KSCB 15 Co 4/2026-229

Krajský soud v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře - rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedy Mgr. Pavla Přibyla a soudkyň JUDr. Ivany Kosové a JUDr. Marcely Pechové ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: Jméno žalobce, narozený dne Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce ⟪LB:lb_002⟫ zastoupený advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A ⟪LB:lb_003⟫ proti ⟪LB:lb_004⟫ žalovaným: 1. Jméno žalované, narozený dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované ⟪LB:lb_005⟫ zastoupený advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B ⟪LB:lb_006⟫ 2. Jméno advokáta C, narozená dne Datum narození advokáta C bytem Adresa advokáta C ⟪LB:lb_007⟫ zastoupená opatrovníkem Jméno opatrovníka, advokátkou ⟪LB:lb_008⟫ sídlem AnonymizovánoAnonymizováno ⟪LB:lb_009⟫ o určení, že do dědictví po zůstavitelce Anonymizováno náleží částka 3 840 000 Kč ⟪LB:lb_010⟫ o odvolání žalovaného 1. Anonymizováno proti rozsudku Okresního soudu v Táboře ze dne 15. 10. 2025, č. j. 9 C 322/2024-192

I. Rozsudek soudu I. stupně se v odstavci I. ve výroku o určení, že částka 3 720 000 Kč, která představuje část kupní ceny zaplacené na základě kupní smlouvy ze dne 17. 3. 2022 uzavřené mezi jméno FO, r.č. RČ na straně jedné a jméno FO, r.č. RČ a jméno FO, r.č. RČ na straně druhé, je součástí pozůstalosti po zemřelé jméno FO, r.č. RČ, posledně bytem adresa, adresa, zemřelé dne 1. 6. 2022, mění tak, že žaloba žalobce se zamítá.

II. Žalobce je povinen nahradit žalovanému 1. jméno FO náklady řízení před soudy obou stupňů v částce 61 683,93 Kč k rukám jeho právního zástupce do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Ve vztahu mezi žalobcem a žalovanou 2. Jméno advokáta C nemá žádný z těchto účastníků právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

IV. Žalobce je povinen nahradit České republice na účet Okresního soudu Táboře v plném rozsahu náklady řízení před soudy obou stupňů. Výše těchto nákladů bude určena odvolacím soudem v samostatném usnesení.

1. Citovaným rozsudkem Okresní soud v Táboře (dále jen soud I. stupně) určil, že částka 3 720 000 Kč, která představuje část kupní ceny zaplacené na základě kupní smlouvy ze dne 17. 3. 2022 uzavřené mezi jméno FO, r. č. RČ na straně jedné a jméno FO, r. č. RČ a jméno FO, r. č. RČ na straně druhé, je součástí pozůstalosti po zemřelé jméno FO, r. č. RČ, posledně bytem adresa, adresa, zemřelé dne datum (odst. I.), zamítl žalobu na určení, že částka 120 000 Kč, která představuje část kupní ceny zaplacené na základě kupní smlouvy ze dne 17. 3. 2022 uzavřené mezi jméno FO na straně jedné a jméno FO a jméno FO na straně druhé, je součástí pozůstalosti po zemřelé jméno FO (odst. II.), žalovanému 1. uložil povinnost nahradit žalobci na nákladech řízení částku 42 314 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku na účet zástupce žalobce (odst. III.) a rozhodl, že ve vztahu mezi žalobcem a žalovanou 2. se žalobci právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává (odst. IV.).

2. Žalobce tvrdil, že řízení o pozůstalosti po matce účastníků jméno FO, zemřelé dne 1. 6. 2022, bylo usnesením ze dne 5. 8. 2022, č. j. 24 D 554/2022-27 zastaveno z důvodu nepatrné hodnoty majetku zůstavitelky, ovšem následně na základě podnětu žalobce bylo zahájeno dodatečné projednání pozůstalosti, neboť žalobce má za to, že součástí pozůstalosti by měla být částka 3 840 000 Kč představující kupní cenu z prodeje nemovitostí zůstavitelky na základě kupní smlouvy ze dne 17. 3. 2022, když finanční prostředky z prodeje byly převedeny na bankovní účet žalovaného 1. jméno FO. Ten se žalobou nesouhlasil s tím, že již dne 20. 7. 2020 došlo k uzavření darovací smlouvy, kterou matka převedla předmětné nemovitosti do jeho výlučného vlastnictví, smlouva nebyla předložena na katastrální úřad, neboť s matkou se dohodli, že nemovitosti prodá matčiným jménem a peníze budou jeho vlastnictvím; ohledně vůle matky odkázal i na její dopis na rozloučenou. Na návrh žalobce soud usnesením ze dne 17. 2. 2025, č. j. 9 C 322/2024-37 rozhodl o přistoupení žalované 2. Jméno advokáta C (sestry žalobce a žalovaného 1.) do řízení s tím, že okruh účastníků tohoto sporného řízení musí odpovídat okruhu účastníků řízení o pozůstalosti.

