M.‑A. A. împotriva Direcției de Evidență a Persoanelor Cluj, Serviciul stare civilă, Direcției pentru Evidența Persoanelor și Administrarea Bazelor de Date din Ministerul Afacerilor Interne, Municipiului Cluj‑Napoca, cu participarea: Asociației Accept, Consiliului Național pentru Combaterea Discriminării

Rozsudek ze dne 4. 10. 2024 – věc C‑4/23 Mirin

Rozsudek Soudního dvora (velkého senátu) 4. října 2024 Jednací jazyk: rumunština.

M.-A. A. proti Direcţia de Evidenţă a Persoanelor Cluj, Serviciul stare civilă, Direcţia pentru Evidenţa Persoanelor şi Administrarea Bazelor de Date din Ministerul Afacerilor Interne, Municipiul Cluj-Napoca, za účasti: Asociaţia Accept, Consiliul Naţional pentru Combaterea Discriminării

SOUDNÍ DVŮR (velký senát), ve složení: K. Lenaerts (zpravodaj), předseda, L. Bay Larsen, místopředseda, A. Arabadžev, A. Prechal, K. Jürimäe, T. von Danwitz a O. Spineanu-Matei, předsedové senátů, J.-C. Bonichot, S. Rodin, I. Jarukaitis, A. Kumin, M. L. Arastey Sahún a M. Gavalec, soudci, generální advokát: J. Richard de la Tour, za soudní kancelář: R. Șereș, radová, s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne 23. ledna 2024 , s ohledem na vyjádření, která předložili: za M.-A. A.: R.-I. Ionescu, avocată, za Municipiul Cluj-Napoca: E. Boc, R. Lăpuşan, A. Roman, A. Roşca a A. Rus, jako zmocněnci, za Asociaţia Accept: A.-M. Baltac, consilier juridic, a R.-I. Ionescu, avocată, za rumunskou vládu: E. Gane a O.-C. Ichim, jako zmocněnkyně, za německou vládu: J. Möller a R. Kanitz, jako zmocněnci, za řeckou vládu: T. Papadopoulou, jako zmocněnkyně, za maďarskou vládu: Zs. Biró-Tóth a M. Z. Fehér, jako zmocněnci, za nizozemskou vládu: M. K. Bulterman a C. S. Schillemans, jako zmocněnkyně, za polskou vládu: B. Majczyna, E. Borawska Kędzierska a A. Siwek-Ślusarek, jako zmocněnci, za Evropskou komisi: A. Biolan, H. Krämer a E. Montaguti, jako zmocněnci, po vyslechnutí stanoviska generálního advokáta na jednání konaném dne 7. května 2024 , vydává tento

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu článku 2 SEU, článků 18, 20 a 21 SFEU a článků 1, 7, 20, 21 a 45 Listiny základních práv Evropské unie (dále jen Listina ).

Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi M.-A. A., rumunským státním příslušníkem, na straně jedné a Direcția de Evidență a Persoanelor Cluj, Serviciul stare civilă (matriční oddělení ředitelství pro evidenci obyvatel v Kluži, Rumunsko), Direcția pentru Evidența Persoanelor și Administrarea Bazelor de Date din Ministerul Afacerilor Interne (ředitelství pro evidenci obyvatel a správu databází Ministerstva vnitra, Rumunsko) a Municipiul Cluj-Napoca (město Kluž, Rumunsko) na straně druhé ve věci uznání a zápisu poznámky o změně osobního jména a genderové identity, které bylo legálně dosaženo ve Spojeném království, do rumunské matriční knihy narození M.-A. A.

Článek 2 SEU stanoví: Unie je založena na hodnotách úcty k lidské důstojnosti, svobody, demokracie, rovnosti, právního státu a dodržování lidských práv, včetně práv příslušníků menšin. Tyto hodnoty jsou společné členským státům ve společnosti vyznačující se pluralismem, nepřípustností diskriminace, tolerancí, spravedlností, solidaritou a rovností žen a mužů.

Článek 18 první pododstavec SFEU stanoví: V rámci použití Smluv, aniž jsou dotčena jejich zvláštní ustanovení, je zakázána jakákoli diskriminace na základě státní příslušnosti.

Článek 20 SFEU stanoví: 1. Zavádí se občanství Unie. Každá osoba, která má státní příslušnost členského státu, je občanem Unie. Občanství Unie doplňuje občanství členského státu, nenahrazuje je. 2. Občané Unie mají práva a povinnosti stanovené Smlouvami. Mají mimo jiné: a) právo svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států; […] Tato práva se vykonávají za podmínek a v mezích stanovených Smlouvami a opatřeními přijatými na jejich základě.

Článek 21 odst. 1 SFEU stanoví: Každý občan Unie má právo svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států s výhradou omezení a podmínek stanovených ve Smlouvách a v opatřeních přijatých k jejich provedení.

Článek 1 Listiny, nadepsaný Lidská důstojnost , stanoví: Lidská důstojnost je nedotknutelná. Musí být respektována a chráněna.

Článek 7 Listiny, nadepsaný Respektování soukromého a rodinného života , stanoví: Každý má právo na respektování svého soukromého a rodinného života, obydlí a komunikace.

Článek 20 Listiny, nadepsaný Rovnost před zákonem , stanoví: Před zákonem jsou si všichni rovni.

Článek 21 Listiny, nadepsaný Zákaz diskriminace , v odstavci 1 stanoví: Zakazuje se jakákoli diskriminace založená zejména na pohlaví, rase, barvě pleti, etnickém nebo sociálním původu, genetických rysech, jazyku, náboženském vyznání nebo přesvědčení, politických názorech či jakýchkoli jiných názorech, příslušnosti k národnostní menšině, majetku, narození, zdravotním postižení, věku nebo sexuální orientaci.

