OSBK 9 C 2/2023-181

ROZSUDEK ⟪LB:lb_001⟫ JMÉNEM REPUBLIKY ⟪LB:lb_002⟫ Okresní soud v Blansku rozhodl soudcem Mgr. Dominikem Kožnárkem ve věci ⟪LB:lb_003⟫ žalobců: a) Jméno žalobce A, narozený Datum narození žalobce A bytem Adresa žalobce A, Anonymizováno ⟪LB:lb_004⟫ b) Jméno žalobce B, narozená Datum narození žalobce B bytem Adresa žalobce B ⟪LB:lb_005⟫ oba zastoupeni advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky ⟪LB:lb_006⟫ proti ⟪LB:lb_007⟫ žalovaným: 1. Jméno žalované, Datum narození žalované ⟪LB:lb_008⟫ bytem Adresa žalované ⟪LB:lb_009⟫ zastoupená opatrovníkem Jméno opatrovníka, advokátem ⟪LB:lb_010⟫ se sídlem Anonymizováno ⟪LB:lb_011⟫ 2. Jméno advokáta, narozená Datum narození advokáta ⟪LB:lb_012⟫ bytem Adresa advokáta ⟪LB:lb_013⟫ zastoupená Jméno Zástupce, advokátem ⟪LB:lb_014⟫ se sídlem Anonymizováno ⟪LB:lb_015⟫ o ochranu osobnosti,

I. Řízení o uložení povinnosti žalované 1/ upustit od jakéhokoli rozšiřování tvrzení, že žalobci jsou špíny zlodějské a že skončí v pasťáku, se zastavuje.

II. Žaloba na uložení povinnosti žalované 1/ odstranit následky svého jednání tím, že se do 15 dnů od právní moci rozhodnutí žalobcům omluví a v omluvě uvede: „Omlouvám se, že jsem o Jméno žalobce B a Jméno žalobce A řekla, Anonymizováno.“ Omluva bude provedena veřejně a ústně před budovou základní školy adresa na adrese adresa, v čase následujícím bezprostředně po skončení vyučování třídy žalobců a žalované 1) a nejméně jeden den před uskutečněním omluvy budou o místě a času jejího konání informováni spolužáci žalované 1) a spolužáci obou žalobců Anonymizováno se zamítá.

III. Žaloba na uložení povinnosti žalované 2/zaplatit žalobci a) jako přiměřené zadostiučinění za způsobenou nemajetkovou újmu částku ve výši částka a žalobkyni b) jako přiměřené zadostiučinění za způsobenou nemajetkovou újmu částku ve výši částka, to vše k rukám jejich právního zástupce, do tří dnů od právní moci rozhodnutí, se zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Anonymizovaný odstavec

2. K tomuto právnímu jednání za nezletilé žalobce vyslovil soud souhlas rozsudkem Okresního soudu v adresa ze dne datum, č. j. spisová značka.

3. Žalovaná 1/ navrhla zamítnutí žaloby. Uvedla, že nesouhlasí s tvrzením žalobců, že o nich od Anonymizováno před spolužáky rozšiřuje pomluvy a urážky, Anonymizováno, naopak stejně formulovaná SMS zpráva jí přišla z mobilního telefonu žalobkyně b/. Žalovaná 1/ se tedy nedopustila a ani nemohla dopustit zásahu do osobnostních práv žalobců.

4. Žalovaná 2/ rovněž navrhla zamítnutí žaloby a odmítla tvrzení žalobců, že by žalobci a/ v době jejich společného soužití Anonymizováno. Uvedla, že to bylo pouze jednání otce žalobců vůči žalované 2/, které zapříčinilo Anonymizováno. Žalovaná 2/ rovněž popřela, že by úmyslně zadržovala věci žalobců, neboť se na jejich předání opakovaně pokoušela domluvit s otcem žalobců, který jí ale odmítal poskytnout potřebnou součinnost. Žalovaná 2/ proto má za to, že nijak nezasáhla do osobnostních práv žalobců a nezpůsobila jim žádnou nemajetkovou újmu. V Anonymizováno

5. Podle § 101 odst. 1 o. s. ř. jsou účastníci povinni tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti a plnit důkazní povinnost podle § 120 odst. 1 o. s. ř.

