Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1155 ze dne 20. června 2019, kterým se mění nařízení (ES) č. 810/2009 o kodexu Společenství o vízech (vízový kodex)

EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,

Článek 52 Článek 52 Postup projednávání ve výboru 1.Komisi je nápomocen výbor (Výbor pro víza). Tento výbor je výborem ve smyslu nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011 ze dne 16. února 2011 , kterým se stanoví pravidla a obecné zásady způsobu, jakým členské státy kontrolují Komisi při výkonu prováděcích pravomocí (Úř. věst. L 55, 28.2.2011, s. 13 ). . 2.Odkazuje-li se na tento odstavec, použije se článek 5 nařízení (EU) č. 182/2011. Pokud výbor nevydá žádné stanovisko, Komise navrhovaný prováděcí akt nepřijme a použije se čl. 5 odst. 4 třetí pododstavec nařízení (EU) č. 182/2011.

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na čl. 77 odst. 2 písm. a) této smlouvy,

s ohledem na návrh Evropské komise,

po postoupení návrhu legislativního aktu vnitrostátním parlamentům,

s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboruÚř. věst. C 440, 6.12.2018, s. 142 . ,

v souladu s řádným legislativním postupemPostoj Evropského parlamentu ze dne 17. dubna 2019 (dosud nezveřejněný v Úředním věstníku) a rozhodnutí Rady ze dne 6. června 2019 . ,

Úř. věst. C 440, 6.12.2018, s. 142 .

(1) Společná vízová politika Unie tvoří nedílnou součást vytváření prostoru bez vnitřních hranic. Vízová politika by i nadále měla zůstat klíčovým nástrojem pro usnadňování cestovního ruchu a podnikání a současně by měla pomáhat čelit bezpečnostním rizikům a riziku neoprávněné migrace do Unie. Společná vízová politika by měla přispět k vytváření růstu a být v souladu s ostatními politikami Unie, které se týkají například vnějších vztahů, obchodu, vzdělávání, kultury a cestovního ruchu.

(2) Unie by svou vízovou politiku měla využívat v oblasti spolupráce s třetími zeměmi a zajistit lepší rovnováhu mezi migrací a bezpečnostními zájmy, ekonomickými aspekty a celkovými vnějšími vztahy.

(3) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 810/2009Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 810/2009 ze dne 13. července 2009 o kodexu Společenství o vízech (vízový kodex) (Úř. věst. L 243, 15.9.2009, s. 1 ). stanoví postupy a podmínky udělování víz pro předpokládané pobyty na území členských států nepřesahující 90 dnů během jakéhokoliv období 180 dnů.

(4) Žádosti o víza by měly posuzovat a měly by o nich rozhodovat konzuláty nebo, na základě odchylky, ústřední orgány. Členské státy by měly zajistit, aby konzuláty a ústřední orgány měly dostatečné znalosti místních podmínek s cílem zajistit integritu postupu udělování víz.

(5) Řízení o žádostech by mělo být pro žadatele co nejjednodušší. Mělo by být jasné, který členský stát je příslušný pro posouzení žádosti, zejména pokud žadatel zamýšlí navštívit několik členských států. Členské státy by měly dle svých možností umožnit elektronické vyplňování a podávání formulářů žádostí. V případě, že příslušný členský stát uznává elektronický podpis, mělo by být žadatelům rovněž umožněno podepsat formulář žádosti elektronicky. Pro jednotlivé fáze postupu by měly být stanoveny lhůty, zejména s cílem umožnit cestujícím plánovat dopředu a vyhnout se obdobím vrcholné sezóny na konzulátech.

(6) Členské státy by neměly být povinny zachovat možnost přímého přístupu k podávání žádostí na konzulátu v místech, kde byl shromažďováním žádostí jejich jménem pověřen externí poskytovatel služeb, aniž by byly dotčeny povinnosti uložené členským státům směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2004/38/ESSměrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/38/ES ze dne 29. dubna 2004 o právu občanů Unie a jejich rodinných příslušníků svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států, o změně nařízení (EHS) č. 1612/68 a o zrušení směrnic 64/221/EHS, 68/360/EHS, 72/194/EHS, 73/148/EHS, 75/34/EHS, 75/35/EHS, 90/364/EHS, 90/365/EHS a 93/96/EHS (Úř. věst. L 158, 30.4.2004, s. 77 ). , a zejména čl. 5 odst. 2 uvedené směrnice.

(7) Vízový poplatek by měl zajistit dostatečné finanční zdroje na pokrytí výdajů na zpracování žádostí, včetně vhodných struktur a dostatečného počtu zaměstnanců, aby bylo zajištěno kvalitní a jednotné posuzování žádostí, jakož i dodržování lhůt. Výše vízového poplatku by měla být revidována jednou za tři roky na základě objektivních hodnoticích kritérií.

(8) Státní příslušníci třetích zemí, na které se vztahuje vízová povinnost, by měli mít možnost podat žádost v místě svého bydliště i v případě, že příslušný členský stát v této třetí zemi nemá konzulát za účelem přijímání žádostí a není zastoupen jiným členským státem. Za tímto účelem by členské státy měly usilovat o spolupráci s externími poskytovateli služeb, kteří by měli mít možnost vybírat poplatek za služby. Výše poplatku za služby by v zásadě neměla překročit výši vízového poplatku. Není-li však tato výše dostatečná k poskytnutí všech služeb, měli by mít externí poskytovatelé služeb možnost stanovit vyšší poplatky za služby, až do maximální výše stanovené v tomto nařízení.

(9) Ujednání o zastupování by měla být zjednodušena a usnadněna a mělo by se zamezit překážkám, které brání jejich uzavírání mezi členskými státy. Zastupující členský stát by měl být odpovědný za celý postup udělování víz bez účasti zastupovaného členského státu.

(10) Pokud územní působnost konzulátu zastupujícího členského státu pokrývá kromě hostitelské země i další země, mělo by být možné, aby se ujednání o zastupování vztahovalo i na tyto třetí země.

