OSUO 10 C 63/2021

Okresní soud v Ústí nad Orlicí rozhodl samosoudkyní JUDr. Věrou Bartůňkovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: osobní údaje žalobce ⟪LB:lb_002⟫ bytem adresa žalobce ⟪LB:lb_003⟫ zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení ⟪LB:lb_004⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalovanému: osobní údaje žalovaného ⟪LB:lb_007⟫ bytem adresa žalovaného ⟪LB:lb_008⟫ žaloba na určení vlastnického práva

I. Určuje se, že žalovaný je vlastníkem vozidla anonymizována čtyři slova, příjmení: anonymizováno, registrační značka.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 10.400 Kč, k rukám právního zástupce žalobce, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Žalobce se domáhal určení, že žalovaný je vlastníkem vozidla anonymizována čtyři slova, příjmení: anonymizováno, registrační značka (dále i jen„ vozidlo“). Žalobu odůvodnil tak, že s žalovaným uzavřel dne 4. 8. 2019 směnnou smlouvu, jejímž předmětem byl převod vlastnického práva k vozidlu žalobce na žalovaného a zároveň převod vlastnického práva k vozidlu žalovaného na žalobce. Žalovaný nezajistil přepis obou vozidel, s žalobcem přestal komunikovat, žalobce je dodnes v registru vozidel zapsán jako vlastníka vozidla a byl vyzýván anonymizována tři slova k úhradě pokut za chybějící povinné ručení a předvolán k podání vysvětlení ohledně přestupku, kterého se s vozidlem dopustil žalovaný.

Ústní jednání se konalo dne 21. 4. 2021. Žalobce setrval na podané žalobě, žalovaný, ač řádně a včas předvolán, se k jednání nedostavil ani nepožádal z důležitého důvodu o odročení jednání, proto soud rozhodoval v jeho nepřítomnosti dle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.

Z dokumentu nazvaného„ kupní smlouva“ ze dne 4. 8. 2019 bylo zjištěno, že žalovaný nabyl vozidlo anonymizována dvě slova, žalobce nabyl vozidlo anonymizována dvě slova anonymizováno. Z osvědčení o registraci vozidla, části II. bylo zjištěno, že žalobce je v registru vozidel evidován jako vlastník vozidla.

Z výslechu svědka jméno příjmení soud zjistil, že byl účasten kupní, respektive směnné smlouvy mezi žalobcem a žalovaným, smlouvu účastníci sepsali, aby měli doklad, než vyřídí formality. Žalovaný technický průkaz žalobci nepřivezl, přestal komunikovat.

Z výzvy anonymizováno ze dne 2. 12. 2020 bylo zjištěno, že žalobce byl vyzván k úhradě příspěvku do garančního fondu anonymizováno, neboť k vozidlu nebylo v období od 1. 4. 2020 do 31. 7. 2020 sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Z přípisu stát. instituce ze dne 27. 7. 2020 bylo zjištěno, že žalobce byl předvolán k podání vysvětlení, neboť s vozidlem měly být dne 1. 9. 2019 a dne 20. 9. 2019 spáchány přestupky proti veřejnému pořádku. Ze záznamu o podaném vysvětlení bylo zjištěno, že žalobce uvedl, že přenechal vozidlo žalovanému výměnou za jeho značka automobilu anonymizována dvě slova.

Po právní stránce soud věc posoudil dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Dle ust. § 2184 odst. 1 o.z. se směnnou smlouvou každá ze stran zavazuje převést druhé straně vlastnické právo k věci výměnou za závazek druhé strany převést vlastnické právo k jiné věci.

Dle ust. § 80 o.s.ř. se určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.

Z provedeného dokazování bylo prokázáno, že předmětem smlouvy byla směna vozidla žalobce za vozidlo žalovaného, tedy převod vlastnického práva k jednomu vozidlu z žalobce na žalovaného a k druhému vozidlu z žalovaného na žalobce. Žalobce s žalovaným tedy uzavřeli smlouvu směnnou (nikoliv kupní, jak byla v záhlaví potvrzení nazvána, neboť právní jednání se dle ust. § 555 odst. 1 o.z. posuzuje dle svého obsahu). Žalobce v řízení prokázal, že převedl vlastnické právo k vozidlu na žalovaného, žalovaný neposkytl žalobci potřebnou součinnost k provedení přepisu vlastnického práva v registru vozidel. Soud dále vzal v řízení za prokázané, že u žalobce je dán naléhavý právní zájem na určení vlastnictví k vozidlu, neboť v souvislosti s provozem vozidla je žalobce adresátem negativních důsledků, ať již výzvy k zaplacení příspěvku do garančního fondu či povinnosti k podání vysvětlení. Soud proto rozhodl, že vlastníkem vozidla je žalovaný.

Výrok o náhradě nákladů řízení je pak odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy žalobce měl ve věci plný úspěch, soud mu proto přiznal náhradu nákladů řízení v plném rozsahu. Náhrada nákladů se skládá ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2.000 Kč, z částky 7.500 Kč za 3 úkony právní služby po 2.500 Kč dle ust. § 7 a ust. § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., z částky 900 Kč jako 3 paušálních náhrad nákladů po 300 Kč dle ust. § 13 vyhlášky 177/1996 Sb. Celková náhrada nákladů činí 10.400 Kč a dle ust. § 149 o.s.ř. je žalovaný povinen ji zaplatit k rukám právního zástupce žalobce.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení, dvojmo, prostřednictvím Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ke Krajskému soudu v Hradci Králové, pobočce v Pardubicích.

Nebude-li povinnost tímto rozsudkem stanovená plněna řádně a včas, lze se jejího splnění domoci návrhem na soudní výkon rozhodnutí.