6. Podle § 118a odst. 1, 2, 3, 4 o. s. ř. ukáže-li se v průběhu jednání, že účastník nevylíčil všechny rozhodné skutečnosti nebo že je uvedl neúplně, předseda senátu jej vyzve, aby svá tvrzení doplnil, a poučí jej, o čem má tvrzení doplnit a jaké by byly následky nesplnění této výzvy. Má-li předseda senátu za to, že věc je možné po právní stránce posoudit jinak než podle účastníkova právního názoru, vyzve účastníka, aby v potřebném rozsahu doplnil vylíčení rozhodných skutečností; postupuje přitom obdobně podle odstavce 1. Zjistí-li předseda senátu v průběhu jednání, že účastník dosud nenavrhl důkazy potřebné k prokázání všech svých sporných tvrzení, vyzve jej, aby tyto důkazy označil bez zbytečného odkladu, a poučí jej o následcích nesplnění této výzvy. Při jednání předseda senátu poskytuje účastníkům poučení též o jiných jejich procesních právech a povinnostech; to neplatí, je-li účastník zastoupen advokátem nebo notářem v rozsahu jeho oprávnění stanoveného zvláštními předpisy.

7. Podle § 96 odst. 1 o. s. ř. žalobce (navrhovatel) může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Podle § 96 odst. 2 o. s. ř. je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví.

8. Ve vztahu k výroku I. tohoto rozsudku vzali žalobci při jednání svůj návrh částečně zpět, v tomto rozsahu tedy soud řízení ve smyslu § 96 odst. 2 o. s. ř. zastavil.

9. Ve vztahu k ostatním nárokům byli žalobci při soudním jednání dne datum poučeni podle § 118a odst. 1, odst. 3 o. s. ř. o tom, že dostatečně nevylíčili rozhodné skutečnosti. Ve vztahu k výroku II. tohoto rozsudku byli žalobci vyzváni, aby u jednání uvedli jasná tvrzení kde, kdy a vůči komu mělo docházet k veřejným tvrzením žalované 1/ o tom, že žalobci jsou špíny zlodějské a že skončí v pasťáku a jaké následky měly tyto výroky pro žalobce. Současně byli žalobci poučeni, že pokud tvrzení nedoplní a nenavrhnou k prokázání těchto tvrzení důkazy, může být následkem tohoto nedoplnění jejich neúspěch ve sporu.

10. Žalobci k výzvě soudu uvedli, že k tomuto prohlášení mělo ze strany žalované 1/ dojít v Anonymizováno před Základní školou adresa, kterou navštěvují všichni nezletilí účastníci, a to před spolužáky jméno FO, jméno FO a jméno FO. Jedná se o dehonestující výrok, kdy Anonymizováno Došlo tedy dle žalobců k zásahu do jejich cti a důstojnosti, v případě žalobce a/ i do fyzické integrity.

11. Ve vztahu k výroku III. tohoto rozsudku byli žalobci ve smyslu § 118a odst. 1, odst. 3 o. s. ř. poučeni, aby doplnili chybějící tvrzení ohledně toho, kdy a jak často mělo docházet k bití a odpírání jídla nezletilému jméno FO ze strany žalované 2/ opět s příslušným poučením o vystavení se neúspěchu ve věci v případě nedoplnění těchto tvrzení, případně nenavržení důkazů k jejich prokázání.

12. Žalobci k této výzvě uvedli, že k tomuto jednání žalované 2/ docházelo v období října až prosince Anonymizováno, tedy v době, kdy žalobci žili se žalovanými ve společné domácnosti. Anonymizováno

13. Po zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech, přihlížeje přitom ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, včetně toho, co uvedli účastníci, má soud za prokázaný tento skutkový stav:

14. Mezi stranami nebylo sporu o tom, že otec žalobců byl v partnerském a následně i manželském svazku s žalovanou 2/, se kterou sdílel společnou domácnost, ve které s nimi žili i nezletilí žalobci a žalovaná 1/. Soužití otce žalobců a žalované 2/ nebylo harmonické, docházelo v něm k hádkám a slovní agresi. adresa

