OSSY 3 C 26/2025-41

Okresní soud ve Svitavách rozhodl samosoudkyní Mgr. Radkou Beranovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně:Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně ⟪LB:lb_002⟫ sídlem Adresa žalobkyně ⟪LB:lb_003⟫ zastoupená advokátem Jméno advokáta ⟪LB:lb_004⟫ sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalovanému:Jméno žalovaného, narozený dne Datum narození žalovaného ⟪LB:lb_007⟫ bytem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_008⟫ t. č. Anonymizováno ⟪LB:lb_009⟫ o zaplacení 74 383 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se v části, ve které žalobkyně požadovala po žalovaném zaplacení 57 858 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 9 262,82 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 8 022,99 Kč, úroku ve výši 15 % ročně z dlužné jistiny ve výši 39 865,81 Kč od 22. 10. 2024 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z dlužné jistiny ve výši 39 865,81 Kč od 22. 10. 2024 do zaplacení, zastavuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 11 432 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 996,19 Kč, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 805,46 Kč, úrokem ve výši 15 % ročně z 8 989,85 Kč od 22. 10. 2024 do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z 8 989,85 Kč od 22. 10. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení dalších 5 093 Kč, zamítá.

IV. Žalobkyni se z účtu Okresního soudu ve Svitavách vrací část zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 149 Kč.

V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 19. 3. 2025 domáhala po žalovaném zaplacení 74 383 Kč s příslušenstvím představujících nedoplatky úvěrů dle smlouvy č. hodnota ze dne 21. 12. 2021 (nárok 1.) a dle smlouvy č. hodnota ze dne 27. 8. 2021 (nárok 2.) uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně právnická osoba a žalovaným. Na základě smlouvy č. hodnota ze dne 27. 8. 2021 žalobkyně požadovala po žalovaném zaplacení 57 858 Kč (součet jistiny úvěru ve výši 39 865,81 Kč a poplatku ve výši 17 992,19 Kč), kapitalizovaného úroku ve výši 9 262,82 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 8 022,99 Kč, úroku ve výši 15 % ročně z dlužné jistiny ve výši 39 865,81 Kč od 22. 10. 2024 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z dlužné jistiny ve výši 39 865,81 Kč od 22. 10. 2024 do zaplacení.

2. Podáním ze dne 22. 4. 2025 žalobkyně k výzvě soudu sdělila, že smlouvu č. hodnota nedohledala, a proto bere žalobu částečně zpět ohledně zaplacení nároků z této smlouvy (nárok 2.), tj. co do zaplacení 57 858 Kč (součet jistiny úvěru ve výši 39 865,81 Kč a poplatku ve výši 17 992,19 Kč), kapitalizovaného úroku ve výši 9 262,82 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 8 022,99 Kč, úroku ve výši 15 % ročně z dlužné jistiny ve výši 39 865,81 Kč od 22. 10. 2024 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z dlužné jistiny ve výši 39 865,81 Kč od 22. 10. 2024 do zaplacení. Současně požádala, aby soud řízení v tomto rozsahu zastavil.

3. Podle § 96 o. s. ř. může žalobce vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popř. v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Jelikož k částečnému zpětvzetí žaloby došlo dříve, než soud začal ve věci samé jednat, postupoval soud podle § 96 o. s. ř. a řízení v rozsahu částečného zpětvzetí žaloby zastavil.

4. Po částečném zpětvzetí žaloby zůstalo předmětem řízení zaplacení 16 525 Kč s příslušenstvím dle smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota ze dne 21. 12. 2021 (nárok 1.). Na základě této smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný stvrdil svým podpisem. Žalovaný se zavázal vrátit 19 593 Kč (úvěr 10 000 Kč, souhrnný poplatek 9 593 Kč představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 6 094 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 15 % ročně, odměny za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a poplatku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 1 999 Kč) v 78 týdenních splátkách po 252 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 20. 6. 2023. Poslední splátka byla ze strany žalovaného uhrazena dne 26. 5. 2023. Žalovaný uhradil celkovou částku 3 068 Kč. Smlouvou ze dne 21 10. 2024 byla pohledávka za žalovaným postoupena žalobkyni. Žalobkyně požaduje zaplacení jistiny ve výši 8 989,85 Kč, souhrnného poplatku ve výši 7 535,15 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 996,19 Kč (úrok ve výši 15 % ročně z dlužné jistiny od 21. 6. 2023 do 21. 10. 2024), kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 805,46 Kč (úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z dlužné jistiny 8 989,85 Kč od 28. 6. 2023 do 21. 10. 2024) s úrokem ve výši 15 % ročně a úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z dlužné jistiny úvěru od 22. 10. 2024 do zaplacení.

