KSBR 17 Co 225/2025-750

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava Buriana a soudců JUDr. Ivany Tomkové a Mgr. Bc. Aleše Klempy v právní věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: Jméno žalobce, narozený dne Datum narození žalobce, ⟪LB:lb_002⟫ bytem Adresa žalobce ⟪LB:lb_003⟫ zastoupený advokátem Jméno advokáta A ⟪LB:lb_004⟫ sídlem Adresa advokáta A ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalované: Jméno žalované, narozený dne Datum narození žalované ⟪LB:lb_007⟫ bytem Adresa žalované ⟪LB:lb_008⟫ zastoupený advokátem Jméno advokáta B ⟪LB:lb_009⟫ sídlem Adresa advokáta B ⟪LB:lb_010⟫ o částka s příslušenstvím, ⟪LB:lb_011⟫ o odvolání žalobce a žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Břeclavi ze dne 17. září 2024, č. j. 5 C 350/2010-684,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výrocích I., II., IV. a V. potvrzuje.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku III. mění tak, že žalovaný je povinen žalobci nahradit náklady řízení ve výši 499 488 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce Jméno advokáta A, advokáta.

III. Žalovaný je povinen žalobci nahradit náklady odvolacího řízení ve výši 50 493,30 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce Jméno advokáta A, advokáta.

1. Žalobce se žalobou podanou 19.11.2010 domáhá po žalovaném zaplacení částky částka s příslušenstvím jako protihodnoty zhodnocení čtyř pronajatých zemědělských pozemků v k. ú. adresa výsadbou vinice, které jsou od roku 2008 ve vlastnictví žalovaného. Pozemky byly původně vedeny pod označením jako GP p. č. číslo parcely, následně jako p. č. číslo parcely Celková výměra předmětných pozemků činí Anonymizováno.

2. Shora označeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku částka se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně od 10. 2. 2011 do zaplacení (výrok I.), ve zbývající části, tj. co do částky částka Kč s požadovaným příslušenstvím a co do úroku z prodlení za dobu před 10. 2. 2011, žalobu zamítl (výrok II.), žalobci uložil povinnost zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 316 259,64 Kč (výrok III.) a každému účastníku samostatně uložil povinnost zaplatit na nákladech státu částku 3 824,80 Kč (výroky IV. a V.). Soud prvního stupně vyšel ze závazného právního názoru vysloveného v předchozím zrušovacím usnesení odvolacího soudu ze dne 10.12.2015, č. j. 14 Co 284/2015-174 (k původně zcela zamítavému rozsudku soudu prvního stupně ze dne 23.10.2014, č.j. 5 C 350/2010-141), podle něhož nájemní smlouva z 1. 10. 1995 mezi žalobcem a právními předchůdci žalovaného byla platná a žalobce byl oprávněn vysazovat na pronajatých pozemcích vinice bez dalšího souhlasu pronajímatelů. Nájemní vztah skončil 26. 11. 2008 v důsledku právní moci rozhodnutí o komplexní pozemkové úpravě. Žalovaný se předtím stal vlastníkem pozemků a vstoupil do postavení pronajímatele a je proto pasivně věcně legitimován. Výše nároku žalobce odpovídá rozdílu hodnoty pronajatých pozemků včetně trvalých porostů ke dni vzniku a ke dni zániku nájmu, pokud jde o zhodnocení vyvolané činností žalobce. Nevrácená státní dotace na obnovu vinic na předmětných pozemcích činí uplatnění nároku žalobcem v rozporu s dobrými mravy v rozsahu dotace připadající na tyto pozemky. Dále bylo odvolacím soudem dovozeno, že nárok žalobce je třeba posoudit podle § 667 odst. 1 věty čtvrté občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. jako právo na protihodnotu zvýšení hodnoty pronajaté věci. Po doplnění dokazování soud prvního stupně uzavřel, že v době převzetí pozemků žalobcem se na nich nenacházely porosty vinné révy a že žalobce v letech 1996 a 1997 provedl výsadbu vinice. Pro určení rozsahu zhodnocení vyšel ze znaleckého posudku tituly před jménem adresa, podle něhož činil rozdíl obvyklých cen pozemků včetně trvalých porostů mezi 1. 10. 1995 a 26. 11. 2008, odpovídající změnám provedeným žalobcem, částka. Soud dále zjistil, že žalobce obdržel na obnovu vinic v roce 1996 nevrácenou státní dotaci částka na souhrnnou výměru 12,8872 ha, přičemž předmětné pozemky o výměře 5,8342 ha tvořily 45 % této výměry. Vázán předchozím právním názorem odvolacího soudu pak považoval uplatnění nároku v rozsahu dotace za rozporné s dobrými mravy. Žalobci proto přiznal 55 % ze zjištěného zhodnocení, tedy částku částka Další dotaci vztahující se k předmětným pozemkům nepovažoval za prokázanou. Žalovaného shledal v prodlení až od 10. 2. 2011, tedy ode dne následujícího po doručení žaloby jeho zástupci.