3. Při závěru soudu I. stupně, že žalobce má právní zájem na požadovaném určení ve smyslu § 80 o. s. ř., neboť jde o jedinou cestu, jak se domoci práva z pozůstalosti, se dále zabýval věcí samou. Ze spisu Okresního soudu v Táboře sp. zn. 24 D 554/2022 zjistil, že na základě předběžného šetření, kterého se zúčastnil pouze pozůstalý syn Jméno žalované (žalovaný 1.), bylo řízení o pozůstalosti usnesením ze dne 5. 8. 2022, č. j. 24 D 554/2022-27 zastaveno a majetek nepatrné hodnoty byl vydán vypraviteli pohřbu jméno FO. Usnesením ze dne 26. 6. 2024, č. j. 24 D 554/2022-57 soud zahájil na návrh žalobce řízení o dodatečné projednání pozůstalosti, když návrh obsahuje tvrzení, že žalovaný 1. uzavřel v plné moci za zůstavitelku kupní smlouvu, kterou byly její nemovitosti prodány za částku 3 840 000 Kč a kupní cena byla na základě plné moci vyplacena na jeho účet. Notářka následně usnesením ze dne 12. 11. 2024, č. j. 24 D 554/2022-99 řízení o pozůstalosti přerušila, neboť bylo zahájeno řízení o určení, zda shora zmíněná částka patří do dědictví. Listinnými důkazy měl dále soud za prokázané, že dne 20. 7. 2020 byla uzavřena darovací smlouva mezi jméno FO a jméno FO (nyní jméno FO – žalovaným 1.), jejímž předmětem byly nemovitosti zapsané pro k. ú. adresa na LV č. hodnota, smlouva obsahuje úředně ověřené podpisy, ovšem nikdy nebyla vložena do katastru nemovitostí. Následně dne 15. 2. 2022 udělila jméno FO žalovanému 1. plnou moc k zastupování při všech právních jednáních ohledně nemovitostí v k. ú. adresa na LV č. hodnota, které jsou v plné moci specifikovány, včetně uzavírání smluv o převodu nemovitosti a převzetí kupní ceny. Dle kupní smlouvy uzavřené mezi jméno FO jako prodávající a jméno FO a jméno FO jako kupujícími došlo následně k převodu nemovitých věcí, přičemž kupní cena byla plněna do advokátní úschovy tituly před jménem jméno FO a z ní byla následně převedena částka 3 740 000 Kč na účet žalovaného 1. jméno FO. Dále soud I. stupně zjistil, že na účtu zůstavitelky byla ke dni 31. 5. 2022 částka 3 231,27 Kč, jakož i pohyby na tomto účtu.

4. Dále soud I. stupně provedl důkaz dopisem zůstavitelky na rozloučenou, vyslechl jako účastníky řízení žalobce a žalovaného 1. a dále v odůvodnění rozsudku konkretizované svědky; mimo jiné i jméno FO, který při prvním jednání vystupoval jako zmocněnec žalované 2., přičemž je sociálním pracovníkem a s Jméno advokáta C je často v kontaktu. Následně soud I. stupně uzavírá, že výpovědi svědků se shodovaly v tom, že vztahy v celé rodině byly dobré, byť zmiňovaly duševní nevyrovnanost zůstavitelky a zdravotní stav žalované 2. V řízení neprokázané tvrzení žalovaného 1., že úmyslem zůstavitelky bylo zbavit žalobce dědického podílu pro jeho chování a problematický vztah s jejím manželem, nevysvětluje důvod, pro který by chtěla pominout (a z dědictví vyloučit) i nemocnou dceru (žalovanou 2.), která je navíc jedinou dcerou zemřelého manžela zůstavitelky, s nímž nemovitost pořídila. Za podstatný důkaz považuje soud i dopis zůstavitelky na rozloučenou. Pokud v něm žalovanému 1. vyčítala, že se s ní nerozloučil, není jasné, co měla na mysli (se synem byla v průběžném styku); není ani zřejmé, co myslela větou, že byt by přepsala týden před smrtí. Pokud v dopise chtěla o některém svém majetku rozhodnout (Anonymizováno dej karetní stolek, dluh za vajíčka), svou vůli jednoznačně vyjádřila. O kupní ceně se nezmínila, jen obecně uvedla, že si má žalovaný užít peníze všechny, že žádnou almužnu nepotřebuje. Dle názoru soudu tato věta vyznívá spíše ironicky a vyčítavě, rozhodně z ní nelze usuzovat, že jejím prostřednictvím měla v úmyslu nakládat se svým majetkem ve prospěch žalovaného 1. Nezmiňuje žádnou částku, nehovoří o kupní ceně za dům a obsah prohlášení nelze hodnotit jako právní jednání směřující k dispozici s majetkem.