Anonymizovaný odstavec

Anonymizovaný odstavec

Anonymizovaný odstavec

Anonymizovaný odstavec

Anonymizovaný odstavec

20. Ze spisového materiálu Komise k projednávání přestupků města adresa, sp. zn. SMBK 5460/adresa, původně vedeného u Policie ČR, Krajského ředitelství policie Jihomoravského kraje, Územního odboru adresa, pod sp. zn. Anonymizováno bylo zjištěno, že došlo k prověřování jednání neznámého pachatele, který měl ve dnech datum a datum zasílat z telefonního čísla žalobkyně b/ na telefonní číslo tel. číslo 1/ urážlivé SMS zprávy, ve kterých byly obě žalované nazývány adresa

21. Z lékařské zprávy právnická osoba, právnická osoba ze dne datum bylo prokázáno, že toho dne došlo ošetření žalobce a/, který v doprovodu otce uvedl, že byl datum

Anonymizovaný odstavec

Anonymizovaný odstavec

Anonymizovaný odstavec

25. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k následujícím závěrům:

26. Podle § 81 o. z. je chráněna osobnost člověka včetně všech jeho přirozených práv. Každý je povinen ctít svobodné rozhodnutí člověka žít podle svého. Ochrany požívají zejména život a důstojnost člověka, jeho zdraví a právo žít v příznivém životním prostředí, jeho vážnost, čest, soukromí a jeho projevy osobní povahy.

27. Podle § 82 odst. 1 o. z. člověk, jehož osobnost byla dotčena, má právo domáhat se toho, aby bylo od neoprávněného zásahu upuštěno nebo aby byl odstraněn jeho následek.

28. Podle § 2951 odst. 2 o. z. se nemajetková újma odčiní přiměřeným zadostiučiněním. Zadostiučinění musí být poskytnuto v penězích, nezajistí-li jeho jiný způsob skutečné a dostatečně účinné odčinění způsobené újmy.

29. Podle § 2956 o. z. vznikne-li škůdci povinnost odčinit člověku újmu na jeho přirozeném právu chráněném ustanoveními první části tohoto zákona, nahradí škodu i nemajetkovou újmu, kterou tím způsobil; jako nemajetkovou újmu odčiní i způsobené duševní útrapy.

30. Podle § 2894 odst. 2 o. z. nebyla-li povinnost odčinit jinému nemajetkovou újmu výslovně ujednána, postihuje škůdce, jen stanoví-li to zvlášť zákon. V takových případech se povinnost nahradit nemajetkovou újmu poskytnutím zadostiučinění posoudí obdobně podle ustanovení o povinnosti nahradit škodu.

31. Podle § 2910 o. z. škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil.

32. Podle § 2911 o. z. způsobí-li škůdce poškozenému škodu porušením zákonné povinnosti, má se za to, že škodu zavinil z nedbalosti.

33. Podle § 2920 odst. 3 o. z. škodu způsobenou nezletilým mladším třinácti let nahradí ten, kdo nad ním zanedbal náležitý dohled. Nedošlo-li ke škodě v důsledku zanedbání náležitého dohledu, nahradí škodu nezletilý, způsobil-li ji činem povahy úmyslného trestného činu nebo je-li to spravedlivé se zřetelem k jeho majetkovým poměrům a majetkovým poměrům poškozeného.

34. Podle § 2957 o. z. způsob a výše přiměřeného zadostiučinění musí být určeny tak, aby byly odčiněny i okolnosti zvláštního zřetele hodné. Jimi jsou úmyslné způsobení újmy, zvláště pak způsobení újmy s použitím lsti, pohrůžky, zneužitím závislosti poškozeného na škůdci, násobením účinků zásahu jeho uváděním ve veřejnou známost, nebo v důsledku diskriminace poškozeného se zřetelem na jeho pohlaví, zdravotní stav, etnický původ, víru nebo i jiné obdobně závažné důvody. Vezme se rovněž v úvahu obava poškozeného ze ztráty života nebo vážného poškození zdraví, pokud takovou obavu hrozba nebo jiná příčina vyvolala.