Článek 45 Listiny, nadepsaný Volný pohyb a pobyt , zní takto: 1. Každý občan Unie má právo volně se pohybovat a pobývat na území členských států. 2. Volný pohyb a pobyt může být v souladu se Smlouvami přiznán státním příslušníkům třetích zemí oprávněně pobývajícím na území členského státu.

Dohoda o vystoupení Spojeného království Velké Británie a Severního Irska z Evropské unie a Evropského společenství pro atomovou energii ( Úř. věst. 2020, L 29, s. 7 ), která byla přijata dne 17. října 2019 a vstoupila v platnost dne 1. února 2020 (dále jen dohoda o vystoupení ), byla schválena jménem Unie a Evropského společenství pro atomovou energii (ESAE) rozhodnutím Rady (EU) 2020/135 ze dne 30. ledna 2020 ( Úř. věst. 2020, L 29, s. 1 ).

Čtvrtý, šestý a osmý pododstavec preambule této dohody uvádějí: Připomínajíce, že podle článku 50 [SEU] ve spojení s článkem 106a [AE] a s výhradou ujednání stanovených v této dohodě se právo Unie a Euratomu v celém rozsahu přestane na Spojené království uplatňovat ode dne vstupu této dohody v platnost, […] Uznávajíce, že je nutné poskytnout občanům Unie a státním příslušníkům Spojeného království a rovněž jejich rodinným příslušníkům reciproční ochranu v případech, kdy využili právo na volný pohyb před datem stanoveným v této dohodě, a zajistit, aby jejich práva podle této dohody byla vymahatelná a založená na zásadě nediskriminace; […] […] Berouce v úvahu, že je v zájmu Unie i Spojeného království stanovit přechodné nebo prováděcí období, během kterého by se […] právo Unie, včetně mezinárodních dohod, mělo uplatňovat na Spojené království a ve Spojeném království a obecně se stejnými účinky na členské státy, aby se předešlo narušení v období, během kterého se bude jednat o dohodě (dohodách) o budoucím vztahu.

Článek 126 uvedené dohody, nadepsaný Přechodné období , stanoví: Stanoví se přechodné období nebo období provádění, které začíná dnem vstupu této dohody v platnost a končí dnem 31. prosince 2020 .

Článek 127 téže dohody, nadepsaný Rozsah působnosti přechodného období , stanoví: 1. Není-li v této dohodě stanoveno jinak, v přechodném období se na Spojené království a ve Spojeném království použije právo Unie. […] 3. V průběhu přechodného období má právo Unie použitelné podle odstavce 1 s ohledem na Spojené království a ve Spojeném království stejné právní účinky jako v Unii a jejích členských státech a vykládá se a používá v souladu se stejnými metodami a obecnými zásadami, jako jsou metody a obecné zásady použitelné v Unii. […] 6. Není-li v této dohodě stanoveno jinak, během přechodného období se má za to, že jakýkoli odkaz na členské státy obsažený v právu Unie použitelném podle odstavce 1, včetně práva Unie prováděného a používaného členskými státy, zahrnuje i Spojené království. […]

Podle článku 185 dohody o vystoupení vstoupila tato dohoda v platnost dne 1. února 2020 .

Článek 9 Legea nr. 119/1996 cu privire la actele de stare civilă (zákon č. 119/1996 o matrikách) ze dne 16. října 1996 , znovu vyhlášený (Monitorul Oficial al României, část I, č. 339 ze dne 18. května 2012 ), ve znění použitelném na spor v původním řízení (dále jen zákon č. 119/1996 ), zní takto: V případě, že matrikář nebo úředník pověřený výkonem matriční agendy odmítne v rámci své pravomoci vystavit listinu nebo vyznačit poznámku, může odmítnutá osoba v souladu se zákonem podat žalobu k příslušnému soudu.

Článek 41 odst. 1 až 3 tohoto zákona stanoví: 1. Doklady o osobním stavu rumunských občanů vydané zahraničními orgány mají v tuzemsku důkazní hodnotu pouze tehdy, jsou-li matriční události zapsány v rumunských matrikách. 2. Rumunský občan je povinen do šesti měsíců od zaevidování dokumentu nebo zápisu matriční události u zahraničních orgánů nebo ode dne nabytí/opětovného nabytí rumunské státní příslušnosti požádat o zaevidování dokladů/výňatků o osobním stavu u místního úřadu pro evidenci obyvatel nebo na radnici příslušného územního samosprávného celku nebo u diplomatických nebo konzulárních zastoupení Rumunska. 3. Zaevidování osvědčení/výňatků/vícejazyčných výňatků o osobním stavu se provádí v zahraničí se souhlasem vedoucích diplomatických nebo konzulárních zastoupení a v tuzemsku se souhlasem starosty územního samosprávného celku místa bydliště/posledního bydliště držitele nebo případně žadatele v Rumunsku a se souhlasem předsedy župní rady župního úřadu pro evidenci obyvatel/místního úřadu pro evidenci obyvatel ve městě Bukurešť, přičemž se uvedou důvody odmítnutí.

Článek 43 uvedeného zákona stanoví: V matriční knize narození a případně manželství nebo úmrtí se vyznačí poznámky týkající se změn osobního stavu osoby v následujících případech: […] f) změna jména; […] i) změna pohlaví na základě pravomocného rozhodnutí soudu; […]

Článek 57 odst. 1 téhož zákona stanoví: Zrušení, doplnění nebo změnu záznamů o osobním stavu a poznámek v nich uvedených lze provést pouze na základě pravomocného rozhodnutí soudu.