(11) S cílem snížit administrativní zátěž konzulátů a usnadnit cestování častým nebo pravidelným cestujícím by se žadatelům splňujícím podmínky pro vstup po celou dobu platnosti uděleného víza měla podle objektivně stanovených společných kritérií vydávat víza pro více vstupů s dlouhodobou platností bez omezení na konkrétní účely cesty nebo kategorie žadatelů. Členské státy by v této souvislosti měly věnovat zvláštní pozornost osobám cestujícím za účelem výkonu povolání, jako jsou podnikatelé, námořníci, umělci a sportovci. Existují-li k tomu oprávněné důvody, mělo by být umožněno udělovat víza pro více vstupů s kratší dobou platnosti.

(12) Vzhledem k rozdílům v místních podmínkách, zejména pokud jde o migrační a bezpečnostní rizika, jakož i vzhledem ke vztahům, které Unie udržuje s určitými zeměmi, by konzuláty v jednotlivých lokalitách měly posuzovat, zda je potřeba přizpůsobit pravidla udělování víz pro více vstupů tak, aby byla uplatňována příznivěji nebo restriktivněji. Příznivější přístup k udělování víz pro více vstupů s dlouhodobou platností by měl zohledňovat zejména existenci obchodních dohod týkajících se mobility podnikatelů. Na základě tohoto posouzení by Komise měla prostřednictvím prováděcích aktů přijmout pravidla týkající se podmínek udělování takových víz, která mají být uplatňována v jednotlivých územních působnostech.

(13) V případě nedostatečné spolupráce určitých třetích zemí v oblasti zpětného přebírání jejich státních příslušníků, kteří byli zadrženi v nelegální situaci, a neposkytnutí účinné spolupráce těchto třetích zemí při procesu jejich navracení by za účelem zlepšení spolupráce dané třetí země při zpětném přebírání neoprávněně pobývajících migrantů měla být omezeným způsobem, dočasně a na základě transparentního mechanismu založeného na objektivních kritériích uplatněna některá ustanovení nařízení (ES) č. 810/2009. Komise by měla pravidelně, nejméně jednou ročně, posuzovat spolupráci třetích zemí s ohledem na zpětné přebírání osob a přezkoumat případná oznámení členských států týkající se spolupráce se třetí zemí v oblasti zpětného přebírání neoprávněně pobývajících migrantů. Komise by měla ve svém posouzení toho, zda třetí země spolupracuje dostatečně a zda je třeba přijmout opatření, zohlednit celkovou spolupráci této třetí země v oblasti migrace, zejména v oblasti správy hranic, předcházení převaděčství a boje proti převaděčství migrantů a předcházení průjezdu neoprávněně pobývajících migrantů přes území této země. Pokud Komise shledá, že třetí země nespolupracuje dostatečně, nebo pokud jí prostá většina členských států oznámí, že třetí země nespolupracuje dostatečně, měla by předložit Radě návrh na přijetí prováděcího rozhodnutí a zároveň pokračovat v úsilí o zlepšení spolupráce s dotčenou třetí zemí. Rovněž v případě, že s ohledem na úroveň spolupráce třetí země se členskými státy v oblasti zpětného přebírání neoprávněně pobývajících migrantů, posouzené na základě relevantních a objektivních údajů, Komise shledá, že třetí země spolupracuje dostatečně, měla by mít možnost Radě předložit návrh na přijetí prováděcího rozhodnutí týkajícího se žadatelů nebo kategorií žadatelů, kteří jsou státními příslušníky této třetí země a kteří žádají o vízum na území této třetí země, a stanovícího jeden nebo několik usnadnění udělování víz.

(14) Aby se zajistilo, že budou náležitě zohledněny všechny relevantní faktory a možné důsledky uplatňování opatření na zlepšení spolupráce určité třetí země v oblasti zpětného přebírání osob, a vzhledem k obzvláště citlivé politické povaze těchto opatření a k jejich horizontálním důsledkům pro členské státy a Unii samotnou, zejména pro jejich vnější vztahy a pro celkové fungování schengenského prostoru, by měly být prováděcí pravomoci svěřeny Radě, jednající na návrh Komise. Svěření takových prováděcích pravomocí Radě náležitě zohledňuje případnou politicky citlivou povahu provádění opatření s cílem zlepšit spolupráci třetí země v oblasti zpětného přebírání osob, rovněž s ohledem na dohody o usnadnění udělování víz, které členské státy se třetími zeměmi uzavřely.

(15) Žadatelé, kterým byla žádost o udělení víza zamítnuta, by měli mít právo na odvolání. V oznámení o zamítnutí by měly být uvedeny podrobné informace o důvodech zamítnutí a odvolacím řízení proti zamítavým rozhodnutím. V průběhu odvolacího řízení by měl být žadatelům v souladu s vnitrostátním právem poskytnut přístup ke všem informacím, které jsou pro jejich případ relevantní.

(16) Toto nařízení dodržuje základní práva a ctí práva a zásady uznávané zejména Listinou základních práv Evropské unie. Zejména usiluje o plné dodržování práva na ochranu osobních údajů, práva na respektování soukromého a rodinného života, práv dítěte a o ochranu zranitelných osob.

(17) Pro harmonizované uplatňování společné vízové politiky a pro náležité posouzení migračních a bezpečnostních rizik je klíčová místní schengenská spolupráce. V rámci této spolupráce by členské státy měly posuzovat praktické uplatňování konkrétních ustanovení s ohledem na místní podmínky a migrační rizika. Spolupráci a výměnu mezi konzuláty v jednotlivých lokalitách by měly koordinovat delegace Unie.

(18) Členské státy by měly pečlivě a pravidelně kontrolovat činnost externích poskytovatelů služeb, aby bylo zajištěno dodržování právního nástroje, který upravuje jejich povinnosti. Členské státy by měly každoročně podávat Komisi zprávu o spolupráci s externími poskytovateli služeb a o jejich kontrolu. Členské státy by měly zajistit, aby celý postup vyřizování žádostí a spolupráce s externími poskytovateli služeb byly kontrolovány vyslanými pracovníky.

