KSHKPA 18 Co 69/2025-139

Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Aleny Pokorné a soudců Mgr. Miloše Zdražila a Mgr. Petra Horáka ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: Jméno žalobce., IČO IČO žalobce ⟪LB:lb_002⟫ sídlem Adresa žalobce ⟪LB:lb_003⟫ zastoupený advokátem Jméno advokáta A ⟪LB:lb_004⟫ sídlem Adresa advokáta A ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalovanému: právnická osoba ⟪LB:lb_007⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_008⟫ zastoupený advokátem Jméno advokáta B ⟪LB:lb_009⟫ sídlem Adresa advokáta B ⟪LB:lb_010⟫ o zaplacení 38 765,50 Kč, ⟪LB:lb_011⟫ k odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 28. 11. 2024, č.j. 5 C 175/2024-80,

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žalobce je povinen nahradit žalovanému náklady odvolacího řízení ve výši částka do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce Jméno advokáta B.

III. Žalobce je povinen doplatit České republice na účet Okresního soudu v adresa soudní poplatek z žaloby ve výši částka do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Okresní soud shora označeným rozsudkem zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku ve výši částka (výrok I.) a žalobci uložil povinnost nahradit žalovanému náklady řízení ve výši částka do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalovaného Jméno advokáta B, advokáta se adresa (výrok II.).

2. Z odůvodnění rozsudku vyplývá, že žalobce se žalobou doručenou okresnímu soudu dne datum domáhal, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit mu částku částka, přičemž při jednání dne datum rozšířil žalobu o částku částka, a okresní soud tuto změnu žaloby připustil. Žalobce přitom svou žalobu odůvodnil tím, že je vlastníkem pozemku parc. č. číslo ostatní komunikace o výměře 1 557 m² v obci a katastrálním území adresa, a přestože tento pozemek je v jeho vlastnictví, je ze strany žalovaného využíván jako komunikace III. třídy, čím vzniká na straně žalovaného bezdůvodné obohacení, které vyčíslil dle výměru Ministerstva financí č. číslo ze dne datum částkou částka za 1 m² ročně, a tudíž se za období od datum do datum domáhal za užívání svého pozemku částky částka a dále požadoval po rozšíření žaloby i bezdůvodné obohacení za užívání pozemku za období od datum do datum ve výši částka.

3. Žalovaný s žalobou nesouhlasil, proti vydanému elektronickému platebnímu rozkazu podal odpor, ve kterém uvedl, že žalovaná obec předmětnou nemovitost neužívá, pozemek nevlastní a nevlastní ani komunikace nad ním, žalobce se o pozemek nestará a zajímá se pouze o to, aby mu v souvislosti s ním někdo něco platil.