Článek 4 odst. 2 Ordonanța Guvernului nr. 41/2003 privind dobândirea și schimbarea pe cale administrativă a numelor persoanelor fizice (nařízení vlády č. 41/2003 o nabytí a změně jmen fyzických osob na základě rozhodnutí správního orgánu) ze dne 30. ledna 2003 (Monitorul Oficial al României, část I, č. 68 ze dne 2. února 2003 ), zněl: Žádosti o změnu jména jsou považovány za opodstatněné v následujících případech: […] l) pokud byla osobě povolena změna pohlaví pravomocným a konečným rozhodnutím soudu a tato osoba žádá o to, aby mohla užívat tomu odpovídající osobní jméno, a předloží posudek z oboru soudního lékařství uvádějící její pohlaví; […]

Článek 131 odst. 2 Metodologie cu privire la aplicarea unitară a dispozițiilor în materie de stare civilă (metodologie pro jednotné uplatňování ustanovení týkajících se matrik), schválená Hotărârea Guvernului nr. 64/2011 (rozhodnutí vlády č. 64/2011), ze dne 26. ledna 2011 (Monitorul Oficial al României, část I, č. 151 ze dne 2. března 2011 ), zní takto: [Osobní identifikační číslo] se přidělí na základě údajů o pohlaví a datu narození zapsaných v matriční knize narození.

Podle čl. 19 odst. 1 písm. i) Ordonanța de urgență a Guvernului nr. 97/2005 privind evidența, domiciliul, reședința și actele de identitate ale cetățenilor români (mimořádné nařízení vlády č. 97/2005 o registru osob, bydlišti, pobytu a dokladech totožnosti rumunských státních příslušníků), ze dne 14. července 2005 , znovu vyhlášené (Monitorul Oficial al României, část I, č. 719 ze dne 12. října 2011 ), vydá úřad pověřený vedením evidence obyvatel v případě změny pohlaví nový průkaz totožnosti.

M.-A. A. je osoba narozená dne 24. srpna 1992 v Kluži v județul Cluj (župa v Kluži, Rumunsko) a po narození byla zapsána jako osoba ženského pohlaví. Rumunský rodný list dotyčné osoby tedy obsahuje ženské osobní jméno, identifikuje ji jako osobu ženského pohlaví a přiděluje jí osobní identifikační číslo, které ji identifikuje rovněž jako osobu tohoto pohlaví.

Když se v roce 2008 přestěhovala s rodiči do Spojeného království, nabyla M.-A. A. i britské státní občanství naturalizací dne 21. dubna 2016 .

Dne 27. února 2017 si M.-A. A. změnila ve Spojeném království osobní jméno a oslovení z ženského na mužské v rámci řízení Deed Poll , v rámci kterého je britským občanům umožněna změna příjmení nebo jména pouhým prohlášením. Následně si M.-A. A. vyměnil některé úřední doklady vydané britskými orgány, a sice řidičský průkaz a cestovní pas, které byly vydány na jeho nové jméno.

Dne 29. června 2020 získal M.-A. A. ve Spojeném království Gender Identity Certificate (osvědčení o genderové identitě), které potvrzuje jeho mužskou genderovou identitu.

V květnu 2021 požádal M.-A. A. na základě prohlášení učiněného v rámci řízení Deed Poll a osvědčení o genderové identitě matriční oddělení ředitelství pro evidenci obyvatel v Kluži, aby do matriční knihy narození vyznačil poznámky o změně jeho osobního jména, genderu a osobního identifikačního čísla tak, aby odpovídaly mužskému pohlaví a aby mu vydalo nový rodný list obsahující tyto nové údaje.

Rozhodnutím ze dne 21. června 2021 rumunské orgány žádost M.-A. A. zamítly zejména z důvodu, že podle čl. 43 písm. i) zákona č. 119/1996 ve spojení s čl. 4 odst. 2 písm. l) nařízení vlády č. 41/2003 lze poznámku o změně genderové identity osoby zapsat do matriční knihy narození pouze tehdy, pokud byla schválena pravomocným rozhodnutím soudu.

Dne 14. září 2021 podal M.-A. A. žalobu k Judecătoria Sectorului 6 Bucureşti (soud prvního stupně šestého obvodu v Bukurešti, Rumunsko), který je předkládajícím soudem, proti matričnímu oddělení ředitelství pro evidenci obyvatel v Kluži, ředitelství pro evidenci obyvatel a správu databází ministerstva vnitra, jakož i proti městu Kluži, kterou se domáhal, aby bylo těmto orgánům uloženo vyznačit v matriční knize narození poznámky týkající se změny jeho osobního jména, genderu a osobního identifikačního čísla tak, aby odpovídaly mužskému pohlaví, a vydat mu nový rodný list obsahující tyto nové údaje.

M.-A. A. konkrétně žádá předkládající soud, aby na základě přímého použití unijního práva, a zvláště práva každého občana Unie svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států, uvedeným orgánům nařídil, aby jeho záznamy v matriční knize narození uvedly do souladu s jeho osobním jménem a genderovou identitou, jež legálně získal ve Spojeném království, aby mohl toto právo vykonávat bez omezení na základě cestovního dokladu, který je v souladu s jeho mužskou genderovou identitou. Podle M.-A. A. by jej skutečnost, že by mu byla uložena povinnost zahájit v Rumunsku nové soudní řízení směřující ke schválení změny genderové identity, vystavila riziku, že se dospěje k opačnému řešení, než k jakému dospěly britské orgány. Evropský soud pro lidská práva nadto v rozsudku ze dne 19. ledna 2021 , X a Y v. Rumunsko (CE:ECHR:2021:0119JUD000214516), rozhodl, že rumunské řízení je nejasné a nepředvídatelné.

