MSPH 70 Co 199/2025-421

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ireny Noskové a soudců JUDr. Renaty Polákové a Mgr. Zdeňka Lehovce v právní věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobců: a) Jméno žalobce, narozený Datum narození žalobce ⟪LB:lb_002⟫ bytem Adresa žalobce ⟪LB:lb_003⟫ zastoupený advokátem Jméno advokáta ⟪LB:lb_004⟫ sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_005⟫ b) jméno FO, narozený Datum narození ⟪LB:lb_006⟫ bytem adresa ⟪LB:lb_007⟫ c) jméno FO, narozený Datum narození ⟪LB:lb_008⟫ bytem adresa ⟪LB:lb_009⟫ d) jméno FO, narozená Datum narození ⟪LB:lb_010⟫ bytem adresa ⟪LB:lb_011⟫ e) jméno FO, narozená Datum narození ⟪LB:lb_012⟫ bytem adresa ⟪LB:lb_013⟫ proti ⟪LB:lb_014⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného ⟪LB:lb_015⟫ bytem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_016⟫ zastoupený advokátkou Jméno advokátky ⟪LB:lb_017⟫ sídlem Adresa advokátky ⟪LB:lb_018⟫ o určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není ⟪LB:lb_019⟫ k odvolání žalovaného proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 8. dubna 2025, č. j. 27 C 158/2022-387,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit a) žalobci na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 10 043 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta Jméno advokáta

III. Žalovaný je povinen zaplatit b) žalobci na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 300 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

IV. Ve vztahu mezi žalovaným a c) žalobcem žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

V. Žalovaný je povinen zaplatit d) žalobci na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 300 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

VI. Žalovaný je povinen zaplatit e) žalobci na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 300 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

VII. Česká republika nemá právo na náhradu nákladů, které nesl stát.

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně určil, že jméno FO, narozená datum, zemřelá datum, byla ke dni své smrti členkou Bytového družstva adresa, IČO IČO, sídlem adresa, se kterým je spojeno právo užívat (právo na uzavření nájemní smlouvy) byt číslo číslo ve číslo podlaží domu číslo popisné číslo, na adrese adresa (výrok I.) a uložil žalovanému povinnost nahradit náklady řízení a) žalobci ve výši 51 642 Kč (výrok II.), b) žalobci ve výši 25 884 Kč (výrok III.), c) žalobci ve výši 6 166 Kč (výrok IV.), d) žalobkyni ve výši 28 667 Kč (výrok V.) a e) žalobkyni ve výši 26 484 Kč (výrok VI.), to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobci domáhali výše uvedeného určení, neboť při jednání o pozůstalosti po matce účastníků, jméno FO, žalovaný prohlásil, že družstevní podíl ve jmenovaném družstvu není součástí pozůstalosti po ní. Členství v bytovém družstvu měl dle něj nabýt on na základě Darovací smlouvy pro případ smrti ze dne 12. 11. 2020, kterou měli uzavřít a) žalobce, jméno FO jako členka bytového družstva a žalovaný, a dále Smlouvy o převodu družstevního podílu v bytovém družstvu ze dne 23. 4. 2022, kterou měla uzavřít jméno FO s žalovaným. Dle žalobců nejsou smlouvy platné.

