OSTP 120 C 3/2025-61

ROZSUDEK ⟪LB:lb_001⟫ JMÉNEM REPUBLIKY ⟪LB:lb_002⟫ Okresní soud v Teplicích rozhodl soudcem Janem Sýkorou ve věci ⟪LB:lb_003⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně, narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_004⟫ proti ⟪LB:lb_005⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky ⟪LB:lb_006⟫ pro 20 000 Kč s příslušenstvím,

I. Žaloba se v celém rozsahu zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému k rukám právní zástupkyně žalovaného plnou náhradu nákladů řízení 20 473 Kč, a to do 35 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se v řízení domáhala žalobou, podanou u zdejšího soudu dne 3. 2. 2025 vrácení jistoty, kterou zaplatila žalovanému dle nájemní smlouvy ze dne 7. 2. 2024 ve vztahu k nájmu bytu na adrese adresa (Anonymizováno, dále jen „byt“) 20 000 Kč s úrokem z prodlení od 1. 12. 2024 do zaplacení a za období od 7. 2. 2024 do 30. 11. 2024 rovněž úroku z prodlení v sazbě 14 % ročně. Dle žalobkyně nájemní předčasně vztah zanikl dohodou dne 30. 11. 2024, kdy žalobkyně byt žalovanému protokolárně vrátila. I když výpověď nájemní smlouvy, sjednané na dobu určitou do 5. 2. 2025, podala neplatnou formou (obrazovou přílohou skrze komunikátor Whatsapp), k dohodě došlo. Ponechání si jistoty na základě dopsání textu na předávacím protokolu je zkrácením práva nájemníka a nepřihlíží se k němu. Pokud podepsala předávací protokol, tak podpis učinila nesvobodně a po podpisu vyjádřila nesouhlas (odhozením propisky). I pokud by k dohodě na předčasném ukončení nájmu nedošlo, žalovaný slíbil jistotu vrátit a byt začal pronajímat další osobě. Matka žalobkyně (svědkyně jméno FO) v bytě nového nájemníka zastihla, obsazení bytu před únorem 2025 novým nájemníkem bude prokazovat i výslechem obyvatele sousedního bytu (identitu takové osoby však soudu nesdělila a na výslechu takové osoby již posléze netrvala).

2. Žalovaný s nárokem nesouhlasil, proti soudem vydanému platebnímu rozkazu podal včasný odpor. Uvedl, že trvání sjednaného nájmu do 5. 2. 2025 nebylo vůlí žalobkyně opustit předčasně byt změněno, o čemž svědčí do protokol o předání bytu. I když byla výpověď zaslána v neplatné formě, žalovaný souhlasil se zkrácením trváním nájmu jen o 5 dní tak, aby skončil 31. 1. 2025 a žalovaný měl nárok na nájemné 2x 9 500 Kč za prosinec 2024 a leden 2025. Žalobkyni bylo z jistoty již vráceno 1 000 Kč jakožto ekvivalent dvou měsíčních záloh za vodu. Nového nájemníka se žalovanému na tyto měsíce sehnat nepodařilo, byt byl znovu pronajat až od 1. 2. 2025. Byt byl po opuštění opraven, žalobkyně náklady opravy po nějaké době uhradila (4 000 Kč). Dle žalovaného si do bytu v lednu 2025 stěhoval věci nový nájemník (svědek jméno FO), dostal k dispozici klíče, měl si tam postupně začít stěhovat věci, zda tam i přespával jej nezajímalo, ale nájemné měl platit až od února 2025.