Předkládající soud má za to, že opodstatněnost tvrzení M.-A. A., a tudíž řešení sporu v původním řízení, závisí na výkladu ustanovení unijního práva, zejména článku 2 SEU, článků 18, 20 a 21 SFEU, jakož i článků 1, 7, 20, 21 a 45 Listiny. Konkrétně si klade otázku, zda status občana Unie, jakož i právo svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států brání vnitrostátní právní úpravě, která dotyčné osobě ukládá povinnost zahájit nové řízení o změně genderové identity před vnitrostátními soudy, když již za tímto účelem úspěšně ukončila řízení v jiném členském státě, jehož je rovněž státním příslušníkem.

Předkládající soud přitom odkazuje na relevantní judikaturu Soudního dvora v dané oblasti, zejména na rozsudky ze dne 2. října 2003 , Garcia Avello ( C‑148/02 , EU:C:2003:539 ); ze dne 14. října 2008 , Grunkin a Paul ( C‑353/06 , EU:C:2008:559 ); ze dne 8. června 2017 , Freitag ( C‑541/15 , EU:C:2017:432 ), a ze dne 14. prosince 2021 , Stolična obština, rajon Pančarevo ( C‑490/20 , EU:C:2021:1008 ), nicméně má za to, že odpověď na tuto otázku nevyplývá z této judikatury s požadovanou jasností.

Pro případ kladné odpovědi na uvedenou otázku se předkládající soud dále zamýšlí nad tím, jaký vliv na řešení sporu v původním řízení mělo vystoupení Spojeného království z Unie. Předkládající soud poukazuje zejména na to, že v projednávané věci bylo řízení o změně genderové identity zahájeno ve Spojeném království před vystoupením tohoto státu z Unie, avšak skončilo až po vystoupení, a to během přechodného období. Podle předkládajícího soudu je tedy třeba určit, zda je Rumunsko za takových okolností povinno uznat právní účinky tohoto řízení o změně genderové identity, které proběhlo ve Spojeném království.

Za těchto podmínek se Judecătoria Sectorului 6 Bucureşti (soud prvního stupně šestého obvodu v Bukurešti) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky: 1) Brání skutečnost, že čl. 43 písm. i) a článek 57 zákona [č. 119/1996] neuznávají změny v zápisech ohledně osobního stavu týkajících se pohlaví a osobního jména, které provedl transgenderový muž s dvojí státní příslušností (rumunskou a jiného členského státu) v jiném členském státě prostřednictvím řízení o právním uznání genderu, a vyžadují, aby rumunský státní příslušník zahájil nové samostatné soudní řízení v Rumunsku proti místnímu úřadu pro evidenci obyvatel a osobní stav, když toto řízení označil Evropský soud pro lidská práva za nejasné a nepředvídatelné (ESLP, 19. ledna 2021 , X a Y v. Rumunsko, CE:ECHR:2021:0119JUD000214516) a může vést k rozhodnutí, jež je v rozporu s rozhodnutím přijatým jiným členským státem, výkonu práva na evropské občanství (článek 20 SFEU) nebo právu občana Unie na volný pohyb a pobyt (článek 21 SFEU a článek 45 Listiny), a to za podmínek důstojnosti, rovnosti před zákonem a zákazu diskriminace (článek 2 SEU, článek 18 SFEU a články 1, 20 a 21 Listiny) a při dodržení práva na soukromý a rodinný život (článek 7 Listiny)? 2) Má vystoupení Spojeného království Velké Británie a Severního Irska z Unie vliv na odpověď na předchozí otázku, zejména pokud i) řízení o změně osobního stavu bylo zahájeno před Brexitem a bylo dokončeno během přechodného období, a ii) má Brexit za následek, že daná osoba může využívat práv evropského občanství, včetně práva volného pohybu a pobytu, pouze na základě rumunských dokladů totožnosti nebo cestovních dokladů, v nichž je uvedena s ženským pohlavím a jménem, v rozporu s již právně uznanou genderovou identitou?

Rumunská vláda má za to, že žádost o rozhodnutí o předběžné otázce je nepřípustná z důvodu, že M.-A. A. podal příslušným rumunským orgánům žádost o zápis změny osobního jména a genderové identity, které legálně dosáhl ve Spojeném království v letech 2017 a 2020, do rumunské matriční knihy narození až v květnu 2021, tj. po skončení přechodného období stanoveného v článku 126 dohody o vystoupení na 31. prosince 2020 .

Podle rumunské vlády tak mělo Spojené království ve vztahu k Unii ke dni podání žádosti těmto orgánům postavení třetího státu, takže občané Unie a státní příslušníci Spojeného království se již nemohli dovolávat svých práv podle dohody o vystoupení. S odkazem na rozsudek ze dne 12. května 2011 , Runevič-Vardyn a Wardyn ( C‑391/09 , EU:C:2011:291 , body 55 a 56 ), v němž Soudní dvůr konstatoval použitelnost ustanovení Smlouvy o FEU týkajících se občanství Unie na současné účinky situací vzniklých před přistoupením členského státu k Unii, rumunská vláda tvrdí, že po vystoupení státu již nelze tato ustanovení přiměřeně použít na současné účinky situací vzniklých v době, kdy byl tento stát ještě členem Unie. V projednávané věci se tedy podle jejího názoru jedná o čistě vnitrostátní situaci.

