-7400 -287-8). Žalobkyně podpůrně odkazuje na § 11 odst. 3 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinný do 30. 11. 2016, kdy došlo-li k odstoupení dle odstavce 1, je spotřebitel povinen věřiteli bez zbytečného odkladu, nejpozději do 30 dnů ode dne odeslání odstoupení, zaplatit jistinu. Spotřebitel je povinen zaplatit úrok ve výši, na kterou by věřiteli vznikl nárok, nedošlo-li by k odstoupení od smlouvy ode dne, kdy byl spotřebitelský úvěr čerpán, do dne, splacení jistiny. Dále žalobkyně odkazuje zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, který nahradil zákon č. 145/2010 Sb., který rovněž upravuje úročení jistiny pohledávky až do jejího splacení, § 118 odst. 4 písm. b):„ Došlo-li k odstoupení od smlouvy o spotřebitelském úvěru, je spotřebitel povinen poskytovateli bez zbytečného odkladu, nejpozději do 30 dnů ode dne odeslání odstoupení, zaplatit úrok ve výši, na kterou by poskytovateli vznikl nárok, pokud by k odstoupení od smlouvy nedošlo, a to za období ode dne, kdy byl spotřebitelský úvěr čerpán, do dne, kdy je jistina splacena“. Zákon řeší situaci, kdy došlo k odstoupení od smlouvy, avšak dle žalobkyně v kombinaci s výkladem v komentáři a v souladu s principem per analogiam legis uvedenou formulaci lze aplikovat i na období prodlení dlužníka. Smluvně sjednané příslušenství pohledávky bylo postoupeno v kapitalizované výši, v žalobním návrhu uplatněno jako kapitalizovaný úrok, jehož výše 21 112,47 Kč je tvořena součtem nesplaceného úroku 1 804,11 Kč, nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru 10 505,26 Kč, nesplacených nákladů na vyhodnocení úvěru 1 992,32 Kč, nesplaceného inkasního poplatku 3 859,09 Kč, postoupeného smluvního úroku za poskytnutí finančních prostředků po revizním přepočtu za období po konečné splatnosti ve výši 2 951,69 Kč. Zákonný úrok z prodlení byl postoupen kapitalizovanou částkou, v žalobním návrhu tak představuje kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši po revizním přepočtu, viz výše. Zákonný úrok z prodlení je ve výši určené datem zesplatnění závazku od následujícího dne po účinnosti postoupení pohledávky, 20. 7. 2021, z jistiny 21 699,22 Kč. Účelně vynaložené náklady mimosoudního vymáhání spojené s uplatněním pohledávky jsou uplatněny, když žalobkyně vyvíjela snahu řešit záležitost mimosoudně, dopisem z 17. 8. 2021 vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky, kontaktování žalobkyně na sděleném telefonním čísle. Zároveň byl žalovaný informován, že v případě nesoučinnosti bude žalobkyně nárokovat úhradu účelně vynaložených nákladů mimosoudního vymáhání pohledávky, o jejich výši byl žalovaný v dopise informován (poslední strana dopisu), odchozí dopis 39 Kč, odchozí dopis doporučeně 50 Kč, odchozí telefonický hovor 72 Kč, osobní návštěva 217 Kč. Přílohou žalobního návrhu je i dokument„ Výpis úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky“, obsahující výčet provedených úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky, viz ceník. V rámci žalobního návrhu žalobkyně ku prospěchu žalovaného nenárokuje náhradu za všechny úkony uvedené ve výpisu, pouze za část z nich, z důvodu přiměřenosti a účelnosti. Nárokuje tak náklady mimosoudního vymáhání pohledávky celkem 256 Kč za odeslaný obyčejný dopis v počtu 1, odeslaný doporučený dopis v počtu 0, odchozí (spojené) telefonické hovory v počtu 0, cestu pověřeného terénního pracovníka věřitele na kontaktní adresu dlužníka z důvodu osobní návštěvy v počtu 1. Kopie obyčejně zaslaných dopisů jsou přílohou návrhu. Žalobkyně může poskytnout soubor se zvukovým záznamem hovoru se žalovaným, jsou-li náklady za takový úkon nárokovány. Ode dne postoupení pohledávky neuhradil žalovaný ničeho. Poslední upomínku před podáním žaloby z 18. 10. 2021 žalobkyně předkládá i s dokladem o odeslání (§ 142a občanského soudního řádu). Pro prodlení žalovaného vzniklo původnímu věřiteli dle odstavce 4., 1. strana smlouvy pod rekapitulací závazku právo na smluvní pokutu 0,1 % z dlužné částky za každý započatý den prodlení. V rámci revizního přepočtu smluvní pokuty žalobkyně ku prospěchu žalovaného požaduje smluvní pokutu pouze z nesplacené jistiny pohledávky ve výši 21 699,22 Kč od 1. dne prodlení po splatnosti poslední splátky úvěru, 15. 7. 2020, do 10. 6. 2021. Žalobkyně nárokuje úhradu smluvní pokuty za prodlení se splacením závazku 7 182,44 Kč za zkrácené období ku prospěchu dlužníka, časové omezení smlouvou o úvěru stanoveno nebylo. Takto žalobkyně postupuje, aby smluvní pokuta zachovala zajišťovací funkci, nedocházelo k neomezenému narůstání její výše, vymizení její funkce jako sankce za nesplácení dluhu. Vypočítaná smluvní pokuta reflektuje zákonné omezení výpočtu dle § 122 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, § 168 odst. 1 téhož zákona.