3. Po skutkové stránce soud dospěl po provedení a zhodnocení níže uvedených důkazů k následujícím závěrům:

4. Dle nájemní smlouvy č. l. 4 ze dne 7. 2. 2024 sjednali účastníci nájem bytu na dobu určitou od 6. 2. 2024 do 5. 2. 2025 s vyloučením automatické prolongace. Nájemné bylo stanoveno na 10 000 Kč a zahrnuje i zálohu na vodu ve výši 500 Kč (dopsáno ručně, autenticita vpisku nebyla účastníky zpochybňována). Jistota byla sjednána ve výši 20 000 Kč za běžných podmínek. právnická osoba za celý měsíc únor 2024 bylo uhrazeno s jistotou při podpisu smlouvy. Smlouva v čl. právnická osoba obsahuje následující text: Po skončení nájmu se Pronajímatel zavazuje vrátit Nájemci Jistotu, pokud finanční prostředky nebyly Pronajímatelem oprávněn čerpány, případně došlo-li k čerpání finančních prostředků, jejich zbývající část, a to nejdéle do dvou měsíců po skončení nájmu. Při ukončení nájemní smlouvy bude jistota vrácena celá. Smlouva nedefinuje význam (rozdílnosti?) pojmů „skončení“ či „ukončení“. Strany se tohoto ustanovení, resp. jeho nejednoznačnosti výslovně nedomáhaly.

5. Pokladním dokladem č. l. 6 je prokázáno, že žalovaný dne 7. 2. 2024 přijal od žalobkyně 30 000 Kč.

6. Stranami podepsaným protokolem č. l. 7 ze dne 7. 2. 2024 je prokázáno, že došlo k předání bytu a klíčů žalovaným žalobkyni, se zaznamenáním stavu vodoměru studené vody a elektroměru ve dvou tarifech. Součástí protokolu jsou i fotografie bytu.

7. Komunikací z Whatsappu (č. l. 35 až 39) je prokázáno, že již dne 24. 10. 2024 žalovaný (či spíše svědkyně jméno FO) žalobkyni vyjádřili, že trvají na úhradě ekvivalentu dvou měsíčních nájmů navzdory ochotě převzít byt již 30. 11. 2024. Jaký je kontext vyjádření „jen přepište „Výpověď z nájmu“ k 30. 11. 2024, kdy se i sejdeme k předání bytu.“, není zcela jasné, nic však nenasvědčuje tomu, že by si žalobkyně mohla myslet, že žalovaný souhlasil se zkrácením sjednané doby trvání nájmu. Je avizováno, že bude bezprostředně probíhat inzerce bytu k novému pronájmu. Ve vlákně, kde se podepisoval příjmením žalovaný, je následně uvedeno (č. l. 35), že žalobkyně byla vyzvána k vyhotovení upravené výpovědi z nájmu do „30. 10.“ (zřejmě překlep v údaji o měsíci) a k dostavení se k předání bytu 30. 11. 2024. Na č. l. 38 je zřejmě pokračování konverzace, svědkyně jméno FO v ní trvá na podání nové výpovědi, do té doby „běží nájemní smlouva do ukončení smlouvy do 31.1.“ a do té doby má platit nájemné. V další výměně zpráv je zřejmé, že žalobkyni nevyhovuje, že by měla platit nájemné (či jí propadla jistota) až do konce ledna 2025, ale s předáním bytu ve 30. 11. přesto souhlasila.

8. Reprodukcí reprodukce listiny č. l. 27 bylo prokázáno, že žalobkyně vyhotovila dokument, datovaný 24. 10. 2024 (a dle č. l. 35 p. v. téhož dne zaslaný skrze Whatsapp žalovanému), kterým vypovídá bez uvedení důvodu s odkazem na § 2287 o. z. nájem předmětného bytu a domáhá se jeho skončení k 1. 12. 2024. Žalobkyně si je neurčitosti (absence důvodu) výpovědi vědoma (č. l. 40 p. v.).

9. Protokolem č. l. 10 bylo prokázáno, že dne 30. 11. 2024 došlo k vrácení bytu a klíčů žalovanému, zastoupenému jméno FO dle plné moci ze dne 30. 10. 2024 (č. l. 10 p. v.), se zaznamenáním stavu obou měřidel jako při předání. Do volné kolonky „Další ujednání“ je rukou ve verzálkách dopsáno „Jistota propadá pronajímateli. Vyúčtování bude v květnu. Na základě vyúčtování se vrátí přeplatky. (vyúčtování bude za vodu). Byt se za vlastní náklady pronajímatele vymaluje. Nájemce je povinen na základě posudku malbu uhradit do 3 dnů od dodání posudku.“ Text je opatřen samostatnou parafou, připomínající více parafu předávajícího, která je vedle parafy přebírajícího na konci protokolu. Žalovaný předložil svůj stejnopis protokolu (v kopii) na č. l. 25, ručně dopsaný text obsahuje drobné rozdíly, které nijak nemodifikují jeho význam.