(19) Měla by být stanovena pružná pravidla, která by členským státům umožnila optimalizovat sdílení jejich zdrojů a rozšířit konzulární pokrytí. Spolupráce mezi členskými státy (středisky pro schengenská víza) by mohla mít libovolnou podobu přizpůsobenou místním podmínkám s cílem rozšířit zeměpisné konzulární pokrytí, snížit náklady členských států, zvýšit viditelnost Unie a zlepšit služby poskytované žadatelům.

(20) Systémy pro elektronické podávání žádostí jsou důležitým nástrojem usnadňujícím řízení o žádostech. V budoucnu by mělo být vypracováno společné řešení, jehož cílem je zajistit digitalizaci, čímž by se plně využilo nejnovějšího vývoje v právní a technologické oblasti, aby bylo možné podávat žádosti online, čímž by se vyšlo vstříc potřebám žadatelů a přilákalo by se více návštěvníků do schengenského prostoru. Je třeba posílit a jednotně uplatňovat jednoduché a efektivní procedurální záruky. Dále by mohly být v rámci možností prováděny pohovory pomocí moderních digitálních nástrojů a prostředků komunikace na dálku, jako je volání nebo videohovory po internetu. V průběhu procesu by mělo být zaručeno dodržování základních práv žadatelů.

(21) Za účelem umožnit revizi výše vízových poplatků stanovených v tomto nařízení by měla být na Komisi přenesena pravomoc přijímat akty v souladu s článkem 290 Smlouvy o fungování Evropské unie, pokud jde o změny tohoto nařízení týkající se výše vízových poplatků. Je obzvláště důležité, aby Komise v rámci přípravné činnosti vedla odpovídající konzultace, a to i na odborné úrovni, a aby tyto konzultace probíhaly v souladu se zásadami stanovenými v interinstitucionální dohodě ze dne 13. dubna 2016 o zdokonalení tvorby právních předpisůÚř. věst. L 123, 12.5.2016, s. 1 . . Pro zajištění rovné účasti na vypracovávání aktů v přenesené pravomoci obdrží Evropský parlament a Rada veškeré dokumenty současně s odborníky z členských států a jejich odborníci mají automaticky přístup na zasedání skupin odborníků Komise, jež se věnují přípravě aktů v přenesené pravomoci.

(22) Za účelem zajištění jednotných podmínek k provedení nařízení (ES) č. 810/2009 by měly být Komisi svěřeny prováděcí pravomoci. Tyto pravomoci by měly být vykonávány v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011 ze dne 16. února 2011 , kterým se stanoví pravidla a obecné zásady způsobu, jakým členské státy kontrolují Komisi při výkonu prováděcích pravomocí (Úř. věst. L 55, 28.2.2011, s. 13 ). .

(23) V souladu s články 1 a 2 Protokolu č. 22 o postavení Dánska, připojeného ke Smlouvě o Evropské unii a ke Smlouvě o fungování Evropské unie, se Dánsko neúčastní přijímání tohoto nařízení a toto nařízení pro ně není závazné ani použitelné. Vzhledem k tomu, že toto nařízení navazuje na schengenské acquis , rozhodne se Dánsko v souladu s článkem 4 uvedeného protokolu do šesti měsíců ode dne přijetí tohoto nařízení Radou, zda je provede ve svém vnitrostátním právu.

(24) Toto nařízení rozvíjí ta ustanovení schengenského acquis , kterých se neúčastní Spojené království v souladu s rozhodnutím Rady 2000/365/ESRozhodnutí Rady 2000/365/ES ze dne 29. května 2000 o žádosti Spojeného království Velké Británie a Severního Irska, aby se na ně vztahovala některá ustanovení schengenského acquis (Úř. věst. L 131, 1.6.2000, s. 43 ). ; Spojené království se tedy nepodílí na jeho přijímání a toto nařízení pro ně není závazné ani použitelné.

(25) Toto nařízení rozvíjí ta ustanovení schengenského acquis , kterých se neúčastní Irsko v souladu s rozhodnutím Rady 2002/192/ESRozhodnutí Rady 2002/192/ES ze dne 28. února 2002 o žádosti Irska, aby se na ně vztahovala některá ustanovení schengenského acquis (Úř. věst. L 64, 7.3.2002, s. 20 ). ; Irsko se tedy nepodílí na jeho přijímání a toto nařízení pro ně není závazné ani použitelné.

(26) Pokud jde o Island a Norsko, rozvíjí toto nařízení ta ustanovení schengenského acquis ve smyslu Dohody uzavřené mezi Radou Evropské unie a Islandskou republikou a Norským královstvím o přidružení těchto dvou států k provádění, uplatňování a rozvoji schengenského acquis Úř. věst. L 176, 10.7.1999, s. 36 . , která spadají do oblasti uvedené v čl. 1 bodě B rozhodnutí Rady 1999/437/ESRozhodnutí Rady 1999/437/ES ze dne 17. května 1999 o některých opatřeních pro uplatňování dohody uzavřené mezi Radou Evropské unie a Islandskou republikou a Norským královstvím o přidružení těchto dvou států k provádění, uplatňování a rozvoji schengenského acquis (Úř. věst. L 176, 10.7.1999, s. 31 ). .

(27) Pokud jde o Švýcarsko, rozvíjí toto nařízení ta ustanovení schengenského acquis ve smyslu Dohody mezi Evropskou unií, Evropským společenstvím a Švýcarskou konfederací o přidružení Švýcarské konfederace k provádění, uplatňování a rozvoji schengenského acquis ,Úř. věst. L 53, 27.2.2008, s. 52 . která spadají do oblasti uvedené v čl. 1 bodě B rozhodnutí 1999/437/ES ve spojení s článkem 3 rozhodnutí Rady 2008/146/ESRozhodnutí Rady 2008/146/ES ze dne 28. ledna 2008 o uzavření Dohody mezi Evropskou unií, Evropským společenstvím a Švýcarskou konfederací o přidružení Švýcarské konfederace k provádění, uplatňování a rozvoji schengenského acquis jménem Evropského společenství (Úř. věst. L 53, 27.2.2008, s. 1 ). .

