KSOSOL 69 Co 24/2026-146

Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jaromíra Synka a soudců Mgr. Michala Chmelaře a JUDr. Karly Musilové ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: Jméno žalobce, narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátkou Jméno advokátky A sídlem Adresa advokátky A ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovaným: 1. Jméno žalované A, narozený Datum narození žalované A bytem Adresa žalované A ⟪LB:lb_004⟫ 2. Jméno žalované B, narozená Datum narození žalované B bytem Adresa žalované A ⟪LB:lb_005⟫ oba zastoupeni advokátkou Jméno advokátky B sídlem Adresa advokátky B ⟪LB:lb_006⟫ o ochranu rušené držby, k odvolání žalobce proti usnesení Okresního soudu v Šumperku ze dne 3. 12. 2025, č. j. 7 C 219/2025-115,

I. Usnesení okresního soudu se ve výroku II. mění takto:

„Žalobce je povinen zaplatit žalovanému 1. a žalované 2. na náhradě nákladů řízení k ruce společné a nerozdílné částku 50.711 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Jméno advokátky B, advokátky.“

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému 1. a žalované 2. na náhradě nákladů odvolacího řízení k ruce společné a nerozdílné částku 2.012 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Jméno advokátky B, advokátky.

1. Okresní soud zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal, aby žalovanému 1. a žalované 2. byla uložena povinnost zdržet se jakéhokoliv rušení držby práva služebnosti spočívajícího v právu cesty a jízdy žalobce po části přístupové cesty vedoucí přes pozemek parcela č. st. Anonymizováno/Anonymizováno v k. ú. adresa, zejména zdržet se umísťování plotů, tyčí, pásek, výsadeb a jiných překážek na uvedené části přístupové cesty, a to ve lhůtě do sedmi dnů od vyhlášení usnesení soudu prvního stupně (výrok I.), a dále rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému 1. a žalované 2. ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám společným a nerozdílným náhradu nákladů řízení ve výši 60.984 Kč k rukám právní zástupkyně žalovaných (výrok II.).

2. Proti výroku II. o nákladech řízení podal odvolání žalobce. V odvolání zdůraznil, že řízení o ochraně rušené držby je svou povahou řízením rychlým, provizorním a omezeným, jehož účelem není definitivní řešení právních vztahů mezi účastníky, nýbrž poskytnutí dočasné ochrany poslednímu pokojnému faktickému stavu. V projednávané věci však řízení probíhalo v rozsahu a intenzitě neobvyklé pro posesorní spor, přičemž bylo vedeno více celodenních jednání, bylo prováděno rozsáhlé dokazování (nad rámec potřebného), a vznikly náklady typické spíše pro petitorní řízení. Přiznaná náhrada nákladů řízení tak neodpovídá povaze ani účelu posesorního řízení, jehož smyslem je rychlá a dočasná ochrana faktického stavu, nikoli komplexní řešení hmotněprávních otázek mezi účastníky. Žalobce má za to, že v projednávané věci jsou dány důvody zvláštního zřetele hodné, pro které by mechanická aplikace § 142 odst. 1 o. s. ř. vedla k nepřiměřeně tvrdému výsledku. Spor mezi účastníky vznikl z dlouhodobě tolerovaného faktického stavu, nebyl vyvolán svévolným či šikanózním jednáním žalobce, žalobce se domáhal ochrany bezprostředně po reálném svémocném zásahu do dosavadního stavu. Žaloba žalobce tedy nebyla podána lehkovážně ani zjevně bezdůvodně, nýbrž jako legitimní procesní reakce na zásah do faktického stavu, který byl mezi účastníky po dlouhou dobu nesporný. Za této situace je podle žalobce namístě, aby soud při rozhodování o nákladech řízení zohlednil, že žalobce neuplatňoval své právo zneužívajícím způsobem, a že okolnosti případu odůvodňují použití moderačního oprávnění dle § 150 o. s. ř. Rozsah řízení a s tím spojené náklady nebyly dány výlučně procesní aktivitou účastníků, nýbrž rovněž způsobem vedení řízení soudem prvního stupně. Účastníci řízení se tomuto procesnímu postupu soudu museli přizpůsobit, což se nevyhnutelně promítlo do rozsahu a výše vzniklých nákladů. Za této situace nelze spravedlivě přenášet plné důsledky takto vedeného řízení na žalobce, který průběh řízení v uvedeném rozsahu nevyvolal. Dále mimo jiné uvedl, že ačkoliv byla žaloba na ochranu rušené držby ve výsledku zamítnuta, nelze přehlédnout, že řada skutkových tvrzení žalobce byla v řízení potvrzena, zejména dlouhodobé faktické užívání přístupové cesty a existence sporného zásahu. Podle žalobce žaloba nebyla zjevně bezdůvodná a její neúspěch nebyl důsledkem svévolného uplatnění práva, nýbrž výsledkem složitého právního posouzení přesahujícího rámec běžného posesorního sporu. Pokud by se řízení omezilo výlučně na rámec typický pro posesorní ochranu, bylo by možné dospět k odlišnému posouzení skutkového stavu. I z tohoto hlediska je namístě, aby rozhodnutí o náhradě nákladů řízení bylo přiměřeně korigováno.