35. Judikatorně bylo vymezeno, že občanskoprávní ochrana osobnosti fyzické osoby přichází v úvahu pouze u zásahů do osobnosti chráněné všeobecným osobnostním právem, které je třeba kvalifikovat jako neoprávněné (protiprávní), tedy v rozporu s objektivním právem. Ke vzniku občanskoprávních sankcí za nemajetkovou újmu způsobenou zásahem do osobnosti fyzické osoby musí být jako předpoklad odpovědnosti splněna podmínka existence zásahu objektivně způsobilého vyvolat nemajetkovou újmu spočívající buď v porušení nebo jen ohrožení osobnosti fyzické osoby v její fyzické a morální integritě, tento zásah musí být neoprávněný (protiprávní) a musí zde existovat příčinná souvislost mezi zásahem a neoprávněností (protiprávností) zásahu. Nenaplnění kteréhokoliv z těchto předpokladů vylučuje možnost sankcí předpokládaných občanským zákoníkem. Povinnost tvrzení, břemeno tvrzení, důkazní povinnost a případně důkazní břemeno ohledně příčinné souvislosti zatěžuje dotčenou fyzickou osobu, v daném případě tedy žalobce (k tomu blíže rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 4. 2009, sp. zn. 30 Cdo 4577/2007).

36. Zaručení zachování lidské důstojnosti, osobní cti, vážnosti, dobré pověsti a jména člověka jako přirozené složky jeho osobnosti je zakotveno již v ústavněprávní rovině, a to v čl. 10 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Důstojnost člověka lze vymezit jako jednu ze základních přirozených hodnot lidské osobnosti vyjadřující nezbytnost zachovávání elementární úcty k člověku, představuje minimum všeobecně uznávaných a dodržovaných pravidel etiky a slušnosti. Součástí důstojnosti člověka jsou také jeho vážnost a čest. Pojem cti vyjadřuje vlastní vnitřní náhled člověka na ocenění sebe sama a jeho postoj k vlastním elementárním životním hodnotám a představám, pojem vážnosti je spjat s uznáním člověka v okolí, s jeho postavením ve společnosti a prokazováním úcty ze strany ostatních, významově je prakticky totožný s termíny dobrá pověst a dobré jméno člověka. Pro vznik soukromoprávních odpovědnostních nároků z ochrany osobnosti musí být dány obecné hmotněprávní předpoklady, které již byly popsány výše, a to existence zásahu, který je objektivně způsobilý vyvolat nemajetkovou újmu spočívající buď v porušení, nebo jen v ohrožení osobnosti člověka, neoprávněnost tohoto zásahu a existence příčinné souvislosti mezi zásahem a jeho neoprávněností. Pro vznik osobnostně právních nároků není zavinění rušitele vyžadováno ani se nepředpokládá, ale pro vznik závazku k náhradě majetkové či nemajetkové újmy či jinou satisfakční povinnost je i v případě zásahu do osobnosti člověka vyžadována existence zavinění na straně rušitele, které se v nedbalostní formě presumuje.

37. Dílčí zásahy do jednotlivých osobnostních práv je pak nutno zkoumat jednotlivě a ve vzájemných souvislostech. Vlastní zásah je nutno hodnotit vždy objektivně s přihlédnutím ke konkrétní situaci, za které k neoprávněnému zásahu došlo (tzv. konkrétní uplatnění objektivního kritéria), jakož i k osobě postižené fyzické osoby (tzv. diferencované uplatnění objektivního kritéria). Uplatnění konkrétního a diferencovaného objektivního hodnocení znamená, že o snížení důstojnosti postižené fyzické osoby či její vážnosti ve společnosti ve značné míře půjde pouze tam, kde za konkrétní situace, ze které k neoprávněnému zásahu do osobnosti fyzické osoby došlo, jakož i s přihlédnutím k dotčené fyzické osobě, lze spolehlivě dovodit, že by nastalou nemajetkovou újmu vzhledem k intenzitě a trvání nepříznivého následku spočívajícího ve snížení její důstojnosti či vážnosti ve společnosti, pociťovala jako závažnou zpravidla každá fyzická osoba nacházející se na místě a v postavení postižené fyzické osoby (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 5. 2013, sp. zn. 30 Cdo 3223/2011).

38. K neoprávněnému zásahu do osobnosti fyzické osoby dochází pouze tehdy, jestli mezi zásahem a porušením osobností sféry existuje příčinná souvislosti a jestliže tento zásah v konkrétním případě přesáhl určitou přípustnou intenzitu takovou mírou, kterou již v demokratické společnosti nelze tolerovat (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2014, sp. zn. 30 Cdo 2878/2014).