(28) Pokud jde o Lichtenštejnsko, rozvíjí toto nařízení ta ustanovení schengenského acquis ve smyslu Protokolu mezi Evropskou unií, Evropským společenstvím, Švýcarskou konfederací a Lichtenštejnským knížectvím o přistoupení Lichtenštejnského knížectví k Dohodě mezi Evropskou unií, Evropským společenstvím a Švýcarskou konfederací o přidružení Švýcarské konfederace k provádění, uplatňování a rozvoji schengenského acquis Úř. věst. L 160, 18.6.2011, s. 21 . , která spadají do oblasti uvedené v čl. 1 bodě B rozhodnutí 1999/437/ES ve spojení s článkem 3 rozhodnutí Rady 2011/350/EURozhodnutí Rady 2011/350/EU ze dne 7. března 2011 o uzavření Protokolu mezi Evropskou unií, Evropským společenstvím, Švýcarskou konfederací a Lichtenštejnským knížectvím o přistoupení Lichtenštejnského knížectví k dohodě mezi Evropskou unií, Evropským společenstvím a Švýcarskou konfederací o přidružení Švýcarské konfederace k provádění, uplatňování a rozvoji schengenského acquis jménem Evropské unie, pokud jde o zrušení kontrol na vnitřních hranicích a pohyb osob (Úř. věst. L 160, 18.6.2011, s. 19 ). .

(29) Pokud jde o Kypr, představuje toto nařízení akt navazující na schengenské acquis nebo s ním jinak související ve smyslu čl. 3 odst. 2 aktu o přistoupení z roku 2003.

(30) Pokud jde o Bulharsko a Rumunsko, představuje toto nařízení akt navazující na schengenské acquis nebo s ním jinak související ve smyslu čl. 4 odst. 2 aktu o přistoupení z roku 2005.

(31) Pokud jde o Chorvatsko, představuje toto nařízení akt navazující na schengenské acquis nebo s ním jinak související ve smyslu čl. 4 odst. 2 aktu o přistoupení z roku 2011.

(32) Nařízení (ES) č. 810/2009 by proto mělo být odpovídajícím způsobem změněno,

Do 2. srpna 2022 vypracuje Komise hodnocení uplatňování nařízení (ES) č. 810/2009 ve znění tohoto nařízení. Toto celkové hodnocení obsahuje posouzení dosažených výsledků ve vztahu k cílům a posouzení uplatňování ustanovení nařízení (ES) č. 810/2009 ve znění tohoto nařízení.

Komise předá hodnocení uvedené v odstavci 1 Evropskému parlamentu a Radě. Na základě hodnocení Komise v případě potřeby předloží vhodné návrhy.

Do 2. května 2020 poskytnou členské státy Komisi relevantní dostupné údaje o využívání cestovního zdravotního pojištění uvedeného v článku 15 nařízení (ES) č. 810/2009 držiteli víz během jejich pobytu na území členských států, jakož i o nákladech vzniklých vnitrostátním orgánům nebo subjektům poskytujícím zdravotnické služby držitelům víz. Komise na základě těchto údajů do 2. listopadu 2020 vypracuje zprávu, kterou předloží Evropskému parlamentu a Radě.

Postoj Evropského parlamentu ze dne 17. dubna 2019 (dosud nezveřejněný v Úředním věstníku) a rozhodnutí Rady ze dne 6. června 2019 .

Článek 2 Článek 2 Sledování a hodnocení 1.Do 2. srpna 2022 vypracuje Komise hodnocení uplatňování nařízení (ES) č. 810/2009 ve znění tohoto nařízení. Toto celkové hodnocení obsahuje posouzení dosažených výsledků ve vztahu k cílům a posouzení uplatňování ustanovení nařízení (ES) č. 810/2009 ve znění tohoto nařízení. 2.Komise předá hodnocení uvedené v odstavci 1 Evropskému parlamentu a Radě. Na základě hodnocení Komise v případě potřeby předloží vhodné návrhy. 3.Do 2. května 2020 poskytnou členské státy Komisi relevantní dostupné údaje o využívání cestovního zdravotního pojištění uvedeného v článku 15 nařízení (ES) č. 810/2009 držiteli víz během jejich pobytu na území členských států, jakož i o nákladech vzniklých vnitrostátním orgánům nebo subjektům poskytujícím zdravotnické služby držitelům víz. Komise na základě těchto údajů do 2. listopadu 2020 vypracuje zprávu, kterou předloží Evropskému parlamentu a Radě.

Článek 3 Článek 3 Vstup v platnost 1.Toto nařízení vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie . 2.Toto nařízení se použije ode dne 2. února 2020 .

