Doporučení Rady ze dne 13. července 2010 o hlavních směrech hospodářských politik členských států a Unie (2010/410/EU)

RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na čl. 121 odst. 2 této smlouvy,

s ohledem na doporučení Evropské komise,

s ohledem na závěry Evropské rady,

KOM(2005) 141.

(1) Smlouva stanoví, že členské státy považují své hospodářské politiky za věc společného zájmu a koordinují je v rámci Rady. V souladu se Smlouvou Evropská unie vytvořila a provádí nástroje koordinace politiky zaměřené na rozpočtovou politiku (Pakt o stabilitě a růstu) a na makrostrukturální politiky.

(2) Smlouva stanoví, že Rada přijme hlavní zásady zaměstnanosti a hlavní směry hospodářských politik, jež slouží jako vodítka pro politiky členských států.

(3) Lisabonská strategie zahájená v roce 2000 byla založena na uznání skutečnosti, že Unie s ohledem na celosvětovou konkurenci, technologické změny, úkoly v oblasti životního prostředí a stárnutí obyvatelstva potřebuje zvýšit zaměstnanost, produktivitu a konkurenceschopnost a zároveň posílit sociální soudržnost. Lisabonská strategie byla obnovena v roce 2005, poté co došlo k jejímu přezkumu v polovině období; z tohoto přezkumu vyplynulo, že je třeba se více zaměřit na růst a na větší počet a vyšší kvalitu pracovních míst.

(4) Lisabonská strategie pro růst a zaměstnanost pomohla dosáhnout konsenzu, pokud jde o hlavní směřování hospodářských politik a politik zaměstnanosti v Unii. V rámci této strategie Rada v roce 2005KOM(2005) 141. přijala hlavní směry hospodářských politik a politik zaměstnanosti, které revidovala v roce 2008KOM(2007) 803. . Těchto 24 hlavních směrů představovalo základ národních programů reforem a stanovilo klíčové makroekonomické a mikroekonomické reformní priority, jakož i priority reformy trhu práce v Unii jako celku. Ze zkušenosti však vyplývá, že priority stanovené těmito hlavními směry nebyly dostatečně jasné a jejich vzájemné vazby mohly být silnější. To omezilo jejich dopad na tvorbu vnitrostátních politik.

(5) Finanční a hospodářská krize, která začala v roce 2008, způsobila významný úbytek pracovních míst a značný pokles potenciálního produktu a vedla k dramatickému zhoršení veřejných financí. V reakci na krizi však členským státům pomohl plán evropské hospodářské obnovyKOM(2009) 615, 19.11.2009 . částečně prostřednictvím koordinovaných fiskálních pobídek, přičemž euro působilo z hlediska makroekonomického jako stabilizační prvek. Krize tedy ukázala, že koordinace hospodářských politik na úrovni Unie může přinést významné výsledky, pokud se bude posilovat a účinně provádět. Krize rovněž zdůraznila vzájemnou provázanost ekonomik a trhů práce členských států.

(6) Komise navrhla vytvořit pro další desetiletí novou strategii, strategii Evropa 2020KOM(2010) 2020, 3.3.2010 . , která umožní Unii vyjít z krize v silnější pozici a nasměrovat její hospodářství k inteligentnějšímu a udržitelnému růstu podporujícímu začlenění. Pět hlavních cílů, které jsou uvedeny v rámci příslušných hlavních směrů, představuje sdílené cíle, jež slouží jako vodítka pro opatření členských států – při zohlednění jejich příslušných výchozích pozic a vnitrostátního kontextu – i Unie. Členské státy by měly maximálně usilovat o dosažení vnitrostátních cílů a o odstranění překážek, jež brzdí růst.

(7) Členské státy by měly v rámci komplexních výstupových strategií přijímaných v souvislosti s krizí uskutečnit ambiciózní programy reforem, které zajistí makroekonomickou stabilitu a udržitelnost veřejných financí, zlepší konkurenceschopnost, sníží makroekonomickou nerovnováhu a posílí výkonnost trhu práce. Dočasná opatření zavedená v reakci na krizi by měla být podle potřeby ukončena koordinovaně, až bude hospodářské oživení jisté. Ukončení daňových pobídek by mělo být prováděno a koordinováno v rámci Paktu o stabilitě a růstu.

(8) Členské státy a Unie by měly v rámci strategie Evropa 2020 provádět reformy zaměřené na inteligentní růst, jehož hybnou silou jsou znalosti a inovace. Tyto reformy by se měly zaměřit na zvyšování kvality vzdělávání, zajištění přístupu ke vzdělání pro všechny, zlepšování výsledků výzkumu a produktivity podniků a na další zdokonalení právní úpravy tak, aby se prosazovaly inovace a předávání znalostí v celé Unii. Měly by rovněž podporovat podnikatelskou iniciativu a napomáhat přerodu tvůrčích myšlenek v inovativní produkty, služby a postupy, které mohou vytvářet růst, kvalitní pracovní místa, územní, hospodářskou a sociální soudržnost a které mohou účinněji reagovat na evropský a celosvětový společenský vývoj. V této souvislosti má zásadní význam maximální využívání informačních a komunikačních technologií.

(9) Politiky Unie a členských států by se měly zaměřit na udržitelný růst, a to i prostřednictvím jejich programů reforem. Udržitelný růst znamená oddělení hospodářského růstu od spotřebovávání zdrojů, vytvoření energeticky účinné, udržitelné a konkurenceschopné ekonomiky, která účinně využívá zdroje, spravedlivé rozdělování nákladů a výnosů a využívání vedoucího postavení Evropy v rozvoji nových postupů a technologií, včetně ekologických technologií. Členské státy a Unie by měly provádět reformy, které jsou zapotřebí ke snižování emisí skleníkových plynů a účinnému využívání zdrojů a zároveň budou napomáhat při předcházení zhoršování stavu životního prostředí a ztrátě biologické rozmanitosti. Měly by rovněž zdokonalit podnikatelské prostředí, podněcovat tvorbu zelených pracovních míst a pomáhat podnikům při modernizaci jejich průmyslové základny.

(10) Politiky Unie a programy reforem členských států by se také v neposlední řadě měly zaměřit na růst podporující začlenění. Růst podporující začlenění znamená vytvoření soudržné společnosti, jejíž členové jsou schopni předjímat a zvládat změny a aktivně se tak podílejí na společenském a hospodářském životě. Reformy členských států by proto měly zajistit přístup a příležitosti pro každého v průběhu života a snížit tak chudobu a sociální vyloučení prostřednictvím odstranění překážek omezujících účast na trhu práce, zejména pokud jde o ženy, starší pracovníky, mladé lidi, osoby se zdravotním postižením a legální migranty.U všech těchto politik by měla zohlednit rovnost žen a mužů. Reformy by rovněž měly zajistit, aby z hospodářského růstu měli prospěch všichni občané a všechny regiony. Ústředním tématem programů reforem členských států by proto mělo být zajištění účinného fungování trhu práce prostřednictvím investic do úspěšných změn profesního zaměření, rozvoje vhodných dovedností, zvyšování kvality pracovních míst a boje proti segmentaci, strukturální nezaměstnanosti a neaktivitě při současném zajišťování odpovídající a udržitelné sociální ochrany a aktivního začleňování s cílem snižovat chudobu, a zároveň dodržování dohodnuté fiskální konsolidace.

(11) Členské státy a Unie by měly především pokračovat v úsilí o další zdokonalení právního rámce, zejména pro evropské podniky, a dále toto úsilí zvyšovat. Posílením svých nástrojů inteligentní právní úpravy by členské státy a Unie měly zajistit, aby právní předpisy byly dobře strukturované, přiměřené, aby byly pravidelně přezkoumávány a nevytvářely zbytečnou zátěž. Prioritou zůstává splnění cílů snížení administrativní zátěže.

(12) Strukturální reformy Unie a členských států mohou účinně napomáhat růstu a zaměstnanosti, jestliže posílí konkurenceschopnost Unie v celosvětové ekonomice, otevřou nové příležitosti pro vývozce z Unie a poskytnou konkurenční přístup k důležitému dovozu. Reformy by proto měly zohlednit dopady na vnější konkurenceschopnost tak, aby se posílil evropský růst a podíl na otevřených a konkurenčně spravedlivých trzích po celém světě.

(13) Strategie Evropa 2020 se musí opírat o integrovaný soubor politik evropských a vnitrostátních politik, které by členské státy a Unie měly provádět úplně a ve stejném tempu tak, aby docházelo k přelévání pozitivních účinků koordinovaných strukturálních reforem a zajistil se soustavnější příspěvek evropských politik k cílům této strategie s ohledem na výchozí pozice jednotlivých členských států.

(14) I když jsou tyto hlavní směry určeny členským státům a Unii, strategie Evropa 2020 by se měla provádět ve spolupráci se všemi celostátními, regionálními i místními orgány a měla by intenzivně zapojovat parlamenty, sociální partnery a zástupce občanské společnosti, kteří se budou podílet na tvorbě národních programů reforem, na jejich provádění a celkové informovanosti o strategii.

(15) Strategie Evropa 2020 se opírá o menší soubor hlavních směrů, které nahrazují původní soubor 24 směrů a zaměřují se na otázky zaměstnanosti a hlavní otázky hospodářské politiky provázaným způsobem. Hlavní směry hospodářských politik členských států a Unie, které jsou připojeny v příloze k tomuto doporučení, jsou vnitřně propojeny s příslušnými hlavními směry politik zaměstnanosti. Dohromady tvoří Integrované hlavní směry strategie Evropa 2020.

(16) Tyto nové integrované hlavní směry jsou v souladu se závěry Evropské rady. Členským státům poskytují jasná vodítka, pokud jde o definování národních programů reforem a provádění reforem s ohledem na jejich vzájemnou provázanost a v souladu s Paktem o stabilitě a růstu. Budou základem pro veškerá doporučení, která může Rada přijmout pro konkrétní členský stát. V případě hlavních směrů hospodářských politik budou základem pro varování na politické úrovni, která může Komise vydat, pokud nebyla přijata vhodná reakce na doporučení pro konkrétní členský stát.

(17) Tyto hlavní směry by měly zůstat až do roku 2014 stabilní, aby bylo možné se zaměřit na jejich provádění,

KOM(2007) 803.

Doporučení Rady ze dne 13. července 2010 o hlavních směrech hospodářských politik členských států a Unie (2010/410/EU) RADA EVROPSKÉ UNIE,s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na čl. 121 odst. 2 této smlouvy,s ohledem na doporučení Evropské komise,s ohledem na závěry Evropské rady,vzhledem k těmto důvodům:(1) Smlouva stanoví, že členské státy považují své hospodářské politiky za věc společného zájmu a koordinují je v rámci Rady. V souladu se Smlouvou Evropská unie vytvořila a provádí nástroje koordinace politiky zaměřené na rozpočtovou politiku (Pakt o stabilitě a růstu) a na makrostrukturální politiky.(2) Smlouva stanoví, že Rada přijme hlavní zásady zaměstnanosti a hlavní směry hospodářských politik, jež slouží jako vodítka pro politiky členských států.(3) Lisabonská strategie zahájená v roce 2000 byla založena na uznání skutečnosti, že Unie s ohledem na celosvětovou konkurenci, technologické změny, úkoly v oblasti životního prostředí a stárnutí obyvatelstva potřebuje zvýšit zaměstnanost, produktivitu a konkurenceschopnost a zároveň posílit sociální soudržnost. Lisabonská strategie byla obnovena v roce 2005, poté co došlo k jejímu přezkumu v polovině období; z tohoto přezkumu vyplynulo, že je třeba se více zaměřit na růst a na větší počet a vyšší kvalitu pracovních míst.(4) Lisabonská strategie pro růst a zaměstnanost pomohla dosáhnout konsenzu, pokud jde o hlavní směřování hospodářských politik a politik zaměstnanosti v Unii. V rámci této strategie Rada v roce 2005KOM(2005) 141. přijala hlavní směry hospodářských politik a politik zaměstnanosti, které revidovala v roce 2008KOM(2007) 803. . Těchto 24 hlavních směrů představovalo základ národních programů reforem a stanovilo klíčové makroekonomické a mikroekonomické reformní priority, jakož i priority reformy trhu práce v Unii jako celku. Ze zkušenosti však vyplývá, že priority stanovené těmito hlavními směry nebyly dostatečně jasné a jejich vzájemné vazby mohly být silnější. To omezilo jejich dopad na tvorbu vnitrostátních politik.(5) Finanční a hospodářská krize, která začala v roce 2008, způsobila významný úbytek pracovních míst a značný pokles potenciálního produktu a vedla k dramatickému zhoršení veřejných financí. V reakci na krizi však členským státům pomohl plán evropské hospodářské obnovyKOM(2009) 615, 19.11.2009 . částečně prostřednictvím koordinovaných fiskálních pobídek, přičemž euro působilo z hlediska makroekonomického jako stabilizační prvek. Krize tedy ukázala, že koordinace hospodářských politik na úrovni Unie může přinést významné výsledky, pokud se bude posilovat a účinně provádět. Krize rovněž zdůraznila vzájemnou provázanost ekonomik a trhů práce členských států.(6) Komise navrhla vytvořit pro další desetiletí novou strategii, strategii Evropa 2020KOM(2010) 2020, 3.3.2010 . , která umožní Unii vyjít z krize v silnější pozici a nasměrovat její hospodářství k inteligentnějšímu a udržitelnému růstu podporujícímu začlenění. Pět hlavních cílů, které jsou uvedeny v rámci příslušných hlavních směrů, představuje sdílené cíle, jež slouží jako vodítka pro opatření členských států – při zohlednění jejich příslušných výchozích pozic a vnitrostátního kontextu – i Unie. Členské státy by měly maximálně usilovat o dosažení vnitrostátních cílů a o odstranění překážek, jež brzdí růst.(7) Členské státy by měly v rámci komplexních výstupových strategií přijímaných v souvislosti s krizí uskutečnit ambiciózní programy reforem, které zajistí makroekonomickou stabilitu a udržitelnost veřejných financí, zlepší konkurenceschopnost, sníží makroekonomickou nerovnováhu a posílí výkonnost trhu práce. Dočasná opatření zavedená v reakci na krizi by měla být podle potřeby ukončena koordinovaně, až bude hospodářské oživení jisté. Ukončení daňových pobídek by mělo být prováděno a koordinováno v rámci Paktu o stabilitě a růstu.(8) Členské státy a Unie by měly v rámci strategie Evropa 2020 provádět reformy zaměřené na inteligentní růst, jehož hybnou silou jsou znalosti a inovace. Tyto reformy by se měly zaměřit na zvyšování kvality vzdělávání, zajištění přístupu ke vzdělání pro všechny, zlepšování výsledků výzkumu a produktivity podniků a na další zdokonalení právní úpravy tak, aby se prosazovaly inovace a předávání znalostí v celé Unii. Měly by rovněž podporovat podnikatelskou iniciativu a napomáhat přerodu tvůrčích myšlenek v inovativní produkty, služby a postupy, které mohou vytvářet růst, kvalitní pracovní místa, územní, hospodářskou a sociální soudržnost a které mohou účinněji reagovat na evropský a celosvětový společenský vývoj. V této souvislosti má zásadní význam maximální využívání informačních a komunikačních technologií.(9) Politiky Unie a členských států by se měly zaměřit na udržitelný růst, a to i prostřednictvím jejich programů reforem. Udržitelný růst znamená oddělení hospodářského růstu od spotřebovávání zdrojů, vytvoření energeticky účinné, udržitelné a konkurenceschopné ekonomiky, která účinně využívá zdroje, spravedlivé rozdělování nákladů a výnosů a využívání vedoucího postavení Evropy v rozvoji nových postupů a technologií, včetně ekologických technologií. Členské státy a Unie by měly provádět reformy, které jsou zapotřebí ke snižování emisí skleníkových plynů a účinnému využívání zdrojů a zároveň budou napomáhat při předcházení zhoršování stavu životního prostředí a ztrátě biologické rozmanitosti. Měly by rovněž zdokonalit podnikatelské prostředí, podněcovat tvorbu zelených pracovních míst a pomáhat podnikům při modernizaci jejich průmyslové základny.(10) Politiky Unie a programy reforem členských států by se také v neposlední řadě měly zaměřit na růst podporující začlenění. Růst podporující začlenění znamená vytvoření soudržné společnosti, jejíž členové jsou schopni předjímat a zvládat změny a aktivně se tak podílejí na společenském a hospodářském životě. Reformy členských států by proto měly zajistit přístup a příležitosti pro každého v průběhu života a snížit tak chudobu a sociální vyloučení prostřednictvím odstranění překážek omezujících účast na trhu práce, zejména pokud jde o ženy, starší pracovníky, mladé lidi, osoby se zdravotním postižením a legální migranty.U všech těchto politik by měla zohlednit rovnost žen a mužů. Reformy by rovněž měly zajistit, aby z hospodářského růstu měli prospěch všichni občané a všechny regiony. Ústředním tématem programů reforem členských států by proto mělo být zajištění účinného fungování trhu práce prostřednictvím investic do úspěšných změn profesního zaměření, rozvoje vhodných dovedností, zvyšování kvality pracovních míst a boje proti segmentaci, strukturální nezaměstnanosti a neaktivitě při současném zajišťování odpovídající a udržitelné sociální ochrany a aktivního začleňování s cílem snižovat chudobu, a zároveň dodržování dohodnuté fiskální konsolidace. (11) Členské státy a Unie by měly především pokračovat v úsilí o další zdokonalení právního rámce, zejména pro evropské podniky, a dále toto úsilí zvyšovat. Posílením svých nástrojů inteligentní právní úpravy by členské státy a Unie měly zajistit, aby právní předpisy byly dobře strukturované, přiměřené, aby byly pravidelně přezkoumávány a nevytvářely zbytečnou zátěž. Prioritou zůstává splnění cílů snížení administrativní zátěže.(12) Strukturální reformy Unie a členských států mohou účinně napomáhat růstu a zaměstnanosti, jestliže posílí konkurenceschopnost Unie v celosvětové ekonomice, otevřou nové příležitosti pro vývozce z Unie a poskytnou konkurenční přístup k důležitému dovozu. Reformy by proto měly zohlednit dopady na vnější konkurenceschopnost tak, aby se posílil evropský růst a podíl na otevřených a konkurenčně spravedlivých trzích po celém světě.(13) Strategie Evropa 2020 se musí opírat o integrovaný soubor politik evropských a vnitrostátních politik, které by členské státy a Unie měly provádět úplně a ve stejném tempu tak, aby docházelo k přelévání pozitivních účinků koordinovaných strukturálních reforem a zajistil se soustavnější příspěvek evropských politik k cílům této strategie s ohledem na výchozí pozice jednotlivých členských států.(14) I když jsou tyto hlavní směry určeny členským státům a Unii, strategie Evropa 2020 by se měla provádět ve spolupráci se všemi celostátními, regionálními i místními orgány a měla by intenzivně zapojovat parlamenty, sociální partnery a zástupce občanské společnosti, kteří se budou podílet na tvorbě národních programů reforem, na jejich provádění a celkové informovanosti o strategii.(15) Strategie Evropa 2020 se opírá o menší soubor hlavních směrů, které nahrazují původní soubor 24 směrů a zaměřují se na otázky zaměstnanosti a hlavní otázky hospodářské politiky provázaným způsobem. Hlavní směry hospodářských politik členských států a Unie, které jsou připojeny v příloze k tomuto doporučení, jsou vnitřně propojeny s příslušnými hlavními směry politik zaměstnanosti. Dohromady tvoří Integrované hlavní směry strategie Evropa 2020.(16) Tyto nové integrované hlavní směry jsou v souladu se závěry Evropské rady. Členským státům poskytují jasná vodítka, pokud jde o definování národních programů reforem a provádění reforem s ohledem na jejich vzájemnou provázanost a v souladu s Paktem o stabilitě a růstu. Budou základem pro veškerá doporučení, která může Rada přijmout pro konkrétní členský stát. V případě hlavních směrů hospodářských politik budou základem pro varování na politické úrovni, která může Komise vydat, pokud nebyla přijata vhodná reakce na doporučení pro konkrétní členský stát.(17) Tyto hlavní směry by měly zůstat až do roku 2014 stabilní, aby bylo možné se zaměřit na jejich provádění,PŘIJALA TOTO DOPORUČENÍ: 1. Členské státy a tam, kde je to vhodné, Evropská unie by měly ve svých hospodářských politikách zohlednit hlavní směry uvedené v příloze.2. Členské státy by měly navrhnout národní programy reforem, které budou v souladu s cíli stanovenými v Integrovaných hlavních směrech strategie Evropa 2020.

Doporučení Rady ze dne 13. července 2010 o hlavních směrech hospodářských politik členských států a Unie (2010/410/EU) RADA EVROPSKÉ UNIE,s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na čl. 121 odst. 2 této smlouvy,s ohledem na doporučení Evropské komise,s ohledem na závěry Evropské rady,vzhledem k těmto důvodům:(1) Smlouva stanoví, že členské státy považují své hospodářské politiky za věc společného zájmu a koordinují je v rámci Rady. V souladu se Smlouvou Evropská unie vytvořila a provádí nástroje koordinace politiky zaměřené na rozpočtovou politiku (Pakt o stabilitě a růstu) a na makrostrukturální politiky.(2) Smlouva stanoví, že Rada přijme hlavní zásady zaměstnanosti a hlavní směry hospodářských politik, jež slouží jako vodítka pro politiky členských států.(3) Lisabonská strategie zahájená v roce 2000 byla založena na uznání skutečnosti, že Unie s ohledem na celosvětovou konkurenci, technologické změny, úkoly v oblasti životního prostředí a stárnutí obyvatelstva potřebuje zvýšit zaměstnanost, produktivitu a konkurenceschopnost a zároveň posílit sociální soudržnost. Lisabonská strategie byla obnovena v roce 2005, poté co došlo k jejímu přezkumu v polovině období; z tohoto přezkumu vyplynulo, že je třeba se více zaměřit na růst a na větší počet a vyšší kvalitu pracovních míst.(4) Lisabonská strategie pro růst a zaměstnanost pomohla dosáhnout konsenzu, pokud jde o hlavní směřování hospodářských politik a politik zaměstnanosti v Unii. V rámci této strategie Rada v roce 2005KOM(2005) 141. přijala hlavní směry hospodářských politik a politik zaměstnanosti, které revidovala v roce 2008KOM(2007) 803. . Těchto 24 hlavních směrů představovalo základ národních programů reforem a stanovilo klíčové makroekonomické a mikroekonomické reformní priority, jakož i priority reformy trhu práce v Unii jako celku. Ze zkušenosti však vyplývá, že priority stanovené těmito hlavními směry nebyly dostatečně jasné a jejich vzájemné vazby mohly být silnější. To omezilo jejich dopad na tvorbu vnitrostátních politik.(5) Finanční a hospodářská krize, která začala v roce 2008, způsobila významný úbytek pracovních míst a značný pokles potenciálního produktu a vedla k dramatickému zhoršení veřejných financí. V reakci na krizi však členským státům pomohl plán evropské hospodářské obnovyKOM(2009) 615, 19.11.2009 . částečně prostřednictvím koordinovaných fiskálních pobídek, přičemž euro působilo z hlediska makroekonomického jako stabilizační prvek. Krize tedy ukázala, že koordinace hospodářských politik na úrovni Unie může přinést významné výsledky, pokud se bude posilovat a účinně provádět. Krize rovněž zdůraznila vzájemnou provázanost ekonomik a trhů práce členských států.(6) Komise navrhla vytvořit pro další desetiletí novou strategii, strategii Evropa 2020KOM(2010) 2020, 3.3.2010 . , která umožní Unii vyjít z krize v silnější pozici a nasměrovat její hospodářství k inteligentnějšímu a udržitelnému růstu podporujícímu začlenění. Pět hlavních cílů, které jsou uvedeny v rámci příslušných hlavních směrů, představuje sdílené cíle, jež slouží jako vodítka pro opatření členských států – při zohlednění jejich příslušných výchozích pozic a vnitrostátního kontextu – i Unie. Členské státy by měly maximálně usilovat o dosažení vnitrostátních cílů a o odstranění překážek, jež brzdí růst.(7) Členské státy by měly v rámci komplexních výstupových strategií přijímaných v souvislosti s krizí uskutečnit ambiciózní programy reforem, které zajistí makroekonomickou stabilitu a udržitelnost veřejných financí, zlepší konkurenceschopnost, sníží makroekonomickou nerovnováhu a posílí výkonnost trhu práce. Dočasná opatření zavedená v reakci na krizi by měla být podle potřeby ukončena koordinovaně, až bude hospodářské oživení jisté. Ukončení daňových pobídek by mělo být prováděno a koordinováno v rámci Paktu o stabilitě a růstu.(8) Členské státy a Unie by měly v rámci strategie Evropa 2020 provádět reformy zaměřené na inteligentní růst, jehož hybnou silou jsou znalosti a inovace. Tyto reformy by se měly zaměřit na zvyšování kvality vzdělávání, zajištění přístupu ke vzdělání pro všechny, zlepšování výsledků výzkumu a produktivity podniků a na další zdokonalení právní úpravy tak, aby se prosazovaly inovace a předávání znalostí v celé Unii. Měly by rovněž podporovat podnikatelskou iniciativu a napomáhat přerodu tvůrčích myšlenek v inovativní produkty, služby a postupy, které mohou vytvářet růst, kvalitní pracovní místa, územní, hospodářskou a sociální soudržnost a které mohou účinněji reagovat na evropský a celosvětový společenský vývoj. V této souvislosti má zásadní význam maximální využívání informačních a komunikačních technologií.(9) Politiky Unie a členských států by se měly zaměřit na udržitelný růst, a to i prostřednictvím jejich programů reforem. Udržitelný růst znamená oddělení hospodářského růstu od spotřebovávání zdrojů, vytvoření energeticky účinné, udržitelné a konkurenceschopné ekonomiky, která účinně využívá zdroje, spravedlivé rozdělování nákladů a výnosů a využívání vedoucího postavení Evropy v rozvoji nových postupů a technologií, včetně ekologických technologií. Členské státy a Unie by měly provádět reformy, které jsou zapotřebí ke snižování emisí skleníkových plynů a účinnému využívání zdrojů a zároveň budou napomáhat při předcházení zhoršování stavu životního prostředí a ztrátě biologické rozmanitosti. Měly by rovněž zdokonalit podnikatelské prostředí, podněcovat tvorbu zelených pracovních míst a pomáhat podnikům při modernizaci jejich průmyslové základny.(10) Politiky Unie a programy reforem členských států by se také v neposlední řadě měly zaměřit na růst podporující začlenění. Růst podporující začlenění znamená vytvoření soudržné společnosti, jejíž členové jsou schopni předjímat a zvládat změny a aktivně se tak podílejí na společenském a hospodářském životě. Reformy členských států by proto měly zajistit přístup a příležitosti pro každého v průběhu života a snížit tak chudobu a sociální vyloučení prostřednictvím odstranění překážek omezujících účast na trhu práce, zejména pokud jde o ženy, starší pracovníky, mladé lidi, osoby se zdravotním postižením a legální migranty.U všech těchto politik by měla zohlednit rovnost žen a mužů. Reformy by rovněž měly zajistit, aby z hospodářského růstu měli prospěch všichni občané a všechny regiony. Ústředním tématem programů reforem členských států by proto mělo být zajištění účinného fungování trhu práce prostřednictvím investic do úspěšných změn profesního zaměření, rozvoje vhodných dovedností, zvyšování kvality pracovních míst a boje proti segmentaci, strukturální nezaměstnanosti a neaktivitě při současném zajišťování