V tomto ohledu je třeba připomenout, že podle ustálené judikatury je v rámci spolupráce mezi Soudním dvorem a vnitrostátními soudy zavedené článkem 267 SFEU věcí pouze vnitrostátního soudu, kterému byl spor předložen a jenž musí nést odpovědnost za soudní rozhodnutí, které bude vydáno, aby s ohledem na konkrétní okolnosti věci posoudil jak nezbytnost rozhodnutí o předběžné otázce pro vydání rozsudku, tak relevanci otázek, které Soudnímu dvoru klade. Týkají-li se tedy položené otázky výkladu unijního práva, je Soudní dvůr v zásadě povinen rozhodnout (rozsudek ze dne 15. července 2021 , The Department for Communities in Northern Ireland , C‑709/20 , EU:C:2021:602 , bod 54 a citovaná judikatura).

Odmítnutí rozhodnout o předběžné otázce položené vnitrostátním soudem ze strany Soudního dvora je možné pouze tehdy, je-li zjevné, že žádaný výklad unijního práva nemá žádný vztah k realitě nebo předmětu sporu v původním řízení, jestliže se jedná o hypotetický problém nebo také jestliže Soudní dvůr nedisponuje skutkovými nebo právními poznatky nezbytnými pro užitečnou odpověď na otázky, které jsou mu položeny (rozsudek ze dne 15. července 2021 , The Department for Communities in Northern Ireland , C‑709/20 , EU:C:2021:602 , bod 55 a citovaná judikatura).

V projednávané věci se předkládající soud táže Soudního dvora zejména na výklad ustanovení Smlouvy o FEU týkajících se občanství Unie, včetně čl. 21 odst. 1 SFEU, v rámci věci, v níž osoba, která je státním příslušníkem Rumunska, kde se narodila, a Spojeného království, kde má bydliště od roku 2008, žádá příslušné rumunské orgány o aktualizaci svého rodného listu tak, aby odpovídal jejímu novému osobnímu jménu a nové genderové identitě, které legálně získala ve Spojeném království před koncem přechodného období stanoveného na 31. prosince 2020 .

V tomto ohledu je třeba na prvním místě uvést, že státní příslušník členského státu, který využil jakožto občan Unie práva volného pohybu a pobytu v jiném členském státě, než je členský stát jeho původu, se může dovolávat práv spojených s tímto postavením, zejména práv upravených v čl. 21 odst. 1 SFEU, a to případně i ve vztahu k členskému státu svého původu (rozsudek ze dne 14. prosince 2021 , Stolična obština, rajon Pančarevo , C‑490/20 , EU:C:2021:1008 , bod 42 a citovaná judikatura).

V projednávané věci došlo ve Spojeném království ke změnám týkajícím se osobního stavu M.-A. A., pokud jde o změnu osobního jména, když byl tento stát ještě členským státem Unie, a v případě změny genderové identity v průběhu přechodného období.

Na druhém místě, třebaže Spojené království dne 1. února 2020 , kdy dohoda o vystoupení vstoupila v platnost, vystoupilo z Unie, a stalo se tak třetím státem, tato dohoda nicméně v článku 126 stanoví přechodné období mezi dnem vstupu uvedené dohody v platnost, tedy 1. únorem 2020, a 31. prosincem 2020. Podle čl. 127 odst. 6 téže dohody musí být Spojené království v průběhu tohoto období, zejména pro účely pravidel týkajících se občanství Unie a volného pohybu osob, považováno za členský stát , a nikoli za třetí stát, přičemž odstavec 1 tohoto článku 127 upřesňuje, že během uvedeného období se na Spojené království použilo unijní právo [v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 15. července 2021 , The Department for Communities in Northern Ireland , C‑709/20 , EU:C:2021:602 , body 47 a 48 , jakož i ze dne 14. března 2024 , Komise v. Spojené království (Rozsudek Nejvyššího soudu) , C‑516/22 , EU:C:2024:231 , bod 53 ].

Jak v podstatě uvedl generální advokát v bodech 44 až 46 svého stanoviska, vzhledem k tomu, že se M.-A. A. jakožto občan Unie domáhá ve svém členském státě původu uznání změny svého jména a genderové identity, které dosáhl při výkonu svého práva volného pohybu a pobytu ve Spojeném království v případě jména před vystoupením tohoto členského státu z Unie a v případě genderové identity před koncem přechodného období, může se vůči tomuto členskému státu původu dovolávat práv souvisejících s tímto postavením, zejména práv stanovených v článcích 20 a 21 SFEU, a to i po skončení tohoto období.

Situaci dotčenou ve věci v původním řízení tudíž nelze stavět na roveň čistě vnitrostátní situaci jen proto, že M.-A. A. požádal příslušné rumunské orgány o zápis poznámky týkající se změny svého jména a genderové identity do matriční knihy narození až po 31. prosinci 2020, což je datum stanovené dohodou o vystoupení jako konec přechodného období.

Projednávaná žádost o rozhodnutí o předběžné otázce je tudíž přípustná.

Podstatou otázek předkládajícího soudu, které je třeba zkoumat společně, je, zda musí být článek 20 a čl. 21 odst. 1 SFEU ve spojení s články 7 a 45 Listiny vykládány v tom smyslu, že brání právní úpravě členského státu, která neumožňuje uznat a zapsat do matriční knihy narození státního příslušníka tohoto členského státu změnu osobního jména a genderové identity, které legálně dosáhl v jiném členském státě při výkonu svého práva volného pohybu a pobytu, v důsledku čehož je nucen zahájit nové soudní řízení o změně genderové identity v tomto prvním členském státě, jež tuto změnu, které již bylo legálně dosaženo v tomto jiném členském státě, nebere v potaz.