Článek 25a Článek 25a Spolupráce v oblasti zpětného přebírání osob 1.V závislosti na úrovni spolupráce třetí země s členskými státy v oblasti zpětného přebírání neoprávněně pobývajících migrantů, posouzené na základě relevantních a objektivních údajů, se čl. 14 odst. 6, čl. 16 odst. 1 a odst. 5 písm. b), čl. 23 odst. 1 a čl. 24 odst. 2 a 2c nevztahují na žadatele nebo kategorie žadatelů, kteří jsou státními příslušníky třetí země, jež je ve smyslu tohoto článku považována za zemi, která nespolupracuje dostatečně. 2.Komise pravidelně nejméně jednou ročně posuzuje spolupráci třetích zemí v oblasti zpětného přebírání osob, s přihlédnutím zejména k těmto ukazatelům: a) počet rozhodnutí o navrácení vydaných osobám z dotčené třetí země neoprávněně pobývajícím na území členských států;b) počet skutečných nucených návratů osob, kterým bylo vydáno rozhodnutí o navrácení, vyjádřený jako procento počtu rozhodnutí o navrácení vydaných státním příslušníkům dotčené třetí země, a případně, na základě unijních nebo dvoustranných dohod o zpětném přebírání osob, počet státních příslušníků třetích zemí, kteří projížděli přes území dotčené třetí země;c) počet žádostí o zpětné převzetí rozdělený na jednotlivé členské státy, kterým třetí země vyhověla, vyjádřený jako procento z počtu takových žádostí podaných této třetí zemi;d) úroveň praktické spolupráce, pokud jde o navracení v jednotlivých fázích řízení o navrácení, například:i) asistence poskytovaná při určování totožnosti osob neoprávněně pobývajících na území členských států a při včasném vydávání cestovních dokladů;ii) akceptování evropského cestovního dokladu pro návrat neoprávněně pobývajících státních příslušníků třetích zemí nebo cestovního průkazu totožnosti;iii) akceptování zpětného přebírání osob, které mají být legálně navráceny do své země;iv) akceptování návratových letů a operací. Toto posouzení se zakládá na použití spolehlivých údajů poskytnutých členskými státy, jakož i orgány, institucemi a jinými subjekty Unie. Komise pravidelně, nejméně jednou ročně, předkládá zprávu o svém posouzení Radě. 3.Členský stát může také Komisi oznámit skutečnost, že čelí závažným a přetrvávajícím praktickým potížím ve spolupráci se třetí zemí v oblasti zpětného přebírání neoprávněně pobývajících migrantů, na základě stejných ukazatelů, jaké jsou uvedeny v odstavci 2. Komise o tomto oznámení neprodleně uvědomí Evropský parlament a Radu. 4.Komise přezkoumá každé oznámení podle odstavce 3 ve lhůtě jednoho měsíce. O výsledcích svého posouzení uvědomí Evropský parlament a Radu. 5.Pokud Komise na základě analýzy uvedené v odstavcích 2 a 4 a s ohledem na kroky, které uskutečnila ke zlepšení úrovně spolupráce s dotčenou třetí zemí v oblasti zpětného přebírání osob, a na celkové vztahy Unie s touto dotčenou třetí zemí, včetně v oblasti migrace, shledá, že daná země nespolupracuje dostatečně a že je třeba přijmout opatření, nebo pokud do 12 měsíců prostá většina členských států učinila oznámení Komisi v souladu s odstavcem 3, Komise pokračuje ve svém úsilí o zlepšení spolupráce s dotčenou třetí zemí a zároveň předloží Radě návrh s cílem přijmout: a) prováděcí rozhodnutí, kterým se dočasně pozastaví uplatňování na všechny státní příslušníky dotčené třetí země nebo na určité kategorie těchto státních příslušníků jednoho nebo více z těchto ustanovení: čl. 14 odst. 6, čl. 16 odst. 5 písm. b), čl. 23 odst. 1 a čl. 24 odst. 2 a 2c;b) v případě, že jsou opatření uplatňovaná v souladu s prováděcím rozhodnutím podle písmene a) tohoto odstavce po posouzení Komise shledána neúčinnými, prováděcí rozhodnutí, kterým se postupně na všechny státní příslušníky dotčené třetí země nebo na určité kategorie těchto státních příslušníků uplatní jeden z vízových poplatků stanovených v čl. 16 odst. 2a. 6.Komise na základě ukazatelů uvedených v odstavci 2 průběžně posuzuje a podává zprávu, zda lze konstatovat zásadní a trvalé zlepšení spolupráce s dotčenou třetí zemí v oblasti zpětného přebírání neoprávněně pobývajících migrantů, a při zohlednění celkových vztahů Unie s touto třetí zemí může Radě předložit návrh na zrušení nebo změnu prováděcích rozhodnutí uvedených v odstavci 5. 7.Nejpozději šest měsíců po vstupu prováděcích rozhodnutí uvedených v odstavci 5 v platnost předloží Komise Evropskému parlamentu a Radě zprávu o pokroku dosaženém touto třetí zemí v oblasti spolupráce při zpětném přebírání osob. 8.Pokud Komise na základě analýzy uvedené v odstavci 2 a s ohledem na celkové vztahy Unie s dotčenou třetí zemí, zejména v oblasti zpětného přebírání osob, shledá, že dotčená třetí země spolupracuje dostatečně, může Radě předložit návrh na přijetí prováděcího rozhodnutí týkajícího se žadatelů nebo kategorií žadatelů, kteří jsou státními příslušníky této třetí země a kteří žádají o vízum z území této třetí země, jimiž se stanoví jedno nebo více z těchto opatření: a) snížení vízového poplatku uvedeného v čl. 16 odst. 1 na 60 EUR;b) zkrácení lhůty, v níž má být rozhodnuto o žádosti uvedené v čl. 23 odst. 1, na deset dní;c) prodloužení doby platnosti víz pro více vstupů uvedených v čl. 24 odst. 2. Toto prováděcí rozhodnutí se použije nejvýše po dobu jednoho roku. Jeho platnost může být prodloužena.

Článek 40 Článek 40 Organizace konzulátů a konzulární spolupráce 1.Organizace postupů spojených se žádostmi je v pravomoci každého členského státu. 2.Členské státy: a) opatří své konzuláty a orgány odpovědné za udělování víz na hranicích, jakož i kanceláře svých honorárních konzulů, pokud je využívají, potřebným vybavením pro odebírání biometrických identifikátorů k odebírání biometrických identifikátorů podle článku 42;b) spolupracují s jedním nebo více dalšími členskými státy v rámci ujednání o zastupování nebo jiné formy konzulární spolupráce. 3.Členský stát může rovněž spolupracovat s externím poskytovatelem služeb v souladu s článkem 43. 4.Členské státy informují Komisi o své organizaci konzulátů a konzulární spolupráci v jednotlivých místech, kde se konzuláty nacházejí. 5.V případě ukončení spolupráce s jinými členskými státy usilují členské státy o zajištění kontinuity všech služeb.

Článek 44 Článek 44 Šifrování a bezpečné předávání údajů 1.V případě spolupráce mezi členskými státy, spolupráce s externím poskytovatelem služeb a využití honorárních konzulů zajistí dotčený členský stát nebo dotčené členské státy, aby údaje byly plně šifrovány, ať již jsou předávány elektronicky, nebo fyzicky na elektronickém paměťovém médiu. 2.Ve třetích zemích, které zakazují elektronické předávání šifrovaných údajů, dotčený členský stát nebo dotčené členské státy elektronické předávání údajů nepovolí. V takových případech dotčený členský stát nebo dotčené členské státy zajistí, aby elektronické údaje předával fyzicky v plně šifrované podobě na elektronickém paměťovém médiu konzulární úředník členského státu, nebo pokud by toto předání vyžadovalo nepřiměřená nebo neopodstatněná opatření, aby byly tyto údaje předány jiným bezpečným a zabezpečeným způsobem, například s využitím zavedených operátorů majících zkušenosti s přepravou citlivých dokumentů a údajů v příslušné třetí zemi. 3.Ve všech případech musí být úroveň bezpečnosti předávání přizpůsobena důvěrné povaze údajů.