5. Soud I. stupně tedy uzavírá, že darovací smlouva ohledně nemovitých věcí uzavřená mezi zůstavitelkou a žalovaným 1. nebyla vložena do katastru nemovitostí, což věděly obě strany, neboť o 2 roky později udělila zůstavitelka žalovanému 1. plnou moc k jednání o prodeji a k dalšímu jednání včetně převzetí kupní ceny. Z plné moci však nevyplývá, že se kupní cena měla stát vlastnictvím žalovaného 1. Svědkyně jméno FO (realitní makléřka) potvrdila, že text v plné moci pouze odkazuje na místo, kam má být kupní cena poukázána. Další jednání zůstavitelky směřující k dispozici s částkou získanou převodem nebylo prokázáno, ale ani tvrzeno. Žalovaný 1. v žádném podání ani ve výpovědi neuvedl, že mu matka následně částku získanou prodejem nemovitosti jakkoliv převedla. Úhrada peněz na jeho účet byla pouze důsledkem pokynu o platebním místě pro úhradu kupní ceny, nejedná se však o skutečnost, která by ho opravňovala k přesvědčení, že je vlastníkem prodejem získaných peněz. Soud proto žalobě vyhověl ohledně částky, která byla po odečtení nákladů spojených s prodejem nemovitostí skutečně připsána na účet žalovaného 1., tedy ohledně částky 3 720 000 Kč, ve zbytku ohledně částky 120 000 Kč byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta. O náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným 1. rozhodl podle úspěchu ve věci dle § 142 odst. 2 o. s. ř., ve vztahu mezi žalobcem a žalovanou 2. pak podle § 150 o. s. ř. žalobci náhradu nákladů řízení nepřiznal, a to pro poměry žalované, okolnosti jejího přibírání do řízení a její postoj k řízení.

6. Rozsudek ve výrocích I., kterým bylo žalobě vyhověno, a III. o náhradě nákladů řízení, napadl žalovaný 1. odvoláním. S ohledem na podrobný výklad dopisu na rozloučenou zůstavitelky dovozuje pochybení soudu I. stupně při hodnocení tohoto důkazu a v kontextu se všemi předchozími právními jednáními zůstavitelky (uzavřená darovací smlouva, udělení plné moci k prodeji nemovitostí a sjednání nájmu pro zůstavitelku) je toho názoru, že si byla vědoma toho, že prostředky z kupní smlouvy jsou v dispozici syna (žalovaného 1.), který je připraven na její potřeby je vynakládat, přičemž její motivací nebyl pocit, že byla okradena (k prodeji domu syna dobrovolně zmocnila), nýbrž pocit ztráty vlastní suverenity. Text dopisu nelze vykládat jako zpochybnění daru či převodu peněz, ale jako projev tzv. bilanční úvahy. Dále s poukazem na přednost hledět na právní jednání spíše jako na platné soudu I. stupně vytýká, že se snažil v dopise na rozloučenou najít důvody, proč jej ignorovat. Soud tedy měl povinnost vůli zůstavitelky respektovat. Dále odvolatel poukázal na kontinuitu darovacího úmyslu s tím, že sporná částka byla platným darem mezi živými, což dovozuje na základě darovací smlouvy z roku 2020 a realizace následného prodeje nemovitostí v roce 2022 na základě generální plné moci (šlo o technické provedení daru jinou cestou), přičemž vůle obdarovat žalovaného 1. trvala a zůstavitelka mu udělila plnou moc nejen k prodeji, ale i k převzetí kupní ceny. Nepodání návrhu na vklad ohledně darovací smlouvy z roku 2020 neznamená, že vůle zůstavitelky darovat dům žalovanému 1. zanikla. Naopak její následné jednání (prodej a přenechání peněz) potvrzuje, že její darovací úmysl trval a byl pouze realizován jinou formou. Žalobce neprokázal, že by se vůle matky v době její smrti lišila od vůle, kterou projevila darováním nemovitostí. Navíc svědeckými výpověďmi bylo prokázáno, že vůle prodat nemovitosti byla především žalovaného 1. a matka s tím souhlasila, tedy žalovaný 1. jednal jako vlastník a zůstavitelka jeho vlastnictví respektovala. Soud tedy nesprávně zúžil význam generální plné moci ze dne 15. 2. 2022 pouze na oprávnění k prodeji. Zůstavitelka neměla žádný racionální důvod měnit nemovitost na hotovost ve výši téměř 4 000 000 Kč pro svou vlastní potřebu. Jelikož peníze byly připsány na účet žalovaného se souhlasem matky, svědčí mu zákonná domněnka vlastnictví, kterou žalobce nevyvrátil (odkaz na ust. § 988 a 999 o. z.); rovněž se dovolává analogie s blankosměnkou z pohledu vyplnění čísla účtu. Dále dovozuje opodstatněnost vyloučení žalobce z podílu na majetku po zůstavitelce, když v případě opačného názoru soud I. stupně pominul motivaci zůstavitelky spočívající v obavě z trestněprávních důsledků jednání žalobce (ten se pohybuje v šedé zóně, čelí mnoha exekucím, na druhé straně disponuje prostředky na nákladné právní zastoupení, přičemž ve své výpovědi přiznal, že příjmy z Německa si ukládá na německý účet, aby na něj nedosáhli čeští exekutoři). Uplatňování žalobního nároku žalobcem, který o matku nejevil zájem, naráží na limity stanovené v § 6 a v § 8 o. z. Úvaha soudu, že zůstavitelka nechtěla vyloučit z dědictví dceru jméno FO vzhledem k jejímu zdravotnímu stavu, je v rozporu s realitou; soud zde nahrazuje vůli matky vlastní představou o spravedlivém zaopatření. Zůstavitelka si byla vědoma toho, že dcera jméno FO není schopna samostatně hospodařit s větší finanční hotovostí a převod majetku na odpovědného syna (žalovaného 1.), který zajišťoval chod domácnosti, byl z pohledu matky tím nejlepším způsobem, jak zajistit stabilitu rodiny, včetně dcery jméno FO. Dále odvolatel namítl existenci procesních vad, konkrétně nepřípustnost výslechu zmocněnce žalované 2. jméno FO jako svědka (s poukazem na § 10 o. z. a analogicky § 19 odst. 1 zákona o advokacii) a ústavně nekomfortní nucené účastenství žalované 2., ačkoliv sama vyjádřila vůli se sporu neúčastnit a do sporu bratrů nezasahovat. Proto navrhoval zrušení rozsudku a vrácení věci soudu I. stupně, či změnu rozsudku tak, že žaloba se zamítá.