3. Žalovaný se ve věci žádným způsobem nevyjádřil. Nevyjádřil se ani k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, ačkoli byl poučen, že v opačném případě bude soud předpokládat, že s takovým postupem souhlasí.

4. Soud dle § 115a a § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), věc projednal se souhlasem žalobkyně a za předpokládaného souhlasu žalované bez nařízení jednání na základě účastníky předložených listinných důkazů.

5. Soud konstatuje, že rozhodnutí v této věci je zcela v intencích rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR vydaného ve věci sp. zn. 21 Cdo 1695/2005. Zde Nejvyšší soud ČR uzavírá, že v řízení vedeném dle ustanovení § 115a o. s. ř. nelze zamítnout návrh tehdy, jestliže na základě listin tvořících obsah spisu nelze učinit závěr, že žalobce svůj nárok prokazuje. Soudem nebylo v daném případě uzavřeno, že skutkový děj nelze postavit najisto. Z listin žalobkyní předložených soud učinil závěr o skutkovém ději. Pokud byl žalobní návrh zamítnut, tak pouze proto, že z listin žalobkyni předložených nelze z hlediska právního hodnocení učinit jiný závěr, nežli ten, že žalobní nárok není důvodným. Soud podotýká, že ač je nutno věc posoudit jinak nežli dle účastníkova právního názoru, případné poučení dle citovaného zákonného rozhodnutí by zde nemohlo vést k jinému rozhodnutí soudu. Ustanovení § 118a, odst. 2 o. s. ř. směřuje na případy, kdy v důsledku jiného právního posouzení věci soudem může účastník reagovat a doložit důkazy či tvrzení, která v souladu s právním hodnocením soudu mohou přivodit jeho úspěch ve věci. V souzené věci tomu tak není.

6. Soud dospěl na základě provedeného dokazování, vycházeje z listinných důkazů založených do spisu žalobkyní, k následujícím skutkovým zjištěním:

7. Žalovaný a právní předchůdkyně žalobkyně uzavřeli dne 14. 5. 2019 smlouvu o úvěru číslo,„ anonymizována tři slova půjčka“. Právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému částku ve výši 25 000 Kč. Žalovaný se nadále zavázal uhradit úrok ve výši 2 407 Kč, úplatu za poskytnutí úvěru ve výši 12 250 Kč, náklady vyhodnocení úvěrového případu ve výši 2 323 Kč, poplatek za inkaso plateb v hotovosti v místě bydliště ve výši 4 500 Kč Celkem částka splatná dlužníkem 46 480 Kč, celkem náklady spotřebitelského úvěru 21 480 Kč. Doba trvání spotřebitelského úvěru 14 měsíců. Výše splátky 3 320 Kč RPSN činila 272,44 % Součástí smlouvy je prohlášení žalovaného, že celkovou částku úvěru převzal v hotovosti v místě bydliště. Příloha číslo obsahuje předpis splátek. Shodným způsobem jsou parametry smlouvy uvedeny ve Formuláři pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, v němž je taktéž zakotvena povinnost k úhradě smluvní pokuty v případě prodlení včetně mechanismu jejího výpočtu. Taktéž přílohou uvedeného formuláře je Příloha č. 1 – Předpis splátek. /smlouva o úvěru, příloha na č1. 39 spisu, formulář pro standardní informace, příloha na čl. 40 spisu/

