OSUO 5 C 175/2024-80

Okresní soud v Ústí nad Orlicí rozhodl samosoudkyní JUDr. Danou Anderovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: Jméno žalobce, IČO IČO ⟪LB:lb_002⟫ se sídlem Adresa žalobce ⟪LB:lb_003⟫ zastoupený advokátem Jméno advokáta A, ⟪LB:lb_004⟫ se sídlem Adresa advokáta A ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalovanému: Adresa žalovaného, IČO IČO ⟪LB:lb_007⟫ se sídlem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_008⟫ zastoupená advokátem Jméno advokáta B, ⟪LB:lb_009⟫ se sídlem Adresa advokáta B ⟪LB:lb_010⟫ o zaplacení 38 765,50 Kč

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhá toho, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 38 765,50 Kč, se zamítá.

II. Žalobce je povinen nahradit žalovanému náklady řízení ve výši 24 858 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalovaného Jméno advokáta B, advokáta, se adresa.

1. Žalobou doručenou soudu dne 9. 5. 2024 se žalobce domáhal toho, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 19 981,50 Kč a při jednání dne 3. 10. 2024 rozšířil žalobu o částku 18 784 Kč a soud rozšíření žaloby o tuto částku připustil. Žalobu žalobce odůvodnil tím, že žalobce je vlastníkem pozemku parc. č. Anonymizováno ostatní komunikace, o výměře Anonymizováno m2 v obci a katastrálním území adresa, a přestože tento pozemek je ve vlastnictví žalobce, je ze strany žalované využíván jako komunikace třetí třídy, čímž vzniká na straně žalované bezdůvodné obohacení. Žalované částky se domáhá v souladu s výměrem Ministerstva financí č. 01/2021 ze dne 7. 12. 2020, a to za 1 m2 za období jednoho roku 22 Kč. Žalobou se žalobce domáhá nároku na náhradu za užívání daného pozemku za období od 1. 6. 2021 do 31. 12. 2021 a rozšířením žaloby o další částku 18 784 Kč požaduje žalobce bezdůvodné obohacení za užívání pozemku za období od 1. 11. 2023 do 30. 4. 2024.

2. Proti vydanému elektronickému platebnímu rozkazu podal žalovaný odpor, ve kterém uvedl, že žalovaná obec předmětnou nemovitost neužívá, pozemek žalovaná nevlastní a nevlastní ani komunikaci nad ní. Žalobce se o pozemek nestará a zajímá se pouze o to, aby mu v souvislosti s ním někdo něco zaplatil.

3. Soud vzal za prokázané tyto skutečnosti:

Z výpisu z Katastru nemovitostí vedeného Katastrálním úřadem pro Anonymizováno kraj, Katastrální pracoviště adresa – LV Anonymizováno pro obec a katastrální území adresa a z kupní smlouvy uzavřené 3. 10. 2023 s právními účinky zápisu do Katastru nemovitostí k okamžiku 11. 10. 2023 soud zjistil, že žalobce je vlastníkem pozemkové parc. č. Anonymizováno o výměře Anonymizováno m2 – ostatní plocha, způsob využití ostatní komunikace. Žalobce zakoupil předmětný pozemek od insolvenčního správce dlužníka jméno FO, tj. tituly před jménem jméno FO, tituly za jménem., neboť Krajský soud v adresa usnesením ze dne 10. 5. 2022, č. j. spisová značka zjistil úpadek zmíněného dlužníka, povolil řešení úpadku oddlužením a insolvenční soud rozhodl o prodeji tohoto pozemku z majetkové podstaty dlužníka nejvyšší nabídce. Žalobce koupil předmětný pozemek za celkovou kupní cenu 30 000 Kč. Předmětem smlouvy byl uvedený pozemek se všemi právy a povinnostmi, se všemi součástmi a příslušenstvím.

Z cenového věstníku ze dne 30. 11. 2018 – výměru Ministerstva financí č. 01/2019 ze dne 28. 11. 2018 soud zjistil, že maximální nájemné pro obec do 25 000 obyvatel činí 22 Kč za m2 a rok. Z výměru Ministerstva financí ze dne 15. 12. 2022 soud zjistil, že maximální nájemné pro příslušnou obec do 25 000 obyvatel včetně činí 24 Kč za m2 a rok.

Z fotodokumentace předložené žalobcem bylo možno zjistit, že silnice mezi Anonymizováno a Anonymizováno – pozemková parc., která je předmětem tohoto sporu, je místní komunikací, nepříliš udržovanou, na které je z části položen nový asfalt.