7. Žalobce navrhl potvrzení rozsudku s tím, že průběh řízení před soudem I. stupně i vynesený rozsudek představují zákonným způsobem podchycený a vyjádřený celý vztahový problém v rodině účastníků. Žalovaný 1. si neoprávněně přivlastnil celou kupní cenu za prodané nemovitosti zůstavitelky a vyřešil si pouze své finanční potřeby doplacením hypotéky jeho manželky a zakoupením chaty. Nesouhlasí s názorem odvolatele, že prodej nemovitostí byl pouze technickým provedením darovací smlouvy ze dne 20. 7. 2020. Ta do katastru nemovitostí vložena nebyla, tudíž na tuto situaci dopadá ust. § 1762 odst. 2 o. z., podle kterého se má za to, že se smlouva od počátku ruší. Žalobce se domnívá, že důvodem nevložení smlouvy do katastru nemovitostí mohlo být to, že si zůstavitelka uvědomila, že by z veškerého jejího nemovitého majetku měl prospěch pouze žalovaný 1., nikoliv další 2 děti. Pakliže později souhlasila s prodejem, otevřela se jí možnost celou spornou částkou disponovat případně i ve prospěch dcery jméno FO a syna Tomáše. Ohledně významu generální plné moci ze dne 15. 2. 2022 souhlasí se závěrem soudu I. stupně, že žalovaného neopravňovala k přesvědčení, že je vlastníkem prodejem získaných peněz. Úvaha žalovaného o analogii s blankosměnkou je nepřípadná. Dopis na rozloučenou pak představuje tragické vyvrcholení jednání žalovaného vůči matce, přičemž jeho obsah nesvědčí o dobrých vztazích v rodině. Úvaha žalovaného o vyloučení žalobce z podílu na majetku je mimo realitu vztahu mezi žalobcem a matkou.

8. Opatrovnice žalované 2. k odvolání uvedla, že žalovaná 2. nechce do řízení aktivně zasahovat, nechce se přiklánět na stranu ani jednoho z bratrů, nicméně podílu na dědictví se vzdát nechce a dotazuje se, zda dostane nějaké peníze.

9. Odvolání bylo podáno včas, oprávněnou osobou a je přípustné (§ 204 odst. 1 a § 201 o. s. ř.). Podle § 212 o. s. ř. přezkoumal odvolací soud rozsudek soudu I. stupně ve výslovně napadených výrocích I. o částečném vyhovění žalobě a III. o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným 1., jakož i v závislém výroku IV. o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi žalobcem a žalovanou 2.; podle § 206 odst. 2 o. s. ř. rozsudek soudu I. stupně ve výroku II. o částečném zamítnutí žaloby nabyl samostatně právní moci. Po projednání věci dospěl odvolací soud k závěru, že odvolání žalovaného 1. je důvodné.

10. Odvolací soud předně konstatuje, že v procesním postupu soudu I. stupně, který předcházel vydání napadeného rozsudku, nezjistil žádnou vadu řízení ve smyslu § 212a odst. 5 o. s. ř. Pokud odvolatel zpochybňuje přistoupení žalované 2. do řízení, potom o něm bylo rozhodnuto usnesením soudu I. stupně ze dne 17. 2. 2025, č. j. 9 C 322/2024-37, proti kterému nebylo žalovaným 1. podáno odvolání, usnesení nabylo právní moci a je tudíž třeba z něho v dalším průběhu řízení vycházet (§ 170 odst. 1 o. s. ř.). Navíc soud I. stupně v souladu s výkladem institutu přistoupení účastníka do řízení dle § 92 odst. 1 o. s. ř. vysvětlil, že ke kladnému rozhodnutí o přistoupení žalované 2. do řízení nebyl třeba její souhlas (proto není významné ani to, že neměla zájem do vztahu mezi bratry zasahovat) a že rozhodnutím o přistoupení žalované 2. do řízení byl odstraněn nedostatek věcné legitimace, neboť okruh účastníků tohoto sporného řízení musí odpovídat okruhu účastníků řízení pozůstalostního.