8. Žalovaný dne 14. 5. 2019 vyplnil Žádost o úvěr, kde uvedl jméno, příjmení, trvalý pobyt, adresu faktického pobytu, označení občanského průkazu, datum narození, rodné číslo, zem původu, telefon, zaměstnavatele včetně telefonu do zaměstnání. Dále uvedl, že žádá o úvěr ve výši 25 000 Kč na dobu 14 měsíců, splátky ve výši 3 320 Kč. K osobním poměrům uvedl, že u aktuálního zaměstnavatele je zaměstnán od 1. 12. 2017 v zaměstnaneckém poměru, nyní nejedná o ukončení pracovního poměru, není ve výpovědní době. Jako doložené doklady jsou uvedeny výplatní pásky, pracovní smlouva, občanský průkaz, nájemní smlouva. Mzda je uvedena ve výši 31 720 Kč, celkové příjmy jsou uvedeny ve výši 31 720 Kč, použitelný příjem 25 310 Kč. Výdaje jsou uvedeny ve výši 3 000 Kč bydlení, energie, 3 410 Kč doprava, jídlo, osobní náklady. Celkem měsíční výdaje jsou uvedeny v částce 6 410 Kč. Bydlení je uvedeno v nájmu, stav svobodný, počet vyživovacích povinností 0, vzdělání střední s maturitou, osobní bankovní účet č. bankovní účet /žádost o úvěr na čl. 43 spisu/

9. právnická osoba jako postupitel a žalobkyně jako postupník uzavřely dne 19. 7. 2021 smlouvu o postoupení pohledávek. Přílohou je i listina označená KIE C/3 /702 obsahující specifikaci pohledávky žalovaného. právnická osoba vystavila dne 30. 7. 2021 potvrzení, že žalobkyně uhradila dne 29. 7. 2021 kupní cenu za postoupení pohledávek. K pohledávce specifikované KIE C/3 číslo je vypracován Výpis úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky datovaný dne 22. 11. 2021, kdy je uvedeno, že se jedná o přehled úkonů realizovaných ve fázi mimosoudního vymáhání pohledávky za označeným dlužníkem, a to obyčejný dopis ze dne 6. 9. 2021, cesta pověřeného terénního pracovníka věřitele na kontaktní adresu dlužníka ze dne 8. 10. 2021 /smlouva o postoupení pohledávek + plná moc na čl. 27 - 35 spisu, specifikace pohledávky – příloha žalobkyně na čl. 38 spisu, výpis úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky na čl. 42 spisu, potvrzení o úhradě na čl. 26 spisu/ Žalovanému bylo adresováno oznámení o postoupení pohledávky dopisem ze dne 5. 8. 2021 /dopis na čl. 24 spisu, podací arch na čl. 36 spisu/ Žalobkyní byl žalovanému adresován dopis ze dne 17. 8. 2021, jehož obsahem bylo sdělení, že žalobkyně převzala na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 7. 2021 pohledávku společnosti právnická osoba ze smlouvy číslo. Součástí dopisu byla i výzva k plnění. /dopis na čl. 22 spisu/

10. Žalovanému byl adresován dopis právním zástupcem žalobkyně dopis ze dne 6. 9. 2021, jehož obsahem bylo sdělení o neuhrazení dlužné částky dle smlouvy číslo s tím, že nebude-li tato uhrazena, bude věc řešena soudní cestou. /dopis na čl. 23 spisu/ Dopisem datovaným dne 18. 10. 2021 byla žalovanému adresována právním zástupcem žalobkyně předžalobní výzva. /dopis na čl. 25 spisu, podací arch na čl. 37 spisu/