10. Kopii pokladního dokladu č. l. 26 je prokázáno, že žalobkyni bylo dne 30. 11. 2024 vráceno 1 000 Kč.

11. Kopií inzerce z portálu idnes.cz na č. l. 33 je prokázáno, že žalovaný inzeroval pronájem bytu s možností nastěhování od 1. 12. 2024 za zvýšené nájemné 11 500 Kč a inzerát byl stažen 7. 1. 2025.

12. Žalobkyně prokázala předžalobní výzvu od advokáta ze dne 14. 1. 2025 (č. l. 11), odeslanou do dispoziční sféry žalovaného (č. l. 12). Domáhal se v ní i úroků z jistoty, ovšem ve výši 14 % ročně, kterou považuje za obvyklou s odkazem na § 1802 o. z. a obvyklé sazby bankovních úvěrů. Na výzvu emailovou zprávou dne 20. 1. 2025 (č. l. 13) reagovala jméno FO nesouhlasně s připomenutím, že na výpovědní lhůtě a tím spotřebováním jistoty za zbývající dva měsíce pronajímatel trval. Na odpověď právní zástupce reagoval emailovou zprávou dne 22. 1. 2025 (č. l. 14) rovněž nesouhlasně. Ačkoliv svědkyně jméno FO opakovaně vyjádřila, že s předáním bytu není spojeno zkrácení výpovědní lhůty, právní zástupce dovozuje z dokladů, že nájemní vztah zanikl předčasně dne 30. 11. 2024. Vydání 2x 500 Kč nepovažuje za vrácení části jistoty, ale za vrácení poplatku za vodu za prosinec 2024 a leden 2025“, což je pro soud nesrozumitelné. Na č. l. 15/28 je doložena následná replika z 24. 1. 2025 od právní zástupkyně žalovaného. Připomněla, že § 1802 nezakládá právo na úrok v takové výši. Právní zástupce žalobkyně reagoval emailovou zprávou č. l. 29 ze dne 7. 2. 2025 setrváním na nároku v celém rozsahu, ačkoliv mu bylo 4. 2. 2025 nabídnuta úhrada poloviny jistiny a obvyklých úroků.

13. Výslechem svědkyně jméno FO, matky žalobkyně, bylo zjištěno, že jí bylo divné, že dcera musí platit nájem, i když v bytě již nebydlí, inzerát zněl na o něco vyšší nájemné, než platila dcera, a tehdy byl stažen, proto se tam šla podívat, v bytě se svítilo, mluvila ve dveřích s nějakým mužem z toho bytu, ale on s ní mluvit nechtěl, byl vystrašený. Byt před předáním viděla, nepřišlo ji, že by jej bylo třeba malovat (žalobkyně sama však opravu bytu dle žalovaného částkou 4 000 Kč uhradila – č. l. 40 p. v.). Činžovní dům navštívila okolo 7. ledna 2025 v odpoledních hodinách, ale k doplňujícím dotazům protistrany nedovedla říct, zda to byl všední den či víkend, to měla „zamotané“. Jak se vyrovnali ohledně vody neví, jen ví, že vodu měl na sebe psanou pronajímatel. Ze znění inzerce vyplynulo, že tento byl zneplatněn skutečně 7. 1. 2025, není tedy vyloučeno, že se tam svědkyně po 7. 1. 2025 byla takto podívat. Údaj „okolo 7. ledna“ je však neurčitý, velmi pravděpodobně to bylo nejdříve 8. ledna a není vyloučeno, že se tak stalo později. V jaké stádiu zabydlení svědek jméno FO případně byl, nelze ani z jejího výslechu dovodit. Nájemní smlouva a předání bytu je datována až 12. lednem a návštěvu svědkyně před 12. lednem 2025 se tak dostatečně přesvědčivě žalující straně prokázat nepodařilo.

