OSPY 7 C 63/2024-139

Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudcem Mgr. Filipem Jankem ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Anonymizováno ⟪LB:lb_002⟫ insolvenční správkyně dlužníka Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně ⟪LB:lb_003⟫ sídlem Adresa žalobkyně ⟪LB:lb_004⟫ proti ⟪LB:lb_005⟫ žalované: Jméno žalované., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_006⟫ pro zaplacení částky 1 190 000 Kč s přísl.

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do majetkové podstaty dlužníka Jméno žalobkyně., IČ IČO, částku ve výši 1 190 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 1 190 000 Kč jdoucím od 11. 1. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do požadavku žalobkyně na úhradu zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 1 190 000 Kč za den 10. 1. 2024, se žaloba zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku ve výši 1 500 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit České republice soudní poplatek ve výši 59 500 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet Okresního soudu adresa-východ.

1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu dne 9. 2. 2024 domáhala po žalované zaplacení do majetkové podstaty dlužníka Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně (dále jen „dlužník“), částky 1 190 000 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výrokové části tohoto rozsudku.

2. Žalobkyně, která je insolvenční správkyně dlužníka, tvrdila, že dne 3. 6. 2022 došlo k převodu částky 1 190 000 Kč z účtu dlužníka na účet žalované bez právního důvodu. Uvedla, že mezi dlužníkem a žalovanou nebyla uzavřena žádná smlouva, která by tento převod odůvodňovala. Před podáním žaloby byla žalovaná vyzvána k dobrovolnému plnění, v reakci na což sdělila, že mezi ní a dlužníkem existovala zavedená podnikatelská praxe, smlouvu nikdy neuzavřeli a plnění vyplývají z doložených faktur; k tomuto plnění však žalobkyně uvedla, že nebylo nikdy realizováno. Žalobkyně se proto domnívá, že se žalovaná na úkor dlužníka bezdůvodně obohatila ve smyslu § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a požaduje vydání této částky do majetkové podstaty dlužníka.

3. Žalovaná nárok uplatněný žalobou neuznala, a to ani z části. Ve vyjádření ze dne 2. 7. 2024 ( č.l. 16 ) uvedla, že činí nesporným, že jí byla částka 1 190 000 Kč ze strany dlužníka poskytnuta. Tvrdí ale, že mezi účastníky existovala dlouhodobá podnikatelská praxe, v jejímž rámci byly na základě ústních dohod služby poskytovány.

4. Ve vyjádření ze dne 19. 11. 2024 ( č.l. 24 ) po výzvě soudu, aby uvedla konkrétní obsah smluv s popisem kontraktačního postupu stran, pouze obecně uvedla, že obsah smluv se týkal správy účtů v období 1. 1. 2022 – 1. 5. 2022 a 1. 6. 2022 – 30. 6. 2022, správy účtů a serveru Anonymizováno v roce 2022, zajištění provozu serveru, pronájmu jméno FO za rok 2022, opravy a čištění vozidel Audi a Toyota, nákupu elektronů a pneumatik pro vozidla Audi, zajištění STK a evidenčních kontrol.

5. Ve vyjádření ze dne 21. 2. 2025 ( č.l. 40 ) po poučení soudu dle § 118a odst. 1 a 3 ( viz též bod 27 rozsudku ) dále upřesnila, že smlouva se týkala správy a servisu dvaceti vozidel značek Audi a Toyota, kdy provozovatelem byl dlužník a ten žádal o jejich opravu a správu žalovanou. Žalovaná disponovala technickými průkazy ke správě vozidel a prováděla převoz v souvislosti s provedením technické kontroly a dopravou na servis. Dále uvedla, že byla oprávněna využívat subdodavatele a že dlužník proti tomuto postupu nikdy ničeho nenamítal. Obsah ústní dohody měl být sjednán mezi jednatelem dlužníka panem Sochanem a tehdejším jednatelem žalované jméno FO. Žalovaná rovněž uvedla, že pan jméno FO udělil zaměstnanci žalované panu jméno FO plnou moc k jednání a správě vozidel, což dokazuje, že plnění skutečně probíhalo.