4. Okresní soud provedl dokazování a z výpisu z katastru nemovitostí vedeného Katastrálním úřadem pro právnická osoba, Katastrální pracoviště adresa, z listu vlastnictví č. hodnota pro obec a katastrální území adresa a z kupní smlouvy uzavřené dne datum s právními účinky zápisu do katastru nemovitostí k datum zjistil, že žalobce je vlastníkem pozemkové parcely č. číslo o výměře 1 557 m² – ostatní plocha, způsob využití ostatní komunikace, přičemž zakoupil předmětný pozemek od insolvenčního správce dlužníka jméno FO, tj. od tituly před jménem jméno FO, neboť usnesením ze dne datum, č.j. KSHK spisová značka-A-8, byl zjištěn úpadek uvedeného dlužníka, bylo mu povoleno řešení úpadku oddlužením a insolvenční soud rozhodl o prodeji pozemku z majetkové podstaty dlužníka nejvyšší nabídce a žalobce koupil předmětný pozemek za kupní cenu částka, a to se všemi právy a povinnostmi, se všemi součástmi a příslušenstvím. Okresní soud z cenového věstníku ze dne datum - výměru Ministerstva financí č. číslo ze dne datum zjistil, že maximální nájemné pro obec do 25 000 obyvatel činí částka za m² a rok, a z výměru Ministerstva financí ze dne datum, že maximální nájemné pro příslušnou obec do 25 000 obyvatel včetně činí částka za m² a rok. Okresní soud provedl i důkazy fotodokumentací předloženou žalobcem, s níž zjistil, že silnice mezi adresa a adresa, která je předmětem tohoto sporu, je místní komunikací, nepříliš udržovanou, na které je zčásti položen nový asfalt. Z e-mailové komunikace mezi starostou žalovaného a zástupcem žalobce okresní soud zjistil, že starosta žalovaného sdělil, že předmětný pozemek je v pasportu komunikace veden jako komunikace III. třídy 16 c s tím, že žalovaný tuto komunikaci v rámci možností udržuje a pozemky pod ní jsou různých soukromých vlastníků. Ze souhrnné technické zprávy z února 1985, z žádosti o kolaudaci místní účelové komunikace ze dne datum a datum, z kolaudačního rozhodnutí ze dne datum, z rozhodnutí o vynětí ze zemědělského půdního fondu z datum, ze souhlasu s dočasným odnětím pozemku ze zemědělského půdního fondu ze datum, z oznámení o zahájení stavebního řízení z datum, okresní soud zjistil, že cestu ze adresa do adresa budovalo jako investor JZD jméno FO adresa s tím, že navrhovaná polní cesta umožní přístup na zemědělské pozemky a jejich veškerou dopravní obsluhu, když výstavbou řádně zpevněné a dostatečné široké polní cesty, se odstraní nedostatky vyplývající z provozu na neupravených a nezpevněných polních cestách, jako je např. zvýšená potřeba pohonných hmot, opotřebování dopravních prostředků, zhoršení zdraví řidičů, poruchovost strojů apod., přičemž při návrhu polní cesty byla v maximální míře využita stávající cesta č. katastru číslo; rekonstrukce přitom spočívala v zesílení konstrukce vozovky, v obnovení odvodňovacích zařízení – příkopů a výhyben tak, aby směrové a výškové uspořádání odpovídalo návrhové rychlosti 30 km/h., konstrukce vozovky měla mít dle souhrnné technické zprávy složení – 2 x asfaltový uzavírací nátěr, 10 cm penetrační makadam, 20 cm štěrkodrť a 20 cm štěrkopísek; cesta ze adresa do adresa byla uvedena do provozu kolaudačním rozhodnutím ze dne datum, a to jako účelová komunikace s tím, že údržbu na jednotlivých projektech budou provádět jednotlivý správci objektů; stavba musela být již v té době řádně vyznačena dopravními značkami, musela být prováděna řádná údržba komunikace a již v kolaudačním rozhodnutí je zmíněno, že není dotčeno právo MNV adresa, pokud se týká umožnění průjezdu po účelové komunikaci i jiné (veřejné) dopravě než pouze zemědělské. Z pasportu místních komunikací vedeného žalovaných, a to v souladu s jeho usnesením č. číslo ze dne datum, na základě kterého rozhoduje o zařazení pozemních komunikací do kategorie místních komunikací a o vyřazení místních komunikací z této kategorie okresní soud zjistil, že žalovaný vede ve své evidenci místních komunikací nejen komunikace ve vlastnictví žalovaného, ale také komunikace ve vlastnictví jiných osob, a to jak fyzických, tak osob právnických, a komunikaci nacházející se na pozemku žalobce č. číslo o výměře 1 557 m2 vede jako komunikaci III. třídy o délce 0,177 km s poznámkou, že v zimě dochází k prohrnování, ovšem nikoliv k posypu; tuto komunikaci má zařazenu ve své evidenci žalovaný jako komunikaci ve vlastnictví fyzických osob.