14. Výslechem svědkyně jméno FO (č. l. 45), která jako přítelkyně pomáhala žalovanému s administrací nájmu bytu, bylo zjištěno, že u předání bytu žalovaný nebyl, zastupovala jej s plnou mocí, dále tam byla svědkyně jméno FO. Říkala žalobkyni, že pokud najdou nájemníka na prosinec či leden, kauci jí vrátím jinak propadne. Takto to chtěla od počátku, nechtěli doplácet na neobsazený byt. Nový nájemník tam přišel podepsat smlouvu až 12. 1., dostal klíče a teprve si měl stěhovat věci, ještě bydlel a platil nájem jinde, proto rovnou sjednali, že bude hradit nájem až od února 2025 a nijak ho nekontrolovali. K podpisu protokolu dne 30. 11. 2024 uvedla, že se to dopisovalo před žalobkyní, bylo vidět, že to podepisuje nerada, ale podepsala to a pak hodila tužkou. První se podepsala předtištěná kolonka, pak ještě žalobkyni požádala, aby se pro jistotu podepsala i pod ten dopsaný odstavec. Až pak hodila tou tužkou, paní jméno FO se zlobila, byla její. Vrácení nebo zničení té listiny žalobkyně ani poté nežádala, odešla bez pozdravu. K vymalování bytu svépomocí se žalobkyně neměla, proto nabídli, že to na její náklady zařídí, byt ale současně nabízeli s možností okamžitého nástupu. V ostatním uváděla shodné informace, které již vyplynuly z komunikace skrze Whatsapp jak výše.

15. Výslechem svědkyně jméno FO, realitní makléřky, bylo potvrzeno, že na straně žalovaného byl od počátku zájem na zachování nároku na úhradu nájemného na dobu sjednané doby nájmu, žalobkyni se to nelíbilo, ale podepsala i protokol. Protokol z předání bytu od žalobkyně sepisovala svědkyně, veškeré vpisky činili na místě. Nového nájemníka si pak našel sám žalovaný, její inzercí to nebylo, inzerovali souběžně. Neví, kdy se podepisovala smlouva s novým nájemcem, ví jen, že platil od února 2025. Příslib, že v případě dřívějšího obsazení bytu se příslušná část jistoty vrátí, byl jen ústní.

16. Kopií nájemní smlouvy ze dne 12. 1. 2025 (č. l. 50) a protokolu z téhož dne (č. l. 54) bylo prokázáno, že svědek jméno FO získal možnost užívat byt od 12. 1. 2025, a to na dobu jednoho roku za nájemné 10 000 Kč měsíčně a se stejnou jistotou 20 000 Kč.

17. Výslechem svědka jméno FO (č. l. 58) bylo zjištěno, že inzerci na byt našel na facebooku, do bytu si zavážel věci mezi 12. až 15. lednem 2025, přespávat začal okolo 20. ledna. Majitel po něm chtěl první platbu až za únor 2025, protože předchozí měsíc tam nebyl celý. Jednou tam přišla žalovaná, vracela plech z trouby, jiná cizí žena za ním do bytu nepřišla. V bytě byl jen krátce, seznámil se a přestěhoval se, v květnu nájem se žalovaným vypořádali. Nebylo tedy prokázáno ani to, že se svědkyně jméno FO setkala právě se svědkem jméno FO, pokud byla přesvědčena, že jej tam zastihla okolo 7. ledna. Není vyloučeno ani to, že tam takto mohla potkat zhotovitele oprav malby bytu, když svědek jméno FO si její návštěvu nevybavuje, ačkoliv si vybavil návštěvu žalobkyně, vracející plech (která naopak takovou v rámci svých skutkových tvrzení zase nepopisovala).