11. Důvodná není ani další procesní námitka odvolatele zpochybňující přípustnost výslechu tehdejšího zmocněnce žalované 2. jméno FO jako svědka. Z ust. § 126 odst. 1 o. s. ř. plyne, že svědkem je fyzická osoba odlišná od soudu, od účastníků řízení, popř. od jejich zákonných zástupců, kterého předvolal soud, aby vypovídal o skutečnostech, které mají být předmětem dokazování, jež tato osoba vnímala svými smysly (jak správně rozvádí soud I. stupně); proto smluvní zástupce účastníka může být v řízení vyslechnut pouze v postavení svědka. Důvodný není ani poukaz odvolatele na nepřípustnost výslechu advokáta jako svědka, neboť judikatura Nejvyššího soudu (srovnej např. rozsudek ze dne 18. 3. 2008, sp. zn. 21 Cdo 3341/2006) vychází z toho, že občanský soudní řád nevylučuje, aby jako svědek byl v řízení slyšen také advokát, příp. i advokát účastníka řízení; má-li však vypovídat o skutečnostech, o nichž se dozvěděl v souvislosti s poskytováním právních služeb, může tak učinit, jen je-li zbaven povinnosti mlčenlivosti. Tehdejší zástupce žalované 2. jméno FO nebyl vázán žádnou povinností mlčenlivosti, proto nic nebránilo tomu, aby jako svědek vypovídal (jinou otázkou je hodnocení věrohodnosti výpovědi takového svědka s ohledem na vztah k zastupovanému účastníkovi).

12. Pokud jde o posouzení věci samé, odvolací soud souhlasí se závěrem soudu I. stupně o existenci naléhavého právního zájmu žalobce na požadovaném určení ve smyslu § 80 o. s. ř. V tomto směru odkazuje na průběh pozůstalostního řízení vedeného u Okresního soudu v Táboře pod sp. zn. 24 D 554/2020, tedy že původní řízení o pozůstalosti bylo zastaveno a majetek nepatrné hodnoty byl vydán vypraviteli pohřbu, a že následně bylo na návrh žalobce zahájeno soudem řízení o dodatečné projednání pozůstalosti, v rámci kterého vznikl spor mezi dědici o to, zda částka 3 840 000 Kč představující kupní cenu z prodeje nemovitostí vlastnicky náležejících zůstavitelce má být předmětem projednání v pozůstalostním řízení (jak plyne z protokolu sepsaného soudním komisařem tituly před jménem jméno FO dne 9. 9. 2024). To znamená, že v rámci pozůstalostního řízení je postupováno podle § 192 z. ř. s., podle kterého objeví-li se po právní moci rozhodnutí, jímž bylo řízení o pozůstalosti zastaveno, majetek, který tvoří aktivum pozůstalosti, popř. též pasivum pozůstalosti, soud projedná dědictví; za dané situace dle názoru odvolacího soudu nepřichází v úvahu uplatňování práv žalobou mimo pozůstalostní řízení ve smyslu § 189 odst. 1 či 2 z. ř. s.

13. Podstata sporu mezi účastníky spočívala v tom, zda kupní cena, resp. prostředky zaplacené kupujícími jméno FO a jméno FO na základě kupní smlouvy ze dne 17. 3. 2022, kterou zůstavitelka prodala své nemovité věci zapsané na LV č. hodnota pro k. ú. adresa, náležely zůstavitelce ke dni jejího úmrtí 1. 6. 2022 nebo zda je nabyl žalovaný 1. Ten ve svém prvotním vyjádření k žalobě tvrdil, že matka mu již dne 20. 7. 2020 předmětné nemovité věci darovala, on tento dar přijal, žalovaná částka je pak pouze finančním ekvivalentem hodnoty darovaných nemovitých věcí, přičemž po jejich darování se s matkou dohodl, že nemovité věci prodá a aby se nemusel převod platit dvakrát, dohodli se tak, že nemovité věci prodá jménem matky s tím, že peníze budou jeho vlastnictvím. Podstatou tvrzení žalovaného 1. tedy bylo, že peněžní prostředky představující kupní cenu z prodeje nemovitostí nabyl na základě jejich darování matkou; bylo tedy na žalovaném 1., aby toto tvrzení o darování prokázal.

14. Podle § 2055 odst. 1 o. z. darovací smlouvou dárce bezplatně převádí vlastnické právo k věci nebo se zavazuje obdarovanému věc bezplatně převést do vlastnictví a obdarovaný dar nebo nabídku přijímá.

15. Podstatou darování je tedy bezúplatné převedení vlastnického práva k věci. Pojmovými znaky darovací smlouvy je zejména projev dárce a obdarovaného a jejich vůle být takovýmto projevem vázáni. Zákon přitom stanovuje 2 předpoklady, za kterých se může jednat o darovací smlouvu. První vychází z reálného převedení vlastnického práva k věci a předání daru dárcem a jeho převzetí obdarovaným, druhá možnost vychází z toho, že k předání daru a převodu vlastnického práva má dojít později, tedy že dárce se zavazuje obdarovanému věc bezplatně převést do vlastnictví a obdarovaný nabídku přijímá.

