MSPH 12 Co 120/2026-319

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Blanky Chlostové a soudců JUDr. Zuzany Hanákové, LL.M. a JUDr. Michala Holuba a ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: Jméno žalobce, narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce, ⟪LB:lb_002⟫ k doručování: adresa zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_003⟫ proti ⟪LB:lb_004⟫ žalované: Česká republika – Jméno žalované, IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované za níž jedná Jméno jednajícího sídlem Adresa jednajícího ⟪LB:lb_005⟫ o zaplacení 3 044 942,75 Kč, ⟪LB:lb_006⟫ k odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 25. 11. 2025, č. j. 10 C 4/2025-285,

I. Rozsudek soudu I. stupně potvrzuje.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 1 350 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. V záhlaví uvedeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu o uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 3 044 942,75 Kč (výrok I) a zároveň uložil žalobci zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení částku 2 250 Kč (výrok II).

2. Soud I. stupně takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 3 044 942,75 Kč jako náhrady škody za propadnuté a zlikvidované věci. Tvrdil, že škoda byla způsobena nezákonným trestním stíháním vedeným u Okresního soudu v adresa pod sp. zn. spisová značka. Proti žalobci bylo usnesením právnická osoba ze dne 11. 8. 2017 zahájeno trestní stíhání pro podezření ze spáchání přečinu porušení práv k ochranné známce a jiným označením podle § 268 odst. 1, odst. 3 písm. b) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku (dále také jen „trestní zákoník“) a přečinu porušení chráněných průmyslových práv podle § 269 odst. 1, odst. 2 písm. a), c) trestního zákoníku. Rozsudkem Okresního soudu v adresa ze dne 16. 12. 2019, sp. zn. spisová značka byl žalobce uznán vinným těmito přečiny a byl mu uložen úhrnný trest propadnutí věci podle § 70 odst. 2 písm. a) trestního zákoníku, konkrétně disků kol, středových krytek a jednoho razítka. Proti uvedenému rozsudku podal žalobce odvolání, které bylo usnesením Krajského soudu v adresa ze dne 21. 7. 2020 zamítnuto. Poté podal dovolání k Nejvyššímu soudu. Nejvyšší soud usnesením ze dne 28. 4. 2021 zrušil rozhodnutí soudů nižších stupňů i další rozhodnutí na ně obsahově navazující a přikázal státnímu zástupci, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Po rozhodnutí odvolacího soudu byl realizován výrok o propadnutí věcí. právnická osoba si věci převzal dne 22. 9. 2020 a dne 18. 11. 2020. Žalobce tvrdil, že předmětem realizovaného trestu propadnutí bylo 716 kusů kol k motorovým vozidlům, přívěsům a návěsům, dále hliníkové disky kol, 882 kusů ozdobných poklic na kola motorového vozidla, středové pokličky, samolepky pokliček s logem automobilky a razítko automobilky název.

3. Žalobce dále tvrdil, že poté, co Nejvyšší soud usnesením ze dne 28. 4. 2021 zrušil odsuzující rozsudek i usnesení odvolacího soudu, byl právnická osoba vyzván k vydání věcí, které si převzal k realizaci trestu propadnutí dne 22. 9. 2020 a dne 18. 11. 2020, právnická osoba k dalšímu prověřování. právnická osoba však sdělil, že věci již byly obratem zlikvidovány. Proto nebylo možné zajistit procesně použitelné důkazy pro další pokračování trestního řízení. Státní zástupce následně usnesením ze dne 22. 7. 2021 zrušil usnesení o zahájení trestního stíhání žalobce a věc vrátil právnická osoba do fáze prověřování. právnická osoba poté usnesením ze dne 20. 10. 2021 věc podle § 159a odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., trestního řádu (dále také jen „trestní řád“) odložil s tím, že nejde o podezření z trestného činu a není namístě věc vyřídit jinak. Toto usnesení nabylo právní moci dne 22. 11. 2021.

4. Žalobce dále tvrdil, že vzhledem k tomu, že na nákupních fakturách nebyl jako odběratel evidován on, nýbrž jméno FO a společnost právnická osoba., byla dne 30. 12. 2023 uzavřena smlouva o postoupení pohledávky, kterou uzavřel žalobce jako postupník se společností právnická osoba. jako postupitelem č. 1 a jméno FO jako postupitelem č. 2. Podle žalobce byli tito postupitelé vlastníky zlikvidovaných věcí a z tohoto titulu jim měl vůči žalované vzniknout nárok na náhradu škody za věci propadnuté a následně zlikvidované v návaznosti na trestní řízení vedené proti žalobci. Uzavřením smlouvy o postoupení pohledávky měl tento nárok postupitelů vůči žalované přejít na žalobce. Žalobce uvedený nárok u žalované předběžně uplatnil dne 6. 2. 2024. Žalovaná jej stanoviskem ze dne 6. 8. 2024 neuznala ani zčásti.

5. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby. Za nesporné označila, že žalobce u ní uplatnil nárok dne 6. 2. 2024, přičemž žalovaná ho v rámci mimosoudního projednání nároku stanoviskem ze dne 6. 8. 2024 zcela zamítla. Žalovaná poukázala na skutečnost, že žalobce u ní již dříve, podáním doručeným dne 25. 4. 2022, uplatnil žádost o náhradu škody podle zákona č. 82/1998 Sb., kdy požadoval částku v celkové výši 8 088 885 Kč, a to náhradu nákladů trestního řízení ve výši 66 596 Kč, náhradu škody na propadnutých a zlikvidovaných věcech ve výši 3 022 289 Kč a náhradu nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním ve výši 5 000 000 Kč. Žalobce tehdy tvrdil, že mu škoda a nemajetková újma vznikly v důsledku trestního řízení vedeného u právnická osoba pod č. j. spisová značka a též u Okresního soudu v adresa pod sp. zn. spisová značka. V rámci mimosoudního projednání věci žalovaná stanoviskem ze dne 31. 3. 2023 všechny nároky žalobce zamítla. Doplňujícím stanoviskem ze dne 1. 12. 2023 však žalobci v návaznosti na důkazy předložené v řízení vedeném u Obvodního soudu pro adresa pod sp. zn. spisová značka zaplatila náhradu nákladů trestního řízení ve výši 54 158,18 Kč.