3. Soud prvního stupně vzal za prokázaný naléhavý právní zájem žalobců na jimi požadovaném určení, neboť členský podíl jejich zemřelé matky by představoval při požadovaném určení součást pozůstalosti po ní a byl by předmětem dědění. Dále soud prvního stupně vyšel z nesporných tvrzení účastníků, že jsou sourozenci, a že jméno FO, narozená datum a zemřelá datum, byla jejich matkou. Mezi účastníky nebylo sporu ani o tom, že jejich matka byla členkou Bytového družstva adresa (dále jen „BD“) s právem nájmu bytu č. číslo ve číslo. podlaží domu č. p. číslo na adrese adresa. Nesporné mezi účastníky bylo i to, že s matkou účastníků žil v předmětném bytě a) žalobce, u něhož v jeho 21 letech po úrazu v důsledku dopravní nehody došlo k poškození mozku a úbytku kognitivních činností, přičemž matka se obávala, aby v budoucnu nebyl tento následek zneužit lidmi, k nimž měl důvěru. Svéprávnost a) žalobce však nebyla omezena, neboť v rámci řízení iniciovaného matkou byl shledán schopným samostatně právně jednat, nakládat se svými finančními prostředky, jednat s úřady i porozumět smlouvám. Soud prvního stupně vzal za prokázané, že o matku účastníků pečovali kromě pracovníků sociální péče i a) žalobce, který se staral ráno, večer a v noci o její intimní hygienu, žalovaný, který za matkou docházel, nakupoval jí, vozil ji na případné lékařské kontroly a vyzvedával léky, a její sousedka, jméno FO. Vůlí matky bylo, aby a) žalobce po její smrti zůstal bydlet v předmětném bytě a bylo o něj postaráno, a za tím účelem byla ochotna přepsat své členské právo na kohokoliv z účastníků, který by byl schopen její vůli splnit. Třístrannou darovací smlouvu pro případ smrti ze dne 12. 11. 2020, v níž se žalovaný v pozici obdarovaného zavázal zřídit ve prospěch a) žalobce věcné břemeno bezplatného a doživotního užívání bytu, matka podepsala poté, co ji žalovaný přesvědčil o tom, že se jedná o dohodu s a) žalobcem, jehož podpis však žalovaný padělal. Po zjištění, že o smlouvě a) žalobce vůbec nevěděl, matka s darováním nesouhlasila. Byla si vědoma ekonomické nejistoty žalovaného, ohledně jehož majetku byly vedeny exekuce i insolvenční řízení, a obávala se případného možného vystěhování jak sebe, tak a) žalobce. Smlouvu o převodu družstevního podílu v BD na žalovaného ze dne 23. 4. 2022 pravděpodobně matka podepsala, aniž by věděla, co je jejím obsahem, byla v té době zmatená, špatně viděla a když se o ní dozvěděla od členek představenstva družstva jméno FO a jméno FO, kterým se smlouva nezdála, vyjádřila s ní nesouhlas s tím, že nechtěla nic převádět a chtěla to dále řešit přes d) žalobkyni. Podpis na smlouvě označila znalkyně tituly před jménem jméno FO jako pravý podpis matky pouze v rovině nízké pravděpodobnosti. Soud prvního stupně dále vyšel ohledně uvedené smlouvy ze zjištění, že v originálu smlouvy je u podpisu žalovaného uvedené datum 23. 3. 2022, což nekoresponduje se záznamem v Knize o prohlášeních o pravosti podpisu právní zástupkyně žalovaného, která podpisy ověřovala, podle něhož byl podpis žalovaného ověřován dne 23. 4. 2022. Ke smlouvě bylo připojeno prohlášení advokátky o pravosti podpisu matky a žalovaného s otiskem razítka s datem 23. 4. 2022, nicméně pod otiskem datového razítka je bělící páska, pod níž je při bližším pohledu zřetelně vidět vytištěné datum 7. 4. 2022, které nekoresponduje se záznamem podpisu matky ve výše uvedené Knize o prohlášeních o pravosti podpisu ke dni 23. 4. 2022.

4. Po právním posouzení podle § 583 o. z. dospěl soud prvního stupně k závěru, že žalovaný neprokázal, že by darovací smlouvou ze dne 12. 11. 2020 či smlouvou o převodu členských práv ze dne 23. 4. 2022 došlo k převodu členských práv matky účastníků na žalovaného. Vzal za prokázané, že podpis a) žalobce na darovací smlouvě byl žalovaným zfalšován a matka ji podepsala v omylu o skutečnosti pro ni rozhodující, tj. o tom, že se smlouvou souhlasí a) žalobce. Uzavřel, že podpis matky byl učiněn v důsledku lsti žalovaného. Darovací smlouva tak nemohla nabýt platnosti a jejím právním následkem nemohl být převod členských práv k BD z matky na žalovaného. U smlouvy o převodu družstevního podílu v BD soud prvního stupně dovodil, že matka tuto smlouvu nikdy nepodepsala, o její existenci nevěděla a smlouvu s takovým obsahem by nepodepsala. Vyšel současně z nesrovnalostí dat uvedených v originálu smlouvy, prohlášení o pravosti podpisu i evidence podpisů v Knize o prohlášeních o pravosti podpisu. Svůj závěr opřel o obsah smlouvy, v níž nebylo žádné ustanovení garantující a) žalobci bydlení v předmětném bytě, i o závěr znalkyně, která pravost podpisu matky dala do stavu nejnižší pravděpodobnosti. Náklady řízení posoudil soud prvního stupně podle § 142 odst. 1 o. s. ř., náklady státu podle § 148 odst. 1 o. s. ř.