16. V dané věci soud I. stupně řádně zjistil, že písemnou smlouvou ze dne 20. 7. 2020 (na které jsou podpisy smluvních stran úředně ověřeny) darovala zůstavitelka žalovanému 1. nemovité věci zapsané na LV č. hodnota pro k. ú. adresa, mimo jiné i dům čp. 412. Takto projevená vůle zůstavitelky byla jednoznačná a zapadá do tehdejší situace, kdy v uvedeném domě v adresa žila tehdy jak zůstavitelka se svojí dcerou Jméno advokáta C (žalovaná 2.), tak i žalovaný 1. se svými 4 dcerami. Ostatně i svědek jméno FO, soused z adresa, vypověděl, že žalovaný 1. se k mamince choval dobře, různě ji vozil do Jednoty apod., neshody podle něho neměli. Uzavření darovací smlouvy na nemovité věci přitom podstatně oslabuje význam argumentace soudu I. stupně poukazem na dědické podíly dalších dětí zůstavitelky (žalobce a zejména žalované 2. s ohledem na její zdravotní stav), tedy že neměla žádný relevantní důvod vyloučit je z dědictví (při vkladu darovací smlouvy do katastru nemovitostí by byl výsledek pozůstalostního řízení shodný s tím, jaký původně nastal). Pro úplnost odvolací soud dodává, že na druhou stranu nebylo zjištěno ani žádné vydědění žalobce či žalované 2. učiněné zůstavitelkou, přičemž obsáhlé úvahy odvolatele o vyloučení žalobce z podílu na majetku zůstavitelky jsou činěny z pohledu informací, které zazněly až v průběhu řízení, nikoliv s ohledem na to, jaké informace měla (mohla mít) o životě žalobce jeho matka. Kromě toho soud I. stupně důvodně poukázal na zjištění učiněné z výpovědí svědků, že vztahy v rodině byly dobré; nicméně i přesto se matka účastníků rozhodla v roce 2020 darovat nemovité věci pouze žalovanému 1.

17. Důvodný pak není poukaz žalobce na ust. § 1762 o. z., podle kterého stanoví-li zákon, že je k účinnosti smlouvy třeba rozhodnutí určitého orgánu, je smlouva účinná tímto rozhodnutím (odst. 1). Nebyl-li návrh na rozhodnutí podán do jednoho roku od uzavření smlouvy, má se za to, že se smlouva od počátku ruší. To platí i v případě, že byl návrh zamítnut (odst. 2). právnická osoba i soudní praxe (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 4. 2021, sp. zn. 24 Cdo 178/2021) vychází z toho, že rozhodnutí katastrálního úřadu není zapotřebí k účinnosti smlouvy o převodu nemovitých věcí, ale vůbec ke vzniku věcně právních účinků smlouvou zamýšlených, tudíž režim ust. § 1762 o. z. se na smlouvu o převodu vlastnictví k nemovitým věcem neuplatní. To znamená, že zůstavitelka i žalovaný 1. byli uzavřenou darovací smlouvou ze dne 20. 7. 2020 vázáni a k jejímu zrušení dle citovaného ustanovení nedošlo.

18. Tato skutečnost je významná i pro posouzení následných právních jednání spočívajících jednak v tom, že zůstavitelka dne 15. 2. 2022 udělila žalovanému 1. plnou moc k zastupování při všech právních jednáních ohledně nemovitostí v k. ú. adresa na LV č. hodnota, a to včetně uzavírání smluv o převodu nemovitostí a převzetí kupní ceny, a dále v následném uzavření kupní smlouvy ze dne 17. 3. 2022, kterou za zůstavitelku jako vlastnici uzavírá na základě plné moci žalovaný 1. Dle kupní smlouvy činila kupní cena 3 840 000 Kč, její části ve výši 720 000 Kč a 3 000 000 Kč měly být kupujícími uhrazeny na účet schovatele tituly před jménem jméno FO, která do 5 pracovních dnů ode dne předložení výpisu z katastru nemovitostí se zapsaným vlastnickým právem kupujících měla poukázat částku 3 720 000 Kč na bankovní účet prodávajícího, přičemž byl uveden konkrétní účet žalovaného 1.