Předkládající soud se rovněž táže, zda skutečnost, že stát, ve kterém bylo legálně dosaženo změny jména a genderové identity, v projednávané věci Spojené království, již není členským státem Unie, má nějaký vliv na odpověď na tuto otázku.

V posledně uvedeném ohledu je třeba bez dalšího uvést, že z úvah uvedených v bodech 41 až 45 tohoto rozsudku k přípustnosti projednávané žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce vyplývá, že okolnost, že Spojené království již není členským státem Unie, nemá vliv na odpověď na první předběžnou otázku, jelikož situace M.-A. A. spadá do působnosti článku 20 a čl. 21 odst. 1 SFEU.

Za těchto okolností je třeba připomenout, že jakožto rumunský státní příslušník má M.-A. A. podle čl. 20 odst. 1 SFEU status občana Unie.

Podle ustálené judikatury Soudního dvora je status občana Unie předurčen být základním statusem státních příslušníků členských států (rozsudky ze dne 5. června 2018 , Coman a další , C‑673/16 , EU:C:2018:385 , bod 30 , a ze dne 14. prosince 2021 , Stolična obština, rajon Pančarevo , C‑490/20 , EU:C:2021:1008 , bod 41 a citovaná judikatura).

Článek 20 odst. 2 SFEU, jakož i články 21 a 22 SFEU spojují s tímto statusem řadu práv. Občanství Unie zejména přiznává podle čl. 20 odst. 2 písm. a) a čl. 21 odst. 1 SFEU každému občanu Unie základní a osobní právo svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států s výhradou omezení a podmínek stanovených ve Smlouvě o FEU a v opatřeních přijatých k jejímu provedení (rozsudek ze dne 9. června 2022 , Préfet du Gers a Institut national de la statistique et des études économiques , C‑673/20 , EU:C:2022:449 , bod 50 , jakož i citovaná judikatura).

Osobní stav jednotlivců, do jehož rámce spadají normy týkající se změny osobního jména a genderové identity osoby, je za současného stavu unijního práva záležitostí spadající do pravomoci členských států a unijní právo do této pravomoci nezasahuje. Při výkonu této pravomoci však musí všechny členské státy dodržovat unijní právo, a zvláště ustanovení Smlouvy o FEU týkající se svobody pohybu a pobytu na území členských států přiznané každému občanovi Unie, a za tímto účelem uznávat osobní stav jednotlivců konstatovaný v jiném členském státě v souladu s jeho právem [v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 26. června 2018 , MB (Změna pohlaví a starobní důchod) , C‑451/16 , EU:C:2018:492 , bod 29 , a ze dne 14. prosince 2021 , Stolična obština, rajon Pančarevo , C‑490/20 , EU:C:2021:1008 , bod 52 a citovaná judikatura].

Pokud jde v tomto ohledu o odmítnutí orgány členského státu uznat jméno příslušníka tohoto státu, který využil práva volného pohybu, přičemž je rovněž státním příslušníkem jiného členského státu, tedy jméno určené v posledně uvedeném členském státě, Soudní dvůr rozhodl, že takové odmítnutí může být na překážku výkonu práva svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států zakotveného v článku 21 SFEU. Z rozdílu mezi dvěma jmény, jež se vztahují k téže osobě, totiž mohou pramenit nejasnosti a obtíže, neboť mnohé činnosti každodenního života ve veřejné i soukromé oblasti vyžadují předložení důkazu o totožnosti (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 8. června 2017 , Freitag , C‑541/15 , EU:C:2017:432 , body 36 a 37 , jakož i citovaná judikatura).

Taková překážka může rovněž vyplývat z toho, že tytéž orgány odmítly uznat změnu genderové identity provedenou na základě řízení stanovených za tímto účelem v členském státě, ve kterém občan Unie využil svého práva volného pohybu a pobytu bez ohledu na to, zda je tato změna spojena se změnou osobního jména, jako je tomu v projednávané věci. Gender podobně jako jméno definuje osobní identitu a osobní status osoby. Odmítnutí změnit a uznat genderovou identitu státního příslušníka členského státu, které legálně dosáhl v jiném členském státě, může být způsobilé vyvolat na straně dotyčné osoby značné administrativní, profesní a soukromé obtíže ve smyslu judikatury Soudního dvora (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 2. června 2016 , Bogendorff von Wolffersdorff , C‑438/14 , EU:C:2016:401 , bod 38 a citovaná judikatura).

Pro takového občana Unie, který stejně jako žalobce v původním řízení využil svého práva volného pohybu a pobytu v jiném členském státě a který si při svém pobytu v posledně uvedeném státě změnil své osobní jméno a svou genderovou identitu na základě řízení stanovených za tímto účelem v tomto jiném členském státě, tak existuje konkrétní riziko, že z důvodu, že bude mít dvě různá osobní jména a budou mu přiznány dvě odlišné genderové identity, bude muset rozptýlit pochybnosti ohledně své totožnosti, jakož i pravosti dokladů, které má, nebo pravdivosti údajů v nich obsažených, což představuje okolnost, která může narušit výkon práva vyplývajícího z článku 21 SFEU (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 2. června 2016 , Bogendorff von Wolffersdorff , C‑438/14 , EU:C:2016:401 , bod 40 a citovaná judikatura, jakož i ze dne 8. června 2017 , Freitag , C‑541/15 , EU:C:2017:432 , bod 38 ).