3. Žalovaní se k podanému odvolání vyjádřili tak, že dle jejich názoru jde o standardní věc, kde není žádný prostor pro přihlédnutí k § 150 o. s. ř. Žalovaní měli plný úspěch ve věci a nemohou tak být stíháni žádnou odpovědností za náklady v této věci. Sám žalobce, jak plyne z provedeného dokazování, rozdmýchává vůči žalovaným sousedské spory (vytrhal plot, túje, další rostliny, na pozemky žalovaných vypustil slepice, podobně na dvůr žalovaných pravidelně vypouštěl slepice i psa). Žalované v podstatě šikanuje podáváním žalob, a to nejen projednávané v tomto řízení, ale např. i žalobou na určení vlastnického práva k dalším nemovitostem žalovaných, řízení je vedeno u OS Šumperk pod sp. zn. 10 C 45/2025. Již v prvním vyjádření k této žalobě žalovaní uvedli, že podanou žalobu považují za zjevně arogantní ignorování práva, pravidel a jasně daných hranic. Po vynesení rozhodnutí v této věci pak žalobce brání žalovaným v užívání účelové komunikace na pozemku p. č. hodnota (pozemek v jeho vlastnictví), a to tak, že zde parkuje své vozidlo, aby žalovaní nemohli přijet ke svému domu, a to přesto, že v tomto řízení tvrdil, že jde o veřejnou cestu. Vedení sporů je pro žalované ekonomicky extrémně zatěžující, když tito vyživují tři děti, dvě nezletilé a jedno studující na VŠ, přičemž žalovaný č. 1 je navíc poživatelem částečného invalidního důchodu. Požadavek žalobce, který neměl žádný úspěch ve věci, aby si žalovaní, byť částečně nesli náklady soudního řízení ze svého, je zcela zřejmě nespravedlivý a pro žalované nadmíru ekonomicky zatěžující. Proto žalovaní navrhují, aby odvolací soud potvrdil rozhodnutí soudu I. stupně a přiznal jim náhradu nákladů odvolacího řízení.

4. Odvolání žalobce je přípustné, bylo podáno osobou k tomuto úkonu oprávněnou a včas, proto krajský soud přezkoumal rozsudek okresního soudu v jeho odvoláním napadeném výroku II. o nákladech řízení podle § 206 odst. 3 o. s. ř. a § 212 o. s. ř. a bez nařízení odvolacího jednání podle § 214 odst. 2 písm. e) o. s. ř., po přezkoumání obsahu spisu dospěl k závěru, že odvolání žalobce je jen částečně důvodné.

5. Z obsahu předloženého spisu vyplývá, že žalobce se žalobou podanou u Okresního soudu v Šumperku dne 3. 11. 2025, doplněnou podáním doručeným soudu dne 10. 11. 2025, ve znění částečného zpětvzetí žaloby učiněného při jednání soudu dne 18. 11. 2025, a ve znění změny žaloby, učiněné rovněž při jednání soudu dne 18. 11. 2025, domáhal uložení povinnosti žalovanému 1. a žalované 2. zdržet se jakéhokoliv rušení držby práva služebnosti spočívajícího v právu cesty a jízdy žalobce po části přístupové cesty vedoucí přes pozemek parcela č. st. Anonymizováno/Anonymizováno v k. ú. adresa, zejména zdržet se umísťování plotů, tyčí, pásek, výsadeb a jiných překážek na uvedené části přístupové cesty. Žalobce žalobu odůvodnil tím, že se domnívá, že vydržel právo služebnosti k předmětné přístupové cestě spočívající v právu cesty a jízdy po části příjezdové cesty vedoucí po pozemku parcela č. st. Anonymizováno/Anonymizováno v k. ú. adresa, který je ve vlastnictví žalovaných. Dne 24. 9. 2025 žalovaní svévolně zatarasili příjezdovou cestu nejprve ocelovými tyčemi a výstražnou páskou, čímž žalobci znemožnili průjezd k rodinnému domu č. p. Anonymizováno. Následně byla překážka nahrazena plotem a keři vysazenými přes střed trasy, čímž žalovaní žalobci odňali možnost výkonu držby práva cesty, kterou žalobce a jeho rodina dlouhodobě a pokojně vykonávali. Okresní soud ve věci rozhodl po dvou jednání, konaných dne 18. 11. 2025 a dne 3. 12. 2025.