6. Z provedeného dokazováním soud učinil následující závěr o skutkovém stavu:

7. Provozovatelem vozidel značky Audi A6 reg. zn. SPZ byl dlužník. Osvědčení o technické způsobilosti vozidla bylo u většiny těchto vozidel vyznačeno naposledy v období od 30. 8. 2020 do 4. 11. 2020, pouze u vozidla reg zn. Anonymizováno bylo vyznačeno naposledy dne 17. 1. 2021 ( osvědčení o registraci vozidla, tj. velké technické průkazy k vozidlům reg. zn. SPZ ).

8. Objednávkou ze dne 12. 1. 2021 objednal dlužník u žalované služby „Správa e-mailových účtů od 1.1.2022 do 1.5.2022“, „Správa e-mailových účtů od 1.6.2022 do 30.6.2022“, „Správa účtů a správa serveru jméno FO rok 2022“ a „Zajištění provozu serveru – pronájem jméno FO rok 2022“ v hodnotě 408 000 Kč. Další objednávkou z téhož dne objednal služby „Oprava vozidla AUDI A6 Anonymizováno“ (3x) a „Oprava vozidla Toyota Anonymizováno“ (2x). Objednávkou ze dne 10. 2. 2021 objednal služby a produkty „Elektrony AUDI A6 stříbrné 20"“, „Elektrony AUDI A6 černé 20"“, „Pneumatiky Audi A6 20"“, „Zajištění STK a Evidenčních kontrol vozidel“ v hodnotě 151 543 Kč. Objednávkou ze dne 12. 2. 2021 objednal služby „Zajištění přepravy vozidel ŠKOFIN“, „Předprodejní čištění vozidel AUDI A6 – Škofin“, „Předprodejní čištění vozidel TOYOTA PROACE VERSO (minibus)“ v hodnotě 121 000 Kč ( objednávky ze dne 12. 1. 2021 č. 2021/01/PMK a č. 2021/2/PMK, ze dne 10. 2. 2021 č. 2021/3/PMK a ze dne 12. 2. 2021 č. 2021/4/PMK ).

9. Dne 3. 6. 2022 byla žalovanou dlužníkovi vystavena zálohová faktura č. IBAN na částku 1 190 000 Kč se splatností dne 13. 6. 2022 ( dále jen „zálohová faktura“ ). Zálohová faktura byla vystavena na služby a produkty dle objednávek ( viz bod 8. tohoto rozsudku ). Dle zálohové faktury činila cena za 8 ks pneumatik Audi A6 20" částku 36 000 Kč bez DPH, resp. 43 560 Kč s DPH ( zálohová faktura č. IBAN ze dne 3. 6. 2022 ).

10. Dne 3. 6. 2022 odešla z účtu dlužníka č. č. účtu na účet žalované č. č. účtu platba ve výši 1 190 000 Kč. Téhož dne přišla na účet dlužníka platba od společnosti právnická osoba ve výši 1 069 500 Kč. V období od 14. 6. 2021 do 14. 4. 2022 přišly na účet žalované z účtu dlužníka platby v celkové výši 344 187,04 Kč. Některé z těchto plateb, v celkové výši 101 907,80 Kč, však byly dlužníkovi vráceny s popisy jako „vrácení omylné platby“ či „přeplatek“ ( výpis z běžného účtu dlužníka za období 3. 6. 2022, výpis pohybů mezi účty žalované a dlužníkem ).

11. Dne 10. 6. 2022 byla žalovanou dlužníkovi vystavena faktura č. IBAN na částku 1 190 000 Kč se splatností dne 10. 6. 2022, zdanitelné plnění dne 10. 6. 2022, přičemž v ní bylo uvedeno, že tato částka již byla zaplacena zálohou č. IBAN ( faktura č. IBAN ze dne 10. 6. 2022 ).

12. Společnost právnická osoba. vystavila žalované faktury č. hodnota, č. hodnota, č. hodnota, č. hodnota a proforma fakturu s variabilním symbolem var. symbol na registraci/prodloužení domény „Anonymizováno“. Dále společnost právnická osoba. vystavila žalované fakturu č. hodnota na služby na období 3 měsíců od 30. 6. 2022, fakturu č. hodnota na služby na období 3 měsíců od 26. 9. 2022 a fakturu č. hodnota na služby na období 3 měsíců od 29. 12. 2022 ( faktura č. hodnota ze dne 26. 1. 2021, faktura č. hodnota ze dne 4. 2. 2022, faktura č. hodnota ze dne 4. 2. 2022, faktura č. hodnota ze dne 30. 6. 2022, faktura č. hodnota ze dne 26. 9. 2022, faktura č. hodnota ze dne 29. 12. 2022, faktura č. hodnota ze dne 5. 1. 2023, proforma faktura s variabilním symbolem var. symbol ze dne 26. 12. 2023 ).

13. Dne 26. 2. 2021 byla společností právnická osoba žalované vystavena faktura č. IBAN na částku 51 328 Kč na prodej pneumatik Audi A6 20" se splatností dne 5. 3. 2021. Cena za 2 sady pneumatik činila částku 51 327,68 Kč při sazbě DPH 0 % ( faktura č. IBAN ze dne 26. 2. 2021 ).

14. Společnost právnická osoba. vystavila žalované dne 14. 1. 2022, 31. 3. 2022, 22. 4. 2022, 12. 5. 2022 a 24. 5. 2022 faktury na částku v celkově výši 230 523 Kč, přičemž z těchto faktur není zjevný vztah k předmětu řízení ( faktura č. hodnota ze dne 14. 1. 2022, faktura č. hodnota ze dne 14. 1. 2022, faktura č. hodnota ze dne 31. 3. 2022, faktura č. hodnota ze dne 22. 4. 2022, faktura č. hodnota ze dne 12. 5. 2022, faktura č. hodnota ze dne 24. 5. 2022 ).

15. Dne 6. 3. 2023 byl zjištěn úpadek dlužníka, na jeho majetek byl prohlášen konkurs a jako insolvenční správce byla ustanovena žalobkyně ( usnesení Městského soudu v Praze, č. j. MSPH spisová značka-právnická osoba ).

16. Dne 3. 1. 2024 zaslala žalobkyně žalované předžalobní výzvu k zaplacení žalované částky do dne 10. 1. 2024, která byla žalované doručena dne 4. 1. 2024 ( předžalobní výzva ze dne 3. 1. 2024 vč. dodejky ).

17. Dne 10. 1. 2025 zaslala zástupkyně žalované žalobkyni v reakci na předžalobní výzvu e-mail se sdělením, že od žalované nemají potřebné podklady a že soudní spor je předčasný ( e-mail ze dne 10. 1. 2024 ).

18. V navazujícím e-mailu zaslala faktury ( viz body 9., 11. a 13. tohoto rozsudku ) a sdělila, že písemná smlouva mezi dlužníkem a žalovanou nebyla uzavřena, zavedené podnikatelská praxe mezi nimi existovala od 19. 2. 2021 ( email ze dne 30. 1. 2024 ).

19. jméno FO jako zaměstnanec žalované a právnická osoba, jméno FO, jméno FO a jméno FO jako pracovníci žalované prováděli v letech 2020-2021 manipulaci s vozidly značky Audi A6, jejich řízení a převoz v souvislosti s technickou kontrolou, servisem a dalšími souvisejícími úkony ( čestná prohlášení jméno FO, právnická osoba, jméno FO, Márkéty jméno FO a adresa ze dne 19. 2. 2025 ).

20. Návrh na doplnění dokazování výslechy svědků jméno FO, právnická osoba, jméno FO, adresa a jméno FO soud jako nadbytečný zamítl, a to zejména z důvodu nedostatečných tvrzení, neboť platí, že aby mohl účastník nějakou skutečnost prokázat, musí ji nejdříve tvrdit ( podrobně viz níže ). Dále soud zamítl návrh na doplnění dokazování listinou dohoda o postoupení poskytovaných služeb ze dne 26. 5. 2021, neboť tato byla soudu předložena po koncentraci řízení ve smyslu § 118b odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), ačkoliv měla žalovaná tuto listinu k dispozici již dříve. Další navržené a dosud neprovedené důkazy soud zamítl pro nadbytečnost. Provedeným dokazováním byl skutkový stav zjištěn dostatečně k tomu, aby bylo možno ve věci rozhodnout, když žalobkyně svá tvrzení prokázala, žalovaná ani přes dané poučení nedoplnila dostatečně rozhodná tvrzení, aby k nim mohlo být prováděno další dokazování.

21. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

22. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

23. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

24. Podle § 249 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení ( dále jen „ins. zákon“ ), není-li zákonem stanoveno jinak, je osobou oprávněnou k podání žaloby nebo jiného návrhu k vymožení nároku dlužníka včetně jeho zajištění, který se týká majetkové podstaty, po prohlášení konkursu pouze insolvenční správce; návrh podaný jinou osobou soud zamítne.

25. Aktivní věcná legitimace žalobkyně je dána dle § 249 odst. 1 ins. zákona.

26. Žalobkyně prokázala, že dlužník odeslal dne 3. 6. 2022 na účet žalované částku 1 190 000 Kč ( žalovaná ostatně tuto skutečnost označila za nespornou ). V dokladech dlužníka však nebyl nalezen odpovídající dokument, ze kterého by vyplýval právní důvod tohoto plnění. Žalobkyně proto tuto částku považovala za bezdůvodné obohacení na straně žalované a domáhala se jejího vydání zpět do majetkové podstaty dlužníka. Bylo tedy na žalované, aby prokázala, že se nejedná o bezdůvodné obohacení.

27. Žalované bylo na jednání dne 24. 1. 2025 dáno poučení podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. Byla vyzvána, aby ke každé jednotlivé položce účtované zálohovou fakturou a dále vyúčtované fakturou č. IBAN uvedla, na základě jaké smlouvy a co bylo poskytnuto, kdo s kým a kdy takovou smlouvu uzavřel, v čem spočívala práva a povinnosti stran, tedy co bylo obsahem těchto smluv, kdy došlo k poskytnutí jednotlivých plnění či služeb a v čem konkrétně taková služba či plnění spočívaly ( např. je-li účtována oprava vozidla, je třeba tvrdit, o jakou opravu se jednalo, o jaké konkrétní vozidlo šlo a kdo opravu provedl; je-li účtováno zajištění přepravy vozidel, je třeba uvést, kdy, kam a jaká vozidla byla přepravována; je-li účtována správa e-mailových účtů, je třeba specifikovat, o jaké účty se jednalo a v čem měla správa spočívat apod. ). Žalovaná byla tedy vyzvána, aby jasně konkretizovala jednotlivá účtovaná plnění tak, aby bylo možné, tvrdí-li, že se jednalo o dlouhodobou podnikatelskou praxi, tato plnění odlišit od jiných možných plnění. Dále byla žalovaná vyzvána, aby doplněná tvrzení doložila.

28. Soud je přesvědčen o tom, že žalovaná i přes dané poučení neunesla břemeno tvrzení ohledně uzavřených a plněných smluvních ujednání, na jejichž základě by byla oprávněna požadovat plnění, které ji bylo ve výši 1 190 000 Kč ze strany dlužníka poskytnuto.

29. Žalovaná nesplnila svoji povinnost, neboť její tvrzení byla natolik obecná, že nebylo možno konstatovat, jaká konkrétní práva a povinnosti si strany sjednaly, shledat, jaká konkrétní plnění měla žalovaná pro dlužníka učinit. Nebylo tak ani možno vést k nim dokazování a dospět k závěru, že byla provedena a žalovaná za ně měla dostat protiplnění spočívající v úhradě předmětné částky. Nedostatek tvrzení vynikne ve chvíli, kdy žalovaná předkládá listiny dokládající jakási účtovaná plnění, ovšem tyto by nebylo možnost přiřadit k absentujícím tvrzením. Na to, že je nutno tvrdit zcela konkrétní skutečnosti, aby bylo možnost odlišit plnění, která jsou předmětem sporu, od dalších jiných možných plnění ( když žalovaná hovořila o dlouhodobé obchodní spolupráci ) byla žalovaná výslovně upozorněna.

30. Chybějící tvrzení nelze nahrazovat návrhy na výslechy svědků, ze kterých by teprve měla být zjištěna konkrétní tvrzení. Absence tvrzení je markantní obzvláště za situace, kdy žalovaná tvrdila, že předmětná částka souvisela se správou vozidel, neboť se nejedná o nikterak abstraktní činnost a žalovaná by tedy tyto informace měla mít k dispozici. Ke správě vozidel by měly být známy konkrétní informace, tj. jaké vozidlo, kdy, s jakou závadou a za jakou částku bylo opraveno; ve chvíli, kdy opravu prováděla 3. osoba, pak i na základě čeho byla oprava provedena a za jakou částku. Shodné závěry lze učinit o službách správa účtů, správa e-mailových účtů, zajištění provozu serveru a pronájem jméno FO, u kterých je rovněž nezbytné znát konkrétní popis, v čem měla správa, zajištění provozu či pronájem spočívat, aby bylo možno následně provedené důkazy hodnotit z toho pohledu, že se týkají právě takto konkrétně popsaného plnění.