39. Předně se tedy soud zabýval otázkou, zda lze tvrzená jednání žalovaných posuzovat jako neoprávněný zásah do osobnosti žalobců, resp. zda by tento zásah objektivně považovala jako závažnou újmu na svých právech každá fyzická osoba nacházející se v obdobném postavení.

Anonymizovaný odstavec

Anonymizovaný odstavec

Anonymizovaný odstavec

Anonymizovaný odstavec

Anonymizovaný odstavec

45. Vzhledem k výše uvedeným závěrům však soud považoval za nadbytečné blíže se zabývat otázkou případných následků (způsobené újmy), případně příčinnou souvislostí mezi tvrzenou újmou a jednáním žalovaných, neboť tyto úvahy by nemohly nic změnit na výše uvedeném závěru o tom, že k neoprávněnému zásahu do osobnostních práv žalobců vůbec nedošlo.

46. Soud proto ani dále nedoplňoval dokazování navrženým účastnickým výslechem žalobců, ani výslechy svědků jméno FO, jméno FO, jméno FO, jméno FO, jméno FO, jméno FO, Anonymizováno, jméno FO, pana Anonymizováno a otce žalobců jméno FO, neboť tyto důkazy ve světle uvedených závěrů považoval za zcela nadbytečné, když skutkový stav byl dostatečně zjištěn již provedenými listinnými důkazy, a tyto by zejména k otázce posouzení existence zásahu objektivně způsobilého vyvolat nemajetkovou újmu, nemohly přinést nic nového; k dokazování výslechem účastníků je navíc ve smyslu § 131 odst. 1 o. s. ř. na místě přistoupit až tehdy, pokud dokazovanou skutečnost nelze prokázat jinak, což v předmětné věci nenastalo. Jako nadbytečný byl rovněž zamítnut důkazní návrh na zpracování znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie pro zjištění výše přiměřeného zadostiučinění za tvrzené duševní útrapy žalobců, a to opět z důvodu, že ve věci nebyla prokázána existence samotného neoprávněného zásahu do osobností sféry žalobců, a tedy nebyl splněn základní předpoklad pro vznik povinnosti k náhradě nemajetkové újmy. Za této situace je i tento důkazní návrh zcela nadbytečný.

47. S ohledem na výše uvedené závěry o neexistenci zásahu do osobnostní sféry žalobců, který by byl způsobilý vyvolat nemajetkovou újmu, soud nemohl žalobcům přiznat požadovaný satisfakční nárok vůči žalované 1/ ve formě omluvy a žalobu v tomto rozsahu jako nedůvodnou zamítl (výrok II.). Stejně pak postupoval ve vztahu k uplatněnému nároku, kterým se žalobci po žalované 2/ domáhali zaplacení přiměřeného zadostiučinění za způsobenou nemajetkovou újmu ve výši částka pro každého z žalobců (výrok III.).

48. Při rozhodování o nákladech řízení (výrok IV.) postupoval soud v souladu s ustanovením § 150 o. s. ř., neboť i přes plný procesní úspěch žalovaných shledal důvody hodné zvláštního zřetele, pro které považoval uložení povinnosti k náhradě nákladů řízení neúspěšným žalobcům za nepřípustné. Ačkoli rozhodnutí soudu o nákladech řízení je primárně ovládáno zásadou úspěchu ve věci, a bylo by tedy na místě přiznat žalovaným, které měly ve věci plný procesní úspěch, náhradu jejich vynaložených nákladů, musel v projednávané věci přihlédnout k tomu, že oba žalobci jsou nezletilé nemajetné děti, kdy jejich jediným příjmem je výživné hrazené matkou, byly u nich na základě těchto zjištění shledány důvody pro přiznání úplného osvobození od soudních poplatků a pro ustanovení zástupce k ochraně jejich zájmů. Na druhé straně zhodnotil i to, že žalované 1/ ani v řízení žádné náklady nevznikly, neboť její zájmy zastupoval ustanovený opatrovník, oproti náhradě nákladů řízení vzniklým žalované 2/ zastoupené advokátem, pak soud upřednostňoval postavení nezletilých žalobců a ochranu jejich zájmů tak, aby ještě před nabytím zletilosti nebyli zatíženi závazky, které by pro ně následně mohly mít silně negativní důsledky (např. v podobě judikaturou popisovaného rdousícího efektu). Proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Blansku. Odvolání je třeba podat ve trojím vyhotovení.