Článek 51 Článek 51 Pokyny k praktickému uplatňování tohoto nařízení

Článek 51a Článek 51a Výkon přenesené pravomoci 1.Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci je svěřena Komisi za podmínek stanovených v tomto článku. 2.Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci uvedená v čl. 16 odst. 9 je svěřena Komisi na dobu pěti let od 1. srpna 2019 . Komise vypracuje zprávu o přenesené pravomoci nejpozději devět měsíců před koncem tohoto pětiletého období. Přenesení pravomoci se automaticky prodlužuje o stejně dlouhá období, pokud Evropský parlament nebo Rada nevysloví proti tomuto prodloužení námitku nejpozději tři měsíce před koncem každého z těchto období. 3.Evropský parlament nebo Rada mohou přenesení pravomoci uvedené v čl. 16 odst. 9 kdykoli zrušit. Rozhodnutím o zrušení se ukončuje přenesení pravomoci v něm určené. Rozhodnutí nabývá účinku prvním dnem po zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie nebo k pozdějšímu dni, který je v něm upřesněn. Nedotýká se platnosti již platných aktů v přenesené pravomoci. 4.Před přijetím aktu v přenesené pravomoci Komise vede konzultace s odborníky jmenovanými jednotlivými členskými státy v souladu se zásadami stanovenými v interinstitucionální dohodě ze dne 13. dubna 2016 o zdokonalení tvorby právních předpisůÚř. věst. L 123, 12.5.2016, s. 1 . . 5.Přijetí aktu v přenesené pravomoci Komise neprodleně oznámí současně Evropskému parlamentu a Radě. 6.Akt v přenesené pravomoci přijatý podle čl. 16 odst. 9 vstoupí v platnost pouze tehdy, pokud proti němu Evropský parlament nebo Rada nevysloví námitky ve lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy jim byl tento akt oznámen, nebo pokud Evropský parlament i Rada před uplynutím této lhůty informují Komisi o tom, že námitky nevysloví. Z podnětu Evropského parlamentu nebo Rady se tato lhůta prodlouží o dva měsíce.

Toto nařízení vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie .

Toto nařízení se použije ode dne 2. února 2020 .

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 810/2009 ze dne 13. července 2009 o kodexu Společenství o vízech (vízový kodex) (Úř. věst. L 243, 15.9.2009, s. 1 ).

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/38/ES ze dne 29. dubna 2004 o právu občanů Unie a jejich rodinných příslušníků svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států, o změně nařízení (EHS) č. 1612/68 a o zrušení směrnic 64/221/EHS, 68/360/EHS, 72/194/EHS, 73/148/EHS, 75/34/EHS, 75/35/EHS, 90/364/EHS, 90/365/EHS a 93/96/EHS (Úř. věst. L 158, 30.4.2004, s. 77 ).

Úř. věst. L 123, 12.5.2016, s. 1 .

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011 ze dne 16. února 2011 , kterým se stanoví pravidla a obecné zásady způsobu, jakým členské státy kontrolují Komisi při výkonu prováděcích pravomocí (Úř. věst. L 55, 28.2.2011, s. 13 ).

Rozhodnutí Rady 2000/365/ES ze dne 29. května 2000 o žádosti Spojeného království Velké Británie a Severního Irska, aby se na ně vztahovala některá ustanovení schengenského acquis (Úř. věst. L 131, 1.6.2000, s. 43 ).

Rozhodnutí Rady 2002/192/ES ze dne 28. února 2002 o žádosti Irska, aby se na ně vztahovala některá ustanovení schengenského acquis (Úř. věst. L 64, 7.3.2002, s. 20 ).

Úř. věst. L 176, 10.7.1999, s. 36 .

Rozhodnutí Rady 1999/437/ES ze dne 17. května 1999 o některých opatřeních pro uplatňování dohody uzavřené mezi Radou Evropské unie a Islandskou republikou a Norským královstvím o přidružení těchto dvou států k provádění, uplatňování a rozvoji schengenského acquis (Úř. věst. L 176, 10.7.1999, s. 31 ).

Úř. věst. L 53, 27.2.2008, s. 52 .

Rozhodnutí Rady 2008/146/ES ze dne 28. ledna 2008 o uzavření Dohody mezi Evropskou unií, Evropským společenstvím a Švýcarskou konfederací o přidružení Švýcarské konfederace k provádění, uplatňování a rozvoji schengenského acquis jménem Evropského společenství (Úř. věst. L 53, 27.2.2008, s. 1 ).

Úř. věst. L 160, 18.6.2011, s. 21 .

Rozhodnutí Rady 2011/350/EU ze dne 7. března 2011 o uzavření Protokolu mezi Evropskou unií, Evropským společenstvím, Švýcarskou konfederací a Lichtenštejnským knížectvím o přistoupení Lichtenštejnského knížectví k dohodě mezi Evropskou unií, Evropským společenstvím a Švýcarskou konfederací o přidružení Švýcarské konfederace k provádění, uplatňování a rozvoji schengenského acquis jménem Evropské unie, pokud jde o zrušení kontrol na vnitřních hranicích a pohyb osob (Úř. věst. L 160, 18.6.2011, s. 19 ).

Rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 1105/2011/EU ze dne 25. října 2011 o seznamu cestovních dokladů, které opravňují držitele k překročení vnějších hranic a které mohou být opatřeny vízem, a o zavedení mechanismu pro sestavování tohoto seznamu (Úř. věst. L 287, 4.11.2011, s. 9 ).;

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 ze dne 23. července 2014 o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice 1999/93/ES (Úř. věst. L 257, 28.8.2014, s. 73 ).