5. Proti rozsudku podal žalovaný včasné odvolání. Namítl, že soud prvního stupně vyhodnotil důkazy zcela v rozporu s tím, jak byly skutečně provedeny. Poukázal na výslech znalkyně, která výslovně uvedla, že se přiklání k tomu, že podpis matky účastníků na smlouvě o převodu členských práv je spíše pravý. Zdůraznil, že toto soud prvního stupně nijak nevzal v potaz a nerespektoval zřejmé závěry znaleckého posudku. Navrhl, aby odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

6. Žalobce a) ve svém vyjádření k odvolání žalovaného nesouhlasil s tím, že by se soud prvního stupně odchýlil od zákonné úpravy při provádění a hodnocení důkazních prostředků, neboť závěry znalkyně promítl do svých úvah. Připomenul, že měřítkem prokázání rozhodných skutečností je tzv. míra důkazu, která představuje výši úrovně pravděpodobnosti, které musí dosáhnout přesvědčení soudce o tom, že sporná okolnost existovala či neexistovala. Poukázal na to, že požadavku na to, aby byly sporné skutečnosti zjištěny spolehlivě, vyhoví jen takové závěry o rozhodném skutkovém ději, které pochybnost o pravdivosti skutkových zjištění minimalizují na nejnižší přijatelnou mez. Pouhou převažující pravděpodobnost nelze podle něj považovat za dostatečnou hranici pro podání důkazu o existenci skutečnosti. Fakt, že se znalkyně pouze mírně přiklonila k závěru o pravosti podpisu matky na smlouvě, nepředstavuje podle a) žalobce dostatečnou míru pravděpodobnosti pravosti tohoto podpisu, takovou, která by vyloučila důvodné pochybnosti ohledně správnosti skutkových zjištění týkajících se uvedených podpisů. Zdůraznil, že závěr soudu prvního stupně vyplývá z hodnocení i dalších důkazů, a to ve vzájemné souvislosti. Podotkl, že postup soudu prvního stupně byl v souladu s procesními předpisy a jeho právní závěry zcela odpovídají skutkovému průběhu věci. Uvedl, že soud není vázán znaleckým posudkem a je oprávněn konfrontovat závěry znaleckého posudku s dalšími provedenými důkazy. Navíc pokud znalec vyslovil závěr, jehož správnost konstatuje v rovině pouhé nízké pravděpodobnosti, nepředstavoval dle něj takový závěr dostatečný základ pro prokázání pravosti podpisu matky na smlouvě. Upozornil, že dle něj nesplňuje žalovaný předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, neboť jeho insolvenční řízení skončilo ke dni 31. 5. 2024 a on sám uvedl při svém výslechu u orgánů činných v trestním řízení dne 13. 5. 2025, že jeho čistý měsíční příjem činí 30 000 Kč. Navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil.

7. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí i řízení, které mu předcházelo, dle § 212 a § 212a o. s. ř. a po zopakování některých důkazů provedených před soudem prvního stupně dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné.

8. Podle § 583 o. z. jednal-li někdo v omylu o rozhodující okolnosti a byl-li v omyl uveden druhou stranou, je právní jednání neplatné.

9. Podle § 584 odst. 2 o. z. bylo-li právně jednáno v omylu vyvolaném lstí, je právní jednání neplatné, třebaže se omyl týká jen vedlejší okolnosti.

10. Žalovaný své odvolání opřel o to, že soud prvního stupně dle jeho názoru nesprávně posoudil podpis matky na Smlouvě o převodu družstevního podílu v bytovém družstvu, kterou mělo na něj dle jeho tvrzení přejít členství v družstvu. Podle něj soud prvního stupně nerespektoval závěry znaleckého posudku, který se přiklonil k pravosti podpisu jeho matky na této smlouvě, a nesprávně uzavřel, že tuto smlouvu jeho matka nepodepsala.

11. Soud prvního stupně provedl dokazování v potřebném a dostatečném rozsahu a správně zjistil skutkový stav věci, nicméně odvolací soud z důvodu potřeby upřesnění skutkových zjištění nezbytných pro právní závěr v dané věci ještě považoval za nutné některé již provedené důkazy zopakovat.