19. Pokud tedy zůstavitelka udělila žalovanému 1. předmětnou generální plnou moc ze dne 15. 2. 2022 k převodu předmětných nemovitých věcí zapsaných na LV č. hodnota pro k. ú. adresa, a navíc i k převzetí kupní ceny, musela si být vědoma toho, že je stále jejich vlastníkem a že tudíž nedošlo ke vkladu vlastnického práva na základě darovací smlouvy ze dne 20. 7. 2020 ve prospěch žalovaného 1. Nicméně na význam generální plné moci obsahující oprávnění žalovaného 1. k převzetí kupní ceny a následně uzavřené kupní smlouvy ze dne 17. 3. 2022, podle které kupní cena měla být z úschovy schovatele poukázána na konkrétní účet, který je účtem žalovaného 1, je třeba nahlížet s vědomím dříve projevené vůle zůstavitelky darovat nemovité věci žalovanému 1. Změna vůle zůstavitelky od uzavření darovací smlouvy v roce 2020 (tedy neobdarovat žalovaného 1.), kterou naznačoval žalobce, ze žádného z provedených důkazů (zejména svědeckých výpovědí) neplyne. Pokud by vůlí zůstavitelky jakožto (po právní stránce) stále vlastníka předmětných nemovitých věcí bylo, aby kupní cena připadla jí, nebyl žádný důvod udělovat generální plnou moc žalovanému 1. i k převzetí kupní ceny a nebyl žádný důvod do kupní smlouvy uvádět číslo účtu žalovaného 1., nýbrž logické by bylo uvést číslo účtu zůstavitelky, kterým v té době disponovala. Při tomto posouzení věci v širším kontextu proto odvolací soud nepovažuje za správný závěr soudu I. stupně, že úhrada peněz na účet žalovaného 1. byla pouze důsledkem pokynu o platebním místě (byť zároveň, s ohledem na odlišnost právních institutů, nepovažuje za přiléhavý ani odkaz žalovaného 1. na analogii s vyplněním blankosměnky). Pokud v této souvislosti soud I. stupně poukázal na výpověď realitní makléřky, svědkyně jméno FO, že text plné moci pouze odkazuje na místo, kam má být kupní cena poukázána, nic takového z protokolu o výpovědi této svědkyně neplyne. Ze zvukového záznamu výpovědi této svědkyně plyne, že to znamenalo oprávnění k převzetí peněz, přičemž číslo účtu, kam mají být peníze vyplaceny, jí sdělil žalovaný 1., se zůstavitelkou o tom nehovořila. Jelikož uvedená svědkyně se zůstavitelkou nehovořila ani o vlastním převodu nemovitých věcí, nemohla mít žádné informace o tom, jaká byla vůle zůstavitelky ohledně nakládání s kupní cenou. Byť ze svědeckých výpovědí např. jméno FO (bývalá přítelkyně žalovaného 1. a matka jejich společných dětí), jméno FO (soused z adresa) či dcery žalovaného 1. jméno FO plyne, že zůstavitelka se z nemovitostí v adresa, které byly prodány, stěhovat nechtěla, byla si vědoma toho, že po prodeji nemovitých věcí se stěhovat bude muset (jak potvrdila další svědkyně, dcera žalovaného 1. jméno FO). Z výpovědi realitní makléřky jméno FO pak plyne, že na žádost žalovaného 1. sháněla pro zůstavitelku byt, mělo to být na Pražském sídlišti blízko bydliště rodiny žalovaného 1. (zároveň z provedených důkazů plyne, že v takovém případě by byla i v blízkosti bydliště žalované 2.), přičemž v jednom případě se zůstavitelka byla na byt s realitní makléřkou podívat. Žalovaný 1. také doložil jím uzavřenou smlouvu o nájmu bytu ze dne 3. 4. 2022 (tedy krátce po uzavření kupní smlouvy na prodej nemovitých věcí v adresa) na bytovou jednotku v adresa v Táboře, kam se dle jeho výpovědi měla jeho matka přestěhovat. Tedy žalovaný 1. rovněž tyto další kroky po uzavření kupní smlouvy činil nepochybně s vědomím své matky. Z provedených důkazů, zejména ze svědeckých výpovědí, současně neplyne, že by si zůstavitelka činila nárok na peněžní prostředky z kupní smlouvy. Pakliže svědkyně jméno FO vypověděla, že zůstavitelka říkala, že až se bude stěhovat, dá každé vnučce 100 000 Kč z prodeje baráku, nelze vyloučit, že na takovém postupu se mohla se žalovaným 1. domluvit (stejně jako na zabezpečení dcery jméno FO), nicméně dle názoru odvolacího soudu pouze toto sdělení nelze považovat za projev vůle zůstavitelky o tom, že peněžní prostředky z prodeje nemovitých věcí jsou její.

20. Nic takového dle názoru odvolacího soudu neplyne ani z dopisu na rozloučenou sepsaného zůstavitelkou, kterému se odvolání žalovaného 1. podrobně věnuje. Byť v něm zůstavitelka vyjadřuje zklamání z osoby žalovaného 1., kterému měl být dopis určen, není zřejmé, v čem konkrétně mělo toto zklamání spočívat. Naopak text dopisu „užij si peníze všechny, já nepotřebuju nějakou almužnu, užívej si to ve zdraví“, svědčí dle názoru odvolacího soudu o tom, že toto její vyjádření se mohlo týkat právě peněžních prostředků z kupní smlouvy (není zřejmé, o jaké jiné peníze by se jednalo). Nicméně takové vyjádření lze považovat za konstatování faktického stavu (tedy, že peníze má žalovaný 1.), aniž by zůstavitelka alespoň naznačila, že by měly být její. Byť tedy uvedený dopis na rozloučenou zůstavitelky nelze považovat za právní jednání směřující k dispozici s částkou získanou prodejem nemovitostí (jak uvádí i soud I. stupně), potom ani žalovaný 1. netvrdil, že na základě tohoto dopisu na rozloučenou došlo k darování peněžních prostředků, ale jeho význam z hlediska důkazní situace spočívá v tom, že z něho neplyne přesvědčení zůstavitelky, že prostředky z kupní smlouvy jsou její.