5. Z provedených důkazů pak okresní soud dospěl ke skutkovému závěru, že žalobce nabyl vlastnické právo k pozemkové parcele č. číslo s právními účinky ke dni datum v době, kdy se na této pozemkové parcele nacházela komunikace, která je podle výpisu z katastru nemovitostí ostatní komunikací a jedná se přitom o komunikaci mezi obcemi adresa a adresa, která je evidována žalovaným jako správním orgánem jako komunikace III. třídy, přičemž žalobce má za to, že žalovaný předmětnou pozemkovou parcelu využívá bez právního důvodu. Na danou věc okresní soud aplikoval ust. § 2991 občanského zákoníku (zákon č. 89/2012 Sb. - o.z.) a zákon č. 13/1997 Sb. o pozemních komunikacích, a to ust. § 9 odst. 1 a 2, § 19, § 40 odst. 1, 4 a 5 uvedeného zákona, a uvedl, že se nejprve zabýval nárokem na náhradu za užívání daného pozemku za období od datum do datum, a protože z provedeného dokazování měl za prokázané, že žalobce se stal vlastníkem předmětného pozemku ke dni datum uzavřel, že nárok žalobce nemůže být důvodný, neboť povinnost vydat bezdůvodné obohacení – zde náhradu za užívání pozemku bez právního důvodu, je majetkovou povinností obligační, nikoliv věcněprávní povahy, a odkázal k tomu na rozsudky Nejvyššího soudu sp. zn. spisová značka a sp. zn. spisová značka, jakož i sp. zn. spisová značka, a uzavřel, že pokud by i na straně žalovaného došlo k bezdůvodnému obohacení užíváním daného pozemku v době od datum do datum nepřechází povinnost vydat bezdůvodné obohacení spolu s vlastnickým právem na nabyvatele, a již z tohoto důvodu musela být žaloba o zaplacení částky částka zamítnuta. Okresní soud se dále zabýval další částí nároku na vydání bezdůvodného obohacení za užívání předmětného pozemku žalovaným za období od datum do datum, kdy již byl vlastníkem pozemku žalobce a tedy byl ve věci aktivně legitimován. Okresní soud uvedl, že mu je známá judikatura Nejvyššího soudu týkající se obohacení vlastníka stavby na úkor vlastníka pozemku, například rozhodnutí sp. zn. spisová značka nebo sp. zn. spisová značka, podle kterých k obohacení vlastníka stavby na úkor vlastníka pozemku dochází již ze samotného titulu vlastnického práva, které zakládá jeho oprávnění stavbu na cizím pozemku užívat, a to bez ohledu na to, jakým způsobem své vlastnické právo ke stavbě realizuje. Měl však za to, že je třeba přihlédnout ke všem okolnostem daného případu. Uvedl, že žalobce tvrdí, že žalovaný jeho pozemek prokazatelně využívá (bez ohledu na vlastnické právo) a má z toho užitek, neboť s pozemkem hospodaří a umožňuje jej užívat občanům, dle názoru okresního soudu je ale třeba vyjít z doby, kdy komunikace byla zřizována, tedy v 80. letech, kdy byla komunikace vybudována jako účelová komunikace, původní vlastník pozemku komunikaci věnoval veřejnému užívání a takové užívání toleroval, a okresní soud měl dále za to, že navíc žalované obci nelze vlastnické právo ke komunikaci, která se nachází na předmětném pozemku, bez dalšího přiřknout, neboť žalobce pouze dovozuje podle znění zákona č. 13/1997 Sb., podle jehož § 9 odst. 1 vlastníkem místních komunikací je obec, že žalovaná obec je vlastníkem komunikace. Dle okresního soudu však nebyl prokázán ani zjištěn žádný právní úkon, kterým by se žalovaný stal vlastníkem předmětné komunikace, naopak žalobce zakoupil předmětný pozemek již zastavěný se způsobem užití ostatní komunikace, a odkázal k tomu na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. spisová značka (bod 20), v němž Nejvyšší soud k ust. § 9 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích uvedl, že citované ustanovení je třeba chápat jako pokyn zákonodárce veřejné správě na úseku