6. Napadeným usnesením soud žalobu na ochranu rušené držby zamítl a přiznal žalovaným právo na náhradu nákladů řízení, a to za použití ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalovaní byli v řízení zcela úspěšní. Podle okresního soudu se náhrada nákladů řízení žalovaných skládá z nákladů na zastoupení advokátem, a to z odměny advokáta za každý úkon právní pomoci stanovené dle § 6 odst. 1 a § 7 bod 5. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 30.000 Kč stanovené podle § 9 odst. 1 a. t., zvýšené podle § 12 odst. 4 a. t., když šlo o společné úkony při zastupování dvou osob, tedy ve výši 4.140 Kč (2.300 Kč za první osobu + 1.840 Kč za druhou osobu), a to za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t. a ve výši 4.140 Kč za písemné vyjádření k žalobě ze dne 12. 11. 2025 dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a dále za účast u jednání činí odměna 16.560 Kč (4 x 4.140 Kč), a to za účast u jednání dne 18. 11. 2025 (9:43 – 11:49 hod., 13:27 – 15:58 hod.) a dále za účast u jednání činí 16.560 Kč (4 x 4.140 Kč), a to za účast při jednání soudu dne 3. 12. 2025 (8:43 – 15:26 hod.) dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t., včetně dvaceti paušálních náhrad výdajů po 450 Kč (tj. 9.000 Kč) dle § 13 odst. 4 a. t., neboť okresní soud dovodil, že za společné úkony při zastupování více osob přísluší ke každému úkonu tolik režijních paušálů, kolik je zastupovaných osob. Dále je nutno přičíst 21 % DPH z částky 50.400 Kč, tedy 10.584 Kč.

7. Rozhodnutí o nákladech řízení obsažené ve výroku II. napadeného rozhodnutí je správné potud, že okresní soud k povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení zavázal neúspěšného žalobce podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř.

8. Žalovaným pak náleží odměna určená z tarifní hodnoty částky 30.000 Kč (ustanovení § 9 odst. 1 advokátního tarifu, dále též „a.t.“) za použití ust. § 12 odst. 4 a. t., když šlo o společné úkony při zastupování dvou osob. Výše odměny za jeden úkon tedy činí 4.140 Kč (odměna advokáta společně zastupujícího více účastníků se podle § 12 odst. 4 advokátního tarifu totiž určí tak, že u každého účastníka se plná odměna krátí o aritmetický průměr procentních hodnot uvedených v tomto ustanovení v závislosti na počtu účastníků) a žalovaným náleží za 9 úkonů právní služby, a to za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., za písemné vyjádření k žalobě ze dne 12. 11. 2025 dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., a dále za účast u jednání dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. dne 18. 11. 2025 v rozsahu 9:43 – 11:49 hod., 13:27 – 15:58 hod., tedy v rozsahu 4 hod. a 37 minut (3 x započatá dvouhodina, tj. 3 úkony); protože přestávka byla delší než 30 minut a kratší než dvě hodiny, nelze proběhnuvší jednání hodnotit jako dva samostatné úkony právní služby a čas jednání se tak sčítá, přičemž za přestávku v délce 1:38 hod. však náleží náhrada za promeškaný čas za 4 započaté půlhodiny ve výši 4x 150 Kč podle ust. § 14 odst. 1, 3 a.t. (k tomu srov. např. komentář § 11 Vyhlášky o advokátním tarifu, Wolters Kluwer, Kovářová D. a kol., nebo např. rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 8. 4. 2024, sp. zn. 7 To 26/2024). Dále k úkonům právní služby náleží účast u jednání dne 3. 12. 2025 (8:43 – 15:26 hod., kdy přestávky byly kratší než 30 minut a započítávají se tak do celkové doby úkonu, tj. 4 započaté dvouhodiny představují 4 úkony právní služby); celková výše odměny tedy činí 37.260 Kč (9 úkonů po 4.140 Kč), k čemuž je třeba přičíst 600 Kč za promeškaný čas (4x 150 Kč). Režijní paušál pak činí za 9 úkonů po 450 Kč celkem 4.050 Kč dle ust. § 13 odst. 4 a. t.; podle odvolacího soudu není důvod se domnívat, že za společné úkony při zastupování více osob přísluší ke každému úkonu tolik režijních paušálů, kolik je zastupovaných osob, naopak za každý úkon právní služby náleží pouze jeden režijní paušál, který se při větším počtu zastupovaných účastníků dělí mezi ně poměrně (k tomu srov. vzorový způsob výpočtu odměny advokáta a režijních paušálů při zastupování více účastníků jedním advokátem v bodu 16. usnesení Nejvyššího soud sp. zn. 25 Cdo 1552/2025 ze dne 16. 12. 2025). Celková částka nákladů tak činí 41.910 Kč a tato částka se dále zvyšuje o 21 % DPH na částku 50.711 Kč. Žalobce je tak povinen zaplatit žalovaným k ruce společné a nerozdílné na náhradě nákladů řízení před soudem prvého stupně částku 50.711 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám právní zástupkyně žalovaných advokátky (§ 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o. s. ř.).

