OSPZ 3 C 360/2013-255

Okresní soud Praha-západ rozhodl samosoudkyní Mgr. Marcelou Uhříčkovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně ⟪LB:lb_002⟫ insolvenční správce dlužníka S.P.M. právnická osoba, IČO ⟪LB:lb_003⟫ se sídlem adresa ⟪LB:lb_004⟫ zastoupená advokátem údaje o zástupci ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalovanému: osobní údaje žalovaného ⟪LB:lb_007⟫ pro zaplacení částky 80 315, 50 s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 80 315,50 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 47 545,50 Kč od datum do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení z částky 32 770 Kč od datum do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 8 216 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou, podanou k Okresnímu soudu Praha-západ dne datum a změněnou podáním ze dne datum, se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 80 315,50 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že právnická osoba právnická osoba (dále jen„ úpadce“) uzavřela s žalovaným servisní smlouvu, která byla později vypovězena a na základě které bylo žalovanému vypůjčeno

2. mj. vozidlo anonymizována dvě slova, registrační značka, které žalovaný úpadci odmítl vrátit. Úpadci proto vznikl po žalovaném nárok na zaplacení částky 3 327,50 Kč představující provozní poplatek anonymizováno za období od datum do datum, který úpadce uhradil, ačkoliv vozidlo užíval žalovaný, dále na zaplacení částky 5 775 Kč coby pojištění vozidla u právnická osoba, za období od datum do datum, dále na zaplacení částky 38 443 Kč představující nájemné za užívání jiného vozidla úpadcem za období od datum do datum, dále částky 9 680 Kč vynaložené za monitoring vozidla a dále částky 23 090 Kč za amortizaci vozidla za období od datum do datum, kdy žalovaný vozidlo užíval a najezdil s ním 6 414 km.

3. Žalovaný s žalobou nesouhlasil. Tvrdil, že má vůči úpadci, resp. žalobkyni řadu splatných pohledávek. Ve vztahu k pohledávce ve výši 308 202 Kč uplatnil žalobu ke Krajskému soudu v Liberci, o níž bylo vedeno řízení sp. zn. 38 Cm 70/2013, pročež žalovaný uplatnil zadržovací právo podle § 175 a § 177 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“). Tuto pohledávku žalovaný také uplatnil v insolvenčním řízení, přičemž ji úpadce dle názoru žalovaného uznal. Žalobkyně pak proti žalovanému vedla také řízení u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 16 C 329/2013 ohledně vydání věci. Žalovaný dále tvrdil, že vozidlo mu daroval jeho bratr jméno, se kterým uzavřel ústní smlouvu. Žalovaný dále v průběhu řízení poukazoval na to, že v řízení sp. zn. 7 C 113/2014 vedeném před zdejším soudem vyplynulo, že úpadce vůči žalovanému nemá žádnou splatnou pohledávku a že v daném řízení vznikla žalovanému další pohledávka, a to z titulu náhrady nákladů řízení ve výši 270 569,40 Kč, kterou uplatnil k započtení, stejně jako uplatnil vůči žalobkyni k započtení pohledávku ve výši 308 202 Kč. Žádná z nich mu nebyla ze strany žalobkyně uhrazena.

4. Okresní soud Praha-západ v této věci nejprve rozhodl rozsudkem ze dne 30. 10. 2017, č. j. 3 C 360/2013-114, jímž žalobě zcela vyhověl s odůvodněním, že žalovaný měl ve svém držení vozidlo anonymizována dvě slova a že porušil svou právní povinností tím, že toto vozidlo po ukončení smluvního vztahu úpadci nevrátil. Úpadci tak vznikla škoda v celkové výši 80 315,50 Kč, proti níž žalovaný nemohl uplatňovat pohledávku ve výši 308 202 Kč, neboť ta již byla uplatněna kompenzační námitkou v řízení sp. zn. 7 C 113/2014. Soud pak ani nedospěl na základě skutkových zjištění k závěru, že by bylo vozidlo žalovanému darováno.