12. Odvolací soud zopakoval v první řadě důkaz znaleckým posudkem č. číslo ze dne 30. 7. 2024 z oboru písmoznalectví – odvětví zkoumání ručního písma znalkyně tituly před jménem jméno FO, jejímž úkolem bylo mj. zjistit, zda podpis matky účastníků na Smlouvě o převodu družstevního podílu v bytovém družstvu je jejím pravým podpisem. Zjistil, že znalkyně užila jako srovnávací materiál ukázky podpisů matky účastníků na dokumentech z let 1999 až 2021, mezi nimiž se však nenacházely její podpisy učiněné při ověřování jejího podpisu na uvedené smlouvě ke dni 23. 4. 2022 v Knize o prohlášeních o pravosti podpisu. Znalkyně v posudku uvedla, že nelze zcela objektivně posoudit stabilní identifikační znaky rukopisu jméno FO, proto podpis hodnotila jako velmi obtížně zpracovatelný na samotné hranici zpracovatelnosti v závislosti na předložení adekvátního srovnávacího materiálu. V rámci závěru konstatovala, že nelze vyloučit, že by se v rovině nízké pravděpodobnosti mohlo jednat o pravý podpis jméno FO, zároveň však tuto variantu možného vzniku sporného podpisu nelze objektivně písmoznalecky prokázat.

13. Dále odvolací soud zopakoval důkaz zápisem do Knihy o prohlášeních o pravosti podpisu ke dni 23. 4. 2022, z něhož zjistil, že k uvedenému datu jsou pod č. číslo uvedeny pod jménem jméno FO, bytem adresa a následně pod č. OP číslo dva shodně vypadající ruční podpisy jméno FO, jejichž podoba je však zcela zjevně (aniž by k tomu bylo třeba znaleckého zkoumání) odlišná od podpisu jmenované na Smlouvě o převodu družstevního podílu v bytovém družstvu, který byl předmětem znaleckého zkoumání.

14. Z uvedeného lze dovodit, že osoba, která podepsala Smlouvu o převodu družstevního podílu v bytovém družstvu ze dne 23. 4.2022 (omyl v datech lze vysvětlit pouhým přepsáním) není totožná s osobou, která stvrdila pravost svého podpisu na smlouvě v Knize o prohlášeních o pravosti podpisu. Současně lze důvodně předpokládat, že pokud by znalkyně měla k disposici jako srovnávací materiál podpisy uvedené v Knize o prohlášeních o pravosti podpisu z totožného data, kdy měla být uzavřena smlouva, její závěr o pravosti podpisu by mohl vyznít odlišně.

15. Zároveň ale nelze přehlédnout skutečnost, že svědkyně jméno FO, která nemá žádný vztah k účastníkům řízení, a její výpověď tak lze považovat za věrohodnou, po předložení výše uvedené smlouvy soudem potvrdila, že jméno FO se ke konci života, kdy už neviděla, obdobným podpisem podepisovala. Nelze tak jednoznačně vyloučit, že podpis matky účastníků na uvedené smlouvě je skutečně pravý, což byť s nízkou pravděpodobností, konstatovala i znalkyně.

16. V řízení však bylo zcela bez pochyb prokázáno, že matka účastníků by nikdy nepřevedla svůj členský podíl v bytovém družstvu na někoho, kdo by se v takové smlouvě nezavázal k tomu, že byt, s jehož nájmem je členství v bytovém družstvu spojeno, bude až do konce svého života moci užívat a) žalobce. Takové ustanovení však předmětná smlouva neobsahuje, jak správně zjistil soud prvního stupně. Výpověďmi svědkyň jméno FO a jméno FO, funkce družstva, bylo prokázáno taktéž, že matka účastníků si nebyla vědoma podpisu této smlouvy, působila zmateně a vybavovala si jen Darovací smlouvu pro případ smrti (u níž byla prokázána falsifikace podpisu a/ žalobce žalovaným a je na ni správně nahlíženo jako na neplatnou, nevyjadřující vůli matky účastníků pro omyl o rozhodné okolnosti). Obě svědkyně potvrdily, že jméno FO byla z jimi předložené smlouvy, o jejímž obsahu ji informovaly, nešťastná, v dané době již neviděla, takže nebyla schopna si ji ani přečíst, a prosila o její zrušení, tedy fakticky se dovolala její neplatnosti. Za tím účelem kontaktovala i d) žalobkyni, jejíž výpověď byla s výpověďmi obou svědkyň v plné shodě.