Z emailové komunikace mezi starostou žalovaného a zástupcem žalobce soud zjistil, že starosta žalovaného sděluje, že předmětný pozemek je v pasportu komunikací veden jako komunikace Anonymizováno s tím, že žalovaný tuto komunikaci v rámci možností udržuje. Pozemky pod ní jsou různých soukromých vlastníků.

Ze souhrnné technické zprávy z února 1985, z žádosti o kolaudaci místní účelové komunikace ze 4. 6. 1987 a 23. 11. 1986, z kolaudačního rozhodnutí ze dne 8. 9. 1987, z rozhodnutí Anonymizováno z 22. 11. 1985, ze souhlasu Anonymizováno 16. 5. 1984, z oznámení Anonymizováno z 10. 9. 1985, soud zjistil, že cestu ze adresa do Anonymizováno budovalo jako investor jméno FO s tím, že navrhovaná polní cesta umožní přístup na zemědělské pozemky a jejich veškerou dopravní obsluhu. Výstavbou řádně zpevněné a dostatečné široké polní cesty, se odstraní nedostatky vyplývající z provozu na neupravených a nezpevněných polních cestách, jako je např. zvýšená potřeba pohonných hmot, opotřebování dopravních prostředků, zhoršení zdraví řidičů, poruchovost strojů, apod. Při návrhu polní cesty byla v maximální míře využita stávající cesta č. katastru Anonymizováno a Anonymizováno. Rekonstrukce spočívala v zesílení konstrukce vozovky, v obnovení odvodňovacích zařízení – příkopů a výhyben tak, aby směrové a výškové uspořádání odpovídalo návrhové rychlosti 30 km/h. Konstrukce vozovky měla mít dle souhrnné technické zprávy složení – 2 x asfaltový uzavírací nátěr, 10 cm penetrační makadam, 20 cm štěrkodrť a 20 cm štěrkopísek. Cesta ze adresa do Anonymizováno byla uvedena do provozu kolaudačním rozhodnutím ze dne 8. 9. 1987, a to jako účelová komunikace s tím, že údržbu na jednotlivých projektech budou provádět jednotlivý správci objektů. Stavba musela být již v té době řádně vyznačena dopravními značkami, musela být prováděna řádná údržba komunikace a již v kolaudačním rozhodnutí je zmíněno, že není dotčeno právo MNV Sopotnice a Velké Skrovnice, pokud se týká umožnění průjezdu po účelové komunikaci i jiné (veřejné) dopravě, než pouze zemědělské.

Z pasportu místních komunikací vedeného žalovaných, a to v souladu s jeho usnesením č. Anonymizováno ze dne 18. 12. 2014, na základě kterého rozhoduje o zařazení pozemních komunikací do kategorie místních komunikací a o vyřazení místních komunikací z této kategorie soud zjistil, že žalovaný vede ve své evidenci místních komunikací nejen komunikace ve vlastnictví žalovaného, ale také komunikace ve vlastnictví jiných osob, a to jak fyzických, tak osob právnických a komunikaci nacházející se na pozemku žalobce Anonymizováno o výměře Anonymizováno m2 vede jako komunikaci Anonymizováno o délce Anonymizováno km s poznámkou, že v zimě dochází k prohrnování, ovšem nikoliv k posypu. Tuto komunikaci má zařazenu ve své evidenci žalovaný jako komunikaci ve vlastnictví fyzických osob.

Z provedeného dokazování soud dospěl ke skutkovému závěru, že žalobce nabyl vlastnické právo k pozemkové parcele č. Anonymizováno s právními účinky ke dni 11. 10. 2023 v době, kdy se na této pozemkové parcele nacházela komunikace, že z výpisu z katastru nemovitostí vyplývá způsob využití této pozemkové parcely – ostatní komunikace. Jedná se přitom o komunikaci mezi obcemi adresa a Anonymizováno, která je evidována žalovaným jako správním orgánem jako komunikace Anonymizováno. třídy. Žalobce dovozuje, že žalovaný předmětnou pozemkovou parcelu prokazatelně využívá bez právního důvodu.

