OSPH08 29 C 33/2025-231

ROZSUDEK ⟪LB:lb_001⟫ JMÉNEM REPUBLIKY ⟪LB:lb_002⟫ Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl soudcem Mgr. Ondřejem Kociánem ve věci ⟪LB:lb_003⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně, narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem doc. JUDr. Alešem Rozehnalem, Ph.D. sídlem Železná 490/14, 110 00 Praha 1 ⟪LB:lb_004⟫ proti ⟪LB:lb_005⟫ žalované: Jméno žalované, IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované ⟪LB:lb_006⟫ pro zaplacení 49 135 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 49 135 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 49 135 Kč od 20. 11. 2024 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 900 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou došlou zdejšímu soudu dne 6. 2. 2025 domáhala zaplacení částky ve výši 49 135 Kč spolu s příslušenstvím. Uvedla, že žalobkyně a žalovaná uzavřely dne 27. 1. 2011 pojistnou smlouvu č. hodnota – Anonymizováno (dále jen „Pojistná smlouva“). Ve smlouvě bylo sjednáno pojištění pro případ smrti nebo dožití hlavního pojištěného a též pro případ pracovní neschopnosti. Pojištění zaniklo výpovědí žalobkyně. Žalobkyně zaplatila na pojistném částku ve výši celkem 49 600 Kč a žalovaná žalobkyni vyplatila odkupné ve výši 465 Kč. Rozdíl těchto částek bezdůvodné obohacení na straně žalované, jelikož pojistná smlouva je neplatná pro rozpor se zákonem, evropským právem a dobrými mravy.

2. Žalovaná s podanou žalobou nesouhlasila. Potvrdila, že s žalobkyní uzavřela dne 27. 1. 2011 Pojistnou smlouvu, kterou považovala za platnou. Tvrdila, že smlouva byla ukončena ke dni 1. 5. 2021 v důsledku výpovědi žalobkyně. Rovněž potvrdila, že žalobkyně za dobu trvání smlouvy uhradila žalované částku 49 600 Kč a že 10. 5. 2021 žalovaná vyplatila odkupné ve výši 465 Kč, žalobkyně však dále učinila výběr z běžného účtu ve výši 34 482 Kč (vyplaceno 5. 3. 2021), čímž došlo k ponížení hypotetického bezdůvodného obohacení na částku 14 653 Kč.

3. Žalovaná vznesla námitku promlčení. Uvedla, že eventuální nárok žalobkyně se promlčel jak v objektivní, tak subjektivní promlčecí lhůtě. K poslední úhradě pojistného došlo 14. 5. 2021 a veškeré eventuální nároky žalobkyně vzniklé před datem podání žaloby jsou tedy promlčeny ve 3leté objektivní promlčecí lhůtě. Z hlediska subjektivního žalobkyně již při uzavření Pojistné smlouvy měla všechny potřebné znalosti o okolnostech, z nichž dovozuje neplatnost Pojistné smlouvy. Žalovaná dále s podrobnější argumentací považovala pojistnou smlouvu za platnou. Konečně žalovaná namítla promlčení nároku na vznesení námitky neplatnosti pojistné smlouvy, jelikož se jedná o eventuální neplatnost relativní nikoliv absolutní.

4. Žalobkyně v replice zpochybnila výběr z účtu žalobkyně ve výši 34 482 Kč. Žalovaná toto nikterak neprokazuje. Neplatnost smlouvy považuje žalobkyně za absolutní, přičemž právo namítnout absolutní neplatnost se nepromlčuje. V souvislosti s namítaným promlčením uvedla, že subjektivní promlčecí lhůtu nelze aplikovat již proto, že nebylo prokázáno, v jakém okamžiku žalobkyně skutečně nabyla vědomost o vzniku bezdůvodného obohacení. Objektivní lhůtu pak nelze aplikovat pro vznesení námitky žalované v tomto směru v rozporu s dobrými mravy. Její vznesení je zjevným zneužitím práva, které nepožívá právní ochrany. S odkazem na judikaturu SDEU dovodila, že nárok žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení z titulu neplatného zneužívajícího ujednání a potažmo neplatně Pojistné smlouvy nemůže být promlčen. Žalovaná se dopouští vědomé nepoctivosti za situace, kdy v rozhodnutí sp. zn. 25 Co 430/2017 Městský soud v Praze ohledně obdobného produktu – Anonymizováno – konstatoval řadu důvodů absolutní neplatnosti dané smlouvy. Již ode dne vydání tedy žalovaná měla vědět, že ve všech obdobných případech jsou pojistné smlouvy neplatné a inkasovala-li pojistné i nadále, konala tak v řečené nepoctivosti.