pozemních komunikací, aby usilovala o dosažení a pokud možno i dosáhla, přirozeně pouze ústavně konformními postupy, zákonem žádaného stavu, tedy toho, aby vlastníkem pozemních komunikací příslušné kategorie se staly subjekty, které zákon stanoví. Okresní soud dále uvedl, že při svém rozhodování vzal v úvahu závěry Nejvyššího soudu v rozhodnutí sp. zn. spisová značka, podle něhož ust. § 3 odst. 1 občanského zákoníku upravující korektiv dobrých mravů patří k normám s relativně neurčitou (abstraktní) hypotézou, jež přenechávají soudu, aby jí podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám ze širokého předem neomezeného okruhu okolností, přičemž odpovídající úsudek se musí zakládat na důkladném skutkovém zjištění a současně přesvědčivě dokládat, že tato dovozují v konkrétní kauze přijmout závěr, podle něhož výkon práv je s dobrými mravy skutečně v rozporu; účelem zmíněného korektivu je nalezení spravedlnosti v případech nepřiměřené tvrdosti zákona, neboť dává soudu možnost uplatnit pravidla slušnosti v situacích, v nichž by prostá aplikace právních norem mohla vést ke zjevné nespravedlnosti. Okresní soud uzavřel, že je třeba zohlednit okolnosti stavby příslušné komunikace, která probíhala za souhlasu všech příslušných orgánů i osoby, které svědčilo právo užívání předmětného pozemku v 80. letech, tedy nelze dovodit, že by k umístění komunikace na předmětném pozemku nesvědčil žádný právní titul, a měl za to, že nebylo řádně ani tvrzeno, ani prokázáno, že by žalovaný byl vlastníkem předmětných pozemků (zjevně míněno komunikace na pozemcích), když je skutečností pouze tolik, že žalovaný vede příslušnou komunikaci v pasportu místních komunikací ve vlastnictví jiných fyzických osob a komunikace se nachází v katastru žalovaného. Okresní soud přihlédl i k povinnostem, jež jsou spojeny s řádným užíváním této komunikace (a to jistě i obyvateli žalovaného), a které jsou spojeny s finanční náročností, i povinnostmi souvisejícími s jeho správou, a také přihlédl k charakteru pozemní komunikace, která je veřejně přístupná a slouží veřejnému zájmu - může být užívána neohraničenou veřejností, tedy neslouží pouze k uspokojování potřeb občanů žalovaného, v jehož katastru se komunikace nachází. Okresní soud tudíž dospěl k závěru, že na straně žalovaného nevzniká bezdůvodné obohacení, neboť komunikace byla vybudována v 80. letech, na základě souhlasu příslušných orgánů i dalších osob, které tehdy rozhodovaly o vzniku této komunikace, tehdy jako účelové a nebylo prokázáno, že by došlo k převodu vlastnického práva ke komunikaci na žalovaného, byť to zákon č. 13/1997 Sb. předpokládá. Okresní soud tudíž s ohledem na specifika tohoto případu odepřel prosazovanému právu žalobce ochranu, a to i s odkazem na zmíněný korektiv dobrých mravů, neboť vlastní správa pozemkové parcely ve vlastnictví žalobce (i komunikace) je spojena s finanční náročností (zimní údržba) a s povinnostmi souvisejícími s evidencí a se správou nemovitosti. Uvedl, že neprovedl výslech starosty žalovaného ani listiny spojené s investicemi do komunikace s tím, že ke změně skutkových zjištění nemůžou tyto důkazy přispět. Žalobu žalobce tudíž zcela zamítl a úspěšnému žalovanému přiznal dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. právo na náhradu nákladů řízení za zastoupení advokátem, a to za odměnu za 2 úkony právní služby po částka, 3 úkony po částka a 1 úkon ve výši částka (jednání okresního soudu dne datum trvající více než dvě hodiny), za 7 paušálních náhrad hotových výdajů po částka, za cestovné z adresa a zpět ve výši částka, za ztrátu času za 4 půlhodiny po částka a 21% DPH, tedy celkem částka.