4. Po právní stránce soud věc posoudil podle ustanovení § 2991 a násl. o. z., upravujících bezdůvodné obohacení ve spojení se zákonem č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

5. Podle ustanovení § 19 zákona č. 13/1997 Sb. o pozemních komunikacích, podle odstavce 1 tohoto ustanovení v mezích zvláštních předpisů upravujících provoz na pozemních komunikacích a za podmínek stanovených tímto zákonem, smí každý užívat pozemní komunikace bezplatně obvyklým způsobem a k účelům, ke kterým jsou určeny (dále jen obecné užívání), pokud pro zvláštní případy nestanoví tento zákon nebo zvláštní předpis jinak. Podle § 40 odst. 1 citovaného zákona, státní správu ve věcech dálnice, silnice, místní komunikace a veřejné účelové komunikace vykonávají silniční správní úřady, kterými jsou Ministerstvo dopravy, krajský úřad, obecní úřad obce s rozšířenou působností a obecní úřad, celní úřad, stavební úřad a újezdní úřad. Podle odstavce 4 citovaného ustanovení, obecní úřad obce s rozšířenou působností vykonává působnost silničního správního úřadu ve věcech silnic Anonymizováno a podle odstavce 5 citovaného ustanovení, obecní úřad rozhoduje o zařazení pozemní komunikace do kategorie místních komunikací a o vyřazení místní komunikace z této kategorie.

6. Podle § 9 odst. 1 citovaného zákona, vlastníkem místních komunikací je obec, na jejímž území se místní komunikace nacházejí. Stavba dálnice, silnice a místní komunikace není součástí pozemku. Podle § 9 odst.2, vlastník dálnice, silnice nebo místní komunikace vede evidenci jím vlastněným pozemních komunikací.

7. Soud se nejprve zabýval nárokem, který byl uplatněn samotnou žalobou, a to o nároku na náhradu za užívání daného pozemku za období od 1. 6. 2021 do 31. 12. 2021. Z listin soudu předložených je zřejmé, že žalobce se stal vlastníkem předmětného pozemku ke dni 11. 10. 2023. Z ustálené judikatury dovolacího soudu (např. rozsudky sp. zn. 22 Cdo 3404/2010 nebo 28 Cdo 715/2014) je zřejmé, že povinnost vydat bezdůvodné obohacení – zde náhradu za užívání daného pozemku bez právního důvodu, je majetkovou povinností obligační a nikoliv věcněprávní povahy. I podle rozhodnutí NS ČR ze dne 4.6.2019 sp.zn. 28 Cdo 694/2019 v režimu zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, platí, že aktivní a pasivní věcná legitimace z hlediska práva na vydání bezdůvodného obohacení vzniklého plněním dle neplatné, zdánlivé či zrušené smlouvy svědčí zásadně pouze smluvním stranám. Pokud by i na straně žalovaného došlo k bezdůvodnému obohacení užíváním daného pozemku v době od 1. 6. 2021 do 31. 12. 2021, když až následně převedl původní vlastník pozemek na žalobce, nepřechází povinnost vydat bezdůvodné obohacení spolu s vlastnickým právem na nabyvatele. Již z tohoto důvodu musela být žaloba ohledně zaplacení částky 19 981,50 Kč zamítnuta.

8. Další částí nároku je vydání bezdůvodného obohacení za užívání předmětného pozemku žalovaným za období od 1. 11. 2023 do 30. 4. 2024. V této době již byl vlastníkem žalobce, žalobce je tedy ve věci aktivně legitimován.

9. Soudu je známa judikatura Nejvyššího soudu týkající se obohacení vlastníka stavby na úkor vlastníka pozemku, např. rozhodnutí sp. zn. 28 Cdo 2155/2012 nebo rozhodnutí sp. zn. 28 Cdo 3498/2020. Podle této judikatury, k obohacení vlastníka stavby na úkor vlastníka pozemku dochází již ze samotného titulu vlastnického práva, které zakládá jeho oprávnění stavbu na cizím pozemku užívat, a to bez ohledu na to, jakým způsobem své vlastnické právo ke stavbě realizuje.

10. Dle názoru soudu je třeba přihlédnout ke všem okolnostem případu. Žalobce tvrdí, že žalovaný jeho pozemek prokazatelně využívá ( bez ohledu na vlastnické právo) a má z toho užitek, neboť s pozemkem hospodaří a umožňuje jej užívat občanům. Dle názoru soudu je třeba vyjít z doby, kdy komunikace byla zřizována. V 80. letech byla komunikace vybudována jako účelová komunikace, původní vlastník tohoto pozemku komunikaci věnoval veřejnému užívání, takové užívání toleroval. Navíc žalované obci nelze vlastnické právo ke komunikaci, která se nachází na předmětném pozemku, bez dalšího přiřknout, neboť žalobce pouze dovozuje podle znění zákona č. 13/1997 Sb., že žalovaná obec je vlastníkem komunikace. Nebyl prokázán ani zjištěn žádný právní úkon, kterým by se žalovaná stala vlastníkem předmětné komunikace. Naopak žalobce zakoupil předmětný pozemek, již zastavěný, se způsobem užití ostatní komunikace. I podle judikatury Nejvyššího soudu např. sp. zn. 28 Cdo 2910/2023 (bod 20) Nejvyšší soud k ustanovení § 9 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích uvádí, že citované ustanovení je třeba chápat jako pokyn zákonodárce veřejné správě na úseku pozemních komunikací, aby usilovala o dosažení a pokud možno i dosáhla, přirozeně že pouze ústavně konformními postupy, zákonem žádaného stavu, tedy toho, aby vlastníkem pozemních komunikací příslušné kategorie se staly subjekty, které stanoví zákon.

11. Při svém rozhodování soud vzal v úvahu závěry Nejvyššího soudu ČR ze dne 5. 12. 2018 sp. zn. spisová značka, aby jí podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám ze širokého předem neomezeného okruhu okolností. Odpovídající úsudek se přitom musí zakládat na důkladném skutkovém zjištění a současně přesvědčivě dokládat, že tato dovolují v konkrétní kauze přijmou závěr, podle něhož výkon práv je s dobrými mravy skutečně v rozporu. Účelem zmíněného korektivu je nalezení spravedlnosti v případech nepřiměřené tvrdosti zákona, neboť dává soudu možnost uplatnit pravidla slušnosti v situacích, v nichž by prostá aplikace právních norem mohla vést ke zjevné nespravedlnosti. Dle názoru soudu je třeba zohlednit okolnosti stavby příslušné komunikace, která probíhala za souhlasu všech příslušných orgánu i osoby, které svědčilo právo užívání předmětného pozemku v 80. letech, nelze tedy dovodit, že by k umístění komunikace na předmětném pozemku nesvědčil řádný právní titul. Nebylo řádně ani tvrzeno ani prokázáno, že by žalovaný byl vlastníkem předmětných pozemků, když je skutečností pouze tolik, že žalovaný vede příslušnou komunikaci v pasportu místních komunikací ve vlastnictví jiných fyzických osob a komunikace se nachází v katastru žalovaného. Soud přihlédl také k povinnostem, jež jsou spojeny s řádným užíváním této komunikace ( a to jistě i obyvateli žalovaného), a které jsou spojeny s finanční náročností, i povinnostmi souvisejícími s jeho správou. Je třeba také přihlédnout k charakteru pozemní komunikace, která je veřejně přístupná a slouží veřejnému zájmu -může být užívána neohraničenou veřejností, neslouží pouze k uspokojování potřeb občanů žalovaného, v jehož katastru se komunikace nachází.

12. Soud tedy dospěl jednak k závěru, že na straně žalovaného nevzniká bezdůvodné obohacení, neboť komunikace byla vybudována v době 80. let, na základě souhlasu příslušných orgánů i dalších osob, které tehdy rozhodovali o vzniku této komunikace, tehdy jako účelové. Nebylo prokázáno, že by došlo k převodu vlastnického práva ke komunikaci na žalovaného, byť to zákon č. 13/1997 Sb. předpokládá. S ohledem na specifika tohoto případu shora popsaná je pak třeba odepřít prosazovanému právu žalobce ochranu i s odkazem na zmíněný korektiv dobrých mravů, neboť vlastní správa pozemkové parcely ve vlastnictví žalobce ( i komunikace) je spojena s finanční náročností (zimní údržba) a s povinnostmi souvisejícími s evidencí a se správou nemovitosti. Ze všech těchto důvodů byla žaloba zamítnuta.

13. Soud dospěl k závěru, že ke změně skutkových zjištění nemůže přispět výslech starosty žalovaného ani listiny spojené s investicemi do komunikace, proto byly návrhy na doplnění dokazování v tomto směru zamítnuty.

14. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. Úspěšný žalovaný má právo na náhradu nákladů, které v souvislosti s tímto řízením vynaložil, jedná se o náklady právního zastoupení dle § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za dva úkony právní služby po 1 900 Kč, tři úkony právní služby po 2 660 Kč a jeden úkon po 5 320 Kč (jednání soudu 28. 11. 2024 – jednání delší než dvě hodiny), 7 x 300 Kč paušální náhradu hotových výdajů, cestovné z adresa a zpět (2 x 26 km) celkem 943,80 Kč a náhradu ztraceného času dle § 14 citované vyhlášky ve výši 4 x 100 Kč. Celkové náhrady ve výši 20 543,80 Kč je třeba navýšit dle ustanovení § 137 o. s. ř. o 21% DPH ve výši 4 314,20 Kč, celkem tedy činí 24 858 Kč. Dle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalobce povinen tyto náklady zaplatit k rukám zástupce žalobce. Lhůtu k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 o. s. ř.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení stejnopisu písemného vyhotovení, dvojmo, prostřednictvím zdejšího soudu ke Krajskému soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích.

Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem splněna řádně a včas, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.