Vyhláška o technických prohlídkách vozidel

211

VYHLÁŠKA

ze dne 20. září 2018

o technických prohlídkách vozidel

Ministerstvo dopravy stanoví podle § 91 odst. 1 zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích a o změně zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění zákona č. 103/2004 Sb., zákona č. 411/2005 Sb., zákona č. 226/2006 Sb., zákona č. 170/2007 Sb., zákona č. 297/2009 Sb., zákona č. 152/2011 Sb., zákona č. 239/2013 Sb., zákona č. 260/2014 Sb., zákona č. 63/2017 Sb., zákona č. 183/2017 Sb. a zákona č. 193/2018 Sb., (dále jen „zákon“) k provedení § 48 odst. 7, § 48a odst. 4, § 53 odst. 2, § 54 odst. 4 a 12, § 57 odst. 5, § 58 odst. 3, § 59b odst. 8, § 60 odst. 5, § 62 odst. 3, § 63 odst. 5 a § 79 odst. 8 zákona:

ČÁST PRVNÍ

ÚVODNÍ USTANOVENÍ

§ 1

Předmět úpravy

Tato vyhláška zapracovává příslušné předpisy Evropské unie 1 ) a upravuje

a) rozsah a způsob provádění technických prohlídek, identifikační údaje vozidla, kontrolní úkony, technické podmínky pro hodnocení výsledku technické prohlídky, způsob hodnocení výsledku technické prohlídky a způsob vyznačování provedení technických prohlídek,

b) rozsah údajů nezbytných pro provádění technické prohlídky a způsob a formu jejich předávání od výrobce Ministerstvu dopravy,

c) formu, obsah a způsob předávání údajů správci informačního systému technických prohlídek,

d) vzory protokolu o technické prohlídce vozidla, záznamníku závad, protokolu o měření emisí vozidla a kontrolní nálepky technické způsobilosti vozidla a způsob jejího vyplnění a umístění na tabulku s registrační značkou,

e) způsob výpočtu kapacitní potřeby technických prohlídek, kapacity kontrolních linek stanic technické kontroly a počtu skutečně provedených technických prohlídek,

f) druhy stanic technické kontroly, požadavky na přístroje a další technické zařízení a programové vybavení nezbytné k řádnému provádění technických prohlídek a souvisejících úkonů, požadavky na stavební uspořádání potřebné pro výkon činnosti stanice technické kontroly a způsob metrologického zajištění přístrojů,

g) způsob ověření plnění podmínek k provozování stanice technické kontroly a požadavky na vnitřní organizační strukturu, systém vnitřní kontroly a systém řízení jakosti pro provádění technických prohlídek ve stanici technické kontroly,

h) vzor tiskopisu profesního osvědčení kontrolního technika,

i) rozsah, obsah a způsob provádění výuky v základním a prohlubovacím kurzu, rozsah znalostí potřebných pro úspěšné absolvování závěrečné zkoušky odborné způsobilosti k provádění technických prohlídek a zkoušky odborné způsobilosti kontrolního technika a způsob provádění, organizování a hodnocení závěrečné zkoušky odborné způsobilosti k provádění technických prohlídek a zkoušky odborné způsobilosti kontrolního technika před zkušební komisí,

j) druhy stanic měření emisí, stavební uspořádání nebytových prostor umožňující provozování stanice měření emisí, přístroje, technická zařízení a programové vybavení nezbytné k řádnému provádění měření emisí a souvisejících úkonů a náležitosti vnitřní organizační struktury a systému vnitřní kontroly a

k) podrobnosti o způsobu provádění technické prohlídky mobilním způsobem.

ČÁST DRUHÁ

TECHNICKÉ PROHLÍDKY

§ 2

Rozsah provádění technických prohlídek

(K § 48 odst. 7 zákona)

(1) Technická prohlídka se provádí v rozsahu plném nebo částečném. Plným rozsahem je provedení technické prohlídky v rozsahu všech kontrolních úkonů podle přílohy č. 1, které se vztahují na konstrukci a vybavení vozidla. Částečným rozsahem je provedení technické prohlídky jen v rozsahu vybraných kontrolních úkonů.

(2) U vozidel kategorie L a elektromobilů se neprovádějí kontrolní úkony spojené s měřením emisí vozidel.

§ 3

(1) Pravidelná technická prohlídka se provádí v plném rozsahu.

(2) Technická prohlídka silničních vozidel určených k přepravě nebezpečných věcí zahrnuje kontrolu plnění požadavků stanovených mezinárodní smlouvou upravující mezinárodní silniční přepravu nebezpečných věcí 2 ).

(3) Technická prohlídka historického vozidla se provádí v plném rozsahu podle kontrolních úkonů uvedených v příloze č. 23 k této vyhlášce.

(4) Technická prohlídka za účelem schválení technické způsobilosti silničního vozidla se provádí v plném rozsahu.

(5) Technická prohlídka prováděná za účelem zápisu silničního vozidla do registru vozidel se provádí v plném rozsahu.

(6) Technická prohlídka na žádost se provádí v plném nebo částečném rozsahu podle požadavků žadatele o její provedení.

(7) Opakovaná technická prohlídka prováděná při zjištění vážné nebo nebezpečné závady na silničním vozidle provedená do 30 dnů od předchozí technické prohlídky se provede v rozsahu částečném, omezeném na kontrolu technického stavu a fungování silničního vozidla, jeho systémů, konstrukčních částí a samostatných technických celků a jejich vlivu na životní prostředí, na kterých byla vážná nebo nebezpečná závada zjištěna, pokud není při prohlídce zjištěna jiná zjevná vážná nebo nebezpečná závada. Opakovaná technická prohlídka provedená po uplynutí více než 30 dnů od předchozí technické prohlídky se provede v plném rozsahu. Opakovaná technická prohlídka následující po zadržení osvědčení o registraci vozidla podle jiného právního předpisu 3 ), jde-li o nebezpečné závady, zjištěné při objasňování dopravní nehody, se vždy provede v plném rozsahu.

(8) Opakovaná technická prohlídka prováděná v rámci státního odborného dozoru se provádí v rozsahu stanoveném osobou pověřenou výkonem státního odborného dozoru.

§ 4

Evidenční kontrola

(1) Evidenční kontrola se provádí v rozsahu kontrolních úkonů stanovených v příloze č. 1 ve skupině kontrolních úkonů 0.

(2) Evidenční kontrola je součástí každé technické prohlídky podle § 3 odst. 1, 3, 4, 5 a 7.

(3) Byl-li při evidenční kontrole předložen protokol o provedení opravy nebo výměny počítače ujeté vzdálenosti, zaznamenají se údaje obsažené v tomto protokolu do informačního systému technických prohlídek.

§ 5

Způsob provedení technické prohlídky

(K § 48 odst. 7 zákona)

(1) Při technické prohlídce se neprovádí demontáž nebo odstranění jakékoliv části vozidla.

(2) Kontrola shody údajů se provádí porovnáním skutečného stavu vozidla a jeho identifikačních údajů s údaji uvedenými v registru silničních vozidel a v dokladech stanovených v příloze č. 2.

§ 6

Kontrolní úkony, technické podmínky pro hodnocení výsledku technické prohlídky a způsob hodnocení výsledku technické prohlídky

(K § 48 odst. 7 zákona)

(1) Technická prohlídka se provádí prostřednictvím kontrolních úkonů. Kontrolní úkony, technické podmínky pro hodnocení výsledku technické prohlídky a způsob hodnocení výsledku technické prohlídky jsou stanoveny v příloze č. 1.

(2) Výsledek technické prohlídky se hodnotí podle nejzávažnější zjištěné závady.

§ 7

Způsob vyznačování provedení technických prohlídek

(K § 48 odst. 7 zákona)

Výsledek hodnocení technické způsobilosti vozidla a dobu platnosti technické způsobilosti vozidla vyznačuje stanice technické kontroly záznamem do informačního systému technických prohlídek a do protokolu o technické prohlídce po provedení:

a) pravidelné technické prohlídky,

b) opakované technické prohlídky následující po pravidelné technické prohlídce, nebo

c) opakované technické prohlídky prováděné v rámci státního odborného dozoru, jsou-li výsledky odlišné od provedení bezprostředně předcházející prohlídky podle písmene a) nebo b).

§ 7a

Způsob vyznačení provedení technické prohlídky historického vozidla

(K § 48 odst. 7 zákona)

(1) Výsledek hodnocení technické způsobilosti historického vozidla vyznačuje stanice technické kontroly do informačního systému technických prohlídek, do protokolu o technické prohlídce historického vozidla a ručním zápisem do průkazu historického vozidla.

(2) Výsledek se zapisuje v části Informace o platném testování vozidla v rozsahu:

a) datum platnosti technické prohlídky historického vozidla,

b) číslo protokolu,

c) výsledek technické prohlídky a

d) otisk razítka stanice technické kontroly.

§ 8

Vzor kontrolní nálepky technické způsobilosti vozidla a způsob jejího vyplnění a umístění na tabulku s registrační značkou

(K § 53 odst. 2 zákona)

(1) Měsíc a rok provedení příští pravidelné technické prohlídky silničního vozidla se na kontrolní nálepce vyznačí perforací.

(2) Kontrolní nálepku technické způsobilosti vozidla perforuje a umisťuje podle výsledku technické prohlídky kontrolní technik stanice technické kontroly na zadní tabulku registrační značky při provádění

a) pravidelné technické prohlídky,

b) opakované technické prohlídky následující po pravidelné technické prohlídce, nebo

c) opakované technické prohlídky prováděné v rámci státního odborného dozoru, jsou-li výsledky odlišné od provedení bezprostředně předcházející prohlídky podle písmen a) a b).

(3) Vzor a umístění kontrolní nálepky na zadní tabulku registračních značek vozidel jsou uvedeny v příloze č. 3.

§ 9

Protokol o technické prohlídce

(K § 53 odst. 2 zákona)

Vzory protokolu o technické prohlídce a protokolu o samostatné evidenční kontrole jsou uvedeny v příloze č. 4.

§ 10

Záznamník závad

(K § 53 odst. 2 zákona)

Vzor záznamníku závad je uveden příloze č. 5 a vzor záznamníku závad pro měření emisí je uveden v příloze č. 22. Záznamník závad je vyplňován elektronicky nebo listinně.

§ 11

Forma a způsob předávání údajů správci informačního systému technických prohlídek

(K § 48a odst. 5 zákona)

(1) Stanice technické kontroly a stanice měření emisí prostřednictvím uživatelského rozhraní stanoveného správcem informačního systému technických prohlídek vkládají aktuální informace o prováděných technických prohlídkách a měření emisí. Komunikace v rámci informačního systému technických prohlídek probíhá prostřednictvím internetového připojení stanice technické kontroly a stanice měření emisí.

(2) Přístup k informačnímu systému technických prohlídek je zajištěn bezpečným způsobem prostřednictvím veřejné sítě internet šifrovaným komunikačním kanálem využívajícím moderní, standardizované a silné kryptografické metody a protokoly. Přístup oprávněných uživatelů je založen na přístupovém seznamu povolených neměnných adres jednoznačně identifikujících klientský počítač v síti internet (dále jen „pevné adresy“). Přístup přidělí správce systému pouze takové osobě, která absolvovala školení pro používání tohoto systému a je držitelem osvědčení obsluhy informačního systému technických prohlídek.

(3) Identifikace uživatelů se provádí v souladu se zákonem o elektronické identifikaci 4 ) s úrovní záruky alespoň značná 5 ).

(4) Ustanovení odstavců 1 až 3 se nepoužijí pro stanice technické kontroly a stanice měření emisí, které provádí pouze technické prohlídky a měření emisí vozidel Ministerstva vnitra, Ministerstva obrany, Policie České republiky, Generální inspekce bezpečnostních sborů a Bezpečnostní informační služby.

§ 12

Údaje předávané provozovatelem stanice technické kontroly

(K § 48a odst. 5 zákona)

(1) Provozovatel stanice technické kontroly předává do informačního systému technických prohlídek údaje

a) dokumentující přítomnost vozidla ve stanici technické kontroly, které jsou pořizovány v průběhu technické prohlídky a kterými jsou snímky vozidla z místa konání technické prohlídky na kontrolní lince stanice technické kontroly a ze stanoviště měření emisí, které musí obsahovat pohled na vozidlo zpředu a boku, na vozidlo zezadu a opačného boku, na identifikační číslo silničního vozidla (VIN) umístěné na karoserii nebo rámu, umístěný za čelním oknem a výrobní štítek vozidla s VIN, pokud je jimi vozidlo vybaveno, stav počítače ujeté vzdálenosti, údaje jsou v reálném čase ukládány do sběrného zařízení, které je propojeno s informačním systémem technických prohlídek a umožňuje přenos těchto snímků do systému,

b) o zahájení a provedení technické prohlídky, které se vkládají do systému automaticky pomocí čárových kódů přidělených kontrolnímu technikovi a konkrétnímu číslu protokolu prováděné technické prohlídky,

c) o vozidle, na kterém byla technická prohlídka provedena, o závadách zjištěných v průběhu technické prohlídky a o výsledku hodnocení technické způsobilosti, které se vkládají do informačního systému technických prohlídek automaticky prostřednictvím zápisu do aplikace na základě údajů zjištěných z dokumentace předkládané k provedení technické prohlídky, záznamníku závad vyplněného v průběhu provedení technické prohlídky a z výpisů z měřicích přístrojů pro provádění technických prohlídek a ze stanoviště měření emisí, a

d) o kontrolních technicích provádějících technické prohlídky za účelem přiřazení kontrolního technika k provozovně stanice technické kontroly.

(2) Provozovatel stanice technické kontroly neprodleně předá do informačního systému technických prohlídek údaje o zahájení nebo ukončení pracovního poměru kontrolního technika. Tyto údaje musí obsahovat jméno a datum narození kontrolního technika, číslo profesního osvědčení kontrolního technika, popřípadě číslo kontrolního technika určeného ke kontrole vozidel přepravujících nebezpečné věci z hlediska plnění požadavků stanovených mezinárodní smlouvou upravující mezinárodní silniční přepravu nebezpečných věcí 2 ) (dále jen „kontrolní technik vozidel k přepravě nebezpečných věcí“) nebo číslo kontrolního technika určeného k provádění technických kontrol vozidel před schválením jejich technické způsobilosti k provozu na pozemních komunikacích (dále jen „kontrolní technik typu K“), datum zahájení nebo ukončení pracovního poměru a určení provozovny, v níž technik pracuje, s uvedením evidenčního čísla provozovny. Upřesnění způsobu vkládání těchto údajů a údajů uvedených v odstavci 1 s ohledem na rozvoj informačního systému technických prohlídek a informačních technologií zveřejní ministerstvo ve Věstníku dopravy.

§ 13

Údaje předávané provozovatelem stanice měření emisí

(K § 48a odst. 5 zákona)

(1) Provozovatel stanice měření emisí předává do informačního systému technických prohlídek údaje

a) dokumentující přítomnost vozidel ve stanici měření emisí, které jsou pořizovány v průběhu měření emisí a kterými jsou snímky vozidla z místa konání měření emisí, které musí obsahovat pohled na vozidlo zpředu a boku, na vozidlo zezadu a opačného boku, na identifikační číslo silničního vozidla (VIN) umístěné na karoserii nebo rámu, umístěný za čelním oknem a výrobní štítek vozidla s VIN, pokud je jimi vozidlo vybaveno, stav počítače ujeté vzdálenosti, údaje jsou v reálném čase ukládány do sběrného zařízení, které je propojeno s informačním systémem technických prohlídek a umožňuje přenos těchto snímků do systému,

b) o zahájení a provedení měření emisí, které se vkládají do systému automaticky pomocí čárových kódů přidělených kontrolnímu technikovi a konkrétnímu číslu protokolu prováděného měření emisí,

c) o vozidle, na kterém bylo měření emisí, záznamníku závad vyplněného v průběhu měření emisí provedeno, a výsledcích měření zjištěných v průběhu měření emisí, záznamníku závad vyplněného v průběhu měření emisí, které se vkládají do informačního systému technických prohlídek automaticky prostřednictvím zápisu do aplikace na základě údajů zjištěných z dokumentace předkládané k provedení měření emisí, záznamníku závad vyplněného v průběhu měření emisí a z výpisů z měřicích přístrojů pro provádění měření emisí, záznamníku závad vyplněného v průběhu měření emisí,

d) o kontrolních technicích provádějících měření emisí za účelem přiřazení kontrolního technika k provozovně stanice měření emisí.

(2) Provozovatel stanice měření emisí neprodleně předá do informačního systému technických prohlídek údaje o zahájení nebo ukončení pracovního poměru kontrolního technika. Tyto údaje musí obsahovat jméno a datum narození kontrolního technika, číslo profesního osvědčení kontrolního technika, datum zahájení nebo ukončení pracovního poměru a určení provozovny, v níž technik pracuje, s uvedením evidenčního čísla provozovny. Upřesnění způsobu vkládání těchto údajů a údajů uvedených v odstavci 1 s ohledem na rozvoj informačního systému technických prohlídek a informačních technologií zveřejní ministerstvo ve Věstníku dopravy.

ČÁST TŘETÍ

STANICE TECHNICKÉ KONTROLY

§ 14

Druhy stanic technické kontroly

(K § 54 odst. 12 zákona)

Stanice technické kontroly se dělí na

a) stanice technické kontroly pro silniční motorová a přípojná vozidla kategorií L, M 1 , N 1 , O 1 a O 2 (dále jen „stanice technické kontroly pro osobní automobily“),

b) stanice technické kontroly pro silniční motorová a přípojná vozidla kategorií M 2 , M 3 , N 2 , N 3 , O 1 , O 2 , O 3 a O 4 a zvláštní motorová a přípojná vozidla kategorií T, C, OT, R, S a Z (dále jen „stanice technické kontroly pro užitkové automobily“),

c) stanice technické kontroly kombinované pro silniční motorová a přípojná vozidla kategorií L, M 1 , M 2 , M 3 , N 1 , N 2 , N 3 , O 1 , O 2 , O 3 a O 4 a zvláštní motorová a přípojná vozidla kategorií T, C, OT, R, S a Z (dále jen „stanice technické kontroly kombinovaná pro osobní a užitkové automobily“),

d) stanice technické kontroly pro zvláštní motorová a přípojná vozidla kategorií T, C, OT, R, S a Z (dále jen „stanice technické kontroly pro traktory“),

e) stanice technické kontroly pro osobní automobily rozšířená o provádění technických prohlídek zvláštních vozidel kategorií T, C, OT, R, S a Z.

§ 15

Způsob výpočtu kapacitní potřeby technických prohlídek, kapacity kontrolních linek stanic technické kontroly a počtu skutečně provedených technických prohlídek

(K § 54 odst. 4 zákona)

(1) Způsob výpočtu kapacitní potřeby technických prohlídek, kapacity kontrolních linek stanic technické kontroly a počtu skutečně provedených technických prohlídek je uveden v příloze č. 6.

(2) Ustanovení odstavce 1 se nepoužije pro stanice technické kontroly, které provádí pouze technické prohlídky vozidel Ministerstva vnitra, Ministerstva obrany, Policie České republiky, Generální inspekce bezpečnostních sborů a Bezpečnostní informační služby.

§ 16

Požadavky na přístroje a další technické zařízení a programové vybavení k provádění technických prohlídek

(K § 54 odst. 12 zákona)

(1) Stanice technické kontroly pro osobní automobily musí být k provádění technické prohlídky vybavena těmito přístroji a zařízeními:

a) přístrojem na kontrolu tlaku vzduchu v pneumatikách s možností huštění (dále jen „hustič pneumatik“),

b) zařízením na kontrolu vůlí nápravy,

c) přístrojem na kontrolu geometrie řízené nápravy,

d) zařízením na kontrolu házivosti kol,

e) přístrojem na kontrolu seřízení světlometů,

f) válcovou zkušebnou brzd,

g) přístrojem na zjišťování přítomnosti uhlovodíkového plynu,

h) zvedákem do pracovní jámy ke zdvižení nápravy vozidla,

i) zařízením na kontrolu zapojení zásuvky tažného zařízení,

j) zařízením na měření opotřebení spojovacích zařízení vozidel pro osobní automobily,

k) zařízením na měření prostupu světla,

l) přístrojem na měření hloubky dezénu pneumatik,

m) hlukoměrem,

n) zařízením k připojení elektronického rozhraní vozidla,

o) přístrojem na měření otáček motoru,

p) přístrojem na měření teploty motoru,

q) přístrojem pro měření emisí výfukových plynů zážehových motorů schváleného typu,

r) přístrojem k měření kouřivosti vznětových motorů (opacimetr) schváleného typu,

s) přístrojem pro kontrolu funkce řídicích jednotek emisního systému zážehového motoru a komunikaci s nimi (tester řídicích systémů zážehového motoru),

t) testerem řídicích systémů vznětového motoru a

u) testerem řídicích systémů plynového pohonu.

(2) Stanice technické kontroly pro užitkové automobily musí být k provádění technické prohlídky vybavena přístroji a zařízeními podle odstavce 1 a dále těmito přístroji:

a) soupravou tlakoměrů pro kontrolu vzduchových soustav vozidel (dále jen „tlakoměr“),

b) decelerometrem,

c) zařízením na měření opotřebení spojovacích zařízení vozidel pro užitkové automobily a traktory,

d) časoměrným zařízením,

e) zařízením pro určení hodnoty zatížení na kolo/nápravu pro stanovení zatížení nápravy (dále jen „váhy“).

(3) Stanice technické kontroly pro traktory musí být vybavena těmito přístroji:

a) decelerometrem,

b) tlakoměrem,

c) zařízením na kontrolu zapojení zásuvky tažného zařízení,

d) zařízením na měření opotřebení spojovacích zařízení vozidel pro traktory,

e) časoměrným zařízením,

f) zařízením k připojení elektronického rozhraní vozidla,

g) technickým a programovým vybavením stanice vztahující se k provádění měření emisí, vyjma přístrojů k měření emisí vozidel poháněných motory na pohon plynným palivem a

h) přístroji a zařízeními podle odstavce 1 písm. b), e), f), g), h), l) a m) a odstavce 2 písm. e), v případě provádění technických prohlídek zvláštních vozidel kategorie T nebo R s konstrukční rychlostí převyšující 40 km.h -1 a celkovou hmotností převyšující 3 500 kg.

(4) Stanice technické kontroly musí být dále vybavena

a) zařízením pro kontinuální odsávání výfukových plynů po celé délce linky,

b) zdrojem stlačeného vzduchu ve stanici pro osobní automobily s tlakem nejméně 0,6 MPa a ve stanici pro užitkové automobily s tlakem nejméně 1,0 MPa,

c) montážní lampou do pracovní jámy,

d) odpovídajícím osvětlením pracoviště, větráním a vytápěním,

e) hardwarovým a softwarovým vybavením umožňujícím využívání informačního systému technických prohlídek,

f) zařízením umožňujícím elektronickou komunikaci prostřednictvím dálkového přístupu a

g) na jednotlivých kontrolních stáních kontrolní linky stanice technické kontroly seznamy jednotlivých kontrolních úkonů, které se na kontrolním stání provádí.

(5) Stanice technické kontroly musí být dále vybavena základním povinným technickým zařízením a programovým vybavením, kterým je

a) osobní počítač,

b) spolehlivé a dostatečně rychlé připojení do veřejné sítě internet s pevnou adresou, která bude evidována v seznamu povolených pevných adres oprávněných klientských počítačů jednotlivých stanic technické kontroly,

c) předepsané programové vybavení pro bezpečný přístup do informačního systému technických prohlídek pomocí technologie virtuálních privátních sítí využívající silné standardizované kryptografické algoritmy a protokoly,

d) pro měření emisí vozidel s neřízenými emisními systémy musí mít k dispozici potřebné technické podklady pro jejich seřizování a opravy všech značek a typů vozidel s neřízenými emisními systémy, u nichž provádí měření emisí,

e) pro měření emisí vozidel s řízenými emisními systémy musí mít k dispozici potřebné podklady všech značek a typů vozidel s řízenými systémy, včetně přístrojové techniky pro kontrolu funkce řízeného emisního systému včetně jejího propojení s vozidlem a dokumentací, která stanoví postupy komunikace s řídící jednotkou systému a způsob vyhledávání závad, u nichž provádí měření emisí.

(6) Stanice technické kontroly, která provádí pouze technické prohlídky vozidel Ministerstva vnitra, Ministerstva obrany, Policie České republiky, Generální inspekce bezpečnostních sborů a Bezpečnostní informační služby, nemusí být vybavena přístroji a zařízeními k měření emisí vozidel poháněných motory na pohon plynným palivem.

(7) Přístroje uvedené v odstavcích 1 až 3 musí být schváleného typu s výjimkou přístroje uvedeného v odstavci 1 písm. s) až u), v případě přístrojů určených pro vozidla bez OBD, v odstavci 2 písm. a) a v odstavci 3 písm. b). Přístroje a zařízení používané k technické prohlídce musí splňovat základní charakteristiky uvedené v příloze č. 7. Přístroje používané k provádění technických prohlídek vozidel jsou pracovními měřidly nestanovenými (dále jen „pracovní měřidla“ 6 )). Hustiče pneumatik uvedené do provozu po dni 17. srpna 2000 jsou pracovními měřidly stanovenými (dále jen „stanovená měřidla“ 7 )).

§ 17

Požadavky na stavební uspořádání potřebné pro výkon činnosti stanice technické kontroly

(K § 54 odst. 12 zákona)

(1) Kontrolní linka stanice technické kontroly pro osobní automobily musí být průjezdná a musí mít tyto minimální rozměry:

⟪TABLE:tbl_001⟫

(2) Kontrolní linka stanice technické kontroly pro užitkové automobily musí být průjezdná a musí mít tyto minimální rozměry:

⟪TABLE:tbl_001⟫

(3) Stanice technické kontroly musí mít dále tyto prostory:

a) kancelář příjmu,

b) kancelář vedoucího,

c) místnost pro kontrolní techniky, kdy plocha místnosti odpovídá 5 m 2 na každé kontrolní stání kontrolní linky stanice technické kontroly,

d) čekárnu pro návštěvníky navazující na kancelář příjmu,

e) sociální zařízení pro pracovníky a návštěvníky stanice technické kontroly,

f) parkovací plochy pro vozidla přistavovaná k technické prohlídce a pro vozidla, která již technickou prohlídku absolvovala; celková potřebná kapacita těchto parkovišť je pro každou kontrolní linku stanice technické kontroly pro osobní automobily nejméně 8 vozidel a pro každou kontrolní linku stanice technické kontroly pro užitkové automobily nejméně 3 osmnáctimetrové soupravy a 2 dvanáctimetrová vozidla,

g) zastřešený prostor (přístřešek) o délce minimálně 15 m a šířce minimálně 3,5 m pro provádění kontrolních úkonů na stojícím vozidle, v případě stanice technické kontroly pro traktory,

h) vnitřní komunikace v areálu stanice technické kontroly, které musí umožňovat bezpečný a plynulý provoz, a

i) areál stanice technické kontroly musí mít vjezd a výjezd z veřejně přístupné pozemní komunikace.

(4) Uspořádání jednotlivých pracovišť i celého areálu stanice technické kontroly musí umožnit dodržení předepsaných technologických postupů technické prohlídky a odpovídat kromě požadavků na pracoviště a pracovní prostředí 8 ) stanovených jiným právním předpisem také obsahu technických norem uvedených v příloze č. 8 pro

a) parkovací plochy,

b) vnitřní komunikace,

c) příjezdové a výjezdové prostory na kontrolní linku,

d) pracovní jámu pro kontrolní úkony na spodku vozidla,

e) podlahy pracovišť na kontrolu seřízení světlometů a na kontrolu geometrie přední nápravy a

f) podlahy na kontrolních linkách musí mít bezprašný a snadno udržovatelný povrch.

(5) Před zahájením provozu musí být stanice technické kontroly označena způsobem stanoveným v příloze č. 9.

(6) Stanoviště měření emisí musí být stavebně uspořádáno tak, aby umožňovalo provádění měření emisí vozidel v rozsahu pro příslušný druh stanice technické kontroly uvedeném v oprávnění k provozování stanice technické kontroly. Pracoviště měření emisí musí být stavebně odděleno a musí být situováno mimo kontrolní linku stanice technické kontroly. Stanoviště měření emisí musí být dále vybaveno

a) zařízením na odsávání výfukových plynů, větráním a vytápěním,

b) hardwarovým a softwarovým vybavením umožňujícím využívání informačního systému technických prohlídek,

c) zařízením umožňujícím elektronickou komunikaci prostřednictvím dálkového přístupu,

d) kontrolní jámou nebo zvedákem na vozidlo, popřípadě jiným technickým zařízením nebo technologií umožňující kontrolu palivového a výfukového systému,

e) ochozem nebo rampou k přístupu na střechu vozidla v případě stanice měření emisí kategorie vozidel M 3 , popřípadě jiným technickým zařízením nebo technologií umožňující kontrolu střechy vozidla kategorie M 2 a M 3 poháněná NG.

(7) Stanoviště měření emisí nemusí být součástí areálu stanice technické kontroly, ale musí být zřízeno v katastrálním území obce, v níž je provozována stanice technické kontroly. V takovém případě však musí mít prostory splňující podmínky pro měření emisí a odpovídající obsahu technických norem uvedených v příloze č. 8 a musí být označeno způsobem stanoveným v příloze č. 9.

§ 18

Způsob metrologického zajištění

(K § 54 odst. 12 zákona)

Zásady práce s měřidly a lhůty jejich kalibrace nebo ověřování stanoví „Metrologický řád stanic technické kontroly“ uvedený v příloze č. 10.

§ 19

Způsob ověření plnění podmínek k provozování stanice technické kontroly a požadavky na vnitřní organizační strukturu, systém vnitřní kontroly a systém řízení jakosti pro provádění technických prohlídek ve stanici technické kontroly

(K § 57 odst. 5 zákona)

(1) Plnění podmínek k provozování stanice technické kontroly se ověří

a) protokoly o kalibraci měřidel,

b) protokolem o závěrečné expertize vypracovaný osobou pověřenou ministerstvem,

c) výsledkem metrologické kontroly,

d) kopiemi profesních osvědčení kontrolních techniků a

e) kopií kolaudačního rozhodnutí nebo kolaudačního souhlasu v případě nové stavby stanice technické kontroly nebo změny stavby provedené za účelem užívání stavby k provádění technických prohlídek.

(2) Vnitřní organizační struktura popisuje vztah nadřízenosti a podřízenosti podle funkčních míst. Vnitřní organizační struktura musí být provedena srozumitelnou formou. Konkrétně musí být jmenovitě uvedeno, kdo z pracovníků stanice technické kontroly vykonává jednotlivá funkční místa a funkční role.

(3) Systém vnitřní kontroly stanovuje základní požadavky na provádění a rozsah kontroly prováděné pracovníky stanice technické kontroly. Z popisu systému vnitřní kontroly musí být zřejmé, kdo kontrolu provádí, četnost, se kterou se kontroly provádí, minimální obsah kontroly a obsah zprávy o provedené kontrole.

(4) Systém řízení jakosti je popsán v základním dokumentu systému řízení jakosti s názvem „Příručka jakosti“. Systém řízení jakosti popsaný v Příručce jakosti obsahuje minimálně tato organizační opatření:

a) popis vnitřní organizační struktury,

b) popis informačního systému stanic technické kontroly,

c) popis vedených evidencí a

d) popis systému vnitřní kontroly.

(5) Příručka je základním souhrnným dokumentem, který popisuje systém řízení jakosti ve stanici technické kontroly, a to formou písemných pravidel a postupů v rámci řešené oblasti. Minimální obsah příručky je tvořen následujícími kapitolami:

1. Účel, obsah a údaje o stavu revizí kapitol.

2. Vnitřní organizační struktura a odpovědnosti.

3. Předávání informací.

4. Vedené evidence.

5. Systém vnitřní kontroly.

6. Nápravná opatření.

(6) Doporučenou podobu popisu vnitřní organizační struktury, systému vnitřní kontroly a systému řízení jakosti pro provádění technických prohlídek zveřejní ministerstvo ve Věstníku dopravy.

§ 20

Náležitosti zprávy o výsledku vnitřní kontroly

(K § 58 odst. 3 zákona)

(1) Zpráva o výsledku vnitřní kontroly obsahuje

a) nadpis „Zpráva o výsledku vnitřní kontroly“,

b) uvedení údajů, za jaké období je vypracována,

c) označení provozovatele a provozovny stanice technické kontroly,

d) druhy prováděných kontrol v rámci vnitřního kontrolního systému, zejména

1. provozování stanice technické kontroly v rozsahu uděleného oprávnění,

2. oblast platnosti osvědčení,

3. zabezpečení provádění technických prohlídek,

4. oblasti používání přístrojů a zařízení,

5. bezpečnosti při provádění technické prohlídky,

6. aktuálnost předepsaných systémů ve stanici technické kontroly a

7. uvedení nápravných opatření v případě zjištěných závad při vnitřní kontrole,

e) uvedení osoby zpracovatele,

f) datum a místo vypracování a

g) otisk razítka provozovny stanice technické kontroly a podpis osoby odpovědné za vypracování této zprávy o výsledku vnitřní kontroly.

(2) Doporučená podoba zprávy o výsledku vnitřní kontroly je uvedena v příloze č. 11.

ČÁST ČTVRTÁ

STANICE MĚŘENÍ EMISÍ

§ 21

Druhy stanic měření emisí

(K § 63 odst. 5 zákona)

(1) Stanice měření emisí je pracoviště specializované na měření emisí vozidel a dělí se podle druhu motoru na

a) stanice měření emisí pro vozidla poháněná zážehovými motory,

b) stanice měření emisí pro vozidla poháněná vznětovými motory a

c) stanice měření emisí pro vozidla poháněná motory upravenými na pohon zkapalněným ropným plynem nebo stlačeným zemním plynem.

(2) Rozsah povolení k měření emisí vozidel je dán kategoriemi vozidel M 1 , M 2 , M 3 , N 1 , N 2 , N 3 , T, C a Z.

§ 22

Přístroje, technická zařízení a programové vybavení nezbytné k řádnému provádění měření emisí a souvisejících úkonů

(K § 63 odst. 5 zákona)

(1) Stanice měření emisí pro vozidla poháněná zážehovými motory musí být vybavena přístroji a zařízeními podle § 16 odst. 1 písm. o), p) a q) a v případě stanice měření emisí měřící emise motorů vozidel s řízeným emisním systémem i přístrojem podle § 16 odst. 1 písm. s).

(2) Stanice měření emisí pro vozidla poháněná vznětovými motory musí být vybavena přístroji a zařízeními podle § 16 odst. 1 písm. o), p) a r) a v případě stanice měření emisí měření emise motorů vozidel s řízeným emisním systémem i přístrojem podle § 16 odst. 1 písm. t).

(3) Stanice měření emisí pro vozidla poháněná motory na pohon plynným palivem, například LPG, NG, vodík (H 2 ), musí být v závislosti na druhu motoru (zážehový, vznětový) vybavena přístroji podle odstavce 1 nebo 2 a dále podle § 16 odst. 1 písm. g) a u).

(4) Přístroje a zařízení používané ve stanici měření emisí musí umožňovat měření emisí. Měřicí zařízení musí být metrologicky navázané.

(5) Stanice měření emisí, která má základní povinné technické vybavení pro měření emisí vozidel s neřízenými emisními systémy, může měřit emise všech značek a typů vozidel s neřízenými emisními systémy, pro něž má k dispozici potřebné technické podklady pro jejich seřizování a opravy.

(6) Měření emisí u vozidel s řízenými emisními systémy může provádět stanice měření emisí všech značek a typů vozidel, pro něž má k dispozici potřebné technické podklady pro jejich seřizování a opravy, a je zároveň vybavena přístrojovou technikou pro kontrolu funkce řízeného emisního systému včetně jejího propojení s vozidlem a dokumentací, která stanoví postupy komunikace s řídící jednotkou systému a způsob vyhledávání závad.

(7) Před zahájením provozu stanice měření emisí zabezpečí její provozovatel kalibraci měřidel, vyhotoví popis vnitřní organizační struktury a systému vnitřní kontroly pro zajištění měření emisí.

§ 22a

Způsob ověření plnění podmínek k provozování stanice měření emisí

(K § 63 odst. 5 zákona)

Plnění podmínek k provozování stanice měření emisí se ověří

a) protokoly o kalibraci měřidel,

b) protokolem o závěrečné expertize vypracovaným osobou pověřenou ministerstvem,

c) výsledkem metrologické kontroly,

d) kopiemi profesních osvědčení kontrolních techniků a

e) kopií kolaudačního rozhodnutí nebo kolaudačního souhlasu v případě nové stavby stanice měření emisí nebo změny stavby provedené za účelem užívání stavby k provádění měření emisí.

§ 23

Náležitosti vnitřní organizační struktury a systému vnitřní kontroly ve stanici měření emisí

(K § 63 odst. 5 zákona)

(1) Vnitřní organizační struktura popisuje vztah nadřízenosti a podřízenosti podle funkčních míst. Vnitřní organizační struktura musí být provedena srozumitelnou formou. Konkrétně musí být jmenovitě uvedeno, kdo z pracovníků stanice měření emisí vykonává jednotlivá funkční místa a funkční role.

(2) Systém vnitřní kontroly stanovuje základní požadavky na provádění a rozsah kontroly prováděné pracovníky stanice měření emisí. Z popisu systému vnitřní kontroly musí být zřejmé, kdo kontrolu provádí, četnost, se kterou se kontroly provádí, minimální obsah kontroly a obsah zprávy o provedené kontrole.

(3) Systém vnitřní kontroly je popsán v základním dokumentu s názvem „Příručka pro zajištění měření emisí“ a obsahuje minimálně tato organizační opatření:

a) popis vnitřní organizační struktury,

b) popis informačního systému stanic měření emisí,

c) popis vedených evidencí a

d) popis systému vnitřní kontroly.

(4) Příručka je základním souhrnným dokumentem, který popisuje systém řízení pro zajištění měření emisí ve stanici měření emisí, a to formou písemných pravidel a postupů v rámci řešené oblasti. Minimální obsah příručky je tvořen následujícími kapitolami:

1. Účel, obsah a údaje o stavu revizí kapitol.

2. Vnitřní organizační struktura a odpovědnosti.

3. Předávání informací.

4. Vedené evidence.

5. Systém vnitřní kontroly.

6. Nápravná opatření.

(5) Doporučenou podobu popisu vnitřní organizační struktury a systému vnitřní kontroly pro zajištění měření emisí zveřejní ministerstvo ve Věstníku dopravy.

§ 24

Protokol o měření emisí

(K § 53 odst. 2 zákona)

Vzory protokolů o měření emisí jsou uvedeny v příloze č. 12.

§ 25

Stavební uspořádání nebytových prostor umožňující provozování stanice měření emisí

(K § 63 odst. 5 zákona)

(1) Stanice měření emisí musí mít pro své provozování prostory splňující podmínky pro měření emisí a odpovídající obsahu technických norem uvedených v příloze č. 8.

(2) Stanoviště měření emisí musí být stavebně uspořádáno tak, aby splňovalo požadavky s ohledem na rozsah provádění měření emisí vozidel, který je uveden v povolení k provozování stanice měření emisí podle kategorie vozidel.

(3) Stanoviště měření emisí musí být vybaveno

a) zařízením na odsávání výfukových plynů, větráním a vytápěním,

b) hardwarovým a softwarovým vybavením umožňujícím využívání informačního systému technických prohlídek,

c) zařízením umožňujícím elektronickou komunikaci prostřednictvím dálkového přístupu,

d) kontrolní jámou nebo zvedákem na vozidlo, popřípadě jiným technickým zařízením nebo technologií umožňující kontrolu palivového a výfukového systému,

e) ochozem nebo rampou k přístupu na střechu vozidla v případě stanice měření emisí kategorie vozidel M3, popřípadě jiným technickým zařízením nebo technologií umožňující kontrolu střechy vozidla kategorie M2 a M3 poháněná NG.

(4) Před zahájením provozu musí být stanice měření emisí označena způsobem stanoveným v příloze č. 13.

ČÁST PÁTÁ

KONTROLNÍ TECHNIK

§ 26

Rozsah a obsah odborných znalostí a způsob provádění výuky v základním a prohlubovacím kurzu k získání a prohlubování odborné způsobilosti k provádění technických prohlídek

(K § 62 odst. 3 zákona)

(1) Rozsah a způsob provádění výuky v základním a prohlubovacím kurzu k získání odborných znalostí kontrolního technika obsahuje učební osnova základního a prohlubovacího kurzu, která je uvedena v příloze č. 14.

(2) Cílem výuky teoretické přípravy a praktického výcviku základního kurzu je seznámit kontrolní techniky

a) s organizací technických prohlídek, sítí stanic technické kontroly a rámcově se systémem řízení této sítě,

b) s odpovědností kontrolního technika a s právními a ekonomickými důsledky jeho činnosti,

c) s vlivem změn technického stavu vozidla na bezpečnost provozu na pozemních komunikacích, na životní prostředí a ekonomiku provozu vozidla,

d) s vlivem změn technického stavu motoru vozidla a jeho příslušenství na životní prostředí a ekonomiku vozidla,

e) s konstrukcí a funkcí diagnostických zařízení s cílem naučit kontrolní techniky tato zařízení používat pro ověřování funkce a zjišťování technického stavu ústrojí vozidla, motoru a jeho příslušenství,

f) se zásadami schvalování a registrace vozidel,

g) s praktickým výkonem kontrolní činnosti na kontrolních linkách pro jednotlivé druhy vozidel včetně měření emisí vozidel a se správným hodnocením zjišťovaného technického stavu vozidla,

h) s organizací metrologie v České republice a v síti stanic technické kontroly s cílem naučit kontrolní techniky činnostem, které jsou nutné pro zajištění správnosti měřidel a měření, a

i) s vedením agendy spojené s činností stanice technické kontroly.

(3) Cílem prohlubovacího kurzu je seznámit kontrolní techniky

a) s novými poznatky o konstrukci, provedení, s typickými závadami konstrukčních celků a emisních systémů kontrolovaných vozidel a vozidel nově zaváděných do provozu,

b) s novými postupy pro kontrolu technického stavu a měření emisí kontrolovaných vozidel,

c) s novými přístroji a pomůckami a jejich využitím v podmínkách stanice technické kontroly,

d) s novou diagnostickou technikou a možnostmi jejího využívání v podmínkách měření emisí,

e) s novými mezinárodními a národními předpisy, které se vztahují k činnosti stanice technické kontroly, a

f) se závadami v činnosti stanic technické kontroly a kontrolních techniků zjištěnými při výkonu státního odborného dozoru.

§ 27

Organizování a hodnocení závěrečné zkoušky z odborné způsobilosti k provádění technických prohlídek a zkoušky odborné způsobilosti kontrolního technika před zkušební komisí

(K § 62 odst. 3 zákona)

(1) Závěrečnou zkouškou odborné způsobilosti prokazuje kontrolní technik znalosti odpovídající cílům základního a prohlubovacího kurzu podle § 26 odst. 2 a 3.

(2) Závěrečná zkouška odborné způsobilosti k provádění technických prohlídek v základním kurzu se skládá z písemného testu, praktické a ústní zkoušky.

(3) Závěrečná zkouška odborné způsobilosti k provádění technických prohlídek v prohlubovacím kurzu se skládá z písemného testu.

(4) Písemným testem prokazuje kontrolní technik znalosti

a) právních předpisů upravujících činnost stanice technické kontroly, provádění technické prohlídky, kontroly a hodnocení technického stavu vozidla, podmínek provozu vozidel na pozemních komunikacích,

b) základního technického názvosloví a agendy spojené s činností stanice technické kontroly,

c) metrologického zabezpečení v České republice a ve stanici technické kontroly,

d) konstrukce, obsluhy a údržby měřidel a technologických zařízení používaných při technické prohlídce,

e) vlivu změn technického stavu vozidla na bezpečnost provozu na pozemních komunikacích, na životní prostředí a ekonomiku provozu vozidla,

f) vlivu změn technického stavu motoru vozidla a jeho příslušenství na životní prostředí a ekonomiku vozidla,

g) konstrukce a funkce diagnostických zařízení,

h) zásad schvalování a registrace vozidel,

i) o nových poznatcích týkajících se konstrukce, provedení, typických závad konstrukčních celků a emisních systémů kontrolovaných vozidel a vozidel nově zaváděných do provozu,

j) o nových postupech pro kontrolu technického stavu a měření emisí kontrolovaných vozidel,

k) nových přístrojů, pomůcek a jejich využití v podmínkách stanice technické kontroly,

l) o nové diagnostické technice a možnostech jejího využívání v podmínkách stanice měření emisí,

m) o nových mezinárodních a národních předpisech, které se vztahují k činnosti stanice technické kontroly a stanice měření emisí, a

n) závad v činnosti stanic technické kontroly, stanic měření emisí a kontrolních techniků zjištěných při výkonu státního odborného dozoru.

(5) Praktickou a ústní zkouškou prokazuje kontrolní technik znalosti a dovednosti při používání měřidel a technologických zařízení se zaměřením na správnost vyhodnocení měření a praktického provádění technické prohlídky na kontrolní lince a na stanovišti měření emisí a na správné hodnocení technického stavu vozidla.

(6) Postup při závěrečné zkoušce odborné způsobilosti k provádění technických prohlídek je uveden v příloze č. 15.

§ 28

Rozsah a obsah odborných znalostí a způsob provádění výuky v základním a prohlubovacím kurzu k získání a prohlubování odborné způsobilosti kontrolního technika, jehož oprávnění k provádění technických prohlídek je omezeno na měření emisí vozidel

(K § 62 odst. 3 zákona)

(1) Rozsah a způsob provádění výuky v základním a prohlubovacím kurzu k získání odborných znalostí kontrolního technika, jehož oprávnění k provádění technických prohlídek je omezeno na měření emisí vozidel, obsahuje učební osnova základního a prohlubovacího kurzu, která je uvedena v příloze č. 16.

(2) Cílem základního kurzu je seznámit kontrolního technika

a) se systémem technických prohlídek vozidel, s organizací měření emisí jako součásti technické prohlídky, sítí stanic technické kontroly a stanic měření emisí a rámcově se systémem řízení těchto sítí,

b) s odpovědností kontrolního technika a s právními a ekonomickými důsledky jeho činnosti,

c) se zásadami schvalování vozidel a motorů z hlediska emisí výfukových plynů, registrace vozidel,

d) s vlivem změn technického stavu motoru a jeho příslušenství na životní prostředí a ekonomiku provozu,

e) s konstrukcí a funkcí diagnostických zařízení s cílem naučit kontrolního technika tato zařízení používat pro ověřování funkce a zjišťování technického stavu ústrojí vozidla, motoru a jeho příslušenství,

f) s praktickým výkonem měření emisí a se správným hodnocením zjišťovaného technického stavu motoru a jeho příslušenství, včetně způsobu vkládání údajů týkajících se zahájení a výsledku měření emisí v informačním systému technických prohlídek,

g) s organizací metrologie v České republice a v síti stanic měření emisí s cílem naučit kontrolního technika činnostem, které jsou nutné pro zajištění metrologického pořádku ve stanici měření emisí, a

h) s vedením agendy spojené s činností stanice měření emisí.

(3) Cílem prohlubovacího kurzu je seznámit kontrolního technika, jehož oprávnění k provádění technických prohlídek je omezeno na měření emisí vozidel,

a) s novými poznatky o konstrukci, provedení, typických závadách emisních systémů kontrolovaných vozidel a vozidel nově zaváděných do provozu,

b) s novými metodickými postupy pro měření emisí kontrolovaných vozidel,

c) s novou diagnostickou technikou a možnostmi jejího využívání v podmínkách stanice měření emisí,

d) s novými mezinárodními a národními předpisy, které se vztahují k činnosti stanice měření emisí, a

e) se závadami v činnosti stanic měření emisí zjištěnými při výkonu státního odborného dozoru.

§ 29

Organizování a hodnocení závěrečné zkoušky odborné způsobilosti kontrolního technika, jehož oprávnění k provádění technických prohlídek je omezeno na měření emisí vozidel

(K § 62 odst. 3 zákona)

(1) Závěrečnou zkouškou odborné způsobilosti prokazuje kontrolní technik, jehož oprávnění bude omezeno k provádění technických prohlídek na měření emisí vozidel, znalosti odpovídající cílům základního a prohlubovacího kurzu podle § 28 odst. 2 a 3.

(2) Závěrečná zkouška odborné způsobilosti k měření emisí v základním kurzu se skládá z písemného testu, praktické a ústní zkoušky.

(3) Závěrečná zkouška z odborné způsobilosti k provádění měření emisí v prohlubovacím kurzu se skládá z písemného testu.

(4) Postup při závěrečné zkoušce odborné způsobilosti k měření emisí je uveden v příloze č. 17.

§ 30

Vzor tiskopisu profesního osvědčení kontrolního technika

(K § 60 odst. 5 zákona)

Vzory profesního osvědčení kontrolního technika k provádění technických prohlídek a profesního osvědčení kontrolního technika, jehož oprávnění k provádění technických prohlídek je omezeno na měření emisí vozidel, jsou uvedeny v příloze č. 18.

§ 30a

Rozsah znalostí pro absolvování zkoušky ze znalostí konstrukce vozidel a způsob jejího provádění, organizování a hodnocení

(K § 62 odst. 3 zákona)

(1) Zkouškou ze znalostí konstrukce vozidel prokazuje žadatel o provedení zkoušky znalosti z konstrukce vozidel v oblastech mechanika, dynamika, dynamika vozidel, spalovací motory, materiály a jejich zpracování, elektronika, elektrotechnika, elektronické součásti vozidel a informační technologie.

(2) Zkouška se provádí ústně.

(3) Žadatel o provedení zkoušky si před zkušební komisí vylosuje 3 otázky. Zkušební komise mu poskytne čas na přípravu nejméně 30 minut.

(4) Výsledek zkoušky se hodnotí stupněm „prospěl“ nebo „neprospěl“.

(5) O vykonání a výsledku zkoušky vydá ministerstvo žadateli doklad. Ministerstvo vede evidenci vykonaných zkoušek obsahující jméno, příjmení a datum narození žadatele a dále datum vykonání zkoušky a její hodnocení.

(6) Žádost o provedení zkoušky se podává ministerstvu. O termínu a místě zkoušky ministerstvo uvědomí žadatele nejpozději 21 dní před konáním zkoušky.

(7) V případě hodnocení výsledku zkoušky stupněm „neprospěl“ lze opakovat zkoušku nejdříve po uplynutí 12 měsíců od konání zkoušky.

ČÁST ŠESTÁ

TECHNICKÉ PROHLÍDKY VOZIDEL URČENÝCH K PŘEPRAVĚ NEBEZPEČNÝCH VĚCÍ

§ 31

Způsob a rozsah pokrytí území České republiky činnostmi stanic technické kontroly provádějících technické prohlídky vozidel určených k přepravě nebezpečných věcí a základní technické vybavení nezbytné pro provádění technických prohlídek vozidel určených k přepravě nebezpečných věcí

(K § 59b odst. 8 zákona)

(1) V každém správním obvodu kraje může být zřízena alespoň jedna provozovna stanice technické kontroly vozidel určených k přepravě nebezpečných věcí.

(2) Způsob pokrytí území České republiky činnostmi stanic technické kontroly provádějících technické prohlídky vozidel určených k přepravě nebezpečných věcí vychází z údajů z informačního systému technických prohlídek za předchozí kalendářní rok a určí se na základě

a) potřebné kapacity technických prohlídek vozidel určených k přepravě nebezpečných věcí, která se vypočítá jako podíl z počtu všech provedených technických prohlídek silničních vozidel určených k přepravě nebezpečných věcí a počtu krajů, a

b) upraveného počtu technických prohlídek vozidel určených k přepravě nebezpečných věcí, který se vypočítá jako podíl z počtu všech provedených technických prohlídek silničních vozidel určených k přepravě nebezpečných věcí v příslušném kraji, kde má být nově uvažovaná stanice technické kontroly provádějící technické prohlídky vozidel určených k přepravě nebezpečných věcí provozována, a počtu provozovaných stanic technické kontroly provádějících technické prohlídky vozidel určených k přepravě nebezpečných věcí v příslušném kraji, kde má být nově uvažovaná stanice technické kontroly provádějící technické prohlídky vozidel určených k přepravě nebezpečných věcí provozována.

(3) Rozsah pokrytí správního obvodu kraje je překročen, je-li upravený počet technických prohlídek vozidel určených k přepravě nebezpečných věcí větší než 80 % z potřebné kapacity technických prohlídek vozidel určených k přepravě nebezpečných věcí.

(4) Stanice technické kontroly provádějící technické prohlídky vozidel určených k přepravě nebezpečných věcí musí být vybavena tímto základním technickým vybavením nezbytným k provádění technických prohlídek vozidel určených k přepravě nebezpečných věcí:

a) základní technickou dokumentací týkající se konstrukce vozidel určených k přepravě nebezpečných věcí a

b) přístroji a zařízeními pro provádění technických prohlídek ve stanici technické kontroly podle § 16 této vyhlášky.

§ 32

Rozsah odborných znalostí a učební osnova výuky teoretické přípravy a praktického výcviku k získání a prohlubování odborné způsobilosti k provádění technických prohlídek vozidel určených k přepravě nebezpečných věcí

(K § 59b odst. 8 zákona)

(1) Rozsah odborných znalostí kontrolního technika k provádění technických prohlídek vozidel určených k přepravě nebezpečných věcí obsahuje učební osnova základního a prohlubovacího kurzu, která je uvedena v příloze č. 19.

(2) Cílem výuky teoretické přípravy a praktického výcviku základního kurzu je seznámit kontrolní techniky vozidel k přepravě nebezpečných věcí

a) s ustanoveními právních předpisů upravujících přepravu nebezpečných věcí 2 ),

b) s právními předpisy, které se týkají druhů dopravních prostředků určených k přepravě nebezpečných věcí, požadavky na konstrukci a schvalování těchto vozidel a odpovědností kontrolního technika a s právními a ekonomickými důsledky jeho činnosti,

c) s vlivem změn technického stavu vozidla na bezpečnost provozu na pozemních komunikacích, na životní prostředí a ekonomiku provozu vozidla,

d) s praktickým výkonem kontrolní činnosti na kontrolních linkách pro jednotlivé druhy vozidel a se správným hodnocením zjišťovaného technického stavu vozidla,

e) se značením těchto vozidel a dokladů předepsaných pro provoz a schvalování technické způsobilosti a

f) s vedením agendy spojené s činností stanice technické kontroly provozující kontrolu technického stavu vozidel určených k přepravě nebezpečných věcí.

(3) Cílem prohlubovacího kurzu je seznámit kontrolní techniky vozidel k přepravě nebezpečných věcí

a) s novými předpisy v oblasti požadavků na konstrukci a označení dopravních prostředků a schvalování technické způsobilosti vozidel určených k přepravě nebezpečných věcí a

b) s novými poznatky o konstrukci, provedení, s typickými závadami konstrukčních celků kontrolovaných vozidel a vozidel nově zaváděných do provozu určených k přepravě nebezpečných věcí.

(4) Cílem mimořádného kurzu je seznámit kontrolní techniky vozidel k přepravě nebezpečných věcí se změnou Evropské dohody o mezinárodní silniční přepravě nebezpečných věcí (ADR) 2 ), ke které došlo mimo pravidelný dvouletý cyklus změn.

§ 33

Organizování a hodnocení závěrečné zkoušky z odborné způsobilosti k provádění technických prohlídek vozidel určených k přepravě nebezpečných věcí a zkušební řád

(K § 59b odst. 8 zákona)

(1) Závěrečnou zkouškou odborné způsobilosti prokazuje kontrolní technik vozidel k přepravě nebezpečných věcí znalosti odpovídající cílům základního a prohlubovacího kurzu podle § 32 odst. 2 a 3.

(2) Závěrečná zkouška odborné způsobilosti k provádění technických prohlídek vozidel určených k přepravě nebezpečných věcí se skládá z písemného testu a ústní zkoušky.

(3) Písemným testem prokazuje kontrolní technik vozidel k přepravě nebezpečných věcí znalosti

a) právních předpisů upravujících přepravu nebezpečných věcí 2 ), upravujících všeobecná ustanovení a ustanovení týkající se nebezpečných látek a předmětů, provádění technické prohlídky, kontroly a hodnocení technického stavu vozidla určeného k přepravě nebezpečných věcí a podmínek provozu těchto vozidel na pozemních komunikacích a

b) právních předpisů upravujících a týkajících se dopravních prostředků a předmětů určených k přepravě nebezpečných věcí, požadavků na konstrukci a schvalování těchto vozidel, základního technického názvosloví a agendy spojené s činností stanice technické kontroly.

(4) Ústní zkouškou prokazuje kontrolní technik vozidel k přepravě nebezpečných věcí znalosti a dovednosti při používání měřidel a technologických zařízení se zaměřením na správnost vyhodnocení měření a praktického provádění technické prohlídky na kontrolní lince a na správné hodnocení technického stavu vozidla a se zaměřením na konkrétní druhy dopravních prostředků z hlediska jejich konstrukce a použití, značení těchto vozidel, dokladů předepsaných pro provoz a schvalování technické způsobilosti.

(5) Postup při závěrečné zkoušce odborné způsobilosti k provádění technických prohlídek vozidel určených k přepravě nebezpečných věcí je uveden v příloze č. 20.

(6) Vzor profesního osvědčení kontrolního technika vozidel k přepravě nebezpečných věcí k provádění technických prohlídek vozidel určených k přepravě nebezpečných věcí je uveden v příloze č. 21.

ČÁST SEDMÁ

ZKUŠEBNÍ STANICE

§ 33a

Druhy zkušebních stanic

(K § 72 odst. 6 zákona)

Zkušební stanice se dělí na

a) zkušební stanice pro silniční motorová a přípojná vozidla kategorií L, M 1 , N 1 , O 1 a O 2 ,

b) zkušební stanice pro silniční motorová a přípojná vozidla kategorií M 2 , M 3 , N 2 , N 3 , O 1 , O 2 , O 3 a O 4 a zvláštní motorová a přípojná vozidla kategorií T, C, R, S a Z,

c) zkušební stanice pro zvláštní motorová a přípojná vozidla kategorií T, C, R, S a Z,

d) zkušební stanice kombinované pro motorová a přípojná vozidla podle písmen a), b) a c) v různých kombinacích podle kategorie vozidel,

e) zkušební stanice kombinované pro motorová a přípojná vozidla podle písmen a) a b) v různých kombinacích podle kategorie vozidel určených k přepravě nebezpečných věcí podle mezinárodní smlouvy upravující mezinárodní silniční přepravu nebezpečných věcí 2 ).

§ 33b

Způsob získání odborné způsobilosti k provádění technických kontrol vozidel před schválením jejich technické způsobilosti k provozu na pozemních komunikacích

(K § 72 odst. 6 zákona)

(1) Způsob získání odborných znalostí kontrolního technika typu K zahrnuje část teoretického získávání odborných znalostí a část závěrečného ověření znalostí formou závěrečné zkoušky po absolvování základního výcviku nebo přezkoušení po absolvování zdokonalovacího výcviku.

(2) Cílem výuky teoretické a praktické přípravy základního výcviku je seznámit kontrolní techniky typu K

a) s ustanoveními právních předpisů upravujících schvalování technické způsobilosti vozidel,

b) s právními předpisy, které se týkají technických požadavků na konstrukci a schvalování vozidel a odpovědností kontrolního technika a s právními a ekonomickými důsledky jeho činnosti,

c) s vlivem změn technického stavu vozidla na bezpečnost provozu na pozemních komunikacích, na životní prostředí a ekonomiku provozu vozidla,

d) s praktickým výkonem kontrolní činnosti na kontrolních linkách pro jednotlivé druhy vozidel a se správným hodnocením zjišťovaného technického stavu vozidla ve vztahu ke schvalování technické způsobilosti a úkonům s tím spojeným,

e) s doklady předepsanými pro provoz a schvalování technické způsobilosti,

f) s vedením agendy spojené s činností zkušební stanice provádějící technické kontroly vozidel a

g) s používáním informačního systému technických prohlídek v části určené k vytváření protokolů o technických kontrolách.

(3) Cílem zdokonalovacího výcviku je seznámit kontrolní techniky typu K

a) s novými předpisy v oblasti požadavků na konstrukci vozidel a schvalování technické způsobilosti vozidel,

b) s novými poznatky o konstrukci, provedení, s typickými závadami konstrukčních celků kontrolovaných vozidel a vozidel nově zaváděných do provozu a

c) s případnými změnami v informačním systému technických prohlídek souvisejícími s vytvářením protokolů o technických kontrolách.

(4) Rozsah odborných znalostí kontrolního technika typu K obsahuje učební osnova základního a zdokonalovacího výcviku, která je uvedena v příloze č. 24 k této vyhlášce.

(5) Postup při závěrečné zkoušce a přezkoušení odborné způsobilosti kontrolního technika typu K je uveden v příloze č. 25 k této vyhlášce.

(6) Vzor profesního osvědčení kontrolního technika typu K je uveden v příloze č. 26 k této vyhlášce. Kontrolnímu technikovi typu K, který absolvoval základní výcvik a složil závěrečnou zkoušku z odborné způsobilosti, ministerstvo přidělí razítko s evidenčním číslem.

(7) Držitel osvědčení podle odstavce 6 se jednou za 3 roky podrobuje zdokonalovacímu výcviku a přezkoušení z odborné způsobilosti k provádění technických kontrol vozidel před schválením jejich technické způsobilosti k provozu na pozemních komunikacích.

ČÁST OSMÁ

TECHNICKÁ PROHLÍDKA PROVÁDĚNÁ MOBILNÍM ZPŮSOBEM

§ 34

Způsob provádění technické prohlídky mobilním způsobem

(K § 79 odst. 7 zákona, k § 79b odst. 8 zákona)

(1) Při provádění technických prohlídek mobilním způsobem se postupuje přiměřeně jako při provádění technické prohlídky na kontrolní lince stanice technické kontroly.

(2) V rámci technické prohlídky prováděné mobilním způsobem lze jízdní zkoušky účinku brzd vozidla provádět pouze na pozemní komunikaci nebo prostranství, které musí být dostatečně dlouhé a široké tak, aby se vozidlo mohlo bezpečně otočit.

§ 34a

Požadavky na místa určená pro provádění technických prohlídek mobilním způsobem

(K § 54 odst. 12 zákona)

(1) Zkušební úsek pro jízdní zkoušku musí splňovat tyto parametry:

a) vozovka zkušebního úseku pozemní komunikace nebo prostranství musí mít rovný, čistý a neklouzavý asfaltový, asfaltobetonový nebo cementobetonový povrch, bez výmolů nebo jiného zjevného povrchového poškození s výjimkou prohlídek vozidel konstrukčně určených k pohybu na sněhu a ledu,

b) minimální délka přímého zkušebního úseku (bez ploch pro otáčení) je 60 m, není-li zkušební úsek ukončen pevnou překážkou; pokud je zkušební úsek ve směru prováděné jízdní zkoušky ukončen pevnou překážkou, nesmí být jeho celková délka kratší než 80 m, z toho prostor s povrchem podle písmene a) minimálně 60 m a minimální bezpečnostní prostor pro nouzové brzdění 20 m,

c) šířka přímého zkušebního úseku minimálně 4 m,

d) podélný a příčný sklon zkušebního úseku maximálně do 2 %.

(2) Místo určené pro provádění technických prohlídek mobilním způsobem musí umožnit bezpečné provádění jednotlivých kontrolních úkonů, dodržení technologie provádění technických prohlídek, ochrany životního prostředí, jiného veřejného zájmu a bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích.

(3) Plnění požadavků na místa určená pro provádění technických prohlídek mobilním způsobem se ověří protokolem vypracovaným osobou pověřenou ministerstvem.

ČÁST DEVÁTÁ

PŘECHODNÁ USTANOVENÍ, ZRUŠOVACÍ USTANOVENÍ A ÚČINNOST

§ 35

Přechodná ustanovení

(1) Provozovatel stanice technické kontroly, který je vybaven přístroji a zařízeními podle vyhlášky č. 302/2001 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti této vyhlášky, do doby vydání nového oprávnění a osvědčení podle článku II bodu 3 zákona č. 193/2018 Sb. nemusí plnit požadavky týkající se technického a programového vybavení vztahující se k provádění měření emisí.

(2) Na stanici technické kontroly, která byla uvedena do provozu před nabytím účinnosti této vyhlášky, se použijí požadavky na stavební uspořádání podle vyhlášky č. 302/2001 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti této vyhlášky; stavební uspořádání takové stanice technické kontroly musí odpovídat vždy alespoň podmínkám uspořádání stanice technické kontroly platným v době, kdy byla takováto stanice uvedena do provozu.

(3) Identifikace podle § 11 odst. 3 této vyhlášky se poprvé použije od 1. července 2020.

(4) Do doby schválení přístrojů uvedených v § 16 odst. 1 písm. m) a n), § 16 odst. 2 písm. e) a § 16 odst. 3 písm. f), g) a i) této vyhlášky a siloměru podle § 16 odst. 3 písm. a) této vyhlášky, nejdéle však do 20. května 2022, se stanice technické kontroly nemusí těmito přístroji dovybavovat. Ministerstvo dopravy schválení těchto přístrojů oznámí ve Věstníku dopravy.

(5) Přístroj podle § 16 odst. 1 písm. j) této vyhlášky musí stanice technické kontroly pro osobní automobily začít používat nejdéle od 1. ledna 2019.

§ 36

Zrušovací ustanovení

Zrušují se:

1. Vyhláška č. 302/2001 Sb., o technických prohlídkách a měření emisí vozidel.

2. Vyhláška č. 99/2003 Sb., kterou se mění vyhláška č. 302/2001 Sb., o technických prohlídkách a měření emisí vozidel.

3. Vyhláška č. 9/2006 Sb., kterou se mění vyhláška č. 302/2001 Sb., o technických prohlídkách a měření emisí vozidel, ve znění vyhlášky č. 99/2003 Sb.

4. Vyhláška č. 83/2012 Sb., kterou se mění vyhláška č. 302/2001 Sb., o technických prohlídkách a měření emisí vozidel, ve znění pozdějších předpisů.

5. Vyhláška č. 342/2014 Sb., kterou se mění vyhláška č. 302/2001 Sb., o technických prohlídkách a měření emisí vozidel, ve znění pozdějších předpisů.

6. Vyhláška č. 132/2016 Sb., kterou se mění vyhláška č. 302/2001 Sb., o technických prohlídkách a měření emisí vozidel, ve znění pozdějších předpisů.

7. Vyhláška č. 228/2017 Sb., kterou se mění vyhláška č. 302/2001 Sb., o technických prohlídkách a měření emisí vozidel, ve znění pozdějších předpisů.

§ 37

Účinnost

Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. října 2018.

Ministr:

Ing. Ťok v. r.

Příloha č. 1 k vyhlášce č. 211/2018 Sb.

Kontrolní úkon

Obsahovou náplň kontrolního úkonu tvoří

a) technické podmínky stanovené zvláštním právním předpisem 9 ),

b) způsob kontroly a

c) specifikace závad, která popisuje zjištěné závady a stanoví stupeň jejich závažnosti.

SEZNAM KONTROLNÍCH ÚKONŮ

pro kontrolu a hodnocení technického stavu vozidla při technické prohlídce

Označení stupňů závad:

A - lehká závada

B - vážná závada

C - nebezpečná závada

9 ) Vyhláška č. 153/2023 Sb., o schvalování technické způsobilosti vozidel a technických podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích. Vyhláška č. 343/2014 Sb., o registraci vozidel, ve znění pozdějších předpisů.

⟪TABLE:tbl_001⟫

Poznámky:

- "Homologované zařízení" - zde znamená systém, konstrukční část nebo samostatný technický celek homologovaný podle příslušného předpisu EHK nebo schválený podle příslušné směrnice nebo nařízení EHS/ES/EU.

- "Požadavky" - zde znamená požadavky na schválení vozidla k datu první registrace nebo prvního uvedení do provozu a také povinnosti dodatečného vybavení podle příslušných právních předpisů. Věta první také platí pro systémy, konstrukční části nebo samostatné technické celky vozidla.

- "Vizuální kontrola" - zde znamená zejména prohlédnutí kontrolovaných položek a v případě potřeby také fyzické prověření jejich ovládání, posouzení hluku nebo užití jiného vhodného prostředku kontroly bez použití technických zařízení.

- " Nebezpečná úprava" - zde znamená úprava, které má nepříznivý vliv na bezpečnost vozidla v provozu na pozemních komunikacích anebo negativní vliv na životní prostředí.

- "Identifikace vozidla" - zde znamená činnost, při níž stanice technické kontroly přezkoumává soulad identifikačních údajů s předloženou dokumentací k vozidlu, kterou je zejména osvědčení o registraci vozidla, technický průkaz, výpis technických údajů k vozidlu vydaný akreditovaným zástupcem nebo pověřenou zkušebnou, COC list nebo jiný na roveň postavený dokument. Soulad provedení identifikátorů na vozidle se porovnává se schválenou databází.

- "Identifikační údaj" - zde znamená zejména identifikační číslo vozidla (VIN) a povinný štítek výrobce. Pro identifikaci vozidla je možné použít i další údaje přidělené vozidlu zpravidla výrobcem vozidla nebo registračním místem: číslo motoru, je-li jím vozidlo vybaveno a je-li uvedeno v dokladech k vozidlu, registrační značku a provedení vozidla nebo jiné podobné údaje, podle nichž lze určit jedinečnost vozidla.

- „DOT“ je označení úřadu upravující předpisy v dopravě v USA (Department of Transport U.S.), kterým jsou označovány systémy, konstrukční části nebo samostatné technické celky, které odpovídají požadavkům tohoto úřadu.

- U vozidel se zážehovými a vznětovými motory s neřízeným emisním systémem nebo s neřízeným emisním systémem s katalyzátorem, které má zapsanou v technickém průkaze historickou původnost, se při měření emisí provádí vizuální kontrola skupin a dílů ovlivňujících tvorbu emisí škodlivin výfukových plynů zaměřená na úplnost a těsnost palivové, zapalovací, sací a výfukové soustavy a těsnost motoru; kontrola ostatních zařízení určených ke snižování emisí škodlivin (odvětrání motoru, recirkulace výfukových plynů apod.) se provádí v rozsahu stanoveném výrobcem vozidla.

- U vozidla poháněného motorem mazaným směsí paliva s mazivem (dvoutaktní motory) se při měření emisí provádí vizuální kontrola skupin a dílů ovlivňujících tvorbu emisí škodlivin výfukových plynů zaměřená na úplnost a těsnost palivové, zapalovací, sací a výfukové soustavy a těsnost motoru; kontrola ostatních zařízení určených ke snižování emisí škodlivin (odvětrání motoru, recirkulace výfukových plynů apod.) se provádí v rozsahu stanoveném výrobcem vozidla, a kontrola funkce řídicího systému motoru, čtení paměti závad pomocí diagnostického zařízení v rozsahu a způsobem předepsaným výrobcem vozidla.

PŘEDEPSANÉ BRZDNÉ ÚČINKY

⟪TABLE:tbl_001⟫

1) Vozidlo kategorie O1 je-li vybaveno brzdovým systémem.

2) První hodnota platí pro návěsy, druhá pro přívěsy.

3) U poloprůběžného nebo průběžného systému s pneumatickým ovládáním nesmí při zkoušce tlak v plnicí větvi spojovacího potrubí přesáhnout 700 kPa a v ovládací větvi spojení:

a) v pneumatické ovládací větvi nesmí tlak přesáhnout 650 kPa,

b) v elektrické ovládací větvi nesmí přesáhnout digitální požadovanou hodnotu odpovídající 650 kPa.

U vozidel kategorie O2 s nájezdovým nebo elektrickým brzdovým systémem se použijí odpovídající vstupní hodnoty dané zkušební metodikou.

⟪TABLE:tbl_001⟫

4) Směrnice rady 76/432/EHS o sbližování právních předpisů členských států týkajících se brzdových zařízení kolových zemědělských a lesnických traktorů, příloha č. II odst. 2.1.1.1.

5) Směrnice komise 96/63/ES, kterou se mění směrnice Rady76/432/EHS, týkající se brzdových zařízení kolových traktorů stanovila vzorec Smax ≤ 0,15 V + (V 2 /116), kdy z hodnoty 116 vychází střední plné zpomalení 4,5 m/s2.

6) Traktory s maximální konstrukční rychlostí nad 40 km/h se posuzují z hlediska brzdového systému podle předpisu EHK č. 13 jako vozidlo odpovídající kategorie N, nevztahuje se na vozidla, která byla schválena před platností nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2015/68 ze dne 15. října 2014, kterým se doplňuje nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 167/2013, pokud jde o požadavky na brzdění vozidel pro účely schvalování zemědělských a lesnických vozidel, v platném znění.

7) Nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2015/68 ze dne 15. října 2014, kterým se doplňuje nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 167/2013, pokud jde o požadavky na brzdění vozidel pro účely schvalování zemědělských a lesnických vozidel, v platném znění.

Příloha č. 2 k vyhlášce č. 211/2018 Sb.

Doklady předkládané k provedení technické prohlídky

(1) Pravidelná technická prohlídka

- osvědčení o registraci vozidla nebo osvědčení o technickém průkazu,

- technické osvědčení samostatného technického celku, je-li namontován,

- výpis z technického osvědčení samostatného technického celku, je-li namontován,

- je-li vyžadováno měření emisí, protokol o měření emisí, pokud bylo měření emisí provedeno podle § 47 odst. 5 zákona č. 56/2001 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

(2) Technická prohlídka silničních vozidel určených k přepravě nebezpečných věcí zahrnuje kontrolu plnění požadavků stanovených mezinárodní smlouvou 9)

- osvědčení o registraci vozidla nebo osvědčení o technickém průkazu,

- technické osvědčení samostatného technického celku, je-li namontován,

- výpis z technického osvědčení samostatného technického celku, je-li namontován,

- protokol o pravidelné technické prohlídce, pokud již byla provedena (nevztahuje se na vozidla nová, prvně uváděná do provozu),

- doklad o provedených prvních nebo periodických zkouškách pevné nebo výměnné nástavby podle dohody ADR vydaný k tomu pověřenou organizací. Zpravidla sestává ze dvou částí, a to zprávy o provedené zkoušce (např. inspekční zprávy) a návazného osvědčení (inspekčního certifikátu) o shodě s platnými požadavky dohody ADR. Jedná-li se o cisternu, musí být v certifikátu vydaném po 31. prosinci 2002 uveden vždy kód cisterny a případně zvláštní ustanovení, která tato cisterna splňuje,

- doklad o zkoušce těsnosti nástavby podle dohody ADR vydaný k tomu pověřenou organizací (pokud ho podle předchozího certifikátu nástavba již má mít),

- osvědčení ADR, pokud již bylo dříve vozidlu vydáno.

(3) Technická prohlídka za účelem schválení technické způsobilosti silničního vozidla

a) v případě jednotlivě dovezeného vozidla

- je-li vyžadováno měření emisí, protokol o měření emisí, pokud bylo měření emisí provedeno podle § 47 odst. 5 zákona č. 56/2001 Sb., ve znění pozdějších předpisů,

- doklad o registraci vozidla v cizím státě nebo jiný, jemu odpovídající doklad,

b) v případě jednotlivě vyrobeného vozidla:

- je-li vyžadováno měření emisí, protokol o měření emisí, pokud bylo měření emisí provedeno podle § 47 odst. 5 zákona č. 56/2001 Sb., ve znění pozdějších předpisů,

- technické osvědčení samostatného technického celku, je-li namontován,

- výpis z technického osvědčení samostatného technického celku, je-li namontován,

- doklady stanovené schvalovacím orgánem pro provedení technické prohlídky stanovené v podmínkách rozhodnutí, pokud jsou stanoveny,

c) v případě přestavby vozidla:

- osvědčení o registraci vozidla nebo osvědčení o technickém průkazu,

- je-li vyžadováno měření emisí, protokol o měření emisí, pokud bylo měření emisí provedeno podle § 47 odst. 5 zákona č. 56/2001 Sb., ve znění pozdějších předpisů,

- technické osvědčení samostatného technického celku, je-li namontován,

- výpis z technického osvědčení samostatného technického celku, je-li namontován,

- doklady stanovené schvalovacím orgánem pro provedení technické prohlídky stanovené v podmínkách rozhodnutí, pokud tyto jsou stanoveny.

(4) Technická prohlídka prováděná za účelem zápisu silničního vozidla do registru vozidel

- doklad o technické způsobilosti vozidla,

- prohlášení o shodě nebyl-li vydán technický průkaz,

- osvědčení o registraci vozidla vydaný jiným členským státem a, byl-li vydán, i technický průkaz tohoto vozidla,

- technické osvědčení samostatného technického celku, je-li namontován,

- výpis z technického osvědčení samostatného technického celku, je-li namontován.

(5) Technická prohlídka na žádost

- pouze ty doklady, které mají vztah k požadovanému rozsahu (plný, částečný, částečný v rozsahu evidenční kontroly) technické prohlídky.

(6) Opakovaná technická prohlídka

- osvědčení o registraci vozidla nebo osvědčení o technickém průkazu, nebo potvrzení o jeho zadržení,

- technické osvědčení samostatného technického celku, je-li namontován,

- výpis z technického osvědčení samostatného technického celku, je-li namontován,

- je-li vyžadováno měření emisí, protokol o měření emisí, pokud bylo měření emisí provedeno podle § 47 odst. 5 zákona č. 56/2001 Sb., ve znění pozdějších předpisů,

- protokol o předchozí kontrole technického stavu silničního vozidla podle zvláštního právního předpisu nebo jiné obdobné kontrole v jiném členském státě, při které byla na vozidle zjištěna vážná nebo nebezpečná závada, pokud byla tato prohlídka provedena.

(7) Evidenční kontrola

- osvědčení o registraci vozidla nebo osvědčení o technickém průkazu,

- technické osvědčení samostatného technického celku, je-li namontován,

- výpis z technického osvědčení samostatného technického celku, je-li namontován.

(8) Technická prohlídka prováděná v rámci technické silniční kontroly podle zákona o silničním provozu

- osvědčení o registraci vozidla nebo osvědčení o technickém průkazu,

- výpis z technického osvědčení samostatného technického celku, je-li namontován.

(9) Technická prohlídka historického vozidla

- žádost o provedení testování historického vozidla, kde je potvrzena historická původnost, a u registrovaného vozidla v registru historických vozidel dále

- průkaz historického vozidla, včetně jeho příloh, které tvoří nedílnou součást průkazu historického vozidla, je-li vydán,

- osvědčení o registraci vozidla,

- je-li vyžadováno měření emisí, protokol o měření emisí, pokud bylo měření emisí provedeno podle § 47 odst. 5 zákona č. 56/2001 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

Příloha č. 3 k vyhlášce č. 211/2018 Sb.

Vzor a umístění kontrolní nálepky na zadní tabulku registračních značky vozidel

Kontrolní nálepka technické způsobilosti vozidla je

a) červené barvy,

b) opatřena transparentním lakem, který obsahuje částice odrážející UV světlo, a

c) ve své střední části stříbrným hologramem, na kterém je vyznačena schvalovací značka (ATEST 8 SD 1000).

⟪MEDIA:img_001⟫

Umístění kontrolní nálepky na tabulce registrační značky

Kontrolní nálepka se vylepuje na zadní tabulku registrační značky do kruhového prolisu, určeného pro kontrolní nálepku. Je-li tabulka opatřena dvěma kruhovými prolisy, kontrolní nálepka se vylepuje do horního prolisu.

⟪MEDIA:img_001⟫

Na tabulky registračních značek, které nejsou opatřeny kruhovými prolisy (starší provedení), se kontrolní nálepky vylepují následovně:

a) Obdélníková jednořadá tabulka registrační značky

Kontrolní nálepka se vylepuje do horní části první mezery mezi alfanumerickými znaky.

⟪MEDIA:img_001⟫

b) Obdélníková dvouřádková tabulka registrační značky

Kontrolní nálepka se vylepuje do levé horní části tabulky registrační značky.

⟪MEDIA:img_001⟫

c) Obdélníková dvouřádková tabulka registrační značky se zkosenými rohy (všech rozměrů)

Kontrolní nálepka se vylepuje do levé horní části tabulky registrační značky.

⟪MEDIA:img_001⟫

Příloha č. 4 k vyhlášce č. 211/2018 Sb.

Vzor protokolů o technické prohlídce

⟪MEDIA:img_001⟫

⟪MEDIA:img_001⟫

⟪MEDIA:img_001⟫

⟪MEDIA:img_001⟫

Příloha č. 5 k vyhlášce č. 211/2018 Sb.

Vzor záznamníku závad

⟪MEDIA:img_001⟫

Příloha č. 6 k vyhlášce č. 211/2018 Sb.

Výpočet kapacitní potřeby technických prohlídek, kapacity kontrolních linek stanic technické kontroly a počtu skutečně provedených technických prohlídek

Potřebné podklady pro výpočet se stanoví z centrálního registru vozidel a informačního systému technických prohlídek a to vždy k 1.1. a 1.7. každého roku z dat za období předchozích 12 měsíců. Pro výpočet se dále použije aktuální provozní doba a aktuální počet techniků na jednotlivých provozovnách v době, kdy je výpočet prováděn.

1. Výpočet kapacitní potřeby technických prohlídek

Ke stanovení kapacitní potřeby technických prohlídek na území okresu 10 ) z hlediska zajištění potřebného počtu technických prohlídek se vychází z počtu vozidel evidovaných v tomto území. Jednotlivé druhy a kategorie vozidel se výpočtem převádějí na základní druh vozidla, kterým je osobní automobil (OA) nebo užitkový automobil (UA). Konkrétně počet vozidel kategorií M 1 , N 1 , O 1 , O 2 a L se převádí na počet OA, počet vozidel kategorií M 2 , M 3 , N 2 , N 3 , O 3 a O 4 na počet UA. Tím se dostane tzv. upravený počet OA nebo UA, dále označovaný jako OA U nebo UA U .

Kromě počtu vozidel evidovaných na území okresu se do výpočtu zahrnuje i rozdílná pracnost technických prohlídek (dále jen „TPr“) vozidel kategorií O a L vůči automobilům a rozdílná pracnost evidenčních kontrol (dále jen „EK“), opakovaných technických prohlídek (dále jen „OP“), technických prohlídek před registrací (dále jen „PR“) a technických prohlídek před schválením technické způsobilosti vozidla (dále jen „PS“) vůči pravidelným technickým prohlídkám (dále jen „PT“).

1.1. Pracnost TPr vozidel kategorií O a L je vyjádřena koeficientem k p podle jednotlivých kategorií vozidel.

⟪TABLE:tbl_001⟫

Pro účely této přílohy se rozumí:

a) T OOA je průměrný čas v minutách od zahájení technické prohlídky, které se provádí načtením čárového kódu záznamníku závad a kontrolního technika na kontrolní lince STK (dále jen „zahájení technické prohlídky“) po ukončení technické prohlídky, které se provádí opětovným načtením čárového kódu záznamníku závad na kontrolní lince STK (dále jen „ukončení technické prohlídky“), počítaný ze všech druhů technických prohlídek vozidel kategorie O 1 a O 2 na území České republiky za období předchozích 12 měsíců z Informačního systému technických prohlídek.

b) T LOA je průměrný čas v minutách od zahájení technické prohlídky po ukončení technické prohlídky počítaný ze všech druhů technických prohlídek vozidel kategorie L na území České republiky za období předchozích 12 měsíců z Informačního systému technických prohlídek.

c) T OA je průměrný čas v minutách od zahájení technické prohlídky po ukončení technické prohlídky počítaný ze všech druhů technických prohlídek vozidel kategorie M 1 a N 1 na území České republiky za období předchozích 12 měsíců z Informačního systému technických prohlídek.

d) T OUA je průměrný čas v minutách od zahájení technické prohlídky po ukončení technické prohlídky počítaný ze všech druhů technických prohlídek vozidel kategorie O3 a O4 na území České republiky za období předchozích 12 měsíců z Informačního systému technických prohlídek.

e) T UA je průměrný čas v minutách od zahájení technické prohlídky po ukončení technické prohlídky počítaný ze všech druhů technických prohlídek vozidel kategorie N 2 , N 3 , M 2 a M 3 na území České republiky za období předchozích 12 měsíců z Informačního systému technických prohlídek.

1.2. Pracnost EK, OP, PR a PS vůči PT je vyjádřena koeficientem k EK , k OP , k PR a k PS pro linky OA a UA

⟪TABLE:tbl_001⟫

Pro účely této přílohy se rozumí:

a) T EKOA je průměrný čas v minutách od zahájení technické prohlídky po ukončení technické prohlídky počítaný ze všech evidenčních kontrol vozidel kategorií M 1 , N 1 , O 1 , O 2 a L na území České republiky za období předchozích 12 měsíců z Informačního systému technických prohlídek.

b) T EKUA je průměrný čas v minutách od zahájení technické prohlídky po ukončení technické prohlídky počítaný ze všech evidenčních kontrol vozidel kategorií M 2 , M 3 , N 2 , N 3 , O 3 a O 4 na území České republiky za období předchozích 12 měsíců z Informačního systému technických prohlídek.

c) T OPOA je průměrný čas v minutách od zahájení technické prohlídky po ukončení technické prohlídky počítaný ze všech opakovaných technických prohlídek vozidel kategorií M 1 , N 1 , O 1 , O 2 a L na území České republiky za období předchozích 12 měsíců z Informačního systému technických prohlídek.

d) T OPUA je průměrný čas v minutách od zahájení technické prohlídky po ukončení technické prohlídky počítaný ze všech opakovaných technických prohlídek vozidel kategorií M 2 , M 3 , N 2 , N 3 , O 3 a O 4 na území České republiky za období předchozích 12 měsíců z Informačního systému technických prohlídek.

e) T PROA je průměrný čas v minutách od zahájení technické prohlídky po ukončení technické prohlídky počítaný ze všech technických prohlídek před registrací vozidel kategorií M 1 , N 1 , O 1 , O 2 a L na území České republiky za období předchozích 12 měsíců z Informačního systému technických prohlídek.

f) T PRUA je průměrný čas v minutách od zahájení technické prohlídky po ukončení technické prohlídky počítaný ze všech technických prohlídek před registrací kategorií M 2 , M 3 , N 2 , N 3 , O 3 a O 4 na území České republiky za období předchozích 12 měsíců z Informačního systému technických prohlídek.

g) T PSOA je průměrný čas v minutách od zahájení technické prohlídky po ukončení technické prohlídky počítaný ze všech technických prohlídek před schválením technické způsobilosti vozidla vozidel kategorií M 1 , N 1 , O 1 , O 2 a L na území České republiky za období předchozích 12 měsíců z Informačního systému technických prohlídek.

h) T PSUA je průměrný čas v minutách od zahájení technické prohlídky po ukončení technické prohlídky počítaný ze všech technických prohlídek před schválením technické způsobilosti vozidla vozidel kategorií M 2 , M 3 , N 2 , N 3 , O 3 a O 4 na území České republiky za období předchozích 12 měsíců z Informačního systému technických prohlídek.

i) T PTOA je průměrný čas v minutách od zahájení technické prohlídky po ukončení technické prohlídky počítaný ze všech pravidelných technických prohlídek vozidel kategorií M 1 , N 1 , O 1 , O 2 a L na území České republiky za období předchozích 12 měsíců z Informačního systému technických prohlídek.

j) T PTUA je průměrný čas v minutách od zahájení technické prohlídky po ukončení technické prohlídky počítaný ze všech pravidelných technických prohlídek vozidel kategorií M 2 , M 3 , N 2 , N 3 , O 3 a O 4 na území České republiky za období předchozích 12 měsíců z Informačního systému technických prohlídek.

k) Průměrný čas (T OOA , T LOA , T OA , T OUA , T UA ) se vypočte takto: Sečtou se součiny počtu jednotlivých druhů technických prohlídek (pravidelná, opakovaná, před schválením, před registrací a evidenční kontrola) s průměrným časem jednotlivých druhů technických prohlídek (pravidelná, opakovaná, před schválením, před registrací a evidenční kontrola) a to se podělí součtem počtů jednotlivých druhů technických prohlídek (pravidelná, opakovaná, před schválením, před registrací a evidenční kontrola) pro dané kategorie vozidel.

l) Průměrný čas (T EKOA , T OPOA , T PROA , T PSOA , T PTOA , T EKUA , T OPUA , T PRUA , T PSUA , T PTUA ) se vypočte takto: Sečtou se součiny počtu evidenční kontrol, opakovaných technických prohlídek, technických prohlídek před registrací, technických prohlídek před schválením technické způsobilosti, pravidelných technických prohlídek jednotlivých kategorií M 1 , N 1 , O 1 , O 2 , L pro linky OA a M 2 , M 3 , N 2 , N 3 , O 3 , O 4 pro linky UA s průměrným časem evidenční kontrol, opakovaných technických prohlídek, technických prohlídek před registrací, technických prohlídek před schválením technické způsobilosti, pravidelných technických prohlídek jednotlivých kategorií a to se podělí součtem počtů evidenční kontrol, opakovaných technických prohlídek, technických prohlídek před registrací, technických prohlídek před schválením technické způsobilosti, pravidelných technických prohlídek jednotlivých kategorií.

1.3. Potřebná kapacita STK pro OA (PKOA)

Ve výpočtu se zohledňují i různé lhůty provádění pravidelných TPr proti osobním automobilům, a to takto:

• pro přípojná vozidla koeficientem a (dvojnásobná lhůta, čtyři roky, a = 0,5),

• pro motocykly koeficientem b (dvojnásobná lhůta, čtyři, b = 0,5).

Upravený počet OA pro daný správní obvod se vypočte ze vzorců:

OAU = M 1 + N 1 + a * k pOOA * (O 1 + O 2 ) + b * k pLOA * L

Po dosazení hodnot koeficientů:

OAU = M 1 + N 1 + 0,5 * k pOOA * (O 1 + O 2 ) + 0,5 * k pLOA * L

Potřebná roční kapacita technických prohlídek OA, PKOA, se vypočte vynásobením upraveného počtu OAU koeficientem kOA.

Koeficient kOA zohledňuje:

a) počet OA mladších 4 roky koeficient c, kde se uvádí se procentuální podíl vozidel kategorie M 1 ve stáří do 4 let dle CRV z celkového počtu vozidel kategorie M 1 a N 1 ,

b) potřebu opakovaných technických prohlídek koeficient oOA, kdy se uvádí procentuální podíl opakovaných prohlídek ze všech druhů technických prohlídek vozidel kategorie L, M 1 , N 1 , O 1 a O 2 na území České republiky za období předchozích 12 měsíců z Informačního systému technických prohlídek a dále se násobí koeficientem k OPOA ,

c) potřebu evidenčních kontrol ekOA, které představují zvýšení nároků na kapacitu, kdy se uvádí počet (procentuální podíl) evidenční kontroly ze všech druhů technických prohlídek vozidel kategorie L, M 1 , N 1 , O 1 a O 2 na území České republiky za období předchozích 12 měsíců z Informačního systému technických prohlídek a dále se násobí koeficientem k EKOA ,

d) potřebu technických prohlídek vozidel před registrací vozidla prOA, které představují zvýšení nároků na kapacitu, kdy se uvádí procentuální podíl technické prohlídky před registrací vozidla ze všech druhů technických prohlídek vozidel kategorie L, M 1 , N 1 , O 1 a O 2 na území České republiky za období předchozích 12 měsíců z Informačního systému technických prohlídek a dále se násobí koeficientem k PROA ,

e) potřebu technických prohlídek vozidel před schválením technické způsobilosti vozidla psOA, které představují zvýšení nároků na kapacitu, kdy se uvádí procentuální podíl technické prohlídky před schválením technické způsobilosti vozidla ze všech druhů technických prohlídek vozidel kategorie L, M 1 , N 1 , O 1 a O 2 na území České republiky za období předchozích 12 měsíců z Informačního systému technických prohlídek a dále se násobí koeficientem k PSOA ,

f) lhůtu pravidelných technických prohlídek OA koeficient lh = 2 roky.

Upravený koeficient kOA:

kOA = (1-c)*(1+oOA*k OPOA )*(1+ekOA*k EKOA )*(1+prOA*k PROA )*(1+psOA*k PSOA )/lh

Kapacitní potřeba technických prohlídek STK pro OA:

PKOA = kOA * OAU

1.4. Potřebná kapacita STK pro UA (PKUA)

Upravený počet UA pro daný územní obvod se vypočte ze vzorce:

UAU = M 2 + M 3 + N 2 + N 3 + k pOUA * (O 3 + O 4 )

Potřebná roční kapacita technických prohlídek UA, PKUA, se vypočte vynásobením upraveného počtu UAU koeficientem kUA.

Koeficient kUA zohledňuje:

a) potřebu opakovaných technických prohlídek koeficient oUA, kdy se uvádí procentuální podíl opakovaných prohlídek ze všech druhů technických prohlídek vozidel kategorie N 2 , N 3 , M 2 , M 3 , O 3 a O 4 na území České republiky za období předchozích 12 měsíců z Informačního systému technických prohlídek a dále se násobí koeficient k OPUA ,

b) potřebu evidenčních kontrol ekUA, které představují zvýšení nároků na kapacitu, kdy se uvádí počet (procentuální podíl) evidenčních kontrol ze všech druhů technických prohlídek vozidel kategorie N 2 , N 3 , M 2 , M 3 , O 3 a O 4 na území České republiky za období předchozích 12 měsíců z Informačního systému technických prohlídek a dále se násobí koeficient k EKUA ,

c) potřebu technických prohlídek vozidel před registrací vozidla prUA, které představují zvýšení nároků na kapacitu, kdy se uvádí procentuální podíl technických prohlídek před registrací vozidla ze všech druhů technických prohlídek vozidel kategorie N 2 , N 3 , M 2 , M 3 , O 3 a O 4 na území České republiky za období předchozích 12 měsíců z Informačního systému technických prohlídek a dále se násobí koeficient k PRUA ,

d) potřebu technických prohlídek vozidel před schválením technické způsobilosti vozidla psUA, které představují zvýšení nároků na kapacitu, kdy se uvádí procentuální podíl technických prohlídek před schválením technické způsobilosti vozidla ze všech druhů technických prohlídek vozidel kategorie N 2 , N 3 , M 2 , M 3 , O 3 a O 4 na území České republiky za období předchozích 12 měsíců z Informačního systému technických prohlídek a dále se násobí koeficient k PSUA ,

e) lhůtu pravidelných technických prohlídek UA koeficient lh = 1 rok.

Upravený koeficient kUA:

kUA = (1+oUA*k OPUA ) * (1+ekUA*k EKUA ) * (1+prUA*k PRUA ) * (1+psUA*k PSUA )/ lh

Kapacitní potřeba technických prohlídek STK pro UA:

PKUA = kUA * UAU.

2. Kapacita kontrolních linek STK

2.1. Počet produktivních dnů v roce

Při kalkulaci se vychází z těchto údajů:

⟪TABLE:tbl_001⟫

počet produktivních dnů v roce (d) za kalendářní rok, který se vypočte tak, že

d = Pr dny - 20 - n den - 7

2.2. Průměrná provozní doba STK (h e )

Průměrná provozní doba STK (h e ), se spočítá ze skutečné týdenní provozní doby vydělené 5. V případě, že stanici technické kontroly bylo uděleno pouze oprávnění, uvede se hodnota h e = 8.

Pro potřeby výpočtu h e se z důvodu zohlednění časové pracnosti zohlední počet kontrolních stání na kontrolních linkách a počet kontrolních techniků provádějících technické prohlídky na těchto kontrolních linkách. V rámci výpočtu se bere v úvahu, že na kontrolní lince pro provozní dobu 40 hod. pracovního týdne se započte každý kontrolní technik, který pracuje na této kontrolní lince. Je-li na této kontrolní lince počet kontrolních techniků roven počtu kontrolních stání, považuje se kontrolní linka stanice technické kontroly v provozu za plně vytíženou. V případě, že počet kontrolních techniků neodpovídá počtu kontrolních stání na kontrolní lince, započte se u

a) kontrolní linky o čtyřech kontrolních stání (OA) za každého kontrolního technika 1/4 kapacity kontrolní linky.

b) kontrolní linky o třech kontrolních stání (OA) za každého kontrolního technika 1/3 kapacity kontrolní linky.

c) kontrolní linka o dvou kontrolních stání (UA) za každého kontrolního technika 1/2 kapacity kontrolní linky.

Při provozní době dané provozovny STK, která přesahuje 40 hodin v týdnu, se vychází při výpočtu z následující skutečnosti, provozovatel STK musí mít pro každou směnu, tzn., pro každých 8 hod. pracovní dne k dispozici počet kontrolních techniků odpovídající počtu kontrolních stání na kontrolní lince, jinak se pro potřeby výpočtu bere v úvahu pouze základní provozní doba přepočtená na denní pracovní čas h e = 8.

Pracuje-li kontrolní technik na více provozovnách STK, započítá se pouze pro jednu provozovnu STK.

2.3. Kapacita kontrolní linky STK pro osobní automobily (KLOA)

Pro účely výpočtu kapacity kontrolní linky STK pro osobní automobily (KLOA) se vychází z TPr OA M 1 , kdy se jedná o průměrný čas v minutách od zahájení technické prohlídky kontrolním technikem na kontrolní lince STK po ukončení technické prohlídky kontrolním technikem na kontrolní lince STK počítaný z pravidelných technických prohlídek kategorie M 1 na území České republiky za období předchozích 12 měsíců z Informačního systému technických prohlídek.

a) čtyři kontrolní stání

⟪TABLE:tbl_001⟫

Kapacita kontrolní linky (počet TPr/rok)

KLOA4 = (p * h e / tLOA4 - z) * d = ((4 * h e / (TPr OA M1 /60) - 3) * d = TPr/rok

b) tři kontrolní stání

⟪TABLE:tbl_001⟫

Kapacita kontrolní linky (počet TPr/rok)

KLOA3 = (p * h e / tLOA3 - z) * d = ((3 * h e / (TPr OA M1 /60) - 2) * d = TPr/rok

2.4. Kontrolní linka STK pro užitkové automobily (KLUA)

Pro účely výpočtu kapacity kontrolní linky STK pro užitkové automobily (KLOA) se vychází z TPr UA N3 je průměrný čas v minutách od zahájení technické prohlídky kontrolním technikem na kontrolní lince STK po ukončení technické prohlídky kontrolním technikem na kontrolní lince STK počítaný z pravidelných technických prohlídek kategorie N 3 na území České republiky za období předchozích 12 měsíců z Informačního systému technických prohlídek.

⟪TABLE:tbl_001⟫

Kapacita kontrolní linky (počet TPr/rok)

KLUA = (p * h e / tLUA - z) * d = ((2 * h e / (TPr UA N3 /60) - 1)) * d = TPr/rok

3. Počet skutečně provedených technických prohlídek

Počet skutečně provedených technických prohlídek se stanoví z počtu jednotlivých technických prohlídek vozidel jednotlivých kategorií a časové pracnosti provedení jednotlivých technických prohlídek pro jednotlivé kategorie vozidel vztažené ke stanici technické kontroly pro osobní automobily (SOA) a užitkové automobily (SUA), kdy data pro výpočet vycházejí z Informačního systému technických prohlídek za předcházející rok pro jednotlivé stanice technické kontroly.

3.1 Počet skutečně provedených prohlídek STK pro OA

SOA=SOA p + SOA o + SOA e + SOA r + SOA s

Upravený počet OA pro STK OA se vypočte ze vzorců:

a) Počet pravidelných technických prohlídek stanice technické kontroly SOA p je dán součtem počtu pravidelných technických prohlídek podle jednotlivých kategorií vozidel a jejich pracnosti, přepočtený na OA:

SOA p = M 1 + N 1 + k pOOA * (O 1 + O 2 ) + k pLOA * L

b) Počet opakovaných technických prohlídek stanice technické kontroly SOA o je dán součtem počtu opakovaných technických prohlídek podle jednotlivých kategorií vozidel a jejich pracnosti, přepočtený na OA:

SOA o = (M 1 + N 1 + k pOOA * (O 1 + O 2 ) + k pLOA * L) * k OPOA

c) Počet evidenčních kontrol stanice technické kontroly SOA e je dán součtem počtu evidenčních kontrol podle jednotlivých kategorií vozidel a jejich pracnosti, přepočtený na OA:

SOA e = (M 1 + N 1 + k pOOA * (O 1 + O 2 ) + k pLOA * L) * k EKOA

d) Počet technických prohlídek před registrací vozidla kontrol stanice technické kontroly SOA r je dán součtem počtu technických prohlídek před registrací vozidla podle jednotlivých kategorií vozidel a jejich pracnosti, přepočtený na OA:

SOA r = (M 1 + N 1 + k pOOA * (O 1 + O 2 ) + k pLOA * L) * k PROA

e) Počet technických prohlídek před schválením technické způsobilosti vozidla kontrol stanice technické kontroly SOA s je dán součtem počtu před schválením technické způsobilosti vozidla podle jednotlivých kategorií vozidel a jejich pracnosti, přepočtený na OA:

SOA s = (M 1 + N 1 + k pOOA * (O 1 + O 2 ) + k pLOA * L) * k PSOA

3.2 Počet skutečně provedených prohlídek STK pro UA

SUA=SUA p + SUA o + SUA e + SUA r + SUA s

Upravený počet UA pro STK UA se vypočte ze vzorců:

a) Počet pravidelných technických prohlídek stanice technické kontroly SUA p je dán součtem počtu pravidelných technických prohlídek podle jednotlivých kategorií vozidel a jejich pracnosti, přepočtený na UA:

SUA p = M 2 + M 3 + N 2 + N 3 + k pOUA * (O 3 + O 4 )

b) Počet opakovaných technických prohlídek stanice technické kontroly SUA o je dán součtem počtu opakovaných technických prohlídek podle jednotlivých kategorií vozidel a jejich pracnosti, přepočtený na UA:

SUA o = (M 2 + M 3 + N 2 + N 3 + k pOUA * (O 3 + O 4 )) * k OPUA

c) Počet evidenčních kontrol stanice technické kontroly SUA e je dán součtem počtu evidenčních kontrol podle jednotlivých kategorií vozidel a jejich pracnosti, přepočtený na UA:

SUA e = (M 2 + M 3 + N 2 + N 3 + k pOUA * (O 3 + O 4 )) * k EKUA

d) Počet technických prohlídek před registrací vozidla kontrol stanice technické kontroly SUA r je dán součtem počtu technických prohlídek před registrací vozidla podle jednotlivých kategorií vozidel a jejich pracnosti, přepočtený na UA:

SUA r = (M 2 + M 3 + N 2 + N 3 + k pOUA * (O 3 + O 4 )) * k PRUA

e) Počet technických prohlídek před schválením technické způsobilosti vozidla kontrol stanice technické kontroly SUA s je dán součtem počtu před schválením technické způsobilosti vozidla podle jednotlivých kategorií vozidel a jejich pracnosti, přepočtený na UA:

SUA s = (M 2 + M 3 + N 2 + N 3 + k pOUA * (O 3 + O 4 )) * k PSUA .

Příloha č. 7 k vyhlášce č. 211/2018 Sb.

Základní charakteristiky přístrojů používaných k technickým prohlídkám vozidel

Přístroje a zařízení používané ve stanici technické kontroly (STK) a stanice měření emisí (SME) musí umožňovat provádět měření dle metodik schválených pro provádění technických prohlídek. Konstrukční, manipulační a klimatotechnické provedení přístrojů musí odpovídat standardním podmínkám pro pracoviště STK a SME. Jejich základní charakteristiky jsou následující:

1. Přístroj na kontrolu tlaku vzduchu v pneumatikách s možností huštění (hustič pneumatik)

Zařízení umožňuje měření tlaku vzduchu v pneumatikách, dohušťování a snižování tlaku vzduchu v nich.

Hustič pneumatik musí být připojitelný na rozvod tlakového vzduchu se jmenovitým tlakem pro osobní automobily alespoň 0,6 MPa, pro užitkové automobily alespoň 1,0 MPa.

Pro osobní automobily musí mít rozsah měření tlaku alespoň 400 kPa, pro užitkové automobily nejméně 1 MPa. Vlastnosti měřícího přístroje na měření tlaku vzduchu, uvedeného do provozu po 17. 8. 2000, musí odpovídat vyhlášce č. 345/2002 Sb.

2. Zařízení na kontrolu vůlí nápravy

Zařízení je určeno k instalaci na pracovní jámu a umožňuje vizuální kontrolu vůlí v zavěšení a uložení kol nápravy. Zařízení musí být vybaveno svítilnou k osvětlení kontrolovaného místa a ovládacími prvky pohybu dotykových desek.

Zařízení na kontrolu vůlí náprav musí splňovat tyto požadavky:

a) musí být vybaveno alespoň dvěma deskami poháněnými motorem, kterými lze pohybovat opačnými směry, podélně i příčně;

b) kontrolor musí mít možnost pohyb desek ovládat ze svého místa, kde provádí kontrolu;

c) desky u vozidel nad 3,5 tuny musí splňovat tyto technické požadavky:

• podélný a příčný pohyb nejméně 95 mm,

• rychlost podélného a příčného pohybu 5 až 15 cm/s;

d) u vozidel nad 3,5 tuny musí zařízení umožnit kontrolu vůlí nápravy i bez zvedání nápravy.

3. Přístroj na kontrolu geometrie řízené nápravy

Přístroj pracuje na mechanickém nebo mechanicko-optickém principu. Naměřené hodnoty se odečítají na úhloměrné stupnici nebo na displeji optoelektronické vyhodnocovací části přístroje.

Zařízení musí umožnit měření nejméně úhlu sbíhavosti kol, úhlu odklonu kol a úhlu rejdu.

4. Zařízení na kontrolu házivosti kol

Zařízení je určeno k měření radiální a axiální házivosti kol vozidla. Je délkovým měřidlem umožňujícím svými doteky, přímým a úhlovým, snímat odchylky rovinnosti nebo kruhovitosti ráfku kola nebo jeho pneumatiky.

5. Přístroj na kontrolu seřízení světlometů

Přístroj na kontrolu seřízení světlometů (regloskop) je opticko-mechanické zařízení, pracující na principu přímé projekce obrazu světla vyzařovaného světlometem a umožňujícím kontrolu a seřízení světlometů motorových vozidel, jejichž výška nad vozovkou je v rozmezí nejméně 200 - 1300 mm.

V STK se používá pouze provedení regloskopu vázané na pevnou pojezdovou dráhu a stání vozidla.

6. Válcová zkušebna brzd

Válcová zkušebna brzd je zařízení, na kterém se ve stanicích technické kontroly provádějí kontroly brzdových soustav vozidel.

Provedení válcových zkušeben brzd používaných ve stanici technické kontroly musí umožňovat:

1. měření brzdných sil na obvodech kol jedné nápravy vozidla v závislosti na ovládací síle na pedál brzdy u kapalinových nebo smíšených brzdových soustav, u vzduchových brzdových soustav v závislosti na tlaku vzduchu v brzdové soustavě,

2. indikaci měřených veličin takovým způsobem, aby měřené hodnoty mohly být sledovány z místa řidiče zkoušeného automobilu nebo jízdní soupravy,

3. provedení grafického zápisu závislosti brzdných sil na ovládací síle působící na pedál brzdy nebo na tlaku vzduchu, a to při brzdění i odbrzďování,

4. ruční dálkové ovládání všech hlavních funkcí z místa řidiče, zejména spouštění a vypínání pohonných jednotek, a to i jednotlivě,

5. zřetelnou signalizací dosažení bloku kteréhokoliv z kol nápravy.

Ve STK se používají dva velikostní typy válcových zkušeben brzd, pro osobní a pro užitkové automobily.

7. Decelerometr

Decelerometr je přenosný přístroj, který umožňuje za pomocí jízdní zkoušky vozidla nebo souprav vozidel kontrolovat účinek brzd. Slouží k měření brzdného zpomalení v závislosti na čase, při současném měření ovládací síly na pedál nebo tlaku vzduchu u vzduchových brzdových soustav.

Zařízení musí umožnit grafický záznam měřených veličin a vyhodnocení plného brzdného zpomalení.

8. Přístroj (detektor) na zjišťování přítomnosti uhlovodíkového plynu

Přenosný přístroj je určen k detekci místa úniku uhlovodíkového plynu z plynové soustavy vozidla. Jeho čidlo musí být schopno indikovat přítomnost plynu již při koncentraci nižší než 10% dolní meze výbušnosti uhlovodíkového plynu.

9. Zvedák do pracovní jámy

Konstrukce zvedáku musí umožňovat jeho zabudování do pracovní jámy a možnost pojezdu v podélném a příčném směru k ose pracovní jámy. Výhodný je strojní pohon zvedáku.

Nosnost zvedáku musí být min. 1 250 kg pro osobní automobily a 8 000 kg pro užitkové automobily.

10. Zařízení na kontrolu zapojení zásuvky tažného zařízení

Zařízení je pracovní pomůckou, umožňující kontrolu zapojení a funkce elektrické zásuvky motorového vozidla k napájení a ovládání světelných zařízení přípojného vozidla.

Zařízení musí být vybaveno autokontrolou vlastních signalizačních prvků (kontrolních svítilen).

11. Kontrolní tlakoměr

Deformační tlakoměr (souprava tlakoměrů) slouží ke kontrole vzduchové soustavy vozidel s přetlakovými vzduchovými soustavami. Musí mít měřící rozsah nejméně 1,0 MPa a třídu přesnosti alespoň 1,0.

12. Zařízení na měření opotřebení spojovacích zařízení vozidel

Zařízení na měření opotřebení spojovacích zařízení vozidel sloužící ke stanovení mezního opotřebení funkčních součástí spojovacích zařízení vozidel, přenášejících suvné síly mezi tažným vozidlem a přípojným vozidlem.

1. Pro osobní automobily je tvořeno:

a) posuvným měřítkem a

b) zkušební koulí Ø 49 mm.

2. Pro užitkové automobily a traktory je tvořeno:

a) mezní měrkou na kontrolu opotřebení uzávěru sedla a královského čepu,

b) posuvným měřítkem a

c) zkušební koulí Ø 49 mm.

13. Zařízení na měření prostupu světla

Zařízení pro měření prostupu světla slouží ke zjišťování míry propustnosti světla zasklením vozidel. Konstrukce přístroje musí umožnit měření na vozidle bez demontáže skel.

Zařízení musí odpovídat požadavkům předpisu EHK č. 43, musí být vybaveno autokontrolou kalibrovaných hodnot. Elektrické napájení přístroje může být akumulátorové nezávislé na vnějším zdroji nebo vnějším zdrojem nebo kombinované.

14. Časoměrné zařízení

Časoměrné zařízení slouží k měření času při kontrole parametrů brzdového ústrojí vozidel. Časoměrným zařízením může být mechanické nebo elektronické zařízení, jehož ovládání je manuální a odečet naměřených hodnot vizuální (stopky).

Časový rozsah měření je minimálně 30 minut, odečet času minimálně 0,1 sekundy, přesnost (±) 0,1 sekundy.

15. Přístroj na měření hloubky dezénu pneumatik

Přístroj slouží k měření hloubky dezénu pneumatik. Zobrazení měřených hodnot je na digitálním displeji nebo analogové stupnici s aretací změřené hodnoty. Minimální rozsah měření je od 0 do 25 mm s rozlišením 0,02 mm.

16. Váhy

Zařízení pro určení hodnoty zatížení na kolo/nápravu pro stanovení zatížení nápravy (volitelně pro měření dvou zatížení na kolo, jako jsou plošiny pro vážení hmotnosti na kole a plošiny pro vážení hmotnosti na nápravě).

17. HU adaptér

Zařízení k připojení elektronického rozhraní vozidla, jako je skenovací přístroj pro OBD.

Požadavky na komunikační rozhraní s vozidlovými sběrnicemi

1. Přístroj musí být schopen navázat OBD komunikaci nejméně podle následujících standardů:

• ISO 9141-2

• SAE J1850 (PWM i VPW)

• ISO 14230

• ISO 15765

• SAE J1939

• ISO/PAS 27145 (nejméně DoCAN)

• ISO 11992

2. Přístroj musí umět získat z palubní sběrnice nejméně následující údaje a veličiny, pokud jsou přítomny, respektují se přitom datové struktury podle ISO 15031-5, SAE J1979 resp. ISO/PAS 27145.

⟪TABLE:tbl_001⟫

3. Přístroj musí umožňovat připojení k palubní sběrnici vozidla nejméně pomocí následujících konektorů:

⟪TABLE:tbl_001⟫

4. Při komunikaci podle SAE J1939 může přístroj umožňovat automatizované provádění emisního testu pomocí TSC zpráv.

18. Hlukoměr

Přístroj pro měření úrovně hluku u stojícího vozidla. Pro měření akustického tlaku musí být zvukoměr třídy II (s příslušným kalibrátorem).

19. Přístroj pro měření emisí výfukových plynů zážehových motorů (analyzátor)

Přístroj pro měření emisí výfukových plynů vozidel se zážehovými motory je měřidlo, které slouží k určení objemových podílů stanovených složek výfukového plynu motorového vozidla se zážehovým motorem při určité úrovni vlhkosti analyzovaného vzorku. Měřené složky plynu jsou oxid uhelnatý (CO), oxid uhličitý (CO 2 ), kyslík (O 2 ) a uhlovodíky (HC), případně oxidy dusíku (NO x ) ve výfukových plynech, otáčky a teplota motoru vozidel se zážehovými motory. Obsah uhlovodíků musí být vyjádřen koncentrací n-hexanu (C 6 H 14 ) měřeného pomocí metod absorpce v blízké infračervené oblasti. Objemové podíly složek plynu jsou vyjádřeny v procentech objemu (%) pro CO, CO 2 a O 2 a v milióntinách objemu (ppm) pro HC.

Přístroj může měřit úhel sepnutí kontaktů přerušovače, úhel předstihu zážehu a případně i další veličiny. Současně vypočítává součinitel přebytku vzduchu lambda (λ) a korigovaný obsah oxidu uhelnatého (CO COR ) pomocí referenčních vzorců.

Přístroj nemusí měřit koncentrace oxidů dusíku (NO x ), musí však být pro dovybavení senzorem NO x připraven.

Přístroj sestává nejméně z těchto podsestav:

• podsestavy analyzátoru výfukových plynů, měřícího obsah složek výfukového plynu a umožňujícího výpočet součinitele lambda (dále jen také „analyzátor“),

• podsestavy měření teploty motoru,

• podsestavy měření otáček motoru,

• podsestavy komunikace s palubními sběrnicemi vozidla a OBD,

• podsestavy tisku on-line protokolu,

• podsestavy komunikace po síti TCP/IP.

Jednotlivé podsestavy, s výjimkou vlastního analyzátoru výfukových plynů, mohou být sloučené. Přístroj může obsahovat i další podsestavy (např. kouřoměru, motortesteru apod.), musí však být připraven pro dovybavení sestavou kouřoměru.

Prokázání shody 1

Výrobce nebo žadatel o typové schválení přístroje pro SME musí ke zkoušenému výrobku doložit:

• prohlášení o shodě; pro uvedení na trh ČR v českém jazyce,

• kopii certifikátu ES o přezkoušení typu, nebo certifikátu ES přezkoumání návrhu a kopii příloh k němu, pokud byly vydány.

Z uvedených dokumentů musí být zřejmé, že typ analyzátoru:

1. Byl podroben posouzení shody některým z postupů (modulů) stanovených předpisy.

V případě analyzátorů to mohou být tyto postupy:

a) přezkoušení typu (postup B) ve spojení s prohlášením o shodě s typem založeném na ověřování výrobků (postup F),

b) přezkoušení typu (postup B) ve spojení s prohlášením o shodě s typem založeném na zabezpečování jakosti výroby (postup D) nebo

c) prohlášení o shodě založené na komplexním zabezpečování jakosti a přezkoumání návrhu (postup H1).

2. Splňuje technické požadavky základní a specifické podle příslušných příloh zvláštního právního předpisu 1 ).

Každé jednotlivé měřidlo musí být označeno v souladu s vydaným certifikátem ES značkou CE, doplňkovým metrologickým značením a v případě použití postupů D a H1 i identifikačním číslem notifikované osoby.

Z podsestavy analyzátoru se pro účely emisního testu povinně zpracovávají následující veličiny:

• CO [%]

• CO2 [%]

• HC [ppm]

• O 2 [%]

Z podsestavy analyzátoru mohou být dostupné následující veličiny, pro účely statistického zpracování:

• NO [ppm]

• NO 2 [ppm]

• NO x [ppm]

• K [m -1 ]

Vypočítávané veličiny

Vedle přímo měřených veličin se zpracovávají tyto vypočítávané veličiny:

a) Součinitel lambda (λ)

Výpočtový vzorec pro součinitel λ musí být doplněn o konkrétní hodnoty součinitelů H CV a O CV nejméně pro následující druhy používaných paliv, kterými jsou (viz homologační předpis EHK 83 resp. nařízení 692/2008/ES):

⟪TABLE:tbl_001⟫

Druh paliva musí být na přístroji (analyzátoru) uživatelsky nastavitelný. Hodnoty konstant H CV a O CV se mohou měnit v závislosti na aktuálním znění předpisů.

b) CO korigované (CO COR )

Hodnota součinitele X ve vzorci musí být nastavena podle druhu používaného paliva (viz. EHK 83):

⟪TABLE:tbl_001⟫

Hodnota CO COR se eviduje pouze pro účely statistického zpracování výsledků měření a nemá vliv na výsledek emisního testu. Hodnoty konstanty X se může měnit v závislosti na aktuálním znění předpisů.

Třída přesnosti

Vyžaduje se analyzátor třídy přesnosti „0“ nebo „00“.

Přístroje pro měření emisí výfukových plynů zážehových motorů musí být schváleného typu.

20. Přístroj pro měření kouřivosti vznětových motorů (kouřoměr)

Přístroj pro měření kouřivosti vozidel se vznětovými motory ve smyslu vyhlášky je přístroj, kterým se měří světelná absorpce výfukových plynů (N), doba akcelerace motoru (t A ) otáčky a teplota motoru vozidel se vznětovými motory. Měřit přístroj může úhel předvstřiku a případně i další veličiny. Současně umožňuje vypočítávat korigovaný součinitel absorpce (K) pomocí referenčních vzorců.

Přístroj sestává nejméně z těchto podsestav:

• podsestavy kouřoměrné komory, měřící světelnou absorpci výfukových plynů a umožňujícího výpočet korigovaného součinitele absorpce (dále jen „komora kouřoměru“),

• podsestavy měření teploty motoru,

• podsestavy měření otáček motoru,

• podsestavy komunikace s palubními sběrnicemi vozidla a OBD,

• podsestavy tisku on-line protokolu,

• podsestavy komunikace po síti TCP/IP.

Jednotlivé podsestavy, s výjimkou vlastní komory kouřoměru, mohou být sloučené. Přístroj může obsahovat i další podsestavy (např. analyzátoru výfukových plynů, motortesteru apod.), musí však být připraven pro dovybavení sestavou analyzátoru výfukových plynů.

Požadavky na kouřoměry

Technické požadavky na toto měřidlo nebo podsestavu tohoto měřidla pro účely schvalování typu přístroje pro měření opacity výfukových plynů vozidel se vznětovými motory ve SME nebo ve STK je možno převzít z normy ISO 11614, pokud výrobce respektoval její požadavky a může tuto skutečnost doložit.

Nemůže-li výrobce doložit plnění požadavků ISO 11614, musí splnit požadavky uvedené dále.

Prokázání plnění požadavků ISO 1161

Výrobce nebo žadatel o typové schválení přístroje pro SME nebo STK musí ke zkoušenému výrobku doložit:

• prohlášení o tom, že výrobek plní požadavku normu ISO 11614,

• protokol o ověření požadavků normy ISO 11614.

Technická zkušebna zhodnotí věrohodnost dodané dokumentace a navrhne předložené podklady akceptovat nebo odmítnout. V případě odmítnutí podkladů se přístroj podrobí fyzickému zkoušení a aplikují technické požadavky.

Požadavky, pokud není prokázána shoda s ISO 11614

1. Přístroj musí pracovat na principu měření absorpce světla procházejícího vzorkem výfukového plynu v měřicí komoře. Musí umožňovat průběžné měření součinitele absorpce tohoto vzorku.

2. Měřící komora musí mít neodrazivý vnitřní povrch. Dopad rozptýleného světla vnitřními odrazy nebo rozptýlenými efekty na fotoelektrický článek musí být vhodnou úpravou omezen na minimum.

3. Měřící komora opacimetru musí být vyhřívaná tak, aby nedocházelo ke kondenzaci vodní páry a tím k ovlivnění naměřených hodnot (vyhřívání měřící komory nad 70°C).

4. Zdrojem světla musí být žárovka s barevnou teplotou v rozsahu 2510 až 3250 K, zelená dioda LED se spektrálním vrcholem mezi 550 a 570 nm, nebo jiný ekvivalentní zdroj světla.

5. Přijímač světla musí obsahovat fotoelektrický článek nebo fotodiodu s křivkou spektrální citlivosti podobnou křivce vidění lidského oka (maximální citlivost v rozsahu 550/570 nm; méně než 4% max. citlivosti pod 430 nm a nad 680 nm).

6. Konstrukce elektrického obvodu včetně indikačního přístroje musí být taková, aby výstupní hodnota byla lineární funkcí intenzity dopadajícího světla v celém provozním (tepelném) rozsahu fotoelektrického článku.

7. Efektivní optická délka měřící komory musí být stanovena výrobcem a musí být uváděna jako jeden ze základních technických údajů přístroje.

8. Přístroj musí indikovat opacitu v absolutních jednotkách opacity (m -1 ), případně v procentech (%) nebo jednotkách HSU.

9. Prochází-li světelný tok měřící komorou přístroje naplněnou čistým vzduchem, musí být přístroj nastavitelný tak, aby indikoval nulovou hodnotu součinitele absorpce.

10. Při vypnutém zdroji světla musí přístroj udávat hodnotu součinitele absorpce vyšší než 9,99 m -1 .

11. Měřící komora musí být plněna výfukovým plynem pomocí odběrové sondy. Sonda musí být konstruována tak, aby ji bylo možno zasunout do konce výfuku vozidla nejméně do hloubky 50 mm. Musí být vybavena zařízením, přidržujícím ji v zasunuté poloze, a to bez ohledu na hloubku zasunutí.

12. Materiál sondy musí být odolný vůči korozi a teplotě výfukového plynu a nesmí ovlivňovat optické vlastnosti výfukového plynu.

13. Tlak měřeného plynu v měřící komoře se nesmí lišit o více než 750 Pa od atmosférického tlaku.

14. Rozlišitelnost indikace součinitele absorpce musí být v rozsahu do 2,5 m -1 alespoň 0,01 m -1 .

15. Přístroj musí být vybaven nastavovacím zařízením umožňujícím nulování a vnitřní nastavení. Nulování a vnitřní nastavení musí být alespoň poloautomatické. Nastavení musí být přístrojem automaticky vyžadováno po každém zapnutí přístroje.

16. Přístroj musí být konstruován tak, aby umožnil průběžnou provozní kontrolu funkce pomocí optického filtru, vkládaného do měřící komory. Jeho opacita musí odpovídat absorpčnímu koeficientu 1,6 - 1,8 m -1 . Hodnota musí být určena s přesností nejméně ± 0,025 m -1 a filtr musí být označen, aby byl identifikovatelný ve vztahu k jeho jmenovité hodnotě. Provozní kontrola spočívá ve zjištění, zda hodnota čtená na přístroji se neliší o více než 0,1 m -1 od hodnoty uvedené na optickém filtru.

17. Pro hodnocení požadovaných vlastností přístroje při zkoušce metodou volné akcelerace se používá metody porovnání s vlastnostmi referenčního opacimetru. Měření se provádějí alespoň na 5 různých typech vozidel, postupně referenčním a zkoušeným přístrojem, samostatně s každým typem odběrového zařízení (sondy). U každého vozidla se provede alespoň jeden cyklus měření postupem dle návodu k obsluze. U vozidel s dostatečným průměrem výfuku se provádí měření oběma přístroji současně.

18. Vyhodnocení výsledků zkoušení dle bodu 17 se provede tak, že ze souboru naměřených výsledků se odstraní cca 10% nejhorších výsledků. Metodou lineární regrese se určí koeficient X

X=∑ixi·yi∑ixi2

a korelační koeficient K

K=∑ixi·yi∑ixi2·∑iyi2

kde: x í = údaj referenčního opacimetru

y i = údaj zkoušeného opacimetru

přitom y i = X * x i

Vyhovující opacimetr musí splňovat následující podmínky:

0,95 ≤ X ≤ 1,05

0,995 ≤ K

Měřené veličiny

Z podsestavy kouřoměru se pro účely emisního testu povinně zpracovávají následující veličiny:

• K [m -1 ],

• t B [s],

• teplota výfukového plynu na vstupu do kouřoměru nebo tlak výfukového plynu na vstupu do kouřoměru nebo složení výfukového plynu (CO [%], HC [ppm], CO 2 [%]).

Z podsestavy kouřoměru mohou být dostupné následující veličiny, pro účely statistického zpracování:

• NO [ppm],

• NO 2 [ppm],

• NO x [ppm],

• CO [%],

• HC [ppm],

• CO 2 [%].

Přesnost měření, rozlišitelnost údajů

Podsestava kouřoměru musí splňovat následující požadavky na přesnost měření a rozlišitelnost výstupních hodnot:

⟪TABLE:tbl_001⟫

21. Ostatní požadavky na sestavu přístroje jako celek

1. Podsestava přístroje s obslužným/řídícím SW musí být připojitelná k síti TCP/IP. Toto připojení musí být konfigurovatelné.

2. Software přístroje musí být identifikovatelný již při uživatelské manipulaci s přístrojem.

3. Vedle režimu úředního měření může být přístroj vybaven i jinými režimy měření (nastavovací, diagnostická), záznamy a výstupy z těchto režimů však musí být výslovně označeny, že nejsou určeny pro oficiální měření vozidla ve SME. On-line protokol z těchto záznamů nesmí být možné zpracovat.

4. Přístroj, resp. jeho celková sestava, musí být vybaven lokálním datovým úložištěm, zaznamenávajícím výsledky měření a komunikace s vozidlem. Každý záznam musí obsahovat nejméně následující údaje:

Záznam měření kouřivosti (vznětové motory): teplota motoru, průměrné otáčky volnoběhu, průměrné otáčky omezovače, průměrné K, rozptyl K, průměrná poloha pedálu akcelerace při volnoběhu průměrná poloha pedálu akcelerace v okamžiku dosažení otáček omezovače, rozptyl doby akcelerace, limity otáček, limit K, limit rozptylu K, dále pro všechny dílčí akcelerace kouřivost K, doba akcelerace, otáčky volnoběhu, otáčky omezovače,

Záznam měření složení výfukových plynů (zážehové motory): teplota motoru, otáčky volnoběhu, otáčky zvýšeného volnoběhu, CO, CO COR , CO 2 , HC, O 2 , λ, NO x volnoběhu i zvýšeného volnoběhu, průměrná poloha pedálu akcelerace při volnoběhu i zvýšeném volnoběhu

Záznam komunikace s OBD (vozidla s OBD): otáčky motoru, teplota motoru, stav Readiness, stav MIL, počet DTC, kódy DTC, CALID, CVN, VIN, verze OBD, doba od startu motoru, ujeté km se svítící MIL, doba běhu motoru se svítící MIL, kumulativní doba běhu motoru se svítící MIL, počet startů motoru od RESETu, doba běhu motoru od RESETu, ujeté km od RESETu, SCR status, NOx status, UREA status, doba mezi regeneracemi DPF, stupeň zanesení DPF (saze/popel), pokud je vyhodnocován pak signál lambda sond (druh sond, amplituda, frekvence, plnění)

Všechny záznamy navíc: VIN vozidla, stav počítadla ujeté vzdálenosti vozidla datum a čas měření, jméno, příjmení a číslo osvědčení mechanika SME, který měření prováděl, datum do kterého je platná kalibrace přístroje, příznak bezchybné činnosti přístroje, příznak nedokončeného měření a kontrolní součet (CRC), kterým se osvědčuje pravost uložených dat.

5. Datové úložiště musí mít dostatečnou kapacitu pro záznam nejméně 12-ti měsíců činnosti přístroje. Tato podmínka se považuje za splněnou, pokud od každého druhu záznamu dle předchozího bodu lze uložit nejméně 65535 datových vět.

6. Číselné hodnoty se ukládají s přesností, s jakou jsou měřeny a zobrazovány na displeji.

7. Zjistí-li kontrolní zařízení závažnou chybu nebo chybnou činnost přístroje, musí být na záznamu z měření výslovně uvedeno, že je měření neplatné z důvodu chybné činnosti přístroje. Chybné hodnoty nesmí být zobrazeny, případně se místo naměřených hodnot všude uvede „n/a“.

8. Při zobrazení záznamu z měření na displeji přístroje nebo při jeho tisku se znovu provede kontrolní součet (CRC) uložených dat a porovná s dříve uloženou hodnotou. Bude-li zjištěn rozdíl, označí se záznam viditelně jako neplatný, s porušenou integritou.

9. Přenos dat na externí tiskárnu (je-li použita) musí být zabezpečen tak, aby nemohlo dojít k ovlivnění výsledků měření.

Překročení stanovené doby mezi dvěma kalibracemi musí přístroj signalizovat. V případě, že je provedeno měření, musí být informace o překročené kalibraci výslovně uvedena na záznamu z měření.

Přístroje pro měření kouřivosti vznětových motorů musí být schváleného typu.

22. Společné přístroje pro měření emisí motorů

1. Přístroj pro kontrolu funkce řídicích jednotek emisních systémů a komunikaci s nimi

Přístroj musí umožňovat komunikaci s řídicí jednotkou systému řízení motoru v rozsahu stanoveném výrobcem vozidla nebo emisního systému. Přístroj musí být připojitelný k řídicímu systému motoru takovým způsobem, aby při jeho použití nedošlo k samovolnému vymazání paměti závad nebo k záznamu závad z důvodu připojení přístroje. Přístroj musí podporovat přenos kontrolovaných hodnot za účelem vydání protokolu o měření emisí v reálném čase.

2. Přístroj (detektor) na zjišťování přítomnosti uhlovodíkového plynu

Přenosný přístroj je určen k detekci místa úniku uhlovodíkového plynu z plynové soustavy vozidla. Jeho čidlo musí být schopno indikovat přítomnost plynu již při koncentraci nižší než 10 % dolní meze výbušnosti uhlovodíkového plynu. Lhůta kalibrace: podle předpisu výrobce přístroje.

23. Přístroj na měření otáček motoru

1. Přístroj musí být schopen měřit otáčky motoru nejméně dvěma různými způsoby, přitom jeden ze způsobů musí být založen na principu snímání informace z diagnostického rozhraní OBD nebo sběrnice J1939. Dosažitelná přesnost a rozlišitelnost je u tohoto rozhraní navázána na data poskytovaná OBD nebo JI939 nebo ISO/PAS 27145.

2. Přístroj musí být vybaven signálovým vstupem pro jeho kalibraci, tento vstup může být jak samostatný tak sloučený s jiným signálovým vstupem.

3. Otáčky motoru musí přístroj měřit v rozsahu nejméně 600 až 6000 min -1 s přesností:

• v rozsahu 600 až 1000 min -1 , max. ± 25 min -1 ,

• v rozsahu nad 1000 min -1 , max. ± 150 min -1 .

4. Rozlišitelnost indikačního zařízení musí být:

• v rozsahu do 1000 min -1 , lepší nebo rovna 10 min -1 ,

• v rozsahu nad 1000 min -1 , lepší nebo rovna 20 min -1 .

24. Přístroj na měření teploty motoru

1. Přístroj musí umožňovat měření teploty oleje motoru nejméně otvorem pro měrku množství oleje v motoru. V případě tohoto způsobu měření příslušná sonda musí být flexibilní, její průměr musí vyhovovat pro běžné motory; sonda musí mít možnost nastavení délky zasunutí do motoru. Sonda musí být dostatečně robustní, aby při běžné manipulaci nemohlo dojít k zachycení sondy vnitřními rotujícími součástmi v klikové skříni.

2. Přístroj může umožňovat měření povrchové teploty motoru pomocí bezkontaktního infračerveného snímání emisivity kovového povrchu. Není vyžadováno snímání emisivity lesklých povrchů. V případě, že je snímač opatřen optikou, musí být fokus v rozsahu 1:1-1:20.

3. Přístroj musí umožňovat přenos teploty motoru z diagnostického rozhraní OBD nebo sběrnice J1939. Dosažitelná přesnost a rozlišitelnost je u tohoto rozhraní navázána na data poskytovaná OBD nebo J1939 nebo ISO/PAS 27145.

4. Teplotu musí přístroj měřit v rozsahu nejméně 50 až 100°C, s odchylkou max. 2,5°C. Rozlišitelnost musí být lepší nebo rovna 2°C.

Příloha č. 8 k vyhlášce č. 211/2018 Sb.

Seznam technických norem

ČSN 73 6059 - Servisy a opravny motorových vozidel. Čerpací stanice pohonných hmot.

ČSN 30 0552 - Zjišťování stopových a obrysových průměrů zatáčení atd.

ČSN 73 6058 - Jednotlivé, řadové a hromadné garáže

ČSN 73 6056 - Odstavné a parkovací plochy silničních vozidel.

ČSN 73 6110 - Projektování místních komunikací.

Příloha č. 9 k vyhlášce č. 211/2018 Sb.

Vnější označení stanice technické kontroly

Provedení:

a) Barvy:

• podklad označení bílý,

• znak kontrolní nálepky červený,

• popis označení černý.

b) Rozměry:

• délky stran obdélníku: šířka 600 mm, výška 620 mm,

• délka strany šestiúhelníku: 265 mm

⟪MEDIA:img_001⟫

Příloha č. 10 k vyhlášce č. 211/2018 Sb.

METROLOGICKÝ ŘÁD

stanic technické kontroly

Stanice technické kontroly a stanice měření emisí (dále jen „STK) jsou specializovaná pracoviště, určená k provádění kontroly nad technickým stavem silničních motorových a jejich přípojných vozidel. Kontrola je zajišťována formou kontrol, realizovaných za pomoci diagnostických měřících zařízení (dále jen „měřidlo“). Z výsledků měření jsou vyvozovány závěry o způsobilosti vozidel k dalšímu provozu. U měření tohoto charakteru je nezbytné zajišťovat jednotnost a správnost měření tak, aby chybným měřením nebyly poškozeny oprávněné zájmy provozovatelů vozidel. Jednotnost a správnost měření a měřidel je zabezpečována jednotnými technologickými postupy pro činnost stanic technické kontroly, jednotným systémem metrologického zajištění a školením pracovníků. Zásady metrologického zajištění sítě stanic technické kontroly přitom důsledně vycházejí ze zákona č. 505/1990 Sb., o metrologii, ve znění zákona a jeho prováděcích předpisů.

Návaznost měřidel v síti stanic technické kontroly zajišťují osoby pověřené ministerstvem.

1. Provozovatel STK

a) zabezpečuje řádnou údržbu, opravy a obnovu měřidel,

b) vede metrologickou evidenci o měřidlech STK a provozní deníky měřidel,

c) zabezpečuje jednotnost a správnost měření prováděných v STK,

d) zabezpečuje řádné zaškolení kontrolních techniků na práci s měřidly,

e) zabezpečuje včasné uplatnění požadavků na kalibraci (ověření) měřidel,

f) zabezpečuje vytvoření podmínek k provedení kalibrace (ověření) měřidel STK, spočívající ve vyloučení provozu na lince a zajištění stálé teploty vzduchu na lince alespoň 15 °C.

2. Povinnosti pracovníků STK

2.1. Kontrolní technik

a) zabezpečuje správnost obsluhy měřidel, dodržování podmínek a postupů měření,

b) zabezpečuje správné vyhodnocení výsledků měření, která provedl,

c) u měřidla, které má v materiální péči, zabezpečuje za jeho údržbu a řádný technický stav; vede o něm předepsanou evidenci (provozní deník),

d) dodržuje zásady tohoto řádu a na úseku metrologického zajištění plní úkoly, uložené mu vedoucím stanice technické kontroly.

2.2. Vedoucí STK

a) zabezpečuje dodržování metrologického pořádku v STK a za včasné předkládání požadavků na metrologickou kontrolu měřidel,

b) vede metrologickou evidenci (soupis měřidel),

c) organizuje periodickou péči o měřidla STK, včetně vedení provozních deníků, zabezpečuje technický stav měřidel STK,

d) zabezpečuje provádění periodické provozní údržby a kontroly měřidel,

e) kontroluje vedení provozních deníků měřidel.

Pozn.: Pracovníci pověřené osoby provádějí pouze kalibraci (ověřování) měřidel. Údržbu a opravy měřidel zabezpečuje jejich provozovatel.

3. Metrologická evidence

Stanice technické kontroly vedou evidenci o měřidlech, kterou tvoří

a) soupis měřidel,

b) provozní deníky měřidel.

Soupis měřidel je tabulkově uspořádaná samostatně vedená evidence pro každou kategorii měřidel. Obsahuje

a) kategorii měřidla (PM - pracovní měřidlo, SM - stanovené měřidlo, HE - hlavní etalon, PE - pracovní etalon),

b) název a typ měřidla, případně další identifikační znaky,

c) výrobní číslo, pokud je na měřidle uvedeno,

d) evidenční číslo,

e) lhůtu kontroly (ověření, kalibrace),

f) skutečný termín provedení kontroly (měsíc, rok),

g) další plánovaný termín kontroly (měsíc a rok).

Provozní deníky měřidel slouží k vedení volnou formou průběžných záznamů o stavu měřidla, jeho kontrole, údržbě, poruchách a opravách.

4. Pověřená osoba

1. zpracovává metrologické postupy kalibrace (ověřování) měřidel určených ke kalibraci (ověřování) tímto metrologickým řádem. Postupy předkládá ministerstvu k odsouhlasení,

2. zabezpečuje výkon metrologických služeb pro STK. Kalibraci (ověřování) měřidel provádí technologiemi, stanovenými metrologickými postupy, přímo v jednotlivých STK,

3. zabezpečuje metrologickou návaznost etalonů, které používá při kalibraci (ověřování) měřidel STK,

4. vede a uchovává záznamy o kalibrovaných (ověřovaných) měřidlech, včetně zjištěných hodnot,

5. vystavuje STK osvědčení o tom, zda měřidla STK plní (neplní) metrologické požadavky na měřidla STK a způsobilá měřidla označuje kalibrační (ověřovací) značkou.

Nezpůsobilá měřidla pak štítkem, upozorňujícím na nesprávnost měřidla. Osvědčení se vztahuje na skupinu měřidel technologického vybavení STK. Na jednotlivé měřidlo mohou pracovníci pověřené osoby vystavit kalibrační (ověřovací) list nebo osvědčení,

6. přístupné seřizovací prvky měřidel, jejichž neodbornou manipulací by mohlo dojít ke změně metrologických vlastností měřidla, zajišťuje přelepkou nebo plombou,

7. pracovníci pověřené osoby kontrolují dodržování metrologického pořádku ve stanici technické kontroly, vedení příslušné evidence a provádění řádné údržby měřidel.

O zásadních nedostatcích informuje ministerstvo nebo příslušný krajský úřad.

5. Poruchy, opravy a následná kalibrace (ověření)

Stanice technické kontroly nesmí používat měřidlo s poruchou, která může ovlivnit správnost měření. Vzniklou poruchu musí urychleně odstranit nebo dát odstranit odborným servisem.

Servis po provedené opravě zajistí kalibraci nebo ověření měřidla a vystaví příslušný doklad (kalibrační nebo ověřovací list) nebo přístroj opatří kalibrační (ověřovací) značkou. Doklad vystavený servisem nahrazuje doklad vystavený pověřenou osobou do doby následné periodické kontroly měřidel. Provedl-li servis opravu měřidla bez následné kalibrace (ověření), stanice technické kontroly si vyžádá následnou kalibraci (ověření) u pověřené osoby.

PŘÍLOHY

A. Přehled měřidel stanice technické kontroly, jejich kategorizace a lhůty kalibrace (ověření)

B. Osvědčení o kalibraci (ověření) měřidel

C. Vzor provozního deníku měřidla

D. Provádění provozní údržby a kontroly měřidel stanice technické kontroly a požadavky na přesnost měřidel

Příloha A k Metrologickému řádu STK

Přehled měřidel stanice technické kontroly, jejich kategorizace a lhůty kalibrace (ověření)

⟪TABLE:tbl_001⟫

*) PM – pracovní měřidlo nestanovené (pracovní měřidlo)

SM – pracovní měřidlo stanovené (stanovené měřidlo)

**) hustiče pneumatik uvedené do provozu po 17.8.2000

Příloha B k Metrologickému řádu STK

⟪MEDIA:img_001⟫

Příloha C Metrologického řádu STK

⟪MEDIA:img_001⟫

Příloha D Metrologického řádu STK

Provádění provozní údržby a kontroly měřidel stanice technické kontroly, požadavky na přesnost měřidel

Údržba měřidel používaných ve stanici technické kontroly se provádí podle pokynů výrobců těchto měřidel, uváděných v návodech na obsluhu. V této příloze jsou popisovány pouze specifické požadavky, zejména požadavky na kontrolu funkce a správnosti měřidel, které je nutno zabezpečit vzhledem k charakteru a četnosti použití těchto měřidel ve stanici technické kontroly.

O údržbě, provozní kontrole přesnosti a opravách měřidla se provádí zápis do deníku měřidla. Údržbu, kontrolu měřidla a zápis do deníku provádí pověřený pracovník stanice technické kontroly. Provádění stanoveného rozsahu prací a vedení deníků kontroluje vedoucí stanice technické kontroly.

Pokud interval údržby nebo kontroly měřidla je kratší než 1 týden, záznam do deníku se provádí souhrnně jednou za týden.

1. Zařízení na kontrolu tlaku a huštění pneumatik

1.1. Zařízení na kontrolu tlaku (deformační tlakoměr)

a) Samostatná kontrola funkce se neprovádí.

b) Kontrola přesnosti se provádí pouze v případech odůvodněné pochybnosti o správnosti změřeného údaje.

Pozn.: Orientační kontrolu lze provést srovnáním s jinými přístroji známé přesnosti, připojením na vhodný tlakový zdroj (např. pneumatiku).

c) Dovolená chyba je dána třídou přesnosti přístroje. Vypočte se podle vztahu:

dovolená chyba = ± třída přesnosti x horní hranice měřícího rozsahu100

Pozn.: Pro kontrolu vzduchových brzdových soustav vozidel jsou v STK požadovány tlakoměry s třídou přesnosti 1 a méně.

1.2. Hustič pneumatik

a) Správná funkce hustiče se kontroluje subjektivně před zahájením denního provozu.

b) Kontrola správnosti se provádí pouze v případě pochybnosti o správnosti změřeného údaje. Provádí se zapojením zařízení na vhodný (co do rozsahu) deformační tlakoměr o známé přesnosti.

c) Dovolená chyba měření tlaku Δp pro jmenovité hodnoty tlaku p je:

Pro hustiče pneu uvedené do provozu před 17. 8. 2000

Δp = ± (0,02 p + 10) [kPa]

Pro hustiče pneu uvedené do provozu po 17. 8. 2000 v rozsahu teplot 15 až 25 °C

⟪TABLE:tbl_001⟫

2. Zařízení na kontrolu seřízení světlometů (regloskop)

a) Zvláštní provozní kontrola funkce se neprovádí.

b) Provozní kontrola se provádí pouze v případě pochybnosti o správnosti měřeného údaje.

Pozn.: Orientační kontrolu lze provést pomocí hadicové libely, vozidla a přenosné stěny, umístěné 10 m, popř. 5 m před vozidlem. Středy světlometů se přenesou na kontrolní stěnu pomocí hadicové libely a průmětu středů předního a zadního okna vozidla.

c) Dovolená chyba měření sklonu světla způsobená chybou rovinnosti stání vozidla je 2 cm/10 m. Dovolená chyba způsobená chybou rovinnosti pojezdu regloskopu je 1,5 cm/10 m. Dovolená chyba optické soustavy vlastního regloskopu je 1,5 cm/10 m, pro stranové posunutí ±10 cm/10 m. Chyba natočení rozhraní nesmí být větší než +1,5 st. a - 0,5 st.

3. Mechanické zařízení na měření geometrie řízení

a) Kontrola funkce a vizuální kontrola mechanického stavu zařízení se provádí denně, před zahájením provozu.

b) Provozní kontrola správnosti se provádí minimálně jednou týdně. Provádí se tímto způsobem:

• nastavíme nulu na úhloměrné stupnici stojanu. Měřící doteky ustavíme do svislé roviny (jako při měření odklonu kola) a zkontrolujeme, zda leží v rovině kolmé k rovině stání vozidla (úhloměrem, olovnicí). Doteky otočíme o 180 st. a měření opakujeme. Při správném nastavení přístroje musí měřící doteky ležet v obou polohách v jedné rovině, kolmé k rovině stání vozidla a na ukazateli musí být nula. Největší dovolená odchylka je 15 úhlových minut. Stejným způsobem zkontrolujeme druhý stojan.

• při nastavení nuly na úhloměrné stupnici stojanu ustavíme doteky obou stojanů ve vodorovné poloze, co nejblíže ke konci vodících tyčí. Spojnice doteků by měla být rovnoběžná s naváděcí čárou pro vozidlo.

• pomocí kontrolní tyče zkontrolujeme vzdálenost (rozchod) mezi příslušnými doteky obou stojanů. Rozdíl hodnot naměřených mezi doteky nesmí přesáhnout 1 mm (vůle mezi tyčkou a dotekem).

• nejsou-li splněny uvedené podmínky, seřídíme stojan dle návodu výrobce.

c) Požadovaná přesnost měření úhlů je 15 úhlových minut.

4. Válcová zkušebna brzd

a) Zvláštní provozní kontrola funkce zkušebny se neprovádí.

b) Kontrola správnosti měření brzdných a ovládací síly a tlaku se provádí jedenkrát za 3 měsíce. Kontrola brzdných sil se provádí pomocí přípravků (rameno a závaží), patřících k příslušenství válcové zkušebny brzd. Postupuje se podle návodu výrobce válcové zkušebny brzd.

c) Kontrola pedometru se provádí podle návodu výrobce, minimálně ve dvou bodech rozsahu (jeden z nich může být nula) zatěžováním závažími, případně pomocí přípravku a závaží. Kontrola měření tlaku se provádí připojením na zdroj o známém tlaku vzduchu.

d) Požadovaná přesnost měření:

Brzdných sil

- větší z chyb ± 3 % z konečné hodnoty rozsahu nebo ± 10 % z měřené hodnoty.

Pro samotný měřící řetězec válcové zkušebny brzd (měření pomocí přípravku) platí chyby poloviční, tj. 1,5 % a 5 %.

- rozdíl indikací pro pravou a levou stranu nesmí přesáhnout větší z chyb ± 1,5 % z konečné hodnoty rozsahu nebo ± 5 % z měřené hodnoty.

Pro samotný měřící řetězec zkušebny platí chyby poloviční, tj. ± 0,75 % a ± 2,5 %.

Ovládací síly

± 35 N v rozsahu 0 - 700 N

Tlaku

± 25 kPa v rozsahu 0 - 1000 kPa

5. Indikátor házivosti kol

a) Jednou za týden se provede kontrola pohyblivosti jednotlivých částí měřidla, činnosti aretace a kontrola funkce.

b) Kontrola správnosti se provádí pouze v případech pochybnosti o správnosti měřených hodnot.

Pozn.: Provozní kontrolu lze provést vkládáním podložek o známé tloušťce mezi měřící dotek a pevnou podložku (např. stěnu) nebo pomocí číselníkového úchylkoměru, mikrometrického šroubu, případně posuvného měřidla.

c) Přípustná chyba v celém měřícím rozsahu je ± 0,25 mm.

6. Decelerometr

a) Nejméně jednou měsíčně se provede

- statická kontrola přesnosti přístrojem indikovaných hodnot brzdného zpomalení.

Kontrola se provádí pomocí kalibračního přípravku, dodávaného výrobcem decelerometru. Přitom se postupuje podle návodu výrobce.

- kontrola přesnosti pedometru. Provádí se stejně jako u válcových zkušeben brzd (bod 4).

Kontrola tlakoměru se neprovádí. Provádí ji metrologická služba ve stanovených lhůtách. Orientačně ji lze provést připojením na zdroj o známém tlaku vzduchu.

b) Údržba a kontrola dalších funkcí přístroje se provádí podle návodu výrobce.

Požadovaná přesnost měření:

- brzdného zpomalení: ± 3% z hodnoty rozsahu,

- pedometru: ± 35 N,

- tlaku: ± 25 kPa.

7. Detektor uhlovodíkových plynů

Jednou měsíčně se zkontroluje stav nabití zdroje a funkce detektoru pomocí vhodného zdroje uhlovodíkového plynu (např. plynu ze zapalovače).

8. Zařízení na měření opotřebení spojovacích zařízení vozidel

a) Samostatná kontrola funkce se neprovádí.

b) Kontrola přesnosti se provádí pouze v případech odůvodněné pochybnosti o správnosti kontrolního měření, zejména při zjevném poškození kalibračních měrek.

c) Požadovaná přesnost kalibračních měrek je ± 0,05 mm, v případě měrek vyrobených z tvrzeného plastu a používaných ke kontrole královského čepu je požadovaná přesnost ± 0,5 mm, v případě měrek používaných ke kontrole koule 49 je požadovaná přesnost ± 0,1 mm.

9. Zařízení na měření prostupu světla

a) Kontrola funkce se provádí před každým měřením, pomocí integrovaného indikátoru přístroje.

b) Kontrola přesnosti se provádí pouze v případech odůvodněné pochybnosti o správnosti změřeného údaje.

c) Citlivost měřicího přístroje se seřídí tak, aby indikátor přijímače ukazoval 100 (dílků, %), není-li do dráhy světelných paprsků vložen žádný objekt. Nedopadá-li na přijímač žádné světlo, musí přístroj ukazovat nulovou hodnotu. Přesnost odečítání a linearity musí být do 5 %.

10. Časoměrné zařízení

a) Samostatná kontrola funkce se neprovádí.

b) Kontrola přesnosti se provádí pouze v případech odůvodněné pochybnosti o správnosti změřeného údaje.

c) Požadovaná přesnost měření času je ± 0,1 sekundy.

11. Přístroj na měření hloubky dezénu pneumatik

a) Kontrola funkce se provádí před zahájením denního provozu, kontrola čitelnosti displeje se provádí před každým měřením.

b) Kontrola přesnosti se provádí pouze v případech odůvodněné pochybnosti o správnosti změřeného údaje.

c) požadovaná přesnost měření je 0,1 mm.

12. Váhy

a) Vizuální kontrola přístroje se provádí před zahájením denního provozu.

b) Provozní ověření správné funkce – podle provozního návodu přístroje.

13. HU adaptér

a) Vizuální kontrola přístroje se provádí před zahájením denního provozu.

b) Provozní ověření správné funkce – podle provozního návodu přístroje.

14. Hlukoměr

a) Vizuální kontrola přístroje se provádí před zahájením denního provozu.

b) Provozní ověření správné funkce – podle provozního návodu přístroje.

15. Přístroj pro měření emisí výfukových plynů zážehových motorů

a) Vizuální kontrola přístroje se provádí před zahájením denního provozu.

b) Zkouška těsnosti – podle provozního návodu přístroje.

c) Kontrola na zbytkové uhlovodíky a následné kroky – podle provozního návodu přístroje.

d) Provozní ověření správné funkce – podle provozního návodu přístroje.

16. Přístroj pro měření kouřivosti vznětových motorů

a) Vizuální kontrola přístroje se provádí před zahájením denního provozu.

b) Kontrola provozního ověření správné funkce se provádí průběžně pomocí optického filtru, vkládaného do měřící komory (podle provozního návodu přístroje). Jeho opacita musí odpovídat absorbčnímu koeficientu 1,6 - 1,8 m -1 . Hodnota musí být určena s přesností nejméně +/- 0.025 m -1 a musí být na filtru vyznačena. Provozní kontrola spočívá ve zjištění, zda hodnota čtená na přístroji se neliší o více než 0.1 m -1 od hodnoty uvedené na optickém filtru.

17. Přístroj na měření otáček motoru

a) Vizuální kontrola přístroje se provádí před zahájením denního provozu.

b) Správná funkce přístroje se kontroluje podle provozního návodu přístroje.

18. Přístroj na měření teploty motoru

a) Vizuální kontrola přístroje se provádí před zahájením denního provozu.

b) Správná funkce přístroje se kontroluje podle provozního návodu přístroje.

19. Komunikační rozhraní s vozidlovými sběrnicemi

a) Vizuální kontrola přístroje se provádí před zahájením denního provozu.

b) Správná funkce přístroje se kontroluje podle provozního návodu přístroje.

Příloha č. 11 k vyhlášce č. 211/2018 Sb.

Vzor

⟪MEDIA:img_001⟫

Příloha č. 12 k vyhlášce č. 211/2018 Sb.

Vzor protokolů o měření emisí

⟪MEDIA:img_001⟫

⟪MEDIA:img_001⟫

⟪MEDIA:img_001⟫

⟪MEDIA:img_001⟫

⟪MEDIA:img_001⟫

⟪MEDIA:img_001⟫

Příloha č. 13 k vyhlášce č. 211/2018 Sb.

Vnější označení stanice měření emisí

Provedení:

c) Barvy:

• podklad označení bílý,

• znak kontrolní nálepky zelený,

• popis označení černý.

d) Rozměry:

• délky stran obdélníku: šířka 600 mm, výška 620 mm,

• délka strany šestiúhelníku: 265 mm

⟪MEDIA:img_001⟫

Příloha č. 14 k vyhlášce č. 211/2018 Sb.

Učební osnova výuky teoretické přípravy a praktického výcviku k získání odborné způsobilosti k provádění technických prohlídek ve stanici technické kontroly v základním a prohlubovacím kurzu

(k § 62 odst. 3 zákona)

Pracovníci stanice technické kontroly splňující zákonem stanovené kvalifikační předpoklady mohou vykonávat funkci kontrolního technika až po absolvování stanovené teoretické přípravy a praktického výcviku, úspěšném ověření znalostí a dovedností a vydání profesního osvědčení kontrolního technika nebo po úspěšném ověření znalostí v prohlubovacím kurzu.

Rozsah odborných znalostí obsahuje učební osnova základního nebo prohlubovacího kurzu pro kontrolní techniky.

Výuka kontrolních techniků je rozdělena na teoretickou přípravu formou přednášek, cvičení a odborných konzultací a na praktický výcvik na kontrolních linkách a na stanovištích měření emisí.

a) Základní kurz

Základní kurz trvá pět týdnů a je tematicky rozdělen do 200 hodin, z toho 112 hodin pro teoretickou přípravu, 24 hodin pro měření emisí vznětových a zážehových motorů na pohon plynným palivem, 8 hodin pro odborné konzultace, 40 hodin pro praktický výcvik na kontrolních linkách a 16 hodin pro ověření teoretických znalostí a praktických dovedností.

Učební osnova základního kurzu pro kontrolní techniky

Počet hodin

⟪TABLE:tbl_001⟫

b) Prohlubovací kurz

Prohlubovací kurz trvá pět dnů a je tematicky rozdělen do 40 hodin, z toho 12 hodin pro teoretickou přípravu, 2 hodiny pro odborné konzultace, 6 hodiny pro praktický výcvik na kontrolních linkách 16 hodin pro oblast měření emisí a 4 hodiny pro ověření teoretických znalostí.

Učební osnova prohlubovacího kurzu pro kontrolní techniky

Počet hodin

⟪TABLE:tbl_001⟫

Ověřování odborné způsobilosti kontrolního technika (závěrečné přezkoušení kontrolních techniků) probíhá v předem vyhlášených zkušebních termínech Ministerstvem dopravy.

c) Prohlubovací kurz kontrolního technika, který je držitelem platného profesního osvědčení kontrolního technika, které bylo omezeno pouze k měření emisí, jehož cílem je získání profesního osvědčení kontrolního technika bez omezení.

Prohlubovací kurz je čtyřtýdenní, provádí se pro měření emisí vozidel poháněných vznětovými motory a pro měření emisí vozidel poháněných zážehovými motory včetně vozidel s motory poháněných plynem kapalným (např. LPG, LNG, H 2 ) nebo stlačeným plynem (např. CNG, H 2 ), popřípadě jejich kombinace a pro provádění technických prohlídek vozidel. Je tematicky rozdělen do 160 vyučovacích hodin, z toho 88 hodin pro teoretickou přípravu, 16 hodin pro měření emisí vznětových a zážehových motorů a motorů na pohon plynným palivem, 32 hodin pro praktický výcvik na kontrolních linkách, 8 hodiny pro odborné konzultace, a 16 hodin pro ověření praktických dovedností.

Učební osnova prohlubovacího kurzu

Počet hodin

⟪TABLE:tbl_001⟫

Příloha č. 15 k vyhlášce č. 211/2018 Sb.

Postup při závěrečné zkoušce a přezkoušení z odborné způsobilosti k provádění technických prohlídek ve stanici technické kontroly (k § 62 odst. 3 zákona)

a) Zkouška v základním kurzu

(1) Na závěr základního kurzu pro kontrolní techniky prokazují jeho účastníci odbornou způsobilost závěrečnou zkouškou z teoretických i praktických znalostí a dovedností před zkušební komisí jmenovanou ministerstvem. Odbornou způsobilostí se rozumí soubor odborných znalostí vztahujících se k provádění technických prohlídek, kontrole a hodnocení technického stavu vozidla a metrologického zabezpečení ve stanici technické kontroly, jakož i schopnost jejich uplatnění při technické prohlídce.

(2) Cílem závěrečné zkoušky z teoretické přípravy je formou písemného testu prokázat odbornou způsobilost kontrolního technika k provádění technických prohlídek. Otázky písemného testu schvaluje ministerstvo. Cílem závěrečné zkoušky je dále formou praktické a ústní zkoušky prověřit technické znalosti a dovednosti při používání měřidel a technologických zařízení se zaměřením zejména na správnost a vyhodnocení měření a praktické provádění technické prohlídky na kontrolní lince a na správné hodnocení zjišťovaného technického stavu vozidla.

(3) Písemný test se provádí:

a) pomocí výpočetní techniky nebo

b) v případě, že nelze využít postup podle písmene a), písemně.

(4) Hodnocení písemného testu se provádí bodovým ohodnocením jednotlivých předmětů podle zkušebních otázek. Hodnocení se provede následujícím způsobem:

a) prospěl, jestliže účastník základního kurzu dosáhl nejméně 80 % dosažitelného bodového ohodnocení,

b) neprospěl, jestliže účastník základního kurzu dosáhl méně než 80 % dosažitelného bodového ohodnocení.

(5) Hodnocení ústní a praktické zkoušky se hodnotí stupněm prospěl nebo neprospěl. Hodnocení této zkoušky provádí zkušební komise hlasováním.

(6) O průběhu závěrečné zkoušky vyhotoví zkušební komise zkušební protokol podepsaný členy komise, jehož součástí je seznam účastníků základního kurzu. V případě postupu podle odstavce 4 písm. b) i jimi odevzdané písemné testy, včetně jejich bodového ohodnocení a celkové hodnocení.

(7) Absolvent základního kurzu, který při závěrečné zkoušce neprospěl, může si své znalosti individuálně doplnit a požádat o opakování komisionálního přezkoušení v rozsahu závěrečné zkoušky základního kurzu. Opakovat závěrečnou zkoušku může účastník nejvýše dvakrát. Žádost o opakování závěrečné zkoušky může vždy podat nejdříve 1 měsíc po ukončení předchozí závěrečné nebo opakované závěrečné zkoušky a však opakovanou zkoušku musí vykonat nejpozději do šesti měsíců po ukončení základního kurzu. Další opakování závěrečné zkoušky není možné bez nového absolvování základního kurzu.

(8) Absolventu základního kurzu, který při závěrečné zkoušce prospěl ve všech dílčích zkouškách (z teoretických i praktických znalostí a dovedností před zkušební komisí), vydá ministerstvo prostřednictvím IS TP profesní osvědčení kontrolního technika podle provedení uvedeného v příloze č. 18.

b) Přezkoušení v prohlubovacím kurzu podle písm. b) přílohy č. 14 této vyhlášky

(1) Absolvent základního kurzu, který je držitelem profesního osvědčení kontrolního technika, je povinen se v zákonem stanovené lhůtě podrobit prohlubovacímu kurzu, který je ukončen ověřením odborné způsobilosti kontrolního technika k provádění technických prohlídek. K prohlubovacímu kurzu a k závěrečnému přezkoušení prohlubovacího kurzu bude připuštěn kontrolní technik, který se prokáže osvědčením kontrolního technika v souladu s ustanovením § 61 zákona.

(2) Cílem závěrečného přezkoušení v prohlubovacím kurzu je formou písemného testu prokázat odbornou způsobilost kontrolního technika k provádění technických prohlídek. Otázky písemného testu schvaluje ministerstvo.

(3) Písemný test se provádí:

a) pomocí výpočetní techniky nebo

b) v případě, že nelze využít postup podle písmene a), písemně.

(4) Hodnocení písemného testu se provádí bodovým ohodnocením jednotlivých předmětů podle zkušebních otázek. Hodnocení se provede následujícím způsobem:

a) prospěl, jestliže účastník prohlubovacího kurzu dosáhl nejméně 80 % dosažitelného bodového ohodnocení,

b) neprospěl, jestliže účastník prohlubovacího kurzu dosáhl méně než 80 % dosažitelného bodového ohodnocení.

(5) O průběhu závěrečného přezkoušení vyhotoví zkoušející prostřednictvím IS TP zkušební protokol, jehož součástí je seznam účastníků prohlubovacího kurzu, jimi vypracované písemné testy, včetně jejich bodového ohodnocení a celkové hodnocení. Jeli postupováno podle odstavce 3 písm. b) postupuje se přiměřeně.

(6) Žádost o opakování závěrečného přezkoušení může zkoušený podat nejdříve 5 dnů po ukončení předchozí závěrečného nebo opakovaného přezkoušení. Opakovat závěrečné přezkoušení může účastník nejvýše dvakrát.

(7) Kontrolní technik ztratí odbornou způsobilost kontrolního technika k provádění technických prohlídek v případě, že neprospěje ani při druhém opakovaném přezkoušení. Další opakování zkoušky prokazující odbornou způsobilost kontrolního technika k provádění technických prohlídek není možné bez nového absolvování základního kurzu.

(8) Absolventu prohlubovacího kurzu, který při závěrečném přezkoušení prospěl, vydá ministerstvo prostřednictvím IS TP profesní osvědčení kontrolního technika podle provedení uvedeného v příloze č. 18. Za vydání se považuje i prodloužení platnosti stávajícího profesního osvědčení kontrolního technika v IS TP. Zkoušející, který vykonával přezkoušení odborné způsobilost kontrolního technika k provádění technických prohlídek, vyznačí na základě výsledku vykonané zkoušky do profesního osvědčení kontrolního technika jeho platnost.

(9) U prohlubovacího kurzu v případě, že přezkoušení bylo vykonáno s výsledkem prospěl, profesní osvědčení bude vydáno na dobu dle ustanovení § 61 zákona.

(10) U prohlubovacího kurzu v případě, že druhé opakované přezkoušení bylo vykonáno s výsledkem, neprospěl, profesní osvědčení pozbude platnosti dnem vykonání opakovaného přezkoušení. Tato skutečnost se poznamená do profesního osvědčení, a do evidence ministerstva prostřednictvím IS TP.

c) Přezkoušení v prohlubovacím kurzu podle písm. c) přílohy č. 14 této vyhlášky

(1) Na závěr prohlubovacího kurzu pro kontrolního technika, který je držitelem platného profesního osvědčení kontrolního technika, omezené pouze k měření emisí, jehož cílem je získání profesní osvědčení kontrolního technika bez omezení prokazují jeho účastníci odbornou způsobilost závěrečnou zkouškou z teoretických i praktických znalostí a dovedností před zkušební komisí jmenovanou ministerstvem. Odbornou způsobilostí se rozumí soubor odborných znalostí vztahujících se k provádění technických prohlídek, kontrole a hodnocení technického stavu vozidla a metrologického zabezpečení ve stanici technické kontroly, jakož i schopnost jejich uplatnění při technické prohlídce.

(2) Cílem závěrečného přezkoušení z teoretické přípravy je formou písemného testu prokázat odbornou způsobilost kontrolního technika k provádění technických prohlídek. Otázky písemného testu schvaluje ministerstvo. Cílem závěrečného přezkoušení je dále formou praktické a ústní zkoušky prověřit technické znalosti a dovednosti při používání měřidel a technologických zařízení se zaměřením zejména na správnost a vyhodnocení měření a praktické provádění technické prohlídky na kontrolní lince a na správné hodnocení zjišťovaného technického stavu vozidla.

(3) Písemný test se provádí:

a) pomocí výpočetní techniky nebo

b) v případě, že nelze využít postup podle písmene a), písemně.

(4) Hodnocení písemného testu se provádí bodovým ohodnocením jednotlivých předmětů podle zkušebních otázek. Hodnocení se provede následujícím způsobem:

a) prospěl, jestliže účastník prohlubovacího kurzu dosáhl nejméně 80 % dosažitelného bodového ohodnocení,

b) neprospěl, jestliže účastník prohlubovacího kurzu dosáhl méně než 80 % dosažitelného bodového ohodnocení.

(5) Hodnocení ústní a praktické zkoušky se hodnotí stupněm prospěl nebo neprospěl. Hodnocení této zkoušky provádí zkušební komise hlasováním.

(6) O průběhu závěrečného přezkoušení vyhotoví zkušební komise zkušební protokol podepsaný členy komise, jehož součástí je seznam účastníků prohlubovacího kurzu. V případě postupu podle odstavce 4 písm. b) i jimi odevzdané písemné testy, včetně jejich bodového ohodnocení a celkové hodnocení.

(7) Žádost o opakování závěrečného přezkoušení může vždy podat nejdříve 5 dnů po ukončení předchozí závěrečného nebo opakovaného přezkoušení. Opakovat závěrečné přezkoušení může účastník nejvýše dvakrát.

(8) Kontrolní technik ztratí odbornou způsobilost kontrolního technika k provádění technických prohlídek v případě, že neprospěje ani při druhém opakovaném přezkoušení. Další opakování zkoušky prokazující odbornou způsobilost kontrolního technika k provádění technických prohlídek není možné bez nového absolvování základního kurzu.

(9) Absolventu prohlubovacího kurzu, který při závěrečném přezkoušení prospěl ve všech dílčích zkouškách (z teoretických i praktických znalostí a dovedností před zkušební komisí), vydá ministerstvo prostřednictvím IS TP profesní osvědčení kontrolního technika podle provedení uvedeného v příloze č. 18. U prohlubovacího kurzu v případě, že přezkoušení bylo vykonáno s výsledkem prospěl, profesní osvědčení bude vydáno na dobu dle ustanovení § 61 zákona.

(10) U prohlubovacího kurzu v případě, že druhé opakované přezkoušení bylo vykonáno s výsledkem, neprospěl, profesní osvědčení pozbude platnosti dnem vykonání opakovaného přezkoušení. Tato skutečnost se poznamená do profesního osvědčení v evidenci ministerstva prostřednictvím IS TP.

Příloha č. 16 k vyhlášce č. 211/2018 Sb.

Učební osnova výuky teoretické přípravy k získání odborné způsobilosti k měření emisí ve stanici měření emisí v základním a prohlubovacím kurzu (k § 62 odst. 3 zákona)

Pracovníci stanice měření emisí splňující zákonem stanovené kvalifikační předpoklady mohou vykonávat funkci kontrolního technika, jehož oprávnění bude omezeno k provádění technických prohlídek na měření emisí vozidel, až po absolvování stanovené teoretické přípravy, úspěšném ověření znalostí a vydání profesního osvědčení kontrolního technika, jehož oprávnění bude omezeno k provádění technických prohlídek na měření emisí vozidel, nebo po úspěšném ověření znalostí v prohlubovacím kurzu.

Rozsah odborných znalostí obsahuje učební osnova základního nebo prohlubovacího kurzu pro kontrolního technika, jehož oprávnění bude omezeno k provádění technických prohlídek na měření emisí vozidel.

a) Základní kurz

Základní kurz kontrolního technika, jehož oprávnění bude omezeno k provádění technických prohlídek na měření emisí vozidel, je pětidenní a provádí se společně pro měření emisí vozidel poháněných zážehovými motory, vozidel poháněných vznětovými motory a vozidel poháněných motory na pohon plynem kapalným (např. LPG, LNG, H2) nebo plynem stlačeným (např. (např. CNG, H2). Je tematicky rozdělen do 40 vyučovacích hodin, z toho 16 hodin pro teoretickou přípravu, 8 hodin pro praktický výcvik na stanovištích měření emisí a 16 hodin pro ověření teoretických znalostí a praktických dovedností.

Učební osnova základního kurzu pro kontrolního technika, jehož oprávnění bude omezeno k provádění technických prohlídek na měření emisí vozidel

Počet hodin

⟪TABLE:tbl_001⟫

b) Prohlubovací kurz

Prohlubovací kurz pro kontrolního technika, jehož oprávnění je omezeno k provádění technických prohlídek na měření emisí vozidel, je dvoudenní a provádí se pro měření emisí vozidel poháněných vznětovými motory a pro měření emisí vozidel poháněných zážehovými motory včetně vozidel s motory poháněných plynem kapalným (např. LPG, LNG, H2) nebo stlačeným plynem (např. CNG, H2), popřípadě jejich kombinace. Prohlubovací kurz trvá nejméně 20 hodin.

Učební osnova prohlubovacího kurzu pro kontrolního technika, jehož oprávnění bude omezeno k provádění technických prohlídek na měření emisí vozidel

⟪TABLE:tbl_001⟫

Ověřování odborné způsobilosti kontrolního technika, jehož oprávnění je omezeno k provádění technických prohlídek na měření emisí vozidel (závěrečné přezkoušení) probíhá v předem vyhlášených zkušebních termínech Ministerstvem dopravy.

Příloha č. 17 k vyhlášce č. 211/2018 Sb.

Postup při závěrečné zkoušce a přezkoušení z odborné způsobilosti k měření emisí ve stanici měření emisí (k § 62 odst. 3 zákona)

a) Zkouška v základním kurzu

(1) Na závěr základního kurzu pro kontrolní techniky, jehož oprávnění bude omezeno k provádění technických prohlídek na měření emisí vozidel, prokazují jeho účastníci odbornou způsobilost závěrečnou zkouškou z teoretických i praktických znalostí a dovedností před zkušební komisí jmenovanou ministerstvem. Odbornou způsobilostí se rozumí soubor odborných znalostí a dovedností vztahujících se k provádění měření emisí, kontrole, seřízení a hodnocení technického stavu motoru a jeho příslušenství, metrologického zabezpečení a vedení agendy ve stanici měření emisí, jakož i schopnost jejich uplatnění při měření emisí.

(2) Odborná způsobilost se prokazuje vysvědčením o státní nebo maturitní zkoušce nebo výučním listem nebo dokladem o splnění odpovídajícího kvalifikačního standardu soustavy Národních kvalifikací MŠMT a dokladem o praxi z daného oboru a závěrečnou zkouškou z předmětů stanovených v učební osnově základního kurzu pro kontrolní techniky.

(3) Cílem závěrečné zkoušky z teoretické přípravy je formou písemného testu prokázat odbornou způsobilost kontrolního technika, jehož oprávnění bude omezeno k provádění technických prohlídek na měření emisí vozidel k provádění měření emisí. Otázky písemného testu schvaluje ministerstvo. Cílem závěrečné zkoušky je dále formou praktické a ústní zkoušky prověřit technické znalosti a dovednosti při používání měřidel a technologických zařízení se zaměřením zejména na správnost a vyhodnocení měření emisí a praktické provádění měření emisí na stanovišti měření emisí a na správné hodnocení zjišťovaného stavu vozidla z hlediska měření emisí.

(4) Písemný test se provádí:

a) pomocí výpočetní techniky nebo

b) v případě, že nelze využít postup podle písmene a), písemně.

(5) Hodnocení písemného testu se provádí bodovým ohodnocením jednotlivých předmětů podle zkušebních otázek. Hodnocení se provede následujícím způsobem:

a) prospěl, jestliže účastník základního kurzu dosáhl nejméně 80 % dosažitelného bodového ohodnocení,

b) neprospěl, jestliže účastník základního kurzu dosáhl méně než 80 % dosažitelného bodového ohodnocení.

(6) Hodnocení ústní a praktické zkoušky se hodnotí stupněm prospěl nebo neprospěl. Hodnocení této zkoušky provádí zkušební komise hlasováním.

(7) O průběhu závěrečné zkoušky vyhotoví zkušební komise zkušební protokol podepsaný členy komise, jehož součástí je seznam účastníků základního kurzu. V případě postupu podle odstavce 4 písm. b) i jimi odevzdané písemné testy, včetně jejich bodového ohodnocení a celkové hodnocení.

(8) Absolvent základního kurzu, který při závěrečné zkoušce neprospěl, může si své znalosti individuálně doplnit a požádat o opakování komisionálního přezkoušení v rozsahu závěrečné zkoušky základního kurzu. Opakovat závěrečnou zkoušku může účastník nejvýše dvakrát. Žádost o opakování závěrečné zkoušky může vždy podat nejdříve 1 měsíc po ukončení předchozí závěrečné nebo opakované závěrečné zkoušky, avšak opakovanou zkoušku musí vykonat nejpozději do šesti měsíců po ukončení základního kurzu. Další opakování závěrečné zkoušky není možné bez nového absolvování základního kurzu.

(9) Absolventu základního kurzu, který při závěrečné zkoušce prospěl ve všech dílčích zkouškách (z teoretických i praktických znalostí a dovedností před zkušební komisí), vydá ministerstvo prostřednictvím IS TP profesní osvědčení kontrolního technika podle provedení uvedeného v příloze č. 18.

b) Přezkoušení v prohlubovacím kurzu podle písm. b) přílohy č. 16 této vyhlášky

(1) Absolvent základního kurzu, který je držitelem profesního osvědčení kontrolního technika, jehož oprávnění je omezeno k provádění technických prohlídek na měření emisí vozidel, je povinen se v zákonem stanovené lhůtě podrobit prohlubovacímu kurzu, který je ukončen ověřením odbornou způsobilost kontrolního technika, jehož oprávnění je omezeno k provádění technických prohlídek na měření emisí vozidel k provádění měření emisí. K prohlubovacímu kurzu a k závěrečnému přezkoušení prohlubovacího kurzu bude připuštěn kontrolní technik, který se prokáže osvědčením kontrolního technika, jehož oprávnění je omezeno k provádění technických prohlídek na měření emisí vozidel v souladu s ustanovením § 60 odst. 5 zákona.

(2) Cílem závěrečného přezkoušení prohlubovacímu kurzu je formou písemného testu prokázat odbornou způsobilost kontrolního technika, jehož oprávnění je omezeno k provádění technických prohlídek na měření emisí vozidel k provádění měření emisí vozidel. Otázky písemného testu schvaluje ministerstvo.

(3) Písemný test se provádí:

a) pomocí výpočetní techniky nebo

b) v případě, že nelze využít postup podle písmene a), písemně.

(4) Hodnocení písemného testu se provádí bodovým ohodnocením jednotlivých předmětů podle zkušebních otázek. Hodnocení se provede následujícím způsobem:

a) prospěl, jestliže účastník základního kurzu dosáhl nejméně 80 % dosažitelného bodového ohodnocení,

b) neprospěl, jestliže účastník základního kurzu dosáhl méně než 80 % dosažitelného bodového ohodnocení.

(5) O průběhu závěrečného přezkoušení vyhotoví zkoušející prostřednictvím IS TP zkušební protokol, jehož součástí je seznam účastníků prohlubovacího kurzu, jimi vypracované písemné testy, včetně jejich bodového ohodnocení a celkové hodnocení. Jeli postupováno podle odstavce 3 písm. b) postupuje se přiměřeně.

(6) Žádost o opakování závěrečného přezkoušení může vždy podat nejdříve 5 dnů po ukončení předchozí závěrečného nebo opakovaného přezkoušení. Opakovat závěrečné přezkoušení může účastník nejvýše dvakrát.

(7) Kontrolní technik, jehož oprávnění je omezeno k provádění technických prohlídek na měření emisí vozidel, ztratí odbornou způsobilost kontrolního technika, jehož oprávnění je omezeno k provádění technických prohlídek na měření emisí vozidel k provádění měření emisí vozidel v případě, že neprospěje ani při druhém opakovaném přezkoušení. Další opakování zkoušky prokazující odbornou způsobilost kontrolního technika, jehož oprávnění je omezeno k provádění technických prohlídek na měření emisí vozidel k provádění měření emisí vozidel není možné bez nového absolvování základního kurzu.

(8) Absolventu prohlubovacího kurzu, který při závěrečném přezkoušení prospěl, vydá ministerstvo prostřednictvím IS TP profesní osvědčení kontrolního technika, jehož oprávnění je omezeno k provádění technických prohlídek na měření emisí vozidel podle provedení uvedeného v příloze č. 18. Za vydání se považuje i prodloužení platnosti stávajícího profesního osvědčení kontrolního technika v IS TP. Zkoušející, který vykonával přezkoušení odborné způsobilost kontrolního technika, jehož oprávnění je omezeno k provádění technických prohlídek na měření emisí vozidel k provádění měření emisí vozidel, vyznačí na základě výsledku vykonané zkoušky do profesního osvědčení kontrolního technika, jehož oprávnění bude omezeno k provádění technických prohlídek na měření emisí vozidel, jeho platnost.

(9) U prohlubovacího kurzu v případě, že přezkoušení bylo vykonáno s výsledkem prospěl, bude profesní osvědčení vydáno na dobu dle ustanovení § 61 odst. 2 zákona.

(10) U prohlubovacího kurzu v případě, že druhé opakované přezkoušení bylo vykonáno s výsledkem neprospěl, profesní osvědčení pozbude platnosti dnem vykonání opakovaného přezkoušení. Tato skutečnost se poznamená do profesního osvědčení, a do evidence ministerstva prostřednictvím IS TP.

c) Podrobnější popis postupu a způsobu provádění zkoušky a přezkoušení prokazující odbornou způsobilost kontrolního technika k provádění technických prohlídek stanoví ministerstvo ve Věstníku dopravy.

Příloha č. 18 k vyhlášce č. 211/2018 Sb.

Vzor Profesního osvědčení kontrolního technika

⟪MEDIA:img_001⟫

Vzor profesního osvědčení kontrolního technika k provádění technických prohlídek, jehož oprávnění je omezeno k provádění technických prohlídek na měření emisí vozidel

⟪MEDIA:img_001⟫

⟪MEDIA:img_001⟫

Příloha č. 19 k vyhlášce č. 211/2018 Sb.

Učební osnova výuky teoretické přípravy a praktického výcviku k získání odborné způsobilosti kontrolního technika vozidel k přepravě nebezpečných věcí ve stanici technické kontroly ADR v základním, mimořádném a prohlubovacím kurzu (k § 59b odst. 8 zákona)

Pracovníci stanice technické kontroly k provádění technických kontrol a technických prohlídek vozidel určených k přepravě nebezpečných věcí a předmětů v provedení podle zvláštního právního předpisu 2 ) splňující zákonem stanovené kvalifikační předpoklady mohou vykonávat funkci kontrolního technika vozidel k přepravě nebezpečných věcí až po absolvování stanovené teoretické přípravy a praktického výcviku, úspěšném ověření znalostí a dovedností a po vydání profesního osvědčení kontrolního technika vozidel k přepravě nebezpečných věcí nebo po úspěšném ověření znalostí v prohlubovacím kurzu, kterému se podrobuje pravidelně jednou za 2 roky.

Rozsah odborných znalostí obsahuje učební osnova základního, mimořádného nebo prohlubovacího kurzu pro kontrolní techniky.

Výuka kontrolních techniků ADR je rozdělena na teoretickou přípravu formou přednášek, cvičení a odborných konzultací a na praktický výcvik na kontrolních linkách.

a) základní kurz

Základní kurz trvá čtyři dny a je tematicky rozdělen do 30 vyučovacích hodin, z toho 20 hodin pro teoretickou přípravu a pro odborné konzultace, 4 hodiny pro praktický výcvik na kontrolních linkách a 6 hodin pro závěrečnou zkoušku.

Učební osnova základního kurzu pro kontrolní techniky vozidel k přepravě nebezpečných věcí

I. Teoretická výuka - předpisová základna

výklad Instrukce pro STK

základní seznámení s dohodou ADR:

Příloha A - Všeobecná ustanovení a ustanovení týkající se nebezpečných látek a předmětů

Část 1 Všeobecná ustanovení

kapitola 1.2 Definice a měrné jednotky

kapitola 1.6 Přechodná ustanovení

Část 2 Klasifikace

kapitola 2.2 Zvláštní ustanovení pro jednotlivé třídy

Část 3 Vyjmenování nebezpečných věcí, zvláštní ustanovení a vynětí z platnosti pro omezená množství

kapitola 3.2 Seznam nebezpečných věcí

Část 4 Ustanovení o používání obalů a cisteren

kapitola 4.2 Používání přemístitelných cisteren

kapitola 4.3 Používání nesnímatelných cisteren (cisternových vozidel)

kapitola 4.4 Používání cisteren z vyztužených plastů

kapitola 4.5 Používání cisteren pro podtlakové odčerpávání odpadů

Část 5 Předpisy pro odeslání

kapitola 5.3 Značení kontejnerů, MEGC, cisteren

Část 6 Požadavky na konstrukci obalů, nádob a cisteren

kapitola 6.7 Požadavky na přemístitelné cisterny

kapitola 6.8 Požadavky na konstrukci vybavení snímatelných, nesnímatelných cisteren, MEGC atd.

kapitola 6.9 Požadavky na konstrukci, výrobu cisteren z vyztužených plastů

kapitola 6.10 Požadavky na konstrukci, výstroj cisteren pro podtlakové vyčerpávání odpadů

Příloha B - Ustanovení o dopravních prostředcích a o přepravě

Část 8 Požadavky na osádky vozidel, jejich výbavu, provoz a průvodní doklady

kapitola 8.1 Všeobecné požadavky na dopravní jednotky a jejich vybavení

kapitola 8.5 Dodatečné požadavky na jednotlivé třídy nebo látky

Část 9 Požadavky na konstrukci a schvalování vozidel

Odborná konzultace

⟪TABLE:tbl_001⟫

b) mimořádný a prohlubovací kurz

Prohlubovací kurz trvá tři dny a je tematicky rozdělen do 20 vyučovacích hodin, z toho 11 hodin pro teoretickou přípravu a pro odborné konzultace, 3 hodiny pro praktický výcvik na kontrolních linkách a 6 hodin pro závěrečnou zkoušku.