21. Na základě hodnocení shora uvedených skutečností proto odvolací soud dospívá k závěru, že s přihlédnutím k existenci darovací smlouvy na nemovité věci ze dne 20. 7. 2020 došlo dle § 2055 odst. 1 o. z. k uzavření darovací smlouvy mezi zůstavitelkou a žalovaným 1. ohledně darování finančních prostředků představujících kupní cenu z prodeje předmětných nemovitých věcí, a to tím způsobem, že zůstavitelka zmocnila žalovaného 1. k převzetí kupní ceny, k čemuž došlo jejím vyplacením v částce 3 720 000 Kč na účet žalovaného 1. uvedený v kupní smlouvě. Proto odvolací soud rozsudek soudu I. stupně v odstavci I. ve výroku o určení, že předmětná částka 3 720 000 Kč představující část kupní ceny zaplacené na základě kupní smlouvy ze dne 17. 3. 2022, je součástí pozůstalosti po zemřelé jméno FO, podle § 220 odst. 1 o. s. ř. změnil a žalobu zamítl.

22. S ohledem na změnu rozsudku soudu I. stupně rozhodoval odvolací soud o nákladech řízení před soudy obou stupňů (§ 224 odst. 2 o. s. ř.). Žalobce v řízení neuspěl, a proto je povinen dle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. nahradit žalovaným jimi účelně vynaložené náklady řízení. V případě žalovaného 1. jde o zaplacený soudní poplatek z odvolání v částce 2 000 Kč a náklady právního zastoupení. Za řízení před soudem I. stupně se jedná o tyto úkony právní služby: příprava a převzetí zastoupení, písemné vyjádření k žalobě ze dne 15. 4. 2025, včetně doplnění vyjádření ze dne 15. 5. 2025 (mohlo být uskutečněno v rámci jednoho podání), duplika z 5. 6. 2025 k vyjádření žalobce, účast na jednání dne 10. 6. 2025 trvající déle jak 2 hodiny (2 úkony), písemné podání s označením důkazů a vyjádření k nim z 2. 7. 2025 a účast na jednání dne 7. 10. 2025 trvající déle jak 2 hodiny (2 úkony - v rámci této odměny je zahrnut i písemný závěrečný návrh přednesený při uvedeném jednání). Za odvolací řízení pak jde o 2 úkony právní služby spočívající v písemném odvolání a účasti na jednání odvolacího soudu dne 24. 2. 2026. Celkem tedy jde o 10 úkonů právní služby s odměnou ve výši 3 700 Kč za 1 úkon dle § 9 odst. 3 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění předpisů pozdějších (dále jen AT), ze které vycházel již soud I. stupně (předmětem řízení nebylo zaplacení částky, ale vyřešení sporné otázky pro účely dodatečného projednání pozůstalosti), 10 režijních náhrad paušálních výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 1, 4 AT, náhrada cestovného ke 2 jednáním soudu I. stupně a k jednomu jednání odvolacího soudu vždy na trase adresa a zpět po 1 708,52 Kč, náhrady za promeškaný čas za tyto cesty vždy za 6 půlhodin po 150 Kč (tedy 3 x 900 Kč) dle § 14 odst. 1 písm. b), odst. 3 AT. Náklady právního zastoupení tak činí 49 325,56 Kč, k tomu náhrada 21 % DPH (§ 137 odst. 3 o. s. ř.) v částce 10 358,37 Kč, celkem 59 683,93 Kč, včetně soudního poplatku z odvolání 2 000 Kč celkem 61 683,93 Kč. Tuto částku uložil odvolací soud žalobci uhradit žalovanému 1. k rukám jeho právního zástupce v zákonné lhůtě tří dnů (§ 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o. s. ř.).

23. Ve vztahu mezi žalobcem a žalovanou 2. této žalované osobně žádné náklady nevznikly, proto odvolací soud rozhodl, že ve vztahu mezi těmito účastníky žádný z nich právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů nemá. Zároveň žalobci podle § 149 odst. 1 o. s. ř. uložil povinnost nahradit České republice na účet Okresního soudu v Táboře náklady řízení spočívající v nákladech zastoupení žalované 2. opatrovnicí s tím, že o výši těchto nákladů bude rozhodnuto odvolacím soudem v samostatném usnesení poté, co o odměně a náhradě výdajů opatrovnice žalované 2. rozhodne soud I. stupně.

Proti tomuto rozsudku je přípustné dovolání v případě, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. V takovém případě se dovolání podává do dvou měsíců ode dne doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu I. stupně.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na jeho soudní výkon.