6. Proti rozsudku podal včas odvolání žalobce s tím, že tak činí z důvodu uvedeného v ust. § 205 odst. 1 písm. g) o.s.ř., tj. že rozhodnutí okresního soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, přičemž uvedl, že s řadou skutkových zjištění se s okresním soudem naopak shoduje. Poukázal především na to, že okresní soud dospěl ke skutkovému závěru, že žalobce vlastní parcelu č. číslo o výměře 1 557 m² – ostatní komunikace v katastrálním území adresa, tento pozemek nabyl dne datum, a že přes tento pozemek vede místní komunikace, která je pozemní komunikací III. třídy 16 c, což dovodil z e-mailové komunikace mezi žalobcem a starostou žalovaného. Žalobce má tudíž za to, že v řízení bylo prokázáno, že pozemek vlastní žalobce a žalovaný jej užívá, a to bez právního důvodu, a tudíž žalobce po neúspěšném pokusu o smírné řešení věci podal žalobu na vydání bezdůvodného obohacení, výše byla určena na základě výměru Ministerstva financí č. číslo ze dne datum a výměru Ministerstva financí ze dne datum, které určují nájemné, jež by se mělo vlastníkovi pozemku platit, byť v dané věci jde o bezdůvodné obohacení, neboť v obdobných případech jde o zavedenou praxi určující výši bezdůvodného obohacení. Dále uvedl, že podle něho v řízení bylo prokázáno, že k užívání pozemku docházelo a dochází a bezdůvodně se obohacuje ta osoba, která pozemek užívá, přičemž právo obce umožnit užívat pozemní komunikaci neomezeného okruhu osob je signifikantní (příznačný) právě pro veřejnoprávní korporace, jejichž cílem existence je hospodařit a nakládat s majetkem ve prospěch živých bytostí, a pokud tedy jakýkoliv člověk vstoupí či jinak užije komunikaci tak, jak ji definuje zákon o pozemních komunikacích, realizuje tím v důsledku vlastnické a užívací právo obce a prokazuje hospodaření s danou komunikací a současně dokazuje jeden ze smyslů existence obce jakožto veřejnoprávní korporace. Měl tudíž za to, že pokud obec hospodaří s celým pozemkem žalobce, který nemá dokonce ani možnost jakkoliv takovému užívání zabránit, jelikož takové jeho jednání by bylo protizákonné (nemůže bránit lidem jezdit po komunikaci zařazené do pasportu místních komunikací), zcela určitě vzniká bezdůvodné obohacení na straně žalovaného. Uvedl, že pokud by bylo tvrzeno, že se bezdůvodně může obohatit pouze vlastník nemovitosti, pak by se například nemohl bezdůvodně obohatit uživatel bytu, který užívá byt bez platné nájemní smlouvy, když smyslem bezdůvodného obohacení je označit osobu, která se obohacuje ve formě bezplatného užívání pozemku, a takovou osobou je dle žalobce bezesporu uživatel – žalovaný. Uvedl, že žalovaný se jakožto vlastník komunikace fakticky chová, vede evidenci jím vlastněných pozemních komunikací, kterou je žalobcem předložený pasport místních komunikací, na němž je místní komunikace evidována, zároveň sám starosta žalovaného v e-mailové komunikaci se zástupcem žalobce zmiňuje, že žalovaný místní komunikaci v rámci možností udržuje a podle žalobce místní komunikace jeví známky údržby, když je na její části položen nový asfalt, což se jeví jako údržba komunikace adekvátní její důležitosti a zcela určitě jej nepokládalo v novodobé historii družstvo, které kdysi v době nesvobody žádalo o stavební povolení na komunikaci, jež tehdy ještě vedla pouze do JZD a nebyla oficiální spojnicí dvou obcí, přičemž z fotodokumentace je vidět, že místní komunikace je užívána osobními automobily, je osazena dopravními značkami, je oficiální cyklostezkou a je evidentní, že žalovaný s místní komunikací hospodaří. Znovu opakoval, že silnice je zařazena do pasportu místních komunikací a pokud žalovaný tvrdí, že není vlastníkem pozemní komunikace, tak měl mnoho let na to, aby vlastní majetkové záležitosti vyřešil a vykonával svá práva a povinnosti řádně v souladu se zákonným záměrem § 9 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích. Dle kolaudace původně komunikace sloužila jako nájezd do JZD, tedy nesloužila jako plnohodnotná spojnice mezi obcemi tak, jak je tomu dnes. Pokud se obec rozhodla zařadit daný pozemek do sítě místních komunikací, pak samozřejmě takové rozhodnutí má své důsledky a měla by hradit úplatu za užívání, neboť jinak by musela komunikaci vybudovat jinde, tedy na svých pozemcích. Žalobce nesouhlasil ani s tím, že okresní soud na danou věc použil korektiv dobrých mravů, když měl za to, že by bylo proti dobrým mravům, aby obec platila za užívání, které s sebou sice bezpochyby nese určitou finanční náročnost, ale zároveň přispívá k cílům žalovaného coby veřejnoprávní korporace, a uvedl, že dobrá údržba pozemních komunikací je jedním z faktorů, který utváří pohled obyvatel obce na ni a její vedení. Namítal, že argumentace okresního soudu skrz korektiv dobrých mravů je lichá, neboť žalobce je zjevně omezován na svém vlastnickém právu k pozemku, aniž by za to byl adekvátně kompenzován, a to za situace, kdy se žalovaný, který o problému rozdílných vlastníků mnoho let věděl, se jej nikterak nepokusil vyřešit, což bylo pro něj do doby, než se žalobce začal domáhat svých práv, pohodlnější a levnější. Nesouhlasil s tím, aby dle rozhodnutí soudu měl žalobce navěky strpět, že mu k pozemku zůstane pouze holé vlastnictví v katastru nemovitosti bez jakékoliv možnosti požívat z něj užitky či s ním jakkoliv nakládat, což je dle žalobce proti veškerým principům fungování demokratické společnosti, která má úctu k základním právům a svobodám, jakož i k soukromému vlastnictví. K zamítnutí žaloby na částku částka za období od datum do datum, kdy nebyl vlastníkem pozemku, uvedl, že považuje i tento nárok za opodstatněný, neboť koupil pozemek se všemi právy a povinnostmi, příslušenstvím i součástmi, což vyplývá z kupní smlouvy. Navrhl, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu změnil a žalobě vyhověl a přiznal mu právo na náhradu nákladů řízení.