9. Uplatnil-li žalobce v odvolání námitku „nepřiměřenosti přiznaných nákladů vzhledem k povaze a účelu řízení“, mínil tím patrně zohlednění okolností případu (počet nařízených jednání a množství provedených důkazů) ve vztahu k účelu řízení, a to v rámci možné moderace výše nákladů dle ust. § 150 o. s. ř., neboť na projednávanou věc nedopadá žádný jiný možný způsob modifikace nákladů řízení, kterým by bylo možno porušit zásadu úspěchu ve věci. K moderaci nákladů řízení dle ust. § 150 o. s. ř. je pak třeba si uvědomit, že použití tohoto ustanovení, podle něhož lze účastníku, který by jinak měl právo na náhradu nákladů řízení, tyto zcela nebo zčásti nepřiznat, je možno toliko ve výjimečných případech hodných zvláštního zřetele. Soud musí pečlivě posoudit všechny rozhodné okolnosti věci, mezi které předně patří majetkové, sociální, osobní a další poměry všech účastníků; významné jsou rovněž okolnosti, které vedly k soudnímu uplatnění nároku, postoj účastníků v průběhu řízení apod.

10. Lze pak sice souhlasit s tím, že smyslem žaloby z rušené držby je ochrana pokojného stavu, pro jejíž úspěšnost je nutné, aby žalobce prokázal, že je držitelem práva, které je žalovaným rušeno, a soud se tedy omezuje na zjištění poslední držby a jejího svémocného rušení. Nelze však pominout, že žalovaný může vznášet námitky, že žaloba byla podána po uplynutí lhůty, popírat, že zásah byl svémocný, a dále, že žalobce získal držbu nepravou nebo že jej z držby vypudil. Uvedená žalobní tvrzení, resp. tvrzení žalovaného v rámci jeho obrany jsou pak nutně spojena s unesením důkazního břemene. A ačkoliv řízení o ochraně držby má být provedeno před soudem prvního stupně v relativně krátkém časovaném úseku a lze jej konat i bez nařízení jednání, neznamená to, že lze vždy očekávat, že soud jednání nenařídí vůbec nebo bude konat pouze jedno (snad krátké) jednání. Je tedy na žalobci, aby vždy zvážil všechny okolnosti podání žaloby na ochranu držby a s tím spojená procesní rizika, když nelze spoléhat na to, že náklady, které v řízení vzniknou, nebudou s ohledem na povahu řízení vysoké. Zvláště pak tehdy, když na druhé straně sporu je více účastníků, u nichž lze očekávat aktivní obranu již dle vývoje předžalobního stadia sporu. Vždy totiž bude, i v takto specifickém druhu řízení, záležet na okolnostech jednotlivé věci, a proto dovolávání se „očekávaného“ či „předpokládaného“ průběhu řízení, a tím i adekvátní výše náhrady nákladů řízení dle povahy a účelu posesorního řízení, je nepřípadné a není důvodem aplikace ust. § 150 o. s. ř.

11. Konkrétní okolnosti projednávané věci pak důvodem pro aplikaci ustanovení § 150 o. s. ř. bez dalšího nejsou. Žalobce sice namítal, že spor mezi účastníky vznikl z dlouhodobě tolerovaného faktického stavu, nebyl vyvolán svévolným či šikanózním jednáním žalobce a žalobce se domáhal ochrany bezprostředně po reálném svémocném zásahu do dosavadního stavu, nicméně okresní soud v rámci (žalobcem namítaného) dokazování zjistil, že žalobce měl na vzniku sporu svůj podíl, když žalobci byl znám postoj žalovaných, kteří zřetelně svůj souhlas s užíváním pozemku žalobcem odvolali (viz bod 49. odůvodnění napadeného usnesení, viz výpověď svědka Anonymizováno a svědkyně Anonymizováno Anonymizováno), a žalovaný i přesto pozemek žalovaných stále užíval, i když nemusel, aniž by z jeho strany byla zřejmá jakákoliv aktivní snaha o smírné řešení věci s žalovanými. Okolnosti popsané žalobcem v podobě dlouhodobě tolerovaného stavu s absencí šikanózního jednání, avšak při jeho naprosté pasivitě s vědomím odvolání souhlasu s užíváním pozemku, tak odvolací soud neshledává nijak mimořádnými, aby bylo odůvodněno užití ustanovení § 150 o. s. ř.

