OSPH01 27 C 36/2024-49

ROZSUDEK ⟪LB:lb_001⟫ JMÉNEM REPUBLIKY ⟪LB:lb_002⟫ Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Lukáškovou jako v právní věci ⟪LB:lb_003⟫ žalobce: tituly před jménem Jméno žalobce, narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem tituly před jménem Jméno advokáta A sídlem adresa ⟪LB:lb_004⟫ proti ⟪LB:lb_005⟫ žalovaným: 1. Jméno žalovaného A bytem Adresa žalovaného A ⟪LB:lb_006⟫ 2. Jméno žalovaného B bytem Adresa žalovaného B ⟪LB:lb_007⟫ 3. Jméno žalovaného C bytem Adresa žalovaného B ⟪LB:lb_008⟫ 4. Jméno žalované bytem Adresa žalované ⟪LB:lb_009⟫ všichni zastoupeni tituly před jménem Jméno advokáta B tituly za jménem, ⟪LB:lb_010⟫ advokátem sídlem adresa ⟪LB:lb_011⟫ o určení nabytí dědictví

I. Zamítá se žaloba, že se určuje, že jméno FO, nar. datum, zemřelá dne datum, posledně bytem adresa, nabyla dědictví po svém otci tituly před jménem jméno FO, nar. datum, zemřelém dne datum.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovaným náklady řízení ve výši 30 129 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám tituly před jménem Jméno advokáta B tituly za jménem

1. Žalobce se žalobou došlou soudu dne datum domáhá na soudu určení, že jméno FO,Anonymizovánonar. datum, zemřelá dne datum, posledně bytem jméno FO, nabyla dědictví po svém otci tituly před jménem jméno FO, nar. datum, zemřelém dne datum, a to s odůvodněním, že tituly před jménem jméno FO (pradědeček žalobce) byl v době své smrti vlastníkem ideální ½ pozemků parc. č. č. parc. a č. parc., jejichž součástí je budova č. p. č.p., v obci obec, katastrální území adresa, vše zapsáno na LV č. hodnota v katastru nemovitostí vedeném Orgán veřejné moci (dále jen „předmětné nemovitosti“). Usnesením Anonymizováno ze dne datum, sp. zn. spisová značka, v dědickém řízení po zůstaviteli tituly před jménem jméno FO, zemřelém dne datum, bylo rozhodnuto o nabytí dědictví tohoto zůstavitele pozůstalé dceři jméno FO, nar. datum, zemřelé dne datum, která v době projednání dědictví pobývala v zahraničí. Po právní moci uvedeného rozhodnutí mělo být vydáno rozhodnutí o nabytí dědictví ve prospěch jméno FO. Manželka tituly před jménem jméno FO a jeho druhá dcera, sestra jméno FO, jméno FO, odmítly dědictví v tísni, stejně jako její vnoučata jméno FO a jméno FO. Usnesení o nabytí dědictví jedinou dědičkou ze zákona jméno FO ze dne datum bylo žalobci, jako právnímu nástupci jméno FO, zasláno až dne datum. jméno FO se tudíž stala jedinou dědičkou po tituly před jménem jméno FO. Na základě dohody o vydání věci ze dne datum získali dům právní předchůdci žalovaných. V uvedené dohodě o vydání věci bylo nesprávně uvedeno, že ½ domu patřící tituly před jménem jméno FO přešla v důsledku odmítnutí dědictví ze strany manželky jméno FO, dcer jméno FO a jméno FO a vnoučat jméno FO a tituly před jménem jméno FO na stát. jméno FO totiž dědictví po tituly před jménem jméno FO nikdy platně neodmítla, což bylo potvrzeno i Obvodním soudem pro Prahu 8 ze dne datum, sp. zn. spisová značka. Na základě rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. 10. 2004, č. j. 13 Co 63/2004-322, jímž byl potvrzen rozsudek zdejšího soudu ze dne 5. 8. 2003, se stala vlastníkem ideální ¼ domu jméno FO, babička žalobce. Důvodem pro vydání uvedených rozsudků byla skutečnost, že jméno FO nesplňovala v rozhodné době podmínku státního občanství ČR pro vydání části domu podle zák. č. 87/1991 Sb. Po vynesení nálezu Ústavního soudu č. 2/1997 Sb., jímž byla zrušena část ust. § 5 odst. 5 zák. č. 87/1991 Sb., týkající se lhůty pro uplatnění nároku vůči uspokojeným oprávněným osobám se jméno FO domohla části svého nároku v rozsahu ideální ¼ podílu na domu. Soud přitom konstatoval, že jméno FO je dcera tituly před jménem jméno FO a je podle zák. č. 87/1991 Sb. v pořadí před tituly před jménem jméno FO (ročník 1916), avšak darovací smlouva ze dne datum, kterou došlo k účelovému převodu částí domu na osoby blízké tituly před jménem jméno FO (ročník 1916) je platná, proto se jméno FO může úspěšně domoci pouhé ideální ¼ domu, jejímž byl v dané době vlastníkem. Vlastníkem ideální ¼ domu po jméno FO je nyní žalobce na základě darovací smlouvy ze dne datum uzavřené mezi jméno FO a žalobcem. Žalobce uzavřel dne datum s jméno FO darovací smlouvu, jejímž předmětem byla ideální ¼ domu. Žalobce následně podal návrh na vklad práva vlastnického do katastru nemovitostí, jenž byl zamítnut. Řízení o vkladu práva vlastnického dosud nebylo pravomocně skončeno a je ve stadiu odvolacího řízení u Vrchního soudu v Praze, neboť žalobce podal proti rozhodnutí Orgán veřejné moci, odpovídající žalobní návrh podle části V. o.s.ř., přičemž v odůvodnění odvoláním žalobce napadeného rozhodnutí Městského soudu v Praze je mimo jiné konstatováno, že situaci je možné řešit odpovídající určovací žalobou, kterou bude určeno, že jméno FO byla ke dni své smrti spoluvlastnicí sporného podílu domu. V souladu s uvedeným soudem vysloveným právním názorem žalobce přistoupil k podání žalobního návrhu podle § 80 o.s.ř. Žalobce se domáhal zápisu svého vlastnického práva ke spoluvlastnickému podílu na domě o velikosti 1/4 do katastru nemovitostí na základě darovací smlouvy ze dne datum uzavřené s jméno FO návrhem na vklad ze dne datum. Orgán veřejné moci však svým rozhodnutím ze dne datum, č. j. číslo jednací doručeným právnímu zástupci účastníků tituly před jménem Jméno advokáta A dne datum uvedený návrh na vklad zamítl, proto se žalobce proti zamítavému rozhodnutí bránil žalobou podle části V. o.s.ř., avšak Městský soud v Praze svým rozsudkem ze dne 25. 2. 2019, č. j. 33 C 4/2015-177, žalobu zamítl, přičemž uvedené rozhodnutí potvrdil Vrchní soud v Praze jako odvolací svým rozsudkem ze dne 6. 2. 2020, č. j. 4 Co 253/2019-214. Dovolání žalobce proti tomuto rozhodnutí bylo odmítnuto usnesením Nejvyššího soudu ze dne 29. 10. 2020, č. j. 24 Cdo 1765/2020. Žalobce tudíž vyzval žalované k vydání 1ú4 domu svým dopisem ze dne datum adresovaným jejich právnímu zástupci, na který reagovali dopisem ze dne datum, jímž požadavek žalobce odmítli. Naléhavý právní zájem na určení podle § 80 o.s.ř. shledává žalobce ve skutečnosti, že stav zápisu v katastru nemovitostí je v rozporu se stavem faktickým. Již konstantní judikatura dovodila, že v takovém případě naléhavý právní zájem na určení je dán viz. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 4391/2011, že je-li zápis vlastnického práva v katastru nemovitostí v rozporu se stavem faktickým a nedojde-li k odstranění tohoto rozporu dohodou dotčených stran, příp. na základě jiných zákonem předvídaných skutečností, záznamem podle § 7 odst. 1 zák. č. 265/1992 Sb., pak nelze, než žalovat na určení vlastnictví. Právní vztah vlastnictví, o jehož určení jde, je tedy svými subjekty vymezen osobou, jež své vlastnické právo tvrdí, a osobou, v jejíž prospěch svědčí zápis v katastru nemovitostí, případně osobou, jež své vlastnické právo zapsané v katastru nemovitostí popírá, a osobou, jež má být jako tvrzený skutečný vlastník do katastru zapsána. Účastníci jsou spoluvlastníky pozemků parc. č. č. parc. a č. parc., jejichž součástí je budova č. p. č.p., v obci obec, katastrální území adresa, vše zapsáno na LV č. hodnota, v katastru nemovitostí vedeném Orgán veřejné moci. V katastru nemovitostí je žalobce zapsán jako spoluvlastník domu se spoluvlastnickým podílem o velikosti ideální ¼. Stejný spoluvlastnický podíl má i tituly před jménem jméno FO, jenž zemřel, když dědické řízení po jmenovaném není skončeno., spoluvlastnický podíl každého ze žalovaných představuje 1/8. Podílu tituly před jménem jméno FO se nárok žalobce nedotýká, neboť získal jmenovaný svůj podíl na domě z jiného právního důvodu. Současný stav zápisu v katastru nemovitostí vychází z dohody o vydání věci ze dne datum, na základě které byla ½ domu vydána tituly před jménem jméno FO (ročník 1916) s tím, že původním vlastníkem domu byl tituly před jménem jméno FO, nar. datum, zemř. dne datum, a po jeho smrti v důsledku odmítnutí dědictví v tísni přešlo vlastnictví domu na stát. tituly před jménem jméno FO (ročník 1916) jakožto synovec tituly před jménem jméno FO byl osobou oprávněnou k vydání ½ domu, zatímco ostatní žadatelé, jméno FO a tituly před jménem jméno FO, tituly za jménem (otec žalobce) nesplňovali podmínky pro označení jako oprávněné osoby podle zák. č. 87/1991 Sb. Druhá polovina domu již byla vydána na základě dohody o vydání věci ze dne datum jméno FO, jakožto dceři původní vlastnicke ¼ domu jméno FO a tituly před jménem jméno FO (ročník 1916, jakožto původnímu vlastníkovi podílu o velikosti ¼ na domě. Podíl jméno FO poté přešel na tituly před jménem jméno FO. tituly před jménem jméno FO (ročník 1916) daroval dne datum ¼ předmětných nemovitostí jméno FO a ¼ jméno FO (ročník 1944). jméno FO převedla polovinu svého podílu na žalovaného Jméno žalovaného B a Jméno žalovaného C, každý je vlastníkem 1/8 domu ve vztahu k celku. jméno FO (ročník 1944) daroval datum svůj podíl na domě jméno FO (nyní Jméno žalované) a Jméno žalovaného A, každému 1/8, kteří tyto podíly vlastní doposud.

2. Žalovaní navrhli žalobu jako nedůvodnou zamítnout s odůvodněním, že v konkrétním případě mělo být žalováno na určení vlastnictví, nikoliv na určení, že je jméno FO dědičkou po svém otci tituly před jménem jméno FO, když je patrno z rozhodnutí řady vyšších soudů, že tomu tak není.

3. Soud při svém rozhodování vycházel jednak z výpisu z katastru nemovitostí týkajícího se předmětných nemovitostí, z dohody o vydání věci ze dne datum, z dohody o vydání věci ze dne datum, z darovací smlouvy jméno FO ze dne datum, z darovací smlouvy jméno FO ze dne datum, z darovací smlouvy Jméno žalované a Jméno žalovaného A ze dne datum, z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 5. 8. 2003, sp. zn. 15 C 148/2000-279 a z rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. 10. 2004, sp. zn. 13 Co 63/2004-322, z Usnesení Anonymizováno ze dne datum, sp. zn. spisová značka, dále z rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. 2. 2019, č. j. 33 C 4/2015-177, z rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 6. 2. 2020, č. j. 4 Co 253/2019-214, z usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 10. 2020, č. j. 24 Cdo 1765/2020-226, z dopisuze dne datum a ze dne datum že tituly před jménem jméno FO (pradědeček žalobce) byl v době své smrti vlastníkem ideální ½ pozemků parc. č. č. parc. a č. parc., jejichž součástí je budova č. p. č.p., v obci obec, katastrální území adresa, vše zapsáno na LV č. hodnota v katastru nemovitostí vedeném Orgán veřejné moci (dále jen „předmětné nemovitosti“). Usnesením Anonymizováno ze dne datum, sp. zn. spisová značka, v dědickém řízení po zůstaviteli tituly před jménem jméno FO, zemřelém dne datum, bylo rozhodnuto o nabytí dědictví tohoto zůstavitele pozůstalé dceři jméno FO, nar. datum, zemřelé dne datum, která v době projednání dědictví pobývala v zahraničí. Po právní moci uvedeného rozhodnutí mělo být vydáno rozhodnutí o nabytí dědictví ve prospěch jméno FO. Manželka tituly před jménem jméno FO a jeho druhá dcera, sestra jméno FO, jméno FO, odmítly dědictví v tísni, stejně jako její vnoučata jméno FO a jméno FO. Usnesení o nabytí dědictví jedinou dědičkou ze zákona jméno FO ze dne datum bylo žalobci, jako právnímu nástupci jméno FO, zasláno až dne datum. jméno FO se tudíž stala jedinou dědičkou po tituly před jménem jméno FO. Na základě dohody o vydání věci ze dne datum získali dům právní předchůdci žalovaných. V uvedené dohodě o vydání věci bylo nesprávně uvedeno, že ½ domu patřící tituly před jménem jméno FO přešla v důsledku odmítnutí dědictví ze strany manželky jméno FO, dcer jméno FO a jméno FO a vnoučat jméno FO a tituly před jménem jméno FO na stát. jméno FO totiž dědictví po tituly před jménem jméno FO nikdy platně neodmítla, což bylo potvrzeno i Obvodním soudem pro Prahu 8 ze dne 18. 5. 2015, sp. zn. 0 Nc 52053/2015. Na základě rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. 10. 2004, č. j. 13 Co 63/2004-322, jímž byl potvrzen rozsudek zdejšího soudu ze dne 5. 8. 2003, se stala vlastníkem ideální ¼ domu jméno FO, babička žalobce. Důvodem pro vydání uvedených rozsudků byla skutečnost, že jméno FO nesplňovala v rozhodné době podmínku státního občanství ČR pro vydání části domu podle zák. č. 87/1991 Sb. Po vynesení nálezu Ústavního soudu č. 2/1997 Sb., jímž byla zrušena část ust. § 5 odst. 5 zák. č. 87/1991 Sb., týkající se lhůty pro uplatnění nároku vůči uspokojeným oprávněným osobám se jméno FO domohla části svého nároku v rozsahu ideální ¼ podílu na domu. Soud přitom konstatoval, že jméno FO je dcera tituly před jménem jméno FO a je podle zák. č. 87/1991 Sb. v pořadí před tituly před jménem jméno FO (ročník 1916), avšak darovací smlouva ze dne datum, kterou došlo k účelovému převodu částí domu na osoby blízké tituly před jménem jméno FO (ročník 1916) je platná, proto se jméno FO může úspěšně domoci pouhé ideální ¼ domu, jejímž byl v dané době vlastníkem. Vlastníkem ideální ¼ domu po jméno FO je nyní žalobce na základě darovací smlouvy ze dne datum uzavřené mezi jméno FO a žalobcem. Žalobce uzavřel dne datum s jméno FO darovací smlouvu, jejímž předmětem byla ideální ¼ domu. Žalobce následně podal návrh na vklad práva vlastnického do katastru nemovitostí, jenž byl zamítnut. Řízení o vkladu práva vlastnického dosud nebylo pravomocně skončeno a je ve stadiu odvolacího řízení u Vrchního soudu v Praze, neboť žalobce podal proti rozhodnutí Orgán veřejné moci, odpovídající žalobní návrh podle části V. o.s.ř., přičemž v odůvodnění odvoláním žalobce napadeného rozhodnutí Městského soudu v Praze je mimo jiné konstatováno, že situaci je možné řešit odpovídající určovací žalobou, kterou bude určeno, že jméno FO byla ke dni své smrti spoluvlastnicí sporného podílu domu. V souladu s uvedeným soudem vysloveným právním názorem žalobce přistoupil k podání žalobního návrhu podle § 80 o.s.ř. Žalobce se domáhal zápisu svého vlastnického práva ke spoluvlastnickému podílu na domě o velikosti 1/4 do katastru nemovitostí na základě darovací smlouvy ze dne datum uzavřené s jméno FO návrhem na vklad ze dne datum. Orgán veřejné moci však svým rozhodnutím ze dne datum, č. j. číslo jednací doručeným právnímu zástupci účastníků tituly před jménem Jméno advokáta A dne datum uvedený návrh na vklad zamítl, proto se žalobce proti zamítavému rozhodnutí bránil žalobou podle části V. o.s.ř., avšak Městský soud v Praze svým rozsudkem ze dne 25. 2. 2019, č. j. 33 C 4/2015-177, žalobu zamítl, přičemž uvedené rozhodnutí potvrdil Vrchní soud v Praze jako odvolací svým rozsudkem ze dne 6. 2. 2020, č. j. 4 Co 253/2019-214. Dovolání žalobce proti tomuto rozhodnutí bylo odmítnuto usnesením Nejvyššího soudu ze dne 29. 10. 2020, č. j. 24 Cdo 1765/2020. Žalobce tudíž vyzval žalované k vydání 1ú4 domu svým dopisem ze dne datum adresovaným jejich právnímu zástupci, na který reagovali dopisem ze dne datum, jímž požadavek žalobce odmítli. Naléhavý právní zájem na určení podle § 80 o.s.ř. shledává žalobce ve skutečnosti, že stav zápisu v katastru nemovitostí je v rozporu se stavem faktickým. Již konstantní judikatura dovodila, že v takovém případě naléhavý právní zájem na určení je dán viz. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 4391/2011, že je-li zápis vlastnického práva v katastru nemovitostí v rozporu se stavem faktickým a nedojde-li k odstranění tohoto rozporu dohodou dotčených stran, příp. na základě jiných zákonem předvídaných skutečností, záznamem podle § 7 odst. 1 zák. č. 265/1992 Sb., pak nelze, než žalovat na určení vlastnictví. Právní vztah vlastnictví, o jehož určení jde, je tedy svými subjekty vymezen osobou, jež své vlastnické právo tvrdí, a osobou, v jejíž prospěch svědčí zápis v katastru nemovitostí, případně osobou, jež své vlastnické právo zapsané v katastru nemovitostí popírá, a osobou, jež má být jako tvrzený skutečný vlastník do katastru zapsána. Účastníci jsou spoluvlastníky pozemků parc. č. č. parc. a č. parc., jejichž součástí je budova č. p. č.p., v obci obec, katastrální území adresa, vše zapsáno na LV č. hodnota, v katastru nemovitostí vedeném Orgán veřejné moci. V katastru nemovitostí je žalobce zapsán jako spoluvlastník domu se spoluvlastnickým podílem o velikosti ideální ¼. Stejný spoluvlastnický podíl má i tituly před jménemAnonymizovánojméno FO, jenž zemřel, když dědické řízení po jmenovaném není skončeno., spoluvlastnický podíl každého ze žalovaných představuje 1/8. Podílu tituly před jménem jméno FO se nárok žalobce nedotýká, neboť získal jmenovaný svůj podíl na domě z jiného právního důvodu. Současný stav zápisu v katastru nemovitostí vychází z dohody o vydání věci ze dne datum, na základě které byla ½ domu vydána tituly před jménem jméno FO (ročník 1916) s tím, že původním vlastníkem domu byl tituly před jménem jméno FO, nar. datum, zemř. dne datum, a po jeho smrti v důsledku odmítnutí dědictví v tísni přešlo vlastnictví domu na stát. tituly před jménem jméno FO (ročník 1916) jakožto synovec tituly před jménem jméno FO byl osobou oprávněnou k vydání ½ domu, zatímco ostatní žadatelé, jméno FO a tituly před jménem jméno FO, tituly za jménem (otec žalobce) nesplňovali podmínky pro označení jako oprávněné osoby podle zák. č. 87/1991 Sb. Druhá polovina domu již byla vydána na základě dohody o vydání věci ze dne datum jméno FO, jakožto dceři původní vlastnice ¼ domu jméno FO a tituly před jménem jméno FO (ročník 1916, jakožto původnímu vlastníkovi podílu o velikosti ¼ na domě. Podíl jméno FO poté přešel na tituly před jménem jméno FO. tituly před jménem jméno FO (ročník 1916) daroval dne datum ¼ předmětných nemovitostí jméno FO a ¼ jméno FO (ročník 1944). jméno FO převedla polovinu svého podílu na žalovaného Jméno žalovaného B a Jméno žalovaného C, každý je vlastníkem 1/8 domu ve vztahu k celku. jméno FO (ročník 1944) daroval datum svůj podíl na domě jméno FO (nyní Jméno žalované) a Jméno žalovaného A, každému 1/8, kteří tyto podíly vlastní doposud.

4. Jak soud zjistil z listin pořízených samotným soudem v dědickém spisu sp. zn. spisová značka, že jméno FO učinila k výzvě Anonymizováno nejdříve prohlášení dne datum, že plně a neodvolatelně souhlasí s tím, aby ty části majetku jejího otce, které byly předmětem dědění, byly převedeny na její sestru, jméno FO a na její matku, jméno FO, a to v souladu s právním řádem ČSSR.

5. Jak soud zjistil z protokolu vedeného pod sp. zn. spisová značka sepsaného dne datum ve věci projednání dědictví po tituly před jménem jméno FO, že pozůstalá dcera jméno FO, provdaná jméno FO, t. č. adresa, byla o svém dědickém nápadu zpravena a písemně prohlásila podáním ze dne datum, že se vzdává dědictví po svém otci ve prospěch své matky jméno FO a své sestry jméno FO. Zároveň byla poučena sdělením, jež jí bylo doručeno dne datum prostřednictvím Velvyslanectví ČSSR ve Washingtonu, že podle našich zákonů může dědictví odmítnout jen bez připojení jakýchkoliv výhrad nebo podmínek. jméno FO byla vyzvána, zda odmítá dědictví bez jakýchkoliv výhrad a poučena, že jakmile do 30 dnů toto prohlášení neučiní, bude s ní jednáno jako s dědičkou. V protokolu bylo dále uvedeno, že k datu datum žádná odpověď od datum nepřišla, tudíž že přichází v úvahu jméno FO, která dědictví neodmítla.

6. Jak soud zjistil z prohlášení jméno FO ze dne datum, které adresovala Československému velvyslanectví ve Washingtonu, ve kterém prohlásila, že nemá žádný zájem o majetek po svém otci a že má být pozůstalost uspořádána v souladu s platným právem země. Toto prohlášení bylo učiněno v souladu s tehdy platným a účinným ustanovením § 519 zák. č. 141/1950 Sb. ve lhůtě 30 dnů od poučení jméno FO sdělením, jež jí bylo doručeno dne datum prostřednictvím velvyslanectví ČSSR ve Washingtonu, že podle zákonů ČSSR může dědictví odmítnout jen bez připojení jakýchkoliv výhrad nebo podmínek. Z uvedeného vyplynulo, že jmenovaná v 30ti denní lhůtě dědictví odmítla.

7. Jak soud zjistil z protokolu vedeného pod sp. zn. spisová značka ze dne datum, že usnesení o nabytí dědictví ve prospěch jméno FO poté, co budou zaplaceny dědické poplatky, vyhotoveno nakonec nebylo, a to jednak se zřetelem k prohlášení jméno FO ze dne datum, že odmítá dědictví, jednak z důvodu, jenž vyplynul z rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 5. 2024, č. j. 4 Co 106/2023-98, protože dne datum vydalo Anonymizováno rozhodnutí o odúmrti podle § 513 zák. č. 141/1950 Sb., občanského zákoníku, platného a účinného k datu rozhodování státního notářství, na jehož základě bylo dne datum ke spoluvlastnickému podílu zůstavitele, tituly před jménem jméno FOAnonymizovánovloženo vlastnické právo státu, tj. Československé socialistické republiky, jak soud zjistil z bodu 2. rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 5. 2024, č. j. 4 Co 106/2023-98. Vrchní soud v Praze dále ve svém rozhodnutí uvedl, že z uvedeného důvodu není podstatné řešení otázky, zda účinky přechodu vlastnického práva v dědickém řízení nastaly již sepsáním protokolu v dědickém řízení dne datum nebo až vystavením potvrzení o nabytí dědictví podle § 561 obč. zák.

8. Jak soud zjistil z usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dneAnonymizováno29. 10. 2020, č. j. 24 Cdo 1765/2020-226, že se týkalo vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí o dovolání žalobce tituly před jménem Jméno žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 6. 2. 2020, č. j. 4 co253/2019-214, kterým bylo dovolání žalobce odmítnuto s odůvodněním, že rozhodnutí odvolacího soudu záviselo na řešení otázky, zda ve skutkových poměrech této věci by pro vklad vlastnického práva byl naplněn předpoklad podle § 5 odst. 1 písm. a) zák. o zápisech, jenž stanoví, že katastrální úřad v řízení o povolení vkladu před svým rozhodnutím zkoumá, zda navrhovanému vkladu není na překážku stav zápisů v katastru nemovitostí. Proti řešení této otázky odvolacím soudem ovšem dovolatel v podaném dovolání uplatněnou argumentací nijak nebrojí, na rozdíl od odvolacím soudem sekundárně řešené právní otázky posuzování předmětných listin k provedení zápisu ve formě vkladu. Na uvedeném nic nemění okolnost, že z formálního hlediska odvolací soud se uvedeným otázkám v odůvodnění svého rozsudku věnoval v opačném pořadí, rozhodující je, že odvolací soud uzavřel, což z hlediska rozsouzení věci bylo stěžejní, že navrhovanému vkladu již bránil zjištěný stav zápisů v katastru nemovitostí podle § 5 odst. 1 písm. a) zákona o zápisech. V usnesení dovolací soud dále uvádí, že pouze usnesení, kterým se potvrzuje nabytí dědictví podle § 334 o.s.ř. z roku 1950 (zák. č. 142/1950 Sb., o řízení ve věcech občanskoprávních), je podkladem pro zápis v katastru nemovitostí (§561 o.s.ř. z roku 1950) a nikoliv protokol sepsaný (tehdejším) státním notářstvím o projednání dědictví ze dne datum. Dovolací soud dále konstatoval v odůvodnění svého rozhodnutí, že odvolací soud v odůvodnění svého rozsudku vyložil, že i v případě doložení, že dárkyni bylo usnesením státního notářství potvrzeno vlastnické právo k předmětným nemovitým věcem, by nebylo možné vklad povolit, neboť právní předchůdce jméno FO, tituly před jménem jméno FO, nebyl v době podání návrhu na vklad (dne datum) zapsán v katastru nemovitostí jako vlastník předmětných nemovitostí. Povolení vkladu vlastnického práva k předmětným nemovitostem ve prospěch žalobce tak bránilo i nesplnění podmínky uvedené v § 5 odst. 1 písm. a) katastrálního zákona, zjevně míněno zákona č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, v rozhodném znění (dále jen „zákon o zápisech“). Podle odvolacího soudu není totiž možné, aby byl vklad vlastnického práva k nemovitosti povolen, aniž by byla dána návaznost na předcházející zápis v katastru nemovitostí. V případě, že v katastru nemovitostí je zapsán někdo jiný (jako tomu je v přezkoumávané věci), než uvádí listina, katastrální úřad je povinen návrh na vklad zamítnout, není-li uvedený rozpor dán do souladu nejpozději do dne podání návrhu na vklad.

9. Podle § 80 o.s.ř., určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.

10. Soud vzal na zřetel platnou judikaturu viz. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 4391/2011, že je-li zápis vlastnického práva v katastru nemovitostí v rozporu se stavem faktickým a nedojde-li k odstranění tohoto rozporu dohodou dotčených stran, příp. na základě jiných zákonem předvídaných skutečností, záznamem podle § 7 odst. 1 zák. č. 265/1992 Sb., pak nelze, než žalovat na určení vlastnictví. Právní vztah vlastnictví, o jehož určení jde, je tedy svými subjekty vymezen osobou, jež své vlastnické právo tvrdí, a osobou, v jejíž prospěch svědčí zápis v katastru nemovitostí, případně osobou, jež své vlastnické právo zapsané v katastru nemovitostí popírá, a osobou, jež má být jako tvrzený skutečný vlastník do katastru zapsána.

11. Soud vycházel z premisy, že určovací žaloba má preventivní povahu, má za účel poskytnout ochranu právnímu postavení žalobce dříve, než dojde k porušení právního vztahu nebo práva. V případě, kdy lze žalovat na splnění povinnosti, může být dán naléhavý právní zájem na určení tehdy, jestliže se určovací žalobou vytvoří pevný právní základ pro právní vztahy účastníků sporu a předejde se tak případným dalším žalobám na plnění nebo jestliže žaloba na plnění neřeší a ani nemůže řešit celý obsah a dosah sporného právního vztahu nebo práva. Podle judikatury SJ 21/97 má určovací žaloba preventivní charakter a má místo tam, kde její pomocí lze eliminovat stav ohrožení práva či nejistoty v právním vztahu a k odpovídající nápravě nelze dospět jinak, jednak v případech, v nichž určovací žaloba účinněji než jiné právní prostředky vystihuje obsah a povahu příslušného právního vztahu a jejím prostřednictvím lze dosáhnout úpravy tvořící určitý právní rámec, který je zárukou odvrácení budoucích sporů účastníků.

12. Soud má v dané věci za to, že žaloba není důvodná, když v tomto řízení bylo zjištěno provedeným dokazováním, že v daném případě nelze určit, že jméno FO, nar. datum, zemřelá dne datum, posledně bytem adresa, nabyla dědictví po svém otci tituly před jménem jméno FO, nar. datum, zemřelém dne datum, neboť jméno FO dědictví po zemřelém výslovně odmítla svým platným prohlášením ze dne datum učiněným v zákonné třicetidenní lhůtě, když se navíc uvedené dědictví stalo odúmrtí, jež připadla státu na základě rozhodnutí o odúmrti ze dne datum, které vydalo Anonymizováno, na jehož základě bylo dne datum ke spoluvlastnickému podílu zůstavitele tituly před jménem jméno FO vloženo vlastnické právo státu, tedy Československé socialistické republiky.

13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem II. tohoto rozsudku v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Soud přiznal žalovaným ve věci plně úspěšným na nákladech řízení částku 30 129 Kč, která představovala odměnu advokátovi za zastupování v řízení, a to v souladu s ustanovení § 9 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění, přiznal odměnu za právní zastoupení ve výši za tři úkony právní služby po 2 500 Kč snížené o 20 %, tj. 2 000 Kč x 4 zastupovaní účastníci x 3 úkony, tj. 24 000 Kč. Dále podle ustanovení § 13 odst. 3 ve spojení s § 11 odst. 1 písm. a) a g) vyhl. č. 177/1996 Sb., v platném znění, na náhradě hotových výdajů advokáta částku 900 Kč za 3 režijní paušály po 300 Kč (1x za převzetí věci, 2 x účast na jednání soudu). Protože je advokát plátcem DPH ve výši 21% z odměny přiznal mu z částky 24 900 Kč, DPH ve výši 5 229 Kč

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení k Městskému soudu v Praze prostřednictvím soudu zdejšího.

Nesplní-li žalovaní dobrovolně povinnosti uložené mu tímto rozsudkem, může žalobce podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.