7. Žalovaný se k odvolání vyjádřil tak, že je považuje za nedůvodné a rozsudek okresního soudu měl za správný. Uvedl, že žalobce ve svém odvolání manipuluje a zkresluje fakta, když například uvádí, že má za prokázané, že žalovaný pozemek užívá, avšak nic takového nebylo prokázáno ani prokazováno, což je pro danou věc naprosto zásadní. Uvedl, že obec předmětný pozemek neužívá a nepotřebuje užívat a pokud je to, že je pozemek užíván dáno za vinu žalovanému, tak tento silnici ani nevybudoval ani nemá možnost ji uzavřít. Jestliže pak žalobce dovozuje, že žalovaný s komunikací hospodaří z toho, že žalovaný má umožňovat užívat komunikaci neomezenému počtu osob, tak žalovaný toto nijak neumožňuje, ani neřeší, a pokud někdo, tak spíše vlastník je subjektem, který něco může nebo nemůže umožnit užívat, a vlastníkem pozemku je žalobce, vlastníkem cesty je buď žalobce nebo jiný subjekt, neboť tím, kdo cestu vybudoval, nebyla obec, ale zemědělské družstvo, které ani v obci žalovaného nesídlí. Poukázal na to, že žalobce nepředložil žádný důkaz o tom, že by obec komunikaci užívala, a tedy srovnání například s užíváním bytu je zcela irelevantní. Žalobce uvádí, že užívání cesty je patrné z toho, že je zde nový asfalt, ale netvrdí ani neprokazuje, kdo jej udělal, uvádí, že jsou zde značky, ale netvrdí ani neprokazuje, kdo je osadil a kdo schválil, tvrdí, že je pozemek cyklostezkou, ale netvrdí ani neprokazuje, kdo tuto cyklostezku vybudoval apod. Žalovaný dále poukázal na to, že sám žalobce v odvolání připouští, že vlastníkem komunikace nemusí být žalovaný, když uvádí: „pokud tedy žalovaný skutečně není vlastníkem pozemní komunikace, měl bezpochyby mnoho let, přinejmenším 25 let od revoluce na to, aby si tyto vlastní majetkové záležitosti vyřešil…“ Žalovaný znovu opakoval, že komunikaci nepotřebuje a pokud žalobci jako zjevnému spekulantovi vadí, že je jako cesta jeho pozemek užíván, žalovaný nemá žádný problém s tím, aby se žalobce snažil tuto cestu zrušit, když by to byl pro žalobce i spravedlivý trest (za slušně řečeno vypočítavost), aby vlastnil komunikaci, která mu k ničemu nebude. Uvedl, že pokud jde o zamítnutí žaloby za období, kdy nebyl žalobce vlastníkem komunikace, je dle žalovaného věc zcela jasná. Pokud pak žalobce v mezidobí mezi odvoláním a nařízením odvolacího jednání založil do spisu další důkazy, tyto by neměly být v civilním řízení připuštěny, neboť se nejedná o žádné nové důkazy, které by nebyly k dispozici již dříve a soud by k nim neměl přihlížet. Zopakoval, že investorem stavby cesty bylo JZD jméno FO adresa, obec nikdy neměla a nemá komunikaci a ani žádný z pozemků pod ní v majetku a ani ji nepotřebuje, a jak je žalovanému známo, tak komunikace je navíc často v zimě i neprůjezdná, což také vypovídá o tom, jak je komunikace užívána a nejde tedy o komunikaci, která by byla třeba ke spojení se sousední obcí, a to, že ji vlastník pozemku nechává užívat nějaká vozidla, nemůže žalovaný nijak ovlivnit. Žalovaný zopakoval, že není vlastníkem komunikace a žaloba kromě toho, že je amorální, tak je hlavně podána vůči subjektu, který není pasivně legitimován a už z tohoto důvodu by měla být zamítnuta a žalovanému by měla být přiznána náhrada nákladů řízení, které mu s tímto řízením zbytečně vznikly. Navrhl potvrzení rozsudku okresního soudu a přiznání práva na náhradu nákladů odvolacího řízení.

8. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu a řízení, které jeho vyhlášení předcházelo (§ 212 a § 212a o.s.ř.), doplnil dokazování dále uvedeným důkazem, a uzavřel, že odvolání není důvodné.

9. Odvolací soud se dotázal právnická osoba v adresa – silničního správního orgánu, jaká je povaha komunikace ze adresa, zřejmě č. hodnota, která je umístěna mimo jiné na pozemkové parcele č. číslo v katastrálním území adresa, a zda bylo případně o charakteru komunikace vydáno nějaké rozhodnutí, a pokud ano, požádal o zaslání tohoto rozhodnutí.

10. právnická osoba v adresa – odbor dopravy, silničního hospodářství a správních agend zaslal odvolacímu soudu zprávu ze dne datum, z níž odvolací soud zjistil, že na pozemku parcelní č. číslo v k.ú. adresa se nachází veřejně přístupná účelová komunikace a že uvedený úřad nedisponuje žádným rozhodnutím o charakteru předmětné komunikace.

11. K uvedenému důkazu, tj. sdělení silničního správního orgánu - právnická osoba v adresa ze dne datum, se žalobce vyjádřil tak, že se tento vyjádřil nepřesně a uvedl, že uvedený úřad nemá působnost silničního správního úřadu u místních komunikací, kterou vykonává Obec adresa, které náleží rozhodovat o zařazení pozemní komunikace do kategorie místních komunikací. Žalobce je přesvědčen, že rozhodnutí o charakteru předmětné komunikace existuje a žalobce si ji před podáním žaloby ověřil, když jde o usnesení zastupitelstva obce adresa ze dne datum, číslo usnesení číslo, kterým byla schválena evidence místních komunikací, včetně pasportu a jeho grafické části a komunikace žalobce a žalovaného byla zařazena do komunikace III. třídy označené jako číslo, a to minimálně od datum, kdy bylo přijato usnesení zastupitelstva adresa. Měl však za to, že i pokud by komunikace byla veřejně přístupnou účelovou komunikací, měl by být žalobce ve věci úspěšný, neboť žalovaný umožňuje komunikaci užívat neomezenému okruhu lidí.

12. Okresní soud v odvoláním napadeném rozsudku dospěl k závěru, že komunikace na parcele žalobce č. číslo v k.ú. adresa je místní komunikací. Odvolací soud má s ohledem na sdělení právnická osoba v adresa ze dne datum, za to, že jde o účelovou komunikaci, a to veřejně přístupnou, neboť tak byla komunikace vystavěna a kolaudována.

13. Jinak se však odvolací soud zcela ztotožňuje se skutkovými i právními závěry okresního soudu, proto na ně odkazuje, a s ohledem na námitky žalobce uvedené v odvolání dodává následující.

14. Odvolací soud považuje za podstatné skutkové zjištění okresního soudu o tom, že komunikace na parcele č. číslo v k.ú. adresa byla vybudována v 80. letech minulého století, komunikace byla kolaudována rozhodnutím ze dne datum jako účelová komunikace pro potřeby JZD jméno FO adresa. V řízení nebylo rozhodně prokázáno, že by vlastnické právo ke komunikaci bylo převedeno na žalovaného, který uvádí, že komunikaci nepotřebuje, neudržuje ji, neosadil na ní dopravní značky. To ostatně nečiní ani vlastník pozemku – žalobce.

15. Také právnická osoba v adresa, tj. úřad, který vykonává působnost silničního správního úřadu ve věcech veřejně přístupných účelových komunikací (§ 40 odst. 4 písm. a/ zákona č. 13/1997 Sb.), označil předmětnou komunikaci na pozemku žalobce za veřejně přístupnou účelovou komunikaci.

16. Dle ust. § 7 odst. 1 zák. č. 13/1997 Sb. účelová komunikace je pozemní komunikace, která slouží ke spojení jednotlivých nemovitostí pro potřeby vlastníků těchto nemovitostí nebo ke spojení těchto nemovitostí s ostatními pozemními komunikacemi nebo k obhospodařování zemědělských a lesních pozemků. Příslušný silniční správní úřad obecního úřadu obce s rozšířenou působností může na žádost vlastníka účelové komunikace a po projednání s právnická osoba upravit nebo omezit veřejný přístup na účelovou komunikaci, pokud je to nezbytně nutné k ochraně oprávněných zájmů tohoto vlastníka. Úprava nebo omezení veřejného přístupu na účelové komunikace stanovené zvláštními právními předpisy (např. § 20 odst. 1 písm. j) zákona č. 289/1995 Sb., o lesích a o změně a doplnění některých zákonů (lesní zákon), § 16 odst. 1 písm. d) a f), § 26 odst. 1 písm. c), § 26 odst. 3 písm. c), § 29 písm. h) zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny) tím není dotčena.

17. K námitce žalobce, že je užíváním veřejně přístupné účelového komunikace na jeho pozemku jeho vlastnické právo omezováno, a soud by měl chránit jeho vlastnické právo (nebo mu přiznat bezdůvodné obohacení), odvolací soud uvádí, že ochrana je možná dle shora cit. § 7 odst. 1 zák. č. 13/1997 Sb., tedy žalobce má možnost požádat o úpravu či omezení veřejného přístupu na účelovou komunikaci.

18. Odvolací soud tedy dospěl k závěru, že v dané věci nebylo prokázáno, že by žalovaný vlastnil komunikaci na pozemku žalobce (jako místní), neboť v řízení nebyl předložen žádný důkaz o tom, že by komunikace byla převedena na žalovaného, když v řízení bylo prokázáno, že se jedná o veřejně přístupnou účelovou komunikaci (takto vybudovanou a kolaudovanou), kterou věnoval obecnému - veřejnému užívání již v době vzniku zhotovitel komunikace, tj. JZD jméno FO adresa, což vyplývá z okresním soudem provedeného důkazu – kolaudačního rozhodnutí ze dne datum, v němž je uvedeno, že „není dotčeno právo MNV adresa, pokud se týká umožnění průjezdu po účelové komunikaci i jiné (veřejné) dopravě než pouze zemědělské“.

19. Odvolací soud proto rozsudek okresního soudu jako věcně správný potvrdil, včetně správného výroku o náhradě nákladů řízení (§ 219 o.s.ř.).

20. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud dle ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. a úspěšnému žalovanému přiznal proti neúspěšnému žalobci i právo na náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši částka. Náklady přitom spočívají v nákladech zastoupení žalovaného advokátem - za jeho odměnu za 2 úkony právní služby po částka (§ 7 bod 5. vyhlášky č. 177/1996 Sb. – advokátní tarif), a to za vyjádření k odvolání a účast u jednání odvolacího soudu dne datum, za odměnu ve výši částka za účast při vyhlášení rozsudku dne datum (§ 7 bod 5. advokátního tarifu a § 11 odst. 2 písm. f/ advokátního tarifu), za 3 paušální náhrady hotových výdajů po částka (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu účinného od datum), za ztrátu času za 8 půlhodin po částka za cestu ke dvěma jednáním odvolacího soudu ze sídla advokáta v adresa do adresa a zpět (§ 14 odst. 3 advokátního tarifu účinného od datum) a cestovné advokáta ke dvěma jednáním z jeho sídla v adresa do adresa a zpět ve výši částka při ujetí 94 km tam a zpět za jednu cestu, spotřebě 11,7 litrů na 100 km, ceně benzínu částka za litr a základní sazbě částka za 1 km (§ 13 odst. 5 advokátního tarifu a vyhláška č. 475/2024 Sb.), jakož i 21% DPH. Povinnost nahradit žalovanému náklady odvolacího řízení uložil odvolací soud žalobci do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 věty před středníkem o.s.ř.) k rukám jeho zástupce Jméno advokáta B (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).

21. Odvolací soud musel doplnit rozsudek o usnesení o doměření soudního poplatku z žaloby (§ 6a odst. 3 zák. č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích), neboť okresní soud opomněl doměřit žalobci soudní poplatek ze změny žaloby – jejího rozšíření o částka (změnu žaloby okresní soud připustil při jednání dne datum). Soudní poplatek činí částka dle položky 1 bod 1. písm. a/ Sazebníku soudních poplatku – přílohy k zákona č. 549/1991 Sb. Povinnost zaplatit soudní poplatek byla stanovena do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 7 zákona o soudních poplatcích) na účet Okresního soudu v adresa, který žalobci spolu se zasláním tohoto rozsudku zašle i číslo účtu a variabilní symbol potřebný k zaplacení soudního poplatku.

22. Odvolací soud dodává, že je třeba, aby okresní soud po vrácení spisu vydal opravné usnesení dle § 164 o.s.ř., neboť žalobce je v záhlaví rozsudku okresního soudu, který byl odvolacím soudem potvrzen, nesprávně označen, a chybu v psaní nebylo tak možné opravit v rozhodnutí odvolacího soudu. Jedná se správně o Jméno žalobce., tedy nikoli HM stavby a právnická osoba s.r.o.

Proti tomuto rozsudku není odvolání ani dovolání přípustné.