11. Na základě shora popsaných skutkových zjištění dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu:

12. Žalovaný a právní předchůdkyně žalobkyně uzavřeli dne 14. 5. 2019 smlouvu o úvěru číslo,„ anonymizována čtyři slova“, předmětem byla částka 25 000 Kč. Žalovaný se nadále zavázal uhradit úrok 2 407 Kč, úplatu za poskytnutí úvěru 12 250 Kč, náklady vyhodnocení úvěrového případu 2 323 Kč, poplatek za inkaso plateb v hotovosti v místě bydliště 4 500 Kč Celkem částka splatná dlužníkem 46 480 Kč, celkem náklady spotřebitelského úvěru 21 480 Kč. Doba trvání spotřebitelského úvěru 14 měsíců. Výše splátky 3 320 Kč. RPSN činila 272,44 %. Žalovaný signoval prohlášení, že celkovou částku úvěru převzal v hotovosti v místě bydliště. Shodným způsobem jsou parametry smlouvy uvedeny ve Formuláři pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, zde je zakotvena povinnost k úhradě smluvní pokuty v případě prodlení včetně mechanismu jejího výpočtu. Žalovaný dne 14. 5. 2019 vyplnil Žádost o úvěr, uvedl jméno, příjmení, trvalý pobyt, adresu faktického pobytu, označení občanského průkazu, datum narození, rodné číslo, zem původu, telefon, zaměstnavatele včetně telefonu do zaměstnání. Uvedl, že žádá o úvěr ve výši 25 000 Kč na dobu 14 měsíců, splátka 3 320 Kč. Dále uvedl, že u aktuálního zaměstnavatele je zaměstnán od 1. 12. 2017 v zaměstnaneckém poměru, nejedná o ukončení pracovního poměru, není ve výpovědní době. Jako doložené doklady jsou uvedeny výplatní pásky, pracovní smlouva, občanský průkaz, nájemní smlouva. Mzda je uvedena 31 720 Kč, celkové příjmy 31 720 Kč, použitelný příjem 25 310 Kč. Výdaje jsou uvedeny 3 000 Kč bydlení, energie, 3 410 Kč doprava, jídlo, osobní náklady. Celkem měsíční výdaje jsou uvedeny 6 410 Kč. Bydlení je uvedeno v nájmu, stav svobodný, počet vyživovacích povinností 0, vzdělání střední s maturitou, osobní bankovní účet č. bankovní účet právnická osoba jako postupitel a žalobkyně jako postupník uzavřely dne 19. 7. 2021 smlouvu o postoupení pohledávek. Přílohou je listina označená KIE C/3 /702 obsahující specifikaci pohledávky žalovaného. Žalovanému bylo adresováno oznámení o postoupení pohledávky dopisem ze dne 5. 8. 2021. Žalobkyní byl žalovanému adresován dopis ze dne 17. 8. 2021, jehož obsahem bylo sdělení, že žalobkyně převzala na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 7. 2021 pohledávku společnosti právnická osoba ze smlouvy číslo. Součástí dopisu byla i výzva k plnění. Žalovanému byl adresován dopis právním zástupcem žalobkyně ze dne 6. 9. 2021, obsahem bylo sdělení o neuhrazení dlužné částky ze smlouvy číslo nebude-li tato uhrazena, bude věc řešena soudní cestou. Dopisem datovaným dne 18. 10. 2021 byla žalovanému adresována právním zástupcem žalobkyně předžalobní výzva.

13. Shora uvedené bylo zjištěno u listinných důkazů označených žalobkyní, kdy z obsahu spisu se nepodává žádných skutečností, jež by zakládaly důvodnost úvahy o nedůvěryhodnosti těchto důkazů. Žalovaný žádným způsobem tvrzení žalobkyně nesporoval, žádné důkazy nepředložil.

14. Soud řešenou věc po právní stránce posuzoval podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném a účinném znění (dále jen„ o. z.“), a dle ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon č. 257/2016 Sb.“).

