OSFM 16 C 205/2025-46

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr. Irenou Hluštíkovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: Jméno žalobce, narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: právnická osoba, IČO IČO sídlem adresa ⟪LB:lb_004⟫ o určení vlastnického práva k nemovitostem

I. Žaloba, aby bylo určeno, že vlastníkem nemovitých věcí zapsaných v katastru nemovitostí vedeném u právnická osoba pro Moravskoslezský kraj, Katastrální pracoviště adresa, zapsaných na listu vlastnictví č. hodnota pro katastrální území adresa, a to pozemku parc. č. hodnota, jehož součástí je budova č. p. číslo, a pozemků parc. č. číslo, parc. č. číslo a parc. č. číslo, je společnost právnická osoba., IČ IČO, se zamítá.

II. Žaloba, aby bylo určeno, že vlastníkem nemovitých věcí zapsaných v katastru nemovitostí vedeném u právnická osoba pro Moravskoslezský kraj, Katastrální pracoviště adresa, zapsaných na listu vlastnictví č. hodnota pro katastrální území adresa, a to pozemku parc. č. hodnota, jehož součástí je budova č. p. číslo, a pozemků parc. č. číslo, parc. č. číslo a parc. č. číslo, není žalovaný, se zamítá.

III. Žalobce je povinen nahradit žalovanému náklady řízení ve výši 900 Kč tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se žalobou domáhal po žalovaném určení, že společnost právnická osoba. je vlastníkem nemovitých věcí zapsaných v katastru nemovitostí vedeném u právnická osoba pro Moravskoslezský kraj, Katastrální pracoviště adresa, zapsaných na listu vlastnictví č. hodnota pro katastrální území adresa, a to pozemku parc. č. hodnota, jehož součástí je budova č. p. číslo, a pozemků parc. č. číslo, parc. č. číslo a parc. č. číslo (dále jen „nemovitosti“), nebo určení že žalovaný není vlastníkem předmětných nemovitostí. Žalobu odůvodnil tím, že žalovaný nabyl nemovitosti na základě kupní smlouvy ze dne datum od společnosti právnická osoba. za kupní cenu 19 900 000 Kč, přičemž tato smlouva je neplatná, neboť žalovaný jakožto územní samosprávný celek při nabývání nemovitostí porušil § 39 odst. 2 zákona o obcích, když neznal cenu nabývaných nemovitostí v daném místě a čase obvyklou, případně neodůvodnil odchylku od obvyklé ceny a žalobce jakožto člen zastupitelstva žalovaného je povinen podle zákona chránit zájmy občanů a jednat v zájmu žalovaného.

2. Žalovaný s žalobou nesouhlasil, namítal nedostatek věcné aktivní legitimace žalobce, nedostatek naléhavého právního zájmu na určení a dále uvedl, že smlouvu, kterou žalovaný předmětné nemovitosti nabyl, považuje za platnou, neboť žalovaný dodržel všechny zákonné postupy při nabývání nemovitostí.

3. Soud nařídil na den datum ústní jednání, u kterého provedl následující dokazování.

4. Z kupní smlouvy ze dne datum soud zjistil, že společnost právnická osoba. jako prodávající se zavázala žalovanému jako kupujícímu převést vlastnické právo k předmětným nemovitostem a žalovaný se zavázal tyto nemovitosti převzít do svého vlastnictví, se všemi součástmi a příslušenstvím, za kupní cenu ve výši 19 900 000 Kč. Zároveň spolu s nemovitostmi byly touto kupní smlouvou převedeny do vlastnictví žalovaného movité věci nacházející se v budově č. p. číslo, která je součástí pozemku parc. č. hodnota, za kupní cenu 1 Kč.

5. Z částečného výpisu z katastru nemovitostí pro k. ú. adresa, LV č. hodnota, vyhotoveného ke dni datum soud zjistil, že žalovaný je zapsán jako vlastník předmětných nemovitostí, a to podle nabývacího titulu kupní smlouvy ze dne datum s právními účinky vkladu ke dni datum.

6. Z předžalobní výzvy ze dne datum soud zjistil, že žalobce vyzval žalovaného, aby splnil povinnosti stanovené mu zákonem č. 128/2000 Sb., o obcích, a aby nastolil stav, kdy nebude vlastníkem předmětných nemovitostí.

7. Co se týče dalších účastníky navrhovaných důkazů, pak tyto soud neprováděl, neboť by podle přesvědčení soudu jejich provedení nemohlo přispět k hlubšímu objasnění skutkového stavu a případně odlišného posouzení věci. Soud má za to, že pro účely rozhodnutí s ohledem na právní posouzení viz níže byl skutkový stav zjištěn dostatečně.

8. Na základě provedeného dokazování soud dospěl ke skutkovému závěru, že žalovaný na základě kupní smlouvy ze dne datum nabyl předmětné nemovitosti od společnosti právnická osoba. za kupní cenu 19 900 000 Kč a je veden v katastru nemovitostí jako jediný vlastník předmětných nemovitostí.

9. Podle § 80 o. s. ř. určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.

10. Soud se tak v prvé řadě zabýval otázkou, zda má žalobce na určení vlastnického práva naléhavý právní zájem, a dospěl k závěru, že nikoli. Podle ustálené judikatury soudů naléhavý právní zájem na určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, je dán zejména tam, kde by bez tohoto určení bylo ohroženo právo žalobce nebo kde by se bez tohoto určení jeho právní postavení stalo nejistým. Žaloba na určení podle § 80 o. s. ř. tak nemůže být zpravidla opodstatněná tam, kde lze žalovat na splnění povinnosti. Naléhavý právní zájem na požadovaném určení je proto současně dán jen tehdy, jestliže je (objektivně vzato) způsobilé odstranit stav právní nejistoty žalobce nebo ohrožení jeho práva. Žalobce naléhavý právní zájem na určení dovozuje z té skutečnosti, že je členem zastupitelstva žalovaného a jako takový je povinen dle zákona hájit zájmy občanů města a zájmy samotného žalovaného. Z tvrzení žalobce je tak zcela zřejmé, že se nedomáhá ochrany svých subjektivních práv, a proto nemá na určení naléhavý právní zájem.

11. Jak je judikováno např. v rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 28 Cdo 4365/2009, „žaloba podle § 80 písm. c) o. s. ř. o neplatnost kupní smlouvy nemůže být prostředkem kontroly občanů hospodaření s obecním majetkem. Žalobce má naléhavý právní zájem na určení soukromoprávního úkonu obce jen tehdy, jestliže tvrdí a prokazuje, že tímto právním úkonem byl dotčen na svých subjektivních právech vyplývajících z práva soukromého.“ V daném případě je zřejmé, že žalobce prostřednictvím této žaloby neuplatňuje svá subjektivní práva vyplývající z práva soukromého, nýbrž se snaží dosáhnout nápravy jím tvrzených nedostatků v postupu orgánů územně samosprávného celku při hospodaření s obecním majetkem a suplovat tak veřejnou kontrolu rozhodovací činnosti orgánů obce v samostatné působnosti, tedy činnost, která je projevem výkonu práva na samosprávu a která je regulována předpisy práva veřejného. Takovou kontrolu nelze činit prostřednictvím soukromoprávních žalob v civilním soudním řízení.

12. Žalobce v daném případě není stranou kupní smlouvy ani netvrdí, že je vlastníkem věci. V určitých případech je samozřejmě možné, aby se žalobce domáhal určení vlastnického práva ve prospěch třetí osoby, ale za předpokladu, že je žalobce ohrožen na svých právech, např. dědic domáhající se určení vlastnického práva zůstavitele nebo věřitel domáhající se určení vlastnického práva svého dlužníka, za účelem domoci se upokojení své pohledávky, apod. Žalobce v daném případě takové ohrožení svého práva netvrdil a z obsahu žaloby ani nevyplývá, že by vůbec mohl být nějakým způsobem na svých právech ohrožen.

13. Soud tak dospěl k závěru, že žalobce nemá na určení vlastnického práva ve prospěch společnosti právnická osoba. ani na určení, že žalovaný není vlastníkem nemovitostí, naléhavý právní zájem. Pokud jde o druhý výrok rozhodnutí, k tomu soud ještě doplňuje, že na takovém určení vlastnického práva nemůže mít žalobce naléhavý právní zájem ani z toho důvodu, že negativní určení, že žalovaný není vlastníkem nemovitostí, by nic nevypovídalo o tom, zda a jaký právní vztah mezi žalobce a žalovaným existuje a jaká práva a povinnosti z něj plynou. Z negativního určení vlastnického práva nerezultuje závěr, kdo je skutečným vlastníkem nemovitostí a takové rozhodnutí, jímž by právo nebo právní vztah byl určen negativně, by ani nemohlo být podkladem pro provedení zápisu změn v katastru nemovitostí (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 3. 2019, sp. zn. 28 Cdo 316/2019).

14. Jelikož byl žalovaný ve věci zcela procesně úspěšný, má vůči žalobci právo na náhradu nákladů řízení. Náhrada nákladů řízení byla přiznána dle § 142 odst. 1 o. s. ř. a § 151 odst. 3 o. s. ř. a představuje paušální náhradu dle § 2 odst. 3) vyhlášky č. 254/2015 Sb. za tři úkony představující sepis vyjádření, přípravu k jednání a ústní jednání po 300 Kč, celkem tedy 900 Kč.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Frýdku-Místku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalobce povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalovaný domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.