Odmítnutí orgány členského státu příslušnými ve věcech osobního stavu uznat a zapsat do matrik a zejména do matriční knihy narození státního příslušníka tohoto členského státu změnu osobního jména a genderové identity, které legálně dosáhl tento státní příslušník v jiném členském státě, na základě vnitrostátní právní úpravy, která takové uznání a takový zápis neumožňuje, v důsledku čehož je dotyčná osoba nucena zahájit nové soudní řízení o změně genderové identity v tomto prvním členském státě, jež nebere v potaz tuto změnu, které již bylo legálně dosaženo v tomto jiném členském státě, proto může omezit výkon práva svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států.

Takové omezení musí být konstatováno i v souvislosti s právem zakotveným v čl. 45 odst. 1 Listiny. Toto právo totiž odpovídá právu zaručenému v čl. 20 odst. 2 prvním pododstavci písm. a) SFEU a je vykonáváno v souladu s čl. 20 odst. 2 druhým pododstavcem SFEU a čl. 52 odst. 2 Listiny za podmínek a v mezích stanovených Smlouvami a opatřeními přijatými na jejich základě. Jakékoli bezdůvodné omezení práv stanovených v čl. 21 odst. 1 SFEU by tudíž nutně bylo v rozporu s čl. 45 odst. 1 Listiny, jelikož právo každého státního příslušníka Unie svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států, stanovené Listinou, odráží právo přiznané v čl. 21 odst. 1 SFEU (rozsudek ze dne 22. února 2024 , Direcţia pentru Evidenţa Persoanelor şi Administrarea Bazelor de Date , C‑491/21 , EU:C:2024:143 , body 49 a 50 ).

Podle ustálené judikatury taková vnitrostátní právní úprava, která, jako právní úprava dotčená ve věci v původním řízení, může omezit výkon tohoto práva zakotveného v článku 21 SFEU, může být odůvodněna pouze tehdy, pokud se zakládá na objektivních hlediscích a je přiměřená cíli legitimně sledovanému vnitrostátním právem (rozsudek ze dne 2. června 2016 , Bogendorff von Wolffersdorff , C‑438/14 , EU:C:2016:401 , bod 48 a citovaná judikatura).

V této souvislosti je třeba ještě připomenout, že podle ustálené judikatury musí být vnitrostátní právní úprava, která brání tomu, aby transgender osoba, pokud nebyla uznána její genderová identita, mohla splnit podmínku nezbytnou pro požívání práva chráněného unijním právem, v zásadě považována za neslučitelnou s unijním právem (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 27. dubna 2006 , Richards , C‑423/04 , EU:C:2006:256 , bod 31 a citovaná judikatura).

V projednávané věci ani předkládající soud, ani rumunská vláda neposkytly údaje o cílech sledovaných vnitrostátní právní úpravou dotčenou ve věci v původním řízení, která neumožňuje uznat a zapsat do matriční knihy narození změnu osobního jména a genderové identity, které bylo legálně dosaženo v jiném členském státě, a která tak nutí dotyčnou osobu k zahájení nového řízení o změně genderové identity před vnitrostátními soudy, jež tuto změnu, které již bylo legálně dosaženo v tomto jiném členském státě, nebere v potaz.

Navíc i za předpokladu, že tato vnitrostátní právní úprava sleduje legitimní cíl, může být v každém případě považována za odůvodněnou pouze tehdy, je-li v souladu se základními právy zaručenými Listinou, jejichž dodržování Soudní dvůr zajišťuje (rozsudek ze dne 14. prosince 2021 , Stolična obština, rajon Pančarevo , C‑490/20 , EU:C:2021:1008 , bod 58 a citovaná judikatura), a zejména s právem na respektování soukromého života uvedeným v článku 7 Listiny.

V tomto ohledu, jak vyplývá z vysvětlení k Listině základních práv ( Úř. věst. 2007, C 303, s. 17 ), v souladu s čl. 52 odst. 3 Listiny mají práva zaručená v jejím článku 7 stejný smysl a stejný rozsah jako práva zaručená v článku 8 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, podepsané v Římě dne 4. listopadu 1950 (dále jen EÚLP ) (rozsudek ze dne 14. prosince 2021 , Stolična obština, rajon Pančarevo , C‑490/20 , EU:C:2021:1008 , bod 60 ), jelikož posledně uvedené ustanovení představuje minimální úroveň ochrany (obdobně viz rozsudek ze dne 29. července 2024 , Alchaster , C‑202/24 , EU:C:2024:649 , bod 92 a citovaná judikatura).

V souladu s judikaturou Evropského soudu pro lidská práva chrání článek 8 EÚLP sexuální identitu osoby jako konstitutivní prvek a jeden z nejintimnějších aspektů jejího soukromého života. Toto ustanovení tak zahrnuje právo každého na zjištění podrobností o jeho identitě jako lidské bytosti, což pojímá právo transsexuálních osob na duševní pohodu a fyzickou a morální integritu a na respektování a uznání jejich sexuální identity (ESLP, 11. července 2002 , Christine Goodwin v. Spojené království, CE:ECHR:2002:0711JUD002895795, body 77, 78 a 90; ESLP, 12. června 2003 , Van Kück v. Německo, CE:ECHR:2003:0612JUD003596897, body 69 až 75 a 82, jakož i ESLP, 19. ledna 2021 , X a Y v. Rumunsko, CE:ECHR:2021:0119JUD000214516, body 147 a 165).

Tento článek 8 ukládá za tímto účelem státům vedle negativních povinností, jejichž cílem je chránit transsexuální osoby před svévolnými zásahy orgánů veřejné moci, také pozitivní povinnosti, které zahrnují zavedení účinných a dostupných řízení zaručujících účinné dodržování jejich práva na sexuální identitu. S ohledem na zvláštní význam tohoto práva mají mimoto státy v této oblasti pouze omezený prostor pro uvážení (ESLP, 19. ledna 2021 , X a Y v. Rumunsko, CE:ECHR:2021:0119JUD000214516, body 146 až 148, jakož i citovaná judikatura, a ESLP, 1. prosince 2022 , A. D. a další v. Gruzie, CE:ECHR:2022:1201JUD005786417, bod 71).