6. V uvedené souvislosti žalovaná odkázala na rozsudek Obvodního soudu pro adresa ze dne 14. 2. 2024, č. j. spisová značka, kdy v tomto řízení se žalobce domáhal zaplacení částky v celkové výši 8 088 885 Kč z titulu nezákonného trestního řízení vedeného u Okresního soudu v adresa pod sp. zn. spisová značka. Částka 8 088 885 Kč měla zahrnovat náhradu nákladů trestního řízení ve výši 66 596 Kč, nárok na náhradu škody na propadnutých a zlikvidovaných věcech ve výši 3 022 289 Kč a nárok na náhradu nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním ve výši 5 000 000 Kč. Obvodní soud pro adresa zmíněným rozsudkem uložil žalované zaplatit žalobci na náhradě nákladů trestního řízení částku 2 873,57 Kč a žalobu co do částky 8 086 011,43 Kč zamítl. Rozsudek nabyl právní moci dne 10. 5. 2024. V odůvodnění rozsudku Obvodního soudu pro adresa ze dne 14. 2. 2024 bylo uvedeno, že žalobce v uvedeném řízení dokládal vznik škody fakturami na propadlé a zlikvidované věci, které nebyly vystaveny na žalobce, ale na společnost právnická osoba. a jméno FO a dané zboží bylo uvedeno též v kontrolních hlášeních těchto osob. Podle citovaných závěrů byl žalobce vyzván, aby doplnil tvrzení k tomu, že škoda ve výši 3 022 289 Kč byla způsobena právě jemu, a aby ke každé jednotlivé položce sdělil její skutečnou cenu a označil důkazy. Žalobce v uvedeném řízení v reakci na výzvu soudu doložil smlouvu o postoupení pohledávky ze dne 30. 12. 2023, podle níž měl na žalobce přejít nárok na náhradu škody ze společnosti právnická osoba. a jméno FO. Žalobce též doložil, že dne 6. 2. 2024 znovu uplatnil u žalované nárok na náhradu škody na propadlých a zlikvidovaných věcech ve výši 3 022 289 Kč. Obvodní soud pro adresa v předchozím řízení považoval toto podání žalobce za změnu žaloby, neboť žalobce původně uplatňoval vlastní nárok na náhradu škody, která mu měla vzniknout zabavením a zlikvidováním věcí v jeho vlastnictví, zatímco následně uplatnil nárok z titulu postoupené pohledávky, podle níž měla škoda vzniknout jméno FO a společnosti právnická osoba. Změna žaloby však nebyla připuštěna s odůvodněním, že výsledky dosavadního řízení by nemohly být podkladem pro řízení o změněném návrhu a připuštění změny by bylo v rozporu se zásadou hospodárnosti řízení. Žalovaná dále citovala z předchozího rozsudku závěr, že žalobce se změnou žaloby a následnými kroky učiněnými po jednání konaném dne 1. 12. 2023 snažil pouze odstranit nedostatek aktivní legitimace. Podle citovaného závěru žalobce původně tvrdil, že škoda byla způsobena nezákonným rozhodnutím právě jemu, avšak tuto skutečnost sám vyvrátil, když připustil, že veškeré zboží bylo nakupováno společností právnická osoba. nebo jméno FO jako podnikající fyzickou osobou a tyto osoby mají ke všem fakturám kontrolní hlášení. Podle citovaného závěru tedy žalobce neuplatňoval škodu z titulu jemu vzniklé škody, ale z titulu škody vzniklé třetím osobám, jejichž pohledávka byla na něj postoupena, což představovalo odlišný skutkový základ nároku. Obvodní soud pro adresa dospěl v uvedeném řízení k závěru, že žalobce nebyl vlastníkem propadlých a zlikvidovaných věcí.

7. Žalovaná dále tvrdila, že v rámci předmětného trestního řízení byly žalobcem vydány disky kol a středové krytky. Na základě pravomocného trestu propadnutí věci si tyto věci ve dnech 22. 9. 2020 a 18. 11. 2020 převzal k dalšímu postupu právnická osoba, Územní pracoviště adresa, Odloučené pracoviště adresa, a věci byly obratem zlikvidovány. V trestním řízení nebylo rozhodnuto o vrácení předmětných věcí žalobci ani jiné osobě. Z vyžádaného vyjádření dozorujícího státního zástupce podle žalované vyplynulo, že státní zastupitelství ani po zrušení odsuzujícího rozsudku odvolacího soudu Nejvyšším soudem nepředpokládalo, že by zajištěné věci byly vydány žalobci nebo jiné osobě, mimo jiné proto, že zajištěné věci byly po provedeném dokazování shledány technicky nezpůsobilými k provozu na pozemních komunikacích Evropské unie. V uvedené souvislosti žalovaná odkázala na vyjádření právnická osoba ze dne 21. 3. 2017 na č. l. 665 trestního spisu, podle něhož žalobce ani osoby uvedené na fakturách k nákupu zajištěných věcí, tedy společnost právnická osoba. a jméno FO, nejsou držiteli schválení technické způsobilosti předmětných disků kol uděleného právnická osoba a ani o toto schválení nepožádali.