5. Soud dospěl k následujícím závěrům o skutkovém stavu.

6. Soud předně vycházel ze shodných skutkových tvrzení účastníků řízení (§ 120 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř.“), že Pojistná smlouva byla uzavřena dne 27. 1. 2011 a její trvání bylo ukončeno na základě výpovědi žalobkyně ke dni 1. 5. 2021. Současně bylo mezi účastníky nesporné, že žalobkyně na pojistnou smlouvu uhradila žalované částku ve výši celkem 49 600 Kč a žalovaná v odkupné ve výši 465 Kč. Žalobkyně za poslední 3 roky před podáním žaloby žalované neuhradila na Pojistnou smlouvu ničeho (viz též bilance Pojistné smlouvy č. l. 9–12).

7. Z Pojistné smlouvy (č. l. 15–17) soud dále zjistil, že počátkem pojištění byl den 1. 2. 2011, žalobkyně se zavázala platit měsíční pojistné ve výši 400 Kč. Pojistná smlouva byla sjednána na dobu určitou, a to do věku hlavního pojištěného – 65 let. Pojistná smlouva obsahovala prohlášení žalobkyně, že byla seznámena s informacemi pro zájemce o pojištění osob a informacemi k investičnímu životnímu pojištění, se všeobecnými, zvláštními a dodatkovými pojistnými podmínkami a s modelací předpokládaného vývoje účtu (vše souhrnně uvedeno v sekci H Pojistné smlouvy) a že žalobkyně převzala předmětné dokumenty v písemné podobě. Soud má tedy za to, že žalobkyně se při uzavírání pojistné smlouvy s předmětnými dokumenty seznámila a obdržela je do své dispozice (ve spisu na č. l. 18–31).

8. Z výročního dopisu ke dni 8. 2. 2021 (rekapitulace stavu pojistné smlouvy na č. l. 136–137) soud zjistil, že žalovaná informovala žalobkyni mj. o stavu účtu pojistníka, u kterého je uvedena hodnota 34 210 Kč, dále je zde uvedena výše pojistného 400 Kč hrazeného na měsíční bázi, informace o aktuální výši odkupného – 33 860 Kč, údaje o nákladech pojištění za období od 1. 2. 2020 do 31. 1. 2021 ve výši 285 Kč za rizikové pojistné za sjednaná pojištění a ostatní náklady (tj. náklady související se sjednáním a správou pojištění včetně získatelských nákladů) ve výši 612 Kč a výše aktuální prémie za bezeškodní průběh pojištění 404 Kč. Z dopisů žalované (na č. l. 166–175) soud zjistil, že žalovaná pravidelně obdobným způsobem informovala žalobkyni o stavu pojistné smlouvy mezi lety 2013–2021.

9. Právní zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k vydání bezdůvodného obohacení před podáním žaloby dopisem ze dne 29. 10. 2024 (č. l. 8). Z vyřízení stížnosti ze dne 4. 11. 2024 (č. l. 14) je zjevné, že předžalobní výzva byla žalované doručena.

10. Z dalších provedených důkazů soud nezjistil žádné další relevantní skutečnosti s ohledem na níže uvedené posouzení věci. Soud současně neprovedl k důkazu výslech zprostředkovatele sjednávajícího smlouvu a též oficiální výpis správce účtu ze systému žalované, jelikož tyto důkazy považoval za nadbytečné s ohledem na níže uvedené posouzení věci.

11. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.

12. Právní režim Pojistné smlouvy se vzhledem ke znění ustanovení § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), řídí předpisy účinnými k datu jejího sjednání, tedy 27. 1. 2011, zejména dle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník ve znění k posledně uvedenému datu (dále jen „obč. zák.“), a dle zákona č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě.

13. Podle § 37 odst. 1 obč. zák. právní úkon musí být učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně; jinak je neplatný.