5. Žalovaný se k řádně doručené žalobě přes výzvy a poučení soudu nevyjádřil.

6. Účastníkům bylo zasláno usnesení s výzvou, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Jelikož se účastníci ve stanovené lhůtě nevyjádřili, má soud za to, že s rozhodnutím bez nařízení jednání ve smyslu ustanovení § 115a o. s. ř. souhlasí. Soud vyšel z obsahu spisu a z důkazů založených ve spise.

7. Ze zákaznické karty ze dne 21. 12. 2021 vyplynulo, že žalovaný požadoval po právní předchůdkyni poskytnutí peněžních prostředků ve výši 20 000 Kč na Vánoce. Ke svým poměrům uvedl, že bydlí v pronajatém bytě, má základní vzdělání, žije v družském poměru. Vyživuje dvě děti a není majitelem auta. Je zaměstnaný na plný úvazek jako jeřábník u společnosti právnická osoba. s čistým příjmem ve výši 31 587 Kč měsíčně. Další čisté příjmy domácnosti uvedl ve výši 10 000 Kč. Odhadované měsíční výdaje uvedl ve výši 5 500 Kč, interní splátky u právní předchůdkyně žalobkyně ve výši 3 606 Kč. Spotřebitelský úvěr u jiné společnosti neměl. Příjmy žalovaného byly ověřeny z pracovní smlouvy a dvou výplatních pásek.

8. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota ze dne 21. 12. 2021 soud zjistil, že žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 10 000 Kč. Žalovaný podpisem smlouvy potvrdil, že danou částku převzal při podpisu smlouvy v hotovosti. Žalovaný se zavázal úvěr vrátit a vedle něj zaplatit souhrnný poplatek ve výši 9 593 Kč, celkem tedy částku 19 593 Kč, to vše v 78 týdenních splátkách po 252 Kč s tím, že poslední splátka činila 198 Kč. Souhrnný poplatek sestával z úroku ve výši 6 094 Kč, odměny za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč a poplatku za doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 1 999 Kč. Úroková sazba činila 69 % ročně a byla pevná po celou dobu trvání smlouvy. RPSN činilo 129,03 %.

9. Z tabulky umoření byl zjištěn počet a výše měsíčních splátek úvěru a dále že žalovaný zaplatil na svůj dluh celkem 3 068 Kč.

10. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 21. 10. 2024, potvrzení o úhradě úplaty z přílohy č. 1 soud zjistil, že společnost právnická osoba postoupila žalovanou pohledávku žalobkyni.

11. Z oznámení ze dne 21. 10. 2024 vyplynulo, že právní předchůdce žalobkyně informoval žalovaného o postoupení pohledávky. Oznámení bylo předáno k doručení žalovanému dne 24. 2. 2022, jak vyplývá z poštovního podacího archu.

12. Z výzvy před podáním žaloby ze dne 31. 12. 2024 soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k zaplacení žalované částky s upozorněním, že v případě nezaplacení bude dlužná částka vymáhána soudní cestou. Výzva byla žalovanému odeslána dne 31. 12. 2024, jak vyplývá z podacího lístku.

13. Z ostatních listinných důkazů soud nezjistil žádné relevantní skutečnosti k projednávanému nároku.

14. O skutkovém stavu lze uzavřít, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč a ten se zavázal úvěr vrátit a vedle ní zaplatit souhrnný poplatek 9 593 Kč, celkem tedy 19 593 Kč, a to vše v 78 týdenních splátkách po 252 Kč. Před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný na svůj dluh zaplatil celkem 3 068 Kč. Pohledávka za žalovaným z předmětné smlouvy byla postoupena žalobkyni.

15. Po právní stránce se jedná o spor ze smlouvy o úvěru podle § 2395 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů.

16. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

17. Nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona, zakázána jsou však ujednání porušující dobré mravy (§ 1 odst. 1 o. z.). Každý má povinnost jednat v právním styku poctivě. Nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu (§ 6 o. z.).

18. Podle § 580 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

19. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

20. Podle § 1813 o. z. jsou zakázaná právní jednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele.

21. Soud přezkoumal účastníky uzavřenou smlouvu o úvěru a dospěl k závěru, že tato je v části týkající se souhrnného poplatku uzavřena v rozporu s dobrými mravy.

22. Souhrnný poplatek je třeba považovat za obdobu smluvních úroků, neboť má představovat příjem věřitele z titulu zapůjčení peněz dlužníkovi. Dle přesvědčení soudu je tento souhrnný poplatek neúměrně vysoký ve vztahu k zapůjčené částce a lze v jeho sjednané výši spatřovat zjevnou nespravedlnost a poškození práva slabší strany (tedy klienta žádajícího o úvěr). Na tomto závěru nemůže nic změnit ani skutečnost, že žalovaný smlouvu o zápůjčce podepsal, a to dokonce i v situaci, kdy v předtištěné (formulářové) smlouvě o zápůjčce uvedl, že porozuměl všem ustanovením smlouvy a že vzájemná plnění nepovažuje za plnění v hrubém nepoměru.

23. Dle názoru soudu odvíjejícího se od názoru Ústavního soudu ČR je neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů (nález Ústavního soudu I. ÚS 199/11 ze dne 26. 1. 2012). Účastníky sjednaný souhrnný poplatek představující 64 % (za 1 rok) z poskytnutého úvěru je neúměrně vysoký, stejně jako RPSN uvedené ve výši 129,03 %. V době uzavření úvěrové smlouvy, tj. v prosinci 2021 totiž činila sazba korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR na spotřebu 7,91 % ročně. Přitom podle ustálené judikatury platí, že v rozporu s dobrými mravy je zpravidla výše úroků, která podstatně převyšuje úrokovou míru v době jejich sjednání, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Podle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2013, sp. zn. 4 Tdo 416/2013, půjčka s úrokem přesahujícím 44 % ročně je plněním, jehož hodnota je k hodnotě vzájemného plnění v hrubém nepoměru ve smyslu přečinu lichvy podle § 218 odst. 1 tr. zákoníku.

24. Soud připouští, že hranice mezi přiměřenou a nepřiměřenou výší smluvního ujednání není nikde striktně upravena. Nicméně tato hranice by měla odpovídat obecně uznávaným pravidlům slušného chování, rozumným vzájemným vztahům mezi lidmi a současně mravním principům daného společenského řádu. Je v podstatě jedno, zda se jedná o smluvené úroky, smluvní pokuty, jiné sankce, či jako zde o souhrnný poplatek. Shora uvedeným pravidlům se vymyká ujednání, které podstatně převyšuje úrokovou míru v době sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaných bankami při poskytování úvěrů a půjček.

25. Podle názoru soudu by tato částka měla představovat maximálně 30 % z poskytnutého úvěru, a to právě pro případ splácení ve lhůtě jednoho roku. Budeme-li považovat za odpovídající výši úroků a poplatků souvisejících s poskytnutím půjčky částku ve výši 30 % z úvěru ročně, tj. v daném případě 4 500 Kč pro dobu splácení 78 týdnů, tak žalovanému zbývá k úhradě částka 11 432 Kč (10 000 Kč jistina úvěru + 4 500 Kč soudem přiznaný souhrnný poplatek – 3 068 Kč zaplacených žalovaným). K zaplacení tak zbývá zbylá část jistiny ve výši 8 989,85 Kč a poplatku ve výši 2 442,15 Kč. Ve zbylé části 5 093 Kč však soud již shledává tento nárok neoprávněný, a proto ujednání o tomto poplatku v části, ve které převyšuje soudem akceptovatelnou výši poplatku, soud považuje dle § 588 o. z. za neplatné.