3. Proti tomuto rozsudku si podali odvolání žalobce i žalovaný.

4. Žalobce napadl zamítavý výrok rozsudku a navazující výroky o nákladech řízení. Namítl, že soud měl vycházet z rozdílu tržní hodnoty pozemků při vzniku a skončení nájmu, nikoli ze zhodnocení pozemků. Nesouhlasil s tím, že soud za rozhodný podklad zvolil posudek tituly před jménem jméno FO a nepřisvědčil odbornému posudku tituly před jménem jméno FO ani dalším oceněním. Zdůraznil, že posudek tituly před jménem jméno FO byl vypracován v časové návaznosti na skončení nájmu a byl akceptován i při pozemkové úpravě. Žalobce dále brojí proti krácení nároku o dotaci. Tvrdí, že na předmětné pozemky připadala pouze přibližně částka 618 000 Kč a tato by se měla případně odečítat od zhodnocení, a především však, že dotace nemá být při stanovení náhrady vůbec zohledněna, kdy nelze zkoumat původ žalobcem použitých peněz na obnovu vinic. Dotace podle žalobce pokrývala jen část prvotních nákladů, zatímco po dobu trvání nájmu vynakládal vlastní prostředky na péči o vinici. Žalobce dále v rámci ústního odvolacího jednání doplnil svoji odvolací argumentaci k nepřípustnosti krácení o dotaci o odkaz na nedávné usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 9.12.2025, č.j. 21 Co 262/2024-1097, vydané ve věci téhož žalobce, v němž bylo dovozeno, že původ finančních prostředků použitých žalobcem (nájemcem) na případné zhodnocení pozemku ve vlastnictví žalovaného (pronajímatele) nemůže vést k závěru, že výkon práva žalobce je či není v rozporu s dobrými mravy ve smyslu § 3 odst. 1 obč. zák. Z uvedených důvodů žalobce navrhl změnu rozsudku a úplné vyhovění žalobě, včetně odpovídajícího rozhodnutí o nákladech řízení, tj. tak, že žalovaného zaváže k náhradě nákladů řízení žalobce v celém rozsahu před soudy obou stupňů.

5. Žalovaný napadl vyhovující výrok, nákladový výrok mezi účastníky a výrok o náhradě nákladů státu. Vytýkal soudu neúplné skutkové zjištění, nesprávné hodnocení důkazů a nesprávné právní posouzení věci. Zejména zpochybňuje použitelnost a přesvědčivost posudku tituly před jménem jméno FO. Podle žalovaného znalec dostatečně nezohlednil nevyhovující stav opěrné konstrukce a drátěnky, nevypořádal se s přirozeným cenovým růstem nemovitostí mezi roky 1995 a 2008, pracoval s nedostatečnými srovnávacími podklady a nevysvětlil rozdíl oproti ocenění tituly před jménem jméno FO z roku 2009. Tvrdil, že žalobce neunesl důkazní břemeno ohledně rozsahu zhodnocení, jež mu lze přičítat. Dále žalovaný namítá, že dotace připadající na předmětné pozemky nejméně ve výši 600 923 Kč převýšila náklady na pořízení sazenic a že žalobce vinici zřídil za účelem vlastního podnikatelského zisku. Celý nárok proto měl být podle žalovaného posouzen jako rozporný s dobrými mravy. Navrhl změnu napadeného rozsudku tak, aby byla žaloba zcela zamítnuta a aby mu byla přiznána plná náhrada nákladů řízení.