5. Krajský soud v Praze svým usnesením ze dne 12. 12. 2018, č. j. 25 Co 48/2018-172, shora uvedený rozsudek zdejšího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Zdejší soud podle krajského soudu pochybil především ve svém závěru, že nelze přihlížet k pohledávce žalovaného řešené v jiném soudním řízení. Poukázal pak na to, že způsobilost pohledávek k započtení je třeba řešit dle zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen„ obch. zák.“). Zavázal pak zdejší soud tím, aby se nejprve zabýval způsobilosti započtení pohledávek mezi úpadcem a žalovaným, dále pak námitkou promlčení žalovaným uplatněných pohledávek, a posléze případně uplatněním zadržovacího práva žalovaným. Až následně bude namístě zabývat se, zda úpadci vznikla škoda a v jaké výši.

6. Soud v této věci provedl dokazování a zjistil následující skutečnosti:

7. Žalovaný a úpadce uzavřeli dne datum servisní smlouvu, na jejím základě se žalovaný zavázal poskytovat úpadci servisní služby (viz servisní smlouva). Úpadce tuto smlouvu dne datum vypověděl s tím, že tříměsíční výpovědní lhůta počne běžet 1. dnem následujícím po posledním dni kalendářního čtvrtletí, ve kterém bude prokazatelně žalovanému doručena výpověď. Žalovaný výpověď převzal dne datum, což potvrdil svým podpisem (viz výpověď smlouvy). Přípisem ze dne datum úpadce vyzval žalovaného s ohledem na ukončení servisní smlouvy k navrácení majetku, který měl žalovaný v užívání, přičemž se mělo jednat zejména o osobní automobil, počítačové a fotografické vybavení. Lhůta k navrácení byla žalovanému stanovena do datum a výzva byla odeslána žalovanému doporučeně dne datum (viz přípis z datum s podacím lístkem). V přípise ze dne datum žalovaný uvedl, že z důvodu prodlení úpadce nemůže do vyrovnání pohledávek vyhovět výzvě k navrácení majetku úpadci. V tomtéž přípise žalovaný specifikoval svou pohledávku v celkové výši 308 202 Kč sestávající z neuhrazených faktur a vyzval úpadce k okamžité úhradě (viz přípis z datum).

8. příjmení značka automobilu anonymizováno, příjmení: anonymizováno, registrační značka byl úpadce (viz technický průkaz). Úpadce uzavřel se právnická osoba dne datum smlouvu, na základě které se jmenovaná společnost zavázala poskytovat úpadci služby systému anonymizována dvě slova na anonymizována dvě slova anonymizováno, příjmení: anonymizováno, počínaje datum, cena aktivace 14 000 Kč bez DPH, cena ročního provozního poplatku 5 500 Kč bez DPH (viz smlouva se právnická osoba). Fakturou číslo byl úpadci vyúčtován roční poplatek anonymizováno za období od datum do datum ve výši 5 500 Kč bez DPH, s DPH pak 6 655 Kč, přičemž tato částka byla uhrazena zálohou (viz faktura číslo). pojišťovna, vystavila úpadci předpis pojistného ve výši 11 550 Kč za pojistné období od 21. 12. 012 do datum (viz předpis pojistného). Na základě smlouvy o nájmu ze dne datum přenechal právnická osoba úpadci k dočasnému užívání vozidlo anonymizována dvě slova za nájemné 10 590 Kč + DPH a sazbu 2 Kč + DPH za km, násobenou počtem skutečně ujetých km za dobu nájmu nad 300 km denně. Při převzetí vozu měl úpadce zaplatit v hotovosti 1 měsíc pronájmu ve výši 12 814 Kč a za přistavení vozu manipulační poplatek 10 000 Kč + DPH (viz smlouva o nájmu). Úpadce vyzval žalovaného k úhradě částky 47 545,50 Kč předžalobní výzvou, kterou mu odeslal (viz výzva z datum s dodejkou). Úpadci byl dále vyúčtován roční provozní poplatek anonymizováno za období od datum do datum ve výši 5 445 Kč (viz faktura číslo) a za monitoring za období od datum do datum částka 4 235 Kč (viz faktura číslo). Částky po 5 445 Kč a 4 235 Kč byly úpadcem uhrazeny (viz e-mail s potvrzením o úhradách). Dle knihy jízd žalovaný v období od datum do datum najezdil s vozidlem anonymizováno 6 414,2 km (viz kniha jízd).

9. Žalovaný vyúčtoval úpadci za správu PC sítě za květen 2012 částku 60 000 Kč (viz faktura číslo), za září 2012 částku 60 000 Kč (faktura číslo), za říjen 2012 částku 37 202 Kč (faktura číslo), za říjen 2012 dále částku 60 000 Kč (faktura číslo), za prosinec 2012 částku 60 500 Kč (faktura číslo) a zálohovou fakturou za leden 2013 částku 60 500 Kč (viz faktura číslo), přičemž úpadce uhradil 30 000 Kč (viz výdajový pokladní doklad a výpis z účtu). Žalovaný úpadce ve dnech datum a datum vyzýval k úhradě celkově částky 308 202 Kč dle těchto faktur (viz upomínky z datum a datum). Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci vydal dne datum nepravomocný platební rozkaz č. j. 38 Cm 70/2013-29, kterým úpadci uložil povinnost uhradit žalovanému 308 202 Kč s příslušenstvím (viz platební rozkaz č. j. 38 Cm 70/2013-29), přičemž řízení sp. zn. 38 Cm 70/2013 bylo nakonec usnesením ze dne datum, které nabylo právní moci dne datum, zastaveno (viz usnesení č. j. 38 Cm 70/2013-321). Žalovaný v insolvenčním řízení proti úpadci vedeném Krajským soudem v Ústí nad Labem pod sp. zn. insolvenční spisová značka přihlásil pohledávky z výše uvedených faktur s příslušenstvím přihláškou, kterou soud obdržel datum (viz přihláška pohledávky). Usnesením ze dne 4. 3. 2022, č. j. 57 ICm 2498/2018-81, Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci zastavil řízení o určení pravosti popřené pohledávky, kdy pohledávku žalovaného ze shora uvedených faktur insolvenční správkyně (tj. žalobkyně) popírala, ale své popření poté vzala zpět (viz usnesení č. j. 57 ICm 2498/2018-81).

10. Úpadce dále podal ke zdejšímu soudu návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, jímž se domáhal, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit úpadci částku 815 096 Kč s příslušenstvím, přičemž v návrhu uváděl, že jeho pohledávka původně činila 1 123 297,84 Kč, avšak úpadce proti ní jednostranně započet částku 308 202 Kč odpovídající neuhrazeným fakturám úpadcem žalovanému (viz návrh na vydání elektronického platebního rozkazu). Na základě tohoto návrhu bylo před zdejším soudem vedeno řízení sp. zn. 7 C 113/2014, přičemž nejprve bylo rozhodnuto pravomocným II. výrokem rozsudku ze dne 9. 6. 2016, č. j. 7 C 113/2014-311, o tom, že se žaloba co do částky 208 296 s příslušenství zamítá. Ohledně zbývající částky 606 800 Kč s příslušenstvím pak zdejší soud žalobu rozsudkem ze dne 1. 4. 2021, č. j. 7 C 113/2014-722, též zamítl a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 270 569,40 Kč (viz rozsudek ze dne 1. 4. 2021, č. j. 7 C 113/2014-722). Rozsudek č. j. 7 C 113/2014-722 pak byl potvrzen rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 2. 2. 2022, č. j. 21 Co 226/2021-753, a oba rozsudky jsou pravomocné. Je z nich patrné, že pohledávka žalovaného za žalobkyní, resp. úpadcem nebyla sporná, neboť ji žalobkyně, resp. úpadce započetli na své pohledávky, byť tento zápočet nebyl soudy považován za platný. Odvolací soud v řízení 7 C 113/2014 ve svém rozsudku 21 Co 226/2021-753 v bodu 24. uzavřel, že pokud žalovaný vznesl kompenzační námitku ohledně pohledávky ve výši 308 202 Kč a soud prvního stupně se jí zabýval, nebylo to nutné, jelikož na straně žalovaného k žádnému bezdůvodnému obohacení nedošlo (viz rozsudky č. j. 7 C 113/2014-722 a 21 Co 226/2021-753).