Z judikatury Evropského soudu pro lidská práva vyplývá, že podle uvedeného článku 8 jsou státy povinny stanovit jasný a předvídatelný postup pro právní uznání genderové identity umožňující změnu pohlaví, a tedy jména nebo osobního identifikačního čísla v úředních dokumentech rychle, transparentně a přístupným způsobem (ESLP, 19. ledna 2021 , X a Y v. Rumunsko, CE:ECHR:2021:0119JUD000214516, bod 168).

Evropský soud pro lidská práva přitom v rozsudku ze dne 19. ledna 2021 , X a Y v. Rumunsko (CE:ECHR:2021:0119JUD000214516, body 157 a 168), konstatoval, že řízení upravené vnitrostátní právní úpravou dotčenou ve věci v původním řízení musí být považováno za neslučitelné s článkem 8 EÚLP, jelikož toto řízení nesplňuje požadavky stanovené tímto ustanovením pro posouzení žádosti o změnu genderové identity, která byla poprvé podána k vnitrostátnímu soudu.

Uvedené řízení nemůže být ani účinným prostředkem umožňujícím občanovi Unie, který při svém pobytu v jiném členském státě, a tedy při výkonu práva zaručeného v článku 21 SFEU a v článku 45 Listiny, již legálně dosáhl změny svého osobního jména a genderové identity na základě postupů stanovených za tímto účelem v tomto členském státě, účelně využít svých práv přiznaných v těchto článcích, vykládaných ve světle článku 7 Listiny, a to tím spíše že totéž řízení vystavuje tohoto občana riziku, že povede k jinému výsledku, než k jakému dospěly orgány členského státu, které tuto změnu osobního jména a genderové identity v souladu s právními předpisy přiznaly.

Podle ustálené judikatury je totiž k tomu, aby taková vnitrostátní právní úprava, jako je právní úprava týkající se zápisu změny osobního jména a genderové identity do matrik, mohla být považována za slučitelnou s unijním právem, nezbytné, aby ustanovení nebo vnitrostátní řízení umožňující podat žádost o takový zápis neznemožňovaly nebo nadměrně neztěžovaly výkon práv přiznaných v článku 21 SFEU, a zejména práva na uznání této změny. Výkon tohoto práva přitom může být zpochybněn posuzovací pravomocí, kterou mají příslušné orgány v rámci řízení o uznání a zápisu osobního jména a genderové identity, kterému podléhají osoby, které legálně dosáhly změny tohoto osobního jména a této identity v jiném členském státě. Existence takové posuzovací pravomoci může vést k rozdílu mezi dvěma jmény a dvěma gendery téže osoby při prokazování její totožnosti, jakož i ke značným obtížím administrativní, profesní a soukromé povahy, které jsou uvedeny v bodech 54 a 55 tohoto rozsudku.

Taková vnitrostátní právní úprava, jako je právní úprava dotčená ve věci v původním řízení, která neumožňuje zápis osobního jména a genderové identity získaných legálně v jiném členském státě a která dotyčnou osobu nutí zahájit nové soudní řízení o změně genderové identity v členském státě původu, bez ohledu na skutečnost, že občan Unie již legálně dosáhl změny osobního jména a genderové identity v členském státě svého bydliště a řídil se postupy stanovenými za tímto účelem v posledně uvedeném státě, je tudíž v rozporu s požadavky vyplývajícími z článku 21 SFEU.

S ohledem na všechny výše uvedené úvahy je třeba na položené otázky odpovědět tak, že článek 20 a čl. 21 odst. 1 SFEU ve spojení s články 7 a 45 Listiny musí být vykládány v tom smyslu, že brání právní úpravě členského státu, která neumožňuje uznat a zapsat do matriční knihy narození státního příslušníka tohoto členského státu změnu osobního jména a genderové identity, které legálně dosáhl v jiném členském státě při výkonu práva volného pohybu a pobytu, v důsledku čehož je nucen zahájit nové soudní řízení o změně genderové identity v tomto prvním členském státě, jež tuto změnu, které již bylo legálně dosaženo v tomto jiném členském státě, nebere v potaz. V tomto ohledu je irelevantní skutečnost, že žádost o uznání a zápis změny osobního jména a genderové identity byla v tomto prvním členském státě podána ke dni, kdy již vstoupilo v platnost vystoupení jiného členského státu z Unie.

Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (velký senát) rozhodl takto: Článek 20 a čl. 21 odst. 1 SFEU ve spojení s články 7 a 45 Listiny základních práv Evropské unie musí být vykládány v tom smyslu, že brání právní úpravě členského státu, která neumožňuje uznat a zapsat do matriční knihy narození státního příslušníka tohoto členského státu změnu osobního jména a genderové identity, které legálně dosáhl v jiném členském státě při výkonu práva volného pohybu a pobytu, v důsledku čehož je nucen zahájit nové soudní řízení o změně genderové identity v tomto prvním členském státě, jež tuto změnu, které již bylo legálně dosaženo v tomto jiném členském státě, nebere v potaz. V tomto ohledu je irelevantní, že žádost o uznání a zápis změny osobního jména a genderové identity byla v tomto prvním členském státě podána ke dni, kdy již vstoupilo v platnost vystoupení jiného členského státu z Evropské unie.

Podpisy