26. V souhrnném poplatku byly jasně určeny i úroky ve výši 6 094 Kč s tím, že představují 69 % ročně. Požadavek na zaplacení smluvních úroků nebyl v této smlouvě omezen pouze na původně sjednanou dobu trvání smlouvy. S odkazem na argumenty rozvedené v odstavci 23. odůvodnění tohoto rozsudku soud považuje sjednaný úrok za nepřiměřeně vysoký a vzhledem k tomu, že se v dané věci jednalo o spotřebitelský úvěr poskytovaný nebankovním subjektem, by soud byl ochoten akceptovat jako přiměřený cca dvojnásobek zjištěné obvyklé úrokové míry dle ARAD. Vzhledem k tomu, že žalobkyně požaduje úrok ve výši 15 % ročně ode dne následujícího po dni splatnosti poslední splátky, tak soud žalobkyni úrok v požadované výši přiznal. Výše požadovaného úroku je též v souladu s § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb.

27. S ohledem na výše uvedené soudu proto nezbylo, než podané žalobě vyhovět částečně, a to výrokem II., kdy soud zavázal žalovaného uhradit žalobkyni 11 432 Kč spolu s úrokem ve výši 1 996,19 Kč (úrok ve výši 15 % ročně z dlužné jistiny od 21. 6. 2023 do 21. 10. 2024), kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 805,46 Kč (úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z dlužné jistiny 8 989,85 Kč od 28. 6. 2023 do 21. 10. 2024) s úrokem ve výši 15 % ročně a úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z dlužné jistiny úvěru od 22. 10. 2024 do zaplacení

28. Nárok na zaplacení úroku z dlužné jistiny vyplývá z § 2390 o. z. Nárok na zaplacení úroku z prodlení plyne z § 1970 o. z., jeho výše se řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

29. Výrokem II. pak soud zamítl žalobu v části, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení dalších 5 093 Kč.

30. Žalobkyně zaplatila za podaný návrh na vydání elektronického platebního rozkazu soudní poplatek ve výši 2 976 Kč dle položky 2 bod 1. písm. c) Sazebníku soudních poplatků. Vzhledem k tomu, že soud elektronický platební rozkaz nevydával, postupoval podle položky 2 bodu 2. Sazebníku a žalobkyni doměřil soudní poplatek do výše dle položky 1 bod 1. písm. b) Sazebníku z žalované částky 74 383 Kč (součet jistin úvěrů dle obou původně žalovaných nároků a souhrnných poplatků, které nelze považovat za příslušenství pohledávky, neboť jsou vyčísleny přesnou částkou a požadovány jako souhrnný poplatek, nikoliv jako úroky či jiné příslušenství), tedy do výše 3 720 Kč. Žalobkyně by tak měla soudu doplatit na soudním poplatku 744 Kč. Nicméně s ohledem na částečné zpětvzetí žaloby a zastavení řízení ohledně 57 858 Kč by soud měl ze soudního poplatku z této částky dle položky 1. bod 1. písm. b) Sazebníku poplatků ve výši 2 893 Kč žalobkyni vrátit soudní poplatek ve výši 1 893 Kč (snížený o 20 %, nejméně však o 1 000 Kč dle § 10 odst. 3 ve spojení s § 6a odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb.). Soud proto vrací žalobkyni rozdíl mezi soudním poplatkem ve výši 1 893 Kč, který by jí měl vrátit z důvodu částečného zpětvzetí žaloby, a doplatkem soudního poplatku ve výši 744 Kč, tj. 1 149 Kč.

31. V řízení byl žalovaný úspěšnější (85 %) než žalobkyně (15 %), neboť žaloba byla pro částku 5 093 Kč zamítnuta a ohledně 57 858 Kč bylo řízení zastaveno z důvodu zpětvzetí žaloby, aniž by žalovaný zapříčinil zpětvzetí žaloby. Žalovaný by tak měl podle § 142 odst. 2 ve spojení s § 146 odst. 2 věty první o. s. ř. právo na náhradu nákladů tohoto řízení. Žalovaný však žádné náklady řízení neúčtoval a podle obsahu spisu mu ani žádné nevznikly. Proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

32. Lhůtu k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 o. s. ř. na tři dny od právní moci tohoto rozsudku.

Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne jeho doručení, a to prostřednictvím zdejšího soudu ke Krajskému soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích.

Nebude-li povinnost tímto rozsudkem uložená splněna dobrovolně, lze se její splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí nebo exekuci.