14. Podle § 40a věty první obč. zák., jde-li o důvod neplatnosti právního úkonu podle ustanovení § 49a, § 140, § 145 odst. 2, § 479, § 589, § 701 odst. 1, § 775 a § 852b odst. 2 a 3 považuje se právní úkon za platný, pokud se ten, kdo je takovým úkonem dotčen, neplatnosti právního úkonu nedovolá.

15. Podle § 41 obč. zák., vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo z jeho obsahu anebo z okolností za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu.

16. Podle § 55 odst. 2 obč. zák. ujednání ve spotřebitelských smlouvách podle § 56 jsou neplatná.

17. Podle § 3036 o. z. podle dosavadních právních předpisů se až do svého zakončení posuzují všechny lhůty a doby, které začaly běžet přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i lhůty a doby pro uplatnění práv, která se řídí dosavadními právními předpisy, i když začnou běžet po dni nabytí účinnosti tohoto zákona.

18. Z posledně citovaného ustanovení vyplývá, že v případě bezdůvodného obohacení založeného na neplatné smlouvě uzavřené do 31. 12. 2013 včetně je nutno délku promlčecí doby (resp. ve stávající zákonné terminologii „lhůty“) nároku na jeho vydání posuzovat podle dřívějšího občanského zákoníku.

19. Podle § 100 obč. zák. právo se promlčí, jestliže nebylo vykonáno v době v tomto zákoně stanovené (§ 101 až 110). K promlčení soud přihlédne jen k námitce dlužníka. Dovolá-li se dlužník promlčení, nelze promlčené právo věřiteli přiznat (odst. 1). Promlčují se všechna práva majetková s výjimkou práva vlastnického (odst. 2).

20. Podle § 101 obč. zák. pokud není v dalších ustanoveních uvedeno jinak, je promlčecí doba tříletá a běží ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé.

21. Podle § 107 obč. zák. právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení se promlčí za dva roky ode dne, kdy se oprávněný dozví, že došlo k bezdůvodnému obohacení a kdo se na jeho úkor obohatil (odst. 1). Nejpozději se právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení promlčí za tři roky, a jde-li o úmyslné bezdůvodné obohacení, za deset let ode dne, kdy k němu došlo (odst. 2). Jsou-li účastníci neplatné nebo zrušené smlouvy povinni vzájemně si vrátit vše, co podle ní dostali, přihlédne soud k námitce promlčení jen tehdy, jestliže by i druhý účastník mohl promlčení namítat (odst. 3).

22. Soud se nejprve zabýval otázkou promlčení (případného) práva žalobkyně na vznesení námitky relativní neplatnost Pojistné smlouvy a práva na vydání bezdůvodného obohacení, a to bez ohledu na to, zda pojistná smlouva byla z důvodů uváděných žalobkyní uzavřena platně, či nikoliv. Takové konání má soud za hospodárné, když v případě eventuálního závěru o důvodnosti námitky promlčení by bylo nadbytečné platnost Pojistné smlouvy hodnotit.

23. Objektivní a subjektivní promlčecí doby počínají, běží a končí nezávisle na sobě, přičemž platí, že skončí-li běh jedné z nich, právo se promlčí, a to i vzdor tomu, že oprávněnému ještě běží druhá promlčecí doba (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 2017, sp. zn. 28 Cdo 1421/2015, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29.10.2024, č.j. 33 Cdo 3113/2023-233). Pro počátek běhu subjektivní promlčecí doby práva na vydání bezdůvodného obohacení je ve světle výkladu ustanovení § 107 odst. 1 obč. zák. rozhodný okamžik, kdy se oprávněný skutečně dozví o tom, že došlo na jeho úkor k získání bezdůvodného obohacení a kdo je získal. Byla-li majetková hodnota nabyta v souladu se smlouvou, která je absolutně neplatná, odvíjí se běh subjektivní promlčecí doby od okamžiku, kdy se ochuzený dozvěděl o skutečnostech, jež uvedenou neplatnost zakládají (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne ze dne 17. 9. 2012, sp. zn. 28 Cdo 1957/2012).

24. Jakkoliv je soud zajedno s argumentací žalované v tom, že právo dovolat se relativní neplatnosti smlouvy podléhá promlčení dle citovaných ustanovení § 100 a 101 obč. zák. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 1. 2017, sp. zn. 26 Cdo 3256/2015, a další judikaturu v něm citovanou), žalovaná pomíjí, že právní režim, jímž se předmětný právní vztah řídí, neobsahoval ve výčtu § 40a obč. zák. pro posouzení věci kruciální ustanovení § 55 obč. zák. V minulosti tomu tak bylo, ovšem toliko do doby než zákonodárce, zjevně veden snahou o rozšíření ochrany spotřebitele, vyloučil novelou obč. zák. č. 155/2010 Sb. toto ustanovení z předmětného výčtu a upravil též adekvátně znění § 55 odst. 2 obč. zák. na výše citovanou formu. Žalovaná se tedy mýlí, proponuje-li, že žalobkyní namítaná neplatnost Pojistné smlouvy je neplatností relativní. Pro absenci § 55 obč. zák. ve výčtu v § 40a obč. zák. se jedná o neplatnost absolutní, která dané námitce promlčení z povahy věci podléhat nemůže, když není ani třeba jejího namítnutí a soud se jí musí zabývat z úřední povinnosti. Námitka promlčení namítnutí relativní neplatnosti Pojistné smlouvy vznesená žalovanou je tedy nedůvodná.

25. Naproti tomu je však důvodná námitka promlčení na samotné vydání bezdůvodného obohacení. Úhradou jednotlivých plateb pojistného začala běžet objektivní promlčecí lhůta, neboť právo na vrácení bezdůvodného obohacení v tomto případě objektivně vzniká okamžitě, jakmile je platba bez právního důvodu uskutečněna. Co se týče délky promlčecí lhůty, v řízení nevyšlo najevo vůbec nic, z čeho by bylo možno vyvozovat úmyslné bezdůvodné obohacování žalované. Naopak je zřejmé, že žalovaná konzistentně zastává názor, že pojištění platně a řádně vzniklo; neplatností argumentuje výlučně žalobkyně. Žalované nelze přičíst žádný úmysl se na úkor žalobkyně obohacovat bez právního důvodu. Platby byly činěny zcela dobrovolně a nikdy v průběhu jejich placení žalobkyně žalované nesdělila žádnou pochybnost o trvání pojištění. Soud proto uzavřel, že uskutečněním každé jednotlivé platby počala ohledně ní běžet tříletá objektivní promlčecí lhůta. Vzhledem k tomu, že v posledních třech letech před podáním žaloby žalobkyně žalované nezaplatila ničeho, je její nárok (tj. všechny platby učiněné před datem 6. 2. 2022) na vydání bezdůvodného obohacení zcela promlčen v objektivní tříleté lhůtě v souladu se zněním § 107 obč. zák.

26. Soud nad rámec závěru učiněného v předchozím odstavci dodává, že má nároky uplatněné žalobou za promlčené i v subjektivní promlčecí lhůtě, která se váže již k výročnímu dopisu se stavem ke dni 8. 2. 2021, jelikož tento dopis obsahoval rekapitulaci smlouvy a obecnou výnosnost smlouvy a zejména pak nikterak nezastřený přehled nákladů pojištění (v souhrnné výši 897 Kč za období 1. 2. 2020 do 31. 1. 2021). Z tohoto dopisu nejpozději tak mohla žalobkyně seznat, že jí jsou strhávány „nějaké“ poplatky, a tedy že smlouva může být neplatná pro eventuální absenci jejího skutečného obeznámení s těmito poplatky.

27. Nelze popřát sluchu námitce žalobkyně, že žalovaná musela již po obdržení rozsudku Městského soudu v Praze, sp. zn. 25 Co 430/2017, vědět, že ve všech obdobných případech jsou pojistné smlouvy neplatné a inkasovala-li pojistné i nadále, jednala nepoctivě. Hodnocení konkrétního pojistného produktu v odvolacím soudem projednávané věci nelze zcela nepochybně zobecňovat pro všechny žalovanou uzavřené pojistné smlouvy obdobného ražení, nota bene za situace, kdy se jednalo o zcela jiný produkt pojištění (Anonymizováno) než v posuzovaném případě (Anonymizováno). Zdejšímu soudu je navíc z úřední činnosti známo, že obdobných sporů se u zdejšího soudu vedou desítky, přičemž ne vždy soudy, tj. včetně soudu odvolacího, při posuzování platnosti pojistné smlouvy dospějí k témuž závěru jako ve výše uvedeném případě, totiž k neplatnosti pojistné smlouvy (srov. kupř. rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 1. 4. 2025, č. j. 51 Co 17/2025-140, jímž byl potvrzen rozsudek zdejšího soudu ze dne 6. 1. 2025, č. j. 33 C 250/2024-117). Nelze tedy dospět k závěru, že by žalovaná těžila ze své nepoctivosti, když nikterak nepoctivě nejednala.

28. Obdobně pak k námitkám promlčení vzneseným žalovanou soud dodává, že neshledal žádný důvod, pro který by měly být hodnoceny jako rozporné s dobrými mravy. Jak uvedl Nejvyšší soud např. v usnesení ze dne 26. 7. 2023, sp. zn. 33 Cdo 2020/2023: „uplatnění námitky promlčení by se příčilo dobrým mravům jen v těch výjimečných případech, v nichž by bylo výrazem zneužití tohoto práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil, a vůči němuž by za takové situace zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil“ (dále viz též četnou judikaturu v tomto usnesení citovanou). Žalovaná přitom nečinila vůbec nic, čím by žalobkyni nějak bránila její nároky uplatnit, či ji od toho nějak zrazovala, či nějakými přísliby nebo jednáním žalobkyni v uplatnění nároků zdržovala. Ani závěr, že žalovaná o namítané neplatnosti pojistné smlouvy věděla, resp. že věděla o obsahu zneužívajících ustanovení pojistné smlouvy, z provedeného dokazování nevyplynul a nadto by byl zcela nelogický. Soudu je z jeho úřední činnosti nad rámec uvedeného již v předchozím odstavci známo, že žalovaná u totožných pojistných produktů svým klientům běžně vyplácela jak pojistná plnění, tak případné odkupné, ostatně tomu tak bylo i v tomto případě. Takový postup žalované by byl jistě zcela v rozporu se závěrem, že by věděla o neplatnosti uzavřené pojistné smlouvy. Soud má naopak za to, že až do doby „hromadného“ podávání obdobných žalob, měly obě smluvní strany pojistnou smlouvu za platně uzavřenou a postupovaly podle ní. Soud tedy nesouhlasí s argumentací žalobkyně, že vyhovění námitce promlčení by jakkoliv zkracovalo její práva, když se jedná o nástroj v právu zcela běžný, zakládající právní jistotu oběma stranám a v daném případě nebyly shledány žádné důvody, pro které by soud námitce promlčení neměl přisvědčit.

29. Soud na základě výše uvedeného žalobu zamítl již s ohledem na důvodně uplatněnou námitku promlčení žalovanou, pročež se ani nezabýval argumentací stran, zdali Pojistná smlouva byla nebo nebyla uzavřena platně. Konal by tak nadbytečně. Pro týž důvod se soud ani nezabýval argumentací žalované, že žalobkyně „vybrala“ z účtu pojištění před jeho ukončením částku 34 482 Kč. S ohledem na to lze uzavřít, že ve věci ani nešlo o aplikaci unijního práva, nýbrž o posouzení důvodnosti vznesení námitky promlčení. Nebylo tedy ani namístě pokládat Soudnímu dvoru Evropské unie jakoukoli předběžnou otázku.

30. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaná měla ve věci plný úspěch, a má tak nárok na 100 % náhrady nákladů řízení. Výše náhrady nákladů řízení činí celkem 900 Kč a sestává z nákladů advokátem nezastoupeného účastníka ve smyslu § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 1 odst. 3 a § 2 odst. 3 ve výši 300 Kč za každý ze 3 provedených úkonů (písemné vyjádření k žalobě, příprava účasti na jednání a účast na jednání 9. 6. 2025), tj. celkem 900 Kč.

31. O lhůtách k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 8.

Nebude-li povinnost uložená vykonatelným rozhodnutím splněna, lze se splnění domáhat prostřednictvím soudního výkonu rozhodnutí podle části šesté o. s. ř. nebo exekuce podle zákona č. 120/2001 Sb., exekučního řádu.