6. Žalobce ve vyjádření k odvolání žalovaného odkázal na vlastní odvolací argumentaci proti posudku tituly před jménem jméno FO. Odmítl tvrzení, že výsadba vinice byla financována výhradně z dotace. Uvedl, že skutečné náklady byly podstatně vyšší a dotace předpokládala spoluúčast příjemce. Setrval na názoru, že původ investovaných prostředků nemá být rozhodný; význam má rozdíl hodnoty pozemků při vzniku a skončení nájemního vztahu. Nesouhlasil rovněž s tvrzením, že by podání žaloby zavinil, neboť žalovaný podle jeho názoru nebyl absolutně ochoten se na čemkoli mimosoudně dohodnout.

7. Žalovaný ve vyjádření k odvolání žalobce navrhl potvrzení zamítavého výroku rozsudku soudu prvního stupně. Uvedl, že odborný posudek tituly před jménem jméno FO neobsahuje řádné určení obvyklé ceny a že oceňuje celkovou hodnotu pozemků s porosty, nikoli zvýšení jejich hodnoty činností žalobce. Poukaz žalobce na využití posudku v souvislosti s pozemkovou úpravou považuje žalovaný za nepřípadný, neboť šlo o ocenění pro jiný účel. Žalovaný dále zdůraznil, že nárok podle § 667 odst. 1 občanského zákoníku může odpovídat jen tomu, oč se hodnota věci zvýšila v důsledku jednání žalobce, nikoli obecnému vývoji cen nemovitostí. Trvá na tom, že přijetí nevrácené dotace na výsadbu vinice je neslučitelné s požadavkem, aby žalovaný hradil zhodnocení financované státem. Údržbu vinice považoval za součást podnikatelské činnosti žalobce, jejíž náklady se promítají do jeho užitků z nájmu.

8. Odvolací soud poté, co zjistil, že obě odvolání byla podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), k tomu oprávněnou osobou (§ 201 o. s. ř.), přezkoumal napadené rozhodnutí soudu prvního stupně v mezích uplatněných odvolacích důvodů, jakož i řízení jemu předcházející, a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného je nedůvodné a že odvolání žalobce není důvodné ve věci samé, avšak částečně důvodné ohledně požadavku na náhradu nákladů řízení. Skutečnosti zakládající odvolací důvod ve smyslu ustanovení § 205 odst. 2 písm. a) o. s. ř., které odvolací soud zkoumá z úřední povinnosti, odvolací soud ze spisu nezjistil.

9. Odvolací soud předně konstatuje, že soud prvního stupně po provedeném řízení náležitě objasnil skutkový stav a tento i věcně správně posoudil. Skutková zjištění soudu prvního stupně mají v rozhodující míře oporu v provedeném dokazování a odvolací soud z nich vychází.

10. Soud prvního stupně po vrácení věci odvolacím soudem předchozím kasačním rozhodnutím správně vyšel ze závazných právních závěrů v něm obsažených. Otázky platnosti nájemní smlouvy, skončení nájmu 26. 11. 2008, pasivní legitimace žalovaného a právní kvalifikace nároku podle § 667 odst. 1 věty čtvrté občanského zákoníku byly tímto usnesením pro další řízení vyřešeny. Námitky, které by tyto závěry zpochybňovaly, proto nemohou vést k jinému výsledku.

11. Pro určení náhrady je rozhodné zvýšení hodnoty pronajaté věci vyvolané změnou uskutečněnou nájemcem, nikoli hodnota porostů samých ani prostý rozdíl cen nemovitostí, pokud by zahrnoval vývoj, který není důsledkem činnosti nájemce. Soud prvního stupně tento výklad respektoval, když zadal znalecké ocenění právě k určení rozdílu obvyklých cen pozemků a porostů ve stavu při vzniku a při skončení nájmu, a to v důsledku změn provedených žalobcem.

12. Soud prvního stupně nepochybil, jestliže založil skutkový závěr o výši zhodnocení na znaleckém posudku tituly před jménem jméno FO, který byl písemně doplněn a jehož závěry znalec objasnil při výslechu. Posudek odpovídá uloženému úkolu, vychází z dokazováním zjištěného stavu pozemků v obou rozhodných datech a obsahuje odůvodněný závěr o částce částka.

13. Námitky žalovaného proti stavu opěrné konstrukce, výběru srovnávacích podkladů a rozdílu oproti ocenění tituly před jménem jméno FO Anonymizováno pochybnost, jež by vyžadovala nové znalecké dokazování. Ocenění tituly před jménem jméno FO bylo vypracováno pro úvěrový účel, v jiném rozsahu a k jinému datu; nemůže proto bez dalšího zpochybnit závěr posudku, jehož předmětem bylo konkrétní zhodnocení pronajatých pozemků pro účely tohoto sporu. Odborný posudek tituly před jménem jméno FO nemohl obstát jako podklad pro určení nároku, protože neporovnává stav ke dni vzniku a zániku nájmu a neoceňuje přírůstek hodnoty vyvolaný činností žalobce.

14. Znalec rovněž výslovně rozlišil zvýšení hodnoty způsobené změnami provedenými žalobcem od obecného cenového vývoje. Odvolací soud neshledává, že by soud prvního stupně přiznal žalobci hodnotový přírůstek, který by byl dán jen vývojem trhu bez souvislosti s vysazením a existencí vinice. Doplnění dokazování dalším znaleckým posudkem by za tohoto stavu ani podle názoru odvolacího soudu nepřineslo poznatky způsobilé zpochybnit úplnost a přesvědčivost provedeného znaleckého dokazování. Z obsahu spisu je zřejmé, že soud prvního stupně s ohledem na námitky obou účastníků k závěrům posudku tituly před jménem jméno FO projevil procesní aktivitu k zajištění revizního znaleckého přezkumu posudku jiným znalcem či ústavem. Pokud však po bezúspěšnosti tohoto procesního postupu daného obtížností nalezení vhodného znalce se nakonec spokojil se závěry posudku tituly před jménem jméno FO, který použil jako podklad pro své úvahy při posouzení nároku žalobce a přesvědčivě vysvětlil, proč považuje další návrhy účastníků na doplnění dokazování za nadbytečné, tomuto postupu soudu prvního stupně nelze ničeho vytknout a nelze v něm shledávat porušení zásady volného hodnocení důkazů.

15. Soud prvního stupně byl vázán právním názorem předchozího odvolacího soudu, podle něhož je výkon práva na protihodnotu zhodnocení v rozsahu nevrácené státní dotace rozporný s dobrými mravy. Správně proto zjišťoval rozsah dotace, která se vztahovala k předmětným pozemkům.

16. Z provedených listin vyplynulo, že dotace z roku 1996 ve výši částka byla poskytnuta na výměru 12,8872 ha, z níž předmětné pozemky o výměře tvořily 45 %. Výpočet soudu prvního stupně, podle něhož žalobci náleží zbývajících 55 % zhodnocení ve výši částka zjištěného na základě znaleckého posudku tituly před jménem jméno FO, implikuje, že soud prvního stupně nepřistoupil k pouhému mechanickému odpočtu dotace od zjištěného zhodnocení v nominální výši odpovídající poměrné částce dotace v rozsahu 45 %, nýbrž k valorizaci dotace v rámci zjištěného zhodnocení. Uvedený postup odpovídá učiněným skutkovým zjištěním a koresponduje i se závazným právním názorem odvolacího soudu. Jelikož dále nebylo prokázáno, že by žalobce na tyto pozemky čerpal další dotace, nelze nárok dále krátit nad takto vymezený rozsah. Naopak nelze přisvědčit žalobci, že dotace nemá na posouzení nároku žádný vliv, ani žalovanému, že z důvodu dotace musí být vyloučen celý nárok. Aplikaci právní argumentace žalobce k nepřípustnosti posouzení výkonu práva žalobce na nahrazení zhodnocení pozemků, k němuž žalobce použil dotaci od státu na výsadbu vinice přijaté žalobcem, jako rozporného s dobrými mravy, kterou uplatnil v rámci odvolacího jednání s odkazem na jím označené usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 9.12.2025, č. j. 21 Co 262/2024-1097, vydané v jiné věci (byť se týkalo taktéž žalobce) až po předchozím kasačním rozhodnutí v této věci s opačně vyznívajícím závazným právním názorem, se odvolací soud neztotožnil. Ačkoliv lze částečně souhlasit s argumentací obsaženou v bodě 27. odůvodnění citovaného usnesení odvolacího senátu 21 Co, podle níž dotační politika vymezená státem založila vztah mezi příjemcem dotace – žalobcem a státem, kdežto ohledně uplatněného nároku vyplývajícího z § 667 odst. 1 věta čtvrtá obč. zák. jde o vztah mezi nájemcem a pronajímatelem, nelze současně pominout, že bez existence tohoto nájemního vztahu by žalobce dotační titul, na základě něhož se stal příjemcem dotace pro její použití na předmětných pozemcích, nemohl získat. Nelze tudíž podle názoru odvolacího soudu předmětnou dotaci bez dalšího oddělovat od uplatněného nároku vyplývajícího z § 667 odst. 1 věta čtvrtá obč. zák., bylo-li prokázáno, že tato dotace byla na osázení předmětných pozemků použita a že tato investice souvisela s jejich zhodnocením. Dlužno též dodat, že použití dotace bylo účelově vázáno na hospodaření s předmětnými pozemky. Žalobce jako nájemce pozemků a příjemce dotace nebyl oprávněn s dotačními prostředky libovolně nakládat a účelovost poskytnuté dotace musela být prokázána k doložení oprávněnosti jejího čerpání, jak vyplývá z protokolu ze dne 4.5.1999 o kontrole dotačního titulu pracovníkem právnická osoba (blíže též viz bod 26. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně). Z uvedeného je zřejmé, že v případě neprokázání využití dotací ke stanovenému účelu byl žalobce jako příjemce povinen poskytovateli dotaci vrátit a nebyl tudíž oprávněn si ji bez dalšího ponechat. Z uvedených důvodů odvolací senát 17 Co nepovažuje názor senátu 21 Co Krajského soudu v Brně o nepřípustnosti námitky žalovaného k rozporu výkonu práva žalobce na zaplacení náhrady za zhodnocení předmětných pozemků pro rozpor s dobrými mravy projevený v odůvodnění jeho citovaného rozhodnutí za přiléhavě použitelný v posuzované věci. Odvolací soud tedy v nynější fázi řízení neshledal důvod se odchýlit od závazného právního názoru k přípustnosti uplatnění námitky rozporu s dobrými mravy ve vztahu k posuzovanému nároku v souvislosti s poskytnutou dotací, který byl v minulosti zformulován odvolacím senátem Krajského soudu v Brně 14 Co v jeho předchozím kasačním rozhodnutí.

17. Soud prvního stupně taktéž správně uzavřel, že žalovaný se dostal do prodlení až 10. 2. 2011. Ujednání nájemní smlouvy neurčovalo určitě splatnost takto sporné a dosud nezjištěné protihodnoty zhodnocení; předžalobní výzva bez prokázaného doručení a bez určení lhůty k plnění nemohla prodlení založit. Za kvalifikovanou výzvu proto soud správně považoval doručenou žalobu.

18. S ohledem na uvedené proto odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně podle § 219 odst. 1 o. s. ř. ve výroku I., jakož i v zamítavém výroku II. jako věcně správný potvrdil. Odvolací soud současně potvrdil rozsudek soudu též v závislých výrocích IV. a V. ohledně náhrady nákladů řízení státu, které vycházejí z poměru úspěchu účastníků ve vztahu k předmětu řízení (žalobce 1/3 a žalovaný 2/3), jakož i k okolnosti, že žalobce byl v řízení osvobozen od soudních poplatků v rozsahu jedné poloviny.

19. Naproti tomu, pokud jde o výrok III. rozsudku soudu prvního stupně o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky za řízení před soudem prvního stupně, odvolací soud se neztotožnil s postupem soudu prvního stupně podle § 142 odst. 2 o. s. ř. při rozhodování o těchto nákladech podle poměru úspěchu účastníků ve věci, neboť podle názoru odvolacího senátu je třeba s ohledem na skutečnost, že výsledná přiznaná částka závisela na znaleckém posudku a také na úvaze soudu postupovat podle § 142 odst. 3 o. s. ř. Žalobci by tudíž měla být přiznána plná náhrada nákladů řízení, nicméně určená z přisouzené částky. Žalobce prokázal základ nároku, nikoliv jím uplatněnou výši, která byla zjištěna na základě znaleckého posudku (zhodnocení pozemků) a úvahy soudu (míra započtení dotace do zhodnocení k námitce žalovaného). Pro úplnost nutno naproti tomu doplnit, že ohledně náhrady nákladů státu, o níž soud prvního stupně rozhodl výroky IV. a V. rozsudku, tj. při poměru neúspěchu žalobce 2/3 sníženého na 1/3 s ohledem na osvobození od soudních poplatků v rozsahu ½ a neúspěchu žalovaného 1/3, které ve výsledku vedlo k uložení povinnosti každému z účastníků uhradit z celkové výše náhrady nákladů státu (11 474,40 Kč) částkou 3 824,80 Kč, byl postup soudu prvního stupně správný, neboť zde nelze aplikovat pravidlo zakotvené v § 142 odst. 3 o. s. ř., a proto byl rozsudek soudu prvního stupně v těchto výrocích (výroky IV. a V.) odvolacím soudem jako věcně správný výrokem I. rozsudku podle § 219 o. s. ř. taktéž potvrzen.

20. Pokud jde tedy o náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně ve vztahu mezi účastníky odvolací soud výrokem II. rozsudku změnil výrok III. rozsudku soudu prvního stupně tak, že podle § 142 odst. 3, § 151 a § 224 o. s. ř. žalovanému uložil povinnost k náhradě nákladů řízení žalobce. Žalobce v řízení účelně vynaložil náklady v rozsahu odměny advokáta za 30 úkonů právní služby (převzetí a příprava věci, předžalobní výzva, sepis a podání žaloby, odvolání z 19.3.2015, účast advokáta na jednáních před soudem nepřesahujících 2 hodiny dne 25.2.2014, 3.4.2014, 23.10.2024, 28.4.2016, 19.7.2016, 13.9.2016, 4.10.2016, 8.2.2018, 1.11.2020 a 10.9.2024 a účast advokáta u jednání před soudem v délce přesahující dvě hodiny 7.10.2021, sepis písemného podání k výzvě soudu ze dne 17.10.2012, 30.4.2013, 13.4.2016, 19.5.2016, 20.4.2017, 9.4.2018, 4.2.2020 a 25.2.2020, 30.11.2020, 23.7.2021, 19.10.2021, 27.4.2022 a 29.7.2024), když náhrady za jeden úkon právní služby vychází z tarifní hodnoty odpovídající přisouzené částce ve výši 1 283 590 Kč [§ 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen AT)], tj. odpovídají částce 13 460 Kč za jeden úkon právní služby, tj. celkem za odměny 403 800 Kč, k tomu náleží 30 režijních paušálů hotových výloh á 300 Kč dle § 13 odst. 4 AT za každý z uvedených úkonů právní služby, tj. 9 000 Kč, to vše zvýšeno o DPH ve výši 21 % v částce 86 688 Kč. Žalobce má tak celkově právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně a za předchozí odvolací řízení ve výši 499 488 Kč.

21. Pokud jde o náhradu nákladů žalobce v rámci nynějšího odvolacího řízení, odvolací soud o nich rozhodl výrokem III. rozsudku, kdy při výpočtu výše odměny za jeden úkon právní služby vycházel ze stejné tarifní hodnoty (výsledné žalobci přisouzené částky 1 283 590 Kč), z níž určil odměnu za jeden úkon právní služby ve výši 13 460 Kč, kdy žalobce vynaložil ve druhém odvolacím řízení náklady v rozsahu odměny advokáta za tři úkony právní služby – za odvolání z 10.1.2025, za vyjádření k odvolání žalobce z 25.9.2025 a za účast zástupce žalobce u odvolacího jednání dne 28.7.2026 – tj. částka 40 380 Kč, k tomu náleží 3 režijní paušály á 450 Kč dle § 13 odst. 4 AT za každý z úkonů právní služby vynaložený po 1.1.2025, tj. úhrnem 1 350 Kč, vše zvýšeno o DPH ve výši 21 % v částce 8 763,30 Kč, tj. celkově náhrada nákladů odvolacího řízení v částce ve výši 50 493,30 Kč.

Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné za předpokladu, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodnutí dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání se podává k Nejvyššímu soudu České republiky prostřednictvím soudu, který rozhodoval ve věci v prvním stupni, ve lhůtě do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu.

Nesplní-li povinný dobrovolně a včas povinnost, kterou mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat jejího splnění návrhem na výkon rozhodnutí či návrhem na exekuci.