18. Pokud žalobkyně požadovala zajistit a provádět důkaz všemi listinami k nájemnímu poměru jméno FO, soud žalovanému ediční povinnost neukládal, neboť nebylo zřejmé (a nebylo žalobkyní objasněné), jaké jiné další podstatné skutečnosti by mohly vyplynout nad rámec již provedených důkazů.

19. Po právní stránce soud uplatněný nárok posoudil následujícím způsobem:

20. Pro výpověď nájmu bytu nájemcem se užijí obecná ustanovení o nájmu, neboť pododdíl zvláštních ustanovení o nájmu bytu/domu dle § 2235 a násl. o. z. zvláštní úpravu v případě výpovědi nájmu nájemcem (kromě § 2287 o. z.) neobsahuje. Podle § 2229 o. z. platí, že nájem ujednaný na dobu určitou může každá ze stran vypovědět jen v případě, že ve smlouvě byly zároveň ujednány důvody výpovědi a výpovědní doba. Žádné zvláštní výpovědní důvody nebyly tvrzeny a z nájemní smlouvy nevyplývají.

21. Podle § 2286 odst. 1 o. z. platí, že výpověď nájmu vyžaduje písemnou formu a musí dojít druhé straně. Výpovědní doba běží od prvního dne kalendářního měsíce následujícího poté, co výpověď došla druhé straně. Žalobkyní daná výpověď postrádala písemnou formu absencí podpisu na elektronicky doručené listiny.

22. Podle § 2287 o. z. platí, že nájemce může vypovědět nájem na dobu určitou, změní-li se okolnosti, z nichž strany při vzniku závazku ze smlouvy o nájmu zřejmě vycházely, do té míry, že po nájemci nelze rozumně požadovat, aby v nájmu pokračoval. Výpověď od žalobkyně žádný důvod neobsahovala, výpověď by tedy i při zachování formy byla neplatná. Z řízení vyplynulo, že fakticky bylo zřejmě důvodem nalezení lepší příležitosti k bydlení. Takový důvod, i kdyby byl uplatněn, by bez dalšího nemusel představovat způsobilý důvod pro výpověď nájmu bytu a záleželo by na dalších okolnostech (např. nečekané uvolnění výhodného bytu po rodinném příslušníkovi vs. nalezení výhodnějšího bytu z inzerce).

23. Podle § 1906 o. z. platí, že ujednání o novaci nebo o narovnání vyžaduje písemnou formu, byl-li i původní závazek zřízen v písemné formě, nebo činí-li se o právu již promlčeném. V řízení nebylo prokázáno, že by došlo k novaci trvání nájmu bytu do 5. 2. 2025, resp. žalovaný odpustil pět dnů v měsíci únoru a akceptoval skončení nájmu dnem 31. 1. 2025. Pokud tedy došlo k novaci závazku, byla toliko ústní a týkala se pěti dnů. Žalobkyni tím ostatně bylo jen spravedlivě vykompenzováno, že na počátku nájemního vztahu uhradila celé měsíční nájemné, ačkoliv nájem započal až 5. dne v měsíci. K novaci doby nájmu však nedošlo, což potvrdily i svědkyně jméno FO a jméno FO a po celou dobu vzájemné komunikace bylo žalobkyni připomínáno, že na sjednané době nájmu (resp. do 31. 1. 2025) bude žalovaný trvat. I přesto žalobkyně setrvala na úmyslu byt vyklidit a předat předčasně. Popis průběhu podepisování protokolu ze dne 31. 1. 2025 tomu rovněž odpovídá. Dopsání deklarace o propadnutí jistoty bylo v tomto ohledu nadbytečné, ale utvrdilo strany, že k novaci nedošlo (resp. mělo utvrdit i žalobkyni, která však změnila názor). Její podpis na protokolu je sám o sobě platným stvrzením právního jednání. Neverbální vyjadřování vnitřní rezervace nemůže způsobit zneplatnění právního jednání, pokud osoba současně listinu podepíše a ani po poskytnutí dvou paraf se bezprostředně nedomáhá anulování podpisu či např. zničení listiny. Pokud s projevy afektu opustila schůzku, při které zjevně nedošlo k porušení žádné kvality její svobodné vůle, písemné vyjádření souhlasu tím nezpochybnila. Ve vztahu k předmětu řízení má však podpis tohoto protokolu význam jen potud, že bylo stvrzeno, že ani při předání bytu strany neuskutečnily (ústní) novaci doby trvání nájmu. Jinak měl podpis význam jen pro příslib vrácení ekvivalentu záloh za vodu (k čemuž žalovaný rovněž nebyl povinen, byl by pouze povinen zálohy následně vyúčtovat dle skutečné spotřeby) a ujednání způsobu splnění povinnosti uvedení bytu do původního stavu.