15. Podle § 6 o. z. každý má povinnost jednat v právním styku poctivě.

16. Dle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

17. Dle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Dle § 1887 o. z. postoupit lze i soubor pohledávek, ať již současných nebo budoucích, je-li takový soubor pohledávek dostatečně určen, zejména pokud se jedná o pohledávky určitého druhu vznikající věřiteli v určité době nebo o různé pohledávky z téhož právního důvodu.

18. Dle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Tímto nařízením je s ohledem na dobu, kdy se dostala žalovaná do prodlení s úhradou dlužné částky, nařízení vlády č. 351/2013 Sb., podle jehož § 2 platí, že výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

19. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

20. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

21. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užití cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

22. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

23. Soud konstatuje, že v případě smlouvy o úvěru platí, že úvěrující se zavazuje na požádání úvěrovaného poskytnout mu peněžní částku, zavazuje se mít tuto částku připravenou tak, aby mohl vyhovět žádosti úvěrovaného; jeho závazek zahrnuje i povinnost rezervovat peněžní prostředky až do dohodnuté výše s tím, že není jisté, zda o vyplacení celé částky bude požádáno; jakož i příslib prostředky na požádání poskytnout. Povinnost poskytnout požadovanou částku vznikne na základě žádosti, projevu vůle; žádost (požádání o vyplacení částky) je součástí kontraktačního procesu, na ni navazuje vyplacení požadovaných prostředků. To znamená, že úvěr je chápán jako pactum de contrahendo. Závazek k rezervaci peněžních prostředků trvá po celou dobu existence smlouvy. Úvěrovaný nemá povinnost přislíbené peněžní prostředky čerpat. Předmětem přenechání u smlouvy o úvěru mohou být pouze peněžní prostředky, což ji, kromě úplatnosti, odlišuje od zápůjčky, podle níž je možné přenechat jakékoli věci určené podle druhu. Předmětem zápůjčky je věc„ zastupitelná“, tedy druhově určená, kdy povinností úvěrovaného je vrátit věc stejného druhu. Zápůjčka může být sjednána jako bezplatná i jako úplatná. Smlouva o zápůjčce je smlouvou reálnou, tedy vznikne přenecháním předmětu zápůjčky, a to buď přímo, nebo jinak (bezhotovostním převodem). Smlouva o zápůjčce se odlišuje od smlouvy o úvěru, která jako konsensuální kontrakt vznikne již souhlasným projevem vůle smluvních stran smlouvu uzavřít.

24. V projednávané věci bylo zjištěno, že právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva, jíž bylo sjednáno, že žalovanému budou při podpisu předány finanční prostředky, předmět plnění, kdy tuto skutečnost žalovaný stvrdil svým podpisem. V dané věci lze uzavřít, že byla uzavřena smlouva o zápůjčce, když žalovanému byly finanční prostředky poskytnuty ihned při uzavření smlouvy, nebyly převedeny bezhotovostní formou v návaznosti na splnění podmínek uvedených ve smlouvě, předmětem smlouvy nebyl závazek finanční prostředky rezervovat a uvolnit je k příkazu žalovaného.

25. Soud má za prokázané, že pohledávka ze shora uvedené smlouvy byla právní předchůdkyní žalobkyně postoupena na žalobkyni, čímž je dána aktivní věcná legitimace žalobkyně ve sporu.

26. Dále, s ohledem na shora uvedené soud dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně nedostála své povinnosti stanovené v § 86 zákona č. 257/2016 Sb., neboť neprovedla řádné posouzení úvěruschopnosti žalované, tj. neposoudila úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí. Odborná péče je v kontextu zákona č. 257/2016 Sb. korektiv jednání věřitele, které se zakládá jak na objektivním hledisku, tj. na odborných znalostech a schopnostech, tak na hledisku subjektivním, spočívající v pečlivosti konkrétního věřitele. Jak uvedl Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, který je dle názoru soudu použitelný i při výkladu § 86 zákona č. 257/2016 Sb.,„ věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidovaný v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L. a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. BECK, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zák. č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“ Pro úplnost lze rovněž odkázat na nález Ústavního soudu ČR ve věci vedené pod sp. zn. III. ÚS 4129/18, v němž soud vyslovil, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale v širším pojetí i sama společnost jako taková.