8. Žalovaná namítala také, že z tvrzení žalobce ani z trestního spisu nevyplývá, že by postupitelé byli účastníky trestního řízení, v němž bylo vydáno nezákonné rozhodnutí o propadnutí věci, s nímž žalobce spojuje vznik škody. Zdůraznila, že trest propadnutí věci byl uložen přímo žalobci jako tehdejšímu obžalovanému, nikoli postupitelům, a poukázala na § 70 odst. 3 trestního zákoníku, podle něhož může soud uložit trest propadnutí věci jen tehdy, jde-li o věc náležející pachateli. Z trestního spisu také nevyplynulo, že by se postupitelé jakkoli domáhali svého tvrzeného vlastnictví k věcem zajištěným a posléze propadnutým ani postavení zúčastněné osoby. Postupitelé jako tvrzení právní předchůdci žalobce tak nejsou osobami oprávněnými domáhat se náhrady škody podle § 7 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (dále také jen „zákon č. 82/1998 Sb.“), a že neexistující nárok proto ani nemohli platně postoupit na žalobce. Pokud by však mělo být zjištěno, že propadnuté věci patřily přímo žalobci, a nikoli postupitelům, bylo o jeho nároku na náhradu škody již pravomocně rozhodnuto rozsudkem Obvodního soudu pro adresa ze dne 14. 2. 2024, č. j. spisová značka, tak, že žaloba byla zamítnuta. V takovém případě by podle žalované byla dána překážka věci pravomocně rozhodnuté.

9. Soud I. stupně dospěl ke skutkovým zjištěním obsaženým v bodech 3 až 18 a 23 napadeného rozsudku, na která odvolací soud pro stručnost odkazuje a z nichž vyplynulo zejména následující.

10. Dne 5. 10. 2016 byl vydán příkaz k domovní prohlídce a prohlídce jiných prostor a pozemků, který se vztahoval k více konkrétně označeným nemovitostem, garážím a vozidlům. Příkaz byl odůvodněn mimo jiné tím, že žalobce měl k nabízení a následnému prodeji padělků kol a ochranných známek využívat společnost právnická osoba., jejíž jedinou jednatelkou byla jméno FO, a před založením této společnosti měl k prodeji využívat jméno FO jako podnikající fyzickou osobu. Podle poznatků právnická osoba měl žalobce padělky kol skladovat na adresách adresa a adresa v adresa a přepravovat je vozidlem název.

11. Dne 6. 10. 2016 byla provedena domovní prohlídka v nemovitosti v adresa v adresa. Domovní prohlídka byla provedena jako neodkladný úkon po předchozím výslechu jméno FO, která uvedla, že vlastníkem nemovitosti je jméno FO, bratr žalobce, že nemovitost užívá na základě nájemní smlouvy uzavřené na její jméno a že prohlídce bude přítomen žalobce. Žalobce při této prohlídce uvedl, že v garáži jsou obuté sady kol a že neví, zda jsou v nemovitosti doklady k nákupu a prodeji disků. Požadované věci dobrovolně vydal podle § 78 trestního řádu a vydání stvrdil svým podpisem.

12. Téhož dne byla provedena domovní prohlídka v nemovitosti v adresa v adresa. Šlo o prostory domu, který měla pronajatý společnost právnická osoba. Jednatelka této společnosti jméno FO byla vyslechnuta před provedením domovní prohlídky a určila žalobce jako osobu, která bude při prohlídce těchto prostor přítomna. Žalobce při této prohlídce uvedl, že se zde nacházejí faktury k nákupu a prodeji daného zboží a notebook sloužící k zajištění chodu společnosti právnická osoba. Tyto věci dobrovolně vydal a vydání stvrdil podpisem.

13. Dne 6. 10. 2016 byla ve adresa vyzvána k vydání věcí také jméno FO, která požadované věci dobrovolně vydala a uvedla, že nejsou její. Současně uvedla, že garáž, v níž se věci nacházely, má na základě nájemní smlouvy pronajatou společnost právnická osoba. zastoupená jméno FO.

14. Společnost právnická osoba., zastoupená jméno FO, podala dne 8. 11. 2016 stížnost na postup pracovníků právnická osoba při domovních prohlídkách. Ve stížnosti namítala, že zabavením věcí byla znemožněna její obchodní činnost, že hlavním účelem zásahu podle ní nebylo zjistit skutečný stav, nýbrž zničit konkurenci, že mělo být dohodnuto, že zboží z produkce Značka, Značka a Značka nebude odebráno, a že zabavené věci nebyly vráceny ani jí nebyl sdělen další postup. Okresní státní zastupitelství v adresa na tuto stížnost odpovědělo dne 2. 1. 2017 tak, že podnětu společnosti právnická osoba. nepřisvědčilo. V postupu pracovníků právnická osoba neshledalo takové závady, aby byl některý z jejich úkonů zrušen či zpochybněn, a uvedlo, že disky kol, jejich příslušenství i ostatní věci společnosti právnická osoba. nebyly zabaveny ani odňaty, nýbrž byly oprávněnými osobami vydány právnická osoba postupem podle § 78 trestního řádu.

15. Dále bylo zjištěno, že žalobce, společnost právnická osoba. ani jméno FO nebyli držiteli schválení technické způsobilosti předmětných disků kol uděleného právnická osoba a ani o toto schválení nepožádali. Z vyjádření společností právnická osoba a právnická osoba vyplynulo, že předmětné hliníkové disky neměly potřebné označení prokazující schválení technické způsobilosti pro Českou republiku nebo Evropskou unii. Ze zprávy právnická osoba ze dne 10. 8. 2017 vyplynulo, že právnická osoba byly předány mimo jiné předmětné zajištěné věci, za něž žalobce v tomto řízení požaduje náhradu škody.