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/399 ze dne 9. března 2016 , kterým se stanoví kodex Unie o pravidlech upravujících přeshraniční pohyb osob (Schengenský hraniční kodex) (Úř. věst. L 77, 23.3.2016, s. 1 ).

Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/801 ze dne 11. května 2016 o podmínkách vstupu a pobytu státních příslušníků třetích zemí za účelem výzkumu, studia, stáže, dobrovolnické služby, programů výměnných pobytů žáků či vzdělávacích projektů a činnosti au-pair (Úř. věst. L 132, 21.5.2016, s. 21 ).;

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (obecné nařízení o ochraně osobních údajů) (Úř. věst. L 119, 4.5.2016, s. 1 ).;

Rozhodnutí Rady 2010/427/EU ze dne 26. července 2010 o organizaci a fungování Evropské služby pro vnější činnost (Úř. věst. L 201, 3.8.2010, s. 30 ).;

Úř. věst. L 123, 12.5.2016, s. 1 .

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011 ze dne 16. února 2011 , kterým se stanoví pravidla a obecné zásady způsobu, jakým členské státy kontrolují Komisi při výkonu prováděcích pravomocí (Úř. věst. L 55, 28.2.2011, s. 13 ).

V závislosti na úrovni spolupráce třetí země s členskými státy v oblasti zpětného přebírání neoprávněně pobývajících migrantů, posouzené na základě relevantních a objektivních údajů, se čl. 14 odst. 6, čl. 16 odst. 1 a odst. 5 písm. b), čl. 23 odst. 1 a čl. 24 odst. 2 a 2c nevztahují na žadatele nebo kategorie žadatelů, kteří jsou státními příslušníky třetí země, jež je ve smyslu tohoto článku považována za zemi, která nespolupracuje dostatečně.

Komise pravidelně nejméně jednou ročně posuzuje spolupráci třetích zemí v oblasti zpětného přebírání osob, s přihlédnutím zejména k těmto ukazatelům:

a) počet rozhodnutí o navrácení vydaných osobám z dotčené třetí země neoprávněně pobývajícím na území členských států;

b) počet skutečných nucených návratů osob, kterým bylo vydáno rozhodnutí o navrácení, vyjádřený jako procento počtu rozhodnutí o navrácení vydaných státním příslušníkům dotčené třetí země, a případně, na základě unijních nebo dvoustranných dohod o zpětném přebírání osob, počet státních příslušníků třetích zemí, kteří projížděli přes území dotčené třetí země;

c) počet žádostí o zpětné převzetí rozdělený na jednotlivé členské státy, kterým třetí země vyhověla, vyjádřený jako procento z počtu takových žádostí podaných této třetí zemi;

d) úroveň praktické spolupráce, pokud jde o navracení v jednotlivých fázích řízení o navrácení, například:i) asistence poskytovaná při určování totožnosti osob neoprávněně pobývajících na území členských států a při včasném vydávání cestovních dokladů;ii) akceptování evropského cestovního dokladu pro návrat neoprávněně pobývajících státních příslušníků třetích zemí nebo cestovního průkazu totožnosti;iii) akceptování zpětného přebírání osob, které mají být legálně navráceny do své země;iv) akceptování návratových letů a operací.

i) asistence poskytovaná při určování totožnosti osob neoprávněně pobývajících na území členských států a při včasném vydávání cestovních dokladů;

ii) akceptování evropského cestovního dokladu pro návrat neoprávněně pobývajících státních příslušníků třetích zemí nebo cestovního průkazu totožnosti;

iii) akceptování zpětného přebírání osob, které mají být legálně navráceny do své země;

iv) akceptování návratových letů a operací.

Toto posouzení se zakládá na použití spolehlivých údajů poskytnutých členskými státy, jakož i orgány, institucemi a jinými subjekty Unie. Komise pravidelně, nejméně jednou ročně, předkládá zprávu o svém posouzení Radě.

Členský stát může také Komisi oznámit skutečnost, že čelí závažným a přetrvávajícím praktickým potížím ve spolupráci se třetí zemí v oblasti zpětného přebírání neoprávněně pobývajících migrantů, na základě stejných ukazatelů, jaké jsou uvedeny v odstavci 2. Komise o tomto oznámení neprodleně uvědomí Evropský parlament a Radu.

Komise přezkoumá každé oznámení podle odstavce 3 ve lhůtě jednoho měsíce. O výsledcích svého posouzení uvědomí Evropský parlament a Radu.

Pokud Komise na základě analýzy uvedené v odstavcích 2 a 4 a s ohledem na kroky, které uskutečnila ke zlepšení úrovně spolupráce s dotčenou třetí zemí v oblasti zpětného přebírání osob, a na celkové vztahy Unie s touto dotčenou třetí zemí, včetně v oblasti migrace, shledá, že daná země nespolupracuje dostatečně a že je třeba přijmout opatření, nebo pokud do 12 měsíců prostá většina členských států učinila oznámení Komisi v souladu s odstavcem 3, Komise pokračuje ve svém úsilí o zlepšení spolupráce s dotčenou třetí zemí a zároveň předloží Radě návrh s cílem přijmout:

a) prováděcí rozhodnutí, kterým se dočasně pozastaví uplatňování na všechny státní příslušníky dotčené třetí země nebo na určité kategorie těchto státních příslušníků jednoho nebo více z těchto ustanovení: čl. 14 odst. 6, čl. 16 odst. 5 písm. b), čl. 23 odst. 1 a čl. 24 odst. 2 a 2c;

b) v případě, že jsou opatření uplatňovaná v souladu s prováděcím rozhodnutím podle písmene a) tohoto odstavce po posouzení Komise shledána neúčinnými, prováděcí rozhodnutí, kterým se postupně na všechny státní příslušníky dotčené třetí země nebo na určité kategorie těchto státních příslušníků uplatní jeden z vízových poplatků stanovených v čl. 16 odst. 2a.

Komise na základě ukazatelů uvedených v odstavci 2 průběžně posuzuje a podává zprávu, zda lze konstatovat zásadní a trvalé zlepšení spolupráce s dotčenou třetí zemí v oblasti zpětného přebírání neoprávněně pobývajících migrantů, a při zohlednění celkových vztahů Unie s touto třetí zemí může Radě předložit návrh na zrušení nebo změnu prováděcích rozhodnutí uvedených v odstavci 5.