27. V řízení bylo zjištěno, a toto koresponduje plně se skutkovými tvrzeními žalobkyně, že žalobkyně svá zjištění omezila pouze na údaje uvedené žalovaným. K prokázání majetkových poměrů žalovaného byly uvedeny listiny, jimiž je pracovní smlouva, výplatní listy, nájemní smlouva. K předmětné smlouvě je nutno poukázat na to, že dne 14. 5. 2019 žalovaný učinil žádost o úvěr, a to se shodnými parametry, které následně byly stranami ujednány ve smlouvě, což znamená, že ještě před tím, nežli bylo započato s přezkumem úvěruschopnosti, již byly nastaveny parametry smluvního vztahu. Nebylo tedy postupováno tak, že by byly přesně a precizně zjištěny veškeré poměry žalovaného a poté bylo vyhodnocováno, v jakém rozmezí může případně být smluvní vztah nastaven tak, aby žalovaný mohl plnit, resp. nebylo nejdříve určeno, pro jaký závazek je žalovaný úvěruschopným, zdali vůbec pro jakýkoliv závazek. Pokud žádost o úvěr byla učiněna téhož dne, kdy byla uzavřena smlouva, přičemž předmět smlouvy převzal žalovaný v místě svého bydliště již v okamžiku uzavření smlouvy, znamená, to, že kromě formálně uvedených údajů do žádosti o zápůjčku žádný přezkum úvěruschopnosti nemohl být prováděn. Zástupce právního předchůdce se dostavil do místa bydliště žalovaného, kde téhož dne, při jednom jednání byla sepsána žádost o úvěr, smlouva o úvěru a předány finanční prostředky. Tedy již samotný kontraktační průběh v zásadě vylučuje řádný přezkum úvěruschopnosti. Přezkumem úvěruschopnosti se nerozumí formální vyplnění formuláře, karty klienta. Nadto ani z uvedených údajů nelze uzavřít, že odpovídají uzavřené smlouvě. Žalovaný uvedl výdaje za nájemní bydlení, tedy nájem a energie ve výši 3 000 Kč, kdy tato částka měla být poměřena příslušnými statistickými údaji. Pokud žalovaný uvádí celkové osobní výdaje ve výši 3 410 Kč, tak není zřejmé, jakým mechanismem byla tato částka určena, ověřena. Především však nebyly vůbec ověřeny reálné výdaje žalovaného. Tato skutečnost se podává z žádosti o úvěr, kde jsou uvedeny listiny, které byly zástupci právního předchůdce žalované předloženy, kdy je sic označen účet žalovaného, ale nejsou vůbec uvedeny a ověřeny výpisy z tohoto účtu. Nebylo tak zjištěno, s jakým faktickým obratem příjmů a výdajů žalovaný nakládá. Při zkoumání úvěruschopnosti je nutné se zaměřit a zjistit nejenom příjmy klienta, ale i výdaje a jím uváděné a prokazované údaje porovnat i s příslušnými veřejně přístupnými statistickými údaji tak, aby bylo zřejmé, že se jedná o příjmy a výdaje v místě obvyklé. Nelze tak než konstatovat, že smlouva o úvěru je tak ve smyslu § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. neplatná.

28. Soud pak dále odkazuje na právní názor Krajského soudu v Praze, který v rozsudku ze dne 18. 7. 2019, č. j. 27 Co 143/2019-113 dospěl k závěru, že„ výklad předmětného ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. stanovícího důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, aby respektoval smysl a účel daného ustanovení (výklad teleologický), kontinuitu (výklad historický) a dosavadní vývojové trendy v dané právní oblasti (výklad z judikatury), a aby se současně jednalo o výklad eurokonformní, tak nepřipouští, aby důsledkem uvedeného porušení povinnosti věřitele (poskytovatele úvěru) byla pouhá relativní neplatnost. Zákonem stanovenou neplatnost, k níž v důsledku daného porušení dochází, je nutno chápat jako absolutní, k níž soud musí přihlédnout z úřední povinnosti.“ S ohledem na právě citované tak soud smlouvu o úvěru dle § 87 zákona č. 257/2016 Sb. shledal absolutně neplatnou, pročež je tak nutno peněžní prostředky, které byly dány žalovanému k dispozici, posoudit jako bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 a násl. o. z.