12. Důvodem pro moderaci práva na náhradu nákladů řízení není procesní postup soudu, který se navíc správně zabýval prokázáním nejen rozhodných skutečností tvrzených žalobcem, ale také relevantních tvrzení žalovaných v rámci jejich obrany (viz výše). Učinil-li okresní soud právní závěry nad rámec předmětného řízení, nemá tato skutečnost vliv na výši vynaložených nákladů, jak se žalobce snaží dovodit. Finální úvaha žalobce o „hledisku materiálního úspěchu“, dle níž dovozuje, že prokázal (některé) rozhodné skutečnosti pro vyhovění žalobě a opětovně zdůrazňuje, že pokud by se řízení omezilo výlučně na rámec typický pro posesorní ochranu, bylo by možno dospět k odlišnému posouzení skutkového stavu, se naprosto míjí s reálným výsledkem sporu, a tedy i se zásadou úspěchu ve věci, podle níž právo na náhradu nákladů řízení náleží žalovaným, neboť byli ve sporu zcela úspěšní, ale také stále přehlíží již výše opakovaně zdůrazněnou skutečnost, že kromě povinnosti tvrzení a povinnosti důkazní na straně žalobce, je zde také možnost obrany žalovaných v podobě konkrétních tvrzení, jež byla v projednávané věci prokazována, a jejichž prokázání umožnilo dospět okresnímu soudu k právnímu závěru o neexistenci držby, resp. existenci držby nepravé a nikoliv svémocném rušení práva žalobce ze strany žalovaných. Ani naposledy uvedená úvaha tedy nemůže přivodit jakoukoliv korekci rozhodnutí o nákladech řízení ve smyslu ust. § 150 o. s. ř.

13. Úvahy o moderaci náhrady nákladů řízení předestřené neúspěšným žalobcem, odůvodněné okolnostmi případu, se navíc střetávají s dalším judikatorně významným hlediskem pro posouzení užití ust. § 150 o. s. ř., a tím jsou poměry účastníků. Úspěšní žalovaní totiž svá tvrzení o jejich špatné sociální a ekonomické situaci, uvedená ve vyjádření k odvolání, doložili listinami, a to potvrzením o vyplácení invalidního důchodu, potvrzením o druhu přiznaného důchodu žalovanému 1., potvrzením o studiu dcer žalovaných a potvrzením o přiznání dávek státní sociální podpory. S ohledem na poměry úspěšných žalovaných se pak už vůbec nejeví jako spravedlivé, aby si při úspěchu ve věci nesly, byť jen částečně, náklady řízení sami.

14. Žalobce s podaným odvoláním uspěl částečně, když výrokem II. napadeného usnesení byla žalovaným přiznána na nákladech řízení částka 60.984 Kč, zatímco odvolací soud přiznal žalovaným na nákladech řízení před soudem prvního stupně toliko 50.711 Kč. Poměr úspěchu a neúspěchu v odvolacím řízení tak činí 83 % ku 13 % ve prospěch žalovaných, a těm proto náleží podle § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 náhrada nákladů i v této fázi soudního řízení ve výši jejich 66 %. Odměna byla stanovena z tarifní hodnoty 30.000 Kč, kdy odměna z této částky při zastupování dvou účastníků činí 4.140 Kč za úkon právní služby (vyjádření k odvolání), avšak vzhledem k tomu, že odvolání směřovalo, nikoliv proti rozhodnutí ve věci samé, snižuje se o polovinu na částku 2.070 Kč (ustanovení § 11 odst. 2 písm. c/ advokátního tarifu v rozhodném znění), k této částce náleží 450 Kč režijní paušál, tj. 2.520 Kč a tato částka se dále zvyšuje o 21 % na částku 3.049 Kč, z čehož 66 % činí 2.012 Kč. Tuto částku je žalobce povinen žalovaným zaplatit k ruce společné a nerozdílné ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám právního zástupce žalobce (§ 149 odst. 1, § 160 odst. 1 ve spojení s ustanovením § 211 o. s. ř.).

Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.