11. Žalovaný vyzýval žalobkyni i úpadce k úhradě nákladů řízení ve výši 270 569,40 Kč, plynoucích z rozsudku zdejšího soudu ze dne datum (viz výzva k úhradě s dvěma doručenkami datových zpráv).

12. Řízení vedené před zdejším soudem pod sp. zn. 16 C 329/2013 o vydání osobního vozidla anonymizována dvě slova, registrační značka, s příslušenstvím pak bylo skončeno rozsudkem ze dne 21. 7. 2022, č. j. 16 C 329/2013-301, jímž byla žaloba zamítnuta. Zdejší soud dospěl k závěru, že žalovaný uplatnil své zadržovací právo důvodně, vozidla se nezmocnil lstí a o uplatnění zadržovacího práva žalobkyni, resp. úpadce vyrozuměl, a to ve vztahu k pohledávce ve výši 308 202 Kč. Zajištěný dluh nezanikl a nezaniklo ani zadržovací právo (viz rozsudek č. j. 16 C 329/2013-301).

13. Z výslechu svědka jméno celé jméno žalovaného vzal soud za prokázané, že vozidlo anonymizována dvě slova nebylo žalovanému darováno, ale že mu bylo pouze vypůjčeno k plnění pracovních úkolů (viz výslech svědka).

14. Soud zamítl návrhy na provedení výslechu dalších svědků, jakož i návrhy na dokazování přehledem odeslané a přijaté e-mailové komunikace z období let 2012 2013, neboť měl skutkový stav za zjištěný v dostatečném rozsahu a další dokazování by bylo nadbytečné.

15. Na základě takto provedeného dokazování soud zjistil následující skutkový stav věci, podle něhož úpadce s žalovaným navázali obchodní spolupráci, po jejímž ukončení v roce 2012 úpadce vyzval žalovaného k vrácení osobního vozidla. Na to žalovaný reagoval odmítavě, což zdůvodňoval tím, že uplatňuje své zadržovací právo, neboť má vůči úpadci dosud neuhrazené pohledávky ve výši 308 202 Kč. Osobní vozidlo, o které šlo, bylo ve vlastnictví úpadce a úpadce ve vztahu k němu platil v letech 2012 2014 pojištění, monitorovací servis a sjednal též nájemní smlouvu, na základě které si pronajal jiné vozidlo. Žalovaný toto vozidlo anonymizována dvě slova dle knihy jízd užíval. Pohledávka žalovaného ve výši 308 202 Kč pramenila z šesti faktur, přičemž pouze na jednu z nich úpadce částečně hradil. Úpadce pohledávku žalovaného ve výši 308 202 Kč nepopíral, naopak ji v řízení sp. zn. 7 C 113/2014 sám zohledňoval, byť neplatným zápočtem. Žalovaný pohledávku ve výši 308 202 Kč uplatňoval v řízení sp. zn. 38 Cm 70/2013 vedeném před Krajským soudem v Ústí nad Labem – pobočkou v Liberci, které však bylo zastaveno. Dále ji uplatnil též v insolvenčním řízení a pokusil se ji započítat i v řízení sp. zn. 7 C 113/2014 vedeném před Okresním soudem Praha-západ, kde však též k zápočtu nedošlo. Pravomocným rozsudkem Okresního soudu Praha-západ ze dne 1. 4. 2021, č. j. 7 C 113/2014-722, byla žalobkyni coby insolvenční správkyni dlužníka uložena povinnost zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 270 569,40, ohledně níž již žalovaný úpadce i žalobkyni vyzýval k zaplacení. Rozsudkem Okresního soudu Praha-západ ze dne 21. 7. 2022, č. j. 16 C 329/2013-301, byla zamítnuta žaloba žalobkyně, resp. úpadce na vydání předmětného vozidla anonymizována dvě slova s odůvodněním, že žalovaný své zadržovací právo uplatnil důvodně.

16. Vzhledem k tomu, že žalobkyně uplatňovala nároky vzniklé ještě před účinností zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“), soud věc v souladu s § 3028 o. z. posuzoval podle obč. zák. a obch. zák.

17. Podle § 175 obč. zák., kdo je povinen vydat cizí movitou věc, kterou má u sebe, může ji zadržet k zajištění své splatné pohledávky, kterou má proti osobě, jíž by jinak byl povinen věc vydat.

18. Podle § 420 odst. 1 obč. zák. každý odpovídá za škodu, kterou způsobil porušením právní povinnosti.

19. Soud na základě zjištěného skutkového stavu a shora citované právní úpravy dospěl k závěru, že žalovaný měl vůči úpadci pohledávku z neuhrazených faktur v celkové výši 308 202 Kč, což bylo doloženo jednak příslušnými fakturami, upomínkami či pokladním výdajovým lístkem a jednak tuto pohledávku úpadce nikterak nepopíral, přičemž ji navíc i v řízení sp. zn. 7 C 113/2014 v podané žalobě sám zohledňoval. Dle v řízení nezpochybněného tvrzení žalovaného na tuto pohledávku nebylo dosud ničeho uhrazeno (vyjma 30 000 Kč, jak se podává z pokladního výdajového lístku, což již bylo zohledněno žalovaným, neboť původní výše dle faktur činila 338 202 Kč) a k zániku pohledávky žalovaného nedošlo ani na základě kompenzační námitky v řízení sp. zn. 7 C 113/2014, neboť jak konstatoval Krajský soud v Praze v odst. 24 svého rozsudku č. j. 21 Co 226/2021-753, ke kompenzační námitce v daném řízení nebylo zapotřebí vůbec přistupovat. Žalovaný tudíž své zadržovací právo uplatnil důvodně a v souladu se zákonem, o čemž úpadce také informoval. O tom, že zadržovací právo bylo uplatněno po právu a žalovaný nebyl povinen vozidlo vydat, ostatně již také rozhodl zdejší soud rozsudkem č. j. 16 C 329/2013-301, na jehož odůvodnění lze též plně odkázat. Vzhledem k tomu, že žalovaný uplatnil zadržovací právo v souladu se zákonem, nemůže odpovídat za jakoukoli případně vzniklou škodu, neboť z jeho strany nedošlo ve smyslu § 420 obč. zák. k porušení právní povinnosti.

20. Nad rámec nutného odůvodnění soud dodává, že i kdyby snad zadržovací právo nebylo uplatněno po právu, nemohla by žalobkyně v tomto soudním řízení uspět, a to s ohledem na kompenzační námitku žalovaného, když dosud nedošlo k zániku či úhradě pohledávky žalovaného ve výši 308 202 Kč. Pohledávku žalovaného přitom nelze považovat ani za promlčenou, neboť splatnost pohledávek žalovaného nastala v období od datum do datum (viz faktury vystavené žalovaným), zatímco kompenzační námitku žalovaný uplatnil v roce 2013. Pohledávku žalovaného tak nelze mít za promlčenou ani za nezpůsobilou k započtení, když splatnost pohledávek úpadce by nastala nejpozději v roce 2014. Nadto má žalovaný vůči žalobkyni také vykonatelnou pohledávku ve výši 270 569,40 Kč z titulu přiznané náhrady nákladů řízení sp. zn. 7 C 113/2014, na kterou dle v řízení nezpochybněného tvrzení žalovaného rovněž nebylo ničeho uhrazeno.

21. Soud tedy s ohledem na shora uvedené žalobu I. výrokem zcela zamítl.

22. O nákladech řízení soud rozhodl II. výrokem tak, že právo na jejich náhradu dle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), přiznal zcela úspěšnému žalovanému. Jeho náklady sestávaly z paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč za 14 úkonů (čtyři vyjádření ve věci, účast na sedmi jednáních před soudem, tři odvolání) podle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu a ze soudního poplatku za odvolání ve výši 4 016 Kč Celkem tak náklady řízení žalovaného činily 8 216 Kč. V souladu s § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř. soud stanovil lhůtu k plnění v trvání tří dnů.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu Praha-západ.

Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího výkonu domáhat podáním návrhu u soudu (§ 251 o. s. ř.) nebo za podmínek daných zvláštním zákonem (zákon č. 120/2001 Sb.) u soudního exekutora.