31. Účastník řízení v občanskoprávním sporu nese povinnost tvrzení a důkazní povinnost na podporu svých tvrzení. Soud v tomto případě není veden zásadou vyhledávací, nýbrž zásadou projednací, kdy odpovědnost za zjištění skutkového stavu věci nesou účastníci řízení. Česká jurisprudence vychází z předpokladu, že žalobce musí tvrdit a případně prokazovat skutečnosti, které jeho právo navozují. Pokud žalobce této své povinnosti dostojí, je na žalovaném, aby tvrdil a prokazoval fakta, která žalobcův požadavek vylučují. Tato základní koncepce rozdělení důkazního břemene je doplněna o logické ( nikoli prvotně právní ) principy, podle nichž povinnost tvrdit a prokazovat může být za specifických okolností přenesena na protistranu. Proto se dovozuje, že po žádném z účastníků nelze žádat, aby prokazoval dlouhodobou neexistenci právní skutečnosti, neboť by jej taková povinnost zatížila nad rámec únosnosti. Za takových okolností je na protistraně, aby naopak prokázala jednorázovou pozitivní právní skutečnost ( srov. adresa, K., Smolík, P., Levý, J., Doležílek, J. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. 3. vydání (3. aktualizace). adresa: právnická osoba. Beck, 2024, k § 101 ).

32. Rozsah důkazní povinnosti je ve sporném řízení zásadně určen rozsahem povinnosti tvrdit skutečnosti, neboť aby mohl účastník nějakou skutečnost prokázat, musí ji nejdříve tvrdit ( srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 7. 2020, sp. zn. 29 ICdo 151/2018).

33. Jak uvedl Městský soud v Praze i v rozsudku ze dne 4. 2. 2025, č. j. 22 Co 249/2024-170, bez splnění povinnosti tvrzení nelze splnit ani povinnost důkazní. Bezpředmětná je proto námitka že vady měly být konkretizovány v účastnické či svědecké výpovědi. Soudní praxe sice připouští možnost splnit požadavek na vylíčení rozhodujících skutečností i výslovným odkazem na listinu, kterou účastník přiloží, žalovaná však neodkázala na žádnou listinu s popisem vad, položkový rozpočet, který měl být základem pro opravu a dokončení druhé části díla, rovněž nepředložila a ani z fotodokumentace či videodokumentace žalované nebylo možné vyvodit skutková tvrzení týkající se typu, rozsahu a lokalizace vad. Bez těchto tvrzení by pak bylo pro soud prvního stupně obtížné provádět dokazování k existenci, povaze a četnosti vad v jednotlivých domech. Soud prvního stupně proto postupoval správně, když žalovanou navržené důkazy neprováděl, pokud absentovala tvrzení o skutečnostech, které měly být těmito důkazy prokazovány. Obdobně v nadepsané věci soud neprovedl důkaz výslechem svědků, protože ze strany žalované zcela chyběla tvrzení, která by mohli svědci svou výpovědí dokázat.

34. Nad rámec výše uvedeného soud konstatuje, že listiny, které žalovaná doložila, se ve většině týkají zcela jiných plnění, a navíc si vzájemně logicky odporují. Tato nesouladnost a vnitřní rozpornost předložených důkazů významně oslabuje věrohodnost tvrzení žalované o existenci dohody mezi ní a dlužníkem a poskytnutí služeb na základě takové dohody.

35. Zálohová faktura ze dne 3. 6. 2022 byla vystavena na plnění, která jsou totožná s plněními dle objednávek za období od 12. 1. 2021 do 12. 2. 2021. K tzv. zálohovým fakturám soud obecně konstatuje, že tyto nepředstavují účetní ani daňové doklady ve smyslu příslušných právních předpisů. Jde o předpis platby, který vystavuje dodavatel odběrateli, když má dojít úhradě určité částky před uskutečněním plnění. Vystavení zálohové faktury má tedy smysl pouze tehdy, pokud má být platba provedena před poskytnutím služby či dodáním zboží. V daném případě však žalovaná vystavila zálohovou fakturu více než rok poté, co měla být předmětná plnění dle objednávek objednána, což je zjevně nelogické.

36. Taktéž dle čestných prohlášení probíhala činnost v letech 2020 až 2021 a dle technických průkazů proběhly poslední technické kontroly v období od 30. 8. 2020 do 17. 1. 2021 ( viz body 19. a 7. tohoto rozsudku ). Tato časová souvislost dále podporuje závěr, že tvrzená plnění nemohla být důvodem platby uskutečněné až v červnu 2022.

37. Žalovaná částka ve výši 1 190 000 Kč, která měla dle žalované představovat protiplnění za poskytnuté služby, značně přesahovala výši, kterou dlužník do té doby žalované zaplatil. V období od 14. 6. 2021 do 14. 4. 2022 zaplatil dlužník žalované částku 242 279,24 Kč. Argumentuje-li žalovaná dlouhodobou podnikatelskou praxí, pak je zarážející, proč by jedna faktura měla téměř pětinásobně převyšovat souhrn plateb za předchozích deset měsíců. Tento nepoměr žalovaná nikterak nevysvětlila.

38. Další rozpor soud shledává v ceně pneumatik Audi A6 20". Dle zálohové faktury činila cena za 1 pneumatiku 4 500 Kč bez DPH, resp. 5 445 Kč s DPH 21 %. Dle faktury č. IBAN činila cena za 1 pneumatiku 6 416 Kč při sazbě DPH 0 %. Je tedy zjevné, že cena pneumatik od dodavatele žalované neodpovídá ( je nižší ), než cena dle zálohové faktury.

39. K fakturám vystaveným společností právnická osoba. ( viz bod 12. tohoto rozsudku ) soud podotýká, že část z nich byla vystavena na registraci/prodloužení domény „pomestekamkoliv“, z čehož je zjevné, že službu využívala žalovaná, nikoliv dlužník. Zbylá část těchto faktur byla vystavena na služby za období od 30. 6. 2022 do 29. 3. 2023, tj. na jiné období, než je uvedeno v zálohové faktuře.

40. Na základě shora uvedených skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že finanční prostředky ve výši 1 190 000 Kč byly dlužníkem žalované poskytnuté bez právního důvodu, a představují tedy bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 a násl. o. z., pročež žalobě vyhověl. Vzhledem k tomu, že je žalovaná se splněním svého dluhu v prodlení a ze zjištěného skutkového stavu nevyplývá, že by za své prodlení nebyla odpovědná, přiznal soud žalobkyni i úroky z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády (§ 1968 a § 1970 o. z., § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.), a to s ohledem na datum splatnosti dne 10. 1. 2024 stanovené v předžalobní výzvě ( výrok I. ).

41. Soud žalobu zamítl pouze co do zákonného úroku z prodlení za den 10. 1. 2024, neboť v tento den nebyla žalovaná ještě v prodlení ( výrok II. ).

42. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení z naprosté většiny úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 500 Kč. Tyto náklady představují náklady řízení uplatněné v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, který nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 1 500 Kč představující 300 Kč za každý z pěti úkonů ( žaloba, dvě přípravy na jednání a dvě účasti na jednání ) dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky ( výrok III. ).

43. Žalobkyně je v daném řízení osvobozena od úhrady soudního poplatku dle § 11 odst. 2 písm. n) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Protože byla ve věci úspěšnou, je k úhradě soudního poplatku dle § 2 odst. 3 tohoto zákona povinna žalovaná. Žalovaná tak byla zavázána k úhradě soudního poplatku, který činí podle položky č. 1 bodu 1. písm. b) Sazebníku soudních poplatků částku 59 500 Kč, do pokladny Okresního soudu Praha-východ ( výrok IV. ).

44. Lhůta ke splnění povinnosti byla určena podle ustanovení § 160 odst. 1, část věty před středníkem o. s. ř., neboť ke stanovení jiné lhůty neshledal soud důvody.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu Praha-východ. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.