odpovídající a udržitelné sociální ochrany a aktivního začleňování s cílem snižovat chudobu, a zároveň dodržování dohodnuté fiskální konsolidace. (11) Členské státy a Unie by měly především pokračovat v úsilí o další zdokonalení právního rámce, zejména pro evropské podniky, a dále toto úsilí zvyšovat. Posílením svých nástrojů inteligentní právní úpravy by členské státy a Unie měly zajistit, aby právní předpisy byly dobře strukturované, přiměřené, aby byly pravidelně přezkoumávány a nevytvářely zbytečnou zátěž. Prioritou zůstává splnění cílů snížení administrativní zátěže.(12) Strukturální reformy Unie a členských států mohou účinně napomáhat růstu a zaměstnanosti, jestliže posílí konkurenceschopnost Unie v celosvětové ekonomice, otevřou nové příležitosti pro vývozce z Unie a poskytnou konkurenční přístup k důležitému dovozu. Reformy by proto měly zohlednit dopady na vnější konkurenceschopnost tak, aby se posílil evropský růst a podíl na otevřených a konkurenčně spravedlivých trzích po celém světě.(13) Strategie Evropa 2020 se musí opírat o integrovaný soubor politik evropských a vnitrostátních politik, které by členské státy a Unie měly provádět úplně a ve stejném tempu tak, aby docházelo k přelévání pozitivních účinků koordinovaných strukturálních reforem a zajistil se soustavnější příspěvek evropských politik k cílům této strategie s ohledem na výchozí pozice jednotlivých členských států.(14) I když jsou tyto hlavní směry určeny členským státům a Unii, strategie Evropa 2020 by se měla provádět ve spolupráci se všemi celostátními, regionálními i místními orgány a měla by intenzivně zapojovat parlamenty, sociální partnery a zástupce občanské společnosti, kteří se budou podílet na tvorbě národních programů reforem, na jejich provádění a celkové informovanosti o strategii.(15) Strategie Evropa 2020 se opírá o menší soubor hlavních směrů, které nahrazují původní soubor 24 směrů a zaměřují se na otázky zaměstnanosti a hlavní otázky hospodářské politiky provázaným způsobem. Hlavní směry hospodářských politik členských států a Unie, které jsou připojeny v příloze k tomuto doporučení, jsou vnitřně propojeny s příslušnými hlavními směry politik zaměstnanosti. Dohromady tvoří Integrované hlavní směry strategie Evropa 2020.(16) Tyto nové integrované hlavní směry jsou v souladu se závěry Evropské rady. Členským státům poskytují jasná vodítka, pokud jde o definování národních programů reforem a provádění reforem s ohledem na jejich vzájemnou provázanost a v souladu s Paktem o stabilitě a růstu. Budou základem pro veškerá doporučení, která může Rada přijmout pro konkrétní členský stát. V případě hlavních směrů hospodářských politik budou základem pro varování na politické úrovni, která může Komise vydat, pokud nebyla přijata vhodná reakce na doporučení pro konkrétní členský stát.(17) Tyto hlavní směry by měly zůstat až do roku 2014 stabilní, aby bylo možné se zaměřit na jejich provádění,PŘIJALA TOTO DOPORUČENÍ: 1. Členské státy a tam, kde je to vhodné, Evropská unie by měly ve svých hospodářských politikách zohlednit hlavní směry uvedené v příloze.2. Členské státy by měly navrhnout národní programy reforem, které budou v souladu s cíli stanovenými v Integrovaných hlavních směrech strategie Evropa 2020.

KOM(2009) 615, 19.11.2009 .

KOM(2010) 2020, 3.3.2010 .

PŘIJALA TOTO DOPORUČENÍ: