II.ÚS 2554/26

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Přibáně, soudce zpravodaje Martina Smolka a soudce Pavla Šámala o ústavní stížnosti stěžovatele F. V., zastoupeného Dr Massimiliano Pastore, MA, advokátem, sídlem Baarova 1809/17, Teplice, proti usnesení Okresního soudu v Litoměřicích č. j. 27 Nc 2671/2025-29 ze dne 29. června 2026, za účasti Okresního soudu v Litoměřicích, jako účastníka řízení, a a) nezletilého L. V., b) nezletilého A. V. a c) R. V., jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

I. Vymezení věci a obsah napadeného rozhodnutí 1. Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí. Tvrdí, že jím došlo k porušení jeho práva podle čl. 11 odst. 1, čl. 14, čl. 32 odst. 4 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod ("Listiny") a čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

2. Okresní soud v Litoměřicích ("okresní soud") na základě návrhu vedlejší účastnice c) ("matky") rozhoduje o úpravě poměrů nezletilých potomků stěžovatele a matky. Kvůli dosud nepravomocnému vyřešení otázky mezinárodní příslušnosti okresního soudu nemohlo být o návrhu rozhodnuto meritorním rozhodnutím. Okresní soud tak doposud vydal dvě prozatímní rozhodnutí. V napadeném usnesení okresní soud vydal prozatímní rozhodnutí s účinností od jeho vykonatelnosti do 4. září 2026 a rozhodl tak, že nezletilé vedlejší účastníky svěřil do péče obou rodičů. V péči stěžovatele, která bude probíhat výlučně na území České republiky, budou nezletilí v termínech: od 6. července 2026 od 16:00 hodin do 17. července 2026 do 10:00 hodin, od 29. července 2026 od 16:00 hodin do 13. srpna 2026 do 10:00 hodin, a v péči matky ve zbývajícím čase (výrok I).

3. Dále soud rozhodl, že stěžovatel si nezletilé bude vyzvedávat v bydlišti matky, případně na tréninku, a vracet je v bydlišti matky, případně na trénink (výrok II). Rodičům uložil povinnost nezletilé na předání připravit, druhému rodiči je řádně a včas předat a v potřebném rozsahu spolupracovat (výrok III). Okresní soud dále uložil matce povinnost neprodleně otci oznámit termíny tréninků a dalších pravidelných kroužků nezletilých, jakož i závodů a dalších naplánovaných akcí nezletilých, na něž je stěžovatel povinen zajistit účast nezletilých, přičemž matka má právo se daných aktivit nezletilých zúčastnit společně se stěžovatelem (výrok IV). Rodiče jsou rovněž oprávněni stýkat se s nezletilými prostřednictvím videohovorů každý čtvrtek a neděli vždy v čase od 19:00 do 19:30 hodin s tím, že druhý z rodičů, u něhož jsou nezletilí aktuálně v péči, je povinen tento kontakt umožnit (výrok V). Konečně okresní soud stanovil stěžovateli povinnost platit výživné pro nezletilého vedlejšího účastníka a) částku 4 500 Kč a pro nezletilého vedlejšího účastníka b) částku 4 000 Kč, a to vždy do každého 20. dne v měsíci k rukám matky (výrok VI).

4. Proti napadenému usnesení okresního soudu nebylo odvolání přípustné.

II. Argumentace stěžovatele 5. Zaprvé, stěžovatel nesouhlasí s omezením jeho péče o nezletilé během letních prázdnin v roce 2026 pouze na území České republiky. Podle něj takové rozhodnutí nerespektuje skutečnost, že nezletilí mají italské občanství, dvojí kulturní identitu, a že v Itálii žije jejich širší rodina. Zákaz cestovat do Itálie tak zbavuje nezletilé jejich možnosti kontaktu s příbuznými. Stěžovatel rovněž uvádí, že v průběhu soudního řízení se neprokázala žádná důvodná obava o mezinárodní únos ze strany stěžovatele, rozhodnutí soudu je tak v tomto rozsahu nepřiměřené.

6. Zadruhé, stěžovatel namítá, že prozatímní rozhodnutí okresního soudu mu klade za povinnost cestovat a pobývat na území České republiky ve stanovených termínech jeho péče o nezletilé, aniž by bylo řádně vyhodnoceno, zda tato povinnost je pro něj ekonomicky i z hlediska pracovních povinností udržitelná.

7. Zatřetí, stěžovatel nesouhlasí s výší stanoveného výživného. Okresní soud podle stěžovatele nezohlednil skutkovou okolnost, že v rozhodném období rovněž pečoval o nezletilé, a tudíž nesl náklady s touto péči spojené. Okresní soud tak výši výživného stanovil arbitrárně, aniž by zohlednil reálnou péči rodičů o nezletilé.

III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 8. Ústavní soud shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž bylo vydáno napadené rozhodnutí. Stěžovatel je zastoupený advokátem v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný.

IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 9. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

10. K problematice přezkumu prozatímních rozhodnutí, které byly zavedeny do zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, s účinností od 1. ledna 2026, se měl Ústavní soud možnost vyjádřit již v nálezech sp. zn. I. ÚS 1382/26 ze dne 2. července 2026 a sp. zn. II. ÚS 1124/26 ze dne 30. června 2026. V těchto rozhodnutích mj. dovodil, že při posuzování ústavnosti v poměrech řízení o ústavní stížnosti lze vyjít z ustálené judikatury vztahující se k předběžným opatřením.

11. Podobně jako v minulosti v případě předběžných opatření tedy Ústavní soud podrobuje prozatímní rozhodnutí přezkumu jen v rámci tzv. omezeného testu ústavnosti. Ověřuje, zda rozhodnutí o návrhu na vydání prozatímního rozhodnutí mělo zákonný podklad (čl. 2 odst. 2 Listiny), bylo vydáno příslušným orgánem (čl. 38 odst. 1 Listiny) za dodržení zásad řádně vedeného soudního řízení a zda nebylo projevem na první pohled zjevné a intenzivní svévole ve smyslu čl. 1 Ústavy České republiky a čl. 2 odst. 2 a 3 Listiny (srov. také např. usnesení sp. zn. III. ÚS 1566/26 ze dne 1. července 2026, bod 9). Navíc, jelikož se jedná o institut rodinného práva, kde je Ústavní soud nadmíru zdrženlivý, platí zde také, že ke kasačnímu zásahu dojde jenom výjimečně, a to pouze ve skutečně extrémních případech.

12. V právě posuzované věci Ústavní soud žádné vady ústavněprávní povahy, které by vyžadovaly jeho kasační zásah, nezjistil. První námitkou vyjadřuje stěžovatel nesouhlas s omezením jeho péče o nezletilé během letošních prázdnin pouze na území České republiky. Na rozdíl od tvrzení stěžovatele okresní soud nezaložil své rozhodnutí v tomto ohledu na obecné obavě z narušení prostředí dětí a hypotetického rizika, že se děti nevrátí, ale na zcela konkrétní potřebě zabezpečení jejich jistoty a stability v jejich současném bydlišti, která vyvstává v důsledku přetrvávajícího konfliktního vztahu rodičů a rizika další eskalace sporu. Jak vyplývá z napadeného rozhodnutí, okresní soud se tím snažil eliminovat riziko vzniku stresové situace u nezletilých spojené s odlukou od matky, jejich bydliště a nejistoty jejich návratu, jež by mohli právě vzhledem k probíhajícímu konfliktu rodičů pociťovat. Taková úvaha, navíc souladná s doporučením opatrovníka, se jasně opírá o základní zásadu rozhodování o péči o nezletilé, kterou je nejlepší zájem dítěte, a z ústavněprávního hlediska jí nelze nic vytknout.

13. Možnost případného postupu podle nařízení Rady (EU) 2019/1111 ze dne 25. června 2019 o příslušnosti, uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské odpovědnosti a o mezinárodních únosech dětí na potřebě eliminace stresové situace nic nemění. Stejně tak jsou nepřípadné odkazy na judikaturu ESLP a Ústavního soudu, jelikož v citovaných rozhodnutích se jednalo o situaci trvalého charakteru - jak přitom okresní soud v napadeném rozhodnutí upozornil, omezení v dotčeném případě je pouze dočasné povahy.

14. Co se zadruhé týká námitky nepřiměřené zátěže otce způsobené nutností cestovat a pobývat na území České republiky ve stanovených termínech jeho péče o nezletilé, okresní soud si byl tohoto faktoru vědom a z tohoto důvodu stanovil oproti předchozímu prozatímnímu rozhodnutí delší časové intervaly péče stěžovatele, aby snížil frekvenci jeho cest do České republiky. Takový postup shledává Ústavní soud v souladu s požadavkem proporcionality. I v tomto ohledu navíc platí, že se jedná o řešení krátkodobé, trvající prakticky pouze po dobu dvou měsíců. Právě tato okolnost výrazně snižuje tvrzenou intenzitu neproporcionálního zásahu do práv stěžovatele.

15. Ústavní soud se neztotožňuje ani s tvrzením stěžovatele, že nedostal prostor vyjádřit se k termínům jeho péče. Stěžovatel dostal možnost vyjádřit se k návrhu matky na vydání prozatímního rozhodnutí, který obsahoval návrh konkrétních termínů péče stěžovatele. Stěžovatel tak zcela zjevně disponoval dostatečným prostorem, aby se k termínům péče vyjádřil, a případně uvedl svoje preference.

16. Zatřetí, námitka vztahující se k výživnému je zjevně neopodstatněná již z prostého důvodu, že se jedná o částku hluboko pod hranicí tzv. bagatelnosti (srov. např. usnesení sp. zn. I. ÚS 2474/23 ze dne 31. října 2023, body 9 až 12, nebo sp. zn. I. ÚS 1355/24 ze dne 26. června 2024, body 8 až 10). Bez ohledu na to bylo výživné určeno do budoucna (na období platnosti prozatímního rozhodnutí, tedy přibližně dvou měsíců), čili není vůbec zřejmé, proč by měl soud zohledňovat uplynulé období, jak požaduje stěžovatel. Současně je mylná představa, ze které zřejmě námitka vychází, že existuje jakési "výživné v plné výši", od kterého by se měly odečítat částky v přesném poměru k době strávené s druhým rodičem. V této souvislosti postačí uvést, že míra, v jaké rodič o dítě pečuje, je pouze jedním z faktorů pro stanovení výživného (srov. např. usnesení sp. zn. II. ÚS 3912/16 ze dne 24. ledna 2017, bod 13). V každém případě i v tomto ohledu je případná intenzita tvrzeného zásahu výrazně snížena jen velmi krátkodobou povahou prozatímního rozhodnutí.

17. Konečně Ústavní soud nepřehlédl ani skutečnost, že stěžovatel podal ústavní stížnost na samotném konci dvouměsíční lhůty, v poslední prázdninový den a čtyři dny před skončením platnosti prozatímního rozhodnutí. V takovém případě nepřipadá kasační zásah Ústavního soudu v úvahu již z prostého důvodu, že by pro stěžovatele neměl, co se týká otázky péče o nezletilé, žádný reálný význam.

18. Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.

Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 9. září 2026 Jiří Přibáň v. r. předseda senátu