24. Podle § 2254 odst. 2 o. z. platí, že při skončení nájmu pronajímatel vrátí jistotu nájemci; započte si přitom, co mu nájemce případně z nájmu dluží. Nájemce má právo na úroky z jistoty od jejího poskytnutí alespoň ve výši zákonné sazby.

25. Soudu tedy nezbylo, než žalobu zamítnout, neboť žalovaný si ponechal část jistoty oprávněně (a 1 000 Kč už žalobkyni dobrovolně vrátil), nárok na nájemné za prosinec 2024 a leden 2025 mu svědčil. Je nutno odmítnout argumentaci žalobkyně v tom smyslu, že opuštění bytu zakládalo její nárok na odpuštění povinnosti hradit nájemné a že by zachováním takové povinnosti bylo porušeno její kogentně upravené právo. Žádné takové právo nájemci nesvědčí. Jaké kogentní ustanovení k ochraně práv žalobkyně mělo být porušeno, žalobkyně v řízení neupřesnila. Dle soudu ostatně žádné takové právo žalované ani dotčeno nebylo. Nájemce je typicky chráněn pro případ, že práva bydlení využívat chce. Opuštění bytu mu žádné zvláštní právo nezakládá, resp. obsah dalších částí závazku nájmu nemění. Je nutno odmítnout i představu, že nájemné náleží pronajímateli jen v případě, že je byt nájemcem fakticky využíván. Nájemce je typicky nositelem nejen výhod, ale i rizik. Vlastnictví bytu, který není pronajat a zůstává nevyužit, mu typicky přináší ztrátu (ušlé příležitosti). Potřeba nalezení nového nájemce do neobsazeného bytu je jeho starostí, rizikem i nákladem a v tomto ohledu je chráněn právě sjednanou dobou trvání nájmu na dobu určitou, resp. výpovědní dobou u nájmu na dobu neurčitou. Není tak dokonce vyloučeno ani to, aby současně čerpal nájem od původního nájemníka, který byt předčasně opustil či předal, a současně čerpal nájemné od nového nájemníka, byť takový stav má své logické (morální) limity. Taková situace je protiváhou situace, kdy se pronajímateli naopak nepodaří zajistit po nějakou dobu následného nájemníka a žádné nájemné mu tak neplyne a utrpí tím neodčinitelnou ztrátu. Žalovaný se však v projednávané věci k takovému oprávnění ani neuchýlil. Pokud svědka jméno FO nechal byt po nějakou dobu využívat bezplatně (svědek uvedl, že plně začal využívat byt až okolo 20. ledna 2025 a ani svědectví matky žalobkyně tomu neodporuje), nepožadoval po něm žádné plnění. Žalobkyně tedy byla povinna uhradit žalovanému nejméně 2x 9 500 Kč.