Nejpozději šest měsíců po vstupu prováděcích rozhodnutí uvedených v odstavci 5 v platnost předloží Komise Evropskému parlamentu a Radě zprávu o pokroku dosaženém touto třetí zemí v oblasti spolupráce při zpětném přebírání osob.

Pokud Komise na základě analýzy uvedené v odstavci 2 a s ohledem na celkové vztahy Unie s dotčenou třetí zemí, zejména v oblasti zpětného přebírání osob, shledá, že dotčená třetí země spolupracuje dostatečně, může Radě předložit návrh na přijetí prováděcího rozhodnutí týkajícího se žadatelů nebo kategorií žadatelů, kteří jsou státními příslušníky této třetí země a kteří žádají o vízum z území této třetí země, jimiž se stanoví jedno nebo více z těchto opatření:

a) snížení vízového poplatku uvedeného v čl. 16 odst. 1 na 60 EUR;

b) zkrácení lhůty, v níž má být rozhodnuto o žádosti uvedené v čl. 23 odst. 1, na deset dní;

c) prodloužení doby platnosti víz pro více vstupů uvedených v čl. 24 odst. 2.

Toto prováděcí rozhodnutí se použije nejvýše po dobu jednoho roku. Jeho platnost může být prodloužena.

Organizace postupů spojených se žádostmi je v pravomoci každého členského státu.

Členské státy:

a) opatří své konzuláty a orgány odpovědné za udělování víz na hranicích, jakož i kanceláře svých honorárních konzulů, pokud je využívají, potřebným vybavením pro odebírání biometrických identifikátorů k odebírání biometrických identifikátorů podle článku 42;

b) spolupracují s jedním nebo více dalšími členskými státy v rámci ujednání o zastupování nebo jiné formy konzulární spolupráce.

Členský stát může rovněž spolupracovat s externím poskytovatelem služeb v souladu s článkem 43.

Členské státy informují Komisi o své organizaci konzulátů a konzulární spolupráci v jednotlivých místech, kde se konzuláty nacházejí.

V případě ukončení spolupráce s jinými členskými státy usilují členské státy o zajištění kontinuity všech služeb.

V případě spolupráce mezi členskými státy, spolupráce s externím poskytovatelem služeb a využití honorárních konzulů zajistí dotčený členský stát nebo dotčené členské státy, aby údaje byly plně šifrovány, ať již jsou předávány elektronicky, nebo fyzicky na elektronickém paměťovém médiu.

Ve třetích zemích, které zakazují elektronické předávání šifrovaných údajů, dotčený členský stát nebo dotčené členské státy elektronické předávání údajů nepovolí.

V takových případech dotčený členský stát nebo dotčené členské státy zajistí, aby elektronické údaje předával fyzicky v plně šifrované podobě na elektronickém paměťovém médiu konzulární úředník členského státu, nebo pokud by toto předání vyžadovalo nepřiměřená nebo neopodstatněná opatření, aby byly tyto údaje předány jiným bezpečným a zabezpečeným způsobem, například s využitím zavedených operátorů majících zkušenosti s přepravou citlivých dokumentů a údajů v příslušné třetí zemi.

Ve všech případech musí být úroveň bezpečnosti předávání přizpůsobena důvěrné povaze údajů.

Komise přijme prostřednictvím prováděcích aktů pokyny k praktickému uplatňování ustanovení tohoto nařízení. Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 52 odst. 2.

Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci je svěřena Komisi za podmínek stanovených v tomto článku.

Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci uvedená v čl. 16 odst. 9 je svěřena Komisi na dobu pěti let od 1. srpna 2019 . Komise vypracuje zprávu o přenesené pravomoci nejpozději devět měsíců před koncem tohoto pětiletého období. Přenesení pravomoci se automaticky prodlužuje o stejně dlouhá období, pokud Evropský parlament nebo Rada nevysloví proti tomuto prodloužení námitku nejpozději tři měsíce před koncem každého z těchto období.

Evropský parlament nebo Rada mohou přenesení pravomoci uvedené v čl. 16 odst. 9 kdykoli zrušit. Rozhodnutím o zrušení se ukončuje přenesení pravomoci v něm určené. Rozhodnutí nabývá účinku prvním dnem po zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie nebo k pozdějšímu dni, který je v něm upřesněn. Nedotýká se platnosti již platných aktů v přenesené pravomoci.

Před přijetím aktu v přenesené pravomoci Komise vede konzultace s odborníky jmenovanými jednotlivými členskými státy v souladu se zásadami stanovenými v interinstitucionální dohodě ze dne 13. dubna 2016 o zdokonalení tvorby právních předpisůÚř. věst. L 123, 12.5.2016, s. 1 . .

Přijetí aktu v přenesené pravomoci Komise neprodleně oznámí současně Evropskému parlamentu a Radě.

Akt v přenesené pravomoci přijatý podle čl. 16 odst. 9 vstoupí v platnost pouze tehdy, pokud proti němu Evropský parlament nebo Rada nevysloví námitky ve lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy jim byl tento akt oznámen, nebo pokud Evropský parlament i Rada před uplynutím této lhůty informují Komisi o tom, že námitky nevysloví. Z podnětu Evropského parlamentu nebo Rady se tato lhůta prodlouží o dva měsíce.

Komisi je nápomocen výbor (Výbor pro víza). Tento výbor je výborem ve smyslu nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011 ze dne 16. února 2011 , kterým se stanoví pravidla a obecné zásady způsobu, jakým členské státy kontrolují Komisi při výkonu prováděcích pravomocí (Úř. věst. L 55, 28.2.2011, s. 13 ). .

Odkazuje-li se na tento odstavec, použije se článek 5 nařízení (EU) č. 182/2011.

Pokud výbor nevydá žádné stanovisko, Komise navrhovaný prováděcí akt nepřijme a použije se čl. 5 odst. 4 třetí pododstavec nařízení (EU) č. 182/2011.

PŘIJALY TOTO NAŘÍZENÍ: