KSBR 49 Co 193/2025-141

ROZSUDEK ⟪LB:lb_001⟫ JMÉNEM REPUBLIKY ⟪LB:lb_002⟫ Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Moniky Kyselové a soudců JUDr. Jiřího Handlara a Mgr. Pavly Kohoutkové ve věci ⟪LB:lb_003⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně, narozená dne Datum narození žalobkyně ⟪LB:lb_004⟫ bytem Adresa žalobkyně ⟪LB:lb_005⟫ zastoupená advokátem Jméno advokáta A ⟪LB:lb_006⟫ sídlem Adresa advokáta A ⟪LB:lb_007⟫ proti ⟪LB:lb_008⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený dne Datum narození žalovaného ⟪LB:lb_009⟫ bytem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_010⟫ zastoupený advokátem Jméno advokáta B, BA ⟪LB:lb_011⟫ sídlem Adresa advokáta B ⟪LB:lb_012⟫ o určení neplatnosti darovací smlouvy a o určení vlastnictví k nemovitým věcem, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 25. 3. 2025, č. j. 38 C 191/2023-109,

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 14 689 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta Jméno advokáta B, BA.

1. Rozsudkem soudu I. stupně byla zamítnuta žaloba o určení neplatnosti darovací smlouvy ze dne datum uzavřené mezi žalovaným a tituly před jménem jméno FO, narozeným datum, bytem adresa (dále jen „Darovací smlouva“), jejímž předmětem je darování pozemku parc. č. číslo zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba č. p. číslo, rodinný dům, a pozemku parc. č. číslo, zahrada, nacházející se v obci adresa, k. ú. adresa, zapsaných na LV č. číslo u právnická osoba pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště adresa (dále jen „Nemovitosti“), byla zamítnuta žaloba o určení, že žalobkyně je vlastníkem Nemovitostí (výrok II.), byla zamítnuta žaloba o určení, že žalovaný není vlastníkem Nemovitostí (výrok III.), byla zamítnuta žaloba o určení, že žalovaný se na základě Darovací smlouvy ze dne datum nestal vlastníkem Nemovitostí (výrok IV.) a žalobkyni byla stanovena povinnost zaplatit žalovanému náklady řízení ve výši 34 376,10 Kč (výrok V.).

2. Proti tomuto rozsudku, a to proti všem jeho výrokům, podala žalobkyně odvolání. Namítala, že rozsudek je nepřezkoumatelný pro nesrozumitelnost a nedostatek důvodů a rozporovala jeho závěr, že neprokázala svou aktivní věcnou legitimaci za situace, kdy podle soudu neunesla břemeno tvrzení a důkazní ohledně doplacení kupní ceny dle kupní smlouvy uzavřené s otcem žalovaného tituly před jménem jméno FO dne datum (dále jen „Kupní smlouva“). Otázka, zda byla kupní cena zaplacena v plné výši nemá pro její aktivní legitimaci žádnou relevanci. Současně měla za to, že byla prokázána alespoň částečná úhrada kupní ceny, dále že smluvní strany uzavřely kupní smlouvu s vážnou vůlí převést vlastnické právo na žalobkyni, a že se tudíž žalobkyně na základě kupní smlouvy měla stát vlastníkem Nemovitostí. V katastru nemovitostí je však jako jejich vlastník uveden žalovaný z důvodu nemravného a nepoctivého jednání žalovaného a jeho otce, který Darovací smlouvou Nemovitosti na svého syna převedl, ačkoliv věděl, že žalobkyně v Nemovitostech roky žila, pečovala o ně jako o své vlastní, a musel tedy předpokládat právní vztah žalobkyně k nim. Namítala též, že soud I. stupně neprovedl důkazy k objasnění doplatku kupní ceny. Za nesprávný považovala dále závěr soudu I. stupně, že ani za situace, kdy by soud rozhodl, že je Darovací smlouva neplatná, by to nepřivodilo žalobkyni příznivější postavení a ani by to její postavení nijak nevyřešilo. Kupní smlouva, kterou podepsala žalobkyně s otcem žalovaného dne datum, jí zakládá ve spojení s návrhem na vklad právo na realizaci vkladového řízení, a pokud by tedy Darovací smlouva ze dne datum byla shledána absolutně neplatnou, zapsaný stav v katastru nemovitostí by přestal mít oporu v platném právním jednání, a bylo by namístě provést opravu vkladu a obnovit stav před uzavřením neplatné Darovací smlouvy, tedy zápis vlastnictví otce žalovaného. Tím by odpadla překážka pro provedení vkladu na základě Kupní smlouvy a žalobkyně by mohla zrealizovat převod vlastnického práva k Nemovitostem. Úspěšné určení neplatnosti Darovací smlouvy by jí tedy otevřelo cestu k realizaci jejích práv. Žalobkyně žádala, aby bylo rozhodnutí soudu I. stupně zrušeno a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení.

3. Žalovaný se k odvolání žalobkyně vyjádřil tak, že skutková zjištění soudu I. stupně o tom, že v roce 2007 byla uzavřena Kupní smlouva, která nebyla vložena do katastru nemovitostí, a že mezi žalovaným a jeho otcem byla v roce 2023 uzavřená Darovací smlouva, která naopak do katastru vložena byla, zcela postačovala pro zamítnutí všech nároků. Ve vztahu k nárokům uvedených pod výroky I., III. a IV. chyběl naléhavý právní zájem žalobkyně na požadovaném určení, neboť takovým určením by se právní situace žalobkyně ani nijak nezměnila, respektive by jí nijak nepomohla. Ve vztahu k nároku uvedeném ve výroku II. nebyla žalobkyně aktivně legitimovaná, neboť nemohla nabýt vlastnictví k předmětným Nemovitostem vzhledem k tomu, že vklad do katastru nemovitostí nebyl podán. Nadto od počátku tvrdí, že kupní cena ze strany žalobkyně nebyla uhrazena ani zčásti a zopakoval, že jeho otec tituly před jménem jméno FO považoval Kupní smlouvu ze dne datum za zrušenou, neboť se tak strany dohodly a on smlouvu roztrhal, neměl tedy důvod od ní odstupovat nebo požadovat úhradu kupní ceny. Otec žalovaného tituly před jménem jméno FO si vzal dne datum novou hypotéku u Hypoteční banky a.s. na hypoteční úvěr ve výši 5 000 000 Kč, který splácel následujících 17 let, a jež doposud není splacen. Zástavní smlouvu s Hypoteční bankou a.s. uzavřel dne datum. Z prostého porovnání výše hypotečního úvěru 5 000 000 Kč a kupní ceny 1 790 000 Kč v Kupní smlouvě ze dne datum je tedy jasné, že prodej předmětných Nemovitostí nedával fakticky žádný smysl. Žalovaný tedy navrhl, aby bylo rozhodnutí soudu I. stupně jako věcně správné potvrzeno.

4. Soud I. stupně vyšel ze zjištění, že dne datum byla uzavřena Kupní smlouva mezi žalobkyní jako kupující a tituly před jménem jméno FO jako prodávajícím k Nemovitostem, přičemž k zápisu vlastnického práva žalobkyně do katastru nemovitostí nedošlo. Dle Kupní smlouvy z dne datum měla být za Nemovitosti zaplacena kupní cena v celkové výši 1 790 000 Kč a to tak, že částka 400 000 Kč měla být uhrazena v hotovosti dne datum, částka 400 000 Kč měla být uhrazena v hotovosti dne datum, částka 400 000 Kč měla být uhrazena v hotovosti dne datum a dále částka 590 000 Kč měla být uhrazena ve lhůtě jednoho měsíce ode dne podpisu Kupní smlouvy bezhotovostním převodem na účet specifikovaný prodávajícím nebo v hotovosti k rukám prodávajícího. Nemovitosti byly ve vlastnictví tituly před jménem jméno FO až do datum, kdy došlo ke změně, a od té doby jsou vlastnictvím žalovaného na základě Darovací smlouvy ze dne datum, kterou uzavřel tituly před jménem jméno FO s žalovaným jako svým synem. Na základě těchto zjištění soud I. stupně dospěl k závěru, že nebyl dán naléhavý právní zájem na požadovaných určeních, neboť pokud by soud rozhodl, že Darovací smlouva ze dne datum je neplatná, nepřivodilo by takové rozhodnutí žalobkyni příznivější postavení, ani by to její postavení nijak nevyřešilo. Zdůraznil, že nezbytnými podmínkami pro úspěšnost žaloby na určení je účast aktivně i pasivně legitimovaného účastníka, tedy účastenství těch osob, které jsou účastníky dotčeného smluvního vztahu a dále naléhavý právní zájem na tomto určení. Soud I. stupně naznal, že žaloba není důvodná v žádném z nároků uplatněných žalobkyní. Žalobkyně odvozuje své vlastnické právo k Nemovitostem z Kupní smlouvy, kterou uzavřela datum s prodávajícím tituly před jménem jméno FO, tj. otcem žalovaného, avšak návrh na vklad k příslušnému katastrálnímu úřadu nebyl podán. Bez takového návrhu nedošlo platně k převodu vlastnictví k Nemovitostem a taková smlouva má účinky pouze obligační. Soud I. stupně dále uvedl, že žalobkyně ani přes poučení soudu dle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. neprokázala svou aktivní věcnou legitimaci v řízení s odkazem na skutečnost, že sice byla kupní cena žalobkyní zčásti uhrazena, což mělo vyplývat ze samotné Kupní smlouvy, tj. že prodávajícímu zaplatila v době před a při uzavření této smlouvy částku ve výši 1 200 000 Kč, ale nedoplnila žádné rozhodné skutečnosti ani důkazy k tomu, jakým způsobem byla kupní cena žalobkyní doplacena po podpisu ve výši 590 000 Kč. Soud tedy uzavřel, že žalobkyně neprokázala aktivní věcnou legitimaci v řízení, a proto veškeré její nároky jako nedůvodné zamítl. O nákladech řízení rozhodl s ohledem na úspěch ve věci dle § 142 odst. 1 o. s. ř. v souladu s vyhláškou č. 177/1996 Sb. a dle obsahu spisu tak, že neúspěšnou žalobkyni zavázal, aby žalovanému nahradila jeho účelně vynaložené náklady spočívající v odměně advokáta za 3 úkony právní služby á 3 100 Kč učiněné do datum a 3 úkony právní služby á 5 620 Kč učiněné po datum, včetně náhrady hotových výdajů a DPH, celkem 34 376,10 Kč.

5. Odvolací soud po zjištění, že objektivně i subjektivně přípustné odvolání (§ 201 a § 202 a contrario o. s. ř.) bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal rozsudek soudu I. stupně, jakož i řízení, které mu předcházelo (§ 212, 212a o. s. ř.) a odvolání neshledal důvodným.

6. Podle § 80 o. s. ř. se lze žalobou domáhat určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem. Ten je dán tehdy, jestliže požadované určení může odstranit existující nejistotu v právním postavení žalobce nebo odvrátit ohrožení jeho práva. Žalobce přitom musí tvrdit a prokázat takové okolnosti, z nichž plyne, že právě požadovaný výrok jeho právní poměry účinně a definitivně vyřeší. Určovací žaloba nemá místo tam, kde požadovaný výrok tento účel zjevně nemůže splnit.

7. Mezi stranami nebylo sporné, že žalovaný byl a je zapsán jako výlučný vlastník předmětných Nemovitostí v katastru nemovitostí.

8. V projednávané věci soud I. stupně správně vyšel ze zjištění, jež mezi účastníky nebylo sporné, že žalobkyně uzavřela dne datum s tituly před jménem jméno FO Kupní smlouvu k předmětným Nemovitostem, avšak vklad vlastnického práva žalobkyně podle této smlouvy do katastru nemovitostí nikdy proveden nebyl. Naproti tomu žalovaný je na základě Darovací smlouvy ze dne datum v katastru nemovitostí zapsán jako výlučný vlastník předmětných Nemovitostí. Nelze tak učinit jiný závěr než ten, že samotné uzavření Kupní smlouvy bez povoleného vkladu nezaložilo žalobkyni vlastnické právo k Nemovitostem. Mohlo jí založit pouze obligační nárok vůči jejímu smluvnímu partnerovi, tituly před jménem jméno FO, a žalobkyně se proto nemůže úspěšně domáhat určení, že je vlastnicí Nemovitostí, jestliže podle zjištěného skutkového stavu vlastnické právo nenabyla (srovnej například rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1333/2016). Žaloba byla tudíž v této části ve výroku II. rozsudku soudu I. stupně správně jako nedůvodná zamítnuta. Za této situace nebylo pro rozhodnutí významné, zda žalobkyně kupní cenu podle Kupní smlouvy uhradila. Tato okolnost nemůže nahradit absentující vklad vlastnického práva ani založit žalobkyni vlastnictví k předmětným Nemovitostem. Zabýval-li se soud I. stupně otázkou úhrady kupní ceny, šlo o úvahu jdoucí nad rámec pro věc rozhodných skutečností.

9. Žalobkyně se dále domáhala určení neplatnosti Darovací smlouvy uzavřené v roce 2023 mezi žalovaným a tituly před jménem jméno FO a určení, že se žalovaný na jejím základě nestal vlastníkem předmětných Nemovitostí, o nichž soud I. stupně rozhodoval ve výrocích I. a IV. Uvedené nároky se bezprostředně dotýkají právního poměru založeného touto Darovací smlouvou. V řízení o určení platnosti či neplatnosti smlouvy musí být účastníky řízení všichni účastníci napadené smlouvy, popřípadě jejich právní nástupci (Nejvyšší soud toto stanovisko výslovně formuloval například v usnesení sp. zn. 30 Cdo 483/2006). tituly před jménem jméno FO, který byl dárcem a jednou ze smluvních stran Darovací smlouvy, však účastníkem tohoto řízení nebyl. Žaloba tak nebyla podána proti všem subjektům právního poměru, o němž mělo být rozhodnuto. Výrok případného vyhovujícího rozsudku by byl podle § 159a odst. 1 o. s. ř. závazný zásadně jen pro účastníky řízení, a nemohl by tedy závazně upravit právní poměr také vůči tituly před jménem jméno FO. Takové rozhodnutí by neodstranilo nejistotu ohledně Darovací smlouvy a nemohlo by naplnit preventivní funkci určovací žaloby. Žalobkyni proto nesvědčí naléhavý právní zájem na požadovaných určeních. Současně zde chybí věcná legitimace na žalované straně v rozsahu vyžadovaném povahou sporného smluvního vztahu. Soud I. stupně proto správně žalobu i v těchto částech zamítl.

10. Žalobkyně se rovněž domáhala určení, že žalovaný není vlastníkem předmětných Nemovitostí, o čemž soud I. stupně rozhodoval ve výroku III. Takto formulovaný negativní určovací petit však sám o sobě neřeší, komu vlastnické právo náleží. Ani v případě úspěchu by žalobkyni nezaložil vlastnické právo a bez dalšího by nepředstavoval podklad pro zápis jejího vlastnického práva do katastru nemovitostí. Naléhavý právní zájem na negativním určení sice nelze vyloučit v každé věci bez výjimky, žalobkyně však netvrdila ani neprokázala takové konkrétní okolnosti, z nichž by vyplývalo, že právě tento výrok její právní postavení účinně vyjasní a zabrání dalším sporům. Naopak, vzhledem k tomu, že žalobkyně vlastnické právo k Nemovitostem nenabyla, by výrok o neexistenci vlastnického práva žalovaného otázku vlastnictví nevyřešil, a tím méně by mohl odstranit nejistotu v jejím právním postavení. Negativní výrok by tedy neurčil skutečného vlastníka, žalobkyni by nezaložil vlastnické právo a ani sám o sobě nevytvořil podklad pro změnu zápisu v katastru. Následná možnost předložit dřívější Kupní smlouvu katastru na tom v zásadě nic nemění. Uvedený závěr platí tím spíše, že žalobkyně opírá své tvrzení o dřívější Kupní smlouvu, jejímž účastníkem byl tituly před jménem jméno FO. Případné vyhovění negativnímu určovacímu návrhu by proto nevyčerpalo právní vztahy mezi všemi dotčenými osobami ani by nezabránilo dalším navazujícím sporům. Současně nelze ani pominout, že otázka úhrady kupní ceny dle Kupní smlouvy je navíc mezi účastníky sporná. Naléhavý právní zájem na určení požadovaném ve výroku III. proto dán není, a správně byl soudem I. stupně zamítnut.

11. Ze všech uvedených důvodů je tedy zřejmé, že žalobkyně nemůže uspět ani s jedním z uplatněných určovacích nároků, a proto odvolací soud za použití ustanovení § 219 o. s. ř. rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný potvrdil, a to včetně výroku V. o nákladech řízení, jež byly určeny s ohledem na úspěch ve věci a v souladu s vyhláškou č. 177/1996 Sb., a jejichž výši ostatně ani nikdo nerozporoval.

12. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto za použití § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. tak, že v odvolacím řízení neúspěšná žalobkyně byla zavázána k povinnosti zaplatit žalovanému na jejich náhradě částku 14 689 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta Jméno advokáta B, BA. Uvedená částka představuje náklady, které žalovanému vznikly v souvislosti se zastoupením advokátem v odvolacím řízení a sestávají z odměny advokáta, který učinil dva úkony právní služby ve výši á 5 620 Kč za písemné vyjádření k odvolání ze dne datum (§ 7 bod 5., § 9 odst. 3 písm. a/ a § 11 odst. 1 písm. d/ vyhlášky č. 177/1996 Sb.) a za účast na jednání odvolacího soudu dne datum (§ 7 bod 5., § 9 odst. 3 písm. a/ a § 11 odst. 1 písm. g/ vyhlášky č. 177/1996 Sb.) a ze dvou částek paušální náhrady hotových výdajů advokáta á 450 Kč (dle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb.), to vše zvýšeno o částku 2 549 Kč, představující 21 % DPH z odměny a náhrad, jíž je advokát žalovaného plátcem (§ 137 odst. 1, § 137 odst. 3 písm. a/ a § 151 odst. 2 věta druhá o. s. ř.).

Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání za podmínek ustanovení § 237 o. s. ř. do dvou měsíců ode dne doručení jeho písemného vyhotovení k Nejvyššímu soudu prostřednictvím Městského soudu v Brně; přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.