Učební osnova mimořádného a prohlubovacího kurzu pro kontrolní techniky vozidel k přepravě nebezpečných věcí

I. Teoretická výuka - předpisová základna

výklad Instrukce pro STK, popřípadě jejich změn

seznámení se změnami dohody ADR v jednotlivých kapitolách:

Příloha A - Všeobecná ustanovení a ustanovení týkající se nebezpečných látek a předmětů

Část 1 Všeobecná ustanovení

kapitola 1.2 Definice a měrné jednotky

kapitola 1.6 Přechodná ustanovení

Část 2 Klasifikace

kapitola 2.2 Zvláštní ustanovení pro jednotlivé třídy

Část 3 Vyjmenování nebezpečných věcí, zvláštní ustanovení a vynětí z platnosti pro omezená množství

kapitola 3.2 Seznam nebezpečných věcí

Část 4 Ustanovení o používání obalů a cisteren

kapitola 4.2 Používání přemístitelných cisteren

kapitola 4.3 Používání nesnímatelných cisteren (cisternových vozidel)

kapitola 4.4 Používání cisteren z vyztužených plastů

kapitola 4.5 Používání cisteren pro podtlakové odčerpávání odpadů

Část 5 Předpisy pro odeslání

kapitola 5.3 Značení kontejnerů, MEGC, cisteren,

Část 6 Požadavky na konstrukci obalů, nádob a cisteren

kapitola 6.7 Požadavky na přemístitelné cisterny

kapitola 6.8 Požadavky na konstrukci vybavení snímatelných, nesnímatelných cisteren, MEGC atd.

kapitola 6.9 Požadavky na konstrukci, výrobu cisteren z vyztužených plastů

kapitola 6.10 Požadavky na konstrukci, výstroj cisteren pro podtlakové vyčerpávání odpadů

Příloha B -Ustanovení o dopravních prostředcích a o přepravě

Část 8 Požadavky na osádky vozidel, jejich výbavu, provoz a průvodní doklady

kapitola 8.1 Všeobecné požadavky na dopravní jednotky a jejich vybavení

kapitola 8.5 Dodatečné požadavky na jednotlivé třídy nebo látky

Část 9 Požadavky na konstrukci a schvalování vozidel

Odborná konzultace

⟪TABLE:tbl_001⟫

Mimořádný kurz je vyhlašován ministerstvem a je pro všechny držitele osvědčení kontrolního technika k provádění technických kontrol a technických prohlídek vozidel v provedení podle zvláštního právního předpisu 2 ) závazný a je postaven jako rovnocenný prohlubovacímu kurzu. Mimořádný kurz je vyhlašován v případech, kdy nastane zásadní změna zvláštního právního předpisu 2 ), která svým charakterem vyžaduje výklad.

Příloha č. 20 k vyhlášce č. 211/2018 Sb.

Postup při závěrečné zkoušce a přezkoušení odborné způsobilosti k provádění technických prohlídek vozidel určených k přepravě nebezpečných věcí (kontrolní technik vozidel k přepravě nebezpečných věcí) ve stanici technické kontroly ADR

(K § 59b odst. 8 zákona)

a) Zkouška v základním kurzu

(1) Na závěr základního kurzu pro kontrolní techniky vozidel k přepravě nebezpečných věcí k provádění technických kontrol a technických prohlídek vozidel v provedení ADR prokazují jeho účastníci odbornou způsobilost závěrečnou zkouškou z teoretických i praktických znalostí a dovedností před zkušební komisí jmenovanou ministerstvem. Odbornou způsobilostí se rozumí soubor odborných znalostí vztahujících se k provádění kontroly k provádění technických kontrol a technických prohlídek vozidel v provedení podle zvláštního právního předpisu 2) .

(2) Cílem závěrečné zkoušky je formou písemného testu a ústní zkouškou před komisí prokázat odbornou způsobilost kontrolního technika vozidel k přepravě nebezpečných věcí k provádění technických kontrol a technických prohlídek vozidel v provedení podle zvláštního právního předpisu 2) . Otázky písemného testu schvaluje ministerstvo.

(3) Písemný test se provádí:

a) pomocí výpočetní techniky nebo

b) v případě, že nelze využít postup podle písmene a), písemně.

(4) Hodnocení písemného zkoušky testu se provádí bodovým ohodnocením jednotlivých předmětů podle zkušebních otázek. Hodnocení se provede následujícím způsobem:

a) prospěl, jestliže účastník základního kurzu dosáhl nejméně 80 % dosažitelného bodového ohodnocení,

b) neprospěl, jestliže účastník základního kurzu dosáhl méně než 80 % dosažitelného bodového ohodnocení.

(5) Hodnocení ústní se hodnotí stupněm prospěl nebo neprospěl. Hodnocení této zkoušky provádí zkušební komise hlasováním.

(6) O průběhu závěrečné zkoušky vyhotoví zkušební komise zkušební protokol podepsaný členy komise, jehož součástí je seznam účastníků základního kurzu. V případě postupu podle odstavce 3 písm. b) i jimi odevzdané písemné testy, včetně jejich bodového ohodnocení a celkové hodnocení.

(7) Absolvent základního kurzu, který při závěrečné zkoušce neprospěl, může si své znalosti individuálně doplnit a požádat o opakování komisionálního přezkoušení v rozsahu závěrečné zkoušky základního kurzu. Opakovat závěrečnou zkoušku může účastník nejvýše dvakrát. Žádost o opakování závěrečné zkoušky může vždy podat nejdříve 1 měsíc po ukončení předchozí závěrečné nebo opakované závěrečné zkoušky, avšak opakovanou zkoušku musí vykonat nejpozději do šesti měsíců po ukončení základního kurzu. Další opakování závěrečné zkoušky není možné bez nového absolvování základního kurzu.

(8) Absolventu základního kurzu odborné způsobilosti k provádění technických prohlídek vozidel určených k přepravě nebezpečných věcí nebo předmětů ve stanici technické kontroly ADR, který při závěrečné zkoušce prospěl v obou dílčích zkouškách, vydá ministerstvo prostřednictvím IS TP profesní osvědčení kontrolního technika k provádění technických prohlídek vozidel určených k přepravě nebezpečných věcí nebo předmětů ve stanici technické kontroly ADR podle provedení uvedeného v příloze č. 21.

b) Přezkoušení po prohlubovacím kurzu

(1) Přezkoušení z odborné způsobilosti k provádění technických prohlídek vozidel určených k přepravě nebezpečných věcí a předmětů ve stanici technické kontroly ADR se provádí jedenkrát za 3 roky od předchozího přezkoušení.

(2) Cílem závěrečného přezkoušení prohlubovacího kurzu je formou písemného testu prokázat odbornou způsobilost kontrolního technika vozidel k přepravě nebezpečných věcí k provádění technických prohlídek vozidel určených k přepravě nebezpečných věcí podle zvláštního právního předpisu 2) . Otázky písemného testu schvaluje ministerstvo.

(3) Písemný test se provádí:

a) pomocí výpočetní techniky nebo

b) v případě, že nelze využít postup podle písmene a), písemně.

(4) Hodnocení písemného testu se provádí bodovým ohodnocením jednotlivých předmětů podle zkušebních otázek. Hodnocení provede následujícím způsobem:

a) prospěl, jestliže účastník prohlubovacího kurzu dosáhl nejméně 80 % dosažitelného bodového ohodnocení,

b) neprospěl, jestliže účastník prohlubovacího kurzu dosáhl méně než 80 % dosažitelného bodového ohodnocení.

(5) O průběhu závěrečného přezkoušení vyhotoví zkoušející prostřednictvím IS TP zkušební protokol, jehož součástí je seznam účastníků prohlubovacího kurzu, jimi vypracované písemné testy, včetně jejich bodového ohodnocení a celkové hodnocení. Jeli postupováno podle odstavce 3 písm. b) postupuje se přiměřeně.

(6) Žádost o opakování závěrečného přezkoušení může podat nejdříve 5 dnů po ukončení předchozí závěrečného nebo opakovaného přezkoušení. Opakovat závěrečné přezkoušení může účastník nejvýše dvakrát.

(7) Kontrolní technik vozidel k přepravě nebezpečných věcí ztratí odbornou způsobilost kontrolního technika vozidel k přepravě nebezpečných věcí k provádění technických prohlídek vozidel určených k přepravě nebezpečných věcí a předmětů podle zvláštního právního předpisu 2) v případě, že neprospěje ani po druhém opakovaném přezkoušení. Další opakování přezkoušení prokazující odbornou způsobilost kontrolního technika k provádění technických prohlídek není možné bez nového absolvování základního kurzu.

(8) Absolventu prohlubovacího kurzu, který při závěrečném přezkoušení prospěl, vydá ministerstvo prostřednictvím IS TP profesní osvědčení kontrolního technika k provádění technických prohlídek vozidel určených k přepravě nebezpečných věcí nebo předmětů ve stanici technické kontroly ADR podle provedení uvedeného v příloze č. 21. Za vydání se považuje i prodloužení platnosti stávajícího profesního osvědčení kontrolního technika k provádění technických prohlídek vozidel určených k přepravě nebezpečných věcí nebo předmětů ve stanici technické kontroly ADR v IS TP. Zkoušející, který vykonával přezkoušení odborné způsobilosti kontrolního technika k provádění technických prohlídek, vyznačí na základě výsledku vykonané zkoušky do profesního osvědčení kontrolního technika jeho platnost.

(9) V případě, že přezkoušení bylo vykonáno s výsledkem, prospěl, profesní osvědčení bude vydáno na dobu tří let.

(10) V případě, že po druhém opakovaném přezkoušení bylo vykonáno s výsledkem, neprospěl, profesní osvědčení pozbude platnosti dnem jeho vykonání. Tato skutečnost se poznamená do profesního osvědčení, a do evidence ministerstva prostřednictvím IS TP.

c) Podrobnější popis postupu a způsobu provádění zkoušky prokazující odbornou způsobilost kontrolního technika vozidel k přepravě nebezpečných věcí k provádění technických prohlídek vozidel určených k přepravě nebezpečných věcí a předmětů stanoví ministerstvo ve Věstníku dopravy.

Příloha č. 21 k vyhlášce č. 211/2018 Sb.

Vzor profesního osvědčení kontrolního technika k provádění technických kontrol vozidel určených k přepravě nebezpečných věcí podle dohody ADR

⟪MEDIA:img_001⟫ ⟪MEDIA:img_002⟫

Příloha č. 22 k vyhlášce č. 211/2018 Sb.

Vzor záznamníku závad pro měření emisí

⟪MEDIA:img_001⟫

Příloha č. 23 k vyhlášce č. 211/2018 Sb.

SEZNAM KONTROLNÍCH ÚKONŮ

pro kontrolu a hodnocení technického stavu vozidla při technické prohlídce historického vozidla

Kontrolní technik při kontrole technického stavu vozidla, které je vedeno v registru historických vozidel nebo bude následně do něj zapsáno (dále jen „historické vozidlo“), musí v rámci provádění technické prohlídky historického vozidla zohlednit různé technické požadavky na provoz historického vozidla. Zejména je nutné zohlednit skutečnosti spočívající v různém provedení konstrukce vozidla a jeho vybavení a to vzhledem k tomu, kdy bylo historické vozidlo uvedeno do provozu.

Z důvodu stanovení minimálních požadavků na způsob a provádění jednotlivých kontrolních úkonů se historická vozidla rozdělují do tří základních kategorií z hlediska uvedení do provozu, a to na vozidlo:

• 1. kategorie – historické vozidlo uvedené do provozu od 1. července 1972 (novodobá historická vozidla),

• 2. kategorie – historické vozidlo uvedené do provozu od 1. července 1953 do 30. června 1972 (poválečná historická vozidla),

• 3. kategorie – historické vozidlo uvedené do provozu do 30. června 1953 (předválečná a válečná historická vozidla).

Při kontrole technického stavu v rámci technické prohlídky historického vozidla se zjištěné závady hodnotí v souladu s přílohou č. 1 této vyhlášky.

U historického vozidla se zážehovým nebo vznětovým motorem s neřízeným emisním systémem nebo s neřízeným emisním systémem s katalyzátorem, se měření emisí neprovádí, kdy vizuální kontrola skupin a dílů ovlivňujících tvorbu emisí škodlivin výfukových plynů zaměřená na úplnost a těsnost palivové, zapalovací, sací a výfukové soustavy, těsnost motoru a kontrola ostatních zařízení určených ke snižování emisí škodlivin (odvětrání motoru, recirkulace výfukových plynů apod.) se provádí v přiměřeném rozsahu stanoveném výrobcem vozidla v rámci kontroly ostatních kontrolních úkonů na kontrolní lince.

U historického vozidla poháněného motorem mazaným směsí paliva s mazivem (dvoutaktní motory) se měření emisí neprovádí, kdy vizuální kontrola skupin a dílů ovlivňujících tvorbu emisí škodlivin výfukových plynů zaměřená na úplnost a těsnost palivové, zapalovací, sací a výfukové soustavy, těsnost motoru a kontrola ostatních zařízení určených ke snižování emisí škodlivin (odvětrání motoru, recirkulace výfukových plynů apod.) se provádí v přiměřeném rozsahu stanoveném výrobcem vozidla v rámci kontroly ostatních kontrolních úkonů na kontrolní lince.

Historická vozidla 1. kategorie

U těchto vozidel, se provádí technická prohlídka historického vozidla standardním způsobem a v rozsahu všech kontrolních úkonů a metod uvedených v příloze č. 1 s cílem, zda vozidlo splňuje technické podmínky v době uvedení do provozu.

Historická vozidla 2. kategorie

U těchto vozidel, se provádí technická prohlídka historického vozidla v plném rozsahu seznamu kontrolních úkonů a metod stanovených v příloze č. 1 této vyhlášky, pokud to konstrukce historického vozidla neumožní, provede se pouze vizuální kontrola s cílem ověření, zda vozidlo splňuje technické podmínky v době uvedení do provozu historického vozidla.

V rámci hodnocení účinku provozních brzd se ověří, že brzdy motorových vozidel musí být schopny zastavit vozidlo na vzdálenost (brzdnou dráhu), která nepřesáhne 20% předepsané hodnoty provozní brzdy.

Předepsané brzdné účinky

⟪TABLE:tbl_001⟫

1) platí pro vozidla s brzdami působícími pouze na některá kola

Historická vozidla 3. kategorie

U těchto vozidel, se provádí technická prohlídka historického vozidla pouze vizuální kontrolou s cílem ověření, zda vozidlo splňuje technické podmínky v době uvedení do provozu.

V rámci hodnocení účinku provozních brzd se ověří, že brzdy motorových vozidel, musí být schopny zastavit vozidlo na vzdálenost (brzdnou dráhu), která nepřesáhne 20% předepsané hodnoty provozní brzdy.

Předepsané brzdné účinky

⟪TABLE:tbl_001⟫

1) platí pro vozidla s brzdami působícími pouze na některá kola

Příloha č. 24 k vyhlášce č. 211/2018 Sb.

Rozsah výuky v základním výcviku a zdokonalovacím výcviku k získání odborné způsobilosti k provádění technických kontrol vozidel před schválením jejich technické způsobilosti k provozu na pozemních komunikacích (kontrolní technik typu K) ve zkušební stanici

(K § 72 odst. 6 zákona)

a) Základní výcvik

Základní výcvik trvá dva týdny a je tematicky rozdělen do 80 vyučovacích hodin, z toho 56 hodin pro teoretickou přípravu, 12 hodin pro praktický výcvik ve zkušební stanici, 4 hodiny pro odborné konzultace a následuje 8 hodin (závěrečná zkouška) pro ověření teoretických znalostí.

Učební osnova základního výcviku pro kontrolní techniky typu K

Počet hodin

⟪TABLE:tbl_001⟫

b) Zdokonalovací výcvik

Zdokonalovací výcvik trvá tři dny, včetně závěrečného přezkoušení a je tematicky rozdělen do 24 hodin, z toho 16 hodin pro teoretickou přípravu a 4 hodiny pro odborné konzultace a 4 hodiny pro ověření teoretických znalostí.

Učební osnova zdokonalovacího výcviku pro kontrolní techniky typu K

Počet hodin

⟪TABLE:tbl_001⟫

Ověřování odborné způsobilosti kontrolního technika (závěrečné přezkoušení kontrolních techniků) probíhá v předem vyhlášených zkušebních termínech Ministerstvem dopravy.

Příloha č. 25 k vyhlášce č. 211/2018 Sb.

Postup při závěrečné zkoušce a přezkoušení odborné způsobilosti k provádění technických kontrol vozidel před schválením jejich technické způsobilosti k provozu na pozemních komunikacích (kontrolní technik typu K) ve zkušební stanici

(K § 72 odst. 6 zákona)

a) Zkouška v základním výcviku

(1) Na závěr základního výcviku pro kontrolní techniky vozidel k provádění technických kontrol vozidel před schválením jejich technické způsobilosti k provozu na pozemních komunikacích, prokazují jeho účastníci odbornou způsobilost závěrečnou zkouškou z teoretických i praktických znalostí a dovedností před zkušební komisí jmenovanou ministerstvem. Odbornou způsobilostí se rozumí soubor odborných znalostí vztahujících se k provádění kontroly k provádění technických kontrol před schválením jejich technické způsobilosti k provozu na pozemních komunikacích.

(2) Odborná způsobilost se prokazuje osvědčením kontrolního technika.

(3) Cílem závěrečné zkoušky je formou písemného testu prokázat odbornou způsobilost kontrolního technika vozidel k provádění technických kontrol vozidel před schválením jejich technické způsobilosti k provozu na pozemních komunikacích. Otázky písemného testu schvaluje ministerstvo.

(4) Písemný test se provádí:

a) pomocí výpočetní techniky nebo

b) v případě, že nelze využít postup podle písmene a), písemně.

(5) Hodnocení písemného testu se provádí bodovým ohodnocením jednotlivých předmětů podle zkušebních otázek. Hodnocení se provede následujícím způsobem:

a) prospěl, jestliže účastník základního výcviku dosáhl nejméně 80 % dosažitelného bodového ohodnocení,

b) neprospěl, jestliže účastník základního výcviku dosáhl méně než 80 % dosažitelného bodového ohodnocení.

(6) O průběhu závěrečné zkoušky vyhotoví zkušební komise zkušební protokol podepsaný členy komise, jehož součástí je seznam účastníků základního výcviku. V případě postupu podle odstavce 4 písm. b) i jimi odevzdané písemné testy, včetně jejich bodového ohodnocení a celkové hodnocení.

(7) Absolvent základního výcviku, který při závěrečné zkoušce neprospěl, může si své znalosti individuálně doplnit a požádat o opakování komisionálního přezkoušení v rozsahu závěrečné zkoušky základního výcviku. Opakovat závěrečnou zkoušku může účastník nejvýše dvakrát. Žádost o opakování závěrečné zkoušky může podat nejdříve 1 měsíc po ukončení předchozí závěrečné nebo opakované závěrečné zkoušky, avšak opakovanou zkoušku musí vykonat nejpozději do šesti měsíců po ukončení základního kurzu. Další opakování závěrečné zkoušky není možné bez nového absolvování základního kurzu.

(8) Absolventu základního kurzu odborné způsobilosti k provádění technických kontrol vozidel před schválením jejich technické způsobilosti k provozu na pozemních komunikacích, který při závěrečné zkoušce prospěl v obou dílčích zkouškách, vydá ministerstvo prostřednictvím IS TP profesní osvědčení kontrolního technika typu K podle provedení uvedeného v příloze č. 26.

b) Přezkoušení ve zdokonalovacím výcviku

(1) Absolvent základního výcviku odborné způsobilosti k provádění technických kontrol vozidel před schválením jejich technické způsobilosti k provozu na pozemních komunikacích, který je držitelem profesního osvědčení kontrolního technika typu K, je povinen se ve lhůtě 3 let podrobit zdokonalovacímu výcviku, který je ukončen ověřením odborné způsobilosti kontrolního technika typu K.

(2) Cílem závěrečného přezkoušení zdokonalovacího výcviku je formou písemného testu prokázat odbornou způsobilost kontrolního technika vozidel typu K. Otázky písemného testu schvaluje ministerstvo.

(3) Písemný test se provádí:

a) pomocí výpočetní techniky nebo

b) v případě, že nelze využít postup podle písmene a), písemně.

(4) Hodnocení písemného testu se provádí bodovým ohodnocením jednotlivých předmětů podle zkušebních otázek. Hodnocení zkoušky se provede následujícím způsobem:

a) prospěl, jestliže účastník zdokonalovacího výcviku dosáhl nejméně 80 % dosažitelného bodového ohodnocení,

b) neprospěl, jestliže účastník zdokonalovacího výcviku dosáhl méně než 80 % dosažitelného bodového ohodnocení.

(5) O průběhu závěrečného přezkoušení vyhotoví zkoušející prostřednictvím IS TP zkušební protokol, jehož součástí je seznam účastníků zdokonalovacího výcviku, jimi vypracované písemné testy, včetně jejich bodového ohodnocení a celkové hodnocení. Jeli postupováno podle odstavce 3 písm. b) postupuje se přiměřeně.

(6) Žádost o opakování závěrečného přezkoušení může vždy podat nejdříve 5 dnů po ukončení předchozího závěrečného nebo opakovaného přezkoušení. Opakovat závěrečné přezkoušení může účastník nejvýše dvakrát.

(7) Kontrolní technik typu K ztratí odbornou způsobilost kontrolního technika typu K v případě, že neprospěje ani po druhém opakovaném přezkoušení. Další opakování závěrečného přezkoušení není možné bez nového absolvování základního výcviku.

(8) Absolventu zdokonalovacího výcviku, který při závěrečném přezkoušení prospěl, vydá ministerstvo prostřednictvím IS TP profesní osvědčení kontrolního technika typu K podle provedení uvedeného v příloze č. 26. Za vydání se považuje i prodloužení platnosti stávajícího profesního osvědčení kontrolního technika typu K v IS TP. Zkoušející, který vykonával přezkoušení odborné způsobilosti kontrolního technika typu K k provádění technických kontrol vozidel před schválením jejich technické způsobilosti k provozu na pozemních komunikacích, vyznačí na základě výsledku vykonané zkoušky do profesního osvědčení kontrolního technika typu K jeho platnost.

(9) U zdokonalovacího výcviku v případě, že přezkoušení, bylo, vykonáno s výsledkem prospěl, profesní osvědčení kontrolního technika typu K bude prodlouženo na dobu tří let.

(10) U zdokonalovacího výcviku v případě, že po druhém opakovaném přezkoušení bylo vykonáno s výsledkem, neprospěl, profesní osvědčení pozbude platnosti dnem jejího vykonání. Tato skutečnost se poznamená do profesního osvědčení kontrolního typu K, a v evidenci ministerstva prostřednictvím IS TP.

c) Podrobnější popis postupu a způsobu provádění zkoušky prokazující odbornou způsobilost kontrolního technika typu K zveřejní ministerstvo ve Věstníku dopravy.

Příloha č. 26 k vyhlášce č. 211/2018 Sb.

Vzor profesního osvědčení kontrolního technika k provádění technických kontrol vozidel před schválením jejich technické způsobilosti k provozu na pozemních komunikacích

⟪MEDIA:img_001⟫ ⟪MEDIA:img_002⟫

1 ) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/45/EU ze dne 3. dubna 2014 o pravidelných technických prohlídkách motorových vozidel a jejich přípojných vozidel a o zrušení směrnice 2009/40/ES. Směrnice Komise v přenesené pravomoci (EU) 2021/1717 ze dne 9. července 2021, kterou se mění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/45/EU, pokud jde o aktualizaci některých označení kategorie vozidla a doplnění systému eCall na seznam kontrolovaných položek, metod, důvodů pro nevyhovění a posouzení nedostatků v příloze I a příloze III uvedené směrnice.

1 ) Nařízení vlády č. 120/2016 Sb., o posuzování shody měřidel při jejich dodávání na trh, ve znění nařízení vlády č. 99/2017 Sb.

2 ) Vyhláška č. 64/1987 Sb., o Evropské dohodě o mezinárodní silniční přepravě nebezpečných věcí (ADR), ve znění pozdějších předpisů.

3 ) Zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů.

4 ) § 2 zákona č. 250/2017 Sb., o elektronické identifikaci.

5 ) Článek 8 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 ze dne 23. července 2014 o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice 1999/93/ES.

6 ) Zákon č. 505/1990 Sb., o metrologii, ve znění pozdějších předpisů.

7 ) Vyhláška č. 345/2002 Sb., kterou se stanoví měřidla k povinnému ověřování a měřidla podléhající schválení typu, ve znění pozdějších předpisů.

8 ) Nařízení vlády č. 101/2005 Sb., o podrobnějších požadavcích na pracoviště a pracovní prostředí.

1 ) Kontrola funkce omezovače rychlosti ze záznamu jízdy (tachografu) při technické silniční kontrole.

2 ) Kontrola funkce omezovače rychlosti zpravidla při technické silniční kontrole.

9 ) Vyhláška č. 64/1987 Sb., o Evropské dohodě o mezinárodní silniční přepravě nebezpečných věcí (ADR), ve znění pozdějších předpisů.

10 ) Zákon č. 51/2020 Sb., o územně správním členění státu a o změně souvisejících zákonů (zákon o územně správním členění státu).

10 ) Nařízení vlády č. 120/2016 Sb., o posuzování shody měřidel při jejich dodávání na trh, ve znění nařízení vlády č. 99/2017 Sb.