26. Tento stav nelze považovat za jednání rozporné s dobrými mravy ani vzhledem k toliko ústnímu a relativně neurčitému závazku, že by v případě nalezení nového platícího nájemníka (condicio incerta an et quando) poměrnou část vrátil, neboť nedošlo ke stanovení podrobností příslibu (např. kolik dní z kalendářního měsíce se bude považovat za událost, která bude zakládat naplnění přislíbené okolnosti) a nový nájemník zde skutečně neměl větší část měsíce bydlet (nejdříve 12. dne si mohl začít stěhovat věci z původního bytu). Ačkoliv skutkovými okolnostmi nejde přímo o situaci kodifikovaného veřejného příslibu (§ 2884 o. z.) či slibu odškodnění (§ 2890 o. z.), lze zmínit jednu ze základních zásad občanského práva – daný slib zavazuje (§ 3 odst. 2 písm. d) o. z.). Dovození právní závaznosti z jakéhokoliv slibu by však odporovalo koncepci požadavku dostatečné míry právní jistoty u právních jednání v občanském právu, které slib chápe jen jako definici vnější hranice závazkových vztahů, resp. ustanovení ke zmírnění případné tvrdosti, a nutně tak musí být korektivem pouze pro krajní situace závazkového práva. V projednávané věci se o krajní situaci nejedná. Rozhodnutí žalovaného nesjednávat s novým nájemníkem povinnost k hrazení nájemného za část měsíce je podstatně méně intenzivní nenaplnění příslibu, než by např. byly situace, kdy by nový nájemník mohl byt bezplatně užívat po celý leden 2025 nebo pokud by za celý leden 2025 měl hradit nájemné a žalovaný by tak měl celý měsíc uhrazen dvakrát. Z hlediska hodnoty plnění zde došlo k nenaplnění slibu v intenzitě méně než poloviční, což samo o sobě neodůvodňuje aplikaci tak mimořádného institutu, jakým je závaznost „inominátního“ slibu. Dalším důvodem pro jeho neaplikaci je absence protiplnění ze strany žalobkyně, které by na slib navazovalo (asynallagmatický vztah). Žalobkyně v návaznosti na slib nemusela nic vykonat či naopak nevykonat něco, co by jinak vykonala, pokud by slib dán nebyl, a daný slib tak nepřesahuje sféru ryze jednostranného prohlášení žalovaného, ze kterého mohla žalobkyni jen vyplynout nijak nezasloužená dodatečná výhoda. Takový slib se neblíží pomyslné hranici závazkového vztahu, na které by bylo lze uvažovat i o závaznosti (vymahatelnosti) takového slibu. Zůstává tak přinejlepším ryze naturální obligací a v tomto řízení z něj soud žádný nárok žalobkyně nedovodil.

27. O nákladech řízení soud rozhoduje z úřední povinnosti. V daném případě byl žalovaný v řízení zcela úspěšný, soud tedy dle procesního výsledku sporu v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. tomuto přiznal k tíži žalobkyně právo na úhradu veškerých účelně vynaložených nákladů řízení. Celková výše těchto nákladů pak sestává ze šesti mimosmluvních odměn dle § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, po 1 900 Kč a šesti paušálních částek náhrad hotových výdajů á 450 Kč ve smyslu § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, odpovídajících nákladům, spojeným s převzetím a přípravou věci, s písemným odporem, s účastí na jednání dne 21. 5. 2025, které přesáhlo dvě hodiny trvání a na jednání ve dnech 30. 7. 2025 a 24. 9. 2025. Za tři cesty k jednání ke zdejšímu soudu ze sídla advokátní kanceláře v Kladně dále náleží dle § 14 tamtéž celkem 18x 150 Kč, tedy 2 700 Kč. Na náhradě za užití motorového vozidla (jméno FO jméno FO) s průměrnou spotřebou 6,0 litru na 100 ujetých km benzinu za tyto tři cesty 3x 154 km dále náleží dle vyhlášky č. 475/2024 Sb. 3 673 Kč. Daň z přidané hodnoty výslovně neuplatňuje. Náhrada nákladů řízení je dle § 149 odst. 1 o. s. ř. splatná k rukám advokáta jako celek. Lhůtu k plnění soud ve smyslu § 160 odst. 1 o. s. ř. prodloužil o měsíc, neboť jde o poměrně vysokou částku. Jelikož lze očekávat opravný prostředek, splatnost pravděpodobně nastane až za několik měsíců, ke splátkám tak není důvod.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do patnácti dnů ode dne doručení a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Teplicích. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nebude-li povinnost uložená tímto rozhodnutím splněna dobrovolně ve stanovených lhůtách k plnění, může oprávněný navrhnout soudní výkon rozhodnutí nebo provedení exekuce.