17. Omyl ve vůli je právně významným, tj. má za následek neplatnost právního úkonu jen tehdy, jestliže právní úkon učinila jednající osoba v omylu vycházejícím ze skutečnosti, jež je pro učiněný právní úkon rozhodující (podstatný) a bez níž by k právnímu úkonu, jaký je uzavřen, nedošlo, a osoba, které byl učiněný právní úkon určen, tento omyl buď vyvolala (např. uvedením nepravdivé skutečnosti, která byla rozhodující pro jednání druhé strany), anebo jej sice nevyvolala, avšak o omylu v době realizace právního úkonu věděla či vědět musela (muselo jí to být – objektivně vzhledem k okolnostem případu posuzováno – zřejmé), a vzdor tomu druhou stranu na omyl neupozornila. Omyl je u právního úkonu rozhodující (podstatný), a tudíž činí právní úkon neplatným, týká-li se jeho právního důvodu (tj. vůle jednající osoby byla zaměřena k jinému právnímu úkonu), jeho předmětu (a to buď totožnosti předmětu, anebo podstatné vlastnosti předmětu), osoby, popř. některé jiné skutečnosti, která byla pro učinění právního úkonu podle projevené vůle subjektu (srov. usnesení NS ze dne 28. 4. 2011, sp. zn. 23 Cdo 2511/2009, či ze dne 11. 12. 2017, sp. zn. 32 Cdo 4036/2017).

18. Z výše uvedeného nelze učinit jiný závěr, než že ani tehdy, pokud by jméno FO Smlouvu o převodu družstevního podílu v bytovém družstvu dne 24. 3. 2022 skutečně podepsala, nelze považovat její podpis za projev její vůle takovou smlouvu podepsat, neboť jednala v omylu o rozhodné skutečnosti, bez jejíhož ujednání by smlouvu nepodepsala. V době podpisu smlouvy již neviděla a neměla možnost si ověřit, co fakticky podepisuje. Nakonec si ani sama nevybavovala, že by takovou smlouvu vůbec podepsala. V řízení bylo zároveň prokázáno, že žalovaný již u předchozí darovací smlouvy, kterou se snažil převést na sebe členství v družstvu, uvedl svou matku v omyl, kvůli němuž ji byla ochotna podepsat, a falsifikoval za tím účelem podpis a) žalobce. O tom, že se zřejmě i v tomto případě jednalo ze strany žalovaného o lest, vypovídá i zcela zjevná odlišnost podpisů jméno FO na smlouvě a v Knize o prohlášeních o pravosti podpisu vedené jeho právní zástupkyní, byť k nim mělo dojít ve stejný den. Na tuto smlouvu je tedy třeba hledět, jako by nebyla uzavřena, a nemůže tak mít ani žádné právní následky, tj. převod členství v bytovém družstvu na žalovaného.

19. Byť právní závěr odvolacího soudu je odlišný od závěru soudu prvního stupně, vedou oba ke stejnému rozhodnutí, které je věcně správné, proto odvolací soud postupem podle § 219 o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně potvrdil včetně správného rozhodnutí o nákladech řízení, kde odvolací soud pouze doplnil výrok o nákladech státu, který soud prvního stupně sice správně odůvodnil, ale ve výrokové části rozsudku neuvedl.

20. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobci byli v odvolacím řízení plně úspěšní, proto jim vznikl vůči žalobci nárok na náhradu nákladů této fáze řízení. U a) žalobce určil odvolací soud jejich výši jako náhradu nákladů právního zastoupení sestávající z odměny za dva úkony (vyjádření k odvolání, účast na jednání dne 17. 7. 2025) po 3 700 Kč dle § 7, § 9 odst. 3 písm. a) a § 11 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. (dále jen a. t.), paušální náhrady hotových výdajů za oba úkony po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a DPH ve výši 1743 Kč, tj. v celkové částce 10 043 Kč. Výši nákladů ostatních žalobců určil odvolací soud jako náklady nezastoupeného účastníka podle vyhl. č. 254/2015 Sb. za jeden úkon spočívající v účasti na jednání v hodnotě 300 Kč, vyjma c) žalobce, kterému žádné náklady v odvolacím řízení nevznikly.

Proti tomuto rozsudku je přípustné dovolání za podmínek uvedených v § 237 o. s. ř. ve lhůtě dvou měsíců od doručení jeho písemného vyhotovení k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně prostřednictvím soudu prvního stupně. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 239 o. s. ř.).