29. V řízení bylo prokázáno, že žalovanému byla předána částka ve výši 25 000 Kč. Pokud žalobkyně tvrdila, že žalovaný plnil částku 6 620 Kč, tak toto tvrzení žalobkyně nebylo žádným způsobem sporováno, z obsahu spisu se nepodává, že by toto tvrzení nebylo pravdivým. Důkazní břemeno k prokázání té skutečnosti, že žalovaný plnil na daný závazek více, leží na žalovaném. S ohledem k právnímu hodnocení shora uvedenému bylo soudem uzavřeno, že žalovaný je v režimu ustanovení §§ 2991, 2993 o. z. povinen plnit jistinu, přičemž obdržel-li na tuto částku 25 000 Kč a plnil-li částku 6 620 Kč, je tak povinen nadále uhradit žalobkyni částku 18 380 Kč. Pokud žalobkyně se domáhala úhrady jistiny ve výši 21 699,22 Kč, přičemž byl návrh shledán důvodným pro částku 18 380 Kč, byl zamítnut pro částku 21 699,22 Kč – 18 380 Kč, tedy pro částku 3 319,22 Kč. Domáhala-li se žalobkyně nadále úhrady kapitalizovaného úroku ve výši 21 112,47 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 256 Kč, částky 7 182,44 Kč, tak v této části byl žalobní návrh jakožto nedůvodný zamítnut.

30. Žalobkyni rovněž náleží dle § 1968 ve spojení s § 1970 o. z. nárok na zaplacení úroku z prodlení ve výši dle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaný tudíž byl zavázán k úhradě úroku z prodlení ve výši 8,25 % z částky 18 380 Kč od 15. 7. 2020, když od tohoto data žalovaný měl mít vědomí, že uvedenou částku musí vrátit, do 19. 7. 2021 v kapitalizované výši 1 537,12 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení v částce 86,31 Kč byl zamítnut. A dále byl žalovaný zavázán plnit úrok z prodlení běžící z částky 18 380 Kč od 20. 7. 2021 do zaplacení, návrh, aby žalovaný byl povinen uhradit úrok z prodlení z částky 3 319,22 Kč od 20. 7. 2021 do zaplacení, byl zamítnut.

31. Lhůta k plnění byla určena v souladu s § 160 o. s. ř.

32. O náhradě nákladů rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně byla dle poměru úspěchu a neúspěchu ve věci převážně úspěšnou. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky celkem 21 699,20 Kč + 256 Kč + 7 182,44 Kč = 29 137,66 Kč = 100 %, úspěšnou byla pro částku 18 380 Kč = 63 %. Poměr úspěchu a neúspěchu ve věci tak činí 100 % - 63 % = 37 %; 63 % - 37 % tak činí 26 % poměru úspěchu na straně žalobkyně. Soud tak přiznal v řízení žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 678 Kč. Nekrácená částka nákladů řízení činí 2 608 Kč a odpovídá zaplacenému soudnímu poplatku ve výši 1 156 Kč a dále nákladům vynaloženým na právní zastoupení. Tyto sestávají z odměny za právní zastoupení ve výši 900 Kč a z náhrady hotových výdajů za tři úkony právní služby po 100 Kč (převzetí a příprava zastoupení, sepis předžalobní upomínky, podání žalobního návrhu) dle § 14b, odst. 1, písm. c), bodu 3, odst. 5, písm. a), § 11, odst. 1, písm. a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů. K takto určeným nákladům nadále přistupuje dle § 137, odst. 3 o. s. ř. daň z přidané hodnoty 21 % ve výši 252 Kč 38,5 % z částky 2 252 Kč činí po zaokrouhlení 867 Kč. Náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen uhradit k rukám právního zástupce žalobkyně (§ 149, odst. 1 o. s. ř.) v zákonné pariční lhůtě (§ 160, odst. 1 o. s. ř.).

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze u Okresního soudu Praha-východ. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.