16. Dne 11. 8. 2017 bylo proti žalobci zahájeno trestní stíhání pro přečin porušení práv k ochranné známce a jiným označením podle § 268 odst. 1, odst. 3 písm. b) trestního zákoníku a přečin porušení chráněných průmyslových práv podle § 269 odst. 1, odst. 2 písm. a), c) trestního zákoníku. Stížnost žalobce proti usnesení o zahájení trestního stíhání byla zamítnuta. Dne 6. 2. 2018 byla na žalobce podána obžaloba. Trestním příkazem Okresního soudu v adresa ze dne 23. 2. 2018 byl žalobce odsouzen k úhrnnému trestu propadnutí věci, konkrétně disků kol a středových krytek. Tento trestní příkaz byl zrušen podaným odporem. Rozsudkem Okresního soudu v adresa ze dne 16. 12. 2019 byl žalobce uznán vinným tím, že v době nejméně od března 2016 do 6. 10. 2016 nejprve prostřednictvím jméno FO jako podnikající fyzické osoby a od 14. 6. 2016 prostřednictvím společnosti právnická osoba. jejím jménem nabízel k prodeji a prodával napodobeniny hliníkových disků kol a k nim neoriginální středové krytky s napodobeninami ochranných známek. Tímto rozsudkem mu byl uložen trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty zajištěné při domovních prohlídkách, tedy předmětných disků kol a středových krytek. V odůvodnění trestního rozsudku bylo uvedeno, že žalobce v trestním řízení vypověděl, že obchodoval s náhradními díly, hliníkovými koly a příslušenstvím, prodej hliníkových kol inzeroval na webových stránkách a inzertních serverech a prodával celé sady i jednotlivé disky. Odvolání žalobce proti odsuzujícímu rozsudku bylo usnesením Krajského soudu v adresa ze dne 21. 7. 2020 zamítnuto a rozsudek téhož dne nabyl právní moci. Žalobce následně podal dovolání. Nejvyšší soud nejprve usnesením ze dne 13. 1. 2021 zamítl návrh žalobce na odklad výkonu rozhodnutí a poté usnesením ze dne 28. 4. 2021 zrušil rozhodnutí soudů nižších stupňů a státnímu zástupci přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Nejvyšší soud v odůvodnění vytkl orgánům činným v trestním řízení zejména nedostatečné vymezení skutku a vady důkazních prostředků. Usnesením státního zástupce ze dne 22. 7. 2021 bylo usnesení o zahájení trestního stíhání zrušeno podle § 174 odst. 2 písm. e) trestního řádu a usnesením právnická osoba ze dne 20. 10. 2021 byla věc odložena.

17. V řízení bylo dále zjištěno, že po nabytí právní moci odsuzujícího rozsudku si právnická osoba ve dnech 22. 9. 2020 a 18. 11. 2020 převzal k dalšímu postupu věci, na něž se vztahoval trest propadnutí. Jednalo se o 716 kusů kol k motorovým vozidlům, přívěsům a návěsům, hliníkové disky kol, 882 kusů ozdobných poklic, středové pokličky, samolepky pokliček s logem automobilky a razítko automobilky název. Tyto věci byly následně zlikvidovány. Poté, co Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů nižších stupňů, byl právnická osoba osloven za účelem vydání těchto věcí právnická osoba k dalšímu prověřování, avšak sdělil, že věci již byly zlikvidovány.

18. V předchozím řízení vedeném u Obvodního soudu pro adresa pod sp. zn. spisová značka se žalobce vůči žalované domáhal mimo jiné náhrady škody za propadnuté a zlikvidované věci jako škody vzniklé jemu. V tomto řízení bylo zjištěno, že faktury k těmto věcem nebyly vystaveny na žalobce, nýbrž na společnost právnická osoba. a jméno FO, a že dané zboží bylo uvedeno také v kontrolních hlášeních těchto osob. Žalobce poté doložil smlouvu o postoupení pohledávky ze dne 30. 12. 2023, podle níž měl na něj přejít nárok na náhradu škody společnosti právnická osoba. a jméno FO, a dne 6. 2. 2024 znovu uplatnil u žalované nárok na náhradu škody za propadnuté a zlikvidované věci. Obvodní soud pro adresa v předchozím řízení posoudil podání žalobce ze dne 6. 2. 2024 jako změnu žaloby, neboť žalobce původně uplatňoval nárok z titulu škody, která mu měla vzniknout zabavením a zlikvidováním věcí v jeho vlastnictví, zatímco nově uplatnil nárok z titulu postoupené pohledávky, podle níž měla škoda vzniknout jméno FO a společnosti právnická osoba. Tuto změnu žaloby soud nepřipustil. Současně uzavřel, že žalobci škoda zabavením a zlikvidováním věcí nevznikla, neboť nebyl vlastníkem propadlých a zlikvidovaných věcí. Likvidací věcí mohlo dojít ke snížení majetku společnosti právnická osoba. a jméno FO.

19. Dne 30. 12. 2023 uzavřeli společnost právnická osoba. jako postupitel č. 1, jméno FO jako postupitel č. 2 a žalobce jako postupník smlouvu o postoupení pohledávky, v níž bylo uvedeno, že postupitelé jsou věřiteli pohledávky za žalovanou z titulu náhrady škody vzniklé zabavením a následným zlikvidováním věcí, které měly postupitelům patřit, a že tuto pohledávku postupují žalobci. Faktury založené ve spise byly vystavovány na jméno FO a společnost právnická osoba. jako kupující a jejich předmětem bylo zboží, z něhož žalobce dovozoval tvrzenou škodu na propadnutých a zlikvidovaných věcech.

20. Soud I. stupně posoudil nárok žalobce podle zákona č. 82/1998 Sb. Vyšel z toho, že předpokladem odpovědnosti státu za škodu je existence nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu, vznik škody a příčinná souvislost mezi tímto odpovědnostním titulem a vznikem škody. Dále konstatoval, že žalobce svůj nárok u žalované předběžně uplatnil, a proto byla splněna podmínka projednatelnosti nároku před soudem podle § 14 a § 15 zákona č. 82/1998 Sb.

21. Soud I. stupně měl za prokázané, že ve vztahu k žalobci došlo k vydání nezákonného rozhodnutí. Současně však vyšel z toho, že žalobce v tomto řízení neuplatňuje náhradu škody jako vlastní škodu vzniklou zničením věcí v jeho vlastnictví, nýbrž jako nárok odvozený od tvrzené pohledávky společnosti právnická osoba. a jméno FO, kterou na něj tyto osoby měly postoupit smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 30. 12. 2023.

22. Soud I. stupně zdůraznil, že postoupení pohledávky představuje změnu v osobě věřitele, nikoli převod vlastnického práva k věci. Zabýval se proto tím, zda společnost právnická osoba. a jméno FO vůbec mohli mít vůči žalované pohledávku na náhradu škody, kterou by mohli na žalobce postoupit.

23. Podle soudu I. stupně právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím podle § 7 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. náleží účastníkům řízení, v němž bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim měla vzniknout škoda. Soud vyšel z judikatury Nejvyššího soudu, podle níž se za účastníka trestního řízení pro účely tohoto ustanovení považuje ten, proti němuž se trestní řízení vede, zúčastněná osoba, poškozený a v řízení před soudem též státní zástupce a další osoby, jejichž práva a povinnosti jsou v určité fázi řízení dotčeny nebo které jsou oprávněny činit návrhy či podávat opravné prostředky.

24. Soud I. stupně uzavřel, že z tvrzení žalobce, provedeného dokazování ani z trestního spisu nevyplývá, že by společnost právnická osoba. nebo jméno FO byli účastníky trestního řízení, v němž bylo vydáno rozhodnutí o propadnutí věci. Trest propadnutí věci byl uložen přímo žalobci jako obžalovanému, nikoli těmto osobám. Soud přitom poukázal na § 70 odst. 3 trestního zákoníku, podle něhož lze trest propadnutí věci uložit jen tehdy, jde-li o věc náležející pachateli.

25. Soud I. stupně dále uvedl, že z trestního spisu nevyplývá, že by se společnost právnická osoba. nebo jméno FO domáhali svého tvrzeného vlastnictví k zajištěným a následně propadlým věcem nebo postavení zúčastněné osoby. Stížnost společnosti právnická osoba. na postup orgánů činných v trestním řízení soud nepovažoval za aktivní uplatnění práv zúčastněné osoby.

26. Soud I. stupně rovněž dovodil, že pokud postupitelé věděli, že předmětné věci jsou jejich, měli se domáhat postavení zúčastněné osoby a bránit se proti trestu propadnutí věci. Tím, že tak neučinili a nevyužili dostupné právní prostředky k odvrácení tvrzené újmy, postupovali podle soudu v rozporu s obecnou zásadou prevence. Tato skutečnost podle soudu s odkazem na § 8 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. vylučovala odpovědnost žalované.

27. Soud I. stupně dále poukázal na to, že od počátku trestního řízení neměly orgány činné v trestním řízení pochybnost o tom, že s předmětnými věcmi obchodoval žalobce. Vyšel také z toho, že sám žalobce v trestním řízení uváděl, že obchodoval s náhradními díly, hliníkovými koly a příslušenstvím, a že obdobně i v odškodňovacím řízení původně tvrdil, že jde o jeho věci a že jejich zlikvidováním vznikla škoda jemu.

28. Soud I. stupně odkázal také na § 135 trestního zákoníku a uvedl, že věcí náležející pachateli se rozumí věc, kterou pachatel v době rozhodnutí vlastní, která je součástí jeho majetku, nebo s níž fakticky jako vlastník nakládá, aniž je oprávněný vlastník nebo držitel znám. V posuzované věci podle soudu trestní soud vycházel z toho, že předmětné věci náležely žalobci, neboť právě jemu byl uložen trest propadnutí věci.

29. Soud I. stupně dále uvedl, že ani při domovních prohlídkách se společnost právnická osoba. ani žalobce nebránili tím, že žalobce není vlastníkem daných věcí. Žalobce naopak požadované věci dobrovolně vydal. Z toho soud rovněž dovodil, že postupitelé nedisponovali pohledávkou z trestního řízení, kterou by mohli na žalobce postoupit.

30. Na základě těchto závěrů soud I. stupně uzavřel, že žalobce není aktivně věcně legitimován. Společnost právnická osoba. a jméno FO podle soudu neměli vůči žalované nárok na náhradu škody podle zákona č. 82/1998 Sb., a proto nemohli takovou pohledávku platně postoupit žalobci. Soud se proto již nezabýval samotnou výší tvrzené škody a žalobu zamítl.

31. Výrok o nákladech řízení odůvodnil ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. a tyto přiznal ve věci plně úspěšné žalované.

32. Proti tomuto rozsudku podal žalobce včasné odvolání. Odvolání podal z důvodů podle § 205 odst. 2 písm. g) o. s. ř. a § 205 odst. 2 písm. d) o. s. ř., neboť měl za to, že rozsudek spočívá na nesprávném právním posouzení věci a že v důsledku tohoto nesprávného právního posouzení soud I. stupně neúplně zjistil skutkový stav.

33. Žalobce především nesouhlasil se závěrem soudu I. stupně o nedostatku své aktivní věcné legitimace. Namítal, že soud I. stupně nesprávně dovodil, že společnost právnická osoba. a jméno FO jako postupitelé nemohli mít vůči žalované pohledávku na náhradu škody, protože nebyli účastníky trestního řízení, v němž bylo vydáno rozhodnutí o propadnutí věci. Podle žalobce soud I. stupně nesprávně vyšel pouze z § 7 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb.

34. Žalobce namítal, že soud I. stupně se nevypořádal s § 7 odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb., podle něhož má právo na náhradu škody i ten, s nímž nebylo jednáno jako s účastníkem řízení, ačkoli s ním jako s účastníkem jednáno být mělo. Podle žalobce měli být společnost právnická osoba. a jméno FO v trestním řízení považováni za zúčastněné osoby, neboť věci, které byly propadnuty a následně zlikvidovány, měly být v jejich vlastnictví.

35. Žalobce dále tvrdil, že pokud orgány činné v trestním řízení zajistily věci patřící osobám odlišným od obviněného, avšak s těmito osobami jako se zúčastněnými osobami nejednaly, šlo o procesní pochybení těchto orgánů. Toto pochybení podle žalobce nemůže být kladeno k tíži postupitelů ani žalobce jako postupníka. Opačný závěr by podle žalobce vedl k nepřijatelnému důsledku, že stát zlikviduje věci značné hodnoty, avšak nikdo se nebude moci domoci náhrady škody jen proto, že jejich vlastníci nebyli formálně přibráni do trestního řízení.

36. Žalobce rovněž namítal, že podmínka podle § 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. byla splněna, neboť rozsudek Okresního soudu v adresa, kterým byl uložen trest propadnutí věci, byl zrušen Nejvyšším soudem a věc byla vrácena až do přípravného řízení. Podle žalobce zrušení rozhodnutí svědčí o nezákonnosti trestního řízení a o pochybeních orgánů činných v trestním řízení.

37. Žalobce dále poukazoval na to, že orgány činné v trestním řízení měly k dispozici podklady, z nichž bylo možné zjistit, kdo věci nakupoval, zejména faktury, mobilní telefony, počítače a listinné důkazy. Tvrdil také, že na vlastnictví věcí upozorňoval on i společnost právnická osoba. prostřednictvím své jednatelky.

38. V rovině skutkových námitek žalobce namítal, že soud I. stupně v důsledku závěru o nedostatku aktivní legitimace neprovedl další navržené důkazy, zejména důkazy vztahující se k výši škody. Namítal také neprovedení svého účastnického výslechu, který měl podle něj objasnit okolnosti spolupráce žalobce s postupiteli.

39. Žalobce uzavřel, že vzhledem k neúplně zjištěnému skutkovému stavu, zejména ve vztahu k výši škody, nelze napadený rozsudek v odvolacím řízení změnit. Navrhl proto, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně podle § 219a odst. 2 o. s. ř. zrušil a věc mu podle § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř. vrátil k dalšímu řízení.

40. Žalovaná ve vyjádření k odvolání navrhla potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného. Uvedla, že soud I. stupně provedl důkazy nezbytné ke zjištění skutkového stavu, skutková zjištění v odůvodnění rozsudku řádně popsal a věc správně právně posoudil, zejména pokud uzavřel, že žalobce není v posuzované věci aktivně věcně legitimován.

41. Žalovaná setrvala na stanovisku, že společnost právnická osoba. a jméno FO, od nichž žalobce odvozuje svůj nárok na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 30. 12. 2023, nebyli účastníky trestního řízení vedeného u Okresního soudu v adresa pod sp. zn. spisová značka. Nebyli osobami, proti nimž se trestní řízení vedlo, ani zúčastněnými osobami, poškozenými nebo jinými osobami oprávněnými ve smyslu judikatury k § 7 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb.

42. Podle žalované z tvrzení žalobce ani z trestního spisu nevyplývá, že by se společnost právnická osoba. nebo jméno FO domáhali svého tvrzeného vlastnictví k zajištěným a následně propadlým věcem nebo postavení zúčastněné osoby. Trest propadnutí věci byl uložen přímo žalobci jako tehdejšímu obžalovanému, nikoli těmto postupitelům. Žalovaná v této souvislosti poukázala na § 70 odst. 3 trestního zákoníku, podle něhož lze trest propadnutí věci uložit jen tehdy, jde-li o věc náležející pachateli.

43. Žalovaná dovozovala, že postupitelům nevznikl vůči státu nárok na náhradu škody podle § 7 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., a proto nemohli žalobci platně postoupit žádnou existující pohledávku. Aktivní věcná legitimace žalobce tak podle žalované nebyla prokázána.

44. Žalovaná dále odkázala na § 8 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. a namítla, že postupitelé jako údajní poškození nikdy nebyli zúčastněnými osobami v trestním řízení, svého postavení se nedomáhali a nepodali žádný řádný ani mimořádný opravný prostředek ke zrušení rozhodnutí o propadnutí věci. Pokud tvrdili, že předmětné věci byly jejich, měli se domáhat postavení zúčastněné osoby a bránit se proti trestu propadnutí věci. Nevyužití dostupných procesních prostředků podle žalované vylučuje odpovědnost státu.

45. Žalovaná rovněž zdůraznila, že sám žalobce v trestním i odškodňovacím řízení opakovaně vystupoval jako osoba, která s předmětnými věcmi obchodovala a tvrdila, že jejich zničením vznikla škoda jí. Podle žalované proto orgány činné v trestním řízení neměly důvod pochybovat, že vlastníkem předmětných věcí je žalobce, zvláště když společnost právnická osoba. ani jméno FO neučinili žádný úkon k ochraně svých tvrzených práv.

46. Žalovaná odmítla argumentaci žalobce založenou na § 7 odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. Podle žalované společnost právnická osoba. ani jméno FO nebyli opomenutými účastníky řízení; nezákonné rozhodnutí, s nímž žalobce spojuje vznik škody, nebylo zrušeno z důvodu nesprávného posouzení jejich účastenství.

47. Žalovaná dále uvedla, že pokud by mělo být zjištěno, že propadnuté věci patřily přímo žalobci, bylo by o jeho nároku na náhradu škody již pravomocně rozhodnuto rozsudkem Obvodního soudu pro adresa ze dne 14. 2. 2024, č. j. spisová značka, kterým byla žaloba v této části zamítnuta. V takovém případě by byla dána překážka věci pravomocně rozhodnuté.

48. Žalovaná nakonec navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně potvrdil a přiznal jí náhradu nákladů odvolacího řízení.

49. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, podle ust. § 212 a § 212a o. s. ř., a dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné.

50. Žalobce se v tomto řízení domáhá náhrady škody podle zákona č. 82/1998 Sb. jako postupník tvrzené pohledávky společnosti právnická osoba. a jméno FO.

51. Z dosavadních skutkových zjištění plyne, že v dřívějším civilním řízení žalobce nejprve uplatňoval nárok s tvrzením, že byl vlastníkem zajištěných, následně propadlých a zlikvidovaných věcí. Teprve v průběhu tohoto dřívějšího řízení začal tvrdit, že vlastníky byli ve skutečnosti společnost právnická osoba. a jméno FO a že jejich pohledávka za státem na něj přešla smlouvou o postoupení pohledávky. Soud v onom řízení posoudil tuto změnu skutkového základu a právního titulu jako změnu žaloby, kterou podle § 95 o. s. ř. nepřipustil, a rozhodl toliko o původně uplatněném nároku žalobce jako údajného vlastníka věcí.

52. Z uvedených skutečností plyne, že ve věci nebyla dána překážka věci pravomocně rozhodnuté, neboť v původním řízení se žalobce domáhal nároku s tvrzením, že se jedná o věci v jeho vlastnictví a v nynějším řízení tvrdí, že se jedná o věci náležející jiným subjektům.

53. V nynějším řízení by žalobce mohl uspět pouze tehdy, pokud by společnosti právnická osoba. a jméno FO vznikla vůči žalované existující a postupitelná pohledávka podle zákona č. 82/1998 Sb., která na žalobce platně přešla. Samotná smlouva o postoupení pohledávky tak aktivní legitimaci žalobce nezakládá, pokud tvrzený nárok postupitelů ve skutečnosti nevznikl.

54. Podle § 7 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

55. Podle § 7 odst. 2 téhož zákona má právo na náhradu škody i ten, s nímž nebylo jednáno jako s účastníkem řízení, ačkoliv s ním jako s účastníkem jednáno být mělo.

56. Podle § 42 odst. 1 zákona trestního řádu tomu, jehož věc nebo část majetku byla zabrána nebo podle návrhu má být zabrána (zúčastněná osoba), musí být poskytnuta možnost, aby se k věci vyjádřil; může být přítomen při hlavním líčení a veřejném zasedání, činit při nich návrhy, nahlížet do spisů (§ 65) a podávat v případech tímto zákonem stanovených opravné prostředky

57. Podle § 70 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku soud uloží trest propadnutí věci, která je bezprostředním výnosem z trestné činnosti.

58. Podle § 70 odst. 3 trestního zákoníku trest propadnutí věci může soud uložit, jen jde-li o věc náležející pachateli.

59. Podle § 78 odst. 1 věty první trestního řádu kdo má u sebe věc, která může sloužit pro důkazní účely, je povinen ji na vyzvání předložit soudu, státnímu zástupci nebo právnická osoba; je-li ji nutno pro účely náležitého zjištění skutečností důležitých pro trestní řízení zajistit, je povinen takovou věc na vyzvání těmto orgánům vydat.

60. Odvolací soud neshledal důvodnou námitku žalobce, že společnost právnická osoba. a jméno FO sice nebyli formálními účastníky trestního řízení, avšak měli jimi být jako zúčastněné osoby, avšak v důsledku pochybení orgánů činných v trestním řízení k tomu nedošlo.

61. Ze skutkových zjištění soudu I. stupně vyplynulo, že v trestní věci vedené proti žalobci byl vůči němu vydán odsuzující rozsudek, jehož součástí byl trest propadnutí věci podle § 70 odst. 1 trestního zákoníku. Právě tento trest byl následně realizován a předmětné věci byly zlikvidovány. V trestním řízení tedy nebylo vydáno ochranné opatření zabrání věci jiné osobě, nýbrž skončilo uložením trestu propadnutí věci obžalovanému. Tato skutečnost je pro posouzení věci rozhodná. Procesní postavení zúčastněné osoby je v § 42 odst. 1 trestního řádu výslovně spojeno s případy, kdy byla nebo má být podle návrhu zabrána věc nebo část majetku. Naproti tomu trest propadnutí věci lze podle § 70 odst. 3 trestního zákoníku uložit jen tehdy, jde-li o věc náležející pachateli. Již ze systematiky těchto ustanovení plyne, že pouhé následné hmotněprávní tvrzení třetí osoby, že propadlá věc byla ve skutečnosti v jejím vlastnictví, bez dalšího nezakládá její procesní postavení účastníka trestního řízení ani neznamená, že s ní muselo být jednáno jako s účastníkem řízení ve smyslu § 7 odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb.

62. Odvolací soud nepřehlédl, že ve vztahu ke společnosti právnická osoba. byly v řízení zjištěny konkrétní okolnosti svědčící o jejím vztahu k místům, v nichž byly věci zajišťovány, a o její následné aktivitě. Bylo zjištěno, že některé prostory, v nichž se nacházely předmětné věci, měla společnost právnická osoba. užívat, že její jednatelka byla před provedením domovních prohlídek vyslechnuta, že určila žalobce jako osobu přítomnou při prohlídkách, a dále že společnost právnická osoba. podala stížnost na postup příslušného právnická osoba a namítala, že zajištěním věcí byla znemožněna její obchodní činnost a že část zboží neměla být odebrána. Bylo rovněž zjištěno, že státní zastupitelství tuto stížnost věcně posoudilo a uvedlo, že předmětné movité věci nebyly zabaveny ani odňaty, nýbrž byly oprávněnými osobami vydány dobrovolně právnická osoba podle § 78 trestního řádu.

63. Tyto skutečnosti podle názoru odvolacího soudu vylučují zjednodušený závěr soudu I. stupně, že společnost právnická osoba. byla zcela mimo procesní dění a nijak svá tvrzená práva neuplatnila. Samy o sobě však nepostačují k právnímu závěru, že šlo o osobu, s níž mělo být jednáno jako s účastníkem trestního řízení ve smyslu § 7 odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. Především z protokolů o domovní prohlídce ze dne 6. 10. 2016 bylo soudem I. stupně zjištěno, že požadované věci dobrovolně vydal žalobce, nikoli společnost právnická osoba. jako samostatný procesní subjekt. V dalším případě byly věci dobrovolně vydány jméno FO, která uvedla, že věci nejsou její a že garáž, v níž se nacházely, má na základě nájemní smlouvy pronajatou společnost právnická osoba. Tato okolnost sice potvrzuje faktickou vazbu společnosti právnická osoba. k jednomu z míst, kde se věci nacházely, sama o sobě však neprokazuje, že této společnosti svědčilo postavení účastníka trestního řízení nebo osoby, s níž mělo být jako s účastníkem jednáno ve smyslu § 7 odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb.

64. Ani okolnost, že společnost právnická osoba. měla být osobou hospodářsky či fakticky dotčenou zajištěním věcí a že protestovala proti postupu právnická osoba, ještě neznamená, že jí podle trestního řádu svědčilo postavení účastníka řízení k rozhodnutí o trestu propadnutí věci uloženému obžalovanému. Jinak řečeno, zjištěná vazba společnosti právnická osoba. k zajištěným věcem a její nesouhlas s postupem právnická osoba nepostačují bez dalšího k závěru, že společnost právnická osoba. byla v trestním řízení opomenutým účastníkem ve smyslu ust. § 7 odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb.

65. Tím spíše to platí o jméno FO. Ve vztahu k němu bylo zjištěno především to, že na něj byly vystavovány některé faktury vztahující se k části zboží a že ho podle příkazu k domovní prohlídce žalobce původně využíval k nabízení a prodeji zboží jako podnikající fyzickou osobu. Taková skutková zjištění však sama o sobě ještě nezakládají závěr, že jméno FO měl v trestním řízení postavení účastníka, popřípadě osoby, s níž mělo být jako s účastníkem jednáno.

66. Skutečnost, že faktury vztahující se k části zajištěného zboží byly vystavovány na jméno FO a společnost právnická osoba. jako kupující, může být významná toliko pro otázku, komu mohl svědčit hmotněprávní vztah ke konkrétním věcem, nikoli sama o sobě pro otázku procesního účastenství ve smyslu § 7 zákona č. 82/1998 Sb. Aktivní legitimace podle tohoto ustanovení není založena jen materiálním dotčením na majetku, nýbrž vazbou na účastenství v řízení nebo na opomenuté účastenství. Tento předpoklad však ve vztahu ke společnosti právnická osoba. ani jméno FO naplněn nebyl.

67. Za významnou považuje odvolací soud i skutečnost, že žalobce v trestním řízení vystupoval jako osoba, která s předmětným zbožím obchodovala, nabízela je a prodávala, při domovních prohlídkách uváděla informace k umístění věcí a účetních dokladů a sama požadované věci dobrovolně vydala podle § 78 trestního řádu. Odsuzující rozsudek trestního soudu pak vycházel z toho, že žalobce jednal nejprve prostřednictvím jméno FO a následně prostřednictvím společnosti právnická osoba.

68. Nelze také přehlédnout, že žalobce se nejprve domáhal v řízení vedeném u Obvodního soudu pro adresa pod sp. zn. spisová značka náhrady škody za zlikvidované věci s tvrzením, že se má jednat o jeho věci a teprve, když bylo zjištěno, že faktury k jednotlivým věcem byly vystaveny na společnost právnická osoba. a na jméno FO, začal tvrdit, že věci patřily těmto subjektům.

69. Právě v tomto procesním a skutkovém kontextu je třeba hodnotit i pozdější snahu žalobce založit svůj civilní nárok nikoliv na vlastní majetkové újmě, nýbrž na tvrzeném postoupení pohledávky jiných osob. Společnost právnická osoba. ani jméno FO však nebyli osobami, které by bylo možné považovat za účastníky trestního řízení podle § 7 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., ani za osoby, s nimiž mělo být jako s účastníky jednáno podle § 7 odst. 2 téhož zákona. Jestliže těmto osobám nevznikl vůči státu nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, nemohly takovou pohledávku platně postoupit žalobci. Žalobce proto není k jejímu uplatnění aktivně věcně legitimován.

70. Za této situace tak již nebylo třeba zabývat se dalšími předpoklady odpovědnosti státu, zejména otázkou rozsahu a výše tvrzené škody, ani doplňovat dokazování účastnickým výslechem žalobce. Tyto skutečnosti by mohly být významné jen tehdy, pokud by bylo postaveno najisto, že žalobci svědčí aktivní věcná legitimace. Protože tomu tak nebylo, postupoval soud I. stupně správně, když žalobu jako nedůvodnou zamítl.

71. Z důvodů shora uvedených postupoval odvolací soud podle § 219 o. s. ř. a rozsudek soudu I. stupně potvrdil z důvodů v něm uvedených, včetně výroku o nákladech řízení.

72. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle ust. 224 odst. 1 o. s ř. ve spojení s ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. ve prospěch úspěšné žalované, které náleží náhrada nákladů ve výši 450 Kč za jeden úkon právní služby Kč podle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu aplikovaného per analogiam (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 11. 2025, sp. zn. 28 Cdo 2638/2025) za tři úkony právní služby, a to za vyjádření k odvolání ze dne 1. 4. 2026, přípravu na jednání a účast na jednání odvolacího soudu dne 23. 6. 2026.

Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání k Nejvyššímu soudu prostřednictvím soudu I. stupně ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení, avšak jen za splnění podmínek a z důvodů stanovených v § 237 o. s. ř., tj. jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Proti tomuto rozsudku v části týkající se výroku o nákladech řízení není dovolání přípustné.